Středomořské počasí je konečně na českém jihu. Nad hlavou s dokonale modrou oblohou, co ji vkusně kazí jen několik málo bílých obláčků, se o jídle přemýšlí úplně jinak. Hlavně jednoduše, aby nám nekradlo čas. 5 minut příprava, zbytek zvládne horká trouba bez naší asistence. Spolehnout se můžeme i na rozpálený gril. Jak je komu libo. Já běžím se svým baklažánem do kuchyně. Cestou to vezmu přes zahradu a utrhnu nějakou tu voňavou středomořskou bylinku, aby jídlo mělo autentický šmrc. Inspirovala jsem se v jedné skvělé kuchařce, která má středomořský náboj od první až do poslední stránky. Je to Olivová kuchařka od Lenky Světové a Dagmar Derré. Určitě ji máte už doma, ale kdyby náhodou ne, je to skvělé čtivo právě pro letní období. Parádních receptů s minimální námahou tam najdete opravdu moře. A komu se zachtělo trochu moře, může si pořídit i Mořskou (nejen) kuchařku, kterou tyto dámy před nedávnem vydaly ke spokojenosti těch, kteří mají na svém talíři mořskou rybu nejraději, ale ještě potřebovali trochu poradit, aby se v té podmořské říši trochu lépe zorientovali.
Baklažán a’ la Jean
- 1 baklažán
- olivový olej (extra panenský, jak jinak ;)
- hlavička česneku
- mořská sůl
- čerstvě mletý pepř
Recept najdete v Olivové (nejen) kuchařce pod názvem Lilek a´la Jean. Já mu říkám Baklažán a´la Jean, protože se mi to lépe rýmuje :-) Trochu jsem si ho upravila, ale základní postup receptu je vážně famózní a není třeba na něm nic měnit. Přídávám nějakou tu bylinku a citrónovou štávu. Když mám, tak zároveň s baklažánem griluji i kousek Halloumi, ale výsledný dojem to nikterak neovlivní.
(Halloumi je národní sýr Kypru a byl zde vyráběn již před tisíci lety. Připravuje se ze směsi kozího, ovčího a kravského s jemným přidáním máty. Je možno ho grilovat, opékat, smažit, vařit, strouhat nebo jíst rovnou bez úpravy)
Lilky rozpůlíme a v každé půlce podélně vytvoříme 3 až 4 hluboké zářezy tak, abychom neporušili slupku. Stroužky česneku nakrájíme na plátky a natěsno jimi vyložíme vzniklé zářezy. Bohatě zalijeme olejem, ochutíme solí a pepřem a dáme péci do rozpálené trouby na 200 °C.
Středně velký baklažán byl za 30 minut upečen. Před vlastním pečením jsem ještě přidávám rozmarýn, pár snítek tymiánu, kousek šalvěje a půlku citrónu vcelku. Bylinky nám jídlo navoní a horká citrónová šťáva s olivovým olejem je můj favorit. K tomuto receptu není třeba říkat nic. On mluví sám za sebe a já musím jenom vychválit !! Doporučeno jako předkrm s čerstvým pečivem nebo jako příloha ke grilovanému masu. Většinou si otevře láhev dobrého vína, položím na stůl košík s čerstvým pečivem a když dojím lahodný pečený lilek, uvědomím si, že jsem k němu vlastně ani to pečivo nepotřebovala. Ulomím pár kousků a vytřu zapékací misku, aby v ní nezůstala ani kapička dobrého olivového oleje navoněného citrónovou šťávou a bylinkami. Když použiji hrubě mletou mořskou sůl, krásně to s pečivem mezi zuby křupe a to mě baví :-)
P.S.
Za chutnou recepturu posílám jednu olivovou „extra virgine“ pusu
Dáše a Jeanovi ;-)
Ona mě vůbec ta středomořská kuchyně chytla za srdce a hlavně v době, když je venku takhle krásné letní počasí. Je úplně jedno, že to k tomu moři máme docela daleko. Včera jsem se byla projít po písečné pláži na Vlkově a vyzkoušela teplotu vody. Voda venku už je na koupání!
Lilek (Solanum melongena L.) - co jste o lilku možná nevěděli
Ve Španělsku se mu říkalo berengenas „jablka lásky“, ale latiníci mu přiřadili název mala insana „jablko bláznovství“, věřilo se, že způsobuje šílenost. Spolu s rajčaty a brambory patří lilek do čeledi lilkovitých. Známe několik odrůd. Nejběžnější jsou lilky oválné tmavofialové. Italské druhy bývají kulatější, světlejší a žíhané. Japonské jsou bílé a mají fialové šmouhy, ale výjimkou nejsou ani růžové a zelené plody. Uvnitř plodu je bílá měkká dužina se semínky. Čím je plod zralejší, tím jsou semínka tmavší.
Lilek má původ pravděpodobně v Ásamu (jihovýchodní Indie a Barma). Kupci jej dovezli na Střední východ a do Středozemí. Ve 12. stol. jej Maurové dovezli do Španělska, odkud se rozšířil do celé Evropy. Do Ameriky se dostal až o čtyři staletí později. Lilky mají vysoký obsah draslíku a říká se o něm, že je mimo jiné dobrý jako protijed po konzumaci jedovatých hub.
