V ruském výzkumném ústavu v Tomsku se zrodil nejnovější objev, který prý dává šanci notorickým pijákům alkoholu na delší život. Stačí pravidelně zobat kedrové oříšky nebo užívat olej získaný ze semen sibiřské borovice limby, a lidé s „propitými“ játry se prý dožijí úctyhodného věku.

Mohutná sibiřská borovice se údajně dá pěstovat i v zakrslé formě a dokonce se ji podařilo vypěstovat i v nádobě. Jestli umí příroda zastrašit i alkoholového ďábla, to ukáže čas. Raději než na sibiřskou borovici bych se spoléhala na zdravý rozum a alkohol dávkovala s mírou.

Víte, že alkohol není vždy tím jediným, kdo cirhózu jater způsobuje? O játra je potřeba umět pečovat, smetanka lékařská dokáže tomuto orgánu prospívat. Pomocnou ochranitelskou ruku dokáže játrům podat i šálek kávy. Milovníci vína si mohou koupit víno do knihovny. Na zdraví! ;-)

NĚCO Z HISTORIE

„Všeho s mírou“ hlásal již v 6. století př. n. l. aténský státník a filozof Solón. Opilci byli odsuzováni k nejtěžším trestům. Ve středověku císař Karel Veliký (800-814) stanovil za opakované opilství dokonce trest smrti. Víno jako lék proti různým chorobám doporučoval už Hippokrates, Plinius, Celsus a další. Pouze ženám bylo pití tohoto božského nápoje zakázáno! Aegnatus Maetennus svou ženu za to, že odpečetila schránku klíčů od vinného sklepa, dokonce zabil. Cato zjišťoval políbením, zda rty jeho ženy nenesou vůni vína. Přesto se sortiment opojných nápojů rozšiřoval a nestačila už jen medovina a víno. Kdo si s alkoholem schůzku často dává, nechť si na svou „opičku“ pozor dává. Jen rozumný doušek osvěží, rozváže jazyk a povzbudí intelekt, máme-li jaký. Bez alkoholu by pití ztratilo svůj interesantní šmak, nenechme se jím však za žádné situace ovládat!

Kulturnost je nátěrem, který lze snadno rozpustit v alkoholu

(G.B.Shaw)

Víte jak dlouho trvá, než můžete po požití alkoholu sednout za volant?

• Restované žampiony s Cinzanem
• Králík po normandském způsobu
• Čokoládové lanýže s koňakem a chilli
• nahlédněte do rubriky „S kapkou alkoholu„

Srpen voní létem. Léto v srpnu zase rajčaty a paprikami. Nazrál čas na tradiční maďarskou specialitu – lecsó– lečo. Pod pojmem Lecsó si můžeme představit leccos, ale správný Maďar v létě cítí jen jedno jediné. Tu báječnou vůni zralé zeleniny a nemyslí na nic jiného než na lečo.

Klasický recept je notoricky známý, ale proč si ho nepřipomenout? Zcela originální maďarská autentická receptura se obejde bez míchaných vajec, ale bývá trochu ostřejší, než je u nás zvykem. V Maďarsku se lečo používá jako základ pro gulášovou polévku nebo v kombinaci s hovězím masem do perkeltu. Je nepostradatelné po celý rok, proto způsob jeho konzervace není na škodu znát a nenechat se omezovat jenom létem a právě sklizenou úrodou rajčat a paprik. Nejchutnější maďarské lečo se připravuje v kotlíku. Jíst se může samotné,  ale milovníkům masa přijde vhod jako vynikající příloha ke grilovanému masu.

Podoba leča se může lehce proměňovat, ale základ by měl zůstat neměnný. Papriky – rajčata – cibule – tuk – špetka mleté papriky – sůl. S těmito ingrediencemi si při přípravě zeleninové delikatesy bohatě vystačíme a tradiční maďarskou recepturu ničím neurazíme. Vynikající je vylepšené pravým maďarským paprikášem.

Nahlédneme-li do starých „domácích“ kuchařských knih, tak lečo najdeme v každé z nich. M. Úlehlová-Tilschová v knize Rok v české kuchyni, 2. vydání z roku 1959, doporučuje na chlup stejnou přípravu leča, jako se praví ve výše uvedené maďarské receptuře, jen s jedním malým rozdílem. Nepoužívá mletou papriku. Klade hospodyňkám na srdce, že lečo se za žádnou cenu nepodlévá, ale k podušené cibuli s paprikou se po malých částech přidávají pokrájená rajčata. Pokrm dusíme tak dlouho, dokud nebude paprika měkká.

Dalším zajímavým receptem z knihy M. Úlehlové-Tilschové je její Slovenské lečo na způsob teplé čalamády. Základ pokrmu se připravuje jako lečo. Ovšem na samý závěr se nepřidávají vejce, ale zahustí se zátřepkou z kyselé smetany, ve které se rozmíchá lžíce hladké mouky.

Lečo ze školních jídelen nebylo o nic horší. V té naší se vařilo zrovna tak. Naprosto shodným způsobem, jako je receptura popsána i v Recepturách teplých pokrmů od Jaroslava Runštuka. Když v dobách mých školních let bývalo na stole lečo, neohrnovala jsem nad ním nos.

V Maďarské kuchyni jsou známé varianty s houbami, se slaninou, klobásou, s rýží, kapustou i dýní, a samozřejmě i s pikantními klobáskami. U nás se nejčastěji lečo připravuje s vejci, ale proč si to trochu neobměnit a nezkusit nové chutě? V Itálii mají svou peperonatu (báječná toskánská receptura v takové podobě, jak ji dělá Emanuel Ridi – Peperonata alla toscana), ve Francii ratatouille, ve Španělsku připravují jídlo s názvem samfaina/ xamfajna (katalánské označení).

