Milujete tvaroh a kokos? Potom vám nemůže tenhle tvarožník nechutnat. Arktická zima udeřila v plné síle, je víc než rozumné přitopit si i domácí troubou a rozehřát ji na 170 °C. Přijde to vhod jak vám, tak tvarožníku, který do ní můžete za pár chvilek dát.

TVAROŽNÍK S KOKOSEM

Na krustu:

• 180 g sušenek (např. Zlaté koka)
• 4 lžíce moučkového cukru
• 80 g rozpuštěného másla

Na náplň:

• 500 g polotučného tvarohu
• 100 g moučkového cukru
• 2 vejce
• 120 g strouhaného kokosu
• špetka vanilky
• podle chuti kapka rumu

Krustu připravíme z drcených sušenek, cukru a rozpuštěného másla. Vše prohněteme a sušenkové těsto vtlačíme na dno rozevírací dortové formy o Ø 25 cm a dáme vychladit. Tvaroh utřeme s cukrem na hladký krém, přidáme vejce a smícháme se strouhaným kokosem. Podle chuti přidáme vanilku nebo kapku rumu. Tvarohovou směs naneseme na sušenkovou placku a rovnoměrně rozetřeme do stran. Tvarožník vložíme do předehřáté trouby a pečeme při 165 až 170 °C zvolna cca 1 hodinu. Po upečení necháme vychladnout.

Nenecháme vychladnout nic a pustíme se do konzumace hned. Teplé je to vynikající, ale druhý den „prý“ ještě lepší :-)

.

Dobrou chuť! Kalorie nepočítejte, on vás ten kokosový tvarožník nezabije :-)

Věděli jste, že  kokosový ořech je nebezpečnější než žralok? Ročně podle statistik zemře něco kolem 200 lidí jenom proto, že jim spadne na hlavu kokosový ořech. A to je mnohem vyšší číslo, než napadených lidí žralokem.

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Karnevalový rej masek má kořeny v renesanci. O téhle barevné zábavě povídá Zuzana Mihulková www.prima1vera.com a přidala i sladký recept na karnevalové sušenky „cenci“.

Tak tady máme Karneval, pani Milerová…. :-)

Vánoce jsou šťastně za námi, italská čarodějnice Befana rozdala hodným dětem sladkosti a stejně jako Tři králové v Česku se vrátí opět až za rok. Tím ale svátky nekončí. 6. ledna totiž začal KARNEVAL, nebo-li MASOPUST. Období veselí, zábavy a hodování, které trvá od 6. ledna až po Popeleční středu, období, kdy je třeba se dosyta najíst, protože pak následuje dlouhý čtyřicetidenní půst až do Velikonoc. V době masopustu se na královském dvoře konaly hostiny, ve městech tancovačky, na vesnici vepřové hody. Zvláště několik posledních dní tohoto období (ostatky, fašank, fašanky, končiny, bláznivé dny, konec masopustu) pak lidé organizují různé hlučné výstupy, zábavy a průvody.

KARNEVAL V BENÁTKÁCH

Karneval má ale daleko hlubší kořeny. Byl odedávna spjat s různými slavnostmi a rituály. Ve starém Řecku a Římě se konaly tzv. bakchanálie k poctě boha vína a úrody Dionýsa (Bakcha).

Karneval neboli masopust znamená v původním slova smyslu „opuštění masa“ a pochází z italského carne levare. V současné době jde o taneční zábavy, hýření, lidové zábavy v maskách, maškarní bály. Nejznámějším karnevalem ve světě je karneval v Rio de Janeiro a je následován Santa Cruz de Tenerife.

Ale i Itálie se může pochlubit krásnými karnevalovými průvody, především v Benátkách a také v toskánském Viareggiu. Město zaplaví průvod masek, z nichž mnohé hledaly inspiraci už v renesanci a některé (velmi cenné, hýčkané a střežené) jsou originály ze 17. či 18.stol. Známými italskými maskami jsou např. pulcinella (pochází z Neapole) nebo pantalone (z Benátek). Mattacini je veselý kejklířský převlek, domino (původem ze Španělska) je tvořen dlouhým pláštěm se širokou kápí. Na pořadu dne je i satira z politického a sociálního života v podobě oživlých, alegorických a velmi vtipně pojatých vozů.

KARNEVAL VE VIAREGGIU

Satira z politického života nechybí na karnevalu ve Viareggiu. Starý tyranosaurus Berlusconi bude letos s naprostou jistotou nahrazen kapitánem Schettinem.

Malá laskominka na konec pro potěšení mlsných jazýčků – sladké střapaté sušenky jménem Cenci, nebo také chiacchiere, bugie, crostoli, galani, frappe, intrigoni, lattughe, sfrappole, sfrappe, grostoli, cruspole.

RECEPT NA SMAŽENÉ KARNEVALOVÉ SUŠENKY CENCI

• 250 g hladké mouky
• 1 lžíce krupicového cukru
• 1 lžíce olivového oleje
• 2 vejce
• 1 bílek
• malý panák rumu, brandy nebo desertního vína (Vin Santo)
• citronová a pomerančová kůra
• špetka soli
• vanilkový cukr na obalení
• olej na smažení

Smíchejte všechny ingredience. Těsto dobře vypracujte, aby se nelepilo a bylo hladké, nechejte v chladu odpočinout aspoň jednu hodinu. Vyválejte tenkou placku, nařežte zubatým rádýlkem na pruhy asi 1,5cm široké a pak příčně na nepravidelně dlouhé kousky.Můžete je i různě zamotat do sebe. V pánvi nechte rozehřát dostatečné množství oleje a smažte. Po usmažení položte nejprve na kuchyňský ubrousek, aby stekl přebytečný olej a lehce obalte v cukru s vanilkou. Cenci jsou dobré teplé i studené.

Užívejte si veselí a dobrého jídla, než začně doba půstu. Popeleční středa letos připadá na 22.2.2012. 

Rozloučím se slovy klasika. „ ….. pořádně se všíchni najezte, mame na to celé dopolodne :-)

Zuzana Mihulková, Montecatini Terme-Toscana-Italia, www.prima1vera.com

(text a fotografie poskytla Zuzana Mihulková)

Na cestách po Toskánsku se Vám bude hodit pohled očima cestovatele-labužníka zlomaxe. Podle osobních zkušeností radí, co pěkného v Toskánsku zhlédnout, co ochutnat a kde pohodlně přespat.

Díky těmto článkům jsem se vrátil do loňského léta a dovolené strávené v Toskánsku. 14 dní tam uteklo jako voda a člověk nestíhá opravdu nic zhlédnout. Je to kus země spíše na opakované dovolené. Těch různých koutů, vesniček a městeček je nepočítaně. I když na druhou stranu musím říci, že Francie a Provence je přitažlivější. V tomto ohledu budu asi barbar, ale u mě rozhodují ceny kempů a klídeček. Zde podle mne Toskánsko prohrává s Provence na plné čáře.

