Tradiční české Vánoce na pohlednicích s ilustracemi Josefa Lady jsou symbolem idylických Vánoc na vsi. Pohlednice nahradily smsky, vesnice markantně změnily svou tvář a na staré vánoční zvyky si vzpomene už jen málokdo. Vánoční svátky o století zpátky má připomenout původ tradic, kterými se doma řídíte a třeba nevíte nic o tom, odkud se vzaly. Pro někoho je symbolem Vánoc nazdobený stromeček, smažený kapr se salátem a cukroví, druhý si je neumí představit bez tradičních perníčků, vánočky a betlémského světla. K tomu všemu musí znít ze všech koutů vánoční koledy. Vánoce jsou tajemné svátky, naše představy i jejich pojetí se určitě různí, ale jedno by mělo být společné. Tyhle svátky by měly být příjemně pohodové a rodinné. Možná trochu té pohody přinesou obrázky Josefa Lady a připomínka starých tradic. Rada pro svobodné dívky: Zítra je nejvhodnější doba natrhat si barborky! Co když na té pověře přeci jenom něco je?  ;-)

Barborky

Vánoční přání v obálce je mnohem víc srdečnější než SMSka na mobilu. Kupte si z nostalgie Ladovy pohledice a pošlete je svým nejbližším do poštovní schránky. Už je pomalu ten správný čas :-)
Jak popřát k Vánocům v jiných jazycích?

Tradice je průvodce, ne vězení (W. S. Maugham)

Osud je po právu zlomyslný těm, kdo poruší tradice a zvyky minulosti (Sir Winston S. Churchill)

Píšete ručně psané pohlednice a máte rádi staré vánoční tradice?

Martinské posvícení symbolizuje libá vůně husí pečínky, martinských podkůvek, rohlíčků a první košt mladého vína. Ke svátku je spjata legenda o Martinovi.

Sv. Martin – patron vojáků, jezdců, hus a vinařů se stal velkým vzorem pokory. Jeho osoba je opředena legendou se sladkým zakončením v podobě makové martinské podkůvky. I ve svém biskupském úřadě zůstal vzorem chudoby a pokory. Pro Martina byli všichni lidé bratry. I když neměl majetek, bohatě rozdával dary svého srdce a své duše. 

Martin Tourský – narodil se  kolem roku 316 v římské provincii Horní Panonie (na území dnešního Maďarska) do rodiny římského setníka. V 10ti letech byl přijat mezi čekatele křtu, v 15ti za vojáka a odvelen byl do Galie. Legenda praví, že jednoho dne v zimě projížděl městskou branou v Amiensu u Paříže, oslovil ho polooděný nuzák a prosil o almužnu. Martin neměl nic jiného krom svého pláště. Vzal meč, rozetnul svůj plášť a polovinu daroval onomu nuzákovi. V noci měl sen. Zjevil se mu Ježíš oděný do poloviny jeho pláště. Martin uposlechl znamení, nechal se pokčtit, opustil vojsko a zahloubal se do křesťanské víry. Roku 371 ho věřící z Tours zvolili biskupem. On však opustil biskupský dům a s několika věrnými mnichy se nastěhoval před městskou bránu do ubohých dřevěných chatrčí. Postupem doby se z chatrčí stalo poutní místo a vznikl tam klášter Marmoutier. Ten se stal střediskem duchovního a kulturního života Západu. Pro křestany ve Francii vykonal Martin mnoho dobrého, proto se mu přezdívalo apoštol Galie. Zemřel v roce 397 ve věku 81 let v Candes u Tours dne 11. listopadu. Samotná scéna dělení pláště se stala po staletí nejoblíbenějším a nejzobrazovanějším motivem umělců. Svátek sv. Martina se stal dnem, kdy se stýkají u jednoho stolu dobří přátelé a pochutnají si na tradičním martinském menu – Pečené huse – a hodování zakončí martinskými sladkými podkůvkami. 