(jde to i bez vajec a bez klobásky, ale …)

Ač názvy rozdílné, všechna jídla mají jedno společné. Jsou připravena z těch nejlepších sezónních surovin – rajčat a paprik - a právě použití kvalitních surovin vytváří neobyčejně harmonický a dokonalý celek. Temperamentní gastronomický zážitek po maďarsku vykouzlí špetka pálivé papriky, proto se tomu nevyhýbejte, ale pálivost si upravte tak, aby náš méně statečný a netrénovaný jazyk neochrnul peklem. Pálivé papričky jsou ďábelským nástrojem, který nelze podceňovat. Podle Maďarů jsou výtečné papriky bogyiszlóiské, ale nebude žádná ostuda dát přednost paprikám sladším. Do leča se preferují papriky zelené, ale neberte to jako dogma. Lze použít i sladké barevné.

(… lečo s vejci a dobrou klobáskou nebo uzeninou není k zahození)

Jak zmírnit pálivost leča, když se do jídla zaběhne pěkně ostrá paprika? Zkuste přidat do talíře kopeček kysané smetany a když to nepomůže, tak se spolehněte na jednou cennou radu, že pálivost v ústech umí zmírnit banán. Jestli to nejsou jenom fámy, tak by to mělo fungovat ;-)

Papriky a rajčata se s oblibou používají i do masových specialit, Tokáň po starém maďarském způsobu– recept pochází z kuchařky maďarského restauratéra a kuchaře Károly Gundela (1883-1956), na tu by mohl každý Maďar přísahat jako na Bibli ;-)

Historie slavné budapěšťské restauracese začala psát od roku 1894, podnik byl znám pod jménem Wampetics. Od roku 1910 mu začal velet Károly Gundel a podařilo se mu vybudovat jeden z nejznámějších a nejprestižnějších restaurantů Maďarska.

(letos se mi podařilo vypěstovat krom krásně sladkých cherry rajčátek též černé papriky a černá rajčata – tomato kumato – zvaná též čokoládová. Černá paprika je opravdu černá :-)

Lečo v literárním podání – a jeden naprosto autentický maďarský recept na přípravu „leča“

V kuchyni se rozlila vůně kořenných přípravků a pach zpocených těl. Pereira rozložil na stole rajčata, oloupané bílé koule sladké cibule a zelené lusky papriky. Hleděl na to s nožem v ruce, jako by čekal na rozkaz – do útoku!

István vyndal z ledničky uzený bůček, nakrájel ho na proužky a hodil na pánev. Než se tuk rozpustil, vydloubal vnitřek papriky, vyklepal zrníčka, nakrájel ji nadrobno. Kuchař ho následoval, práce jim šla dobře, vypadalo to jako koncert pro čtyři ruce. Brzy se zelená směs pokryla cihlově červenými plátky rajčat, zabělala cibulí, shora obloženou kolečky klobásy. Zelenina pustila šťávu a pánev mile bublala. Teď čekal, až zelenina změkne.

„Jen se mi opovaž nechat zčervenat cibuli,“ varoval kuchaře, „drž ji pod pokličkou. Před podáváním tam hoď dvě vajíčka a dobře zamíchej. Dej pozor, aby se to nepřipálilo. Podávej červené víno.“

„Snad to netrvalo dlouho, Margit, nudila ses?“

„Ne. Přemýšlela jsem,“ zvedla k němu oči. „Já se nikdy nenudím … Co jsi dělal?“

„Lečo. Naše nejjednodušší jídlo. Když se stýkáš s Maďarem, musíš to ochutnat.“

 (Wojciech Žukrowski – Kamenné desky, vydal Odeon 1970 – Maďarské události roku 1956 viděné očima mladého kulturního rady v Dillí.)

 

Ve Vaší kuchyni a ve vašem hrnci si dělejte co chcete. Je to ve prospěch Vašeho žaludku ;-) Zvolte recept jaký chcete, ale v srpnu by v kuchyni mělo (alespoň jednou) zavonět lečo podle „domácího“ receptu. Jestli se nepletu, stejně bude tomu mému podobný. Tak dobrou chuť  – Jó étvágyat!  Na cestu do Maďarska se může hodit maďarská konverzace – ať víte, co jíte ;-)

Perlička závěrem.

Víte jaká plechovka si udělala dobré jméno v české kuchyni? Lečo s moravskou klobásou za 4,70 Kčs. U jeho zrodu stál sám velký guru konzervace, pan Balaštík a pamětníci si budou pamatovat, že bylo báječné.  Co bylo včera, není dnes. Prý se staré dobré české konzervy nedají „žrát“ a některé psí konzervy jsou dokonce chutnější. Může to někdo z vás vyvrátit? Pro zajímavost není od věci připomenout si, kdy se ve světě objevila první konzerva. Je nějaká konzerva, kterou si s chutí ohřejete a pochutnáte si nebo s nostalgií vzpomínáte na uplynulé časy?

Co třeba dát si 10 deka vážených miňonek a jablečnou limonádu v pytlíku?

Skočte rovnýma nohama do klukovských vzpomínek Jana Čecha.

.

 Říkám si, že je moc fajn, když se u jídla povídá :-) Kolem leča jsem toho s pomocí oslích můstků napovídala opravdu dost.

Mango Lassí  je tím pravým nápojem na ochlazení hrdla. Pokud máte v rovnováze vztah k jídlu a erotice, nemohlo vám uniknout ovoce vášnivé, chutné a půvabné, ale i posvátné. Přesně tak by se dalo identifikovat mango. Dá se zužitkovat různými způsoby, ale na letošní horké léto jsem si vybrala něco pro osvěžení. Nápoj z manga, který je zdravý, plný vitamínů, osvěžující a podmanivě voní. Při konzumaci budete mít zvláštní pocit hebkosti, jaky když vás pohladí po sluncem rozpálené kůži chladivé hedvábí. Samotnou přípravou se nezdržíte déle než 10 minut. Stačí oloupat mango a ostatní se zařídí samo. Jdu nastartovat mixér a zkontrolovat domácí zásobu ledu. Protože se ví, že v Indii mango symbolizuje lásku, plodnost a přátelství, nepodávejte tento lektvar jen tak někomu, kdo si to nezaslouží ;-)
Mango Lassí pochází z Indie, není mu cizí vůně koření, ale když si chcete vychutnat opravdovou čistou chuť jogurtu a manga, nemusíte ho tam dávat vůbec. Svět se nezboří ;-) V závěru receptu se ale o koření zmíním, protože bez něj by se v textu objevila nedostatečnost. Indie je přeci ta největší kořenka světa a proto všechna místní jídla tak podmanivě a vzrušivě voní. Mistři kuchyně vědí, že každá špetka vzácného koření přidává i tajemnou erotickou sílu a nepatrný koketní záblesk. Mě indická kuchyně vždycky polapí a přeji to i vám.

