Potom jsme na náměstí u kašny viděli partu nejméně 30 lidí a 30 velkých bílých psů, což mě fascinovalo a samozřejmě jsem si to musela vyfotit. Ve vedlejším lokálu byla obsluha příjemná a domácí bramborový salát z plátků brambor uvařených „al dente“ s vídeňským řízkem za to stál. Společnost nám dělalo asi 15 velkých bílých psů a jejich páníčků, kteří se způsobně uklidili pod stoly a ani se nesnažili žebrat z talířů a užívali si klidu a soukromí z pozice ležícího objektu pod restauračním stolem. V životě jsem neseděla v pěkné restauraci s tolika psy :-) Fakt mě to pozorování bavilo. Dokonce bych řekla, že se ta smečka chovala lépe než mnozí hosté ;-) V každém případě je moc fajn, že bylo hezky a doufám, že to nebylo naposledy! Do toho lesa si holt budu muset skočit u nás.

Ten příběh z výletu je poučný :-) Už možná chápu, proč téměř každý vychází z domu s kolem. Mít se o co opřít je moc fajn :-)))

Kapusťáky jsem už neměla ani nepamatuji. To je taky jedno ze zázračných jídel, kvůli kterému jsem si musela pořídit mlýnek na maso :-) Když si představím, že dříve kuchaři maso sekali ostrými noži pěkně zručně ručně tak dlouho, než z toho byla dobrá a jemná sekanice, jsem ráda, že žijeme v „elektrické době“. Takové dobré domácí kapusťáky, to je vážně luxus. Chystám se o víkendu do Slavonic vyzkoušet jednu doporučenou restauraci, tak jsem zvědavá, s jakou se budu vracet domů. Cestou se kouknu na kraj lesa :-) Domorodci si všimli, že začínají růst mochomůrky červené – to je prý předzvěst toho, že začínají růst hříbky. Domorodci se nikdy nemýlí :-)))