Stará legenda o sv. Martinovi (jak se vypráví v Martinicích)

Jednou se zachtělo sv. Martinovi podívat se na vesničku, kterou po něm pojmenovali, na Martinice u Velkého Meziříčí. Osedlal tedy bělouše a vydal se na cestu. Bylo to kolem jeho svátku a jemu byla zima. Brnění římského setníka jej studilo a ani do svého purpurového pláště se nemohl pořádně zahalit, když už jej měl jenom půl. Tu druhou polovinu uťal před dávnými časy a daroval polonahému žebrákovi. Dlouho se trmácel se svým věrným koněm po úzkých cestách Vysočiny. Když konečně dojel do Martinic, nebyl nijak potěšen. Právě odtud odtáhli cizí vojáci a moc toho odvezli pryč. Ožebračení lidé si nemohli ani o pouti napéci koláče. 

Sv. Martinovi se jich zželelo. Poručil svému koni: „Zadupej!“ Bělouš poslechl, zadupal a na zemi zůstaly ležet jeho čtyři podkovy. Hned se mu však udělaly nové. Když mu jezdec přikázal, aby zadupal znovu, na zemi zůstaly ležet další podkovy. A sv. Martin jezdil přes Martinice křížem krážem. Znovu a znovu koni přikazoval, aby zadupal. Brzy byly celé Martinice plné podkov. Jakési dítě se pro jednu shýblo, že si ji doma pověsí pro štěstí, ale světě div se! Podkova byla pečená a byla v ní maková náplň. Všechny děti pak začaly podkůvky sbírat a ochutnávat. Brzy se k nim přidali i dospělí a za chvíli nezůstala v Martinicích na zemi jediná podkova. Všem velice chutnaly :-) 

V Martinicích ožila starobylá legenda a o martinické pouti se nikdy nevynechá tento list. Latinské slovo legenda znamená „to, co má býti čteno“. Po svaté mši přijede na bílém koni sv. Martin a všem rozdá rohlíčky s mákem – podkůvky sv. Martina. Po bohoslužbě  přijede svatý Martin na bílém koni, který bude rozdávat dětem pamlsky. Místní děvčata napečou vždy dostatečnou zásobu i pro poutníky. Se svatomartinskou výslužkou odejde z Martinic každý :-) 

Kdo u vás doma napekl martinské rohlíčky ve tvaru podkůvky? A víte proč se na sv. Martina pečou husy?  

Dobře propečená svatomartinská husička ke svátku sv. Martina patří a na pekáč se prý dostala husa za trest. Legenda praví, že se husám stalo osudné jejich kejhání při bohoslužbě. Rušily prý slovo boží natolik, že je za to stihnul trest a musely na pekáč. Existuje ještě druhá legenda, která říká, že svatý Martin se před volbou biskupem rozhodl skrývat a ukryl se v husníku. Kejhavé husy ho svým křikem prozradily. Upečená husička měla i svůj řád, jak se podělit o propečené maso. Nejnižší sluha dostával vždy křídla. Prý proto, aby při práci lítal jako čamrda. Vyšší sluha se těšil ze stehna, ale hospářovi patřil celý zbytek husy v pekáči. Věřilo se, že kůže z husích nohou má zázračné léčivé účinky. Vložíme-li ji do střevíců pod chodidla, nebudou se nejméně celý rok potit. Kousek kůže mezi prsty se postará o to, aby se neobjevilo žádné kuří oko :-) Ke svatomartinské tradici patří i košt mladého vína. Zvyk otevírání mladých vín pochází z doby císaře Josefa II., kdy se na svátek svatého Martina mohlo začít nalévat nové víno z podzimní sklizně. Tento den symbolizoval konec sklizně, završil zemědělský rok a oznámil začátek zimy. 

Selská pranostika otištěná v roce 1710:
Na den sv. biskupa Martina
milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce
štědrého Martina chválíce
páni, žáci a kněží se radují
neb se jim koledy přibližují.
Pacholci a dívky svobodu mívají,
a u jiných pánů se zjednávají.
  

