Perličky z Toskánska, aneb severní Toskánsko není jen Florencie a Pisa

Pokaždé, když přistávám kdekoliv v Itálii, prožívám zvláštní pocit štěstí. Takové mrazení v zádech a šimrání v břiše. Stává se vám to taky? Je to stejný pocit jako když jste čerstvě zamilovaní, myslíte na svou lásku a točí se vám hlava. Já mám tento pocit už několik let a zvláštní je, že mě neopustil ani teď, co jsem se do Itálie přestěhovala. Mohu téměř přesně definovat, kdy jsem propadla vášni jménem Itálie, stejnou silou jako alkoholik svému pití či kuřák své cigaretě. Bylo to v době, kdy mi bylo 12 let a do ČSSR přijel Drupi. Samozřejmě že se mi ten černovlasý ďábel líbil a jeho písničky jsem znala zpaměti, ale od té doby jsem se začala zajímat o všechno italské, dychtila jsem po každé informaci z toho tajemného poloostrova, zvaném Apeninský. A věřte, že to nebylo jednoduché v socialistickém Československu dozvědět se něco víc, než se vymykalo průměru.

To všechno ale nebylo nic proti tomu, když jsem poprvé vstoupila branou do toskánského ráje. Když mě dálnice z Florencie vyhoupla na kopec zvaný Serravalle Pistoiese a přichystala mi nádhernou podívanou do údolí jménem Val di Nievole. Rajské údolí obklopeno toskánskými kopci, na kterých se tyčí středověké hrady a kostely se zvonicemi. Tehdy se mi doopravdy zastavil dech. Sjíždíte dolů a naskytne se vám pohled na olivové háje, cypřiše, vinice, cesty lemované piniemi a uvnitř toho všeho malebná městečka, každé se svou vlastní historií.

A to je teď můj nový domov! V severním Toskánsku, jemuž vévodí vznešená dáma jménem Florencie a její družičky se jmény Pisa, Lucca, Siena, San Gimignano, Volterra, Pistoia či malebné lázně Montecatini Terme.

Tak tedy pojďte se mnou na malou procházku.

Florencii pro tentokrát vynecháme a půjdeme objevovat další, méně známá místa.

Údolí Val di Nievole

Byla jednou jedna krásná oblast, zvaná Valdinievole, kterou staří Římané nazývali Vallis Nebulae, nebo-li mlhavé údolí a popisovali ho jako území částečně rovinaté a částečně hornaté, jimž protéká množství kouzelných potůčků a řek, klouzajících podél kopců zarostlých šalvějí, levandulí a rozmarýnem, a ztrácejících se mezi platany, piniemi a rákosím plných žab v okolních bažinách. Údolí často zahalené v mlze, zvané též Padule di Fuccechio.

Dnes je Valdinievole území, které obsahuje originální směs, skládající se ze známých lázní, nedotčené přírody a středověkých hradů. Území v srdci Toskánska,mezi Luccou a Pistoiou, které bylo po staletí kulturní, obchodní a společenskou křižovatkou. Jeho kopce skrývají středověká městečka, hrady a zámky a táhnou se od „Toskánského Švýcarska“ u města Pescia až do oblasti Montalbano, kde se mimo jiné nachází i rodiště Leonarda Da Vinci.

V lesích plných kaštanů a krajinou posetou olivovníky se zrodily i vzácné minerální prameny v Montecatini Terme, parní jeskyně v Monsummano Terme a přírodní rezervace močálů Fucecchio.

Valdinievole je také místem, kde se narodil Pinocchio. Ve městě Collodi spisovatel Carlo Lorenzini (jméno Collodi přijal podle města, kde se narodila jeho matka) oživil dřevěnou figurku panáčka Pinocchia, která se stala známá po celém světě.

Pistoia, aneb Florencie v miniatuře

Když jsem poprvé přijížděla k městu Pistoia, zažila jsem další šok. Už z dálky je vidět, bílý chrám s obrovskou kupolí, zvonice…co to je??…jak to??…vždyť ve Florencii jsem teď byla….. Pistoia, taková malá Florencie. Obyvatelé Pistoie byli kdysi nechvalně prosluli násilím a intrikami, jež měli kořeny ve středověkých svárech mezi dvěma znepřátelenými pistojskými frakcemi Bianchi a Neri (Černí a Bílí). Jejich oblíbenou zbraní byla malá dýka zvaná „pistoia“. Odtud název města. Nejkrásnější je bezpochyby centrum, via Cavour, Piazza del Duomo s Dómem podobným tomu ve Florencii, Cappella del Tau a další historické skvosty.

A zrovna nedávno jsem se dozvěděla, že i v podzemí pod Pistoiou je fascinující a tajemný svět, který prozkoumám hned na jaře.

Pescia – Toskánské Švýcarsko

Pescia – středověké město, které leží na obou březích stejnojmenné řeky, je známé především pěstováním květin. Zde se také koná Biennale del Fiore, výstava květin světového významu. Ještě víc než květiny je ale Pescia známá výrobou papíru. Už ve středověku zde vznikla papírna, nejstarší na celém území Itálie. Několik papíren v této oblasti je stále aktivních.

Do města vstoupíte Florentskou branou (Porta Fiorentina) a pak už můžete pěšky objevovat staré paláce, kostely a celé historické centrum města, kde na vás odevšad dýchne kouzlo středověku.

