Podzim mám spjatý s provoněnou kuchyní a teplem sálajícím z kachlových kamen, vše podmanivě doplněné vůní koláče a čaje s rumem. U nás už došlo na všechny jablečné a hruškové variace, proto nastal čas na něco trochu jiného.

Vrátila jsem se z procházky s několika hříbky.  Cestou kolem lísky mi spadlo do košíku pár lískových oříšků. V lese si nešlo nevšimnout zářivě červených korálků drobných brusinek. Byly doby, kdy se to ve zdejších lesích na blatech brusinkami jenom červenalo. Ty doby jsou pryč, ale zavadit o keříky brusnic není nemožné. Houby, oříšky, brusinky – to všechno je podzim. Cestou domů jsem si v hlavě poskládala podzimně naladěnou recepturu na hříbkový koláč. Během chvilky už voněl z trouby a zpříjemňoval mi chladný, leč sluncem prosluněný sobotní den. Pro vás mám kousek inspirace v podobě snadného, ale velmi vnadného receptu. Svou hru šálivou v tomto koláči rozehrály koketně brusinky. Sáček sušených brusinek mi doma téměř nikdy nechybí. Dá se s nimi krásně kouzlit a já se na drobná kouzla v kuchyni spoléhám. O hříbky v tomto koláči jde až v první řadě, proto je nelze přehlížet. Byly to právě hříbky, kdo se postaral koláči o pověst „neodolatelného svůdce“ – zmizel totiž závratnou rychlostí a zůstala po něm v kuchyni jen ta krásná podzimní vůně a teplo linoucí se z pootevřených dvířek trouby … teplo domova.

Hříbkový koláč s oříšky a brusinkami

• miska nakrájených hříbků
• 1 lžíce oleje nebo přepuštěného másla
• sůl
• pepř
• 2x strouhnout citrónové kůry
• 4-5 lžic bílého vína
• zelená petrželka (tymián, rozmarýna)
• koláčové těsto (recept je k dispozici zde, ale použít můžete i těsto koupené)
• kousek jemého sýra s bílou plísní na povrchu (Brie, Camembert, Hermelín)
• 2 lžíce sušených brusinek
• několik lístků peprné rukoly

Oříškový krém na zalití koláče:

• připravího ho z 1 ks husté kysané smetany (event. creme fraiche) – stačí 150 g
• 2 vejce
• hrst mletých lískových oříšků
• sůl
• podle chuti čerstvě mletý pepř

Čerstvé hříbky očistíme a orestujeme na lžíci dobrého oleje nebo přepuštěného másla. Lehce osolíme, opepříme, přistrouhneme malinko citrónové kůry (předem dobře omyté) a hříbky podlijeme malým množstvím bílého vína. Všechnu šťávu z hříbků vydusíme a přidáme hrst nasekané zelené petrželky. Kdo chce mít koláč voňavější, přidá trochu tymiánových lístečků nebo drobně nasekanou rozmarýnu. Houby necháme vychladnout a připravíme si koláčové těsto. Kdo si chce přípravu zjednodušit, možná použije těsto hotové. Kdo nechce žádný krok obejít a vše si připravit doma sám, ten se do těsta pustí teď hned.

Do koláčové formy, předem vyložené pečicím papírem vložíme rozválené těsto. Na spodu ho několikrát propícháme vidličkou a vložíme podušené houby. Na houby dáme drobně pokrájený kousek sýra Brie a posypeme hrstičkou sušených brusinek. Pro zajímavou chuť lze přidat pár lístků rukoly.

Kysanou smetanu smícháme s jemně namletými lískovými oříšky, osolíme, opepříme, ochutíme drobně nasekanou červenou cibulí a prošleháme s 2 ks čerstvých vajec. Oříškovým krémem koláč zalijeme a vložíme do předehřáté horkovzdušné trouby na 180 °C.

Pečeme tak dlouho, dokud povrch koláče krásně nezezlátne a nebude mít barvu podzimního listí. Přepočteno na minuty, pečeme 45 minut :-)

Koláč krásně voní už od prvních minutek v troubě, ale nejsme zbytečně netrpěliví, troubu neotevíráme a po upečení koláč necháme přiměřeně dlouhou dobu prochladnout. Vyplatí se to ;-)

Teprve potom se všechny chutě krásně projeví a zajímavá sladkokyselost sušených brusinek s dokonalou hříbkovou chutí vás dostane. Raději se nezmiňuji ani o příjemné chuti oříšků, protože nad ní jsem se blahem rozplývala … Do receptu nepatří zbytečné chvalozpěvy, budu ráda, když slaný hříbkový koláč vyzkoušíte a zaujmete na něj svůj vlastní názor.