Další z postřehů je: Toskánsko ano, ale zapomeňte na srpen. To bylo šílené rozhodnutí a nikdy více. Kam se člověk hnul tam bylo přetlakováno turisty. Takže jsem nutil manželku vstávat před sedmou ranní a vychutnat si třeba Sienu od 8 do 12 hodin.

Budoucím návštěvníkům doporučuji takzvané Agroturismo. Většina lidí v tomto oboru má vynikající ubytování se skvělou kuchyní. Potažmo tam utratíte nějaké to euro navíc za místní produkty. A to se vyplatí třeba u oleje či sýra. Mám to osobně vyzkoušené třeba nedaleko vesničky Vinci, kde majitelé jsou přátelští a velice pohostinní.

Nezapomeňte navštívit nějakou Trattorii. I ta na odlehlém a zdánlivě nelidnatém koutu Toskánska Vás dokáže něčím překvapit. Což u nás bylo třeba v podobě SassoMatto. Nevím zda sem můžu vložit odkaz, ale snad se na mě nebude někdo zlobit. http://www.sassomatto.it/

Víno je otázkou samo pro sebe. Každý má jiné chutě a pije jinou barvu. Takže já jsem zásadně proti doporučovat nějakou značku. Toskánské vinobraní je zhruba v říjnu a tou dobou je i spousta místních festivalů na kterých se dá okoštovat víno od místních vinařů. Tam si určitě každý najde tu svojí značku.

Kdo jede vlastním autem a nemá kam pospíchat tomu doporučuji zásadně se vyhnout dálnicím. A proč? Důvod je zcela jasný a je jich více. Nejenom, že ušetříte za dálnice, ale každá vesnička má něco okouzlujícího. Každé zákoutí na okresních silnicích Vás uvede v úžas a donutí k focení. O toto vše jízdou po dálnicích přijdete, nehledě na to, že to je jednotvárná jízda.

Ať služebně či soukromě jsem byl v Toskánsku zhruba desetkrát. Pokaždé najdu něco nového a zajímavého. Velice náročné na peněženku jsou vstupenky do různých míst. V tomto ohledu Vám jí důkladně provětrá třeba Florencie ale i Cortona či Siena. Ovšem na druhou stranu nutno říci, že to stojí za to. Pokud to vezmu podle sebe tak velký podíl utracených peněz mají i různé upomínkové předměty a pak v nemalé míře restaurace.

V Toskánsku doporučuji pátrat po il Brigidino Lamporecchio. Nevím kam bych měl dát fotku aby zájemce věděl o co jde. V podstatě to jsou sušenky nebo spíše malé sladké oplatky. Ano oplatky bude to pravé. Podstatou oplatek je zvláštní chuť dodaná anýzem. Receptury jsou odlišné podle rodin jež je vlastní dlouhá léta. Někdo používá anýz tekutý jiný zase semena většinou je však výsledná chuť podobná. Tyto oplatky lze nalézt v Toskánsku téměř ve všech akcích jako veletrhy, festivaly a v zábavních parcích. Pouliční prodavači, kteří se připravují pomocí speciálního přístroje zabalené v průhledném sáčku typicky úzkém a velmi protáhlém. 200 gramů za přijatelnou cenu tří eur.

Ještě jeden odkaz je zde: http://www.spazzavento.it/

Tady jsem spal a manželce se to moc zamlouvalo. Je to kousek od Vinci rodiště Leonarda. Nocleh i se snídaní vyšel na 70 euro a samozřejmě plus útrata za zdejší víno a olej. To Vám pak dají v dárkovém balení. Prodírám se zhruba 5000 fotek z naší dovolené po Toskánsku a neodolám doporučit jedno víno. Vlastně ani ne tak víno jako spíše oblast a tou je bezesporu Chianti. A zde pak doporučuji dívat se na láhve zda mají zvláštní nálepku, něco jako u nás je kolek na alkoholu. Na té musí být napsáno Chianti classico což je značka, která zaručuje stoprocentní kvalitu vína a také, že je vyrobeno v dané oblasti.

Brigidini Lamporecchio

Brigidini Lamporecchio se připravují z mouky, cukru, vajec, vanilkového extraktu a charakteristickou chuť jim propůjčuje anýz. Jsou to malé křupavé vafle, pečené v oplatkovačích podobných rozvíracím žehličkám, a jejich zlatavá barva připomíná toskánské žhavé slunce v té největší síle. Kupují se jako chutný suvenýr a vzpomínka na návštěvu městečka Lamporecchio – provincie Pistoia, kde se recept dědí z generace na generaci.

Jejich název odkazuje na jeptišky z místního kláštera zasvěceného Santa Brigitě. Podle legendy se právě zdejší jeptišky považují za tvůrkyně této sladké oplatky.

Toskánská kuchyně

Toskánsko, země pohádek a snů

Těstoviny s brokolicí – fantazie po italsku za pár minut.

Těstoviny s čerstvou brokolicí jsou opravdu připraveny během chvilky a jejich chuť je přímo fantastická. Spojení těstovin, brokolice a olivového oleje je tradičním pokrmem Apulie, který se v originálním provedení připravuje s těstovinami ve tvaru ouška – „orecchiette“, ideálně by se mělo jednat o „pasta fresca“ – těstoviny čerstvé. Zapovězeno není ani použití jiných krátkých tvarů těstovin, jako např. paccheri, penne, pennette … já použila těstoviny ve tvaru velkých hlemýždích ulit, tzv. „lumaconi“ ve verzi „rigati“ – s rýhovaným povrchem, což se ukázalo býti efektní a rafinované. Lumaconi je italský výraz pro velké šneky, kteří velikosti připomínají ping-pongové míčky.

Italské těstoviny „lumaconi“

Inspirace na tento recept mi dorazila přímo od někoho, komu je život v Itálii blízký. Tento tradiční recept mi barvitě popsala v e-mailu dcera Petra, pro kterou jsem vlastně začala stránky o vaření psát, neboť u společného stolu máme momentálně příliš málo příležitostí k tomu, abychom u něj poseděly společně. Já prostírám na jihu Čech, ona pobývá na severu Itálie. Sdělujeme si dojmy spojené s vším možným a neopomeneme si dělat chutě barvitým líčením o tom, co  dobrého jsme si udělaly k snědku nebo co plánujeme. Dost často si závidíme. Petrušku vždycky rozesmutním vyprávěním o houbové omáčce v jemné smetaně a o vůni dobrého českého chleba si nechává tajně zdát. Já jí závidím dobrou pizzu ve vyhlášené milánské pizzerii, připomínám si vůni silné kávy v tom nejmrňavějším šálku s titěrným ouškem a v duchu si zase představuji, že na pár chvil zajedu já za ní a bude nám moc fajn. Ze všeho nejčastěji se vzájemně inspirujeme! Tak např. na téma brokolice.

