Mango Lassí  je tím pravým nápojem na ochlazení hrdla. Pokud máte v rovnováze vztah k jídlu a erotice, nemohlo vám uniknout ovoce vášnivé, chutné a půvabné, ale i posvátné. Přesně tak by se dalo identifikovat mango. Dá se zužitkovat různými způsoby, ale na letošní horké léto jsem si vybrala něco pro osvěžení. Nápoj z manga, který je zdravý, plný vitamínů, osvěžující a podmanivě voní. Při konzumaci budete mít zvláštní pocit hebkosti, jaky když vás pohladí po sluncem rozpálené kůži chladivé hedvábí. Samotnou přípravou se nezdržíte déle než 10 minut. Stačí oloupat mango a ostatní se zařídí samo. Jdu nastartovat mixér a zkontrolovat domácí zásobu ledu. Protože se ví, že v Indii mango symbolizuje lásku, plodnost a přátelství, nepodávejte tento lektvar jen tak někomu, kdo si to nezaslouží ;-)
Mango Lassí pochází z Indie, není mu cizí vůně koření, ale když si chcete vychutnat opravdovou čistou chuť jogurtu a manga, nemusíte ho tam dávat vůbec. Svět se nezboří ;-) V závěru receptu se ale o koření zmíním, protože bez něj by se v textu objevila nedostatečnost. Indie je přeci ta největší kořenka světa a proto všechna místní jídla tak podmanivě a vzrušivě voní. Mistři kuchyně vědí, že každá špetka vzácného koření přidává i tajemnou erotickou sílu a nepatrný koketní záblesk. Mě indická kuchyně vždycky polapí a přeji to i vám.

Mango Lassí – osvěžující nápoj z manga a jogurtu

• 1 velký kelímek živého jogurtu (400 g)
• 2 zralá manga
• špetka soli
• 1 lžíce třtinového cukru
• 1 lžíce akátového medu
• na ozdobu lístky máty
• pár kostek ledu
• snítka meduňky nebo lístky máty na ozdobu

Pokud vezmeme v úvahu, že zralé mango je sladké, cukr i med můžeme s ledovým klidem vyřadit z kola ven. Špetku soli nikoli, tu tam dáme, protože umí zvýraznit přirozeně sladkou chuť zralého ovoce. Ku prospěchu bude pár kostek ledu a závěrečnou půvabnou tečku vykouzlí zelená voňavá bylinka.
Mango Lassí připravíme tak, že si nejprve oloupeme mango a pokrájíme ho na malé kousky. Přidáme do jogurtu, ochutíme špetkou soli, třtinovým cukrem, popřípadě malým množstvím medu a společně rozmixujeme dohladka. Poté dobře vychladíme a podáváme ve skle s pár kostkami ledu. Zvýraznit chuť můžeme i kořením, ale o tom se dočtete o odstavec níže.

O Indii se hovoří jako o velké kořence světa, proto ani v Mango Lassí nemusí chybět koření. Pokud se rozhodnete pro verzi aromatizovanou, s klidem použijte špetku mletého koriandru (semínek), lžičku kardamonu, lístky máty nebo koriandrovou nať, pro zpestření můžete přidat rozmixované datle nebo oblíbenou a voňavou růžovou vodu. Vhodný je i mletý pepř, strouhaný zázvorový kořen, muškátový oříšek nebo dokonce restovaný nadrcený kmín, kardamon i skořice. Znalci doporučí i špetku růžové himalájské soli. S chutí Lassí můžete krásně experimentovat. Doporučuje se hustý jogurt (nejlépe ten domácí) zředit vodou či minerálkou a umixovat dohladka s ovocem a ostatními ingrediencemi. Jogurt můžete ředit vodou v poměru 1 : 3 nebo 1 : 2. Indičtí vládci by nepolkli vodu jen tak ledajakou, nám postačí vyrazit k tomu nejbližšímu prameni. Lahůdková voda – chladná „kohoutková“ – je dostatečně pochoutková ;-)

Staří indičtí lékaři píší o vodě i jejích zázračných kvalitách. Jinak chutná voda z nížin i hor, z řeky bystré i z řeky líné, ze studánky i od pramene a znali sedm způsobů, jak vodu chladit, aby žíznivce osvěžila. Sultánové z Dillí a mughalští císaři z Dillí i Ágry používali důmyslně zorganizovanou síť rychlých běžců doručovatelů, kteří s korespondencí a důležitými vzkazy přinášeli na stůl i čerstvé ovoce až z Kašmíru a čistou vodu z Himaláje, aby si mohli panovníci ochladit svá urozená hrdla. V těch nejteplejších dnech výjimkou nebyl ani čistý sníh a led.