Dost možná i vymyslíte nějakou krásnou a hravou inovaci. Potom si o tom můžeme v komentářích popovídat. Důležité je, že krom vůně vnesou tyhle drobné kuchařské radosti do domu téz pohodu a důvod svolat rodinu ke stolu. Žádný koláč se doma neutají a tenhle opravdu pronikavě voní. Pořád si říkám, že koláčová forma je univerzální kousek nádobíčka a dají se s podniknout dělat velké věci. Proto nemám doma jenom jednu a byť by mi překážela sebevíc, budu ji bránit vlastním tělem, protože vím co všechno spolu dokážeme :-)

Existují stovky příruček slibujících zlepšit váš život. Jestli to dokáží? Nevím! Ale dobrý recept na koláč – právě vytažený z trouby – vám život zlepší okamžitě. Z toho mi logicky vyplývá, že taková kuchařka není vůbec špatná příručka pro život ;-)

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Bývaly doby, kdy telecí maso na stole nudilo a šanci uspět s ním v kuchyni měla jen ta hospodyně, která na plotnu s kouskem masa položila i špetku své fantazie. Ta totiž dokázala jeho „údajně“ fádní chuť přestrojit pokaždé za něco  trochu jiného. Tu bylo zadělávané s hráškem, o nedělích se podávala studená telecí pečínka na sardeli, pak zase přišel na pořad dne telecí guláš se smetanou a oblíbená  telecí paprika s jemnými noky.

Dobu hojnosti telecího. naštěstí, já nepamatuji. Mě telecí maso neznudilo a v kuchyni ho nemám zase tak často, ale když už ta chvíle přijde, vzpomenu si na doby dávno minulé a mám chuť vylovit nějaký skvostný recept ze starých knih od M.D.Rettigové. Nechci nic moderního, toužím po trošce nostalgie. V tom zafungovala krásná náhoda a já našla černé trumpetky.

Stroček trubkovitý je podivná černá houba, která svým nálevkovitým kloboučkem trumpetu připomíná. Od pohledu je to možná dosti podivná houba, ale své kvality vyjeví až v kuchyni. Její vůně a temná barva ji předurčily k tomu, aby dominovala ve vánočním pokrmu zvaném „černý kuba“. Žádná jiná houba totiž není černější než tenhle čertovsky navoněný a pekelně dobrý stroček. Učiněný kulinární poklad!

Jeho chuť jsem si ihned vyjevila při vzpomínce na babiččinu kuchyni. Kdyby moje babička měla telecí maso a černé trumpetky, netrvalo by dlouho a všechno by se potkalo v jednom hrnci. Protože máslo a telecí se má rádo, osmažila by jemně nasekanou cibulku v kastrolku a nechala ji jen malinko zezlátnout. Pak by přidala na kostky nakrájené telecí maso, zlehýnka posolila, orestovala, přidala omyté a na větší kousky natrhané stročky (říkala jsem jim kominíčci), určitě i malou špetičku kmínu, podlila vývarem, přikryla poklicí a zvolna nechala na kamnech provonět setnici vonnými parami, ze kterých uměla vyčarovat vždyckou kousek obyčejného domácího štěstíčka a její plotna snad nikdy nebyla studená.

Kdyby bylo stročků ještě o trošku víc, což nebývalo nikdy vyloučené, vařila se souběžně i hustá bramboračka. S naprostou jistotou vím, že by k dušenému telecímu byla i dušená rýže. Tu dělávala babička ve dvířkách bílých kachlových kamen. Zrnka rýže propláchla, nasypala do malého kastrolku a přelila vodou, která rýži přesahovala tak o dva dědovo prsty. Osolit, přidat oloupanou půlku cibulky vyšperkované dvěma kousky zapíchnutých hřebíčků a kastrůlek s pokličkou poslala do tepla rozehřátých kamen. Rýže se dusila tak dlouho, dokud se voda pěkně nevydusila. To bývalo něco přes půl hodinky.

Telecí maso se stročky už mocně voní na mé plotně, rýže je v elektrické troubě pod pokličkou už ve finální fázi, kdy si žádá vysvobození a já mohu pomalu prostírat na stůl. Ať se to někomu líbí nebo ne, v tomto případě si telecí žádá mírného zahuštění klasickým způsobem, protože babičky to tenkrát nešidily :-) Malinko hladké mouky odsypávám do hrnečku, zalévám troškou studené vody a beru starou kvedlačku, kterou jsem ze spodního šuplíku už hodně dlouho nevytáhla. Dobře rozmíchanou mouku s vodou vlijeme k telecímu dušenému masu a za občasného míchání pěkně provaříme. 12 minut stačí k tomu, aby mouka „nepadala“ na jazyk, jak říkávala moje babi.