Toskánské Švýcarsko se nazývá zóna na sever od města Pescia e je to bezpochyby nejkrásnější území celého údolí Valdinievole. Tvoří část Apeninského pohoří Tosco-Emiliano a svou svěžestí a krásou může soutěžit s tím pravým Švýcarskem.

Montecatini Terme a lázeňství

Luxusní lázně Montecatini Terme leží v toskánské provincii Pistoia, na úpatí Apeninského pohoří  v údolí Val di Nevole. Dnes je Montecatini Terme známé turistické a lázeňské centrum, kde žije kolem 20 tisíc obyvatel. V městečku se můžete procházet udržovanými přírodními parky, kde vyvěrají termální prameny. Jedinečné přírodní bohatství tak dalo vzniknout lázním, kde se dnes můžete oddávat mnoha léčebným procedurám. Například v Terme Leopoldine z roku 1777 máte možnost se pomazat léčivým bahnem nebo v Terme Tettuccio pít vodu, která prospívá játrům, ledvinám a má léčivé účinky na žaludek a tlusté střevo. Všechny prameny v lázních Montecatini Terme jsou na přírodní bázi a obsahují různé koncentrace látek přítomných v našem organismu, tj. sodík, vápník, chlór, jód a fosfáty.

V okolí lázní se rozprostírá nádherná příroda, která láká k procházkám a pěší turistice. Montecatini Terme je ideálním místem pro strávení pohodové a relaxační dovolené, kde si užijete dostatek klidu a odpočinete od každodenních starostí. Na své si zde však díky rozmanité krajině a přírodě přijdou také vyznavači aktivního odpočinku. Hosté mohou v lázních využívat krytý bazén, termální koupaliště, wellness centrum i posilovnu.

Lanovkou na Montecatini Alto

Součástí Montecatini Terme je neobvyklý dopravní prostředek, a tou je kabinová lanovka, která vás dopraví do historické části města zvané Montecatini Alto, které existovalo již před rokem 1000 n.l. Lanovka je z roku 1898 a jejím stavitelem byl janovský inženýr Alessandsro Ferretti. První jízda se uskutečnila 4.června 1898 a mezi prvními pasažéry byl i světoznámý hudební skladatel Giuseppe Verdi.

Lanovka je v perfektním stavu, nově zrekonstruovaná. Vagónky zůstaly původní a jejich vnitřek je celý ze dřeva. Říká se jim GIGIO a GIGIA a v polovině cesty se vždy zdraví, když jeden druhého objíždí.

Parní jeskyně v Monsummano Terme zvaná Grotta Giusti

Grotta Giusti je jeskyně stará dobrých 130 milionů let a je považována za jednu z nejkrásnějších a nejrozsáhlejších na světě. Kromě mnoha nádherných stalagnitů a stalaktytů se v jeskyni nachází přírodní pára, která vám umožní vychutnat si přírodní saunu s detoxikačními účinky.

Pisa není jenom šikmá věž

Když se řekne slovo Pisa, každý z vás si představí šikmou věž, italsky Torre Pendente, a nic víc. Někteří z vás možná ještě vědí, že šikmá věž se nachází na náměstí Campo dei Miracoli neboli Pole zázraků, jenž tvoří stavby, které symbolizují jednu etapu lidského života: Baptisterium představuje zrození, šikmá věž značí dosažení rozumu, katedrála je symbolem svatosti a zdraví a hřbitov Camposanto zastupuje smrt.

A tady většinou prohlídka končí. Autobus posbírá své poutníky a jede se dál, hrrr za dalším cílem, jen ať toho stihneme co nejvíc. Ale kdopak z vás se byl někdy podívat do centra města? Nikdo, co? Chyba! Pokud se tedy právě chystáte do Pisy, nenechejte si historické centrum ujít. Projděte se starobylými a spletitými uličkami, zastavte se na středověkých náměstích a obdivujte nádheru starých domů, paláců a kostelů, které tam najdete. A když dojdete až k řece Arno, posaďte se do některé z mnoha kaváren a dejte si tam dobrou kávu či zmrzlinu a pozorujte ruch kolem a sebe.

Mimochodem …, věděli jste že, v Pise  v historickém centru města, je škola univerzitních studií, na které mohou studovat jen lidé z MENSY, to jest lidé s nadprůměrnou inteligencí ?

Lucca, město hradeb a kostelů

Ačkoliv je V Itálii mnoho měst s dochovaným původním opevněním a neporušenými branami, jen v Lucce je zachováno tak, že je možné ho objet na kole, které si lze vypůjčit kdekoliv ve městě. Projížďka či procházka po hradbách v Lucce je dlouhá cca 5 km a nabízí mnoho krásných vyhlídek na historické jádro města.

Slavné dějiny města jsou různě spojeny i s „největším Čechem“ Karlem IV., který zde působil jako správce italských držav svého otce Jana Lucemburského. V roce 1369 pak vrátil Lucce svobodu, a to za  poplatek 300 tisíc forintů. Další stopu, kterou zde zanechal Karel IV, je městečko Monte Carlo. Nese jméno českého krále, který se zde zastavil a přenocoval na jedné ze svých cest do Luccy.

V historickém jádru města naleznete spousty krásných památek – chrámy, věže, kostely, jejichž popisem vás nechci unavovat, protože jej najdete v každém průvodci. Zmíním se ale o hlavní tepně Luccy a tou je  Via Fillungo, která prochází historickým centrem. Patří k nejelegantnějším ulicím v Itálii a nachází se na ní mnoho obchodů a starověkých paláců, které patřily významným a bohatým šlechtickým rodinám.