Na zázračnou vodu složil veršovaný chvalozpět v první polovině 16. století klasik hindské poezie Súrdás.
Po delší době jsem otevřela knihu Indická kuchyně od Vladimíra Miltnera. Recept na Mango Lassí jsem tam nenašla, ten jsem si dovezla před časem z  tureckého Bodrumu, ale najdu tam vždycky příjemné a milé počtení a velkou spoustu voňavé inspirace.
Voda je pramen, řeka, jezero, déšť i rosa,
Voda je zdroj mouky, rýže, zeleniny, prosa,
Voda dává květ i trn a citrón, i manga,
Voda – to je temná Džamna i posvátná Ganga,
Voda se s námi směje a voda s námi pláče,
Voda nikdy neopouští bdící ani spáče,
Voda je otec i matka, zřídlo všeho bytí.
Voda budiž pozdravena!
Bez ní nelze žíti.

Autentický obrázek z Indie význam řeky demonstruje naprosto přesně. Voda se s lidmi směje, voda s lidmi pláče. Za života je laská, na poslední cestě unáší ke břehům žemřelých duší a dává jim  pocit bezpečí.

Staří indičtí učenci pasovali na královský nápoj i mléko. O mléku se psalo jako o nektaru, který dává život i sílu, proto se indická kuchyně chová k mléku, jogurtu, smetaně, syrovátce, kefíru, podmáslí a všem dalším mléčným formám v rukavičkách. Mléčné nápoje očišťují, oblažují, posilují, osvěžují i vyživují.

Já jsem si zosnovala prazákladní verzi lahodného Mango Lassí, kterou jsem ani moc neředila. Vytvořila jsem si krásně hladký nápoj s živým jogurtem, ve kterém převládala bohatá chuť zralého manga a mohu doporučit všem velkým požitkářům. I těm největším a nejzhýčkanějším. Mé Mango Lassí zastoupilo v horkém poledni kompletně oběd. Stačila jedna plná sklenka a žaludek se rozradostnil a na pár hodin pěkně uspokojil. Ledová atrakce z jogurtu a manga i mně krásně pomátla všechny smysly. Příště si vymyslím nějakou zajímavou změnu a lehce si nápoj okořením.

Jaké jsou nejlepší chuťové odrůdy manga?
Podle znalců to je jednoznačně lahůdková odrůda Nam Doc Mai, Palmer, Alphonso, Kesar či Sindhri. Nejznámějšími komerčně pěstovanými odrůdami jsou Tommy Atkins, Haden, Keitt a Kent. Pokud se s nimi na pultech prodejců potkáte, skočte po nich ;-)

Jak mango nakupovat a konzumovat?
Kopit si u nás zralé a pěkné mango není tak jednoduché. Plody se nedovážejí zrovna v plné zralosti a začínají se často kazit již v obchodě. Červená a žlutá barva plodu je barvou plné zralosti, ale nezaměřujte se jen na barvu samotnou. Při stisku musí slupka lehce povolit, ale nesmí být posetá dolíčky nebo našedlá. To by znamenalo počínají hnilobu. Pokud není mango dostatečně zralé, můžeme ho uchovávat pár dnů v pokojové teplotě, aby „došlo“. Zralé mango voní intenzivně v místě stopky. Slupka se nekonzumuje, proto ji vždy pečlivě oloupeme. Zelené mango má více vitamínu C, ale postupným zráním jeho obsah klesá a začíná převažovat podíl beta-karotenu. Mango je skvělým zdrojem řady antioxidantů i vitamínu K. Konzumujeme ho čerstvé, sušené i mražené. Mango se hodí na přípravu džemů, šťáv, marinád, zmrzliny, chutné je v salátu a dá se i grilovat a podávat jako příloha k masitým pokrmům. Všem jídlům dodá ten správný tropický nádech.

