Když se najde pěkná houba, je z toho i radost. Zítra chci vyrazit na lov s fotoaparátem, tak doufám, že se mi nějaký pěkný hřibovitý exemplář ukáže :-)

Když rostou, tak jsou :-))) To je úžasné houbařské moudro. Přítel má pravdu :-)

Taťkovo vášni pro sběr hub nejen do košíku, ale i do objektivu rozumím :-) Poslední roky mám taky tuhle úchylku.

Se psem v lese je to kříž. Čtyři nohy mají vždycky větší pravděpodobnost, že do něčeho hňápnou :-) Se psem chodím do lesa nerada, ale vždycky se na mě přilepí a následuje mě jako stín. V lese ho zajímá milión vůní, ale vůně hub a jehličí je mu ukradená. Nemáme stejné zájmy a otravujeme se navzájem. Nakonec vláčím v jedné ruce prázdný koš na houby, v druhé vodítko s neposlušným psem a na krku mi překáží těžký fotoaparát.

Výletům do lesa zdar!
(příště jdu sama :-)

Neuvěřitelný houbař je můj taťka: ráno vyjde do lesa, najde hříbek v mechu a pod trávou a musí se půl hodiny vracet na chatu pro foťák, aby ho vyfotil… Občas ho pak i znovu najde :-)

A ještě o jednom, tentokrát nepovedeném členovi naší rodiny: našeho psa jsme je nikdy nenaučili hledat, ba dokonce je tak pitomý, že když už nedejbože na něco jedlého narazíme, klidně do toho hňápne! Neuvěřitelné!

Inu, houbařům zdar!

Tak to to u tvé mamky voní zrovna tak dobře, jako u nás :-) Sušička jede na plné obrátky, v pánvičce voní orestované hříbky a zbytek se přesunul do mrazničky na pozdější kuchařské nápady :-)

To jsi na to kápla, vášnivý houbař se o svůj úlovek vážně nerad dělí :-) V naší rodině funguje takový zvláštní jev. Jsou tu pojídači hub, co neradi chodí na samotný sběr. Mají štěstí, protože se tu najde i jejich opak. Sběrači, co houby nekonzumují (a tím pádem se rozdělí o všechno, co najdou). Já jsem takový ten nudný typ houbaře, co si nasbírám, to si taky pěkně sním (usuším, zavařím, zamrazím), až potom se i rozdělím :-) S velkým gustem si všechno vyfotím :-)

Včera jsem náhodou viděla na pohotovosti otrávenou rodinku po houbovém guláši. I takoví houbaři se mezi námi vyskytují. Vášeň sběračská je silnější než vědomí, co vlastně v tom košíku nesou domů. I když se určitě nějaká chyba vloudit může, nedá se to podcenit.

Díky :-) Zadané souřadnice sedí (přeci nebudu prozrazovat ta kouzelná místa, kam na ty houby chodím :-)))) Houbaři jsou nekonkrétní, rybáři přehánějí, každý má nějaký ten nešvar :-)))

Zrovna jsem někoho vezla na pohotovost a v čekárně seděla celá rodinka s podezřením na otravu houbami. Jednoho by na ty houby hnedle přešla chuť :-)