Z Via Filungo si určitě odskočte na náměstí Piazza Dell´Anfiteatro, zvané také Piazza del Mercato, kde stával v dávné minulosti římský amfiteátr. Jeho stavba započala již za císaře Claudia a pojal až 10 000 diváků. Ve středověku amfiteátr zanikl a jeho ovál posloužil jako základ středověkých domů, které celé náměstí jakoby objímají.

Pokud jste v Lucce se svým partnerem, určitě nezapomeňte na rituál, který se zde provádí již mnoho let. Stoupněte si do středu náměstí, poznáte jej podle dlažební kostky, která má vyrytý kříž, obejměte se a při polibku si něco přejte. Přání se vám splní a navíc je téměř jisté, že se do Luccy znovu vrátíte.

Je velká škoda, že naši turisté Luccu ještě neobjevili a navštěvují ji zřídka. Přitom vlakem z Florencie jste tam za  hodinku a čtvrt a autem po dálnici za 30 minut.

Viareggio, město karnevalu

Na pobřeží Tyrhénského moře, na úpatí Apuánských Alp, v oblasti zvané Versilia, jen hodinu cesty z Florencie, leží klenot jménem Viareggio. Toto středověké město dostalo svůj název podle hradu Via regis (Královská cesta),který stával u hlavní silnice na místě dnešního města.

Celá oblast Viareggia má 10 km nádherných písečných pláží, z nichž 6 km je soukromých a tudíž placených. Jsou dobře udržované a jsou vybaveny deštníky a lehátky. Zbývající 4 km jsou veřejné. Nejznámější veřejná pláž je zároveň součástí přírodního parku Parco Naturale Regionale Migliarino-San Rossore-Massaciuccoli.

Viareggio dnes jsou nejen luxusní lázně, kam se každoročně sjíždí množství turistů, ale zároveň je to město zimního karnevalu. Po celou dobu masopustu, vždy v neděli, tady můžete být svědky fantastického karnevalového průvodu s alegorickými vozy, které svou originalitou a osobitostí okouzlí malé i velké. Zahájení i ukončení karnevalu je vždy doprovázeno velkolepým ohňostrojem.

Popsala jsem spoustu stránek a vidím, že jsem zmínila jen velmi málo z toho, co Toskánsko opravdu nabízí. Tohle všechno je jen malá kapka v moři, kterou jsem chtěla čtenáře Gurmánky navnadit a doporučit aspoň jednou vyměnit pasivní dovolenou na pláži za aktivní historicko-gastronomickou poznávací dovolenou v zemi Etrusků. Mám pro vás ještě spousty dalších tipů na skvělá místa, výborné restaurace, které vás ekonomicky nezničí, ale předčí vaše očekávání. Provedu Vás kouzelnými místy, které voní vzácnými bylinami, olivovým olejem a vínem. Jsem vám k dispozici, budete-li potřebovat poradit, zajistit ubytování, průvodce, tlumočení, či zorganizovat dovolenou na míru podle vašich představ. Pomohu Vám objevit Toskánsko krásnější, romantičtější a voňavější.

Všechny další informace o službách, které poskytuji, najdete na mých webových stránkách: www.prima1vera.com. Zvlášť chci pak upozornit na Vouchery, tj. dárkové poukazy na krásné a levné ubytování pro 2 osoby, někde i s polopenzí a dalšími atraktivními službami, které mám v rámci marketingové akce v nabídce po celý rok 2012.

Na některých místech v Toskánsku teď leží sněhová čepice, ale už koncem února se kopce zazelenají, rozkvetou první mimózy, v březnu se  v zahradách rozzáří japonské kamélie a jaro vypukne v plné síle. A to je přesně čas pro vás, neotálejte a vydejte se objevovat jeho drsnou krásu, vydejte se cestou starodávných Etrusků, ponořte se do horkých lázeňských pramenů, ochutnejte dary vinic i moře, užijte si aktivní či relaxační dovolenou. Poznejte ráj na zemi !

Zuzana Mihulková

Cestovní poradce a průvodce v Toskánsku – www.prima1vera.com

Fotografie z mého archivu a z internetu, upravené pro tento článek

Nenechte si ujít Toskánsko č. 2 – Pod pokličkou - http://www.gurmanka.cz/2012/01/toskansko-ii-toskanska-kuchyne

Závěrem jedna otázka pro cestovatele a milovníky umění:

Víte kde je vystaven originál Michelangelovy sochy Davida?

a) v Galerii Uffizzi ve Florencii
b) v Louvru v Paříži
c) v Galerii dell´Academia ve Florencii

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy Rande s gurmánkou nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Jidášky patří k tradičnímu velikonočnímu pečivu, které se peklo na Zelený čtvrtek.  Podle starého zvyku se připravují z kynutého těsta slazeného medem jako připomínka na zradu Jidáše. Symbolizují provaz, na kterém se zrádce Jidáš  oběsil. Na „Zelený čtvrtek“ se má dle  lidového zvyku jíst zelený špenát a všechno zelené, co lidem příroda v předjaří dala. Tento lidový zvyk ovšem nesouvisí s pravým duchovním významem Velikonoc. Název „Zelený čtvrtek“ totiž  vznikl přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek).

