Pod toskánskou pokličkou. Toskánská kuchyně je plná chutí a vůní, proto si zasloužila samostatnou kapitolu, která navazuje na první článek - Toskánsko, země pohádek a snů. Cestovatelského ducha jste mohli nasytit v příspěvku prvním, ale teď má právo dožadovat se svého i žaludek. Za toskánskou kuchyní to táhne každého znalce gastronomie. Tak pojďme konečně nadzdvihnout pokličku a ochutnat něco dobrého.

Nemůžete navštívit Itálii a nezmínit se o jídle. Zvlášť když pod pokličkou toskánského hrnce bublá mnoho dobrůtek a mňamkovních věcí.

Toskánská kuchyně pochází z venkovské kuchyně, vyznačuje se velkým množstvím chutí, vůní a ingrediencí, nenáročnou přípravou, je zdravá a lehce stravitelná. V Toskánsku je kvalita všech pokrmů velice vysoká a rozdíly mezi jednotlivými oblastmi jsou výrazné. Jak se tedy dnes jí v Toskánsku? Kvalitní olivový olej, nesolený bílý chléb bez chuti, který je dobře propečený a uvnitř vzdušný a lehký, florentský biftek + zvěřina (divočák, jelen, zajíc), a konečně víno: to jsou čtyři základní pilíře toskánského kuchařského umění. 

Mezi místní speciality, jejichž původ je mezinárodně chráněn, patří např. bílé fazole ze Sorany (malé, bílé fazolky s tenoučkou slupkou) vařené se šalvějí v olivovém oleji, servírované s tuňakem a bílým chlebem, nebo výborné kaštany z okolí hory Amiata, z nichž se vyrábí kaštanová mouka, jež se používá hlavně do cukrářských výrobků, dále třeba kroupy z Garfagnany, zažívající velký návrat nejen v makrobiotické výživě. Zcela jedinečné je proslulé sádlo z městečka Colonnata, v jehož chuti se odráží prastarý recept. Sádlo se krátce po zabijačce naloží do mramorové nádoby, která se předtím vytřela směsí koření, česnekem a rozmarýnem. Pak se nádoba uzavře mramorovou deskou a v tomto „sarkofágu“ zůstane sádlo půl roku. Po uzrání se krájí na tenké plátky a pojídá jako předkrm nebo velmi výrazná obloha.

Co byste určitě měli ochutnat

Jako první a nejtoskánštější pokrm, který napadne okamžitě každého je Bistecca alla Fiorentina – obrovský biftek i s kostí, u níž je maso nejlepší. Je opepřený a jen málo propečený, servíruje se k němu citron nebo glazé z balzamikového octa. Zaručuji boule za ušima i těm, kteří si normálně biftek přejí propečenější. Ale radím vám, nedělejte to. Bistecca alla Fiorentina by měla vždycky zůstat tmavě růžová. Jedině tak ji dokážete ocenit.

Další toskánskou specialitou je polévka jménem Ribollita – Je z kapusty, fazolí, a základ tvoří den starý toskánský chléb.  Ribollita vlastně  znamená „znovu povařený“, zelenina svařená s chlebem obsahuje na polévku velmi málo vody, zato je dochucená výborným olivovým extra panenským olejem.

Livornskou obdobou francouzské bujabézy je Cacciucco, což je řídké rajčatové pyré s feferonkami, přelité přes plátky opečeného chleba, a dušené ryby a dary moře.

Při návštěvě Florencie nesmíte vynechat bufety či pojízdné stánky (např. u Mercato Centrale nebo na Via Cimatori či Piazza Frascobaldi ), kde servíruji  Lampredotto a Trippa alla fiorentina, nebo-li Dršťky ve florentském stylu. A doporučuji, dejte si je opravdu jenom tam, protože tam jsou nejlepší. I zarytí odpůrci drštěk po jediném ochutnání upadnou to stavu euforie. Dršťky jsou totiž servírované nejen klasicky s vývarem do talíře, ale i v housce jako hamburger s omáčkou salsa verde. Klasická trippa alla fiorentina je připravená s kořenovou zeleninou a rajčatovým pyré.

Pro milovníky bílého masa je tady Pollo alla fiorentina – Florentské kuře. Výborná směs kuřecích prsíček, drobků chleba, parmazánu, špenátu, cibule, celeru, krémového sýru, papriky a česneku.

Jako sladkou tečku po vydatném obědě či večeři zkuste Cantucci – mandlové sušenky ve tvaru půlměsíce. Namáčejí se do bílého dezertního vína Vin Santo nebo do hořkého likéru Averna, které si dejte po jídle jako digestivum.

Pokud se v Toskánsku ocitnete v době karnevalu, určitě ochutnejte sladké střapaté sušenky jménem Cenci. Jsou k dostání po celé severní a jižní Itálii, a mají různá jména, podle oblasti. V Boloni se jim například říká frappole a v Miláně chiacchiere.

Kam za dobrým jídlem

V každé osterii (hospodě) i v sebemenším městečku je možné ochutnat nějakou neznámou místní lahůdku, na kterou jinde nenarazíte. Nicméně musím upozornit, že takto pojatá italská dovolená znamená i jedno velké riziko, protože ten, kdo se bude takovéto turistice věnovat, musí už dopředu počítat s tím, že kromě absolutního oblouznění chuťových buněk si domů přiveze i pár kilo navíc, proti kterým bude muset dlouho bojovat zdravější turistikou v Čechách.

Až tedy budete unaveni po několika kilometrové procházce v Lucce hledat něco „na zub“ , opusťte opevněné centrum města a vydejte se po staré cestě směrem na Pisu. Na periférii Luccy najdete poklad jménem

Pizzeria La Bersagliera , neboli Picérku U Herdekbaby. Najdete ji na Via pisana vecchia, 2136, 55100 Lucca.

Je to malá pizzerie, spartánsky zařízená, kterou provozuje rodina z Kalábrie. Nehledejte tam ale žádný luxus, jen strašně nepohodlné dřevěné lavice a židle, z kterých tu a tam čouhají hřebíky. Přesto nedejte na první dojem. Pizza, kterou tam dělají, prostě nemá konkurenci. Jezdí na ni až z daleka. Výborné těsto, senzační, chutné a neošizené ingredience, fantastické kombinace. Chuť této pizzy, velikostí připomínající pneumatiku osobního automobilu, příjemně překvapí nejednoho gurmána a znalce.