Mango Lassí – osvěžující nápoj z manga a jogurtu

• 1 velký kelímek živého jogurtu (400 g)
• 2 zralá manga
• špetka soli
• 1 lžíce třtinového cukru
• 1 lžíce akátového medu
• na ozdobu lístky máty
• pár kostek ledu
• snítka meduňky nebo lístky máty na ozdobu

Pokud vezmeme v úvahu, že zralé mango je sladké, cukr i med můžeme s ledovým klidem vyřadit z kola ven. Špetku soli nikoli, tu tam dáme, protože umí zvýraznit přirozeně sladkou chuť zralého ovoce. Ku prospěchu bude pár kostek ledu a závěrečnou půvabnou tečku vykouzlí zelená voňavá bylinka.
Mango Lassí připravíme tak, že si nejprve oloupeme mango a pokrájíme ho na malé kousky. Přidáme do jogurtu, ochutíme špetkou soli, třtinovým cukrem, popřípadě malým množstvím medu a společně rozmixujeme dohladka. Poté dobře vychladíme a podáváme ve skle s pár kostkami ledu. Zvýraznit chuť můžeme i kořením, ale o tom se dočtete o odstavec níže.

O Indii se hovoří jako o velké kořence světa, proto ani v Mango Lassí nemusí chybět koření. Pokud se rozhodnete pro verzi aromatizovanou, s klidem použijte špetku mletého koriandru (semínek), lžičku kardamonu, lístky máty nebo koriandrovou nať, pro zpestření můžete přidat rozmixované datle nebo oblíbenou a voňavou růžovou vodu. Vhodný je i mletý pepř, strouhaný zázvorový kořen, muškátový oříšek nebo dokonce restovaný nadrcený kmín, kardamon i skořice. Znalci doporučí i špetku růžové himalájské soli. S chutí Lassí můžete krásně experimentovat. Doporučuje se hustý jogurt (nejlépe ten domácí) zředit vodou či minerálkou a umixovat dohladka s ovocem a ostatními ingrediencemi. Jogurt můžete ředit vodou v poměru 1 : 3 nebo 1 : 2. Indičtí vládci by nepolkli vodu jen tak ledajakou, nám postačí vyrazit k tomu nejbližšímu prameni. Lahůdková voda – chladná „kohoutková“ – je dostatečně pochoutková ;-)

Staří indičtí lékaři píší o vodě i jejích zázračných kvalitách. Jinak chutná voda z nížin i hor, z řeky bystré i z řeky líné, ze studánky i od pramene a znali sedm způsobů, jak vodu chladit, aby žíznivce osvěžila. Sultánové z Dillí a mughalští císaři z Dillí i Ágry používali důmyslně zorganizovanou síť rychlých běžců doručovatelů, kteří s korespondencí a důležitými vzkazy přinášeli na stůl i čerstvé ovoce až z Kašmíru a čistou vodu z Himaláje, aby si mohli panovníci ochladit svá urozená hrdla. V těch nejteplejších dnech výjimkou nebyl ani čistý sníh a led.

Na zázračnou vodu složil veršovaný chvalozpět v první polovině 16. století klasik hindské poezie Súrdás.
Po delší době jsem otevřela knihu Indická kuchyně od Vladimíra Miltnera. Recept na Mango Lassí jsem tam nenašla, ten jsem si dovezla před časem z  tureckého Bodrumu, ale najdu tam vždycky příjemné a milé počtení a velkou spoustu voňavé inspirace.
Voda je pramen, řeka, jezero, déšť i rosa,
Voda je zdroj mouky, rýže, zeleniny, prosa,
Voda dává květ i trn a citrón, i manga,
Voda – to je temná Džamna i posvátná Ganga,
Voda se s námi směje a voda s námi pláče,
Voda nikdy neopouští bdící ani spáče,
Voda je otec i matka, zřídlo všeho bytí.
Voda budiž pozdravena!
Bez ní nelze žíti.

Autentický obrázek z Indie význam řeky demonstruje naprosto přesně. Voda se s lidmi směje, voda s lidmi pláče. Za života je laská, na poslední cestě unáší ke břehům žemřelých duší a dává jim  pocit bezpečí.

Staří indičtí učenci pasovali na královský nápoj i mléko. O mléku se psalo jako o nektaru, který dává život i sílu, proto se indická kuchyně chová k mléku, jogurtu, smetaně, syrovátce, kefíru, podmáslí a všem dalším mléčným formám v rukavičkách. Mléčné nápoje očišťují, oblažují, posilují, osvěžují i vyživují.

Já jsem si zosnovala prazákladní verzi lahodného Mango Lassí, kterou jsem ani moc neředila. Vytvořila jsem si krásně hladký nápoj s živým jogurtem, ve kterém převládala bohatá chuť zralého manga a mohu doporučit všem velkým požitkářům. I těm největším a nejzhýčkanějším. Mé Mango Lassí zastoupilo v horkém poledni kompletně oběd. Stačila jedna plná sklenka a žaludek se rozradostnil a na pár hodin pěkně uspokojil. Ledová atrakce z jogurtu a manga i mně krásně pomátla všechny smysly. Příště si vymyslím nějakou zajímavou změnu a lehce si nápoj okořením.