Teď když je hotovo a všechno to krásně voní, nadešel hlavní okamžik, kdy bych to celé mohla pěkně zvorat. Jdu hledat starý tlustý porcelánový talíř. Jestli si dobře pamatuji, v babiččině kuchyni se prostíralo na kanafáskový ubrus s kostičkami. Rozhodně nemůže chybět dnešními profesionály z kuchyní vystrnaděná petrželka kudrnka. Proč ji pořád pěstuji? Asi z nostalgie a do polévky :-)

Mohlo by to tak být, babi? Snad jsem nevynechala něco důležitého, ale kdyby třeba jo, tak stejně to bylo móóóc fajnové a telecí v této jednoduché úpravě nestačilo nudit ani chviličku.  

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Vdolky s liškami, meruňkami a tymiánem jsou malým sladkým hříchem. Zrovna jsem si říkala, že se tu pěkně rozjela „houbařská“ soutěž a já nic dobrého a houbami vonícího do svého receptáře nepřidala. Tak tady je jeden můj domácí experiment se sladkými vdolečky, které zas tak sladké nejsou, ale lesní med v nich nechybí. Nechala jsem se inspirovat létem a lesem. Věděli jste, že chuť mladých lišek tak trochu připomíná chuť meruněk? S receptem na mé vdolečky to můžete vyzkoušet a nechat se inspirovat k něčemu podobnému :-) Potom se se svým receptem přihlašte do naší soutěže. Všechny podrobnosti najdete zde: Houbařská soutěž od léta až do podzimu. 

Lesní romanci v podobě borůvkových koláčů, první houbovku a smaženici máte určitě už i vy za sebou, ale tím ještě nemusí být konec všem letošním lesním radovánkám na talíři. Co třeba vdolečky s chutí a vůní lesa? Mám pro vás jeden snadný nápad s výsledkem, který překvapí. Tyhle vdolky nejsou ani moc sladké, ani moc slané a opravdu nezaměnitelně voní. Aby taky ne, když se v nich snoubí chuť čerstvých meruněk a lišek?

Liška obecná (Cantharellus cibarius)

Vynikající houba z čeledi liškovitých, kterou si jen stěží spleteme s jiným druhem hub.

Klobouk má sklenutý až měkce nálevkovitý, po okraji zprohýbaný, v barvě žluté až výrazně oranžovožluté. Třeň je zabarvený tak, jako klobouk, tlustý, nahoru se rozšiřující. Ke konzumaci je vhodná celá houba. Průměr klobouku se pohybuje od 1 až do 8 cm a uprostřed mívá prohlubeň.

Najít se dá v lesích listnatých i jehličnatých, zrovna tak v nížinách, jako v horských pásmech. Často se vyskytuje v borůvčí. Tahle urozená houba českých lesů má sezónu od června do října. Je to houba nečervivá, zvláště ceněná pro svoji příjemnou vůni a delikátní chuť. Kvalitní houba v kuchyni je pro každého labužníka velkou výzvou. Do našich lesů se krásně oranžové lišky po čase zase vrátily a s nimi i radost houbařských nadšenců. Znalci říkají, že vůně této houby připomíná vůni meruněk.

Zkuste podlehnout vábení lišek a něco chutného s nimi v kuchyni proveďte. Nenechte se odradit tím, že se o něco hůř čistí, vezměte si na pomoc štěteček a všechny nečistoty z povrchu hub vymeťte.

Vdolky s liškami, meruňkami a tymiánem

RECEPT:

• 170 g polohrubé mouky
• 1 kypřící prášek do pečiva
• 50 g rozpuštěného másla
• hrst očištěných čerstvých lišek
• 2-3 čerstvé meruňky
• 1 lžíce pikantní meruňkové zavařeniny
• 100 ml mléka (lze použít kefír i smetanu)
• 1 lžička olivového oleje extra panenského
• čerstvě mletý pepř
• mořská sůl (vhodná je i s přidáním sušených bylinek)
• čerstvý tymián

na ozdobu:

• piniové ořechy nebo mandlové lupínky

forma na pečení + tuk na vymazání

• (máte-li silikonovou formu na muffiny, je naprosto ideální a nadýchané vdolečky se pečou bez vymazání přímo ve formě)

POSTUP:

V míse smícháme mouku s kypřícím práškem do pečiva a malou špetkou soli. Přidáme čerstvě odrhnuté tymiánové lístky, špetku mletého pepře z mlýnku, celé vejce a mléko. Na pánvičce rozehřejeme máslo a osmahneme na něm očištěné a nakrájené lišky. Směs hub s máslem přidáme společně s pokrájenými meruňkami na do mísy s těstem a vše dobře promícháme. Vzniklé hustší těsto plníme do formy na vdolky nebo muffiny jen do poloviny výšky, ozdobíme piniovými oříšky nebo plátky mandlí, půlkou malé lišky a popřípadě i tympánovou snítkou. Při teplotě 180 °C pečeme cca 40 minut. Před vyklopením z formy necháme mírně prochladnout. Servírujeme např. k aperitivu před letní večeří s přáteli nebo k nedělní snídani. Vynikající jsou překrojené a lehce pomazané soleným máslem.

názorný fotorecept

A už je hotovo!