Abyste si však pizzu vychutnali s absolutním požitkem, vkládám sem pro jistotu několik rad a doporučení:

1. Je strašně důležité mít vybráno v okamžiku, kdy Herdekbaba přijde převzít vaši objednávku. Jakékoliv váhání ji rozčílí a vrátí se pak kdoví kdy.   
2. Zbytečně nevymýšlejte komplikované variace pizzy, protože Herdekbaba vám nakonec stejně donese, co uzná za vhodné.  
3. Může se stát, že vás Herdekbaba posadí k někomu ke stolu, i když  lokál není úplně plný. Prostě se tak rozhodla a kdo jste vy, abyste ji radili, co má dělat? 
4. Neexistují tady dny ani hodiny, ve kterých byste mohli být klidní, že tu najdete málo lidí. Objednávky tady neexistují. Leckdy prostě budete nuceni počkat i hodinu v malém prostoru před pizzérií, protože milovníků této pizzy je strašně moc.
5. Většina pizz je na pikantní bázi, ale ne nijak extremně.
6. Neexistují tu žádné jiné chody, ani sladkosti, ani káva. Nedočkáte se tu ani minerální vody bez bublinek. Pokud o ni požádáte, Herdekbaba vám přinese vodu z kohoutku a nazdar. Dostat tu můžete pouze ochucené a slazené nápoje nebo točené pivo.
7. Jestliže nedokážete sníst celou porci, nebojte se požádat o krabici a zbytek si doneste domů. Pizza je i druhý den velmi dobrá a je to tady běžně zvykem. Navíc potěšíte Herdekbabu, protože nesnáší plýtvání a vyhazování zbytků. 

Co se týče ceny, za jednu pizzu a jedno pivo utratíte cca 10 Euro, což je cena víc než lidová, vzhledem ke kvalitě a velikosti porce.

Popsala jsem spoustu stránek a vidím, že jsem zmínila jen velmi málo z toho, co Toskánsko opravdu nabízí. Tohle všechno je jen malá kapka v moři, kterou jsem chtěla čtenáře Gurmánky navnadit a doporučit aspoň jednou vyměnit pasivní dovolenou na pláži za aktivní historicko-gastronomickou poznávací dovolenou v zemi Etrusků. Mám pro vás ještě spousty dalších tipů na skvělá místa, výborné restaurace, které vás ekonomicky nezničí, ale předčí vaše očekávání. Provedu Vás kouzelnými místy, které voní vzácnými bylinami, olivovým olejem a vínem. Jsem vám k dispozici, budete-li potřebovat poradit, zajistit ubytování, průvodce, tlumočení, či zorganizovat dovolenou na míru podle vašich představ. Pomohu Vám objevit Toskánsko krásnější, romantičtější a voňavější.

Všechny další informace o službách, které poskytuji, najdete na mých webových stránkách: www.prima1vera.com. Zvlášť chci pak upozornit na Vouchery, tj. dárkové poukazy na krásné a levné ubytování pro 2 osoby, někde i s polopenzí a dalšími atraktivními službami, které mám v rámci marketingové akce v nabídce po celý rok 2012.

Na některých místech v Toskánsku teď leží sněhová čepice, ale už koncem února se kopce zazelenají, rozkvetou první mimózy, v březnu se  v zahradách rozzáří japonské kamélie a jaro vypukne v plné síle. A to je přesně čas pro vás, neotálejte a vydejte se objevovat jeho drsnou krásu, vydejte se cestou starodávných Etrusků, ponořte se do horkých lázeňských pramenů, ochutnejte dary vinic i moře, užijte si aktivní či relaxační dovolenou. Poznejte ráj na zemi !

Zuzana Mihulková

Cestovní poradce a průvodce v Toskánsku

Fotografie z mého archivu a z internetu, upravené pro tento článek

Nenechte si ujít 1. díl článku o Toskánsku, s názven „Toskánsko, země pohádek a snů“ – http://www.gurmanka.cz/2012/01/toskansko-i-zeme-pohadek-a-snu

Děkuji Zuzce za lákavé představení krás Toskánska, které mě osobně zlákalo natolik, že jsem si do letošních cestovatelských plánů tento malebný kout světa přidala. Už delší dobu jsem si to plánovala a moc dobře vím, že nic se nemá odkládat. Zuzko, připrav mi, prosím, dovolenkový toskánský plán na září :-) Předem díky.

Někoho tím moc potěším … z času na čas je potřeba své dcery kontrolovat :-)

  

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy Rande s gurmánkou nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Perličky z Toskánska, aneb severní Toskánsko není jen Florencie a Pisa

Pokaždé, když přistávám kdekoliv v Itálii, prožívám zvláštní pocit štěstí. Takové mrazení v zádech a šimrání v břiše. Stává se vám to taky? Je to stejný pocit jako když jste čerstvě zamilovaní, myslíte na svou lásku a točí se vám hlava. Já mám tento pocit už několik let a zvláštní je, že mě neopustil ani teď, co jsem se do Itálie přestěhovala. Mohu téměř přesně definovat, kdy jsem propadla vášni jménem Itálie, stejnou silou jako alkoholik svému pití či kuřák své cigaretě. Bylo to v době, kdy mi bylo 12 let a do ČSSR přijel Drupi. Samozřejmě že se mi ten černovlasý ďábel líbil a jeho písničky jsem znala zpaměti, ale od té doby jsem se začala zajímat o všechno italské, dychtila jsem po každé informaci z toho tajemného poloostrova, zvaném Apeninský. A věřte, že to nebylo jednoduché v socialistickém Československu dozvědět se něco víc, než se vymykalo průměru.

To všechno ale nebylo nic proti tomu, když jsem poprvé vstoupila branou do toskánského ráje. Když mě dálnice z Florencie vyhoupla na kopec zvaný Serravalle Pistoiese a přichystala mi nádhernou podívanou do údolí jménem Val di Nievole. Rajské údolí obklopeno toskánskými kopci, na kterých se tyčí středověké hrady a kostely se zvonicemi. Tehdy se mi doopravdy zastavil dech. Sjíždíte dolů a naskytne se vám pohled na olivové háje, cypřiše, vinice, cesty lemované piniemi a uvnitř toho všeho malebná městečka, každé se svou vlastní historií.

A to je teď můj nový domov! V severním Toskánsku, jemuž vévodí vznešená dáma jménem Florencie a její družičky se jmény Pisa, Lucca, Siena, San Gimignano, Volterra, Pistoia či malebné lázně Montecatini Terme.

Tak tedy pojďte se mnou na malou procházku.

Florencii pro tentokrát vynecháme a půjdeme objevovat další, méně známá místa.

