Vdolky s liškami, meruňkami a tymiánem jsou malým sladkým hříchem. Zrovna jsem si říkala, že se tu pěkně rozjela „houbařská“ soutěž a já nic dobrého a houbami vonícího do svého receptáře nepřidala. Tak tady je jeden můj domácí experiment se sladkými vdolečky, které zas tak sladké nejsou, ale lesní med v nich nechybí. Nechala jsem se inspirovat létem a lesem. Věděli jste, že chuť mladých lišek tak trochu připomíná chuť meruněk? S receptem na mé vdolečky to můžete vyzkoušet a nechat se inspirovat k něčemu podobnému :-) Potom se se svým receptem přihlašte do naší soutěže. Všechny podrobnosti najdete zde: Houbařská soutěž od léta až do podzimu. 

Lesní romanci v podobě borůvkových koláčů, první houbovku a smaženici máte určitě už i vy za sebou, ale tím ještě nemusí být konec všem letošním lesním radovánkám na talíři. Co třeba vdolečky s chutí a vůní lesa? Mám pro vás jeden snadný nápad s výsledkem, který překvapí. Tyhle vdolky nejsou ani moc sladké, ani moc slané a opravdu nezaměnitelně voní. Aby taky ne, když se v nich snoubí chuť čerstvých meruněk a lišek?

Liška obecná (Cantharellus cibarius)

Vynikající houba z čeledi liškovitých, kterou si jen stěží spleteme s jiným druhem hub.

Klobouk má sklenutý až měkce nálevkovitý, po okraji zprohýbaný, v barvě žluté až výrazně oranžovožluté. Třeň je zabarvený tak, jako klobouk, tlustý, nahoru se rozšiřující. Ke konzumaci je vhodná celá houba. Průměr klobouku se pohybuje od 1 až do 8 cm a uprostřed mívá prohlubeň.

Najít se dá v lesích listnatých i jehličnatých, zrovna tak v nížinách, jako v horských pásmech. Často se vyskytuje v borůvčí. Tahle urozená houba českých lesů má sezónu od června do října. Je to houba nečervivá, zvláště ceněná pro svoji příjemnou vůni a delikátní chuť. Kvalitní houba v kuchyni je pro každého labužníka velkou výzvou. Do našich lesů se krásně oranžové lišky po čase zase vrátily a s nimi i radost houbařských nadšenců. Znalci říkají, že vůně této houby připomíná vůni meruněk.

Zkuste podlehnout vábení lišek a něco chutného s nimi v kuchyni proveďte. Nenechte se odradit tím, že se o něco hůř čistí, vezměte si na pomoc štěteček a všechny nečistoty z povrchu hub vymeťte.

Vdolky s liškami, meruňkami a tymiánem

RECEPT:

• 170 g polohrubé mouky
• 1 kypřící prášek do pečiva
• 50 g rozpuštěného másla
• hrst očištěných čerstvých lišek
• 2-3 čerstvé meruňky
• 1 lžíce pikantní meruňkové zavařeniny
• 100 ml mléka (lze použít kefír i smetanu)
• 1 lžička olivového oleje extra panenského
• čerstvě mletý pepř
• mořská sůl (vhodná je i s přidáním sušených bylinek)
• čerstvý tymián

na ozdobu:

• piniové ořechy nebo mandlové lupínky

forma na pečení + tuk na vymazání

• (máte-li silikonovou formu na muffiny, je naprosto ideální a nadýchané vdolečky se pečou bez vymazání přímo ve formě)

POSTUP:

V míse smícháme mouku s kypřícím práškem do pečiva a malou špetkou soli. Přidáme čerstvě odrhnuté tymiánové lístky, špetku mletého pepře z mlýnku, celé vejce a mléko. Na pánvičce rozehřejeme máslo a osmahneme na něm očištěné a nakrájené lišky. Směs hub s máslem přidáme společně s pokrájenými meruňkami na do mísy s těstem a vše dobře promícháme. Vzniklé hustší těsto plníme do formy na vdolky nebo muffiny jen do poloviny výšky, ozdobíme piniovými oříšky nebo plátky mandlí, půlkou malé lišky a popřípadě i tympánovou snítkou. Při teplotě 180 °C pečeme cca 40 minut. Před vyklopením z formy necháme mírně prochladnout. Servírujeme např. k aperitivu před letní večeří s přáteli nebo k nedělní snídani. Vynikající jsou překrojené a lehce pomazané soleným máslem.

názorný fotorecept

A už je hotovo!

Můj tip do kuchyně:

Když zaměníte čerstvé tymiánové lístky za čerstvý rozmarýn, budou vaše vdolečky, krom úžasné vůně, vypadat jako posypané jehličím. I malá kapka koňaku v máslem vonícím pečivu udělá velké divy. Pro uchování lišek jsou vhodné všechny způsoby, tj. od běžného sušení až po nakládání do octa nebo olivového oleje. Vydrží bez újmy i delší dobu v mrazničce i na chladném, dobře provzdušněném místě. Všem jídlům dodá zajímavou chuť a v pokrmům vylepší vzhled.

Staré známé latinské přísloví „Vulpes non iterum capitur laqueo“ – „Liška se nedá chytit dvakrát“ – jistě říká pravdu, ale když vyrazíte do lesa na lišky s houbařským košíkem, potkávat je můžete až do konce babího léta. Možná pokaždé, když tam vkročíte.

Lidové názvy hub:

Liška obecná je v lidovém názvosloví označována jako „kura“ (především na Valašsku a Uherskobrodsku), na Poděbradsku zase „rezounka“ – oba názvy jsou inspirovány její výraznou barvou. Když objevíte místo hojného výskytu lišek, můžete si být jisti, že příští rok tam porostou zas. Lišky se totiž rády vrací na místo činu.

Rozříznuté vlažné vdolečky si klidně můžeme ještě potřít máslem. To je potom dokonalé blaho.

Dobrou chuť a pěkné babí léto. Zabavit se můžete soutěží: Houbařská soutěž od léta až do podzimu. 

Bramborové špízy jsou ideálním parťákem pro letní grilovanou kotletku, krkovičku, rybu nebo cokoli jiného na ohni rožněného. Výhodou je, že si je můžete připravit pár hodin předem a potom už se nenechat zdržovat a vytáhnout je přesně v ten moment, kdy budou mít svůj čas, aby byly slavnostně položeny na grilovací mřížku. Grilujeme ne více jak 10 minut.

Bramborové špízy

• malé kulaté brambory
• lístky šalvěje
• grilovací špejle (předem namočené do vody) nebo kovové tyčky
• olivový olej sůl

Na bramborové špízy toho moc nepotřebujeme. Nejdůležitější je opatřit si menší kulaté brambory stejné velikosti. Se vším ostatním už můžete improvizovat.

Kvalitní brambory salátové odrůdy (malé a kulaté hlízy mají přednost). Předem brambory uvaříme ve slupce do poloměkka. Po uvaření necháme vychladnout nebo dle potřeby napichujeme rovnou na špízové jehly či grilovací špejle. Mezi každou bramboru přidáme složený šalvějový lístek. Před samotnou přípravou bramborové špízy potřeme olivovým olejem, posypeme mořskou solí a můžeme na grilu upéct.