Jaké jsou nejlepší chuťové odrůdy manga?
Podle znalců to je jednoznačně lahůdková odrůda Nam Doc Mai, Palmer, Alphonso, Kesar či Sindhri. Nejznámějšími komerčně pěstovanými odrůdami jsou Tommy Atkins, Haden, Keitt a Kent. Pokud se s nimi na pultech prodejců potkáte, skočte po nich ;-)

Jak mango nakupovat a konzumovat?
Kopit si u nás zralé a pěkné mango není tak jednoduché. Plody se nedovážejí zrovna v plné zralosti a začínají se často kazit již v obchodě. Červená a žlutá barva plodu je barvou plné zralosti, ale nezaměřujte se jen na barvu samotnou. Při stisku musí slupka lehce povolit, ale nesmí být posetá dolíčky nebo našedlá. To by znamenalo počínají hnilobu. Pokud není mango dostatečně zralé, můžeme ho uchovávat pár dnů v pokojové teplotě, aby „došlo“. Zralé mango voní intenzivně v místě stopky. Slupka se nekonzumuje, proto ji vždy pečlivě oloupeme. Zelené mango má více vitamínu C, ale postupným zráním jeho obsah klesá a začíná převažovat podíl beta-karotenu. Mango je skvělým zdrojem řady antioxidantů i vitamínu K. Konzumujeme ho čerstvé, sušené i mražené. Mango se hodí na přípravu džemů, šťáv, marinád, zmrzliny, chutné je v salátu a dá se i grilovat a podávat jako příloha k masitým pokrmům. Všem jídlům dodá ten správný tropický nádech.

Mango (Mangifera indica L.)
Mango pochází z Asie, především z Indie. Buddhističtí mniši věří, že právě pod mangovníkem meditoval Buddha. V hinduistické literatuře je o mangu zmínka již z let 4000 př. n. l. Tři čtvrtiny světové produkce manga se urodí v Indii. Dalším velkopěstitelem je Čína a Mexiko, následuje je Indonésie, Pákistán, Thajsko, Brazílie, Nigérie, Filipíny i Haiti. Mangovníky spatříme na Floridě i v Kalifornii. Mango patří do čeledi ledviníkovitých a za jeho přímé příbuzné můžeme označit pistácie i kešú.

O mangu se říká, že působí blahodárně na zažívání, posiluje imunitu, chrání srdce a snižuje krevní tlak. Je na soupisu afrodiziakálních potravin, což zvyšovalo jeho popularitu.

Vypěstovat si mango doma z pecky je prý brnkačka, proto pecku nevyhazujte ;-) Brzy vám vyroste krásná dekorativní rostlina.

Mango Lassí vyzkoušejte. Možná se stane tou správnou milostnou předehrou pro další letní hodování. Třeba se doma blýsknete zase něčím novým ;-) I když recept je to patřičně omšelý, pel smyslnosti z něj ani po staletí nestačil nevyprchat. To bude hrát ve váš prospěch ;-) Nápoje lásky se nikdy nestanou přežitkem starých časů.

Indická kuchyně mě vždycky polapí. Přeji to i Vám ;-)

Hindské přísloví praví:

Rasóí au´rasájana – barábara adhjajana / Vaření a alchymie – téhož druhu učení je.

Co třeba dát si něco pekelně dobrého a ostrého? Tak to si do indické kuchyně sáhněte pro Indian Vindaloo Curry – to vás svou interesantní chutí bude určitě bavit.
A nyní z úplně jiného soudku, ale pořád zůstávám u oblíbeného jogurtu. Ančovičky pod drnem.
Původ tohoto receptu nás zavede opět do “Indické kuchyně“. I když chybí tradiční indické voňavé koření, je to receptura z nejstaršího města světa, místa náboženských legend a centra rozkvětu starověké Indie. Města smrti a hudby – Varanásí (Benares). Zalistovala jsem ve staré indické kuchařce a recept si poněkud upravila. Původní litera receptu totiž  hlásala: „použijte 2 plechovky ančoviček, lžíci pepře a velkou hrst chilli“ :-) … podezírám ty Indy, že toto jídlo sloužilo jako poslední pokrm před cestou na smrt … :-) Váránasí, město smrti, mi tuto myšlenku vnuklo zcela reálně.

I přes svůj obdiv k indické kultuře a zejména rozmanitosti chutí v tradiční kuchyni nemohu říct, že mě současná indická realita v mnohém neděsí. Možná proto jsem cestu do Indie nepodnikla a s podivným rozechvěním si procházím všechny fotografie, které do svého objektivu nalovil kamarád/dobrodruh F. Štěpánek.

Některé snad nejde ani publikovat. A to mám k tomu svolení :-(

P.S. Františku, ty fotky jsou úžasné! (ale z některých mě mrazí po těle). Asi s tím spolu něco podnikneme.

Už zase rostou! Takové jsou čerstvé zprávy z lesa a z trávy. Najít můžete hříbky i špičky travní nebo žampióny. Jakmile přijde po vydatných deštích teplejší počasí, houby na sebe nenechají čekat a vyrazí ve velkém. Co potom doma s těmi sušenými? Doporučila bych vám domácí výrobu fantastického oleje. Použít můžete sušené hříbky, smrže, lišky, křemenáče. K tomu je bezpodmínečně nutný dobrý olivový olej a nějaká vonná bylinka. Spolu s hrubě mletou mořskou solí se olej za pár dnů promění v lahodnou voňavou esenci, která se hodí všude tam, kde si přejeme zanechat houbovou voňavou pečeť. Můžeme na něm smažit, přidávat ho do marinád, zeleniny, salátů, polévek a ochucovat si jím třeba ryby a maso všeho druhu nebo pokapat čerstvé pečivo i těstoviny. V neposlední řadě se takový olej v pěkné sklenici bude líbit i přátelům labužníkům. Můžete jim připravit nevšední dárek. Za to budou na vás dlouho vzpomínat :-) Já jsem vyrobila jen 3 exempláře. Víc sušených hub jsem u nás doma nenašla. Zato sklenice jsou téměř výstavní. Původně v nich byl též aromatizovaný olivový olej. Tento můj domácí výrobek jsem připravila téměř identicky. Houby sama nasbírala, nasušila, dokonce i bobkový list jsem měla vlastnoručně vypěstovaný ;-) Výroba aromatizovaného oleje je téměř banální záležitost, to zvládne každý.