Údolí Val di Nievole

Byla jednou jedna krásná oblast, zvaná Valdinievole, kterou staří Římané nazývali Vallis Nebulae, nebo-li mlhavé údolí a popisovali ho jako území částečně rovinaté a částečně hornaté, jimž protéká množství kouzelných potůčků a řek, klouzajících podél kopců zarostlých šalvějí, levandulí a rozmarýnem, a ztrácejících se mezi platany, piniemi a rákosím plných žab v okolních bažinách. Údolí často zahalené v mlze, zvané též Padule di Fuccechio.

Dnes je Valdinievole území, které obsahuje originální směs, skládající se ze známých lázní, nedotčené přírody a středověkých hradů. Území v srdci Toskánska,mezi Luccou a Pistoiou, které bylo po staletí kulturní, obchodní a společenskou křižovatkou. Jeho kopce skrývají středověká městečka, hrady a zámky a táhnou se od „Toskánského Švýcarska“ u města Pescia až do oblasti Montalbano, kde se mimo jiné nachází i rodiště Leonarda Da Vinci.

V lesích plných kaštanů a krajinou posetou olivovníky se zrodily i vzácné minerální prameny v Montecatini Terme, parní jeskyně v Monsummano Terme a přírodní rezervace močálů Fucecchio.

Valdinievole je také místem, kde se narodil Pinocchio. Ve městě Collodi spisovatel Carlo Lorenzini (jméno Collodi přijal podle města, kde se narodila jeho matka) oživil dřevěnou figurku panáčka Pinocchia, která se stala známá po celém světě.

Pistoia, aneb Florencie v miniatuře

Když jsem poprvé přijížděla k městu Pistoia, zažila jsem další šok. Už z dálky je vidět, bílý chrám s obrovskou kupolí, zvonice…co to je??…jak to??…vždyť ve Florencii jsem teď byla….. Pistoia, taková malá Florencie. Obyvatelé Pistoie byli kdysi nechvalně prosluli násilím a intrikami, jež měli kořeny ve středověkých svárech mezi dvěma znepřátelenými pistojskými frakcemi Bianchi a Neri (Černí a Bílí). Jejich oblíbenou zbraní byla malá dýka zvaná „pistoia“. Odtud název města. Nejkrásnější je bezpochyby centrum, via Cavour, Piazza del Duomo s Dómem podobným tomu ve Florencii, Cappella del Tau a další historické skvosty.

A zrovna nedávno jsem se dozvěděla, že i v podzemí pod Pistoiou je fascinující a tajemný svět, který prozkoumám hned na jaře.

Pescia – Toskánské Švýcarsko

Pescia – středověké město, které leží na obou březích stejnojmenné řeky, je známé především pěstováním květin. Zde se také koná Biennale del Fiore, výstava květin světového významu. Ještě víc než květiny je ale Pescia známá výrobou papíru. Už ve středověku zde vznikla papírna, nejstarší na celém území Itálie. Několik papíren v této oblasti je stále aktivních.

Do města vstoupíte Florentskou branou (Porta Fiorentina) a pak už můžete pěšky objevovat staré paláce, kostely a celé historické centrum města, kde na vás odevšad dýchne kouzlo středověku.

Toskánské Švýcarsko se nazývá zóna na sever od města Pescia e je to bezpochyby nejkrásnější území celého údolí Valdinievole. Tvoří část Apeninského pohoří Tosco-Emiliano a svou svěžestí a krásou může soutěžit s tím pravým Švýcarskem.

Montecatini Terme a lázeňství

Luxusní lázně Montecatini Terme leží v toskánské provincii Pistoia, na úpatí Apeninského pohoří  v údolí Val di Nevole. Dnes je Montecatini Terme známé turistické a lázeňské centrum, kde žije kolem 20 tisíc obyvatel. V městečku se můžete procházet udržovanými přírodními parky, kde vyvěrají termální prameny. Jedinečné přírodní bohatství tak dalo vzniknout lázním, kde se dnes můžete oddávat mnoha léčebným procedurám. Například v Terme Leopoldine z roku 1777 máte možnost se pomazat léčivým bahnem nebo v Terme Tettuccio pít vodu, která prospívá játrům, ledvinám a má léčivé účinky na žaludek a tlusté střevo. Všechny prameny v lázních Montecatini Terme jsou na přírodní bázi a obsahují různé koncentrace látek přítomných v našem organismu, tj. sodík, vápník, chlór, jód a fosfáty.

V okolí lázní se rozprostírá nádherná příroda, která láká k procházkám a pěší turistice. Montecatini Terme je ideálním místem pro strávení pohodové a relaxační dovolené, kde si užijete dostatek klidu a odpočinete od každodenních starostí. Na své si zde však díky rozmanité krajině a přírodě přijdou také vyznavači aktivního odpočinku. Hosté mohou v lázních využívat krytý bazén, termální koupaliště, wellness centrum i posilovnu.

Lanovkou na Montecatini Alto

Součástí Montecatini Terme je neobvyklý dopravní prostředek, a tou je kabinová lanovka, která vás dopraví do historické části města zvané Montecatini Alto, které existovalo již před rokem 1000 n.l. Lanovka je z roku 1898 a jejím stavitelem byl janovský inženýr Alessandsro Ferretti. První jízda se uskutečnila 4.června 1898 a mezi prvními pasažéry byl i světoznámý hudební skladatel Giuseppe Verdi.

Lanovka je v perfektním stavu, nově zrekonstruovaná. Vagónky zůstaly původní a jejich vnitřek je celý ze dřeva. Říká se jim GIGIO a GIGIA a v polovině cesty se vždy zdraví, když jeden druhého objíždí.

Parní jeskyně v Monsummano Terme zvaná Grotta Giusti

Grotta Giusti je jeskyně stará dobrých 130 milionů let a je považována za jednu z nejkrásnějších a nejrozsáhlejších na světě. Kromě mnoha nádherných stalagnitů a stalaktytů se v jeskyni nachází přírodní pára, která vám umožní vychutnat si přírodní saunu s detoxikačními účinky.

Pisa není jenom šikmá věž

Když se řekne slovo Pisa, každý z vás si představí šikmou věž, italsky Torre Pendente, a nic víc. Někteří z vás možná ještě vědí, že šikmá věž se nachází na náměstí Campo dei Miracoli neboli Pole zázraků, jenž tvoří stavby, které symbolizují jednu etapu lidského života: Baptisterium představuje zrození, šikmá věž značí dosažení rozumu, katedrála je symbolem svatosti a zdraví a hřbitov Camposanto zastupuje smrt.

