Máte chuť cestovat na jih a potěšit všechny smysly? Jeďte do Toskánska, nebudete litovat. Zvu Vás tedy teď a tady na agroturistické gastrotoulky Toskánskem, které možná  pozitivně ovlivní případné plánování letošní dovolené. Toskánsko rozhodně stojí nejen za vidění, ale též i za ochutnání a přivonění. Agroturistické gastrotoulky Toskánskem připravila Zuzana Mihulková a nezapomene přidat pár skvělých tipů, co kde ochutnat, kam se nezapomenout podívat a jako bonus přidá i pár skvělých doporučení, kde se nejlépe ubytovat, aby to vyhovovalo vašim představám o té nejbáječnější dovolené, o které si v souvislosti s Toskánskem sníte.

Zavřete oči a pokuste se představit si ten požitek z prostého venkovského života, rozkvetlých luk, vůni rozmarýnu, tymiánu a levandule. Úplně se vám zatočí hlava, když ochutnáte čerstvé mléko, zakousnete ovčí sýr, ucítíte vůni domácího chleba, na který si kápnete ten nejlepší olivový olej, zapijete skleničkou výborného vína, anebo se budete jen tak povalovat v trávě a jíst právě natrhané ovoce.

Tohle všechno a ještě mnoho dalšího se může lehce proměnit v realitu. Toskánská dovolená je nejen synonymem pro dobré jídlo, ale i idylické spojení života na venkově, pohostinnosti a výborné kuchyně. Tady objevíte požitek z prostého venkovského života v pradávném rytmu střídajících se ročních období a soužití s přírodou.

Navštívit Toskánsko můžete samozřejmě v průběhu celého roku, ale nejkrásnější bývá na jaře či na podzim, kdy je slunce snesitelné a krásně hřeje, a na každém kroku vás provází úžasná paleta barev a vůní.

Kraj můžete procestovat vlaky, autem nebo na kole, bydlet můžete luxusně v kamenných statcích, na farmách, poblíž vinic a olivových hájů, v hotelích nebo spartánsky v kempech, ale vždy vás budou doprovázet přírodní krásy a umělecké skvosty toskánských měst.

Vinné stezky

Vinné stezky jsou v Itálii dobře označeny jako Le strade del vino. Bývají to zpravidla postranní cestičky či silnice vedoucí kolem vinic, ve kterých jsou ukryty vinné sklípky. Tam můžete ochutnat a nakoupit to nejlepší víno, které Toskánsko nabízí.

Každému se určitě vybaví slavné Chianti, suché červené víno rubínové barvy a výrazného charakteru, které se pěstuje v oblasti mezi Sienou a Florencií. Je to nejstarší chráněná značka vína na světě a v této oblasti se pěstuje již od dob Etrusků.

Stejně kvalitní jako Chianti jsou i další toskánská vína, která jsou označena značkou D.O.C.G. nebo D.O.C (zkratka označující nejlepší kvalitu). Patří sem  Vino Nobile di Montepulciano, dále Vernaccia di San Gimignano, Carmignano a Brunello di Montalcino. Poslední zmíněné zraje několik let v sudech vyrobených z dubového či kaštanového dřeva. Nejlepší víno značky D.O.C zastupuje Morellino di Scansano, jehož název se odvozuje od černého vraníka – morellino.

Zvláštně nevšední je i sladké víno Vin Santo, které se v Toskánsku podává jako aperitiv nebo i jako digestivum a namáčejí se do něj mandlové piškoty jménem cantuccini.

Olivový olej

U každého vinaře s velkou pravděpodobností natrefíte i na domácí olivový olej vysoké kvality. Čerstvě stočený olivový olej je velmi hustý, má ostrou chuť a vůni a tudíž se „užívá“ jen po kapkách. Nevěřili byste, jak výborný může být lehce opečený toskánský chléb, pokapaný čerstvým olivovým olejem a zalitý douškem vína.

Historie v toskánské kuchyni

Pro Toskánce, stejně jako pro všechny Italy, je jídlo vášní číslo 1. Nepřesvědčíte je, že někde na světě je lepší kuchyně. A nepokoušejte se vůbec argumentovat francouzskou kuchyní, protože si naběhnete, jelikož každý Ital vám odpoví, že francouzské kuchyni dali zaklad Toskánci, potažmo Florenťané v 16. století, když se Kateřina Medicejská vdávala za francouzského krále Jindřicha II. Zděšena úrovní jídel u francouzského dvora, si s sebou do Francie přibrala ty nejlepší mistry kuchaře. Do své cestovní tašky pak přibalila i vidličku a položila tak základ stolování, který se postupně rozšířil do celého světa.

V každé trattorii či osterii (hospodě) i v malém městečku je možné ochutnat nějakou neznámou místní lahůdku, na kterou jinde nenarazíte. Uvědomte si ale, že poblouznění vašich chuťových buněk vám během toskánské dovolené přidá i nějaké to kilo navíc, proti kterým bude muset dlouho bojovat zdravější turistikou v Čechách. Pokud ale rádi spojujete dobré jídlo s aktivním pohybem, všechny nabyté kalorie tak spálíte při eko-agroturistice.

Eko-Agroturistika, tak trochu jiný způsob, jak objevit a poznat Toskánsko.

Agroturistika má dnes přesná pravidla a počítá jen se zemědělci, kteří na svém pozemku nabízejí hostům ubytování a stravu z vlastních zdrojů. Mnohé z farem však dnes rozšiřuje nabídku a svým hostům nabízí další spousty možností, jak si užít radosti z pohybu, jídla a venkovské dovolené. Koně, horská kola, pěší turistika, cyklistika, rybolov či krajové kulinářské speciality, lidové oslavy a svátky. Dostanete se do míst, kde se seznámíte s toskánskými řemesly, vyzkoušíte si výrobu některých domácích produktů, někde se mohou hosté podílet s rodinou farmáře na hospodářských pracích, jako je krmení a ošetřování zvířat, nebo poznáte na vlastní kůži, jak se pasou ovce.