Bramborám se dá vtisknout i zajímavá chuť pomazáním pestem či česnekovým olejem. Klidně na brambory můžeme přidat špetku chilli nebo strouhaného parmazánu. To je na naší  libovůli, fantazii a chuti. Mou radu berte jako dobré doporučení na osvědčenou kombinaci, čím špízy z brambor vylepšit. Pečte je na grilu nebo doma v troubě. Ideální jsou kvalitní jednoporcové misky, na které lze snadno naaranžovat celé kompletní jídlo a rovnou z trouby servírovat na stůl. Ale přeci jenom letní grilování má vždycky něco do sebe, tak si tenhle recept raději vyneste z kuchyně ven na čerstvé povětří. Můžeme jenom doufat, že počasí se ještě umoudří a léto bude! :-)

Proti letní nudě tu jsou hned dvě soutěže o ceny, do kterých se můžete zapojit.

1. Houbařská soutěž od léta až do podzimu
2.  Letní soutěž o jídle plném vášně a o vášni pro jídlo

Léto je doba cestování a ochutnávání nových krajin a místních kuchyní. Před časem jsem založila rubriku s názvem „Interesantní pochoutky z vaší báječné dovolené“, kam můžete přispět svým gastronomickým zážitkem i vy. Co dobrého a kde jste snědli na cestách? Za dobrým jídlem se nemusí jezdit moc daleko. Dá se na něj natrefit i za humny :-)

Jedině jaro umí vytvořit chutné a voňavého blaho a vpašovat ho do každému pokrmu. Za předpokladu, že sáhneme po čerstvé zelenině a svěžích bylinkách. To potom máme záruku, že všechno se to krásně spojí v jeden lahodný celek. A nejlépe se nám to vydaří v jedné velké pánvi. Větší než menší množství barevné křupavé zeleniny nikomu nemůže uškodit.

Kdo by si na jaře rád nevyšlápl směrem k pěkné tržnici? Bez pořádně velkého proutěného košíku tam nemá cenu chodit, proto ho vozím pro jistotu pořád v autě. Když nemám na dosah tržnici (a to je většinou 9 z 10 případů), musím se spoléhat se na svou zahradu. Jak zasadím, tak sklidím ;-) Nebývá to vždycky valné. Zatím je mi štědrou dárkyní bylinek, ale nebute to dlouho trvat, pro sladká rajčata a voňavé papriky si s košíkem vyšlápnu do svého skleníku. Do té doby se spoléhám na sluncem vybarvenou zeleninu z dovozu a lituji, že bydlím na 15. poledníku s nesprávnou rovnoběžkou. Než se stihnu oprostit od zimníku, jinde už si slunce vystrkuje vesele drápky a rozdává slunečnou pohodu. V hlavě spřádám plány, kam letos vyrazím na báááječnou dovolenou. Nejlépe se mi přemýšlí nad pánví, ze které stoupá voňavý dým.

Ratatouille – to je fakt voňavý seriál vzpomínek … a všechno to začíná u něžných květů tymiánu. Než mi odkvete, musím si ho ještě pořádně užít.

Mateřídouška čili tymián

Mateřídouška – tymián patří mezi polokeříky. Se svými drobnými a světle růžovými kvítky vytváří nízké voňavé půdopokryvné porosty. Nejlépe voní a chutná ten čerstvý, ale zatracovat se nemá ani sušený, uskladněný v dobře utěsněné kořence. 

Použití tymiánu je velmi všestranné. Nepostradatelný je v bylinkových směsích. Dobrou společnost mu dělá bobkový list a petržel. Hodí se do polévek, do zeleninových směsí, k masu, zvěřině, drůbeži i rybám, uzeninám, do salátů, do pomazánek i bylinkových másel. Tymián je velmi univerzální, proto jsem si ho oblíbila a pěstuji hned několik jeho druhů.