Lidové věštby a říkanky o počasí:  

„Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.“

„Martin a Kateřina na blátě, Vánoce na ledě.“

„Jsou-li na Martina mračna, zima je levná, a jestli je noc jasná, zima je mastná.“

Nikdy bych si nemyslela, že Piráti z Karibiku a dýňový kompot mohou mít tak těsnou souvislost. Zatímco já připravovala z nostalgie dýňový kompot, jinde se vyřezávalo a zdobilo v duchu halloweenské tradice. Dýně obdivuji, ale halloweenské vyřezávání moc nepěstuji. Možná nemám dost trpělivosti a potřebné zručnosti. ale až budu nějakou krásnou dýni chtít, vím kam se obrátit :-) Odborníky mám přímo u nosu. Dcera se do toho pustila a takhle to dopadlo. Do mé emailové schránky připlula dýně s motivem plavidla, za které by se nemuseli stydět ani Piráti z Karibiku. Obdivuji zručnost a nápad.  Díky Simonko, tvá dýně je ozdobou :-)

Takhle vypadá osvětlená v noci. Paráda! Musím tě Simonko pochválit. A dělám to ráda ;-)

V pondělí jsem byla v Berouně a nedalo mi to, abych nevyfotografovala jinou fešnou dýni, vlastně dýňového frajera. Bylo to v Baby Clubu Ploutvička. Tohle je dýně seladon. Se slamáčkem, knírkem a fajfkou.

 Jste taky hračičkové a pod rukama vám vznikají umělecká díla z obyčejné dýně? Klidně se pochlubte. Foto zveřejním a můžeme si udělat pěknou dýňovou galerii. Možná se sama do nějaké dýňové kreace pustím, abych nezůstala zahanbena. Nejhezčí halloweenská dýně je ta, kterou si vlastnoručně vyrobíte. To je přeci jasné ;-)

Je nejvyšší čas to zkusit.  Co s vydlabanou dýňovou dužinou? Mohu nabídnout pár tipů na na dýňové dobroty.  Co můžete ochutnat?

1. Dýňovou krémovou polévku
Dýňový koláč (Pumpkin Pie)
Dýňovou bramborovou kaši
Plněnou dýni rýží
Nezapomeňte na dušičky - 2. listopadu - In commemoratione omnium fidelium defunctorum

Nejsem artopiperistka, ale nezabránilo mi to fušovat jim do řemesla ;-) Taky jsem si pro vás připravila tu nejpeprnější hádanku letošního roku ;-) Možná vás to donutí vytáhnout ty nejostřejší zbraně, co máte doma! Ale vzala bych to pěkně jedno po druhém.

Od starodávného tištěného perníku, protože právě on symbolizuje návrat k vánočním tradicím o několik stovek let zpátky. A já jsem si to krásně vyzkoušela už cvičně v období Velikonoc. Vánoce jsou tím správným perníkovým časem. Atmosféru vykouzlily všechny perníkové výtvory, které do soutěže došly. Prezentovaným výtvorům se dá jen stěží konkurovat, ale ráda bych představila tyhle pravé tištěné perníčky do forem, které jsem měla možnost vlastnoručně péct za té nejvydatnější pomoci a odborné asisence kamarádky Helli. Všechny formičky i recepty jsem dostala jako vzácný dárek a pocházejí z křivoklátské dílny, kde prošly rukama mistra řezbáře, pana Slavíka. Když jsme s Helli vyložily celou tu perníkovou výbavu na stůl, bylo na co koukat. Pekly jsme podle starých tradičních receptur a byla to zábavná práce, kterou vám mohu alespoň prostřednictvím fotografií představit. Těsto ukrutně dobře vonělo a všechno koření bylo utlučeno v hmoždíři (s tím si dala Helli opravdu záležet :-)

Perník se tímto způsobem pekl v Čechách již od 14. století. Dělal se z tuhého těsta, které bylo potřeba vtlačit do nádherně vyřezávaných forem z ovocného dřeva, které se předem vysypávaly hrachovou moukou. Ta perníčkům zaručila pěknou hnědočervenou barvičku. Pro lesk se upečené perníčky potírali višňovým klihem. Těsto se však dělalo trochu jinak, než jsme dnes zvyklí. Mistři perníkáři mouku zadělali medem s přidáním tmavého syrobu a nezbytného koření a hutné těsto nechávali zrát v dřevěných truhlách v chladných sklepích i několik dlouhých let (historické prameny uvádí i několik „desítek“ let). Odleželé těsto se muselo sekat ostrou sekerou a znovu pracně propracovat a promísit s dalšími potřebnými ingrediencemi, aby se oživilo. Středověku byl po chuti pepř, latinsky zvaný piper. Právě z latinského slova vznikl honosný název mistrů perníkářů – artopiperisté.