Toskánské Apeniny jsou opravdovým trekkingovým rájem, jehož vrcholky vám umožní kochat se nádhernými výhledy do okolí, od Tyrhenského moře k Jadranskému, od Florencie až k Lucce. Už to samo o sobě stačí, ale to, co vám doopravdy utkví v paměti, je upřímná srdečnost zdejších obyvatel, nejen v malebných městečkách, ale i v horách a zemědělských usedlostech.

Pokud jste milovnici kol, není nic jednoduššího než se vydat objevovat Toskánsko na kolech.

Některé cyklotrasy, i když procházejí horami, nejsou určeny pouze pro vytrénované sportovce. Díky lanovkám či krátkým přejezdům autem či vlakem dosáhnete toho, že tyto trasy zvládnou i lidé méně trénovaní a mohou si tak užít naplno radost z pohybu a krás okolní krajiny.

Z hor se pak můžete přesunout jen do lehce zvlněné krajiny (Colline Pisane, Crete Senesi) a z horského kola obdivovat výhledy na toskánské kopce a historická a umělecká města.

Další variantou je vydat se cestou Etrusků a relaxovat na trase téměř po rovině mezi toskánskými kopci a mořem – Moře, víno a historie podél toskánského pobřeží. Dýchat vzduch provoněný solí a sluncem, zastavit se na některé opuštěné pláži, vykoupat se v moři, vyválet se v prohřátém písku a pak zase pokračovat po pobřeží dál.

Ještě nemáte dost? Co tedy projíždět se na koňském hřbetě mezi toskánskými horami, od jednoho agriturismu k druhému, nestarat se o zavazadla a najít je vždy v místě ubytování, kochat se středověkými hrady a vjíždět do zelených údolí. Soužití člověka s přírodou, klid, relax a nevšední zážitky.

A teď něco pro opravdové fajnšmekry, milovníky přírody, zvířat a dobrého vína. Nezapomenutelné zážitky a zkušenosti nabízí pobyt mezi toskánskými horaly. Ubytování je tady v agriturismech se vším komfortem, takže není třeba se ničeho obávat. Přes den pak budete pobývat v zemědělských usedlostech, kde si v reálu vyzkoušíte, jak se pasou ovce, povedete je na pastvu, budete asistovat při stříhání, naučíte se vyrábět ovčí sýr a budete ochutnávat všechny domácí bio produkty.

Jedničkou pro organizování takovéto aktivní dovolené, v duchu eko-agroturistiky, je Sandro a Paola, majitelé cestovní agentury a zemědělské usedlosti v severním Toskánsku, ve výšce 700 m.n.m., v kopcích nad městem Pistoia, která je obklopená olivovníky a kaštanovníky, s nádhernými výhledy do údolí a na okolní hory.

http://www.prima1vera.com/nabidka-ubytovani/ekoturismo-il-castagno/

Dalším toskánským rájem je agriturismo pana Rafaela Calistri. Rodinný erb nad krbem vypovídá o bohaté historii rodiny, která se netají svými svazky s florentskými bankéři v rodině Pitti.

Zemědělská usedlost leží v provincii Pistoia, nedaleko lázní Montecatini Terme a je kompletně ukrytá v olivových hájích, na malém kopci, mezi vinicemi. Je vybavena velkým vinným sklepem, s nabídkou vína z různých ročníků. Ve sklípku je rovněž uložen olivový olej extra vergine vysoké kvality, desertní víno Vin Santo, přírodní i aromatická italská pálenka Grappa a sladký likér Limocello. Všechny produkty jsou domácí a pochází z vlastní biologické farmy. Klienti agriturisma mohou ochutnat všechny nabízené produkty a následně si za příznivou cenu zakoupit, co jim chutná. Majitelé vám ochotně vysvětlí a ukáží všechny fáze procesu a výroby nejen vína, ale i dalších místních produktů.

Uvnitř agriturisma se nachází malá restaurace, kde vám na objednávku připraví spousty výborných jídel z receptů toskánské kuchyně, známé a ceněné na celém světě. 

V restauraci můžete ochutnat spousty druhů jídel. Jako předkrm např. bruschette al pomodoro, crostini, domácí salámy a šunky, nakládané houby a zelenina. První chod je pak zastoupen výběrem z domácích, ručně připravovaných těstovin s klasického ragú, ragú z kachního masa a jiných omáček vhodných na těstoviny. Kdo má rád polévky, může si jako první chod vybrat z velkého výběru zeleninových a luštěninových polévek.

Jako druhý chod se pak nabízí mnoho typických receptů, převážně na bázi masa – hovězího, vepřového nebo různé druhy pečeně – králík, kuře, kachna.

Kdo touží po dovolené plné vůní, chutí a aktivního odpočinku? Tak právě pro vás je tato farma učiněným rájem.

http://www.prima1vera.com/nabidka-ubytovani/borgo-della-pieve/

Žiji tady v tom zaslíbeném kraji už dva roky a jeho krása mě nepřestává udivovat, neustále mám co objevovat, jako by Toskánsko nikde nekončilo.

A nejsem sama, koho okouzlil tento kraj. Rozloučím se s vámi úryvkem z Italských listů od Karla Čapka:

„Burckhardt praví, že Toskána vytvořila ranou renesanci. Já však myslím, že raná renesance vytvořila Toskánu: vzadu modré a zlaté hory, před nimi kopce dělané jen proto, aby na každém byl hrad, zámek či tvrzička, svahy posázené cypřišemi, hájky piniové, hájky dubové, hájky akátové, girlandy révy, šťavnaté a modravé pletence z dílny Robbiů, modré a zelené říčky divé a lahodné: zrovna jak to maloval Fra Angelico, Fra Lippi, Ghirlandajo a Botticelli a Piero di Cosimo a ti všichni ostatní, a věřte mi, že oni dali té zemi tuto lahodnou plnost něžnou a malebnou a učinili z ní obrázkovou knihu, abychom v ní s potěšením, s úsměvem, s jasnýma očima listovali … až nás zarazí něco jiného, Donatello, Masaccio, tajemná a zasmušilá, přísná a hluboká lidskost. Pak už nemluví kraj, nýbrž člověk.“Zuzana Mihulková – Cestovní poradce a průvodce pro oblast Tokánska (text a fotografie)

www.prima1vera.com

Ač guláš originál, původem z Maďarska, má jen jednu tradiční recepturu, podle  které by se jeho příprava měla ubírat, tady v Čechách se pod označením guláš objevuje mnoho roztodivných variací s masem i bez masa. Zpravidla se jedná o dušený pokrm, nejčastěji z masa hovězího, který se připravuje v jednom hrnci. Nikam nehodlám odbíhat, proto svůj dušený pokrm pracovně pojmenovávám „guláš“. Oproti originálu není z hovězího masa, ale z masa vepřového a uvádím ho zde jen proto, abych dala na vědomí, že už brzy se objeví v prodeji nové stolní kalendáře na rok 2013. Tento recept je jen malým náhledem toho, co se podle kalendáře na rok 2013 dá uvařit. Jako každoročně to bude na každý týden jedna dobrota z masa či zeleniny a nebudou chybět ani sladké laskominy.

Vepřový guláš na víně s kapií a skořicí

pro 4 osoby potřebujeme:

• 800 g vepřového masa z plecka
• 2 červené cibule
• 5 ks čerstvé červené papriky/kapie
• olej nebo sádlo
• tymián
• sůl
• pepř
• špetka skořice
• 2 lžíce rajského protlaku
• 100 ml červeného vína

Příprava:

Vepřové maso očistíme a nakrájíme na kostky. Na oleji zpěníme nasekanou cibuli, přidáme vepřové maso a orestujeme. Osolíme, opepříme a přidáme očištěné a na nudličky nakrájené kapie. Zalijeme sklenkou červeného vína, dolijeme vodou nebo vývarem a navoníme snítkou tymiánu. Zvolna dusíme pod poklicí na mírném plameni cca 1 a půl hodiny. Pokud je třeba, promícháme a dolijeme malé množství tekutiny, ale maso by nemělo plavat. Hotový guláš ochutíme špetkou mleté skořice a zahustíme dvěma lžícemi dobrého rajského protlaku. Nejlepší přílohou jsou jemné bramborové noky.

Během jednoho měsíce budou kalendáře k dispozici pro objednání. Informaci včas podám.

Zde můžete objednat kuchařskou knížku: Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Jaro už zase tančí v rytmu chřestu a jestli to takhle půjde dál, budou se nás ptát, co že s tím chřestem všichni pořád máme? Pletky s čerstvým chřestem mám v kuchyni jen jednou za rok a není to nic těžkého se na těch pár týdnů zbláznit do zeleniny zahalené rouškou tajemství, pod kterou se dá najít mnoho smyslného. A nejen to. Krom afrodiziakální síly je v něm i bonus v podobě extra porce zdraví prospěšných látek, o kterých toho v souvislosti s chřestem už bylo napsáno opravdu mnoho a skutečně fungují ku prospěchu našeho těla. To vše v jednom pohledném přírodním obalu. Proč se chřestu vlastně bránit, když ho můžeme považovat za jeden z elixírů mládí? :-)

Mít pletky s chřestem je jednoduše mé výsostné právo na sezónní radost. Dnes se po křehkém mostě fantazie vystavěném z tenkých bělostných chřestových proutků přenesu do říše hedvábných a jemných polévek, kde na nejvyšším vrcholku mého labužnického obdivu stojí všechny ty běloučké či spíše slonovinově zabarvené chřestové delikatesy připravené z bílého chřestu. Dnes budu vařit chřestovou polévku na způsob velouté.

Za pár týdnů zase půjdeme každý svou cestou. Chřest odejde zase na rok do zapomění a já začnu ztrácet hlavu pro jiné sezónní skvosty, které mě budou svádět k rozmařilosti a s chutí s nimi budu hýřit v kuchyni. A takhle je to při vaření vlastně úplně celý celičký rok. Co roční období, to nějaký čerstvý dobrý skvost pro radost.

Chřestová polévka na způsob velouté

Potřebujeme:

•  svazek bílého chřestu (500 g)
• 3 lžíce másla
• 3 lžíce hladké mouky
• 750 ml vývaru z vařeného chřestu
• sůl
• špetka muškátového květu nebo oříšku
• 150 – 200 ml smetany
• na každou porci 1 ks zastřeného vejce
• jarní bylinky (pažitka, petrželka) 

Příprava:

Nejprve uvaříme chřest podle návodu, který najdete zde – Jak se správně vaří chřest? Tenké výhonky, tzv. pazochy bílého chřestu se na polévku hodí přímo báječně. Čím jsou chřestové výhonky tenčí, tím jsou méně pravidelné a z obchodního hlediska se řadí do nižší kvalitativní kategorie, ale nic se nemění na jejich výtečné chuti.

V hrnci na polévku rozpustíme máslo a přidáme hladkou mouku, ze které na másle připravíme světlou jíšku. Rozředíme ji prochladlým chřestovým vývarem a dobře promícháme. Nejlépe to jde šlehací metličkou. Chřestová polévka musí být hebká a jemná jako mušelín v barvě slonovinové kosti. Podle chuti osolíme a ovoníme muškátovým květem či oříškem a zvolna provaříme. Mouka nesmí být v polévce za žádnou cenu cítit. Když je polévka hladká, přidáme pokrájený chřest, provaříme a ponorným mixérem rozmixujeme.

Je-li potřeba, polévku prolijeme přes cedník a závěrem zjemníme přidáním smetany a pokud si chceme dopřát, tak i malým plátkem másla. Samozřejmě můžeme přidat i trochu sladké ušlehané smetany v podobě malého kopečku rovnou do talíře, ale než to uděláte, ochutnejte. Třeba dojdete k názoru, že tahle polévka už k dokonalosti nepotřebuje vůbec nic. Její vrcholné číslo teď přijde :-) Na dno každého talíře položíme jedno čerstvé zastřené vejce a zalijeme horkou polévkou. To udělá s chutí veliké divy a dodá polévce zaručeně šmrnc. No a protože je jaro, talíř s polévkou rozhodně přizdobíme jarními bylinkami.