Domácí houbový olej

• na přípravu potřebujeme:
• hrst nasušených hříbků nebo jiných vhodných hub
• snítka tymiánu
• snítka rozmarýnu
• lžíce hrubě mleté mořské soli
• několik kuliček celého černého pepře (může být i barevná směs)
• podle chuti 1-2 bobkové listy
• 4 kuličky nového koření
• pár hořčičných semínek
• nepostradatelný je skutečně dobrý olivový olej extra virgin
• a v neposlední řadě pěkná sklenice

Sklenice dobře umyjeme a vysušíme. Velikost volíme podle toho, kolik máme hub a dobrého oleje. Doporučuji sklenice menší, ale určitě si dejte záležet na tom, aby byly pohledné, protože jedině tak se budou krásně vyjímat ve vaší kuchyni a zdobit ji. Jestli se rozhodnete lahvičku darovat, obdarovaného určitě oslní obal i obsah. Nakonec můžete použít i sklenice od olivového oleje. Ty neprůhledné jsou určitě lepší, ale když olej rychle spotřebujete, můžete ho udělat i do čirého skla, jako to dělám já.

Na dno sklenice nasypeme cca 1 cm vrstvu hrubě mleté mořské soli, přidáme hrst sušených hub, proložíme kořením, bylinkou a zalijeme olivovým olejem. Sklenice utěsníme víčkem a necháme v chladu odstát, aby se aróma hub uvolnilo a přešlo zvolna do oleje. Až olej ochutnáte, nebudete se o něj chtít s nikým dělit. Když už takový dobrý olej máme doma, můžeme s ním dělat kulinární divy. A na to vaše představení pozvat kamarády, aby jim to nebylo líto.

S houbami se nadělají pěkné tajnosti. Nikdo vám nechce prozradit, kam na ty své kapitální kousky chodí. To já to klidně řeknu. Není les jako les, já chodím sem: 49° 12′ 50″ severní šířky a 14° 48′ východní délky. Všude kolem je parádní jihočeský les, vystlaný mechovým kobercem. Radost do něj vkročit. Ale bílé hřiby jsou na rybniční hrázi (to tady ví každý :-), proto se tam musí chodit hodně brzy ráno. Křemenáče rostou v březovém háji a pro špičky nebo žampióny si chodím do své zahrady. Každoročně dostávám jednu obrovitánskou pýchavku (jinak zvanou „vatovec“) na řízky od sousedky, u které to na zahradě vypadá tak, jako by tam fotbalová jedenáctka nechala poházené fotbalové míče. Když se objeví a mají velikost ping-pongových míčků, smím si jednu vybrat a zapíchnout k ní cedulku se svým jménem. Až doroste, bude moje :-) Kdo někdy jedl řízky z pýchavky, ten ví, jaká je to dobrota.

Závěrem ještě jedna malá houbová hádanka.

 Kdo se však spolehlivě v houbách vyzná, je děda Punda dole z vesnice. To je expert přes všechny houby. Věhlasná houbařská kapacita. Ten zná i takové houby, které rostou jednou za život. Kupříkladu havraní vejce. To je taková tmavá koule, která roste tak dlouho, dokud ji někdo nenakopne. A když ji nenakopne, tak ona seschne a ztratí se. Nikdo neví, do jaké velikosti může narůst, protože jak jen ji někdo uvidí, tak ji nakopne. Tohle havraní vejce jsem nalezl kdysi v lese u studánky. Rozřízl jsem je: mělo barvu másla a vůní opájelo. Provedl jsem s ním tu nejprimitivnější zkoušku: kousl jsem do něho. Nepálilo. Víc jsem si netroufal. Nechat ho jen tak mi bylo líto; nakopl jsem je tedy, každou půlku zvlášť. Děda Punda pak prohlásil, že to bylo havraní vejce, že se krájí na řízky, jako řízek se obalí a smaží. A že je to neporovnatelně chutnější než všechny hřiby. Vůbec podle Pundy není hřib žádná zvláštní houba. To prý říkají jen ti, kteří houbám nehoví. Daleko chutnější je lanýž, růžovka nebo žampión, císařka, havelka – a pršelo z něho hub jako máku. Chtěl jsem se u něho poučit a nakoukl do košíku. A pak jsem mu bez řeči a s účastí stiskl ruku: měl toho dost na vyvraždění celé vesnice a ještě k tomu mohl přibrat samotu Křešín. Vykartáčoval jsem si černé šaty, abych se s tím nemusel zdržovat v den pohřbu a šel jsem hledat trvalky na vkusnou kytici.

 

Leč děda přežil; snad na to má nějaké jiné stanovy. Přinesu-li já domů bedlu jedlou, ukáže se, že je to muchomůrka zelená. Zaplesá-li moje srdce nad opěnkou, je to jedovatá třepenitka. Rozklepnu tři vejce a chystám si k večeři lišky; přijde fořt a leknutím překousne troubel fajfky: půl hodiny jsem čistil lišky, a ony jsou to zlolajné pomerančovnice. Punda nese domů houby, z nichž z každé by chcípla i kobra indická – ale nakonec jeho muchomůrky jsou načervenalé jedlé, jeho třepenitky jsou špičky travní a špičky česnekové, z prašivky je zelánka, a jsou-li v lese dva ryzce, přinesu já ten kravský a on ten lahodný. Jsem jist, že kdyby Punda ulomil v chroští hadovku smrdutou, tak přinese domů banán; a sehne-li se pro slizák mazlavý, že se mu v ruce změní v jablkový štrůdl s hrozinkami.

 

 Poznáte knihu a autora tohoto textu? Těším se na vaše správné odpovědi.

A tak mi napadá, co všechno v lese sbíráte vy? Jestli máte nějaké kapitální úlovky, můžete se s námi rozdělit o fotografie, případně i o pěkný houbový recept.

závěrem mám pro vás ještě recept – Dvojité rösti aneb plněná bramborová omeleta restovanými houbami a mletým masem

K Ivančicím patří chřest a právě jemu byly vystrojeny již 16. slavnosti chřestu. Chřest se v Ivančicích v současné době nepěstuje, ale čerstvého chřestu tam bude opravdu dost. Slavnosti slibují potěchu těla i duše. První uspokojení se dostaví po zážitku kulinárním, duše se může opájet děním kulturním. Doporučuji všem milovníkům této lahůdkové zeleniny vyrazit do místa dění. Oproti minulým ročníkům se toho jistě mnoho změnilo.