Původní český název pocházel od pepře (peprník), z toho byl jenom krůček k dnes známému perníku. Perníčky pečené v dřevěných formách (zvané tištěné perníky) postupem doby nahradily jednodušší vykrajované tvary, ale o to důmyslněji zdobené cukrovou polevou. Šikovné perníkářky modelují perníčky rovnou z ruky.

Záleží jen na vkusu, šikovnosti a chuti novodobých perníkových mistrů, jak tuhle lidovou tradiční zábavu pojmou. Perníčky jsou rozhodně tou nejkrásnější vánoční dekorací, která potěší i svou prostou krásou.

Když už jsem se od mistrů artopiperistů dostala přímo k pepři, mám tu pro vás jednu neobyčejně zajímavou hádanku. Nejsem zdatná artopiperistka (to říkám rovnou), ale pepř v naší domácnosti má tu nejlepší péči a nejčestnější místo. Sůl a pepř je pro mě chrámové koření, se kterým si vystačím. Když nestačí v jídle zapůsobit tohle duo, spolehnu se na další drobné zelené zázraky přírody, bylinky ze své zahrady. Pro kuchařské čarování to opravdu docela stačí. Láska k pepři se projevuje tím, že nevlastním jen jeden mlýnek na pepř, ale rovnou několik. Kolik je barev pepřů, tolik mám mlýnků. A ten největší je na pepřový mix. Protože barevný pepř je krásný, sluší mu průhledný mlýnek, aby se oko pokochalo. Když pořizovat mlýnek, tak jistojistě od Peugeota. Jsou těmi nejlepšími a v profesionální kuchyni jiné nenajdete. Na tyhle mlýnky je prostě spoleh a mají dokonale regulovatelnou sílu mletí a strojek mlýnku se neobrousí. V mlýnku značky Peugeot se váš pepř může vozit hodně dlouho. Některé mlýnky mám již víc jak 10 let, mají najeto hodně pepřových kilometrů, ale pořád jsou k neutahání a melou jedna báseň. Abych se vrátila k pepři a pěkně peprné hádance. Na fotografii vidíte několik stejně velkých dóz. Všechny jsou plné pepře.

Troufnete si poskládat dózy s pepřem podle toho, kolik jednotlivé dózy váží? Seřaďte je od nejtěžší po nejlehčí.

A = pepř bílý – 510 g

B = pepř zelený – 250 g

C = pepř červený – 200 g

D = pepř černý – 440 g

Jsem vážně zvědavá, kdo se trefí :-) Své tipy můžete nechat v komentářích. Bohužel se nikdo netrefil, protože nevsadil na to, že pepř bílý je ze všech pepřů nejtěžší.

apple movie trailer the company men online

Pokud někoho trápí otázka, jak se automobilka Peugeot dostala k výrobě mlýnků na pepř (?), odpověď je jednoduchá. Bratři Peugeotové začali s výrobou ozubených kol. Z ozubených kol se zrodila myšlenka vyrábět mlýnky všeho druhu. Na kávu, pepř i exotické koření. Teprve dlouhá historie úspěšné rodinné firmy končí u automobilů. Proč jsou nejlepší mlýnky na pepř od Peugeota? Protože tady při správném mletí jde o ozubená kola až v první řadě :-)

Žádná hádanka není tak peprná, aby nebyla snadno vyřešitelná pro partičku znalců dobrého jídla. A když už jsme u pepře, jaký pepř se u vás doma vyskytuje? Máte k němu kladný vztah jako já? V mém případě se dá možná hovořit o pepřové úchylce :-) Zelený a růžový pepř v nálevu v mých zásobách taky nechybí. Má kuchyň je ostře nabitá pepřem, který padá z mlýnku do talíře „o 106″ :-) A tak mě napadá, že takový krásně modelovaný pepřový mlýnek je i vhodným dárkem do kuchyně. Neznám nikoho, kdo si občas své jídlo nepřipepří. A neznám lepší vůni, než vůni čerstvě umletého pepře, když se zvolna snáší do talíře. Třeba se tento tip bude někomu na poslední chvilku hodit – pěkný pepřový mlýnek je dárek, co nikoho neurazí. Nákup pepře je vzrušující událost, čím víc mlýnků, tím víc důvodu zajít do krámku s kořením, kde to nadpozemsky a omamně voní.