Mango (Mangifera indica L.)
Mango pochází z Asie, především z Indie. Buddhističtí mniši věří, že právě pod mangovníkem meditoval Buddha. V hinduistické literatuře je o mangu zmínka již z let 4000 př. n. l. Tři čtvrtiny světové produkce manga se urodí v Indii. Dalším velkopěstitelem je Čína a Mexiko, následuje je Indonésie, Pákistán, Thajsko, Brazílie, Nigérie, Filipíny i Haiti. Mangovníky spatříme na Floridě i v Kalifornii. Mango patří do čeledi ledviníkovitých a za jeho přímé příbuzné můžeme označit pistácie i kešú.

O mangu se říká, že působí blahodárně na zažívání, posiluje imunitu, chrání srdce a snižuje krevní tlak. Je na soupisu afrodiziakálních potravin, což zvyšovalo jeho popularitu.

Vypěstovat si mango doma z pecky je prý brnkačka, proto pecku nevyhazujte ;-) Brzy vám vyroste krásná dekorativní rostlina.

Mango Lassí vyzkoušejte. Možná se stane tou správnou milostnou předehrou pro další letní hodování. Třeba se doma blýsknete zase něčím novým ;-) I když recept je to patřičně omšelý, pel smyslnosti z něj ani po staletí nestačil nevyprchat. To bude hrát ve váš prospěch ;-) Nápoje lásky se nikdy nestanou přežitkem starých časů.

Indická kuchyně mě vždycky polapí. Přeji to i Vám ;-)

Hindské přísloví praví:

Rasóí au´rasájana – barábara adhjajana / Vaření a alchymie – téhož druhu učení je.

Co třeba dát si něco pekelně dobrého a ostrého? Tak to si do indické kuchyně sáhněte pro Indian Vindaloo Curry – to vás svou interesantní chutí bude určitě bavit.
A nyní z úplně jiného soudku, ale pořád zůstávám u oblíbeného jogurtu. Ančovičky pod drnem.
Původ tohoto receptu nás zavede opět do “Indické kuchyně“. I když chybí tradiční indické voňavé koření, je to receptura z nejstaršího města světa, místa náboženských legend a centra rozkvětu starověké Indie. Města smrti a hudby – Varanásí (Benares). Zalistovala jsem ve staré indické kuchařce a recept si poněkud upravila. Původní litera receptu totiž  hlásala: „použijte 2 plechovky ančoviček, lžíci pepře a velkou hrst chilli“ :-) … podezírám ty Indy, že toto jídlo sloužilo jako poslední pokrm před cestou na smrt … :-) Váránasí, město smrti, mi tuto myšlenku vnuklo zcela reálně.

I přes svůj obdiv k indické kultuře a zejména rozmanitosti chutí v tradiční kuchyni nemohu říct, že mě současná indická realita v mnohém neděsí. Možná proto jsem cestu do Indie nepodnikla a s podivným rozechvěním si procházím všechny fotografie, které do svého objektivu nalovil kamarád/dobrodruh F. Štěpánek.

Některé snad nejde ani publikovat. A to mám k tomu svolení :-(

P.S. Františku, ty fotky jsou úžasné! (ale z některých mě mrazí po těle). Asi s tím spolu něco podnikneme.

Víno s takovouto energií má vlastní poslání. Daruje životodárnou sílu, osvěží a posílí zdraví člověka. Víno má dlouhou dochuť a nabízí celou paletu pestrých chuťových vjemů. Biodynamická vína bílá (Nikolaihof Wachau), červená (Meinklang Burgenland) i růžová (Sepp-Moser Wachau) nesou v chuti důkaz o čistotě prostředí, ve kterém vyrůstala. Blahořečí péči vinařů měrou vrchovatou a za dodržení zákonů přírody se jim odměnuje svou životodárnou energií. Původ biodynamického vína garantuje certifikát a označení Demeter. Po požití sklenky biodynamického vína by se člověk měl vždy cítit lépe než předtím.

Biodynamická vína jsou kombinací sil a energií (bios – život; dynamist – energie). Biodynamické zemědělství propagoval Rudolf Steiner (narozen 1861 v Kraljevci, současném Chorvatsku, +1925 ve švýcarském Dornachu) – život a dílo Rudolfa Steinera.