Jidášky – jidáše

• 120 g másla
• 2 lžíce medu
• 3 žloutky
• 500 g polohrubé mouky
• 250 ml mléka
• 30 g čerstvých kvasnic
• špetka soli
• špetka skořice
• trochu nastrouhané citrónové kůry
• 1 bílek
• dle chuti rozinky
• na posypání mák, sezam, opražené vločky
• na potření 50 g rozpuštěného másla s medem

Zaděláme si kynuté těsto podle tradičního způsobu. Rozdrobíme kostku čerstvých kvasnic, smícháme s několika lžícemi vlažného mléka, přidáme lžičku cukru a necháme vzejít kvásek, který poté zapracujeme do mouky se špetkou soli a nastrouhanou citrónovou kůrou. Podle chuti můžeme do těsta přidat hrst rozinek a pro vůni špetku skořice. Vypracujeme nelepivé těsto, které sladíme medem a necháme na teplém místě cca 40 minut vykynout. Z těsta vytvarujeme válečky o průměru max. 2 cm. Tvary můžeme libovolně zamotávat do uzlíku nebo dělat třeba malé bochánky, spirálky atd. Hotové jidášky rozložíme na pečicí plech vyložený papírem a necháme ještě 15-20 minut dokynout. Potřeme bílkem a posypeme např. mákem, sezamem, opraženými vločkami atd. Jidášky pečeme v předehřáté troubě na 180 °C cca 20 minut. Po upečení jidášky potřeme rozpuštěným máslem smíchaným s medem a necháme prochladnout. Nejchutnější jsou ještě vlažné, rozkrojené a pomazané medovým máslem nebo jen pokapané medem.

Na Hod boží velikonoční se připravují obřadní a sváteční pokrmy. Držíte se tradic a tradičních receptur nebo hledáte novou inspiraci?

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi potěšením.

Máte taky zálibu v miniaturách? V tom případě se u vás doma najde krom kastrolu i malý kastrůlek. Francouzi jim šibalsky říkají „kokotky“ a našli pro ně v kuchyni opravdu dost příležitostí, jak se vtipně blýsknout. Je chuť na něco malého a barevného? Zapečte si svůj kastrůlek. Dnes s vejci a malými koktejlovými rajčaty. Navrch s voňavým tymiánem. Mrňavé nádobí se hodí i v případech, že vaříte jen pro jednoho – k snídani, k rychlému obědu, k malé večeři. Barevné kastrůlky jsou opatřeny praktickou pokličkou a jídlo v nich připravené servírujeme z trouby rovnou na stůl.

Kastrůlek s vejci a rajčaty

pro 1 osobu:

• 1 vejce
• 1 lžíce mléka nebo smetany
• 3 cherry rajčata
• 2 lžíce tvrdého strouhaného sýru
• čerstvé bylinky (naťová cibulka, tymián, pažitka)
• sůl
• pepř
• máslo na vymazání nádobky

Malý kastrůlek nebo zapékací mističku vymažeme máslem. Vejce rozšleháme s mlékem nebo smetanou, osolíme, opepříme a přidáme nasekané bylinky podle chuti. Do kastrůlku vložíme rajčata překrájená na půlky, zasypeme strouhaným sýrem a přelijeme rozšlehanými vejci. Vložíme do horké trouby a při teplotě 190 °C pečeme cca 10 až 12 minut. Jednoduše tak dlouho, dokud se vaječná směs nezvedne nad okraj zapékací misky a neudělá pořádně nadýchanou čepici. Zkuste takový kastrůlek naservírovat k snídani. Určitě to bude příjemný start do nového dne. Jaro přináší nepřeberné množství kombinačních možností, co s takovým kastrůlkem / kokotkou doma podnikat. Určitě už nějaký nápad máte v hlavě. Když vidím venku v zahradě trsy a keříky probouzejících se bylinek, v hlavě mi běží celý kuchařský seriál … :-)

Sadu francouzských kokotek považuji za „velké maličkosti“ mého kredence a přinášejí mi nový závan a osvěžení při přípravě jídla v těch dnech, kdy na vaření mnoho času nezbývá, ale žaludek si žádá malé teplé pohlazení. A to není k zahození.

Kde se vzal ten směšný výraz? Francouzi výraz „cocotte“  používají v případě, že chtějí koketně pojmenovat něco, co se jeví jako  malé a miloučké. Mrňavý kastrůlek je to pravé, proto se mu přezdívá „kokotka“. Nechte dvířka kuchyňského kredence otevřená, pár kokotek vnese do kuchyně jen malou špetku humoru, ale o to větší porci zábavy při vaření. A přestaňte se kokotkám smát! :-)

Kde si opatřit veselé nádobíčko? Zkuste to tady. Určitě nezůstane jen u nádobíčka a natrefíte na jiné zajímavosti.

Komu se nezavděčím horkým soustem na vidličku, toho zvu na „Banánový chlebíček“ - dnes je se štědrou porcí kokosových lupínků a nechybí ani čokoládová poleva. Na krabici od banánů vám někdo zanechal vzkaz :-)

Co si budeme povídat, on ten výraz „kokotka“ na našince působí trochu nemravně, ale určitě se pořízením kokotek neohrozí morálka chodu vaší kuchyně. Představte si, že existují i krutější záludnosti českého jazyka, které to dokáží celoživotně pořádně opepřit tomu, kdo se narodil s humorným příjmením. Vzpomínám na svou historicky první chvilku v zaměstání, první podání ruky od kolegy mužského pohlaví … Kokotek Josef, jméno mé. Tenkrát jsem se smát neměla, ale nečekaně a proti veškerému bontónu se mi to podařilo :-) Ještě že pan Kokotek byl prima chlap a se svým příjmením měl své zkušenosti. Dokázal ho totiž i s noblesou nosit a nechyběl mu smysl pro humor :-) Takových kompromitujících jmen by se určitě našla nekonečná řada … Vybavuji si ještě jeden případ, který by se dal nazvat – Z bláta do louže. V sousedství bydlela pohledná Blanka, po otci příjmením Jebavá. Zamilovala se do frajera Pepy s velmi nepohledným příjmením Šukovský. Pokud je mi známo, ti dva se nikdy nevzali! Ale kdyby to tak dopadlo, bylo by to doslova šlápnutí z bláta do louže :-) Nebýt rozverných francouzských kokotek, nikdy bych si neuvědomila, že jsem na své příjmení měla v podstatě štěstí!