  

Apulijská harmonie vůní, země a moře

http://www.vypravy-s-cestovateli.cz/text-apulijska-harmonie-vuni-zeme-a-more

 

 

  Těstoviny s brokolicí – Pasta con broccoli 

(recept ze slunné Itálie, Apulie)

potřebujeme: 1 čerstvou brokolici, 1 sáček italských těstovin (originálně orecchiette ve tvaru ouška), 80 až 100 ml olivového oleje, 2 stroužky česneku, 1 sušenou feferonku, mořskou sůl

Je velmi jednoduchý a mohli jsme ho vyčíst z předešlých odstavců a nechat se vést fotografiemi. Uvaříme čerstvou brokolici v dostatečně velkém hrnci se slanou vodou. Když voda vře, přidáme k ní i dobré italské těstoviny a vaříme tak dlouho, aby těstoviny byly al dente. Vždycky si říkám, že mé „al dente“ může být jiné než vaše „al dente“, proto ochutnávejte a respektujte doporučenou dobu vaření na obalu těstovin. Správné italské „al dente“ je prý tak minutu pod doporučovanou dobou přípravy těstovin. Vše slijeme přes sítko a vhodíme do hrnce, ve kterém jsme rozpálily trochu větší množství olivového oleje (toho nejlepšího, který se vám podaří sehnat). Přidáme stroužek či dva česneku a když zezlátnou, odstraníme je. Zároveň s česnekem v oleji ohřejeme trochu podrcené chilli papričky. Přidáme těstoviny s brokolicí a promícháme. Ve finále se brokolice rozpadne na plno menších kousků a krásně se spojí s těstovinami v jeden harmonický celek. Nic v tomto receptu nejde nahradit! Zelenina musí být čerstvá a těstoviny i olej prvotřídní. Bez toho by recept nefungoval tak, jak má.

 

 

I když v originále o tom nebyla zmínka, přeci jenom jsem si dopřála na každou porci malou hromádku čerstvě nastrouhaného pecorina , který jídlo příjemně doplnil o slanou pikantní chuť ovčího sýra. Nelitovala jsem ani dobrého vína, protože brokolice v této úpravě si zaslouží důstojné zacházení s patřičným ceremoniálem :-) Naplánovala jsem si, že by nebylo marné vyzkoušet podobnou variantu receptu a přidat do olivového oleje ještě kousek ančovičky. V horkém oleji se rozpustí a zanechá za sebou jen malou stopu vůně moře a špetku rafinované slané chuti, kterou mám ráda. Potom jsem si uvědomila, že genialita klasických receptur tkví právě v tom, že si kuchař svou fantazii musí pěkně usměrnit a důvěřovat tradičním receptům v takovém podání, v jakém se v místě původu připravují. V tom je jejich síla! A přílišná fantazie kuchařů se někdy stává jídlu osudnou :-) V ten moment jsem zasedla nad talíř Pasta con broccoli a strávila chvilku v příjemném tranzu a zapomněla na celý svět kolem sebe. Tak moc to bylo dobré … a přitom je to pořád jenom obyčejná a mnohdy podceňovaná brokolice.

 

Italské těstoviny se nemají nikdy ohřívat – bohužel k tomu u nás došlo a ono to prošlo :-) Nedělejte to, raději vařte jen odpovídající množství, které se hned sní. Tak si nechte chutnat.

Zajímavé zamyšlení: Vzpomínala jsem, kdy se událo mé první setkání s brokolicí? Říká se o ní, že je rodnou sestrou květáku, který v české kuchyni zdomácněl dávno před tím, než se tu objevila brokolice. Přitom brokolice je zelenina par excellence. Mohla by být klidně matkou květáku. Nebo jeho dcerou? Já si na ni vzpomínám tak někdy od roku cca 1989  … ? Říkalo se o ní, že je to nepovedený, do květu vyběhlý květák, v zahradách se jí nedařilo a dokud nedostala pomocnou ruku v podobě propagace, nebyla na českém stole tak oblíbená.

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Pod toskánskou pokličkou. Toskánská kuchyně je plná chutí a vůní, proto si zasloužila samostatnou kapitolu, která navazuje na první článek - Toskánsko, země pohádek a snů. Cestovatelského ducha jste mohli nasytit v příspěvku prvním, ale teď má právo dožadovat se svého i žaludek. Za toskánskou kuchyní to táhne každého znalce gastronomie. Tak pojďme konečně nadzdvihnout pokličku a ochutnat něco dobrého.

Nemůžete navštívit Itálii a nezmínit se o jídle. Zvlášť když pod pokličkou toskánského hrnce bublá mnoho dobrůtek a mňamkovních věcí.

Toskánská kuchyně pochází z venkovské kuchyně, vyznačuje se velkým množstvím chutí, vůní a ingrediencí, nenáročnou přípravou, je zdravá a lehce stravitelná. V Toskánsku je kvalita všech pokrmů velice vysoká a rozdíly mezi jednotlivými oblastmi jsou výrazné. Jak se tedy dnes jí v Toskánsku? Kvalitní olivový olej, nesolený bílý chléb bez chuti, který je dobře propečený a uvnitř vzdušný a lehký, florentský biftek + zvěřina (divočák, jelen, zajíc), a konečně víno: to jsou čtyři základní pilíře toskánského kuchařského umění. 

Mezi místní speciality, jejichž původ je mezinárodně chráněn, patří např. bílé fazole ze Sorany (malé, bílé fazolky s tenoučkou slupkou) vařené se šalvějí v olivovém oleji, servírované s tuňakem a bílým chlebem, nebo výborné kaštany z okolí hory Amiata, z nichž se vyrábí kaštanová mouka, jež se používá hlavně do cukrářských výrobků, dále třeba kroupy z Garfagnany, zažívající velký návrat nejen v makrobiotické výživě. Zcela jedinečné je proslulé sádlo z městečka Colonnata, v jehož chuti se odráží prastarý recept. Sádlo se krátce po zabijačce naloží do mramorové nádoby, která se předtím vytřela směsí koření, česnekem a rozmarýnem. Pak se nádoba uzavře mramorovou deskou a v tomto „sarkofágu“ zůstane sádlo půl roku. Po uzrání se krájí na tenké plátky a pojídá jako předkrm nebo velmi výrazná obloha.