Ratatouille (ratatuj)

• rajčata
• lilek (baklažán)
• cuketa
• červená a zelená paprika
• cibule
• dle chuti česneku
• olivový olej
• nezbytné bylinky – tymián/mateřídouška (může být i rozmarýn, bobkový list, i čerstvá majoránka je skvělá)
• okořenit mořskou solí a čerstvě mletým pepřem

Rajčata spaříme, oloupeme a vyškrábneme semena (kdo chce, ošidí se a použije loupaná rajčata z konzervy. Ovšem v létě je to škoda! Čerstvému rajčeti se nic jiného nevyrovná, protože vůně léta sedí pod slupkou a v konzervě tuhle vzácnou ingredienci budeme hledat marně. Lilky nakrájíme na plátky, posolíme je a necháme asi 20 minut vypotit. Potom uvolněnou šťávu vymačkáme. Tím se zbavíme hořčin a lilek bude chutnější. Mladé cuketky neloupeme a nakrájíme je na plátky (nejlépe chutnají, pokud nepřerostou délku 15 cm). Z paprik vyjmeme jaderníky a nakrájíme je na silnější plátky. Cibuli i česnek nakrájíme též na plátky. Nekrájíme na drobné kousky, rustikální podoba tomuto jídlu sluší lépe.

Na teflonové pánvi zahřejeme olivový olej a osmahneme cibuli, přidáme papriky a rajčata a podusíme cca 10 minut. Přidáme cukety a lilek, plátky česneku, osolíme, opepříme, přidáme bylinky a odkryté dusíme dalších cca 20 minut. Vydusíme všechnu šťávu a dáme jídlu šanci, aby se všechny vůně léta spojily v pánvi v jeden nepřekonatelně chutný celek. Teprve nyní můžeme podávat.

 

Ve finále to dopadlo tak, že jsem k voňavé zelenině nachystala ještě telecí plátek. Teplá bagetka a sklenice červeného vína nechyběla.

 

Další kuchyňské tipy:

Pro pikantnější chuť této zeleniny můžeme ratatouille zapéct v troubě a povrch posypat strouhaným parmazánem nebo ovčím sýrem. Ratatuj jako náplň slaných koláčů „Quiche“ je též skvěle použitelná. Se zeleninou se dá snadno experimentovat. Výhodou je, že konzumace teplého či studeného = vždy chutný zážitek. Zvláště, máme-li zeleninu rovnou ze zahrady – už se na to těším!

 

Dietní verse bez oleje:

Kdo hubne do plavek, tomu přijde vhod odlehčený způsob přípravy.

 

Do velkého hrnce navrstvíme zeleninu v následujícím pořadí: lilek, rajčata, cuketa, paprika. Jednotlivé vrstvy proložíme plátky česneku, petrželkou, osolíme a opepříme. Zeleninu vyskládáme téměř po okraj hrnce. Přikryjeme pokličkou a dusíme nejméně 2 hodiny na velmi mírném plameni.

 

Jak se u vás doma daří tymiánu?

 Mohlo by se stát, že někdo namítne: „Říkejte si co chcete, já mám raději lečo!“ Aby mu to nebylo líto, mohu posloužit alespoň odkazem, protože u nás doma se ani leču nebráníme. Na temperamentní maďarskou specialitu zatím neuzrál čas, ale brzy to přijde. Včera jsem si pořídila několik pikantně pálivých paprik a vysadila je do skleníku. Nedá se nic dělat, správné lečo musí umět štípnout na jazyku :-) Našla jsem i způsob, jak udělat lečo pečené v troubě.

 

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Jestli nesnášíte mrkev, je mi to líto. Kdo mrkev nemá rád, ten „ostrouhá“, protože dnes tu jsou mrkvové hody. Vařila jsem mrkev stereo. Je lepší dušená mrkev po česku nebo po francouzském způsobu? „Česká dušená“ je trochu okoukaná, ale i tak se ji nesluší podceňovat. Francouzská mrkvička má trochu jiný šmrnc, ale tím se zase nemusíme zavděčit domácím „klasikům“.

Všechnu mrkev jsem nechala nastoupit do kuchyně. Bylo jí dost na to, aby mi bylo jasné, že oškrabat a nakrájet tuhle početnou oranžovou skupinu bude chvilku trvat. Na „dušenou českou“ to bude proměna v kostičky, francouzská receptura si žádá hranolky tenké jako sirky. Ideálního stavu se mi nepodařilo dosáhnout, ale hranolky to byly.