Informace na závěr: koncem týdne se chystá i konec perníčkové soutěže. Porota očekává poslední horké příspěvky do soutěže a potom bude rokovat o tom,  které 3 perníkové kousky jsou těmi nejpěknějšími a zaslouží si odměnit. Ještě pořád je dost času se přidat k nám (příspěvky zaslané do 18.12.09 mohou soutěžit o ceny, všechny došlé později mohou být v této rubrice pro radost a inspiraci ostatním). Všechny perníkové příspěvky jsou k nalezení v rubrice Jak se pečou perníčky?

Obec Jankov, část Holašovice pořádá již 12. ročník selských slavností. Důraz je kladen především na prodej výrobků kvalitních a jedinečných, které souvisí s tradičním českým řemeslem. Chybí vám doma pořádný kafáč nebo stylové nádobí do chalupy? Tady ho určitě seženete. Letos se tam nechystám, ale tenhle výlet mohu každému doporučit. Takhle nějak to tam vypadalo loni:

Reportáž z loňských slavností v Holašovicích, alias „Buchtobraní“, o kterém loni 4 pořadatelé z 5 nic nevěděli :-) Stále platí, že kdo hledá, ten najde. Z mála jsem našla hodně – buchty v této reportáži budou a vešly se mi tam dokonce všechny.

(Holašovice jsou již od 10.30 h v totálním obležení motorizovaných návštěvníků a parkovací plochy veškeré žádné, přijíždějící kolona aut do vsi nekonečně dlouhá, personálu na parkovišti už fóry nejdou přes pysky)

Sobotní den voněl létem, senem a ve vzduchu jsem se snažila zachytit vůni buchet, která mě nalákala v sobotu do Holašovic. Kolony aut mířící stejným směrem mohly od záměru zajít na staročeský jarmark kdekoho odradit. Kdo měl jasný cíl, zjistit čím se v Holašovicích buchty plní, ten se nenechal odradit a v koloně si vystál hodinku :-) Při troše štěstí sehnal parkovací místo za 30,- Kč a za vstup zaplatil 70,- Kč.

Staročeský jarmark má v Holašovicích již delší tradici a letos se pořádal jeho 11. ročník. Buchtobraní je věc mladá a konal se 2. ročník, za jehož vznikem stojí „Pohádkový král Zdeněk I., Troška zvaný“. Veselý jihočeský král s hravou duší a dobrým srdcem připravil pro letošní rok kulinářských zážitků štědrou řádku. Počínaje „Zvíkovským Cejnováním“ v dubnu, v červnu Sýrobraním BIO v Nežichově, Cukrováním v Dačicích, Jahodobraním v Nové Bystřici, červencovým Rajčatobraním v Hošticích u Volyně, Borůvkobraní v Borovanech. Nic z toho jste nestihli? Zkuste to za rok, těmto akcím letos již odzvonilo. Třeba stihnete nedělní slavnosti v Holašovicích, ale bez buchet. Zaprášilo se po nich již v sobotu chvilku po poledni). Líto vám to nemusí být, moc jich nebylo :-)

Současně s buchtobraním probíhaly slavnosti chleba v Lenoře, které jsem nestihla navštívit. Klobásobraní v Zátoni pod Boubínem bylo trochu z ruky, ale vůně klobásy se vznášela tradičně i nad Holašovicemi. Zůstaneme u buchet :-) Všechny soutěžní vzorky ještě před samotným kláním odpočívaly v infocentru pod plátěnou rouškou tajemství, kterou jsem nadzvedla a soutěžní vzorky ohodnotila pohledem.

(Tyhle naparáděné a geometricky dokonale čtvercové buchty ještě nevěděly, že vyhrají, ale já je již na startovní čáře klasifikovala na vítěze (i bez ochutnání). Zlatě ožehnuté mandličky je odlišovaly od těch dalších soutěžních exemplářů)

(Další soutěžní ošatky vypadaly podobně, ale všechny buchty voněly velmi příjemně. K buchtám se dostat nebylo jednoduché a nabyla jsem dojmu, že o „buchty“ na tomto jarmarku nejde. Byla to jenom součást jarmarečního veselí, která se dostatečně nevžila do povědomí. Ostatně buchty se nikde ve stánku neprodávaly, jak by to mnozí gastroturisti čekali :-)

Všechny ošatky buchet byly od „holašovických hospodyň“, kuriózně dokonce z jednoho stavení. Peklo se ráno a protože ve stavení je jenom jedna trouba, musely se soutěžící spravedlivě prostřídat. Rozhodně jim to stálo za to, protože všechna tři ocenění putovala zpět pod jednu střechu. Buchty byly rozebrány a jiné jste nikde na celém jarmarku nepotkali (krom těch dvounohých a jedné buchtové dekorace v hrnčířském krámku se jejich vůně rozplynula velice rychle). Možná třetí ročník bude po buchtách vonět intenzivněji.