Za vše hovoří komentář nového ředitele KIC Ivančice, Aleše Turečka. Svou reakci mi zanechal na blogu pod článkem, který jsem napsala před lety jako přímou reakci na tuto akci. Je víc než jasné, že letos bude vše jinak. Ostatně nechte se panem Turečkem pozvat osobně. Níže přikládám jeho osobní reakci na mnou zveřejněný článek Chřestové slavnosti = Jarmark marnosti. Jsem ráda, že akce se posouvá směrem skutečně blíž ke chřestu a moc fandím každému zlepšení. Kdo chřest ještě neochutnal, má k tomu tu nejlepší příležitost. Vařit se bude z chřestu čerstvého a do rukou to vezmou mistři kuchařského cechu (Vinium Coeli z Dolních Kounic otevírá mobilní chřestovou restauraci ve vestibulu radnice, představí se též hotel Crlík Tetčice a pozadu nezůstává ani místní Besední dům + několik dalších místních restaurací – všichni nás zvou na chřestové menu).

Pokud vám to čas a okolnosti dovolí, vydejte se směrem k Ivančicím. Určitě to bude příjemný zážitek (nejen) s dobrým jídlem. Program toho, co je na slavnostech k vidění si dobře prohlédněte.

Program 16. chřestových slavností v Ivančicích

21. KVĚTNA – 22. KVĚTNA 2010

Aleš Tureček, nový ředitel KIC Ivančice | E-mail | Web | Včera v 20:02 | Reagovat
Dobrý den, dámy,
jako nový ředitel KIC, gurmán amatér a hlavní organizátor 16. slavností chřestu bych rád reagoval. Sám si uvědomuji slabosti minulých slavností, co se chřestu týká, proto se snažíme letos jít trochu jinou cestou, respektive nadstavit gastronomickou část programu.
Proto krom Tomáše Sysla, který bude opět na náměstí jsme pozvali ještě dvě, myslím nejlepší restaurace v kraji. Prvními je Vinum Coeli z Dolních Kounic, které budou mít svoji chřestovou restauraci ve vestibulu radnice. Druhým pozvaným hotelem je hotel Crlík Tetčice, který bude mít zajímavou výstavu s ochutnávkou v galerii Památníku Alfonse Muchy. Dále jsme se pokoušeli oslovit všechny Ivančické restaurace, aby dělali speciality z chřestu. Bohužel jen Besední dům nám byl schopen dodat dopředu jeho menu, abychom mohli vyvěsit na web. Ale z chřestu bude dále vařit restaurant Marek, Pizzerie ve sboru, Restaurace pod Kapličkou, zmiňovaný pan Urban a někteří další.
Se stánkaři s Langoši je to trochu jiná stránka, ale o tom někdy jindy.
Děkuji za Vaše připomínky, věřte, že se snažím směřovat slavnosti chřestu opravdu k chřestu a dělám co se dá za 4 měsíce ve funkci. Budu rád za další připomínky, třeba pokud si slavnosti projdete a necháte se pozvat do chřestové restaurace Vinum Coeli, kde mi bude potěšením si je vyslechnout.
Protože kdo nechce hledá důvod, kdo chce hledá způsob.
Doufám, že na slavnosti nezanevřete, ale vaší příjemnou a reálnou kritikou je pomůžete rozvíjet dál.

Krásné dny přeje
Aleš Tureček
ředitel KIC Ivančice

Kdo si nakoupí dobrý chřest domů a není si jistý v kramflecích, co s ním v kuchyni podniknout, přidávám pár receptových tipů z mých stránek.

• Jak se správně vaří chřest?
• Chřest na polský způsob
• Chřest gratinovaný
• Andiamo a prendere una pizza! Komu nechutná chřest ať zůstane doma
• Potkal se chřest se smržem
• Asparágus, chřest, špargl – zelenina plná zdraví a rozkoše

V případě pěkného počasí prozkoumejte též okolí Ivančic. Je tam krásně a mohu vám dát pár tipů, kam se zajít podívat. K tomu dobře poslouží můj starší příspěvek s názvem Ivančice, chřest a mnohem více.

Užijte si výlet za chřestem a přijďte nám říct, jak chutnalo a jak se líbilo ;-)

Víno na zdraví,

je název unikátní publikace z pera uznávaných kardiologů Milana Šamánka a Zuzany Urbanové. O tom, že rozumná konzumace vína představuje jedinečnou prevenci proti řadě civilizačních nemocí – především proti srdečnímu infarktu, pojednává zatím nejkomplexněji zpracované téma pozitivních vlivů pití vína na lidské zdraví. Kniha, u které si musíte otevřít láhev vína, má jednoho ze svých kmotrů též předního českého kardiologa, profesora Jana Pirka. V nejbližších dnech si skočte na „Víno“ ke svému oblíbenému knihkupci ;-) … a pro dokreslení té správné atmosféry postavte na kamna třeba  bourguignon :-)

Víno s takovouto energií má vlastní poslání. Daruje životodárnou sílu, osvěží a posílí zdraví člověka. Víno má dlouhou dochuť a nabízí celou paletu pestrých chuťových vjemů. Biodynamická vína bílá (Nikolaihof Wachau), červená (Meinklang Burgenland) i růžová (Sepp-Moser Wachau) nesou v chuti důkaz o čistotě prostředí, ve kterém vyrůstala. Blahořečí péči vinařů měrou vrchovatou a za dodržení zákonů přírody se jim odměnuje svou životodárnou energií. Původ biodynamického vína garantuje certifikát a označení Demeter. Po požití sklenky biodynamického vína by se člověk měl vždy cítit lépe než předtím.

Biodynamická vína jsou kombinací sil a energií (bios – život; dynamist – energie). Biodynamické zemědělství propagoval Rudolf Steiner (narozen 1861 v Kraljevci, současném Chorvatsku, +1925 ve švýcarském Dornachu) – život a dílo Rudolfa Steinera.