Pro zajímavost jsem nakoukla do kuchařky Anuše Kejřové. Jak připravovala dušenou mrkev ona? Nečekám žádnou revoluci, protože ji dělala určitě tak, jak si ji pamatuji ze školní jídelny. Mrkev nepatřila k jídlům, která by ve mně vyvolala nějaké zvláštní nadšení, ale naučila jsem se ji přijímat bez zvláštních emocí. V kombinaci s dušeným vepřovým masem a vařeným bramborem jsem ji alespoň z půlky porce vždycky snědla. Pamatuji si na jiné ohavnosti školních jídelen, kterých jsem se ani nedotkla :-) Jak šel čas, vypěstovala jsem si k mrkvi láskyplný vztah. Nejúžasněji mi chutnala v momentě, když se mi podařilo vypěstovat si pár řádků vlastnoručně. Čerstvá mladá karotka ze záhonu, to je něco extra. Dokonce i mladou šťavnatou natí jsem nešetřila. Pochopitelně takovou extra mrkev nemám po ruce a tak se dnes spokojím s holandskou mrkví z dovozu. Holandsko je pro ni totiž symbolické.

Holandské zahradnické umění bylo pro mrkev požehnání. Obarvili ji totiž do národní holandské barvy a jen stěží si představit, že prapůvodní barva mrkve je fialová a bílá. Přes žlutou a červenou byla vyšlechtěna do typického mrkvového zabarvení, optimisticky oranžové. Stalo se tak v 17. století u příležitosti oslavy Viliama I. Oranžského. Jiné barevné formy mrkve jsou ve světě stále v kurzu, ale mému oku lahodí právě ten oranžový nádech.

Kam pro kvalitní českou mrkev za dobré prachy? 

Křupavé mrkvové hranolky podušené s jablečným vínem

Vynikající příloha k masu či rybě, příjemně aromatizovaná jablečným vínem nebo moštem, kterou ocení i vegetariáni.

• 500 g čerstvé mrkve
• 30 g másla
• 1 lžíce olivového oleje
• 1 lžíce cukru
• 125 ml jablečného vína nebo moštu (doporučuji Cidre Cru Bretone Doux)
• 1 lžíce dijonské hořčice (čím pikantnější, tím lepší) – může být i provensálská s česnekem
• 1 lžíce nasekané petrželové nati
• čerstvě mletý pepř
• sůl

Mrkev oloupeme a nakrájíme na tenké hranolky. V pánvi necháme rozpustit máslo, přidáme olivový olej a osmahneme mrkvové hranolky ze všech stran.

Po pěti minutách přidáme k mrkvi lžíci cukru a necháme mírně zkaramelizovat.

Zalijeme vínem nebo moštem, přidáme francouzskou hořčici a cca 10 minut mírným varem podusíme.

Tekutina se musí skoro všechna odpařit, zůstane jen lehce zahoustlá aromatizovaná šťáva.

Podle chuti mírně osolíme, opepříme čerstvě namletým pepřem z mlýnku. K mrkvi přidáme čerstvou nasekanou petrželovou nať a můžeme podávat.

Dušená karotka na másle (nejen) podle Anuše Kejřové

Nic se od dob královen staročeské kuchyně nezměnilo. Můj recept se rozchází jen v jednom jediném bodě. Nepodlévám vodou, ale hovězím vývarem, protože dá mrkvi sílu. Do hotové podušené mrkve přidávám pár kapek citrónové šťávy, ale to už je jenom zanedbatelná drobnost.