Můj tip do kuchyně:

Když zaměníte čerstvé tymiánové lístky za čerstvý rozmarýn, budou vaše vdolečky, krom úžasné vůně, vypadat jako posypané jehličím. I malá kapka koňaku v máslem vonícím pečivu udělá velké divy. Pro uchování lišek jsou vhodné všechny způsoby, tj. od běžného sušení až po nakládání do octa nebo olivového oleje. Vydrží bez újmy i delší dobu v mrazničce i na chladném, dobře provzdušněném místě. Všem jídlům dodá zajímavou chuť a v pokrmům vylepší vzhled.

Staré známé latinské přísloví „Vulpes non iterum capitur laqueo“ – „Liška se nedá chytit dvakrát“ – jistě říká pravdu, ale když vyrazíte do lesa na lišky s houbařským košíkem, potkávat je můžete až do konce babího léta. Možná pokaždé, když tam vkročíte.

Lidové názvy hub:

Liška obecná je v lidovém názvosloví označována jako „kura“ (především na Valašsku a Uherskobrodsku), na Poděbradsku zase „rezounka“ – oba názvy jsou inspirovány její výraznou barvou. Když objevíte místo hojného výskytu lišek, můžete si být jisti, že příští rok tam porostou zas. Lišky se totiž rády vrací na místo činu.

Rozříznuté vlažné vdolečky si klidně můžeme ještě potřít máslem. To je potom dokonalé blaho.

Dobrou chuť a pěkné babí léto. Zabavit se můžete soutěží: Houbařská soutěž od léta až do podzimu. 

Jak ušetřit za ústřice není předmětem tohoto receptu. Je to spíš óda na hlívu ústřičnou, která podpořená chutí pravé ústřicové omáčky opravdu báječně chutná a má toho hodně co nabídnout. Když mám chuť na prima rychlý sendvič, řeším to třeba tak, že si koupím čerstvou hlívu ústřičnou a k ní vezmu ústřicovou omáčku a nejlépe nějakou dobrou bulku. Nedám dopustit na severské cereální, které stačí protáhnout toustovačem, obložit je křupavými kousky hlívy ústřičné, pokapat ústřicovou omáčkou, osvěžit salátovým listem, přiklopit a zakousnout se, dokud nám celá úžasná kompozice chutí nevychladne. Tady jde o to, neplést se úžasné hlívě ústřičné zbytečně moc do cesty a nechat ji promluvit svou přirozenou chutí. Když už to musí být, tak šetrně a co nejméně. Trochu čerstvě namletého pepře chuť krásně podepře, olivový olej ji vyladí a parfém z čerstvých bylinek se srdcem z rozmarýnu jí udělá ještě víc chic. Možná patříte k těm, kteří hlívě dvakrát nedůvěřují a vlastně ani nevíte, jak chutná?  

HLÍVA ÚSTŘIČNÁ je prý „elixír mládí“

Již po staletí všichni hledají elixír mládí a bez povšimnutí procházejí kolem houby zvané „hlíva ústřičná“. Tuto dřevokaznou houbu již před dávnými věky Číňané nazvali skutečným elixírem mládí a moc dobře věděli proč. Ač sama celkem nenápadná, je skutečným zázrakem přírody a pro člověka velice prospěšná a je jí ku prospěchu, že je i snadno dostupná ve své čerstvé podobě. Je označována za zimní houbu, ale to nám  nebrání v tom, abychom si ji udělali i v létním období. Během chvilky jsem si namíchala opravdový elixír mládí za pomoci téhle čarodějné hlívy a trochu vám ho odliji v podobě mého receptu.