Velkým současným propagátorem biodynamického pěstování vinné révy a způsobu výroby vína je Nicolas Joly (vinařství Coulée de Serrant)

Podle zákonů přírody – Biodynamické zemědělství. Pokud se na vinici hnojí umělými hnojivy a používají se chemické prostředky, narostou plody větší, ovšem bezcenné a nekvalitní. Rostlina tím tak ztrácí vlastní sílu a energii a předává dále také méně energie plodům. Po umělých hnojivech jsou největšími „lupiči energie“ herbicidy (chemické prostředky na ničení plevele) a přídavné látky ke kvašení. V biodynamickém vinařství se žádné takové chemické prostředky nepoužívají.

Používání biodynamických preparátů je dalším charakteristickým znakem tohoto směru. Preparáty z heřmánku, řebříčku, dubové kůry, pampelišky, kopřivy, kozlíku, přesličky, kravského hnoje a křemene posilují rostlinu v jejím přirozeném růstu a ozdravují „nemocnou“ půdu.

Půda se ošetřuje přírodními biodynamickými prostředky. Vinaři se neobejdou bez biodynamického kalendáře. Respektují fáze Měsíce a ten jim určuje jaké práce jsou právě vhodné, aby půda byla opravdu zdravá. Jedině na zdravé vinici se rodí víno s takovou energií, která umí předat sílu, osvěžit a posílit zdraví. Zárukou dodržování nejpřísnějších směrnic je značka Demeter, nejstarší biodynamická organizace, rozšířená po celém světě.

Německá asociace DGUHT (Deutsche Gesellschaft für Umwelt und Humantoxikologie) ocenila biodynamické víno Nikolaihof statutem „Nejzdravější víno na světě“, neboť toto víno předchází a uvolňuje stres, posiluje obranyschopnost, zabraňuje předčasnému stárnutí, alergiím, srdečním a oběhovým nemocem, rakovině a civilizačním chorobám obecně a posiluje potenci.

Vína Nikolaihof jsou plné životadárné energie a jsou především vhodná jako dárci síly. Např. víno Veltlínské zelené Hefeabzug je také nazýváno vínem 11. hodiny, protože je jako „budič svěžesti“ nejlepším aperitivem. A tím vším vyniká biodynamické víno nad ostatními bio víny (o běžných vínech ani nemluvě). Kvalita takto vyrobených produktů je opravdu luxusním zážitkem.

Biodynamický způsob zemědělství je součástí duchovního směru zvaného antroposofie a rozšířen je především v Rakousku, Německu a Švýcarsku. V Čechách je biodynamika zatím „v plenkách“, ale vína této kvality se v naší zemi už poskrovnu objevují, proto není nemožné o kvalitě vína se přesvědčit a zhodnotit jeho vlastnosti. V Českých Budějovicích v Bio restauraci Symbiosa se dají vína přímo zakoupit, ale je tu i cesta k internetovému obchodu. Na stránkách Biodynamické víno se nechte zlákat na skleničku.
 

Denně dvě deci biodynamického vína, toť pro tebe ta správná medicína …

Biodynamickévíno.cz
Náměstí Přemysla Otakara II. 14
370 01 České Budějovice

www.biodynamickevino.cz / Tel.: +420 737 619 616

(zdroj: internet, fotografie poskytla: Ing. Pavla Fuková)

Aperitiv a předkrm z jedné pánve. První foto představuje žampióny zahalené v oparu tajemství, ale po odtajnění z toho bude chutný a zajímavý recept, který jsem musela z nouze vymyslet :-) Výsledek jsem po konzumaci schválila, proto si ho troufnu představit i vám. Rovnou s porcí čerstvých fotografií. Každý měsíc sestavuji recepty pro mykologicky zaměřený časopis. Dlouhá zima mi vyprázdnila všechny lesem vonící zásoby a doma už nemám ani hrstičku sušených hříbků. Všechny jsem je utopila ve včerejší bramboračce.  Minulý měsíc jsem s poslední troškou mražených hub podnikla výlet do staré krkonošské kuchyně a rozluštila taje starodávných horských polévek. Polévky na talíři zahřály a potěšily, fotografie posloužily jako doprovod k receptové části již zmíněného časopisu Houbař. Snad jsem tím potěšila předplatitelskou obec :-) Pár pozitivních ohlasů ke mně již dorazilo, tak za ně děkuji a slibuji, že se budu snažit i pro příští čísla vymyslet něco neotřelého :-) Zde je jedna z mých inspirací na houbové téma. Když nejsou houby sušené, musím se spolehnout na ty čerstvé. Dnes  mi prokázaly dobrou službu žampióny. V jedné pánvi budete mít aperitiv i předkrm zároveň. Ušetříte nádobí ;-)