Co byste určitě měli ochutnat

Jako první a nejtoskánštější pokrm, který napadne okamžitě každého je Bistecca alla Fiorentina – obrovský biftek i s kostí, u níž je maso nejlepší. Je opepřený a jen málo propečený, servíruje se k němu citron nebo glazé z balzamikového octa. Zaručuji boule za ušima i těm, kteří si normálně biftek přejí propečenější. Ale radím vám, nedělejte to. Bistecca alla Fiorentina by měla vždycky zůstat tmavě růžová. Jedině tak ji dokážete ocenit.

Další toskánskou specialitou je polévka jménem Ribollita – Je z kapusty, fazolí, a základ tvoří den starý toskánský chléb.  Ribollita vlastně  znamená „znovu povařený“, zelenina svařená s chlebem obsahuje na polévku velmi málo vody, zato je dochucená výborným olivovým extra panenským olejem.

Livornskou obdobou francouzské bujabézy je Cacciucco, což je řídké rajčatové pyré s feferonkami, přelité přes plátky opečeného chleba, a dušené ryby a dary moře.

Při návštěvě Florencie nesmíte vynechat bufety či pojízdné stánky (např. u Mercato Centrale nebo na Via Cimatori či Piazza Frascobaldi ), kde servíruji  Lampredotto a Trippa alla fiorentina, nebo-li Dršťky ve florentském stylu. A doporučuji, dejte si je opravdu jenom tam, protože tam jsou nejlepší. I zarytí odpůrci drštěk po jediném ochutnání upadnou to stavu euforie. Dršťky jsou totiž servírované nejen klasicky s vývarem do talíře, ale i v housce jako hamburger s omáčkou salsa verde. Klasická trippa alla fiorentina je připravená s kořenovou zeleninou a rajčatovým pyré.

Pro milovníky bílého masa je tady Pollo alla fiorentina – Florentské kuře. Výborná směs kuřecích prsíček, drobků chleba, parmazánu, špenátu, cibule, celeru, krémového sýru, papriky a česneku.

Jako sladkou tečku po vydatném obědě či večeři zkuste Cantucci – mandlové sušenky ve tvaru půlměsíce. Namáčejí se do bílého dezertního vína Vin Santo nebo do hořkého likéru Averna, které si dejte po jídle jako digestivum.

Pokud se v Toskánsku ocitnete v době karnevalu, určitě ochutnejte sladké střapaté sušenky jménem Cenci. Jsou k dostání po celé severní a jižní Itálii, a mají různá jména, podle oblasti. V Boloni se jim například říká frappole a v Miláně chiacchiere.

Kam za dobrým jídlem

V každé osterii (hospodě) i v sebemenším městečku je možné ochutnat nějakou neznámou místní lahůdku, na kterou jinde nenarazíte. Nicméně musím upozornit, že takto pojatá italská dovolená znamená i jedno velké riziko, protože ten, kdo se bude takovéto turistice věnovat, musí už dopředu počítat s tím, že kromě absolutního oblouznění chuťových buněk si domů přiveze i pár kilo navíc, proti kterým bude muset dlouho bojovat zdravější turistikou v Čechách.

Až tedy budete unaveni po několika kilometrové procházce v Lucce hledat něco „na zub“ , opusťte opevněné centrum města a vydejte se po staré cestě směrem na Pisu. Na periférii Luccy najdete poklad jménem

Pizzeria La Bersagliera , neboli Picérku U Herdekbaby. Najdete ji na Via pisana vecchia, 2136, 55100 Lucca.

Je to malá pizzerie, spartánsky zařízená, kterou provozuje rodina z Kalábrie. Nehledejte tam ale žádný luxus, jen strašně nepohodlné dřevěné lavice a židle, z kterých tu a tam čouhají hřebíky. Přesto nedejte na první dojem. Pizza, kterou tam dělají, prostě nemá konkurenci. Jezdí na ni až z daleka. Výborné těsto, senzační, chutné a neošizené ingredience, fantastické kombinace. Chuť této pizzy, velikostí připomínající pneumatiku osobního automobilu, příjemně překvapí nejednoho gurmána a znalce.

Abyste si však pizzu vychutnali s absolutním požitkem, vkládám sem pro jistotu několik rad a doporučení:

1. Je strašně důležité mít vybráno v okamžiku, kdy Herdekbaba přijde převzít vaši objednávku. Jakékoliv váhání ji rozčílí a vrátí se pak kdoví kdy.   
2. Zbytečně nevymýšlejte komplikované variace pizzy, protože Herdekbaba vám nakonec stejně donese, co uzná za vhodné.  
3. Může se stát, že vás Herdekbaba posadí k někomu ke stolu, i když  lokál není úplně plný. Prostě se tak rozhodla a kdo jste vy, abyste ji radili, co má dělat? 
4. Neexistují tady dny ani hodiny, ve kterých byste mohli být klidní, že tu najdete málo lidí. Objednávky tady neexistují. Leckdy prostě budete nuceni počkat i hodinu v malém prostoru před pizzérií, protože milovníků této pizzy je strašně moc.
5. Většina pizz je na pikantní bázi, ale ne nijak extremně.
6. Neexistují tu žádné jiné chody, ani sladkosti, ani káva. Nedočkáte se tu ani minerální vody bez bublinek. Pokud o ni požádáte, Herdekbaba vám přinese vodu z kohoutku a nazdar. Dostat tu můžete pouze ochucené a slazené nápoje nebo točené pivo.
7. Jestliže nedokážete sníst celou porci, nebojte se požádat o krabici a zbytek si doneste domů. Pizza je i druhý den velmi dobrá a je to tady běžně zvykem. Navíc potěšíte Herdekbabu, protože nesnáší plýtvání a vyhazování zbytků. 

Co se týče ceny, za jednu pizzu a jedno pivo utratíte cca 10 Euro, což je cena víc než lidová, vzhledem ke kvalitě a velikosti porce.

Popsala jsem spoustu stránek a vidím, že jsem zmínila jen velmi málo z toho, co Toskánsko opravdu nabízí. Tohle všechno je jen malá kapka v moři, kterou jsem chtěla čtenáře Gurmánky navnadit a doporučit aspoň jednou vyměnit pasivní dovolenou na pláži za aktivní historicko-gastronomickou poznávací dovolenou v zemi Etrusků. Mám pro vás ještě spousty dalších tipů na skvělá místa, výborné restaurace, které vás ekonomicky nezničí, ale předčí vaše očekávání. Provedu Vás kouzelnými místy, které voní vzácnými bylinami, olivovým olejem a vínem. Jsem vám k dispozici, budete-li potřebovat poradit, zajistit ubytování, průvodce, tlumočení, či zorganizovat dovolenou na míru podle vašich představ. Pomohu Vám objevit Toskánsko krásnější, romantičtější a voňavější.