Kuchařské poučení o jídle a jeho přípravě

Velouté [volute]

Připravuje se jako světlá jíška ředěná vývarem (masovým, zeleninovým), do které se pro zjemnění přidává smetana a žloutek. Sametově jemná omáčka Velouté se hodí k přelití všech pokrmů z bílého masa (především ryb a drůbeže) a příjemně ochutí všechny zeleninové pokrmy. Slouží též jako základ pro přípravu dalších omáčkových variací.

Už jste letos stihli chřest ochutnat? Času je na to ještě pořád dost, ale za pár týdnů zase půjdeme každý svou cestou. Chřest odejde na rok do zapomnění a já začnu ztrácet hlavu zas pro jiné sezónní skvosty, které mě budou svádět k rozmařilosti a s chutí s nimi budu hýřit v kuchyni. A takhle je to při vaření vlastně úplně celý celičký rok. Co roční období, to nějaký čerstvý dobrý skvost pro radost.

Dobrou chuť a užijte si chřest po svém.

Třeba Vám přijde vhod recept na dobrý jarní chřestový koláč, na který Vás tímto zvu.

Zde můžete objednat kuchařskou knížku: Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Kynutý cop je pečivo pro staromilce. Na prostřeném stole se bude pěkně vyjímat mezi ostatními sladkými „obětinami“ v podobě mazance, jidášů  nebo třeného beránka. Velikonoce v kuchyni krásně voní po kynutém těstě a je to ta správná symbolika jarních svátků.

Velikonoční kynutý cop

• 300 g polohrubé mouky
• 30 g čerstvých kvasnic
• 100 g krupicového cukru
• 100 g mléka
• 100 g másla
• 2 vejce
• špetka soli
• 50 g mandlových lupínků
• hrst rozinek namočených v rumu
• 1 vejce na potření

Veselé Velikonoce!

• Velikonoční jidáše - http://www.gurmanka.cz/2011/04/velikonocni-jidasky
• Velikonoční mazanec / bochánek – http://dolcevita.blog.cz/1004/velikonocni-mazanec-podle-farskeho-receptu
• Velikonočního beránek s jablky a medovým máslem - http://www.gurmanka.cz/2011/04/velikonocni-beranek

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi potěšením.

Špagety s rajčaty – Spaghetti al pomodoro. Čím méně komplikovaně je připravíme, tím budou lepší. Jsou rychlé, chutné a když do nich dáme suroviny té nejlepší kvality, výsledek nás zaručeně potěší. Za ideální stav bych považovala letní čas a zralá rajčata vonící po slunci. Kde sehnat jistotu originální středozemní chuti počátkem března? Důvěřuji loupaným rajčatům v plechovce, stačí si jen dobře vybrat. Trochu toho zakonzervovaného italského slunce do jídla musíme dostat stůj co stůj. Na můj špagetový záměr se hodila i malá koktejlová rajčata a nesměla chybět čerstvá bazalka. 

Špagety s rajčaty, česnekem, bazalkou a parmazánem

(pro 2 osoby)

• ½ balíčku špaget
• sůl
• 3 lžíce olivového oleje
• 2 stroužky česneku
• 1 lžíce citrónové šťávy
• špetka sušené bazalky
• 2 větší červená rajčata (mohou být konzervovaná)
• cca 10 ks koktejlových rajčat
• 3 lžíce strouhaného parmazánu
• čerstvé lístky bazalky
• olivový olej na servírování
• špetka čerstvě mletého pepře

Špagety uvaříme dle doporučeného návodu ve slané vodě. V hlubší pánvi zahřejeme olivový olej, drobně nasekaný česnek, krátce orestujeme a přidáme oloupaná červená rajčata. Osolíme, ovoníme špetkou sušené bazalky, zakápneme citrónovou šťávou a za občasného promíchání krátce povaříme. Do hotové rajčatové omáčky přidáme pokrájená koktejlová rajčátka a krátce povaříme.

Špagety scedíme a na dně hrnce si necháme cca 3 lžíce horké vody, ve které se těstoviny vařily. Scezené těstoviny vrátíme zpět do hrnce, promícháme s jednou lžící parmazánu a přidáme i pár bazalkových lístků, které jsme v hmoždíři podrtili s kapkou olivového oleje. Bazalka se tím pěkně rozvoní a celou svou sílou se opře do těstovin.

Těstoviny naservírujeme do nahřátých hlubokých talířů a přelijeme malým množstvím rajčatové omáčky. Můžeme je s omáčkou promíchat rovnou v pánvi, ale dnes se mi to chtělo udělat trochu jinak. Ono i použití česneku je v italské kuchyni pojímáno spíše tak, že předá své aroma do horkého oleje a odstraníme ho ze hry. Když na něj budete mít chuť, tak si ho tam nechejte jako já. Použila jsem mrňavé stroužky, které se proměnily v příjemnou vůni a nijak agresivně do jídla nezasahovaly. Takovou roli se mu ani nesnažte dát, protože to italskému stylu vaření nesluší.

Podle chuti ještě na talíři zakápneme olivovým olejem, přidáme špetku pepře.  Dobrý parmazán to dokáže ještě o fous vylepšit a přízdoba z čerstvých bazalkových lístků je přímo žádoucí. Svou podmanivou vůní přivolá lásku … k létu a ostatním rajským potěšením. A jestli ne, tak určitě stejným okamžikem, kdy dosedne talíř špaget na stůl, probudí lásku a chuť k jídlu.