A tady většinou prohlídka končí. Autobus posbírá své poutníky a jede se dál, hrrr za dalším cílem, jen ať toho stihneme co nejvíc. Ale kdopak z vás se byl někdy podívat do centra města? Nikdo, co? Chyba! Pokud se tedy právě chystáte do Pisy, nenechejte si historické centrum ujít. Projděte se starobylými a spletitými uličkami, zastavte se na středověkých náměstích a obdivujte nádheru starých domů, paláců a kostelů, které tam najdete. A když dojdete až k řece Arno, posaďte se do některé z mnoha kaváren a dejte si tam dobrou kávu či zmrzlinu a pozorujte ruch kolem a sebe.

Mimochodem …, věděli jste že, v Pise  v historickém centru města, je škola univerzitních studií, na které mohou studovat jen lidé z MENSY, to jest lidé s nadprůměrnou inteligencí ?

Lucca, město hradeb a kostelů

Ačkoliv je V Itálii mnoho měst s dochovaným původním opevněním a neporušenými branami, jen v Lucce je zachováno tak, že je možné ho objet na kole, které si lze vypůjčit kdekoliv ve městě. Projížďka či procházka po hradbách v Lucce je dlouhá cca 5 km a nabízí mnoho krásných vyhlídek na historické jádro města.

Slavné dějiny města jsou různě spojeny i s „největším Čechem“ Karlem IV., který zde působil jako správce italských držav svého otce Jana Lucemburského. V roce 1369 pak vrátil Lucce svobodu, a to za  poplatek 300 tisíc forintů. Další stopu, kterou zde zanechal Karel IV, je městečko Monte Carlo. Nese jméno českého krále, který se zde zastavil a přenocoval na jedné ze svých cest do Luccy.

V historickém jádru města naleznete spousty krásných památek – chrámy, věže, kostely, jejichž popisem vás nechci unavovat, protože jej najdete v každém průvodci. Zmíním se ale o hlavní tepně Luccy a tou je  Via Fillungo, která prochází historickým centrem. Patří k nejelegantnějším ulicím v Itálii a nachází se na ní mnoho obchodů a starověkých paláců, které patřily významným a bohatým šlechtickým rodinám.

Z Via Filungo si určitě odskočte na náměstí Piazza Dell´Anfiteatro, zvané také Piazza del Mercato, kde stával v dávné minulosti římský amfiteátr. Jeho stavba započala již za císaře Claudia a pojal až 10 000 diváků. Ve středověku amfiteátr zanikl a jeho ovál posloužil jako základ středověkých domů, které celé náměstí jakoby objímají.

Pokud jste v Lucce se svým partnerem, určitě nezapomeňte na rituál, který se zde provádí již mnoho let. Stoupněte si do středu náměstí, poznáte jej podle dlažební kostky, která má vyrytý kříž, obejměte se a při polibku si něco přejte. Přání se vám splní a navíc je téměř jisté, že se do Luccy znovu vrátíte.

Je velká škoda, že naši turisté Luccu ještě neobjevili a navštěvují ji zřídka. Přitom vlakem z Florencie jste tam za  hodinku a čtvrt a autem po dálnici za 30 minut.

Viareggio, město karnevalu

Na pobřeží Tyrhénského moře, na úpatí Apuánských Alp, v oblasti zvané Versilia, jen hodinu cesty z Florencie, leží klenot jménem Viareggio. Toto středověké město dostalo svůj název podle hradu Via regis (Královská cesta),který stával u hlavní silnice na místě dnešního města.

Celá oblast Viareggia má 10 km nádherných písečných pláží, z nichž 6 km je soukromých a tudíž placených. Jsou dobře udržované a jsou vybaveny deštníky a lehátky. Zbývající 4 km jsou veřejné. Nejznámější veřejná pláž je zároveň součástí přírodního parku Parco Naturale Regionale Migliarino-San Rossore-Massaciuccoli.

Viareggio dnes jsou nejen luxusní lázně, kam se každoročně sjíždí množství turistů, ale zároveň je to město zimního karnevalu. Po celou dobu masopustu, vždy v neděli, tady můžete být svědky fantastického karnevalového průvodu s alegorickými vozy, které svou originalitou a osobitostí okouzlí malé i velké. Zahájení i ukončení karnevalu je vždy doprovázeno velkolepým ohňostrojem.

Popsala jsem spoustu stránek a vidím, že jsem zmínila jen velmi málo z toho, co Toskánsko opravdu nabízí. Tohle všechno je jen malá kapka v moři, kterou jsem chtěla čtenáře Gurmánky navnadit a doporučit aspoň jednou vyměnit pasivní dovolenou na pláži za aktivní historicko-gastronomickou poznávací dovolenou v zemi Etrusků. Mám pro vás ještě spousty dalších tipů na skvělá místa, výborné restaurace, které vás ekonomicky nezničí, ale předčí vaše očekávání. Provedu Vás kouzelnými místy, které voní vzácnými bylinami, olivovým olejem a vínem. Jsem vám k dispozici, budete-li potřebovat poradit, zajistit ubytování, průvodce, tlumočení, či zorganizovat dovolenou na míru podle vašich představ. Pomohu Vám objevit Toskánsko krásnější, romantičtější a voňavější.

Všechny další informace o službách, které poskytuji, najdete na mých webových stránkách: www.prima1vera.com. Zvlášť chci pak upozornit na Vouchery, tj. dárkové poukazy na krásné a levné ubytování pro 2 osoby, někde i s polopenzí a dalšími atraktivními službami, které mám v rámci marketingové akce v nabídce po celý rok 2012.

Na některých místech v Toskánsku teď leží sněhová čepice, ale už koncem února se kopce zazelenají, rozkvetou první mimózy, v březnu se  v zahradách rozzáří japonské kamélie a jaro vypukne v plné síle. A to je přesně čas pro vás, neotálejte a vydejte se objevovat jeho drsnou krásu, vydejte se cestou starodávných Etrusků, ponořte se do horkých lázeňských pramenů, ochutnejte dary vinic i moře, užijte si aktivní či relaxační dovolenou. Poznejte ráj na zemi !