Nejlépe je konzumovat hlívu v tom nejčerstvějším stavu a vychutnat ji její pravou chuť a vůni. Kdo má chuť na recepturu a´la dršťková polévka či něco podobného, tak se nedočká. Dnes nemám chuť vůni této houby skrývat za roušku polévkového koření. I když proti dobře udělané dršťkové polévce z hlívy nebo kotrče není co namítnout. Je chutná a zajímavá :-) Když ji vydávám za elixír mládí, tak by přeci měla zůstat ve své nejsilnější podobě „přírodní – neboť jen příroda sama je skutečným elixírem mládí“. Třeba zrovna tento recept obrátí nějakého zarputilého nepojídače hub na „houbařskou víru“ :-)

Hlíva ústřičná s ústřicovou omáčkou – jednoduše a elegantně

• 250 g čerstvé hlívy ústřičné
• olivový olej extra virgin
• hrubě mletá mořská sůl
• rozmarýn (čerstvé lístky jsou nejlepší, ale můžete použít i sušené)

Do zapékací misky natrháme větší kousky hub, menší necháme celé. Průmyslově pěstované houby není třeba omývat. Pokropíme olivovým olejem a houby v něm promícháme a rozprostřeme po celé zapékací nádobě. Posolíme hrubě mletou solí a přidáme rozmarýnové větvičky. Rozpálíme troubu na 180 °C, zapékací nádobu vložíme na střední rošt a po dobu 45 minut pečeme bez obracení. Po této době opečenou hlívu obrátíme, promícháme  a ještě na cca 8-10 minut dopečeme tak, aby kousky byly křupavé. Všimli jste si něčeho? Nebyl zapotřebí ani kuchyňský nůž, jediným pracovním nástrojem byly naše ruce. Takto připravenou hlívou si obložím sendvič, pokapu ústřicovou omáčkou a s chutí se zakousnu.

Nejraději jím v létě venku. Pod pergolou v letní kuchyni. Na slunci se krystalky soli nádherně třpytí a drobné úlomky pečeného rozmarýnu omamně voní a křupou v ústech. Není nic, co by mi odvádělo pozornost od královny tohoto pokrmu, kterou se stala hlíva ústřičná, korunovaná chutí pravé ústřicové omáčky. Neodepřu si sklenku vychlazeného bílého vína. Pro hledače elixíru mládí ještě něco závěrem :

„Mládí není období života, ale duševní stav!“ To věděl už Johann Wolfgang Goethe. A já vám mohu slíbit, že každé dobré jídlo ve společnosti někoho milého vás přivede do stavu duševní blaženosti. A právě v tomto stavu se mládne. Tzn. že všichni máme elixír mládí jen a pouze ve vlastních rukách.

Ještě malý výčet toho, co ta zázračná hlíva ústřičná umí. A není toho zrovna málo:

• zvyšovat imunitu organismu
• snižovat hladinu cholesterolu a cukru v krvi
• zmírňovat chronické infekce, záněty a únavu
• zmírňovat strnulost šlach a končetin
• odstraňovat bradavice virového původu
• regulovat peristaltiku střev
• snižuje krevní tlak
• čistí a upravuje cévní systém
• zpomaluje proces stárnutí
• detoxikuje organismus
• je vhodná jako skvělá dietní potravina

Toužíte-li přeci jenom po „guláši se šesti“, tak zde najdete na něj recept, ale též mnoho jiného na téma: Recepty z hlívy & další zdravé, vegetariánské, zajímavé

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Bude mi ctí, když si prohlédnete mou kuchařskou knihu, kterou si můžete zde i objednat.

Čerstvý chřest nám v kuchyni společnost moc dlouho nedělá, proto chřestový koláč není radno odkládat. Upečte si ho raději hned teď. Ať nelitujete, že jste to letos nestihli. Komu se chřest zdá příliš výrazný, v tomto receptu je jeho chuť lehce potlačena. Do koláčové náplně se krom zeleného chřestu přidává i kapie, hrst čerstvých žampiónů, malá křehká cuketka, vařená vejce, strouhaný sýr  a nepostradatelné jarní bylinky. Bez těch se jaro na talíři nevykouzlí.

Ideální je tenký zelený chřest, který se nemusí předem vařit. Použije se syrový, nakrájený na špalíčky.

Slaný jarní koláč (nejen) s chřestem

Základem pro každý koláč je křehké těsto. To můžete buď vyrobit doma sami nebo se spolehnout na kvalitní polotovar. Recept na slané těsto pro všechny případy přidávám hned na startovní čáře. Bez dobrého těsta se vítězně do cíle nedostane nikdo. V zásadě se dá použít i těsto listové. Je křehké a pěkně voní po másle.

Křehké máslově těsto

• 200 g hladké mouky
• 100 g másla
• větší špetka soli
• 3-4 lžíce studené vody
• (místo vody lze použít 1 žloutek)

Mouku osolíme a přidáme plátky másla. Těsto vypracujeme prsty a podle potřeby přidáváme vodu nebo žloutek. Vypracované a nelepivé těsto necháme cca půl hodiny odpočinout pod fólií.