A kdyby mi teď v kuchyni na plotně múzy tančily, od talíře nezvednu hlavu dřív, než tu dobrotu sním. Spaghetti pomodoro italiano mají mou 100% pozornost :-)

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Michel Cluizel, to je pro mě klenotník čokolády, která umí být tajnosnubná a krásně zasněná. Myslím, že jsem udělala dobře, když  jsem si vzala trochu času na to, abych ji důkladně pochopila.

Zastávka č. 2 – rodinná čokoládovna Michel Cluizel

Tato výjimečná francouzská rodinná čokoládovna z jižní Normandie byla založena roku 1948. Dnes ochutnávám čokoládu, která získala ocenění z mezinárodních soutěží: Čokoláda Michel Cluizel – 1ers Crus de Plantation – Maralumi Lait Trinitario 47% - zlatá medaile, Academy of Chocolate, Londýn, 2011, Best Milk – Bean to Bar

Jedná se o luxusní kousek vysokoprocentní mléčné čokolády pocházející z plantáže „Maralumi“ na Papui – Nové Guinei. K její výrobě bylo použito kakaových bobů variety Trinitario. Velmi nápadná je její chuť. Jemná krémová s pozvolným přechodem až k příjemné chuti čerstvé smetany. Než odezní a odejde z úst, postřehnu závan lehce kouřové chuti karamelu, plnou chuť sladkých banánů a osvěžujících borůvkových tónů, utržených těsně před dozráním. Tahle čokoláda je zábava pro všechny smysly a já už vím, proč se honosí zlatou medailí Academy of Chocolate.

Přitažlivost mezi mnou a touto skvostnou čokoládou začala na dálku prvním pohledem. Vidím černý obal s fialovým lemem, ze kterého vyzařuje solidnost a klid, ale vidím v něm i symboliku barev. Fialová barva přeci představuje rovnováhu mezi nebem a zemí, duchem a smysly, mužským a ženským principem, dnem a nocí. Dokonce symbolizuje boj duše s tělem a je barvou vyjadřující spojení lidského s božským. Jsem přesvědčená, že nic nebylo ponecháno náhodě a obal je střižen čokoládě přímo na míru! Rozluštění těchto drobných nuancí v momentě, kdy jsem ji ještě nestihla rozbalit, mi jasně signalizuje, že dělám dobře. Tady jde o čokoládu s urozeným původem, na kterou se nesluší spěchat.

Když se zrak nabaží, vstupují do hry ostatní smysly na daleko kratší vzdálenost. Sluch vnímá rituál rozbalení a břinkavý zvuk doprovázející první odlomení z čokoládové tabulky. Než ji vložím do úst, nenechám si ujít hluboké vdechnutí příjemného aroma, které se nad čokoládou vznáší. Cítím tu dokonalou rovnováhu mezi mléčnými tóny a sílou plantážního kakaa okamžitě. Beru ji do rukou a vnímám hladkost povrchu a vůni, co si mě omotává a táhne blíž k těsnějším požitkům. Mléčný odér je příjemný a zřejmý okamžitě. Textura zvláště hladká, ale chuť po jazyku nesklouzne jen tak do ztracena. Ulpívá na něm jako poprašek toho nejjemnějšího pudru. Doslova obejme ústa. Stačí zavřít oči a poslouchat, co mi čokoláda našeptává.

Její chuť je jako milostná předehra. Žádný divoký flirt na jednu noc, ale má sílu těsného objetí s někým, s kým harmonizujete, cítíte se v bezpečí a rozumíte si i beze slov. I když je to na první zdání velmi klidné spojení, vášeň a vzrušení v něm nechybí. Nic není prvoplánově provokativní, ale emotivní a intenzivní. Tahle čokoláda je jako dobré manželství. Absolutní sázka na jistotu. Pro mě osobně je tahle čokoláda všechno, co bych chtěla v mléčné čokoládě najít. Konejšivý klid, skvělý charakter, hloubka chuti, intenzita, rovnováha a smyslnost.

Až nyní přišla ta chvíle, kdy jsem se odhodlala nahlédnout na samotného stvořitele, Michela Cluizela. A tady jsem pochopila, že mi ta čokoláda v ničem nelhala. Jaké fluidum vyzařuje mistr světově proslulé čokolády, takové signály musí nutně čokoláda předávat dál. Neuvěřitelně mě zasáhla i hudba, kterou jsou podkresleny webové stránky www.cluizel.com. Tóny mi předaly emoce, o kterých mi něco našeptávala sama čokoláda. Musím si přiznat, že Michel Cluizel se nějak zvláštně dotknul krajiny mé duše. Čokoláda mě  odvedla do úzké slepé uličky, kam nechodí ani stín a můžu se v ní schovat před celým světem a mít chvilku pocit, že tady jsem našla tu pravou adresu pro klid duše. Jako by v téhle čokoládě bylo přesně to, co celý život hledáme. Klidný přístav všech rozbouřených vášní, kam si přejeme vplout s nějakou spřízněnou duší. A bylo mi příjemně, když jsem si uvědomila, že tohle všechno mám a čokoláda mi to jenom velmi zvláštně a nečekaně přišla pošeptat. Možná proto, abych si toho nehmatatelného a vznešeného pocitu harmonie o trochu víc považovala.

Opravdu výjimečná kvalita surovin:
Co se surovin týče, dává si Michel Cluizel opravdu záležet. Dokonce si nechal patentovat ochrannou známku „Nobles Ingredients“ (neboli „urozené, vznešené suroviny, “) která v praxi znamená, že ve svých výrobcích používá jen ty nejušlechtilejší suroviny.

Dáte si kousek?

Jistě oceníte nákup v ČokoBance s 20% slevou na celý čokoládový sortiment, která je platná do konce měsíce března 2012.

Zadejte slevový kód: COKOGURMANKA

Výlet do čokoládového nebe se zastávkami u těch nejlepších mistrů čokolády na světě.