Zuzana Mihulková

Cestovní poradce a průvodce v Toskánsku – www.prima1vera.com

Fotografie z mého archivu a z internetu, upravené pro tento článek

Nenechte si ujít Toskánsko č. 2 – Pod pokličkou - http://www.gurmanka.cz/2012/01/toskansko-ii-toskanska-kuchyne

Závěrem jedna otázka pro cestovatele a milovníky umění:

Víte kde je vystaven originál Michelangelovy sochy Davida?

a) v Galerii Uffizzi ve Florencii
b) v Louvru v Paříži
c) v Galerii dell´Academia ve Florencii

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy Rande s gurmánkou nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

V pátek 11. listopadu 2011 budou moci oslavit nejen obyvatelé třetího pražského obvodu, ale i ostatní pražané:  Svatomartinské víno a pečenou husu 2011 na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze 3. Na 19 českých a moravských vinařů představí Svatomartinská vína, ale i svojí nejlepší klasickou produkci. Slavnostní přípitek zde proběhne přesně v 11:11:11 za účasti místostarosty třetího pražského obvodu Ing. Pavla Sladkovského. V 17:00 požehná mladému vínu za přítomnosti vedení žižkovské radnice Ing. Zdeněk Wasserbauer, Th.D., farář kostela Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad. Nebude chybět ani pečená svatomartinská husa, houskový knedlík a bílé zelí a domácí husí kaldoun!

Mimořádné Svatomartinské tržiště na Jiřáku doplní chuťovky k vínu – kozí i kravské sýry, suché salámy, klobásky, nakládané delikatesy, bramboráky, domácí chipsy, ale také slovácké koláčky, anebo třeba topinky s česnekem pečené na železných tálech starých kamen.

Atmosféru slavnosti doplní živá hudba: Od 10:00 naši krev rozproudí Motovidlo, od 14:00 Varmužova cimbálová muzika (Svatobořice – Mistřín) a v podvečer od cca 17:00 zazní na náměstí Swing hned od dvou formací: „Bylo nás pět“ swing Filipa Benešovského a Futura Swing. Živá muzika vás bude provázet až do 21 hodiny.

Slavnosti budou otevřeny od 9:00 a ve 21:00 budou končit.

Hlavní programem slavností je však ochutnávání a degustace vína. Za 100 Kč je možné zakoupit degustační skleničku s nosičkou na krk a katalogem. Pokud chcete degustovat, musíte si degustační set zakoupit, protože jen do degustační skleničky jsou vinaři oprávněni nalévat degustační dávky. Jedna degustační dávka Svatomartinského bude stát 10,- Kč. Přívlastková vína budou mírně dražší. 

Vinaři byli vybírání s pečlivou opatrností, zohledňující hlavně jejich kvalitu a jedinečnost. Jelikož se předpokládá již chladnější počasí, nebudou chybět vyhřívané stany, které bude možné využít k degustaci vína a dalšího občerstvení pro všechny návštěvníky slavnosti.

K magickému datu 11. 11. 2011 složil přímo pro slavnosti báseň textař a písničkář Pavel Půta:

Jedničky prý přinášejí štěstí, takže na „Jiřáku“ na náměstí, budou husy, víno, bezva lidi, takhle to tam nikdy neuvidíš.

Svatomartinské slavnosti probíhají ve spolupráci s Prahou 3.

Farmářské tržiště Praha:
Náplavka – čtvrtek 9:00 – 18:00, sobota 8:00 – 14:00
Jiřák – středa 8:00 – 18:00, sobota 8:00 – 14:00
Kubáň – úterý 8:00 – 18:00, čtvrtek 8:00 – 18:00, sobota 8:00 – 14:00

Více informací najdete na www.farmarsketrziste.cz  a www.facebook.com/ftpraha
Jiří Sedláček, Archetyp, media@farmarsketrziste.cz

Pražané mohou zdravě hubnout! První zelený chřest z Mělnicka přijede v sobotu na Farmářská tržiště Kubáň, Jiřák a Náplavka! Bílý chřest bude taky.

Kdy a kde: 29. 4. 2011 | PRAHA | Farmářská tržiště Kubáň, Náplavka, Jiřák (Praha)

Milovníci tohoto zeleného klenotu mají slavnosti. Potravina, která je vyjímečná svým vysokým obsahem vitaminů, a zároveň nízkým obsahem kalorií.

Od soboty 30. dubna bude na Farmářských tržištích Kubáň, Náplavka a Jiřák kromě již prodávaného bílého chřestu k dostání také úplně čerstvě sklizený chřest zelený! Všechna tržiště jsou otevřena od 8:00. Zelený (i bílý) chřest bude i nadále k dostání v úterý, čtvrtek a sobotu na Kubáni, ve středu a o sobotách na Jiřáku a v sobotu také na Náplavce. Zelený má oproti bílému pár výhod – nemusíte se s ním tolik loupat, obsahuje více vitamínu C i chlorofylu. Labužníci ale stejně dávají víceméně přednost šťavnatému bílému… Konečně, ochutnejte a porovnejte sami!

Více informací najdete na www.farmarsketrziste.cz nebo na Facebooku (stránka – Farmářské tržiště). 
Jiří Sedláček, Archetyp, media@farmarsketrziste.cz (tisková zpráva)

Nevím jak vy, ale já zelený chřest miluji. A protože je tomu vážně tak, tak jsem připravila rovnou 2 slané chřestové koláče. Každý rok svou domácí sbírku obohatím o nový chřestový recept (někdy nezůstane jen u jednoho). Ty letošní koláče byly tak dobré, že po nich nezůstal ani drobek, ale o recept se moc ráda rozdělím. Je čas vyrazit pro čerstvý chřest. Dobré pořízení!

Kdo si chce chřestově nejen pochutnat, ale i počíst, právě vyšel nový SVĚT POTRAVIN

Pojďte se v sobotu před Valentýnem projít po kakaových plantážích, naučit se rozpoznávat chuťové rozdíly mezi jednotlivýcmi odrůdami kakaových bobů, nahlédnout do továrny na čokoládu a dovědět se o všech finesách výroby poctivé čokolády. Čeká Vás povídání o čokoládě spojené s promítáním a prokládané degustací těch nejzajímavějších čokolád, které nám současnost nabízí z dílen mistrů čokolatiérů Francois Pralus, Michel Cluizel, Bonnat a Domori.

Mnohé z čokolád, které tento večer ochutnáme, nesou prestižní ocenění z přehlidek Salon du Chocolat a Academy of Chocolate. Každý kousek je originál se specifickým aroma, vůní a buketem…

• Místo konání: Praha, DDM Spektrum Karlín, Klub Podsklepeno, Karlínské náměstí 7
• Začátky: 15.00 a 17.00
• Vstupné: 200 Kč. V ceně vstupenky je 10 vybraných vzorků a láhev neperlivé vody.