Začneme tím, že hlavičky žampiónů očistíme, odlomíme nožičky a oloupeme kloboučky. To ovšem vůbec nemusí být, protože čerstvé žampióny se mohou s klidem konzumovat neoloupané. Dělám to jen proto, aby žampióny byly hezčí. Neloupu celé hlavičky, ale jen sem tam stáhnu proužek slupky a vznikne pěkné dekorativní proužkování. Žampióny dostanou parádnější vzhled, ale chuť jim to nezmění. Ta je pořád stejně báječná (za předpokladu, že nemáte nic proti houbám ;-) 

Restované žampióny s Cinzanem

• 16 hlaviček žampiónů jsme spořádali ve dvou – tak nám to chutnalo :-)  – pro jednu osobu na předkrm bych počítala cca s 5 ks
• špetka tymiánu
• čerstvě mletý pepř
• 3 jemně nasekané šalotky
• 3 lžíce olivového oleje
• plátek másla (cca 70 g)
• Cinzano Bianco v množství jedné sklenky
• několik šalvějových lístky (ty přežívají v zahradě i tuhou letošní zimu)
• šťáva z půlky citrónu
• 4 plátky citrónu
• mořská sůl
• k podávání pečivo nebo křupavá bagetka

• Doporučení těm, kteří z nějakého důvodu Cinzano dát nechtějí, ale recept by rádi vyzkoušeli. Určitě by bylo zajímavé vyzkoušet jablečný mošt. Byl to totiž můj původní záměr, ale než jsem stihla uchopit láhev moštu do ruky, postavilo se mi do cesty Cinzano, a dobře udělalo :-) Kdybych se rozhodla připravovat žampióny bez Cinzana, vypustila bych šalvej. Naopak bych přidala k žampiónům kousek skořicové kůry a jeden hřebíček. Určitě by se tím krásně aromatizovaly. Cinzano je totiž rafinovaně kořeněné, ale o tom se zmiňuji již mezi řádky receptu.

Oloupanou a jemně nasekanou šalotku zpěníme na olivovém oleji v pánvi a jakmile chytne sklovitou barvu, přidáme očištěné žampiónové hlavičky společně s několika lístky šalvěje (jediná bylinka, která se zelená v mé zahradě).

Do pánve vhodíme plátek másla a žampióny orestujeme ze všech stran. Osolíme mořskou solí a nad pánví několikrát otočíme pepřovým mlýnkem. Vůni čerstvě mletého pepře se nic nevyrovná.

Když jsou žampióny orestované, přidáme citrónové plátky (na jednu porci stačí jeden citrónový koláček). Zvolna jsme se přesunuli k aperitivu. Je čas na sklenku Cinzana. Žampióny podlijeme malou sklenkou Cinzana a ono se spojí v jedne úchvatný celek se všemi vůněmi, které již v pánvi jsou. Můžeme přidat i lžíci citrónové šťávy.

Cinzano

Po chvilce dušení se udělá pěkně zahoustlá šťáva s neopakovatelnou chutí. Je rafinovaně sladká, koketně z ní vystupují hořčinky a spolu s kořením zvyšují náš apetit ještě dříve, než dostaneme šanci ochutnat. Pokud si přejete šťávu ještě krémovější, neváhejte přidat tenký plátek másla.

Šťávy mám být jen tolik, aby naplnila všechny žampiónové kloboučky a zbyla pro každý talíř malá loužička. Až sníte žampióny, budete si pochvalovat každou kapku cinzanové šťávy navíc. Je totiž úžasná s bagetkou a byla by škoda nevytřít ji pečivem. Ten den jsem neměla doma křehkou bagetku, musela jsem se spokojit s doma upečeným chlebem, což mi nečinilo sebemenší problém. Byl totiž ještě teplý ;-)

Dobrý poměr štávy k houbám je asi takový, když se houby ve šťávě koupou, má jim dosahovat jen tak do půli pasu. Vyšetřené Cinzano si raději vypijte sami.