Při nákupu dbáme na to, aby slupka byla lesklá, hladká. Nejideálněji je zpracováváme ihned, ale neměl by být problém s uskladněním v chladničce, kde by po dobu jednoho týdne měl vydržet bez újmy na kráse. Lilky jsou vhodné k pečení, grilování, smažení, zapékání, restování, dušení či na přípravu skvělých lilkových pomazánek, např. rozmixovaný lilek s citrónovou šťávou, česnekem a olivovým olejem. Je to moderní a zdravá surovina. Nejvíce cenných látek se skrývá pod slupkou. Když nemusíme, neloupeme ji. Sám o sobě je lilek nízkokalorický, proto pozor na velké množství oleje. Lilek je jako houba a umí ho nasát opravdu hodně. Protože obsahuje jedovaný solanin, nikdy ho nekonzumujeme syrový.
V knihovně mám jednu zajímavou knihu od Rosemary Moon, která je plná této zajímavé zeleniny a najdou se v ní recepty z celého světa. Dokonce nechybí ani baklažánová zmrzlina ;-)
Protože s lilkem vařím ráda, mám pro vás i další kuchařská inspirace, co lehce voní Řeckem, ale též Francií. Kde se vzal ten starý název baklažán? Pochází z balkánského slova patlžan a můžeme ho z dnešního pohledu brát za poněkud zastaralý. Jenže mě názvy s patinou zašlých časů nepřestávají bavit :-)
Ratatouille (ratatuj) – specialita jižní Francie z Provence
Možná nemáte lilek rádi a nenecháte se tím pádem zlákat ani na baklažán :-) Na stránkách
Šárčina škola vaření jsem před několika dny nachystala článek, který by vás mohl zajímat.
Co nového na kopci? Zkuste se podívat na poměrně novou
zajímavou adresu, kde si jistě něco dobrého na svůj mlsný zub vyberete. Vaří se tam hodně zeleniny, ale jsou to recepty s velkým nápadem a všechno je opravdu nefalšovaně domácí.
Krásný slunečný víkend a hodně dobrého jídla i pohody ;-)
Nahrávání ...
5.6. 2010 v 19.37
Baklažán á la Jean je náramná dobrota. Vyčaruje nám atmosféru Středomoří, i když se nacházíme v srdci Evropy. K dnešnímu slunečnému počasí je to rozhodně ten správný nápad.
Holky Olivky jsou náramně šikovné, léto bez jejich kuchařky si už sotva dovedu představit. Šárko, škoda, že jsi poněkud z ruky, tyhle lilky jsou tak lákavé!
6.6. 2010 v 7.48
Milá Šárko, díky, vypadá to nádherně – je zajímavé, jak bývají nejlepší ty nejjednodušší věci :-)))
6.6. 2010 v 10.41
Helli:
Říkala jsem si, že zahájení letní sezóny v letní kuchyni bych měla pojmout stylově, když je konečně modrá obloha a počasí jako ve Středomoří :-) Lilek se k tomu parádně hodil a obě víme, že když něco chutná Jeanovi, nemůže nás to zklamat :-) Udělala jsem si velké zásoby olivového oleje, tak už jenom aby se dařilo zelenině – ve skleníku, v zahradě, na pultech zelinářů (jedno kde) – hlavně aby jí bylo dost :-)
6.6. 2010 v 10.48
vegereceptynakazdyden:
Milá Klárko, to je vážně pravda. Čím méně ingrediencí, tím sofistikovanější chuť. Jednou někdo řekl, že nejlepší suroviny pro přípravu jídla jsou ty, které se tam nedostaly :-) Kuchařova bujná fantazie dokáže být hrobem gastronomie. Středomořské recepty jsou krásně přímočaré. To je to jejich kouzlo. Kapka oleje a snítka bylinky stačí k tomu, aby se na talíři odehrávala velká show. Ovšem nepostradatelnou ingrediencí je krásné počasí a mořem provoněný vzduch. Jenže když se chce, tyhle recepty fungují i tam, kde moře nevoní ;-) Co nám zbývá ..
Na jedno malé české moře se jedu za chvilku podívat. Na Orlík ;-) Tam to taky krásně voní – voda a les dělá jedinečnou atmosféru. Krásnou neděli a zdravím „na kopeček“ :-)
6.6. 2010 v 11.48
Šárko, ujišťuju se – tu půlku citronu pečeš v pekáčku po boku lilku? „Prdelkou“, nebo řezem nahoru? A pak ho na lilek vymačkáš?
Díky.
6.6. 2010 v 12.08
Alice_G:
Citrón dávám do pekáčku v půlkách vedle lilku a v tomto případě řezem nahoru. Nějak se mi ten citrón nedostal do záběru :-) To se omlouvám. Ale jak říkám, být tam nemusí, ale já ho ráda.