(Klání o nejlepší holašovickou buchtu bylo ukončeno a sympatické šikovné vítězky se podělily o diplomy, které předal komoří krále „The Fairy Kingdom“ a na buchtách si pochutnaly děti. Ceremoniálu se účastnil jihočeský kuchař a propagátor českých tradičních receptur, Petr Stupka. Po buchtách se slehla zem a malí caparti měli pusy od povidel a rozveselená očka)

Nejvíce fotografovaným objektem 11. Selských slavností byla krojovaná copatá Natálka a nejmenší svobodný mládenec v kroji. Kdo v Holašovicích byl, všiml si tohoto roztomilého dua i na samotných vstupenkách.

Přeci jenom šlo víc o staročeský jarmark, tak pár pohledů do stánků i za stánky nemůže chybět. Holašovice, obec Jankov, byla zapsána na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO (v prosinci r. 1998). První písemná zmínka pochází z roku 1292. Architektonická podoba holašovických staveb ve stylu selského baroka vznikala v letech 1840 – 1880. Selské slavnosti každoročně představují staročeská řemesla, lidovou hudbu i staročeské speciality. V kulisách selského baroka se stanete na chvilku součástí naší historie a nasajete trochu té kouzelné jihočeské atmosféry, která nikde jinde na světě není. Pojďme vyrazit na holašovickou náves.

(Ve dvoře tohoto selského stavení se prodávaly kyselé okurky a sladké koláče)

(Makové i povidlové koláče … buchty stále marně hledám a nedám s tím pokoj, dokud je nenajdu :-)

(Vinná občerstvovna, které bylo lépe se v tomto teplém počasí vyhnout)

(Nejen keltskou medovinu jste mohli zakoupit v keramickém džbánku)

(Středem zájmu byl i krámek s „Těchonickou medoládou“)

(Neochutnat žejdlík moštu by byla škoda)

(Palačinka s medoládou lákala všechny kolemjdoucí, ale mě to táhlo za vůní do stánku vedle)

V kuchařském stánku Petra Stupky to vonělo českým kaprem tak intenzivně, že jsem se nechala zlákat na „Kapří bifteček“. Žádné kůstky, jen jemné maso s ovesnými vločkami a zelenými bylinkami, celý chuťový zážitek podepřen jemným kořením. Cítila jsem lehké tóny kmínu, zázvoru a rozmarýnu. Podával se též „Kapr na víně“ podle starého zámeckého receptu pánů z Růže. Kdo se zastavil a hlad ukojil právě tady, byla to ta nejlepší volba.

Sezamová zrníčka se na slunci třpytila jako perličky a křupavý kapří biftek z mletého jemného masa naší nejtradičnější ryby mě očaroval. Originální receptura zaslouží pochvalu! Jsem ráda, že tento stánek jsem neminula. (Tácek s kapřím biftek, 2 ks „měkkého a chutného chleba“ & jemná křenová omáčka – 60,00 Kč)

(Lidí bylo mnohonásobně víc než volných židlí a lavic, jedlo se v čerstvě posečené trávě)

(Nechyběl ani harmonikář, věštec a vozka s povozem, v pozadí nejobleženější stánek s opékanou klobásou a pivem. Klobása se stylově prezentovala jako „staročeská“, ale od té novodobé se nelišila ničím. Ochutnávat jsem ji nešla, ale klobásou z grilu a pivem se do české chuti není těžké trefit. Nevzdávám pátrání po „jihočeské buchtě“ :-)

(Do cesty se přikutálely zase koláče)

(Odejít z pouti bez perníkového srdce v kapse? To bývalo nemožné! Kdo měl koho podarovat, vytáhl z kapsy drobné a už ho držel v dlani)