Objevila jsem zaručené rad, jak si připravit Cinzano doma. Beru to jako velkou pošetilost, ale jestli si někdo na takovou domácí alchymii troufá, může zabít nudu a navařit si trochu alkoholu. Na internetu je takových receptů celá řada, zde je jen jeden recept reprezentant z mnoha. Já jsem tradicionalista, raději si pro něj dojdu do obchodu. Od objevení tohoto aperitivního receptu spotřebuji Cinzana 2x víc než tomu bylo doposud. Poslední dny mě s alkoholem vařit baví. Možná je to tou dlouhou zimou, ale alkohol jídlu dává nové barvité tóny v chuti i vůni, ta změna je mi příjemná.

Z pánve stoupá voňavá pára, je čas prostírat.  Uprostřed stolu udělejte čestné místo pro pánev.  Jen ať si každý nabere podle své chuti.

A pokud jde o Cinzano … proč si nenalít sklenku jednoho z nejoblíbenějších nápojů na světě?

Zde je pár zajímavých drinků s použitím Cinzana.

(Cinzano Bianco s jablečným juicem a špetkou skořice, Cinzano Bianco se zázvorovou limonádou; Cinzano Rosso s ledem a olivami nebo tonikem či brusinkovým juicem, drink „Bílá bazalka“ – Cinzano Bianco s lístky bazalky a kousky zeleného jablka, drink Clementine – Cinzano Orancio s mandarinkami nebo jahodové Cinzano Limetto) … zásobte se Cinzanem, tyhle drinky za vyzkoušení rozhodně stojí.

V roce 1757 se v malém krámku v Turíně narodila velká značka. S ní přišla na svět první tištěná reklama . „Vino Vermuth della rinomata Casa F. Cinzano“ – Další „marketingovou“ a reklamní iniciativou, která stojí za zmínku, bylo použití – vůbec poprvé v historii – letadla pro průmyslové reklamní účely. Už v roce 1911 brázdilo milánskou oblohu a zasypávalo město reklamními upoutávkami.

Jedna z nejznámějších světových značek má v rodném listě datum 1757. Vznikla v malém krámku v Turíně. Bratři Giovanni Giacomo a Carlo Stefano Cinzano, diplomovaní lihovarničtí mistři, si 6. června před 250 lety otevřeli v italském Turíně malý krámek. Záhy se k nim začalo chodit na nový vermut. Oblíbila si ho šlechta i střední vrstvy. Rodinný podnik po bratrech zakladatelích převzal Carlo Giuseppe (1755) a jeho syn Francesco (1787), který se v roce 1836 stal dokonce starostou Turína. Název „vermouth“ pochází z německého slova Vermut, označujícího bylinu pelyněk, hlavní složku fortifikovaných vín tohoto typu. Dnes je Cinzano druhým nejprodávanějším vermutem na světě. Modročervené logo vzniklo až v roce 1925. Červená symbolizuje vášeň, hrdost a oslňující živost, modrá ušlechtilost, tradici a hloubku Středozemního moře. Obě barvy společně vyjadřují „italskost“ a stoupající diagonála mezi nimi byla symbolem růstu společnosti. (zdroj: internet)

Všechny druhy Cinzana, ať jsou podávány jako aperitiv nebo jako digestiv, nejlépe vyniknou, pokud jsou dobře vychlazené (ideální teplota je 8 až 12°C).

Výjimka potvrzuje pravidlo:

V mém receptu je povoleno Cinzano ohřívat, protože mu to nikterak neublíží a chuť jídla se tím velmi obohatí :-)

V roce 1999 získala od dědiců Cinzanů značku konkurenční skupina Gruppo Campari.

Prožijte La Dolce Vita s Cinzanem ;-) Pít na lačný žaludek se nemá, tak ještě jednou obracím pozornost třeba k tomuto receptu na chutné restované žampióny.

… „le beaujolais nouveau est arrivé (nové beaujolais je tu!)“ …

Kouzelné víno, multikulturní a velmi francouzské, přizpůsobující se všem stylům spotřeby, všem kuchyním a zároveň šířící francouzské umění žít. Beaujolais – vítej mezi nás!