Když cestovat za čokoládovým požitkem, tak jedině s mistry čokolády. Mistři čokolády na slovo vzatí se ukrývají v rodinných čokoládovnách. Naučí nás umění degustace čokolády a můžeme si být jisti, že jejich exkluzivní čokoláda z úst nikdy neodejde „bez rozloučení“ a zůstanou po ní jen ty nejbáječnější pocity, co povedou k návykovosti. Pro své mimořádné vlastnosti se právě dobrá čokoláda s oblibou kupuje jako dárek. Máte na výběr takové lahůdky, jako jsou oceněné čokoládové „celebrity“ z prestižních mezinárodních soutěží Academy of Chololate a Salon du Chocolat, plantážní speciální čokolády vyrobené z výjimečných kakaových bobů původem jen z jedné jediné plantáže, zážitkové až 65% mléčné čokolády, čokolády ze vzácných bobů Criollo, single-origin čokolády, 100% čokolády a čokolády s různými chuťovými akcenty. Nechybí bio ani fair-trade čokolády. Ve světě čokolády se může snadno stát, že si nebudete umět z té velké hromady poctivé čokolády, vyrobené z urozených a vznešených surovin, vybrat. Je libo pralinky, bonboniéry, tabulkové čokolády, miničokoládky nebo horkou tekutou čokoládu? S kouskem luxusní čokolády zažijeme i let do slastných gurmánských výšin & moře labužnické rozkoše. Takový výlet si nechám líbit.

Po dohodě s firmou Čokobanka.cz se mi snesla na stůl velká voňavá krabice plná exkluzivních čokolád. Každá jednotlivá tabulka je vyrobena pouze z urozených a vznešených surovin a budu je jednu po druhé ochutnávat a zapisovat si všechny pocity, které s rozpouštějícím se kouskem čokolády zažiji. Je mi jasné, že je mnohem jednodušší rozplývat se blahem při konzumaci než hledat vhodná slova, která by věrohodně dokázala vyjádřit stav blaženosti. Snad zachytím nějaký čokoládový vzkaz na jazyku a citlivém horním patře. Je pěkné, že dobrá čokoláda naše ústa nikdy neopustí „bez rozloučení“ a dá nám šanci se ještě po chvilce rozpomenout a uložit si její poselství do chuťové paměti.

Možná si říkáte: „A co z toho budu mít já?“

Jistě oceníte nákup v ČokoBance s 20% slevou na celý čokoládový sortiment, která je platná do konce měsíce března 2012. Zadejte slevový kód: COKOGURMANKA

Zastávka č. 1 – Rodinná čokoládovna Bonnat

výjimečnou čokoládu tady vyrábí s mimořádnou péčí  již od roku 1884

Čokoláda Bonnat Surabaya 65%. Seznamte se, prosím.

Tahle důstojná tabulka vysokoprocentní mléčné čokolády byla připravena z kakaových bobů pěstovaných v oblasti Surabaya na východě ostrova Jáva v Indonésii. Po vložení do úst se mi při lehkém přitisknutí k patru po jazyku rozlila chuť srovnatelná s něžným pohlazením a netrvalo dlouho – ucítila jsem  intenzivní chuť mléčné čokolády, kterou bych jen těžko mohla s jinou čokoládou srovnávat. I když jste vyznavači hořké čokolády jako já, tahle mléčná rarita nechá zaznít i hořké tóny v plné intenzitě a jen tak mimochodem je lehce zjemní mléčným akordem, který nenásilně a koketně pohladí sametovým dotekem všechny lačné chuťové papily. Její chuť je tak krásná, že nemusíte oplývat žádným talentem zkušeného degustátora. Tahle čokoláda se chválí sama a rozhodně s ní zažijete příjemné okamžiky vzrušení z výjimečné kvality, která je předností každé čokolády od Stéphanna Bonnata. Jen mistr na slovo vzatý dokáže vyrobit vysokoprocentní čokoládu v mléčné kvalitě.

Pro mě to byla čokoláda dvou tváří. Hořká stránka byla důrazná a lehce dominantní, ale sytá mléčná podstata vůbec nezůstala stát někde v pozadí a dala o sobě ihned vědět. Chuť této špičkové čokolády je čistá, přitom tak bohatá. Po kousku čokolády od Bonnata odpustím každému cokoliv,  jen si pak neodpustím ještě jeden kousek. Krátce po vložení do úst přijme tělesnou teplotu a začíná pomalu tát. Umožnila mi ochutnat čokoládu ve své čisté formě, žádné chuťové tóny mi zbytečně neodvedly pozornost jinam, přesto jsem se prazákladní chutí čokolády s mléčným duchem dlouho bavila. Každého milovníka čokolády to musí dostat na pokraj blaha. Já jsem přesvědčena, že tuhle čokoládu budu milovat po zbytek svého života. Textura je přímo návyková! U mléčných čokolád jsem si toho ještě nikdy nevšimla, ale tady jsem objevila něco sympaticky provokujícího. Tahla čokoláda mě prostě baví. Obal je vyveden v teplém tónu odstínu hnědé a naprosto věrně vystihuje to, co je pod ním. Ta barva mi připomíná voňavou čerstvě rozoranou zem vlhkých tropů právě zalitou horkým mlékem. Čokoláda sama je hutná a máte pocit, že v ústech hřeje. A něco příjemně zemitého v ní rozhodně cítím. Při prvním přivonění nebylo až tak zřejmé, že v sobě bude ukrývat tak  laskavé mléčné tóny chuti. Nechala si je jako tajemství schované na později. To jsem ocenila ze všeho nejvíc.

Na výrobu této čokolády se používá kvalitní kakao, čisté kakaové máslo a třtinový cukr. Dokonce i vanilka má do výrobního procesu vstup zakázán.

Rodinná čokoládovna Bonnat se nachází v městečku Voiron ve Francii, výjimečnou čokoládu tady vyrábí s mimořádnou péčí  již od roku 1884

Více informací a zajímavostí naleznete na stránkách www.CokoBanka.cz/bonnat, kde si můžete objednat ty nejlepší čokolády z celého světa a zažít s nimi opravdový výlet do čokoládového nebe.

Dáte si kousek?

Slevový kód: COKOGURMANKA – sleva 20 % na celý sortiment ČokoBanky.

