17. ledna 2010 v 5.05, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Svátky masopustníPočet komentářů: 8

Štítky: | | | | | | |

Boží milosti – řezané koblihy

boží milosti
Dnes se  rozdávala na každém rohu. Tradice se u nás dodržují, milostí byly plné talíře. Vysmažené, pěkně horké, voňavé, štědře ocukrované a úchvatně křupavé. Nabídněte si kousek toho masopustního veselí :-)

Boží milosti

(jihočeské řezané koblihy – i tak jim u nás někteří říkají)
  • 200 g hladké mouky
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • špetka soli
  • 1 lžíce cukru
  • trochu citrónové nastrouhané kůry
  • 30 g rozpuštěného másla
  • 4 lžíce mléka nebo smetany
  • 1 lžíce rumu
  • 2 žloutky
  • olej nebo sádlo na smažení (přepuštěné máslo je nejlepší)
  • moučkový cukr na obalení
  • trochu hladké mouky na vyvalování
Ze všech ingrediencí vypracujeme lesklé a vláčné těsto, které se nechytá vařečky. Aby se boží milosti pěkně nafoukly, musíme si s těstem trochu pohrát a když je vypracované, necháme ho v chladu pod fólií alespoň půl hodinky odpočinout.
boží milosti - masopustní pečivo
Poté odkrajujeme kousky a ty vyválíme na pomoučeném vále pěkně tence. Pomocí radýlka nebo ostrého nože vykrajujeme různé tvary (kolečka, čtverce, obdélníky) a ty uprostřed čtyřikrát prořízneme, ale jenom tolik, abychom neprořízli i okraje. Ty musí zůstat netknuté. Pečeme ve vyšší pánvi hojně naplněné olejem a pořádně ho rozehřejeme. Dříve se smažilo na přepuštěném másle nebo vepřovém sádle – nejlépe břišním, ale boží milosti nebo koblihy smažené v hovězím loji byly prý božské). Usmažené boží milosti osušíme papírovým ubrouskem a ještě horké obalujeme v moučkovém cukru. Jíme bez zbytečných odkladů, protože horké jsou jednoznačně nejlepší.
Jestli se u vás starodávné boží milosti nepečou, dejte si masopustní koblihu se zlatým prstýnkem uprostřed.
 

Odkaz na související článek:
Škaredá středa & půst v době hospodářské krize (o tom, jak jsme propadli z testu moudrosti a v létě protopili dřevo na zimu; že další biftek už je moc, protože studnu spotřeby jsme vypili až do dna a nyní musíme hledat jiné studny radosti, které třeba nic nestojí, protože ve spotřebě už více radosti, zdá se, nenajdeme …, ale hlavně o škaredé středě a postním období)

Reklama

Zde si můžete objednat mou kuchařskou knihu Rande s gurmánkou v české kuchyni.

V případě objednávky na www.titanovepanve.cz uveďte prosím na podporu našeho webu
v políčku pro poznámku heslo "Gurmanka".

8 komentářů k příspěvku „Boží milosti – řezané koblihy“

  1. Sančenka říká:

    To je nádhera, paní Šárko, přes víkend si je usamžím, i když už je půst. Na tohle se nemůže urazit ani Ježíš Kristus! :-)

  2. Gurmánka.cz říká:

    Sančenka: Boží milosti nejsou na seznamu hříchů :-) To rozhodně nikoho neurazí ;-)

  3. Martina říká:

    dobrý milostivý den :)
    chtěla bych se zeptat jestli ten prášek do pečiva je tam nutný ? v jiných receptech jsem ho nenašla, proto se ptám. Chystám se milosti usmažit a chtěla bych , aby byly co nejlepší. Dneska jsme je měli po obědě ke kávě tady ve Francii a opravdu mě ty zdejší nijak nenadchly. Byly tvrdé, nedobré. Proto jsem se rozhodla, že vyrobím svoje !

  4. babs říká:

    http://ekucharka.net/bozi-milosti
    tam je máte bez prášku do pečiva

  5. Gurmánka.cz říká:

    babs:

    Receptů je mnoho, ale zdá se mi, že recept na stránkách ekucharka už od pohledu nepůsobí tak pěkně nadýchaně, jak je znám já. Ale experimentovat se musí, tak receptů je na netu opravdu dost na výběr :-)

  6. Gurmánka.cz říká:

    Martina:

    Milost božím milostem :-) Prášek do pečiva je na úvaze každého z nás. Já bych řekla, že s práškem do pečiva jsou boží milosti opravdu krásně křehoučké a nachýchané, proto tento recept absolutně preferuji a nedám na něj dopustit. Receptura pochází z pamětí mé velmi šikovné a moudré sousedky, se kterou konzultuji nejeden původní recept vytvořený v mé kuchyni :-) Nemám ráda tvrdé „milosti“, proto doporučuji recept, který zaručuje výsledek křehký a křupavý. Ať se povedou a hlavně ať chutnají!!! :-)

  7. Martina říká:

    tak hlásím, že jsem dělala i s práškem i bez prášku.
    můj přítel preferuje s práškem, jsou nadýchanější. Ale při smažení se mi dělala hodně pěna a nebylo to zrovna nejpohodlněnší smažení.
    já preferuju bez prášku, jsou takové hutnější a vláčnější, ale nikoli tvrdé a žádná pěna při smažení se nedělá.
    obaluju v moučkovém cukru s vanilkovým luskem a je to bájo !

  8. Gurmánka.cz říká:

    Martina:

    Díky za zprávu :-) Milióny mrňavých ocukrovaných drobečků se po prvním zakousnutí snáší ve vzduchu a pomalu klesají níž a níž … až sednou na špičky našich střevíčků :o)

    P.S.
    To jediné mi na tomto fešném pečivu vadí! :-)

Zanechte komentář