V sezóně rajčat a paprik byl by hřích obejít recepturu na plněnou papriku. Papriky plněné mletým masem v rajské omáčce patří mezi oblíbenou domácí klasiku. Základní recepturu máte v malíku, proto přicházím s nápadem na plněné papriky v rustikálním pojetí. Recept jsem vylovila ze svého archivu a protože je u nás oblíben, nemohl chybět ani v mé kuchařské knize Rande s gurmánkou v české kuchyni. Zvu vás tímto na oběd ;-)

Na nedělní oběd jsou plněné papriky daleko slavnostnější než pouhé lečo, které jsem servírovala v předešlém článku. V mém skleníku to hraje všemi barvami a vzduch voní majoránkou. Nanosila jsem si zralá rajčata a trikoloru paprik. Žluté a oranžové buclaté soudky, k nim hromádku zelených. Pestrá bedýnka zeleniny ze zahrady rozjasnila deštivou neděli. Abych ten nedělní okamžik něčím voňavým aromatizovala, doběhla jsem pro čerstvý tymián a majoránku. Bez čerstvého koření by rustikálnímu pojetí hodně chybělo.

Recept na papriky plněné mletým masem

(dnes v rustikálním pojetí, které šetří nejen čas, ale i použité nádobí)

• 6 baculatých barevných paprik
• 4 rajčata
• 3 cibule
• 600 g mletého masa
• 1 vejce
• 1 lžíce hořčice
• 1 lžíce smetany
• sůl
• pepř
• čerstvá majoránka
• bylinková sůl (vegeta)
• hrst strouhanky
• 1 stroužek česneku
• špetku koření Čubrica
• hrst syrové rýže
• 2 bobkové listy
• 4 kuličky nového koření
• 4 kuličky celého pepře
• 4 kostky cukru
• rajský protlak „passata di pomodoro“ (cca 500 g)
• kostka masoxu (může být na posílení chuti, ale nemusí) – No.1 je domácí vývar / to je bez debat!
• špetka skořice
• 1 dl vody

Přidáme 1 dl vody, kolem paprik rozdrobíme kostku masoxu a do každého roku zapékací nádoby vhodíme jednu kostku cukru, aby se chuť doladila do příjemného sladkokyselého tónu. Papriky by měly být v rajské šťávě potopené tak do poloviny výšky. Delikátní šmrnc opatří mrňavá špetka skořice a větvička tymiánu pohozená ladem v pekáči. Paprikám nasadíme uříznuté pokličky se stopkou a přiklopíme je druhým pekáčem. Troubu rozehřejeme na 180 °C a zavřeme za paprikami na 1 a ½ h dvířka a dáme si pohov, protože v kuchyni od této chvíle nebudeme nic platní. Vše důležité jsme udělali v první přípravné fázi a nebudeme do pečení vůbec zasahovat. Rajský protlak prolne se všemi chutěmi a vůněmi v jeho těsné blízkosti a lehce zahuštěná šťáva nám bude odměnou.

Kdo nad Maggiho kostkou nebo Masoxem ohrnuje nos a měl by z toho mít černé svědomí, určitě má na kamnech stále plný hrnec dobrého vývaru, který v případě potřeby použije ;-) Zrovna ho tam mám! … ale rozhodně to není každý den ;-) 

Pokud čekáte jako tradiční přílohu houskový knedlík, tak vás asi zklamu. K těmto letním paprikám si klidně dám doma upečený chleba upravený jako bruschetta (topinka z bílého chleba s olivovým olejem a česnekem). Šťávu k paprikám v této rustikální podobě nezahušťuji ani nevylepšuji smetanou. Nechávám ji tak jak je, intenzivně vonící po čerstvé zelenině, koření a vypečené šťávě z masa. Opečeným kouskem chleba z talíře vysmejčíte poslední kapičku lépe než nějakým knedlíkem. Má představa léta se s houskovým knedlíkem a talířem plným omáčky nějak nepojí. Toleruji jen ty letní knedle, co voní ovocem ;-)

V létě nechte ležet ladem sušené bylinky a užívejte si je v čerstvé podobě. Vymáčkněte z léta všechno co se dá. Když chybí slunce venku, v ovoci a zelenině se schovává tolik slunečních paprsků a pozitivní energie, posadíte si jídlo na talíř, rozzáří se :-) A to ani nemusíme zdůrazňovat, že letní zahrada je pro nás ta nejlepší lékárna. Papriky můžete sníst klidně jen tak. I tak na vás udělají silný dojem.

1. Pečené papriky s řeckým sýrem
2. Nadívané papriky s parmazánovým krémem
3. Lečo pečené v troubě
4. Maďarské lečo (nechybí papriková klobása ani vejce)

 

Tato receptura byla použita i pro mou kuchařskou knihu Rande s gurmánkou v české kuchyni, berte příspěvek jako čtenářskou ochutnávku.

Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Malinový dort na horké léto nemůže být jiný, než pořádně vychlazený. A právě takový recept jsem si připravila na osvěžení. Na zahradě jsem sebrala maliny (růžové velkoplodé i slaďoučké žluté), vytáhla velký kelímek jogurtu a těšila se na první sousto, kterým se v letošním horkém dnu pořádně ochladím. Zmrzlina a ledničkové dorty nám dávají momentálně to největší vzrušení, kterého se tělo ne a ne nabažit. Tak si „upečte“ dort, který bude sněhově bílý, v ústech se hebce rozpustí a při každém doteku našich úst po sobě zanechá osvěžení a malinový parfém k tomu.

A když se vám ledničkový dort povede, pochlubte se! Největší gurmánský zážitek zprostředkují čerstvé suroviny, tak všechny sebelepší kompoty nechte stát ve spíži a skočte do království čerstvých chutí. On čas kompotů a zavařenin s příchodem babího léta zase přijde a nebudou mít žádnou konkurenci.

Na bílý letní dort klidně použijte voňavé jahody, čerstvé borůvky nebo maliny. Já malinám dávám jednoznačně přednost, protože ve sněhově běloučkém dortu vypadají jako krásné červené korálky. Žluté sladké bobulky zahradních malin kouzlo červených plodů jenom umocňují.

Recept na bílý chlazený nepečený dort jogurtový

 Vytáhla jsem ho ze svého rukou psaného receptového sešitu. Oprášila zažloutlé stránky a pustila se do díla:

Kdo miluje nepečené dortíky se spodní křupavou vrstvičkou, může si na dno dortové formy rozdobrobit máslové sušenky, spojit je malým množstvím másla a přisladit javorovým sirupem nebo medem. Pro tento případ jsem se rozhodla, že dort bude opravdu sněhově bílý a sušenková tenká krustička by mě rušila.

• 400 g bílého plnotučného jogurtu (nejideálnější je jogurt řecký)
• 4 plátky želatiny
• lžíce medu nebo javorového sirupu
• 100 ml mléka
• čerstvé ovoce na ozdobu
• dortový korpus

Ze všeho nejdříve si musíme připravit želatinu. Namočíme ji do kastrůlku se studenou vodou (cca 130 až 150 ml) a necháme 10 až 12 minut nabobtnat. Želatinové plátky vymačkáme, přidáme do ohřátého mléka s medem a zahříváme na mírném plameni tak dlouho, dokud se nerozpustí. Necháme prochladnout a poté smícháme s jogurtem. Vzniklou směs nalijeme do dortového korpusu a podle našeho výtvarného cítění prostrkáme malinami. Zbytek ovoce si necháme na konečné finále a budeme dekorovat rovnou na talíři. Dortový korpus s jogurtovou směsí umístíme do chladničky a necháme ztuhnout. Nejlépe do druhého dne, ale pokud máme málo času, 4 hodiny budou stačit. Recept můžete dle fantazie obměňovat do aleluja :-)

Neztrácím čas pečením, zbytečně si doma troubou nepřitápím a užívám letošní ďábelské léto plnými doušky.

A čím se k takovému dortu osvěžit? I když jsem si navařila šálek kávy, jednoznačně nejdokonalejší souhru vytvořil nápoj zvaný „benátský polibek“ – Bellini. Příště si spolu můžeme přiťuknout tímto smyslným nápojem z hříšných Benátek.

Nepečené dorty je potřeba vyztužit želatinou nebo agarem.

Rozdíly mezi agarem a želatinou podrobně popsal Vladimír Mikeš ve své knize Proč se klepou řízky – s podtitulem CHEMIE v kuchyni.

O želatině: V potravinářském průmyslu je používána již mnoho let. Jde o bílkovinu zvanou kolagen. Kolagen se svou výjimečnou strukturou tvoří nezbytnou součást pojivových tkání (výplň mezi svalovými vlákny). Na kolagen bohaté jsou kůže a chrupavky. Stárnutí kůže způsobuje ubývající množství kolagenu. Želatina má konzistenci hustého gelu, který je schopen tát při teplotě vyšší než 35 °C, tzn. rozpouští se nám v ústech. Protože je želatina původu živočišného, odmítají její konzumaci vegetariáni. Dávají přednost právě agaru.

Rozdíl mezi želatinou a agarem je ve vlastnostech i ve struktuře. Agar je polysacharid, za studena nerozpustný. Vyrábí se z mořských řas a jeho součástí je agaróza (cukr). Želatina je pružná, agar křehký a snadno lámavý.

Agar a želatina – rosulující látky, ale každá jiná - zajímavý článek od Ing. Jarmily Teplíkové

Zdá se vám tento recept složitý? Tak zkuste smetanový dortík s piškoty a čerstvým ovocem. Zde je můj extrémně jednoduchý recept na nepečený lahodný dort jahodový, proložený piškoty. I v tomto případě je to dort ledničkový, dobře vychlazený.