Koláčová náplň

• 3 lžíce olivového oleje
• 1 cibule
• 8-10 ks chřestových pazochů
• 1 malá kapie
• 1 malá jarní cuketka
• 2 uvařená vejce
• 80-100 g ovčího sýra
• 2 vejce + 150 g kysané smetany + bylinková sůl
• čerstvé bylinky

Do koláčové formy rozprostřeme křehké těsto (může být i koupené, vyválené na pečicím papíru). V pánvičce osmahneme na olivovém oleji drobně pokrájenou cibulku. Když cibulka pění, přidáme plátky žampiónů, drobné kostičky kapie a neloupané cuketky a špalíčky chřestu. Pár minut orestujeme, osolíme, opepříme a přidáme jarní bylinky (cibulkovou nať, pažitku, tymián) a do směsi přidáme drobně nasekaná vařená vejce.

Koláčovou náplň rozprostřeme na dno koláčové formy, kterou jsme předem vyložili křehkým těstem. Domácí těsto si připravte třeba podle receptu zde. Pokud je těsta dostatek, můžeme si ozdobně vytvarovat i okraje.

 Směs posypeme strouhaným ovčím sýrem.

Z vajec, kysané smetany a bylinkové soli ušleháme krém, kterým koláč zalijeme.

Pečeme v předehřáté troubě na 180 °C cca 45 minut.

Po upečení necháme chvilku prochladnout na mřížce a poté krájíme na dílky a podáváme k vínu.

S chřestem si můžeme vyzkoušet i další vyrinatu, kdy ho zkombinujeme s ovčím sýrem a ořechy. Recept pro inspiraci najdete zde:

Chřestová pizza nebo čtyřrohý koláč? Říkat tomu můžeme jak chceme :-)

Už jste měli letos na talíři chřest? Jestli máte dobrou chřestovou receptutu a chcete se s námi ostatními o ni podělit, pošlete ji na mou emailovou adresu, ráda ji zde zveřejním. Užijte si chřestovou sezónu jak nejlépe to jde ;-)

Malinový dort na horké léto nemůže být jiný, než pořádně vychlazený. A právě takový recept jsem si připravila na osvěžení. Na zahradě jsem sebrala maliny (růžové velkoplodé i slaďoučké žluté), vytáhla velký kelímek jogurtu a těšila se na první sousto, kterým se v letošním horkém dnu pořádně ochladím. Zmrzlina a ledničkové dorty nám dávají momentálně to největší vzrušení, kterého se tělo ne a ne nabažit. Tak si „upečte“ dort, který bude sněhově bílý, v ústech se hebce rozpustí a při každém doteku našich úst po sobě zanechá osvěžení a malinový parfém k tomu.

A když se vám ledničkový dort povede, pochlubte se! Největší gurmánský zážitek zprostředkují čerstvé suroviny, tak všechny sebelepší kompoty nechte stát ve spíži a skočte do království čerstvých chutí. On čas kompotů a zavařenin s příchodem babího léta zase přijde a nebudou mít žádnou konkurenci.

Na bílý letní dort klidně použijte voňavé jahody, čerstvé borůvky nebo maliny. Já malinám dávám jednoznačně přednost, protože ve sněhově běloučkém dortu vypadají jako krásné červené korálky. Žluté sladké bobulky zahradních malin kouzlo červených plodů jenom umocňují.

Recept na bílý chlazený nepečený dort jogurtový

 Vytáhla jsem ho ze svého rukou psaného receptového sešitu. Oprášila zažloutlé stránky a pustila se do díla:

Kdo miluje nepečené dortíky se spodní křupavou vrstvičkou, může si na dno dortové formy rozdobrobit máslové sušenky, spojit je malým množstvím másla a přisladit javorovým sirupem nebo medem. Pro tento případ jsem se rozhodla, že dort bude opravdu sněhově bílý a sušenková tenká krustička by mě rušila.

• 400 g bílého plnotučného jogurtu (nejideálnější je jogurt řecký)
• 4 plátky želatiny
• lžíce medu nebo javorového sirupu
• 100 ml mléka
• čerstvé ovoce na ozdobu
• dortový korpus

Ze všeho nejdříve si musíme připravit želatinu. Namočíme ji do kastrůlku se studenou vodou (cca 130 až 150 ml) a necháme 10 až 12 minut nabobtnat. Želatinové plátky vymačkáme, přidáme do ohřátého mléka s medem a zahříváme na mírném plameni tak dlouho, dokud se nerozpustí. Necháme prochladnout a poté smícháme s jogurtem. Vzniklou směs nalijeme do dortového korpusu a podle našeho výtvarného cítění prostrkáme malinami. Zbytek ovoce si necháme na konečné finále a budeme dekorovat rovnou na talíři. Dortový korpus s jogurtovou směsí umístíme do chladničky a necháme ztuhnout. Nejlépe do druhého dne, ale pokud máme málo času, 4 hodiny budou stačit. Recept můžete dle fantazie obměňovat do aleluja :-)

Neztrácím čas pečením, zbytečně si doma troubou nepřitápím a užívám letošní ďábelské léto plnými doušky.