6.6. 2010 v 12.13
Alice_G:
Zde je jeden recept, kde se horké citróny báječně hodí :-)
http://dolcevita.blog.cz/0804/losos-s-horkymi-citrony-a-pecenym-cesnekem
6.6. 2010 v 12.54
S tímto receptem musím jen souhlasit ;-)
Šárko, díky za oživení. Už ho asi také brzy udělám. Ještě letos nebyl.
Dovolím si přidat odkaz na moji úpravu: http://olivovakucharka.webgarden.cz/zelenina/lilek-la-jean.html
7.6. 2010 v 7.12
Bali:
Když vidím tuhle zeleninu, vždy si na dobrý recept vzpomenu :-)
20.6. 2010 v 22.48
Baklažán je naša obľúbená zelenina a tento recept je geniálne jednoduchý. Horúci citrón na dochutenie nás priam nadchol! Ale moja najmilšia úprava baklažánu je bulharský ajvar.
20.6. 2010 v 23.55
Elena F.:
Ajvar, to je moje láska. Už jenom ta krásná barva ve mně probouzí nadšení. Loni jsem si dovezla vynikající ajvar z dovolené, ale doma udělaný musí být naprosto bezchybný. Letos se do něj určitě pustím. Horký citrón je takové malé nic, ale umí jídlo na talíři pěkně dotvořit. Šťáva z něj je sladší a víc se jí uvolní. Díky za komentář a hlavně za připomenutí ajvaru :-)
9.7. 2010 v 13.29
mega dobry mega easy recept
9.7. 2010 v 16.48
Honza:
Díky za mega pochvalu ;-)
18.7. 2010 v 12.03
Úžasně jednoduché a móóóc dobré…vidím to na každovíkendové repete…už jsme měli dvakrát na gril party a všem náramně chutnalo, i návštěvám :) Díky!
23.7. 2010 v 11.17
Já lilky před přípravou posolím a nechám vypotit. Tady se o ničem takovém nepíše – nebude jídlo trpké??
23.7. 2010 v 13.50
Orinka:
Říká se, že se lilky mají nechat trochu „vyplakat“ :-) Ale když je trouba rozehřátá na 200 °C, zaručeně se z lilků ta kapka hořské šťávy „vypotí“. Zrovna tak to funguje, když lilky položíme na rozpálenou pánev nebo je dáme do grilu.
Středomořská kuchyně má své fígle a těm se dá věřit. Recept je vyzkoušený ze všech stran a pochválený, nemusíte z toho mít strach.
23.7. 2010 v 13.51
HanaS:
Kdo se umí srovnat s chutí lilku (baklažánu), toho ten recept vezme za srdce :-) Je jednoduchý a úžasný. Díky za zprávu ;-)
27.7. 2010 v 20.44
Náhodou jsem narazila na božskou lilkovou pochoutku. Lilky milujeme celá rodina. Ale toto, to je pohádka…..! Vyzkoušela jsem nejdřív 1 lileček…, teď je dělám rovnou 4! Česnekem taky nešetřim. V parném létě je to nejlepší večeře. Díky!!!!!!!!!!!! :-)
29.7. 2010 v 9.16
Objevila jsem další autorku webu, která dostala stejně geniální nápad na úpravu lilku :-)
http://www.mamincinyrecepty.cz/bezmase-pokrmy/cesnekovy-lilek
Nebo to nejspíš nebude její nápad, ale ať koukám jak koukám, stále nemohu najít odkaz na zdroj, kterým je nepochybně Olivová kuchařka…?
P.
29.7. 2010 v 10.04
Lenča:
Díky za hromadu „lilkového nadšení“ :-) Je to opravdu to pravé letí voňavé vaření, které vzduch provoní parfémem česneku a olivového oleje. Pro všechny milovníky takového vaření je tu Olivová a Mořská kuchařka, je tam báječný kus další inspirace, tak mohu jen doporučit. Já mám štěstí, že od autorek jsem mohla přijmout i pozvání ke stolu a opravdu to za to stojí ;-)
Škoda jen, že léto je v našich končinách tak krátké … Ale i tak si ho užijeme !!!!!!!! :-) Létu zdar a takovým letním dobrotám obzvlášť :o)
Šárka
29.7. 2010 v 10.13
Papaja:
Případ „baklažán a´la Jean“ odhalen ;-) Ještě že na kvality Olivové kuchařky upozorňujeme my! Jeanovo recepty jsou originální a tudíž k nepřehlédnutí. Díky za odkaz a měj se letně a krásně. Š.
29.7. 2010 v 10.39
Souhlasím s Papajou. Je s podivem, že autorka citovaných stránek uvádí zdroje svých receptů téměř všude, cituje dokonce i reklamní leták Alberta, ale u lilku a la Jean na citaci evidentně zapomněla. Nebo si možná pomyslela, že když pečené lilky posype balkánským sýrem nakrájeným na kostičky a obloží syrovou okurkou s rajčetem, že to bude už nový recept? Sice se tak tluče francouzská kuchyně s balkánskou, ale třeba to někomu vyhovuje. Jen škoda toho pečeného lilku, samotný by vynikl mnohem víc… :-)