Je jedno, zda se v ten den posadíte do pařížské vinárničky nebo někde o 1.000 km dál. Pokud zůstanete na této planetě, víno si vás najde. Připravte své sklenky! Třetí listopadový čtvrtek je jeho den. Oslavte největší svátek vína na světě. Máte-li rádi pohodu domova, nezapomeňte si své mladé víno z letošní sklizně objednat (je nejvyšší čas). Nebo ještě lépe zajděte rovnou tam, kde se bude rozlévat.

Beaujolais nese stejné jméno, jako vinařská oblast ve střední části Francie. Tradice jeho prodeje sahá až do 60. let 20. století a stalo se celosvětovým hitem. George Duboeuf rozhýbal hektolitry vína a poslal ho do světa. Toto víno se vyrábí výhradně z odrůdy Gamay, která dává svěží lehká vína, určená k rychlé spotřebě. Sklizeň hroznů probíhá ručně a originální technologie výroby dodává vínu ovocnou chuť se stopou černého rybízu, malin, jahod, třešní a višní a nenapodobitelnou svěžest. Označení Beaujolais Villages smí používat jen 38 vesnic této oblasti. Pamatujte, že Beaujolais nouveau se podává vychlazené na teplotu 11 až 13 °C. Toto mladé víno si svůj mladický charm neuchová dlouho, je nutno ho vypít do několika měsíců. Ať vaši krev rozproudí sklenka plná vína a něco dobrého k němu zakousněte. Sklenka by měla mít objem minimálně 350 ml.

Nejlépe je ho servírovat k pokrmům z drůbeže, ale také se výborně hodí k teplým smetanovým předkrmům. V pařížských restauracích je podáváno k čerstvým mořským rybám. Výtečně se snáší s jemnými sýry z kravského i kozího mléka, mohou být i s delikátní plísní. V blízkosti St. Marcellin se vyrábí jemný sýr „Séchon Beaujolais“, ideální pro tuto příležitost. V mnoha francouzských krajích není výjimkou ani jitrnička vyráběná z okruží telat. Oblast Beaujolais je bohatá na zvěřinu, která končí v tomto čase slavnosti vína na talíři (zajíci, divocí králíci, divočáci, srnci, divoké kachny, koroptve, kvíčaly). Co na talíř? Je to jen vaše volba. Ať nám letošní mladé víno chutná ;-)

Tradiční slavnosti piva se konají o víkendu 25. 7. 2009.

Kde? Třeboň, areál pivovaru Bohemia Regent

Čekají Vás tradiční pivní slavnosti & bohatý program, dobrá zábava, soutěže, hudba, pečený vůl a jiné pochoutky, ale především prohlídka pivovaru. Ve 23.00 akci završí ohňostroj. Když nebudete vědět co s načatým víkendem, zkuste to v Třeboni s oroseným Regentem.

Nejen Třeboň oslavuje chmel, vyšlápněte si podle pivního průvodce po cestách za naším národním nápojem. Zajímavé akce ve znamení chmelového moku se konají totiž každou chvíli někde jinde. Kdo pivo miluje, nenechá si to ujít.
Lidská nenechavost nezná mezí! V Třeboni ukradl zloděj u pivovaru Bohemia Regent “trofejního“ muflona, který dlouhé roky k Třeboni patřil a spokojeně si žil ve výběhu se svou družkou. Není divu, že jsem kolem něj nikdy neprošla bez povšimnutí. Byl to kapitální kus a to se mu stalo osudným :-( Foto je staré jen pár dnů, škoda že je nejspíš jeho poslední …

Nevíte kam zacílit o víkendu? Třeboň je každopádně dobrý cíl. I v případě, že pivo nepijete :-)

P.S.

Repelent do kapsy! Nad hladinou rybníka Svět se večer rojí komáři, nenechte se okusovat.

• 25 květů černého bezu
• 1 l převařené vody
• 1 kg cukru
• šťáva z 5 ks citrónů

Jak spáchat dva hříchy najednou? Pustila jsem se do přemýšlení, jak vymyslet originální letní koláč, který má kuchyně ještě neviděla. Zahrada čerstvým ovocem zatím nehýří, ale zalovila jsem v domácích zásobách té nejspodnější skříňky a vylovila plechovku kokosového krému, ještě větší plechovku ananasového kompotu, ananasový džus, někde u ledu by měl být bílý rum. Piňa coladu mám ráda!