Jana Pechová, 8.7.2008 13:13

Zdravím z horácké metropole a vysekávám nejhlubší poklonu!
Milá paní Šárko, Váš web jsem objevila zcela náhodou při vyhledávání konkrétního receptu podle jména. Ohromil mě způsob podání receptů, proložených fotografiemi z fází přípravy (což jsem leckdy až doposud při zkoušení nových laskomin citelně postrádala), ale i řada dalších detailů. Do poslední tečky naplňujete výstižný text písně, která doprovázela Dietlův seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka. Zpívá se v ní: „Kuchař je umělec a psycholog a stratég, když plné mísy občas vmísí do šarvátek…“ Děkuji Vám zejména za tu radost, s jakou vaříte a zároveň se dělíte o zkušenosti, protože ta je zásadně motivující. Moc Vám fandím a vznikne-li někde skulina, v níž bych mohla nějak prospět i já Vám, ohromně ráda vyjdu vstříc! Jana

Mydlica, 5.7.2008 18:40

Milá Šárko, taky už pár roků vařím, ale Váš web mě srazil do kolen. Dávám si ho do svých oblíbených a ty metry kuchařek, co mám v knihovně, zahazuju :-) Těším se na vaření s Vašimi skvělými recepty.

Mirka, 17.4.2008 16:38

Milá Šárko, náhodou jsem včera „zakopla“ o tvé stránky, upadla jsem a zůstala ležet celé odpoledne. Dneska pokračuji a študuji. Věř, že jsem se toho za svůj život navařila dost. (Jsem už důchodkyně), ale teď z tvých stránek se zase spoustu věcí učím. Všechny recepty máš psané velice zajímavým, zábavným způsobem. Do které rubriky se podívám, tam jsou úplně fantastické, skvělé recepty. Přeji ti hodně dalších dobrých nápadů a receptů, které pak budeš předávat nám. Jsi prostě kuchařka par excellence. To se musí nechat. Samozřejmě teď mám tvé stránky v oblíbených na 1.místě.

Miluše Kořínková, 15.4.2008 01:40

Milá Šárko, i já se zařazuji do zástupu obdivovatelů Vašeho blogu! Spojení ingrediencí jako recept + naprosto profesionální fotografie + poutavé vyprávění o poznaných cizích zemích + z každé řádky dýchající radost z vaření i lásky k lidem, dalo vzniknout naprosto dokonalým gastronomickým stránkám.Zatím mám přečteny 4 měsíce roku 2006, a jsem úplně ztracena…přeji Vám hodně elánu,inspirace ,úspěchů a v neposlední řadě hodně spokojených návštěvníků Vašich stránek.

Michael Klima, 7.4.2008 19:20

Vážená Šárko,
já jsem několikrát napsal, že pokud se t‎ýká Hospitality Industry, což podle mně zahrnuje cestovní ruch, hotely, restaurace a gastronomii, čtu vše co mi do ruky přijde v četně bobkový‎ch listů a to ve všech řečech, ale to se jenom tak rozcapuji, protože sama skutečnost že jsem Vaše stránky otevřel až teprve dnes jsou důkazem toho že vlastně nevím co říkám. Ale i pokud se t‎‎ýká kuchařek a kuchařů v domácnosti (protože v mnoha případech jsou to dnes již muži kteří stojí doma za plotnou), tak díky takov‎ým stránkám jako jsou ty Vaše, mohou v mnoha rodinách ochutnat jídla která dnes ještě nedostanou ani v někter‎ých restauracích. Já jsem autorem několika kuchařsk‎ých knížek a tvůrcem stránek www.hostovka.cz které jsem založil více méně na protest té špatné úrovně českého pohostinství a gastronomie, ale poslání m‎ých stránek je jiné než toho vašeho blogu, takže tam studenti Hostovky žádné recepty nenajdou.
Mé stránky vycházejí z jednoho rčení amerického pohostisntví: „An educated custumer is our best customer“, a proto se s m‎ými studenty dělím jen několik málo rad jak se v restauracích a v gastronomii orientovat, aby uměli rozeznat jestli za své peníze dostávají to co jim patří.
Váš blog je důkazem toho, že b‎ýt Čech není žádn‎‎ý handicap a že nějak‎ý čas pobytu v zahraničí nemůže být nikomu na škodu.

Přeji Vám ve Vaši záslužné práci hodně úspěchů a gratuluji všem kteří je objevili či ještě objeví,
Michael (Mike) Klima

čutka, 14.2.2008 21:53

Milá Šárko,
asi od podzimu obdivuji Tvůj báječný web se spoustou receptů, až oči přecházejí. Vždy, když chci okouzlit a udělat nějakou zvláště dobrou lahodu, jdu na jisto na Tvé stránky. Dříve jsem ještě názvy receptů nebo surovin dávala do vyhledávače, ale už to dlouho nedělám. Zkušenost mě naučila, že ty nejlepší recepty jsou stejně na Šárčině blogu, tak proč ztrácet čas prohledáváním jiných stránek.
Nikdy předtím jsem moc nevařila. Od té doby, co žiji s mým přítelem se nároky na mé kuchařské umění zvýšily. A protože On je Francouz, tak se zvýšily značně. Tak Ti moc děkuji, protože ze mně děláš výbornou kuchařku, a ani o tom nevíš. (Proto Ti to raději píšu).
Například dneska: je sv. Valentýna, tak to chtělo něco super. A můžu Ti říct, že Tvůj „Losos do trouby a nadívané brambory“ pěkně sedly. K tomu lahvinka Saint-Amour, jak se sluší… No prostě díky Ti a přeji mnoho úspěchů a inspirace ke gurmánských kreacím i nadále.