Ochutnali jste už tuhle čokoládu? Potom na ni jistě máte i svůj názor a ten mě zajímá :-) 

Co pro Vás čokoláda znamená?

Milujete tvaroh a kokos? Potom vám nemůže tenhle tvarožník nechutnat. Arktická zima udeřila v plné síle, je víc než rozumné přitopit si i domácí troubou a rozehřát ji na 170 °C. Přijde to vhod jak vám, tak tvarožníku, který do ní můžete za pár chvilek dát.

TVAROŽNÍK S KOKOSEM

Na krustu:

• 180 g sušenek (např. Zlaté koka)
• 4 lžíce moučkového cukru
• 80 g rozpuštěného másla

Na náplň:

• 500 g polotučného tvarohu
• 100 g moučkového cukru
• 2 vejce
• 120 g strouhaného kokosu
• špetka vanilky
• podle chuti kapka rumu

Krustu připravíme z drcených sušenek, cukru a rozpuštěného másla. Vše prohněteme a sušenkové těsto vtlačíme na dno rozevírací dortové formy o Ø 25 cm a dáme vychladit. Tvaroh utřeme s cukrem na hladký krém, přidáme vejce a smícháme se strouhaným kokosem. Podle chuti přidáme vanilku nebo kapku rumu. Tvarohovou směs naneseme na sušenkovou placku a rovnoměrně rozetřeme do stran. Tvarožník vložíme do předehřáté trouby a pečeme při 165 až 170 °C zvolna cca 1 hodinu. Po upečení necháme vychladnout.

Nenecháme vychladnout nic a pustíme se do konzumace hned. Teplé je to vynikající, ale druhý den „prý“ ještě lepší :-)

.

Dobrou chuť! Kalorie nepočítejte, on vás ten kokosový tvarožník nezabije :-)

Věděli jste, že  kokosový ořech je nebezpečnější než žralok? Ročně podle statistik zemře něco kolem 200 lidí jenom proto, že jim spadne na hlavu kokosový ořech. A to je mnohem vyšší číslo, než napadených lidí žralokem.

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Karnevalový rej masek má kořeny v renesanci. O téhle barevné zábavě povídá Zuzana Mihulková www.prima1vera.com a přidala i sladký recept na karnevalové sušenky „cenci“.

Tak tady máme Karneval, pani Milerová…. :-)

Vánoce jsou šťastně za námi, italská čarodějnice Befana rozdala hodným dětem sladkosti a stejně jako Tři králové v Česku se vrátí opět až za rok. Tím ale svátky nekončí. 6. ledna totiž začal KARNEVAL, nebo-li MASOPUST. Období veselí, zábavy a hodování, které trvá od 6. ledna až po Popeleční středu, období, kdy je třeba se dosyta najíst, protože pak následuje dlouhý čtyřicetidenní půst až do Velikonoc. V době masopustu se na královském dvoře konaly hostiny, ve městech tancovačky, na vesnici vepřové hody. Zvláště několik posledních dní tohoto období (ostatky, fašank, fašanky, končiny, bláznivé dny, konec masopustu) pak lidé organizují různé hlučné výstupy, zábavy a průvody.

KARNEVAL V BENÁTKÁCH

Karneval má ale daleko hlubší kořeny. Byl odedávna spjat s různými slavnostmi a rituály. Ve starém Řecku a Římě se konaly tzv. bakchanálie k poctě boha vína a úrody Dionýsa (Bakcha).

Karneval neboli masopust znamená v původním slova smyslu „opuštění masa“ a pochází z italského carne levare. V současné době jde o taneční zábavy, hýření, lidové zábavy v maskách, maškarní bály. Nejznámějším karnevalem ve světě je karneval v Rio de Janeiro a je následován Santa Cruz de Tenerife.

Ale i Itálie se může pochlubit krásnými karnevalovými průvody, především v Benátkách a také v toskánském Viareggiu. Město zaplaví průvod masek, z nichž mnohé hledaly inspiraci už v renesanci a některé (velmi cenné, hýčkané a střežené) jsou originály ze 17. či 18.stol. Známými italskými maskami jsou např. pulcinella (pochází z Neapole) nebo pantalone (z Benátek). Mattacini je veselý kejklířský převlek, domino (původem ze Španělska) je tvořen dlouhým pláštěm se širokou kápí. Na pořadu dne je i satira z politického a sociálního života v podobě oživlých, alegorických a velmi vtipně pojatých vozů.

KARNEVAL VE VIAREGGIU

Satira z politického života nechybí na karnevalu ve Viareggiu. Starý tyranosaurus Berlusconi bude letos s naprostou jistotou nahrazen kapitánem Schettinem.

Malá laskominka na konec pro potěšení mlsných jazýčků – sladké střapaté sušenky jménem Cenci, nebo také chiacchiere, bugie, crostoli, galani, frappe, intrigoni, lattughe, sfrappole, sfrappe, grostoli, cruspole.

RECEPT NA SMAŽENÉ KARNEVALOVÉ SUŠENKY CENCI

• 250 g hladké mouky
• 1 lžíce krupicového cukru
• 1 lžíce olivového oleje
• 2 vejce
• 1 bílek
• malý panák rumu, brandy nebo desertního vína (Vin Santo)
• citronová a pomerančová kůra
• špetka soli
• vanilkový cukr na obalení
• olej na smažení

Smíchejte všechny ingredience. Těsto dobře vypracujte, aby se nelepilo a bylo hladké, nechejte v chladu odpočinout aspoň jednu hodinu. Vyválejte tenkou placku, nařežte zubatým rádýlkem na pruhy asi 1,5cm široké a pak příčně na nepravidelně dlouhé kousky.Můžete je i různě zamotat do sebe. V pánvi nechte rozehřát dostatečné množství oleje a smažte. Po usmažení položte nejprve na kuchyňský ubrousek, aby stekl přebytečný olej a lehce obalte v cukru s vanilkou. Cenci jsou dobré teplé i studené.