Velkým současným propagátorem biodynamického pěstování vinné révy a způsobu výroby vína je Nicolas Joly (vinařství Coulée de Serrant)

Podle zákonů přírody – Biodynamické zemědělství. Pokud se na vinici hnojí umělými hnojivy a používají se chemické prostředky, narostou plody větší, ovšem bezcenné a nekvalitní. Rostlina tím tak ztrácí vlastní sílu a energii a předává dále také méně energie plodům. Po umělých hnojivech jsou největšími „lupiči energie“ herbicidy (chemické prostředky na ničení plevele) a přídavné látky ke kvašení. V biodynamickém vinařství se žádné takové chemické prostředky nepoužívají.

Používání biodynamických preparátů je dalším charakteristickým znakem tohoto směru. Preparáty z heřmánku, řebříčku, dubové kůry, pampelišky, kopřivy, kozlíku, přesličky, kravského hnoje a křemene posilují rostlinu v jejím přirozeném růstu a ozdravují „nemocnou“ půdu.

Půda se ošetřuje přírodními biodynamickými prostředky. Vinaři se neobejdou bez biodynamického kalendáře. Respektují fáze Měsíce a ten jim určuje jaké práce jsou právě vhodné, aby půda byla opravdu zdravá. Jedině na zdravé vinici se rodí víno s takovou energií, která umí předat sílu, osvěžit a posílit zdraví. Zárukou dodržování nejpřísnějších směrnic je značka Demeter, nejstarší biodynamická organizace, rozšířená po celém světě.

Německá asociace DGUHT (Deutsche Gesellschaft für Umwelt und Humantoxikologie) ocenila biodynamické víno Nikolaihof statutem „Nejzdravější víno na světě“, neboť toto víno předchází a uvolňuje stres, posiluje obranyschopnost, zabraňuje předčasnému stárnutí, alergiím, srdečním a oběhovým nemocem, rakovině a civilizačním chorobám obecně a posiluje potenci.

Vína Nikolaihof jsou plné životadárné energie a jsou především vhodná jako dárci síly. Např. víno Veltlínské zelené Hefeabzug je také nazýváno vínem 11. hodiny, protože je jako „budič svěžesti“ nejlepším aperitivem. A tím vším vyniká biodynamické víno nad ostatními bio víny (o běžných vínech ani nemluvě). Kvalita takto vyrobených produktů je opravdu luxusním zážitkem.

Biodynamický způsob zemědělství je součástí duchovního směru zvaného antroposofie a rozšířen je především v Rakousku, Německu a Švýcarsku. V Čechách je biodynamika zatím „v plenkách“, ale vína této kvality se v naší zemi už poskrovnu objevují, proto není nemožné o kvalitě vína se přesvědčit a zhodnotit jeho vlastnosti. V Českých Budějovicích v Bio restauraci Symbiosa se dají vína přímo zakoupit, ale je tu i cesta k internetovému obchodu. Na stránkách Biodynamické víno se nechte zlákat na skleničku.
 

Denně dvě deci biodynamického vína, toť pro tebe ta správná medicína …

Biodynamickévíno.cz
Náměstí Přemysla Otakara II. 14
370 01 České Budějovice

www.biodynamickevino.cz / Tel.: +420 737 619 616

(zdroj: internet, fotografie poskytla: Ing. Pavla Fuková)

S přípravou chřestu si hlavu nelámu. Sluší mu ta nejjednodušší verze přípravy. Vařený je dokonalý! Když chci tuhle zaběhanou rutinu něčím přerazit, spolehnu se na tuhle mou oblíbenou chřestovou tutovku. Zelený chřest se u nás doma velmi často připravuje marinovaný a gratinovaný. Doporučuji vyzkoušet :-) Recept jsem si vytáhla z archivu, proto se dnes nebudu zdržovat fotografováním a užiji si jídlo bez zbytečného rozptylování a cvakání objektivu. Dneska můj Nikon nedostane ani sousto;-)

Marinovaný chřest – gratinovaný s parmazánem, půvab tohoto receptu spočívá v tom, že chřest nemusíme předem vařit. Zapékáme syrový, ale ve stavu marinovaném. Vystačíme si s jednou zapékací miskou, což je sympatické. Tak se pojďte s chřestem vydovádět třeba zase trochu jinak. 

Kupte si čerstvý svazek chřestu (zelený je na tento recept vhodnější). Při nákupu chřestu dbejte na jeho kvalitu. Absolutní čerstvost v obchodě bohužel k mání (většinou) není. Čerstvý chřest nikdy nemá zavadlé špičky a zaschlé konce. Pokud jde o termín „zaschlé konce“, je to malinko diskutabilní téma. I když je chřest jen pár hodin po sklizni, konce mu velmi rychle zasychají. Nelekněte se mírně suchých konců, které chřest opravdu po hodině odříznutí má. Jde o to, aby samotné chřestové proutky (pazochy) byly šťavnaté, křehké, při poklepu dvou kusů o sebe takzvaně zazvonily a při pokusu chřest zlomit se nám neohýbal jako tvárná plastelína. Opravdu čerstvý chřest se zlomí snadno!

Marinovaný chřest, gratinovaný s parmezánem

• olivový olej
• ocet (jemný malinový byl delikátní) nebo pár kapek citrónové šťávy
• podle počtu chřestových proutků přiměřené množství česneku
• hrubě mletá mořská sůl
• parmazán (Parmigiano Reggiano)
• čerstvé bylinky (drobné lístečky voňavého tymiánu)
• pěkné salátové brambory

Mé doporučené chřestové tipy:

Jak se správně vaří chřest? (návod pro chřestové začátečníky, jak si s ním poradit v kuchyni) – receptura

Asparágus, chřest, špárgl = zelenina plná zdraví a rozkoše – receptura a informace

Potkal se chřest se smržem (a byla z toho láska na první pohled) – receptura

Ivančice, chřest a mnohem více (aneb čest chřestu zachráněna) – reportáž

Chřestové slavnosti = jarmark marnosti (možná je to dneska všechno jinak :-) – reportáž

Jak si vypěstovat chřest v domácích podmínkách? (chce to trpělivost, ale jde to :-) – rady jak na to

 

Jak si stojí chřest u vás doma? Máte raději ten bílý nebo dáváte přednost zelenému?