Helena K, 2.2.2008 14:19

Šárko, tohle jsou proklatě dobré stránky ! Jsem unavená letitým vařením neustále stejných jídel, ubíjejících mou energii. Vaření mně natolik ubíjelo, že manžel rozhodl, že o víkendu nebudu trávit čas u sporáku, ale jídla si objednáme v restauraci a necháme přivézt, popřípadě někam zajedeme na oběd. Včera v noci jsem objevila Vaše nádherné stránky, dýchlo na mně nějaké kouzlo a já ráno vstala a šupky dupky s radostí do kuchyně a připravila jsem manželovi k narozeninám Tiramisu a hledám další recepty na dnešní oslavu….. Fandím Vám a děkuji za inspiraci . Uvařila jsem si kávu a místo do nudných časopisů koukám na vaše stránky.

Petruška, 4.9.2007 10:18

Přichází gratulant, který by ti rád složil ty nejuctivější poklony, jež míchal a ochutnával tvé „experimenty“ již od svých šesti let, který tě doprovázel všude tam, kam jsi během svého života šla. Dneska jsi mě však ve všem překonala – jsi internetový profík, skvělá fotografka, gurmánský mág a někdo, kdo překonal své vlastní představy o možném úspěchu. Teď už jen k potěšení nás všech, kteří se chodíme mrknout na tvůj blog každý den a vaříme spoustu tvých nápaditých receptů, chybí ta kniha… Mami, gratuluji ke tvým úspěchům a jsem na tebe pyšná.

mari, 4.9.2007 14:35

Milá Šárko, musím konstatovat, že Ty jsi udělala z mnoha lidí závisláky, kteří se klepou nedočkavostí, dokud si nepřečtou nějaký Tvůj receptík, krásné povídání a neshlédnou Tvé bezkonkurenční fotky. I já doufám, že brzy nazraje doba, kdy toto všechno převedeš z virtuální podoby na papír. Knížka je přece jenom knížka a byla by to nádhera! Tvé stránky jsou pro mne pohlazení na duši – takže velký DÍK!

Markéta, 31.8.2007 08:17

Šárko, vyzkoušela jsem biftek dle Vašeho návodu a opět musím konstatovat, že jste třída.Výšku bifteků jsem měřila pravítkem, pečlivě ovázala provázkem a čas měřila na stopkách.Tak báječné médium jsem ještě nejedla. Díky Vám. Ještě bych se Vás chtěla zeptat jestli nakládáte maso na svíčkovou na smetaně a jestli ano tak jak. Moc by mě zajímal Váš názor.

Anna Škodová, červen 2009, došlo e-mailem

Milá paní Škachová,
Vaše kuchařka doslova hladí nejen žaludek, ale i duši. Jsem zřejmě
podobná krevní skupina jako Vy. Jsem o deset let starší, v mládí jsem se
věnovala moderní gymnastice.
Každý den cvičím kalanetiku, mám i jinak hodně pohybu, takže to dobré
jídlo může být. Též ráda experimentuji, nuda by byla ubíjející nejen v
kuchyni. Mě naučily kuchařskému umění
maminka a babička. Maminka byla vyučená kuchařka a cukrářka, tatínek byl
pekař, takže asi to mám v genech. Jen mě trápí, že moje kulinářství jen
málokdy někdo ocení,
už více než tři roky jsem vdova a moje dcera je provdaná v USA. I ona je
výborná kuchařka, zeť ji chválí. Ale věříte, že když je u mě návštěva,
že se vyřádím?
Vaše recepty jsou voňavoučké už při čtení, vyzkouším všechny. Panenka je
fantastická, i já mám rodinný recept na tuto mlsandu. Moc Vám za Vaše
recepty děkuji a přeji Vám
stále nové nápady. A též ať stále máte komu vařit a servírovat. Vaše
vděčná čtenářka i žačka Anna Škodová, Jiráskova 15, 750 02 Přerov.

email ze dne 3. června 2009, od p. Aloise Marhoula

Dobrý den,
chtěl bych Vám dodatečně poděkovat za dobrý nápad, kde strávit
nezapomenutelné zážitky s chřestem. Jestli si vzpomínáte, v květnu
2007 jste přinesli poutavý článek o restauraci U Urbanů v Ivančicích. Se svými přáteli jsme nelenili a v roce 2008 i v letošním roce jsme si do tohoto malého, ale milého penziónku udělali
výlet v době chřestové sezóny. Nemělo to chybu, zážitek gastronomický se snoubil s příjemným a profesionálním přístupem majitelů, kteří dle cen, to dělají více z lásky než aby na zákaznících vydělávali. Více takových lidí.!

A Vám ještě jednou díky,
Alois Marhoul
PS. Poděkování vyřizuji i od našich přátel Trachtů a Svobodů!
G-servis – Alois Marhoul
252 04 Čisovice 123
okres: Praha-západ
(25 km z centra Prahy)
mobil: +420 602 308 363
e-mail: gastroservis@volny.cz
web: www.gastrobazar.cz

• Zuzka La. – 4. 12. 2009

Milá gurmánko, je mi 27 let a jsem kuchařkový “sběratel” a tak, když jsem v knihkupectví objevila novou zajímavou kuchařku, tak jsem si ji koupila. Nejdřív mě zaujal hlavně formát knihy, ale pak jsem byla doslova unešená každým receptem.. Konečně kuchařka, kde jsou recepty opravdu vyzkoušené a tak podrobně popsané veškeré kroky receptů, že to zvládne podle nich úplně každý! Už se nemůžu dočkat dalšího dílu (snad bude brzy ;-)). Moc gratuluji a tleskám!!!!