(Umělecký řezbář dřevěných perníkových formiček, mistr František Slavík z Křivoklátu)

(Z tvarů a barev hrnečků přecházel zrak a hrnčíři se zde prezentovali opravdu v hojném počtu)

(Bucláky, kakáčky a velké hrnky pod postel, zvané kakáče, vypadaly fakt roztomile. Nejlepší suvenýr z Holašovic)

(Jako nejlepší praktický dárek pro recesisty a vyznavače starých obyčejů se mi jevil tento obr hrnek pod postel „kakáč“ za 350,00 Kč, bohužel ten nápad jsem dostala až doma :-(

(Krásná „Majolika“ nechybí v žádné opravdové staročeské chalupě. Určitě bych si vybrala nádobí plnou nůši, ale bohužel se mi do mého poněkud moderní dobou zničeného interiéru nehodí :-) Pokochola jsem se alespoň pohledem, tak se potěšte taky.

(Podlehnout čarokrásné modré barvě se dalo velmi snadno)

(Zlomila se vám doma vařečka? Zde jste mohli doplnit chybějící zásoby a obohatit svou domácnost o všelijaké dřevěné pomocníky šikovného mistra řezbáře. Takové kousky nejsou běžně k vidění a srdce hospodyněk zaplesalo nad pestrým defilé)

(Krásné dožínkové věnce a srdíčka ze slámy byly suvenýrem pro potěšení a v tomto krámku je vázaly s láskou velmi šikovné ruce)

Obešla jsem celou náves a ukončuji pátrání po buchtách na zdejším Buchtobraní. Výsledek zní, že těch pár buchet voňavý buchtový oblak nad Holašovicemi vytvořit nedokázaly, ale bylo to celkem příjemné letní odpoledne s českým řemeslem a zručností, chutným kapřím biftekem a tak bych to ukončila slovy, že pěkných hrnečků bylo na letošním Buchtobraní víc než buchet, ale třeba se to příští ročník změní a hospodyňky nebudou za buchty, co jsou líné a najdou důvod zadělat na kynuté těsto a buchty pro potěšení návštěvníků upéct a nabízet všem gastroturistům, co se za českou buchtou vydali až na jih Čech do malebné vísky. Podívat se na tuto akci jako na „staročeský jarmark“, našlo se tu mnoho šikovných řemeslníků, kde se vyplatilo spočinout okem na jejich šikovných prstech. Kupte si třeba malovaný hrneček ať neodejdete s prázdnou :-)

Všimli jste si? Do oka mi padly jediné buchty, které se daly v Holašovicích na krámku vidět. Tuto voňavou „opravdovou“ maketu, přikrášlenou jednou neposednou muškou jsem si musela vyfotografovat, protože o buchty v této reportáži šlo až „v první řadě“ :-) Jsem ráda, že nakonec se alespoň ten jeden krásný pekáč plný buchet zjevil. Tolik zprávy o čerstvých buchtách ze sobotního Buchtobraní, toho loňského 11. ročníku. Kdo do Holašovic vyrazí letos, ať si to tam užije :-)

Prima víkend všem!

P.S.

Všude dobře, tak co doma?

Vyhodnocení soutěže proběhne anketou, kdy pro každou upečenou bábovku s receptem mohou hlasovat čtenáři.  Během července a srpna se peče, po celé září necháme hlasovat.

Pro všechny milovníky trhů a jarmarků je tu  virtuální řemeslné tržiště (celé léto se v zemi zdejší něco děje, tak neseďte doma).  Máte zajímavý námět na výlet „ kam za českým řemeslem? „

Ateliér V.V. – Vanda Grecová & Valerie Stehlíková – Ctiradova 6, Praha 4 – Nusle. Webové stránky ATELIER CERAMIC, kontakt: vandule (zav) seznam.cz, tlf. 777595870)
Tímto děkuji do Ateliéru V.V. – jsem ráda, že tento originální kousek z vaší dílny mám. Jsem ráda i za ten druhý, který se též hodí do kuchyně, ale nechám si jeho představení na někdy jindy a doplním ho i recepturou, která krásně demonstruje, že tyhle kousky slouží k užitku. Přeji hodně tvůrčí energie a ať se vám daří přivádět nás svými originálními výrobky v úžas :-) 