Užívejte si veselí a dobrého jídla, než začně doba půstu. Popeleční středa letos připadá na 22.2.2012. 

Rozloučím se slovy klasika. „ ….. pořádně se všíchni najezte, mame na to celé dopolodne :-)

Zuzana Mihulková, Montecatini Terme-Toscana-Italia, www.prima1vera.com

(text a fotografie poskytla Zuzana Mihulková)

Na cestách po Toskánsku se Vám bude hodit pohled očima cestovatele-labužníka zlomaxe. Podle osobních zkušeností radí, co pěkného v Toskánsku zhlédnout, co ochutnat a kde pohodlně přespat.

Díky těmto článkům jsem se vrátil do loňského léta a dovolené strávené v Toskánsku. 14 dní tam uteklo jako voda a člověk nestíhá opravdu nic zhlédnout. Je to kus země spíše na opakované dovolené. Těch různých koutů, vesniček a městeček je nepočítaně. I když na druhou stranu musím říci, že Francie a Provence je přitažlivější. V tomto ohledu budu asi barbar, ale u mě rozhodují ceny kempů a klídeček. Zde podle mne Toskánsko prohrává s Provence na plné čáře.

Další z postřehů je: Toskánsko ano, ale zapomeňte na srpen. To bylo šílené rozhodnutí a nikdy více. Kam se člověk hnul tam bylo přetlakováno turisty. Takže jsem nutil manželku vstávat před sedmou ranní a vychutnat si třeba Sienu od 8 do 12 hodin.

Budoucím návštěvníkům doporučuji takzvané Agroturismo. Většina lidí v tomto oboru má vynikající ubytování se skvělou kuchyní. Potažmo tam utratíte nějaké to euro navíc za místní produkty. A to se vyplatí třeba u oleje či sýra. Mám to osobně vyzkoušené třeba nedaleko vesničky Vinci, kde majitelé jsou přátelští a velice pohostinní.

Nezapomeňte navštívit nějakou Trattorii. I ta na odlehlém a zdánlivě nelidnatém koutu Toskánska Vás dokáže něčím překvapit. Což u nás bylo třeba v podobě SassoMatto. Nevím zda sem můžu vložit odkaz, ale snad se na mě nebude někdo zlobit. http://www.sassomatto.it/

Víno je otázkou samo pro sebe. Každý má jiné chutě a pije jinou barvu. Takže já jsem zásadně proti doporučovat nějakou značku. Toskánské vinobraní je zhruba v říjnu a tou dobou je i spousta místních festivalů na kterých se dá okoštovat víno od místních vinařů. Tam si určitě každý najde tu svojí značku.

Kdo jede vlastním autem a nemá kam pospíchat tomu doporučuji zásadně se vyhnout dálnicím. A proč? Důvod je zcela jasný a je jich více. Nejenom, že ušetříte za dálnice, ale každá vesnička má něco okouzlujícího. Každé zákoutí na okresních silnicích Vás uvede v úžas a donutí k focení. O toto vše jízdou po dálnicích přijdete, nehledě na to, že to je jednotvárná jízda.

Ať služebně či soukromě jsem byl v Toskánsku zhruba desetkrát. Pokaždé najdu něco nového a zajímavého. Velice náročné na peněženku jsou vstupenky do různých míst. V tomto ohledu Vám jí důkladně provětrá třeba Florencie ale i Cortona či Siena. Ovšem na druhou stranu nutno říci, že to stojí za to. Pokud to vezmu podle sebe tak velký podíl utracených peněz mají i různé upomínkové předměty a pak v nemalé míře restaurace.

V Toskánsku doporučuji pátrat po il Brigidino Lamporecchio. Nevím kam bych měl dát fotku aby zájemce věděl o co jde. V podstatě to jsou sušenky nebo spíše malé sladké oplatky. Ano oplatky bude to pravé. Podstatou oplatek je zvláštní chuť dodaná anýzem. Receptury jsou odlišné podle rodin jež je vlastní dlouhá léta. Někdo používá anýz tekutý jiný zase semena většinou je však výsledná chuť podobná. Tyto oplatky lze nalézt v Toskánsku téměř ve všech akcích jako veletrhy, festivaly a v zábavních parcích. Pouliční prodavači, kteří se připravují pomocí speciálního přístroje zabalené v průhledném sáčku typicky úzkém a velmi protáhlém. 200 gramů za přijatelnou cenu tří eur.

Ještě jeden odkaz je zde: http://www.spazzavento.it/

Tady jsem spal a manželce se to moc zamlouvalo. Je to kousek od Vinci rodiště Leonarda. Nocleh i se snídaní vyšel na 70 euro a samozřejmě plus útrata za zdejší víno a olej. To Vám pak dají v dárkovém balení. Prodírám se zhruba 5000 fotek z naší dovolené po Toskánsku a neodolám doporučit jedno víno. Vlastně ani ne tak víno jako spíše oblast a tou je bezesporu Chianti. A zde pak doporučuji dívat se na láhve zda mají zvláštní nálepku, něco jako u nás je kolek na alkoholu. Na té musí být napsáno Chianti classico což je značka, která zaručuje stoprocentní kvalitu vína a také, že je vyrobeno v dané oblasti.

Brigidini Lamporecchio

Brigidini Lamporecchio se připravují z mouky, cukru, vajec, vanilkového extraktu a charakteristickou chuť jim propůjčuje anýz. Jsou to malé křupavé vafle, pečené v oplatkovačích podobných rozvíracím žehličkám, a jejich zlatavá barva připomíná toskánské žhavé slunce v té největší síle. Kupují se jako chutný suvenýr a vzpomínka na návštěvu městečka Lamporecchio – provincie Pistoia, kde se recept dědí z generace na generaci.

Jejich název odkazuje na jeptišky z místního kláštera zasvěceného Santa Brigitě. Podle legendy se právě zdejší jeptišky považují za tvůrkyně této sladké oplatky.

Toskánská kuchyně

Toskánsko, země pohádek a snů