Místa doporučujeme zamluvit předem e-mailem: degustace@cokobanka.cz . Počet míst je omezen, aby degustace probíhala v co nejpříjemnější atmosféře. Napište nám e-mailem datum degustace a čas, jméno a počet míst, která chcete rezervovat.

Místa pro Vás budou rezervována 15 minut před začátkem.

Všechny degustované čokolády bude možno po skončení degustace na místě zakoupit.

Čokobanka.cz

Další zážitky ze světa vonícího čokoládou jsou pro vás už nachystány:

recepty z Indie.

Michaela je Slovenka, žijící od roku 2002 v Indii, ve státě Andhra Pradesh. Velmi ráda vaří a vydala se po stopách klasických indických receptů. Mnoho jídel sama vymyslela a jako inspiraci pro ostatní je sepsala na své webové stránky. A to je ten důvod, proč není potřeba povídat nic víc. Nejkouzelnější bude to, když se na její stránky do daleké Indie přenesete a přivoníte k vlídně prostřenému blogu o dobrém jídle. Recepty z Idie.

Máte rádi indickou kuchyni a na co jste si už doma sami troufli? Já mám ve své knihovně jednu starší kuchařku od Vladimíra Miltnera – Indická kuchyně -  pár experimentů jsem s ní už podnikla. Navíc mám přítelkyni Michaelu K., která střídavě v Indii a zde v Čechách žije, tak ji mohu sem tam vyzpovídat a jít k ní domů ochutnat nějakou indickou dobrotu. Vegetariánskou! Michaela je vegetariánka. A v současné době mohu čerpat inspiraci od Michaely S., která o indické kuchyni ví opravdu hodně a umí o ní i poutavě psát.  V nedalekém Jindřichově Hradci existuje indická restaurace Charvi, kam občas zajdu. Kde jste ochutnali indickou kuchyni vy?

Na co vás mohu pozvat já?

• Mango Lassí – vynikající osvěžení, co zažene i hlad
• Vindaloo Curry – porce pekelně ostrého vzrušení
  

Odskočit si k idylickému jezeru Como na něco dobrého? Já bych byla pro! Určitě tuhle restauraci mezi viničními keříky nevynechám, až pojedu příště kolem. Připomíná mi to, že jsem před časem udělala takovou malou výletní gastrorubriku, kam se toho zatím moc nenastřádalo, ale není všem dnům konec. Cestování za dobrým jídlem je nám vlastní, tak se postupem času i tahle rubrika naplní. Sama jsem hmátla do archivu a našla pár rodinných příspěvků od těch, kteří si v jezeru Como mohou smočit nohy, kdykoli budou chtít. Mají to totiž blízko a já jsem ráda za dobrý tip, kam se vrtnout v případě, že se někdy někdo z nás bude potulovat někde poblíž. Tak tady máte jeden dobrý tip. Na ty vaše se budu těšit a s velkou chutí je do rubriky přidám. Třeba najdete čas na úklid svého fotografického archivu a padne vám do oka foto, nad kterým se vám budou sbíhat sliny. Takové foto můžete poslat do naší chutné galerie a přidat i popis místa, kde se gastronomická událost udála :-)

Jeden z nejdelších tunelů – San Gottardo leží v těsné blízkosti Lago di Como. Po 17 km jízdy toho má i nejzkušenější řidič dost. Při jeho stavbě se spotřebovalo 2800 t dynamitu :-) Když ho projedete, jste na švýcarské straně. Ale nechci z regionu Como spěchat, protože tento příspěvek je tu proto, aby nás pozval do jedné milé zdejší restaurace a přiblížil místní kraj i z turistického hlediska. Má co nabídnout.

Lago di Como – jezero ledovcového původu, Římany nazývané Lacus Larius, leží na západním okraji Bergamských Alp ve výšce 198 m, severně od Brescie. Jezero Como je třetí největší italské jezero s plochou  146 km² a co do hloubky (410 m)  je druhé nejhlubší v celé Evropě. Má nezaměnitelný tvar obráceného písmene Y. V jižní polovině se dělí na dvě zátoky – Como a Lecco. Nejnavštěvovanějším letoviskem je město Como. Turisté ho milují pro kouzelná zákoutí městských uliček protkaných památkami a pro jeho zajímavé obchůdky se vším možným. Nejnavštěvovanější památkou Coma je Duomo di Como a kostel Brolleto z roku 1215. Stavební práce Duomo di Como započaly ve 14. století, ale na dokončení si obyvatelé města museli počkat ještě dlouhé čtyři století. V těsté blízkosti Duomo di Como je Palazzo Govio s muzejní expozicí Giuseppe Garibaldiho. Lodí z přístavu Sant’Agostino se můžete doplavit na ostrov Comacina, který je v celém jezeře jediný. Jsou na něm zbytky středověkého hradu a devět opuštěných chrámů. Nejlepší zdejší nákupní třída  je na dlouhé ulici Via Vittorio Emanuele III. Obchody s italskými módními značkami nejde přehlédnout. Como je známé i výrobou látek, zvláště hedvábí. Krom toho najdete mnoho obchůdků s tradičními italskými specialitami. Kolem jezera je roztroušeno plno letovisek, ale za opravdovou perlu je považováno městečko Bellagio.

Milovníci fotografování si v Bellagiu přijdou na své. Je zde překrásný výhled na celé jezero a nad ním se tyčící vrcholky hor. Bellagio láká turisty na historické centrum s bazilikou svatého Jiří. Na procházce v Parco del monte San Primo si odpočinete a nasajete atmosféru zdejší přírody. Není špatné půjčit si loďku a obeplout okolo celého pobřeží. V nedalekém městečku Carlozzo se nachází Muzeum mléka. Stojí na místě původní městské mlékárny. Nejrušněji je tu v plné turistické sezóně. Ke gastronomických skvostům zdejšího regionu patří ryby, gnocchi i rýže. Ochutnejte vynikající víno Nebbiolo. Když už budete v Bellagio, zajděte se podívat do místní restaurace Salice Blu.

Příspěvek od mé dcery Petry, se kterou jsem loni brouzdala po Itálii, ale na návštěvu této zajímavé restaurace nedošlo. Schovaly jsme si to na někdy příště, ale není vyloučeno, že se kolem jezera Como bude pohybovat někdo z vás a dobrý tip na pěknou restauraci se hodí vždycky. Tak tady jeden je.