• syrové brambory podle chuti
• hrubá mouka + hladká mouka v poměru 1 : 1
• (důležitá poznámka: poměr brambor a mouky by měl být 3 : 2)
• sůl
• máslo
• brynza
• smetana
• slanina

S velkou radostí uvedu tento soutěžní příspěvek, který je doslova týmový. Pekla ho celá parta táborníků a dokonce jen kousek od mého domu :-) A nebylo to pro ně vůbec jednoduché, jak se můžete dočíst v příspěvku od Petry :-)

Bez formy se bábovka neupeče a tenhle soutěžní příspěvek byl podmíněn tím, že parta táborníků musela nejprve oběhnout všechna stavení v okolí a sehnat nejen formu, ale též všechny potřebné suroviny k upečení bábovky. Je až neuvěřitelné, jak hladce si s takovou soutěží děti poradily :-) Patří jim má poklona! Petře poděkování, že našla čas mi napsat a poskytnout i patřičný fotomateriál.

Jak se peče POLNÍ BÁBOVKA?

Tahle partička nám dokáže, že upéct bábovku je naprostá hračka.

Holky s chutí zabořily ruce do těsta, protože co si kdo upeče, to si taky sní :-) Bábovky byly k nakousnutí všechny! 

V soutěži obstáli i páni kluci! :-)

Dám slovo Petře, která tento unikátní bábovkový příspěvek do soutěže poslala.

Dobrý den Šárko,
právě jsem dorazila z dovolené v Jižních Čechách a koukla na Vaše stránky. Chtěla jsem se inspirovat nějakým letním receptem, ale místo toho se tady směju až se za břicho popadám. Koukám, že jste vyhlásila soutěž o bábovku, a my na dětském letním cyklotáboře také.

U nás soutěž trvala sice jen jeden den, ale děti si musely sehnat formu,ingredience, i recept v blízkém či vzdálenějším okolí, podle pohádky „Jak dědeček měnil až vyměnil“. A myslím, že se všem nakonec bábovka povedla.

Peklo se podle ručně psaného receptu, kde jsem se dočetla, že tahle krásně klenutá bábovka je navíc pěkně mramorovaná a zadělávaná lahodným jihočeským mlékem.

Za takovou bábovku by se nestyděla ani ostřílená hospodyně :-) 

Nedalo mi to a posílám Vám fotky jak výtvorů, tak i forem, které děti sehnaly a nakonec bábovku-formu, kterou jsem si koupila v Děbolíně u keramičky Romany Hulíkové. Prostě jsem neodolala!!!!! Má na dně třešničky a to mně dostalo.

Recepty jsou vyfocené také, ale nevím, jestli budou dostatečně čitelné.
Předpokládám, že mě-nás do soutěže nezařadíte, ale pobavilo mě to natolik, že jsem se chtěla s Váma podělit.

Poslední fotka je Bábovka na studeno-pudingová.
Mísa se vyložila potr. folií,naskládalo se ovoce a piškoty a zalilo se to pudingem. Střídaly se vrstvy. Po vychlazení se vyklopí a posype kakaem, či strouhanou čokoládou.
Je to stupidní, ale v těch našich táborových podmínkách, kdy za kuchyň slouží vojenský hangár a prší horem, spodem, je i tohle výkon. Servírovalo se to jako dort k narozeninám večer a zapálili jsme na tom místo svíček prskavky. Bylo to efektní.
To jen pro zasmání, a pro trošku jiné pojetí. Prostě takhle se tam ve Valtínově bavíme.

Šárko mějte se moc hezky, krásný zbytek léta a hodně kuchařských nápadů Vám přeje
Petra

Není tohle dokonalá týmová práce? Myslím, že je to naprosto regulérní příspěvek, který s velkou chutí zařazuji do naší soutěže. Protože vím, jak šílené počasí v posledních dnech u nás bylo (lilo a lilo), byl to doslova heroický výkon upéct tolik parádních bábovek v polních podmínkách. Tímto zdravím celou početnou partu a děkuji Petře, že si to všechno nenechala jenom pro sebe.

Tady jsou všechna slova zbytečná, za tuhle sympatickou početnou partu hovoří činy.

Moc se vám to povedlo a já vám uděluji řád ZLATÉ VAŘEČKY :-)

 Váš hlas rozhodne, která bábovka soutěž vyhraje. Děkuji ;-)