Všechny další informace o službách, které poskytuji, najdete na mých webových stránkách: www.prima1vera.com. Zvlášť chci pak upozornit na Vouchery, tj. dárkové poukazy na krásné a levné ubytování pro 2 osoby, někde i s polopenzí a dalšími atraktivními službami, které mám v rámci marketingové akce v nabídce po celý rok 2012.

Na některých místech v Toskánsku teď leží sněhová čepice, ale už koncem února se kopce zazelenají, rozkvetou první mimózy, v březnu se  v zahradách rozzáří japonské kamélie a jaro vypukne v plné síle. A to je přesně čas pro vás, neotálejte a vydejte se objevovat jeho drsnou krásu, vydejte se cestou starodávných Etrusků, ponořte se do horkých lázeňských pramenů, ochutnejte dary vinic i moře, užijte si aktivní či relaxační dovolenou. Poznejte ráj na zemi !

Zuzana Mihulková

Cestovní poradce a průvodce v Toskánsku

Fotografie z mého archivu a z internetu, upravené pro tento článek

Nenechte si ujít 1. díl článku o Toskánsku, s názven „Toskánsko, země pohádek a snů“ – http://www.gurmanka.cz/2012/01/toskansko-i-zeme-pohadek-a-snu

Děkuji Zuzce za lákavé představení krás Toskánska, které mě osobně zlákalo natolik, že jsem si do letošních cestovatelských plánů tento malebný kout světa přidala. Už delší dobu jsem si to plánovala a moc dobře vím, že nic se nemá odkládat. Zuzko, připrav mi, prosím, dovolenkový toskánský plán na září :-) Předem díky.

Někoho tím moc potěším … z času na čas je potřeba své dcery kontrolovat :-)

  

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy Rande s gurmánkou nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Perličky z Toskánska, aneb severní Toskánsko není jen Florencie a Pisa

Pokaždé, když přistávám kdekoliv v Itálii, prožívám zvláštní pocit štěstí. Takové mrazení v zádech a šimrání v břiše. Stává se vám to taky? Je to stejný pocit jako když jste čerstvě zamilovaní, myslíte na svou lásku a točí se vám hlava. Já mám tento pocit už několik let a zvláštní je, že mě neopustil ani teď, co jsem se do Itálie přestěhovala. Mohu téměř přesně definovat, kdy jsem propadla vášni jménem Itálie, stejnou silou jako alkoholik svému pití či kuřák své cigaretě. Bylo to v době, kdy mi bylo 12 let a do ČSSR přijel Drupi. Samozřejmě že se mi ten černovlasý ďábel líbil a jeho písničky jsem znala zpaměti, ale od té doby jsem se začala zajímat o všechno italské, dychtila jsem po každé informaci z toho tajemného poloostrova, zvaném Apeninský. A věřte, že to nebylo jednoduché v socialistickém Československu dozvědět se něco víc, než se vymykalo průměru.

To všechno ale nebylo nic proti tomu, když jsem poprvé vstoupila branou do toskánského ráje. Když mě dálnice z Florencie vyhoupla na kopec zvaný Serravalle Pistoiese a přichystala mi nádhernou podívanou do údolí jménem Val di Nievole. Rajské údolí obklopeno toskánskými kopci, na kterých se tyčí středověké hrady a kostely se zvonicemi. Tehdy se mi doopravdy zastavil dech. Sjíždíte dolů a naskytne se vám pohled na olivové háje, cypřiše, vinice, cesty lemované piniemi a uvnitř toho všeho malebná městečka, každé se svou vlastní historií.

A to je teď můj nový domov! V severním Toskánsku, jemuž vévodí vznešená dáma jménem Florencie a její družičky se jmény Pisa, Lucca, Siena, San Gimignano, Volterra, Pistoia či malebné lázně Montecatini Terme.

Tak tedy pojďte se mnou na malou procházku.

Florencii pro tentokrát vynecháme a půjdeme objevovat další, méně známá místa.

Údolí Val di Nievole

Byla jednou jedna krásná oblast, zvaná Valdinievole, kterou staří Římané nazývali Vallis Nebulae, nebo-li mlhavé údolí a popisovali ho jako území částečně rovinaté a částečně hornaté, jimž protéká množství kouzelných potůčků a řek, klouzajících podél kopců zarostlých šalvějí, levandulí a rozmarýnem, a ztrácejících se mezi platany, piniemi a rákosím plných žab v okolních bažinách. Údolí často zahalené v mlze, zvané též Padule di Fuccechio.

Dnes je Valdinievole území, které obsahuje originální směs, skládající se ze známých lázní, nedotčené přírody a středověkých hradů. Území v srdci Toskánska,mezi Luccou a Pistoiou, které bylo po staletí kulturní, obchodní a společenskou křižovatkou. Jeho kopce skrývají středověká městečka, hrady a zámky a táhnou se od „Toskánského Švýcarska“ u města Pescia až do oblasti Montalbano, kde se mimo jiné nachází i rodiště Leonarda Da Vinci.

V lesích plných kaštanů a krajinou posetou olivovníky se zrodily i vzácné minerální prameny v Montecatini Terme, parní jeskyně v Monsummano Terme a přírodní rezervace močálů Fucecchio.

Valdinievole je také místem, kde se narodil Pinocchio. Ve městě Collodi spisovatel Carlo Lorenzini (jméno Collodi přijal podle města, kde se narodila jeho matka) oživil dřevěnou figurku panáčka Pinocchia, která se stala známá po celém světě.

Pistoia, aneb Florencie v miniatuře

Když jsem poprvé přijížděla k městu Pistoia, zažila jsem další šok. Už z dálky je vidět, bílý chrám s obrovskou kupolí, zvonice…co to je??…jak to??…vždyť ve Florencii jsem teď byla….. Pistoia, taková malá Florencie. Obyvatelé Pistoie byli kdysi nechvalně prosluli násilím a intrikami, jež měli kořeny ve středověkých svárech mezi dvěma znepřátelenými pistojskými frakcemi Bianchi a Neri (Černí a Bílí). Jejich oblíbenou zbraní byla malá dýka zvaná „pistoia“. Odtud název města. Nejkrásnější je bezpochyby centrum, via Cavour, Piazza del Duomo s Dómem podobným tomu ve Florencii, Cappella del Tau a další historické skvosty.

A zrovna nedávno jsem se dozvěděla, že i v podzemí pod Pistoiou je fascinující a tajemný svět, který prozkoumám hned na jaře.

Pescia – Toskánské Švýcarsko

Pescia – středověké město, které leží na obou březích stejnojmenné řeky, je známé především pěstováním květin. Zde se také koná Biennale del Fiore, výstava květin světového významu. Ještě víc než květiny je ale Pescia známá výrobou papíru. Už ve středověku zde vznikla papírna, nejstarší na celém území Itálie. Několik papíren v této oblasti je stále aktivních.