 

 

Recept na sladký moučník, po kterém možná i zhubnete :-)

Taky rádi banány? Tak to bude recept přímo pro vás. Když k tomu připočtu javorový sirup, tak mám na jazyku zase chuť úžasného nedělního dezertu, který jsem si musela udělat rovnou 2x. První zkušební verzi jsem nestihla ohodnotit, proto jsem se do pečení pustila okamžitě znovu. Na tenhle banánový nápad není třeba nic extra, ale výsledek rozhodně extra bude. Pokud ovšem máte rádi banány. Bez nich by to nebylo ono :-)

Těžko hledat název pro tak jednoduchý recept, ale nějaké pojmenování by si rozhodně zasloužil. Nazvala jsem ho „kraple“. Kraple si pamatuji z dětských let. Upečené křupavé větší čtverečky, křehoučké těsto samá bublina, jen co jsem se poprvé zakousla, snášelo se mi hejno mrňavých drobečků do klína. Všechno to, co nepopadalo z pusy ven, ale dostalo se do žaludku, zanechalo ve mně silný dojem :-) Já na kraple nedám dopustit. A to jsem ještě před pár dny netušila, jak vynikající mohou být kraple s banánem. Tak honem na recept. Budete se divit, jak málo někdy stačí k vytržení :-)

Banánové kraple s javorovým sirupem

• 1 balíček listového těsta (toho nejlepšího ve městě :-)
• 4 banány (lépe pevné a nepřezrálé)
• 1 lžička hnědého přírodního cukru
• javorový sirup podle chuti

Listové těsto rozválené na pečicím papíru necháme tak jak je a šikovně ho položíme do zapékací misky nebo rovnou na plech. Banány oloupeme a podélně překrojíme na poloviny. Banány skládáme na listové těsto vedle sebe, ale ne moc těsně. Aby byly kraple správně nadýchané, musí mít těsto dost prostoru. Jedině tak se bude krásně vzdouvat a povyroste do výšky, čímž ukáže, jak parádně lístkuje. Okraje těsta lehce přehneme a tím si vyrobíme pěkný lem.

Banány posypeme přírodním cukrem a ihned vložíme do rozpálené trouby, kterou jsme předem předehřáli na 180 °C. Pečeme cca 25-30 minut a ihned po upečení pokapeme banány javorovým sirupem.

Necháme chvilku prochladnout a poté krájíme na velké čtverce. Pokud se nechceme připravit o závěrečný ceremoniál dokonalého cukrářského finále, lehce poprášíme moučkovým cukrem a ozdobíme lístky meduňky.  Trochu krásy navíc vykouzlí jedlé kvítky sedmikrás.

Tak ať se vám kraple pořádně drobí ;-)

Javorový sirup

Javorový list je symbolem Kanady a tak není divu, že právě Kanada je hlavním dodavatelem javorového sirupu. V provincii Quebec se získává z mízy kmene javoru (cukrového a černého). Kmen se zjara poraní (zpravidla na třech místech se vyhloubí zářezy) a vytékající míza se zachytává do sběrných nádobek. Javorový sirup v bio kvalitě zaručuje, že nebyl při sběru mízy použit formaldehyd, kterým se ve většině případů ošetřují zářezy stromů, ani jiné chemikálie a stromy rostou v neznečištěné půdě. Za vysokou cenou javorového sirupu stojí skutečnost, že 1 litr sirupu se získá odparem asi ze 40 litrů šťávy!

Charakteristická chuť javorového sirupu je karamelová. Čím má sirup tmavší barvu, tím je chuť sytější. Kvalitativní rozsah se značí písmeny A až D. Kanaďané mají nejoblíbenější stupeň C, který se hodí k přelévání sladkých pokrmů (lívanců, palačinek, kaší, jogurtů atd.), stupeň D se používá jako náhrada cukru a vhodný je též na přípravu nápojů. Uvidíte-li javorový sirup s označením „medium“ – jedná se o typ C. Označení „jantar“ představuje typ D. V pravém javorovém sirupu nikdy nenajdete ani zrnko přidaného cukru, natož kukuřičný sirup. Konzistence kvalitního javorového sirupu ale není tak hustá jako med, spíše by se dala přirovnat k hustotě olivového oleje.

Nenechte se oklamat tím, že některé javorové sirupy na trhu jsou krásně tmavé a husté (barvou i konzistencí připomínající lesní med). Šizené sirupy se rafinovaně přibarvují a doslazují, proto jejich hustá konzistence může vzbuzovat dojem, že jsou „poctivější“ než ty kvalitní. Nenechte se ve vlastním zájmu napálit. Čistý javorový sirup je opravdu něco prvotřídního a investice se vám rozhodně vyplatí. Z hlediska výživy je javorový sirup významným dodavatelem vitamínů řady B, s dostatečnou porcí železa, vápníku a dalších minerálních látek a provází ho jen samé dobré reference. Právem ho můžeme považovat za jeden z elixírů zdraví.

Chcete ušetřit a sami si uvařit javorový sirup? Návod k tomu existuje.

Jedlá soda a javorový sirup – to je ta zázračná kombinace, která bývá právem nazývána přírodní chemoterapií, a to bez velmi nepříjemných vedlejších účinků. Její výsledky jsou prý přímo fantastické. Dá se použít  jedlá soda a javorový sirup k léčbě rakoviny? 

Hlavní funkcí javorového sirupu je očista organismu. Spolehlivě pročisťuje ledviny, trávicí trakt a buňky celého těla, vyplavuje toxiny, zlepšuje krevní oběh, nervovou soustavu a působí také jako elixír mládí. Je pravdou, že doprovodným příznakem konzumace javorového sirupu je úbytek na váze. Spoléhat se, že někdo odvede práci za nás, je dost pošetilé. Javorový sirup je pouhým prostředníkem při snižování váhy, vhodným doplňkem pestré a vyvážené stravy a přiměřeného pohybu.

První úvodní větu tohoto článku nelze brát tak vážně :-) Po požití banánového moučníku si běžte pro jistotu zaběhat. Co si třeba skočit pro další banány?