A čím se k takovému dortu osvěžit? I když jsem si navařila šálek kávy, jednoznačně nejdokonalejší souhru vytvořil nápoj zvaný „benátský polibek“ – Bellini. Příště si spolu můžeme přiťuknout tímto smyslným nápojem z hříšných Benátek.

Nepečené dorty je potřeba vyztužit želatinou nebo agarem.

Rozdíly mezi agarem a želatinou podrobně popsal Vladimír Mikeš ve své knize Proč se klepou řízky – s podtitulem CHEMIE v kuchyni.

O želatině: V potravinářském průmyslu je používána již mnoho let. Jde o bílkovinu zvanou kolagen. Kolagen se svou výjimečnou strukturou tvoří nezbytnou součást pojivových tkání (výplň mezi svalovými vlákny). Na kolagen bohaté jsou kůže a chrupavky. Stárnutí kůže způsobuje ubývající množství kolagenu. Želatina má konzistenci hustého gelu, který je schopen tát při teplotě vyšší než 35 °C, tzn. rozpouští se nám v ústech. Protože je želatina původu živočišného, odmítají její konzumaci vegetariáni. Dávají přednost právě agaru.

Rozdíl mezi želatinou a agarem je ve vlastnostech i ve struktuře. Agar je polysacharid, za studena nerozpustný. Vyrábí se z mořských řas a jeho součástí je agaróza (cukr). Želatina je pružná, agar křehký a snadno lámavý.

Agar a želatina – rosulující látky, ale každá jiná - zajímavý článek od Ing. Jarmily Teplíkové

Zdá se vám tento recept složitý? Tak zkuste smetanový dortík s piškoty a čerstvým ovocem. Zde je můj extrémně jednoduchý recept na nepečený lahodný dort jahodový, proložený piškoty. I v tomto případě je to dort ledničkový, dobře vychlazený.

Recept na borůvkovec (vynikající borůvkový koláč ze staré jihočeské kuchyně)

• 3 žloutky
• 120 g cukru krupice
• 300 g hladké mouky
• 200 g Hery nebo másla (použila jsem Heru)
• 1 prášek do pečiva

• slabá vrstvička strouhaného perníku (může být i jemná strouhanka)
• citrónová šťáva z půlky citrónu
• hrst nemletého máku
• vanilkový cukr (vůni zvelebí špetka skořice)
• pár lžic smetany na pokropení
• borůvky (čerstvé, zavařené, mražené) – já použila zavařené ve vlastní šťávě

• stejné množství másla
• stejné množství cukru
• stejné množství mouky (polohrubá, hrubá)

Pracovní postup:

Nyní je čas na vrstvení náplně, která je základem chuti tohoto zajímavého borůvkového koláče. První vrstvu jsem vyrobila z poprašku nastrouhaného perníku. Jen lehce poprášit a potom pokropit vymačkanou šťávou z půlky citrónu. Tak se mi to osvědčilo nejlépe.

Potom přijde vrstva máku. Nemletým mákem jsem poprášila povrch slabé perníkové vrstvičky (odhadla bych to tak na 6 polévkových lžic), potom stejným počtem lžic se smetanou jsem makovou vrstvu pokropila, posypala vanilkovým cukrem a vůni zvelebila špetkou skořice. Nyní je čas na vrstvu borůvek.

Otevřela jsem láhev zavařených ve vlastní šťávě. Šťávu je potřeba ocedit a borůvky rozprostřít po povrchu koláče. Hotovo! Zbývá jen posýpka / drobenka / žmolenka :-) Žádná vlastenka by na drobence nešetřila. Klidně si ji udělejte do zásoby, protože v lednici pár dnů vydrží a budete mít malý náskok, až se zase příště pustíte do pečení nějakého neodolatelného koláče. Já ji nejčastěji vyrábím z mouky hrubé, jemného krupicového cukru a másla.

Pečeme při 180 °C 40 až 45 minut. Koláč necháme vychladnout, aby se makovo borůvková vrstva krásně usadila a potom krájíme na úhledné kostky a nestačíme se divit, čím to že ty staročeské receptury mají i po letech tak dokonalé kouzlo?

