Přesně tak! Jeden dodržuje všechno, druhý se tím netrápí a klidně se chlubí cizím peřím. Ono to asi i dost často prochází a někdy se to ani neodhalí. Jo, internet, to je brána otevřená a vejít může kam chce každý … Krást by se nemuselo :-) Ať se Vám tvorba na webu daří a nic vás neodradí !!! Prostě se nenechte a dělejte to, co vás těší. Já vám fandím :-) Šárka

berte to tedy jako mou univerzální odpověď na tento boj s „větrnými mlýny“
…………………
dorazil komentář v tomto znění:

Šárko, já Vám nevím… handrkování se o to, kde se kdy který váš recept objevil? Nejde nijak dokázat proces kopírování vašeho textu – to, že se někde objeví totožný text ještě není důkaz. Něco jiného už jsou vaše fotografie. No, nakousla jste dost nešťastnou problematiku – vzhledem k tomu, že snad ani neexistuje právní definice „blogu“ nebo osobních a komerčních stránek… Mnohem lepší řešení by bylo blog změnit na klasické webové stránky nespravované třetí stranou (zde blog.cz) a na veškerý jejich obsah dát nějakou licenci, např. Creative Commons (http://www.creativecommons.cz/). Tím by taky odpadly zdejší občasné „blogískové“ komentáře náctiletých slečen. ;) Tohle jsou jinak jen výkřiky do tmy…
Osobně soudím, že podle receptů se má hlavně (dobře) vařit a ne aby se kuchařky hádaly, jestli je lepší tentýž recept od Marušky nebo Alenky.:) Dřív se přece recepty dědily, opisovaly po příbuzenstvu a známých… kdepak nějaké autorské právo…
Hodně štěstí do budoucna!:)

…………………
Co si o tom myslím já?

Nešťastná problematika to tedy je :-) Nenakousla jsem ji ani tak já, protože jsem si tyto věci řešila neveřejně a byly většinou závažnějšího charakteru. K dohodě vždy nějakým způsobem došlo. Většinou to nebyly takové drobnosti, jak se na první pohled může zdát. Možná trochu celou záležitost znevažuje samotný blog (kde se sdružují pubertální majitelé blogííísků :-), který celou věc pro někoho možná zesměšňuje, ale na druhou stranu tento blog je má nostalgická vzpomínka na dobu, kdy jsem si stránky založila a krůček po krůčku se učila ovládat prostředí webu (zdejší uživatelské rozhraní bylo přístupné i těm méně zdatnějším, což jsem byla a stále jsem :-)

Domnívám se, že tento blog se stal postupem doby užitečný i druhým, tak jsem nenašla důvod ho rušit a nechávám ho žít svým dalším životem a souběžně provozuji stránky http://www.gurmánka.cz, které mají komerčnější charakter, neboť jsem je zakládala v době, kdy jsem vydala kuchařskou knihu a započala jsem s dalšími aktivitami navazujícími na mou vydavatelskou a nakladatelskou činnost. Některé diskutované hříchy kopírovaných textů již přesáhly rámec a míru vkusu. Začaly se objevovat všude možně i s fotografiemi. Osobně si myslím, že recepty jsou tu stále pro inspiraci ostatním, proto je prezentujeme a je fajn, když skutečně dokáží inspirovat do té míry, že si je lidé z netu tisknou, doma zkoušejí, vylepšují, následně zde o nich diskutují. Tak to má být a to každého „autora?“ jen potěší.

Pokud se někdo rozhodne dále tento obsah blogu (webu, knihy, či jiného internetového textu atd.) šířit VEŘEJNĚ a bez souhlasu či udání zdroje původu, musí počítat s tím, že se někdo, též VEŘEJNĚ, proti tomuto počínání ohradí. I když je to jenom recept, jak říkáte.

Vím moc dobře, že popsat srozumitelně recept není zase nic tak snadného a některé recepty vyžadují opravdu i pár ingrediencí navíc, které v popisu chybí = ČAS, INFORMOVANOST, ZRUČNOST, JISTOU MÍRU KREATIVITY, NEZBYTNÝ PROCES ZDOKUMENTOVÁNÍ (aby byl recept uvěřitelný, že ho autor skutečně podle svého popisu i vyrobil a vypadá tak, jak tvrdí. Tedy poživatelně!, následuje ZPRACOVÁNÍ FOTOGRAFIÍ, SEPSÁNÍ TEXTU a PREZENTACE NA WEBU. Záměrně neuvádím pořizovací cenu surovin, protože takový autor si to doma i sám sní :-)

Tolik výše vyjmenovaných úkonů si může dovolit přeskočit jen ten, kdo recept od A do Z okopíruje a sám se pod něj podepíše. Také si myslím, že není recept jako recept. Dokonce autor od autora se liší svým slovním projevem a stylem. Když si někdo dá práci projít se webem, najde moře receptů, ale jen špička ledovce stojí za to, aby se do nich začetl a přinesly mu též i trochu poznání a nejen strohé seznamy ingrediencí.

Katko, i kdyby to celé byl marný boj, jako že je :-) občas si mohou i „blogeři“ dovolit postavit se jeden za druhého. V rubrice DOPORUČUJI některé z nich „doporučuji“ navštívit, neboť tam se pozná, že není recept jako recept. Jejich práce si vážím a neberu ji na lehkou váhu. Ať už jsou to autoři knih, gastrožurnalisté nebo jen „obyčejní“ blogeři. Myslím, že všichni to dělají s nadšením, dostatečnou informovaností a láskou k dobrému jídlu, které odjakživa bylo symbolem příjemné pohody a kulturnosti národa. Nelze nezmínit ani „blogy“ věnované vínu, které jsou všeobecně respektované. Co na tom, když někdo píše v prostoru, kde má v adrese www. —— . blog.cz / jde přeci o obsah, ten je prvořadý.

Když někoho pozvete na dobré jídlo, nikdy vám za to nevyhlásí válku! Myslím, že všichni co o jídle píší zvou čtenáře k prostřenému stolu na svůj web a nesluší se za zády hostitele v kapsách cokoli odnášet a vystrojit si hostinu někde jinde a s někým druhým. Většina slušných lidí svému hostiteli poděkuje a neváhá mezi přáteli zmínit i toho, kdo ji vystrojil tak dobře, že na to ještě teď vzpomínají.

Tak by se dal vyjádřit můj postoj k tomuto trapnému kopírování.

Díky za váš názor Katko, já si o tom myslím trochu něco jiného.

Šárka

http://www.dolcevita.blog.cz
http://www.gurmanka.cz

Kde se nemůžeme opřít o autorský zákon, můžeme se opřít o zdravý rozum a slušné chování. Když už si každý může zveřejňovat to, co sám uzná za vhodné (i když je to třeba cizí), tak my si můžeme za „svým vlastním“ názorem stát :-)

proto se dalších komentářů vzdávám a děkuji všem, kteří vnímají vážnost celé záležitosti. Vaše podpora je milá a vážím si toho!