Do města vstoupíte Florentskou branou (Porta Fiorentina) a pak už můžete pěšky objevovat staré paláce, kostely a celé historické centrum města, kde na vás odevšad dýchne kouzlo středověku.

Toskánské Švýcarsko se nazývá zóna na sever od města Pescia e je to bezpochyby nejkrásnější území celého údolí Valdinievole. Tvoří část Apeninského pohoří Tosco-Emiliano a svou svěžestí a krásou může soutěžit s tím pravým Švýcarskem.

Montecatini Terme a lázeňství

Luxusní lázně Montecatini Terme leží v toskánské provincii Pistoia, na úpatí Apeninského pohoří  v údolí Val di Nevole. Dnes je Montecatini Terme známé turistické a lázeňské centrum, kde žije kolem 20 tisíc obyvatel. V městečku se můžete procházet udržovanými přírodními parky, kde vyvěrají termální prameny. Jedinečné přírodní bohatství tak dalo vzniknout lázním, kde se dnes můžete oddávat mnoha léčebným procedurám. Například v Terme Leopoldine z roku 1777 máte možnost se pomazat léčivým bahnem nebo v Terme Tettuccio pít vodu, která prospívá játrům, ledvinám a má léčivé účinky na žaludek a tlusté střevo. Všechny prameny v lázních Montecatini Terme jsou na přírodní bázi a obsahují různé koncentrace látek přítomných v našem organismu, tj. sodík, vápník, chlór, jód a fosfáty.

V okolí lázní se rozprostírá nádherná příroda, která láká k procházkám a pěší turistice. Montecatini Terme je ideálním místem pro strávení pohodové a relaxační dovolené, kde si užijete dostatek klidu a odpočinete od každodenních starostí. Na své si zde však díky rozmanité krajině a přírodě přijdou také vyznavači aktivního odpočinku. Hosté mohou v lázních využívat krytý bazén, termální koupaliště, wellness centrum i posilovnu.

Lanovkou na Montecatini Alto

Součástí Montecatini Terme je neobvyklý dopravní prostředek, a tou je kabinová lanovka, která vás dopraví do historické části města zvané Montecatini Alto, které existovalo již před rokem 1000 n.l. Lanovka je z roku 1898 a jejím stavitelem byl janovský inženýr Alessandsro Ferretti. První jízda se uskutečnila 4.června 1898 a mezi prvními pasažéry byl i světoznámý hudební skladatel Giuseppe Verdi.

Lanovka je v perfektním stavu, nově zrekonstruovaná. Vagónky zůstaly původní a jejich vnitřek je celý ze dřeva. Říká se jim GIGIO a GIGIA a v polovině cesty se vždy zdraví, když jeden druhého objíždí.

Parní jeskyně v Monsummano Terme zvaná Grotta Giusti

Grotta Giusti je jeskyně stará dobrých 130 milionů let a je považována za jednu z nejkrásnějších a nejrozsáhlejších na světě. Kromě mnoha nádherných stalagnitů a stalaktytů se v jeskyni nachází přírodní pára, která vám umožní vychutnat si přírodní saunu s detoxikačními účinky.

Pisa není jenom šikmá věž

Když se řekne slovo Pisa, každý z vás si představí šikmou věž, italsky Torre Pendente, a nic víc. Někteří z vás možná ještě vědí, že šikmá věž se nachází na náměstí Campo dei Miracoli neboli Pole zázraků, jenž tvoří stavby, které symbolizují jednu etapu lidského života: Baptisterium představuje zrození, šikmá věž značí dosažení rozumu, katedrála je symbolem svatosti a zdraví a hřbitov Camposanto zastupuje smrt.

A tady většinou prohlídka končí. Autobus posbírá své poutníky a jede se dál, hrrr za dalším cílem, jen ať toho stihneme co nejvíc. Ale kdopak z vás se byl někdy podívat do centra města? Nikdo, co? Chyba! Pokud se tedy právě chystáte do Pisy, nenechejte si historické centrum ujít. Projděte se starobylými a spletitými uličkami, zastavte se na středověkých náměstích a obdivujte nádheru starých domů, paláců a kostelů, které tam najdete. A když dojdete až k řece Arno, posaďte se do některé z mnoha kaváren a dejte si tam dobrou kávu či zmrzlinu a pozorujte ruch kolem a sebe.

Mimochodem …, věděli jste že, v Pise  v historickém centru města, je škola univerzitních studií, na které mohou studovat jen lidé z MENSY, to jest lidé s nadprůměrnou inteligencí ?

Lucca, město hradeb a kostelů

Ačkoliv je V Itálii mnoho měst s dochovaným původním opevněním a neporušenými branami, jen v Lucce je zachováno tak, že je možné ho objet na kole, které si lze vypůjčit kdekoliv ve městě. Projížďka či procházka po hradbách v Lucce je dlouhá cca 5 km a nabízí mnoho krásných vyhlídek na historické jádro města.

Slavné dějiny města jsou různě spojeny i s „největším Čechem“ Karlem IV., který zde působil jako správce italských držav svého otce Jana Lucemburského. V roce 1369 pak vrátil Lucce svobodu, a to za  poplatek 300 tisíc forintů. Další stopu, kterou zde zanechal Karel IV, je městečko Monte Carlo. Nese jméno českého krále, který se zde zastavil a přenocoval na jedné ze svých cest do Luccy.

V historickém jádru města naleznete spousty krásných památek – chrámy, věže, kostely, jejichž popisem vás nechci unavovat, protože jej najdete v každém průvodci. Zmíním se ale o hlavní tepně Luccy a tou je  Via Fillungo, která prochází historickým centrem. Patří k nejelegantnějším ulicím v Itálii a nachází se na ní mnoho obchodů a starověkých paláců, které patřily významným a bohatým šlechtickým rodinám.

Z Via Filungo si určitě odskočte na náměstí Piazza Dell´Anfiteatro, zvané také Piazza del Mercato, kde stával v dávné minulosti římský amfiteátr. Jeho stavba započala již za císaře Claudia a pojal až 10 000 diváků. Ve středověku amfiteátr zanikl a jeho ovál posloužil jako základ středověkých domů, které celé náměstí jakoby objímají.

Pokud jste v Lucce se svým partnerem, určitě nezapomeňte na rituál, který se zde provádí již mnoho let. Stoupněte si do středu náměstí, poznáte jej podle dlažební kostky, která má vyrytý kříž, obejměte se a při polibku si něco přejte. Přání se vám splní a navíc je téměř jisté, že se do Luccy znovu vrátíte.