Ahoj mami a spol., ale hlavně mami, protože ty na takové pikantní zprávy ode mě čekáš jako Sahara na déšť :)

Nedávno jsem objevila zajímavý restaurant s italskou kuchyní. Restaurace se jmenuje Salice Blu a nalézá se v romantickém městě Bellaggio v blízkosti jezera Como. Když se jede silnicí kolem, skoro by ji člověk přehlédl, jak je zarostlá keříky mezi vinicemi a má nenápadné klenuté dveře.

Vede ji šéfkuchař Luigi Gandola - pozvánka na web jeho ristorantu: http://www.ristorante-saliceblu-bellagio.it/

Mladý Luigi Gandola (nar. 1983), ale už zkušený šéfkuchař, nastoupil po absolvování hotelové školy v r. 1998 do Grand Hotelu Villa d’Este v Cernobbio, kde po dobu sedmi let načerpával zkušenosti. Dnes stojí v čele rodinné restaurace.

Své kuchařské kreace prezentuje elegantně a rafinovaně, s použitím místních produktů. Jeho chloubou jsou dezerty, které doslova stimulují smysly.
Gandola se zúčastnil mnoha italských i mezinárodních soutěžích, vyhrál několik medailí a ocenění. Např. vyhrál kulinářské mistrovství světa 2002 Expo Gast v Lucemburku v kategorii Mladý kuchař, v roce 2004 Massa Carrara Trophy, vyhrál Národní šampionát Středomořská kuchyně 2004 a titul nejlepšího šéfkuchaře v Lombardii v roce 2005, aj.

Uvnitř nečekejte přemrštěnou noblesu, ale atmosféru restaurantu v rustikálním stylu, ze které sálá teplo a domácké prostředí, které dopomáhají vytvořit dva stylové kamenné krby. Z prostoru restaurace je přes prosklenou vitrínu dobře vidět i na dění v kuchyni. Sám Luigi Gandola vás obslouží, pokud se toho neujme jeho „mamma“ a nepostará se o vaši spokojenost o chvilku dřív. Šéfkuchař celé jídelní menu barvitě popíše a vysvětlí. My jsme si s Raffaelem dali antipasto, hlavní pokrm v tomto případě un primo (tedy na bázi těstovin, ne secondo na bázi masa), a pak dessert. Předtím nám přinesli různé tyčinky chlebové, malé houstičky a croissanty. I ty pekl sám šéf kuchař.

Anche il pane éra stato fatto dallo chef.

Všechno pečivo je čerstvé a pečené ve zdejší kuchyni.

Ravioli di pasta di polenta e patate cucinate sotto il sale, ripieni di salmerino e gamberi di fiume.

Úžasné byly ravioly připravené z polentového těsta a na páře vařených brambor, plněné  krevetami.

Těstoviny z Gragnana s mořskými plody

Questi cosilli croccanti mandorlati sono stati fatti da Luigi come dolce punto per accompangare l’ora del caffé. Io caffé non lo bevo, ma i cosilli me li sono magnata quasi tutti io!

Pusinky a domácí koláčky z mandlového těsta, dokonalé ke kávě.

Kvalita, chuť a prezentace všech pokrmů byla perfektní a italsky autentická. Tady vás budou rozmazlovat čerstvými sezónními surovinami, tradičními italskými specialitami. Restaurace se chlubí osobitým šarmem a stylem, který k Itálii patří. Návštěva ve vás zanechá ty nejlepší pocity. Doufám, že dostanete chuť si do Itálie udělat výlet. Jako minimum by se vám měly sbíhat sliny :-) Snížená kvalita fotografií je z mobilního telefonu, čímž se omlouvám.

Dessert par excellance – mai vista una presentazione cosi, con frutta a parte, immersa nel „succo“ di frutta, da pescare fuori ed abbinare con il dessert. Un muffin con gianduja, banana calda, scaglie di cocco e pure un gelato di mango servito nel guscio di mango.

Výtečný muffin s kousky čokolády gianduja, pod ním naskládané teplé banány, v hrnečkách kolem je čerstvé ovoce zalité šťávou.

„Mami, chci ještě dodat, že nic tak dobrého a chuťově vyváženého jsem dlouho nejedla, krom některých kreací od mámy :) a Raffaelovo domácích lasagní!“

Díky Petruško za pozvání k prostřenému stolu, reportážní ochutnávka byla moc fajn a závěrečný kompliment víc než potěšující :-) Těším se na další italské gastroobjevy. Budou příjemným osvěžením, protože italská gastronomie má své velké půvaby a já mám pro ni slabost.

Do této gastroturistické rubriky musím něco z letních gastrozážitků přidat i já sala. Mám jich požehnaně, tak ať neleží někde jen tak ladem.

Co dobrého a kde jste snědli na cestách vy? Za dobrým jídlem se nemusí jezdit daleko. Dá se na něj natrefit i za humny. Všechny zajímavé tipy vítám :-)

Kdyby se nenechal očarovat jablíčky z ráje, mohl se stát knězem. Dnes je pan Erich Stekovics sběratelem rajčat a zasvěcení mu přezdívají rajčatový kouzelník. K úžasné rajčatové magii jsem se dostala přes pozvání na stránky zahradního inženýra, publicisty a fotografa Pavla Chlouby. Protože on sám je milovník zahrady a často je  na cestách se svým fotoaparátem, objevil v Rakousku u Neziderského jezera pravý nefalšovaný rajčatový ráj. Tušili jste, že někdo může mít ve své rajčatové sbírce až 3.200 druhů? Já už tomu věřím. Přesvědčil mě o tom článek, který bych vám chtěla nabídnout k přečtení.

Rajčatová kouzla pana Stekovicse.

Moje domácí rajčatové kouzlení vypadá proti tomu jako neohrabaný pokus, ale až se zajedu podívat k Nezidereskému jezeru, určitě něco z magie pěstování pochytím :-)

U pana Stekovicse najdete krom rajčat i bazalku, česnek a různé druhy chilli papriček. Pozornosti neujde jeho obchůdek, kde můžete ochutnat z rajčatové úrody to nejlepší. Kam na jaře pro sazenice těch nejušlechtilejších rajčatových keříků? Já už mám jasno. Do Rakouska to mám jenom kousek ;-) Těším se na jaro.

Být farářem nebo far(m)ářem ? Oboje je poslání.

Tip na pěkné počtení pro milovníky útulných zahrad. Navštivte stránky Zahradníka na cestách. 