Dostala jsem nápad … Proč si nedat Piňa coladu na vidličku?

Piňa colada na vidličku (prostě koláč s chutí a vůní oblíbeného koktejlu)

• líná hospodyňka vezme za vděk listovým těstem koupeným
• pilná hospodyňka si listové těsto připraví sama doma, návod je ZDE a funguje!
• 1 vanička polotučného tvarohu ( 250 g)
• 2 čerstvá vejce
• 3 lžíce cukru (nejlépe přírodního – špetka vanilky není na škodu)
• 3 lžíce kokosového krému z plechovky (Coconut cream je 85 % extrakt z kokosových ořechů)
• pár kapek rumu by neměl tento koláč postrádat
• 3 lžíce strouhaného kokosu
• ananasový kompot (čerstvý ananas by byl jednoznačně lepší)

Koláčovou formu vyložíme pečícím papírem a listovým těstem. Dno vyplníme kolečky ananasu, zalijeme připraveným krémem z rozmíchaného tvarohu, vajec, cukru, kokosového krému a strouhaného kokosu. Do krému vložíme ještě pár koleček ananasu na ozdobu a v předehřáté troubě na 180 °C pečeme cca 40 minut. V létě bude koláč chutnat pěkně vychlazený, ale když nevydržíte čekat, kousněte si ještě do vlažného a dejte si koláč s chutí piňa colady na vidličku. Co k němu podávat za drink? Rozhodně pravou piňa coladu. Spáchejte dokonalý kokosový sladký hřích.

PIŇA COLADA, báječně chutnající a náramně vypadající nápoj vznikl v Puberto Ricu a v překladu znamená „mačkaný ananas“. První koládu prý namíchal v roce 1954 Ramon Morrero Perez, barman z Caribe Hiltonu.

PIŇA COLADA do koktejlové sklenice

• 4 cl rumu Havana Club (Aňejo Blanco) – někteří barmani používají světlý i tmavý rum zároveň
• 4 cl smetany
• 15 cl ananasového džusu
• 2 cl kokosového sirupu
• na ozdobu brčko, plátek ananasu a koktejlovou třešeň

Sklenici naplníme do 1/3 drceným ledem, do mixéru vložíme drcený led a všechny ingredience a krátce rozmixujeme. Přelijeme do připravené sklenice s ledem, ozdobíme ananasem a koktejlovou třešní, podáváme s brčkem a míchátkem.

(Ananas na ozdobu nebyl, všechen jsem utopila v kokosovém krému, který dosahoval k okrajům koláče. Koktejlové třešně nebyly na blízku, posloužila mi voňavá meduňka z mého záhonku. Bylinka jako míchací tyčinka obstála znamenině a zanechala v nápoji stopu svěží vůně. Pán Bůh všech barmanů odpustí, že jsem se provinila proti pravidlům :-)

Ostatně šlo o piňa coladu na vidličku a ta byla báječná. Vyvrcholení v podobě kokosového orgasmu na sebe nenechalo dlouho čekat. Rozhodně je hřích koláč nezkusit.

Máte rádi koktejly? K létu rozhodně patří sklenice plná ledu a nějaké rafinované tekuté dobroty, kterou barman namíchal levou rukou pěkně od srdce. Který koktejl je právě vašemu srdci nejbližší? Nakonec nemusí být ani s alkoholem. Třeba takové ledové políbení od Melissy. Že zatím není na ledové nápoje čas? To se myslím hodně rychle změní a rtuť v teploměru povyskočí zase na letní maxima.

Nakonec alkohol není to, oč tu běží. Přijměte pozvání na koláč. Je s kapkou rumu a ta nikomu neublíží.

Výrobu rumu v karibské oblasti Atlantského oceánu má na svědomí Kryštof Kolumbus. Při své druhé plavbě do Západní Indie v roce 1493 převezl z Kanárských ostrovů na Hispaniolu, území, o které se nyní dělí Haiti a Dominikánská republika, sazenice cukrové třtiny a nechal je vysázet. V polovině 17. století už všude voněl rum, který se na většině karibských ostrovů vyrábí z melasy. Na Martiniku a Haity se používá přímo šťávy cukrové třtiny, což vede k jemnější chuti destilátu.