Je velká škoda, že naši turisté Luccu ještě neobjevili a navštěvují ji zřídka. Přitom vlakem z Florencie jste tam za  hodinku a čtvrt a autem po dálnici za 30 minut.

Viareggio, město karnevalu

Na pobřeží Tyrhénského moře, na úpatí Apuánských Alp, v oblasti zvané Versilia, jen hodinu cesty z Florencie, leží klenot jménem Viareggio. Toto středověké město dostalo svůj název podle hradu Via regis (Královská cesta),který stával u hlavní silnice na místě dnešního města.

Celá oblast Viareggia má 10 km nádherných písečných pláží, z nichž 6 km je soukromých a tudíž placených. Jsou dobře udržované a jsou vybaveny deštníky a lehátky. Zbývající 4 km jsou veřejné. Nejznámější veřejná pláž je zároveň součástí přírodního parku Parco Naturale Regionale Migliarino-San Rossore-Massaciuccoli.

Viareggio dnes jsou nejen luxusní lázně, kam se každoročně sjíždí množství turistů, ale zároveň je to město zimního karnevalu. Po celou dobu masopustu, vždy v neděli, tady můžete být svědky fantastického karnevalového průvodu s alegorickými vozy, které svou originalitou a osobitostí okouzlí malé i velké. Zahájení i ukončení karnevalu je vždy doprovázeno velkolepým ohňostrojem.

Popsala jsem spoustu stránek a vidím, že jsem zmínila jen velmi málo z toho, co Toskánsko opravdu nabízí. Tohle všechno je jen malá kapka v moři, kterou jsem chtěla čtenáře Gurmánky navnadit a doporučit aspoň jednou vyměnit pasivní dovolenou na pláži za aktivní historicko-gastronomickou poznávací dovolenou v zemi Etrusků. Mám pro vás ještě spousty dalších tipů na skvělá místa, výborné restaurace, které vás ekonomicky nezničí, ale předčí vaše očekávání. Provedu Vás kouzelnými místy, které voní vzácnými bylinami, olivovým olejem a vínem. Jsem vám k dispozici, budete-li potřebovat poradit, zajistit ubytování, průvodce, tlumočení, či zorganizovat dovolenou na míru podle vašich představ. Pomohu Vám objevit Toskánsko krásnější, romantičtější a voňavější.

Všechny další informace o službách, které poskytuji, najdete na mých webových stránkách: www.prima1vera.com. Zvlášť chci pak upozornit na Vouchery, tj. dárkové poukazy na krásné a levné ubytování pro 2 osoby, někde i s polopenzí a dalšími atraktivními službami, které mám v rámci marketingové akce v nabídce po celý rok 2012.

Na některých místech v Toskánsku teď leží sněhová čepice, ale už koncem února se kopce zazelenají, rozkvetou první mimózy, v březnu se  v zahradách rozzáří japonské kamélie a jaro vypukne v plné síle. A to je přesně čas pro vás, neotálejte a vydejte se objevovat jeho drsnou krásu, vydejte se cestou starodávných Etrusků, ponořte se do horkých lázeňských pramenů, ochutnejte dary vinic i moře, užijte si aktivní či relaxační dovolenou. Poznejte ráj na zemi !

Zuzana Mihulková

Cestovní poradce a průvodce v Toskánsku – www.prima1vera.com

Fotografie z mého archivu a z internetu, upravené pro tento článek

Nenechte si ujít Toskánsko č. 2 – Pod pokličkou - http://www.gurmanka.cz/2012/01/toskansko-ii-toskanska-kuchyne

Závěrem jedna otázka pro cestovatele a milovníky umění:

Víte kde je vystaven originál Michelangelovy sochy Davida?

a) v Galerii Uffizzi ve Florencii
b) v Louvru v Paříži
c) v Galerii dell´Academia ve Florencii

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy Rande s gurmánkou nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Rok 2012 už šlape na plné obrátky,

tak bych nám Všem, kteří na šťastný rok 2012 věří

chtěla přát, abychom se vždycky dokázali

zastavit ve správný čas tam, kde je nás třeba

a naučili se spěchat pomalu.

Jestli něco bude bolet, ať se to rychle zhojí.

Když nás něco potěší, ať se ten milý pocit zdvojí.

I přes všechny špatné prognózy má smysl

si na letošní rok vsadit.

Nejspíš bude zase takový, jaký si ho uděláme.

Přeji všem, aby se nemuseli potýkat s krizí

v mezilidských vztazích a aby věřili sami sobě.

Mějme hodně sil dělat radost druhým,

protože od nich se ta radost

 nejkratší cestou vrátí  zase zpátky k nám.

Ať nám ten nový rok báječně chutná!

Všem čtenářům mého blogu Gurmánka.cz & stránek Šárčiny školy vaření

děkuji za jejich přízeň a budu moc ráda, pokud se mi i letos dostane příležitost pobývat v jejich milé společnosti.

Šárka

www.gurmanka.cz

www.dolcevita.blog.cz

Rande s gurmánkou v české kuchyni

Za jedinečnou chutí a vůní žlutého kukuřičného kuřete není nic jiného než pocit volnosti a kvalitní krmivo. Aby vyzněla jeho dokonalá chuť v plné síle, postačí k tomu jen pár minut obratnosti v kuchyni. To co se vám ocitne na talíři, můžete s klidem považovat za malý kulinární zázrak. Žádné druhé kuře na světě není křehčí, šťavnatější, žlutější a voňavější. Připlatit si za kvalitu se rozhodně vyplatí. 

Kukuřičné kuře supreme v koňakové omáčce

Ingredience: (pro 2 osoby) 

• 2 kuřecí prsíčka supreme (s kůží a křidélní kůstkou)
• přepuštěné máslo
• sůl
• špetka pepře
• 1 drobně pokrájená mrkev
• 1 stonek drobně pokrájeného řapíkatého celeru
• cca 8 sušených švestek
• 1 lžíce koňaku nebo Grand Marniér
• 3 lžíce smetany

Postup přípravy: 

Kuřecí prsíčka dobře osušíme, lehce osolíme a na přepuštěném másle zprudka osmahneme nejprve kůží dolů a poté i po druhé straně. Přidáme sušené švestky vcelku, špetku pepře, drobně pokrájenou zeleninu a společně krátce orestujeme. Podlijeme koňakem nebo Grand Marniére a necháme alkohol na prudkém ohni krátce odpařit. Kuře i se zeleninou přeložíme do zapékací nádoby s poklicí (můžeme použít i kastrolek a překrýt ho např. alobalem) a vložíme do vyhřáté trouby na 200 °C a podle potřeby cca 15-20 minut dopečeme. Hotová kuřecí prsíčka vyjmeme, uchováme v teple a do omáčky přidáme 3 lžíce smetany. Promícháme, prohřejeme a podáváme na nahřátém talíři. Jako příloha se hodí například bramboráčky. 