Když bude na vás dorážet zvědavá otázka „Jakpak to asi může chutnat?“, zkuste to podle mého receptu. Výsledek stojí za to a zvědavosti bude učiněno zadost :-) Reinkarnace těchto starých receptů nás dokáže povznést do blažené nálady.

Můžete se na „borůvkovec“ vydat tou mou vyšlapanou receptovou cestou, ale zrovna tak na něj můžete jít svojí vlastní pěšinou fantazie. V každém případě na něj jděte pěkně od lesa, protože bez borůvek se tahle dobrota neobejde. Hodit se vám budou čerstvé i ty zakonzervované nebo mražená hromádka, co vám zůstala u ledu už od loňska. Neotřelou chuť borůvek a máku si vyzkoušejte na vlastní mlsná ústa. Zjistíte, že ač nemletý mák, zůstal ukryt pěkně inkognito a nikdo by ho tam nehledal. Možná vás napadlo, „nebude vrzat mezi zuby?“

Zase jeden koláč přesně podle mého gusta!

Doporučuji:

Můj křupavý borůvkový koláč - snadný na přípravu, ohromí i nejnáročnější koláčové znalce :-)

Vyzkoušejte též borůvkovec v modifikaci podle Helli

Aby borůvky nenudily, upečte si borůvkovec podle borovanského receptu. K receptu jsem přišla rovnou na Borůvkobraní v Borovanech a jsem v podezření, že jeho chuť bude mimořádná.

Těsto:

300 g hladké mouky
200 g tuku (másla nebo Hery)
130 g cukru
2-3 žloutky
1 prášek do pečiva

Vyšleháme vejce s cukrem do pěny. Postupně vmícháme ostatní suroviny.

Vrstvy:
1. Těsto posypané cukrem a pokapané citrónovou šťávou
2. Mletý mák pražený na másle, slazený vanilkovým cukrem a zalitý šlehačkou
3. Borůvky (čerstvé, kompotované)
4. Maková směs
5. Povrch pocukrovat nebo posypat drobenkou

Borůvkovec pečeme v předehřáté troubě cca 25 minut při 180 °C. Upečený necháme ve formě dotáhnout a dáme na 2 hodiny vychladnout do ledničky. Když je dostatek borůvek, lze dělat více vrstev.

 (Jak jsem recepturu nakoupila, tak ji předávám dál.  S důvěrou, že bude fungovat!)

Recept jsem si založila s dobrým úmyslem, že ho co nejdřív vyzkouším. Třeba budete rychlejší než já a podáte ještě teplou zprávu přímo z vaší kuchyně. Jedná se o původní jihočeskou recepturu, těm já ze zkušeností důvěřuji. Ovšem prověřím ji sama důkladně  při první možné příležitosti.

Nezapomeňte si tuhle letní dobrotu před konzumací vychladit, jak káže receptura. Předností borůvkovce je to, že ho můžete upéct až v zimě. V tom případě si ještě nyní zakonzervujte nějakou tu hrst čerstvvých borůvek na zimu. Nejlepší jsou borůvky mírně  prosypané cukrem a zakonzervované ve vlastní šťávě. Kdo má místo v mrazničce, i tam se nějaká zásoba na zimu vejde.

Kdo první bude mít chuť a náladu recept vyzkoušet v praxi, budu ráda, když se se svými dojmy pochlubí. Pokud najde čas i na důkazní materiál v podobě fotografie a pošle mi ji na adresu gurmanka@gurmanka.cz, ráda ji zveřejním. A vůbec? Je tu někdo, kdo má s tímto, nebo i podobným borůvkovým receptem zkušenosti? Co děláte s borůvkami když jich máte moc?

Možná je tu někdo, komu sladké vábení není po vůli a dal by si něco pikantního, exotičtějšího, slanějšího, atd.? Co třeba moře oliv? Nebo olivy a moře? V každém případě mám zajímavou novinku, kde se může nechat inspirovat olivami a mořskými dobrotami v hojné míře. Časopis GURMÁN nachystal zajímavý rozhovor s autorkami Olivové a Mořské kuchařky, Lenkou Světovou a Dagmar Derré. Jestli vám chybí extra letní četba, tak taková kuchařka nasycená vůní olivového oleje a mořských lahůdek je k tomuto účelu jako stvořená. Bude vás inspirovat ještě dlouho po prvním přečtení.

(Víc nebudu prozrazovat, zajděte si na kus řeči přímo na labužnické stránky, které tyto dvě dámy provozují – samozřejmě jak jinak než s velkou chutí :-) Gurmán vychází již v tomto týdnu.