Výlov největšího českého rybníku je opět tady. Co nás tam čeká a nemine jsem důkladně prozkoumala při výlovu minulém a vznikla z toho i zajímavá podívaná v reportáži, kterou jsem nazvala Tam kde hnízdí mořský orel a ryby polykají fotbalové míče. Ani jedno slovo není lež – reportáž všechny nevěřící snadno přesvědčí, ale vidět to na vlastní oči je zážitek. Pokud vám vyjde čas, nenechte si tuhle událost ujít a naplánujte víkendový výlet.

Společnost Rybářství Třeboň a.s. pořádá ve dnech 8. – 10. října na hrázi největšího českého rybníka Rožmberk atraktivní výlov.

Rybáři jsou zvyklí si přivstat, začíná se v 07.00 h, tj. v čase, kdy se dá stihnout ještě ranní porce mlhy.

Co vás tam čeká?

• seznámíte se s tradičním rybářským řemeslem
• koupíte si toho nejčerstvějšího třeboňského kapra
• k mání budou i jiné sladkovodní ryby – jak čerstvé, tak uzené i pečené
• ohřát se můžete u horké kapří polévky nebo si dát porci vyhlášených kapřích hranolek
• po těle zahřeje sklenka svařeného vína
• nebude chybět ani čepované třeboňské pivo Bohemia Regent
• jedním slovem – na hrázi Rožmberka čeká skvělá ZÁBAVA

Kdo nestihne výlov Rožmberka, ten si může skočit na jinou hráz. Podzim patří výlovům.

Kalendář termínů výlovů rybníků 2010 určených pro veřejnost.

Petrův Zdar!

Spolknout kousek ryby bez toho, aby vás někdo tahal k rybníku se samozřejmě dá docela snadno. Kdo miluje kapří hranolky a tradiční rybí recepty, mohu mu doporučit knihu Rande s gurmánkou v české kuchyni, kde recepty na rybu domácí rozhodně nechybí a najde tam i původní recepturu na vyhlášené jihočeské kapří hranolky.

Závěrem přidám pár odkazů na reportáže vonící rybami, které mají za úkol chytit vás na rybářskou udičku.

• Výlov Rožmberka - fotoreportáž z minulého výlovu
• To nejlepší, co na rybách je …
• Ryba domácí.cz
• Proslulé české rybníkářství

 Každý ví. že v módní branži se nosí pas vosí. V případě magazínů o módě to neplatí. A neplatí to ani u novinky na trhu, která se zaměřila na pojednání o půvabech, chutích a vůních dobrého jídla připraveného jen z těch surovin, které se v daném období nosí, mají šmrnc, punc čerstvosti a urozenosti, eleganci i styl.

Nejsou to totiž žádné hubené plátky. Mají sílu probudit slastné myšlenky, záchvaty představivosti i prudké touhy. Magazíny o jídle jsou sexy.

Vydavatelství Hachette Filipacchi 2000 rozšířilo značku Elle do dalšího časopisu. Právě vyšlo v české verzi pilotní vydání kulinářského magazínu Elle „á table“.

Jedná se o úvodník k prvnímu českému vydání od pohledu chutného časopisu o jídle. I když je tento legendární francouzský gastronomický magazín věnovaný především podzimním specialitám, našla jsem tam i vzpomínky na léto. Úvodu se chopila Andrea Běhounková (současná redaktorka ELLE) , za přípravou jednotlivých článků stojí gastronomická novinářka Hanka Michopulu.

Fotografie vás vtáhnou do dění a zřetelně ucítíte nejen vůně,  ale i chuť podzimního času. Když se rozhodnete připravovat jídlo, je to především vyjádření vašeho já. Klidně do něj ukryjte čtvrt kila fantazie, špetku extravagance, ale nezapomínejte, že detaily mohou mít docela dobře gigantické rozměry a každá špetka soli navíc dokáže pokazit výsledný dojem. Je úplně jedno, zda do svého talíře rozprostřete preciznost nebo ležérní eleganci – vařit  je IN ;-)

Tak to je on! ELLE à table PODZIM/ZIMA 2010 (89,90 Kč) – tipy na všechno, čím chutná a voní podzim. Časopis jsem zahlédla úplnou náhodou a sedla si s horkým výtiskem v nejbližší kavárně. Než jsem prolistovala 130 stránek, káva mi vystydla ;-)

Co mě zaujalo a co by vás mohlo zajímat i vás?

Jak chutná nejlepší česká pralinka, kolik minut zabere příprava pravého štrúdlu z domácího listového těsta, jak chutná francouzská pusa, co patří do zaručeně pravého vlašského salátu, kde u nás najít první jogurterii, na co si zajít do první české polévkárny, kudy se v Praze jde na pravý vídeňský řízek, ale hlavně si pochutnáte na velkém rozhovour Hany Michopulu s Martinem Kucielem alias panem Cuketkou, protože on je hlavní hvězdou tohoto čísla :-)

Jestli je jídlo vaše opravdová vášeň, tak vůně podzimu a první zbrusu nové číslo EAT Vás určitě dostane. Obsah novorozeného čísla krásně dotváří osobnost ročního období a nechybí mu styl.

Jdu si uvařit horkou kávu a s chutí se budu prokousávat pilotním číslem. Dnešní podzimní den jsem si navoněla koláčem s hruškovými povidly a zakousnu se do nového lifestylového titulu o jídle.

 Co je pro vás podzim?

Není to jen bezpočet chladných dnů a ranní mrazíky, které mohou mít na něčí duši přímo mrazivý účinek. Pro mě je to barevné období s hojností zrajícího ovoce sytých barev a velmi voňavý čas. Štrúdl voní po skořici, z hrnku čaje stoupá vůně medu a ve vzduchu je cítit zlátnoucí listí stromů. Z komínů stoupá líně dým a v krbu praská dřevo. K chladným dnům patří plný hrnec bramboračky, čerstvě upečený chléb a zase je tu čas hutnějších omáček. Nepohrdla bych ani poctivou houbovou omáčku, do které by se vešel plný košík čerstvých hříbků. Začíná sezóna ranních mlh, teplých ponožek, a já si zase o trochu víc uvědomuji, jak to doma pěkně voní. K mé domácí pohodě patří i rozečtená knížka a je celkem logické, že objev nového a vůbec ne hubeného časopisu mě fakt potěšil :-)

Nemáte chuť se taky zakousnout do podzimu v této podobě? Pokud jste to už udělali, tak dejte vědět, jak vám chutná ;-)

Podzimní recept závěrem pro ty z vás, co milují houby – Hříbky s jablky, medem a tymiánem - neupoutá prvním pohledem, ale krásně to voní ;-)