Před přípravou je důkležité, aby porce kuřete byly dobře osušeny. Solíme těsně před přípravou. 

Na horkém přepuštěném másle osmahneme kuřecí prsa nejprve kůží dolů a poté obrátíme. Smažíme zároveň se sušenými švestkami, které se hezky spojí s horkým máslem. 

K porcím masa přidáme i mrkev a řapíkatý celer a společně orestujeme. 

Zakápneme alkoholem. Můžeme použít jak koňak tak likér se stopou pomerančové kůry – Gran Marnier. 

Opečená kůřecí prsa se švestkami a zeleninou vložíme na pár minut do předehřáté trouby. 

Před vložením do trouby nádobu přiklopíme. Když nemáme po ruce poklici, vystačíme si s alobalem a hrnec dobře uzavřeme. 

Kuřecí prsíčka vyjmeme, uchováme v teple a omáčku zjemníme smetanou. Podáváme s horkými švestkovými bramboráčky. 

Bramboráčky se sušenými švestkami

Ingredience: (pro 2 osoby) 

• 4 větší brambory
• špetka soli
• špetka pepře
• 1 vejce
• 1 lžíce hladké mouky
• 4 sušené švestky
• olej na smažení

Postup přípravy: 

Brambory oloupeme a nastrouháme na struhadle s velkými slzičkami. Přebytečnou vodu slijeme, osolíme, lehce opepříme, přidáme hladkou moukou, vejce a drobně pokrájené sušené švestky. Bramborovou směs zamícháme a pečeme v hodně rozehřátém lívanečníku vymazeném olejem po obou stranách do křupava. 

Do bramborové směsi hrubě strouhané přidáme na kousky pokrájené sušené švestky. 

Bramboráčky pečeme v litinovém lívančníku vymazaném olejem po obou stranách. 

Kuřecí prsíčko podáváme s několika kousky bramboráčků přelité koňakovou omáčkou se švestkami. 

Co je kukuřičné kuře supreme? 

KUKUŘIČNÉ KUŘE SUPREME

Kukuřičné kuře je drůbeží maso té nejvyšší kvality. Na francouzských farmách jsou kuřata chována volně a živena převážně kukuřičnou směsí, která dává masu jedinečnou nažloutlou barvu, vůni a křehkost. Kukuřičné kuře supreme přichází na trh jako prsíčko s kůží a křídelní kůstkou. Maso má delší a nižší vlákno s delikátním podkožním tukem. V žádném případě z něj kůži neodstaňujeme, protože je to právě tuk, kdo dělá tu báječnou chuť.  

  Až ochutnáte, poznáte ten rozdíl okamžitě. 

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

POUŠTNÍ RŮŽE –  jsou delikátně křupavé sušenky, které pravé pouštní růže v mnohém připomínají. Mají krásnou barvu s odlesky zlatého pouštního písku a v ústech křupou lépe než písek pod nohama. Letos jsem ke klasickým vánočním dobrotám přidala i tyhle voňavé sušenky, které většinou peču během roku jen tak ke kafíčku.

Pouštní růže

• 180 g másla
• 130 g hladké mouky
• 120 g mletých mandlí
• 150 g krystalového cukru ( ½ bílý a ½ tmavý)
• ¾ prášku do pečiva
• špetka soli
• 1 celé vejce + 1 žloutek
• 100 g kukuřičných vloček (cornflakes)
• kukuřičné vločky na obalení

Do misky vložíme máslo, předem nakrájené na menší kostičky a necháme změknout při pokojové teplotě. Přidáme cukr, vejce, mandle, prosátou mouku s práškem do pečiva a podrcené kukuřičné vločky. Vypracujeme těsto, které necháme cca 1 hodinu odpočinout v chladu. Poté z těsta vytvarujeme malé kuličky, které obalíme v kukuřičných vločkách, dobře je přitiskneme a klademe na plech předem vyložený pečicím papírem v dostatečné vzdálenosti od sebe, protože pečením se trochu rozšíří a utvoří se z nich placičky.

Vložíme do vyhřáté trouby na 180 °C a pečeme cca 12 minut. Poté plech vyjmeme a pokud je potřeba, placičky trochu zformujeme a 5 minut dopečeme. Po upečení necháme vychladnout. Zvláštního efektu dosáhneme posypáním moučkovým cukrem.

Nechte se krásou pouštních růží okouzlit třeba letos o Vánocích.

 Tyhle sušenky inspirované Saharou se snesou nejen s dobrou kávou, ale i s dobrou hudbou. V tomto případě je volba jasná. Jestliže mineralogy nepřestávají udivovat zkaměněné krystaly navrstvené do podoby pouštní růže, tak pro Stinga se stala tajemná pouštní květina motivem pro fascinující píseň. Berte ji jako recept na dokonalou pohodu a harmonii, která doplní krásu právě upečených sušenek. Smíchejte tóny hudby se sladkou vůní právě upečeného pečiva. Právě jste vyrobili parfém domácí pohody. Pouštní růže má v každém skupenství něco do sebe :-)

Desert Rose – STING

Sním o dešti,
sním o zahradách v pouštním písku
…

Tahle pouštní růže
Každý z jejích závojů je tajný slib
Tato pouštní květina

Žádný sladký parfém mě nikdy nemučil tak, jako ona

A jakmile se otočí,
tak jak se hýbe v logice všech mých snů
…
Uvědomuji si, že nic není jak to vypadá

…

Kdo je Sting?

Sting (* 2. říjen 1951), vlastním jménem Gordon Matthew Thomas Sumner, je anglický hudebník z Newcastle upon Tyne. Než se vydal na sólovou dráhu byl hlavním zpěvákem, skladatelem, a baskytaristou rockové skupiny The Police.

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Dnes vyšla MF Dnes s magazínem, co voní recepty na vánoční cukroví. Nechybí křehké sněhové pusinky, kokosky, mandle v čokoládě, skořicové ořechy a čokoládové lanýže.  Stranu 32 a 33 jsem měla za úkol věnovat vůni originálního cukroví, jaké se peče u nás doma. Protože adventní čas je čas vůní, připravila jsem i tradiční recept na úpravu kapra na černo a ten je k mání na stránkách Šárčiny školy vaření.

Recept: KAPR NA ČERNO

http://dolcevita.blog.cz/1112/kapr-na-cerno-na-stedrovecernim-stole

A rybami to o letošních vánočních svátcích u nás určitě nekončí. Ještě pár receptů bude následovat. Jestli nemáte napečíno, kupte si MF Dnes a nasajte trochu inspirace. Určitě je z čeho vybírat.

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.