• 500 g čerstvé mrkve (nejlépe karotky)
• 50 g másla
• 1 lžíce cukru
• 1-2 naběračky vody nebo vývaru (zeleninový, hovězí)
• 1 vrchovatá lžička hladké mouky nebo Maizena (kukuřičný škrob)
• sůl
• čerstvě vymačkaná citrónová šťáva

Mrkev můžeme nakrájen na kolečka, ale já dávám přednost drobným kostičkám. Na másle orestujeme nakrájenou, předem oloupanou mrkev a po chvilce přidáme lžíci cukru a necháme lehce zkaramelizovat.

Zalijeme vývarem a zvolna pod poklicí cca 15 minut podusíme.

Podle potřeby doléváme malé množství tekutiny, aby se mrkev nepřipalovala. Měkkou mrkev zaprášíme moukou (nebo Maizenou), předem rozmíchanou v malém množství vody. Necháme přejít varem, dle chuti osolíme a než neseme na stůl, tak ochutíme pár kapkami čerstvě vymačkané citrónové šťávy.

Která mrkev mi chutnala víc? Bylo to tak nějak nerozhodné. Dušená mrkev mého mládí byla příjemně sladká a ta druhá měla velké osobní charisma. Jsem velký milovník dijonské a vůbec pikantní hořčice a navinulé jablečné tóny v chuti jsem si zamilovala. Pro jistotu jsem naložila do talíře od každé pěknou porci a jako elegantní doprovod volím vařené malé zámecké brambůrky, krátce orestované na přepuštěném másle. Přichází jaro, nechybělo čerstvé domácí vejce. Z talíře mrkalo v podobě volského oka.

Trochu podušené mrkve se dá použít na přípravu vynikající krémové mrkvové polévky se smetanou a vařeným hovězím masem. Čeho je moc, toho je příliš :-)

Co platí všude jinde, neplatí pro mrkev

Co je zdravější? Chroupat mrkev syrovou nebo vařenou? Možná budete překvapeni, ale vařená mrkev je zdravější. Ze syrové mrkve jen stěží dostaneme všechny dostupné živiny, protože je to zelenina se silnou buněčnou stavbou stěn a v syrovém stavu je vážně dost tuhá. Bylo doloženo, že při chroupání syrové mrkve naše tělo přijme jen 25 % betakarotenu. O něco lepší hodnoty dosáhneme nastrouháním mrkve. Zcela jasně vede mrkev vařená –  je to až 50 %. Mrkev krom karotenů náš jídelníček obohatí o celou řadu vitaminů skupiny B, C a E. Je bohatá na vlákninu a stopové prvky a má pozitivní vliv na náš ostrozrak.  Na co nesmíme zapomenout? Betakarotén se nepřemění na vitamin A, když nepřidáme kapku oleje.

Kam pro českou zeleninu? Když neroste na zahradě, tak pochodíte na farmářském trhu.

Symbolicky jsem uspořádala mrkvové hody v den, kdy začalo dlouhé postní období. Na pár dnů dát masu vale je fajn. Těžko bych o půstu něco povídala našemu psovi. Aby si všimnul, obrátila jsem mu poměr masa a přílohy ve prospěch rýže :-)

Docela bych ráda věděla, jak je to s dušenou mrkví u vás doma? Připravujete ji s chutí nebo zrovna mrkev nepatří mezi vaše oblíbené zeleninové favority? U nás není mrkvových odpůrců, proto si na ni občas troufnu. Jaký je ten váš mrkvový hit?

Gratén je lahůdková úprava brambor a moc mu to sluší v zapékací misce nebo keramickém rendlíku, ve kterém se běžně servíruje na stůl. Hodí se k pečenému masu či rybě, ale když na to přijde, může mít na talíři sólový výstup. Gratinované brambory se dají proložit například cuketovými plátky. Běžně se gratén zalévá smetanou, já zvolila variantu dietnější a použila pouze mléko. Gratinované brambory mají rádi ve Švýcarsku. Chuť brambor udává dobře zvolený sýr. Švýcaři mají opravdu bohatý výběr. Dnes jsem si sáhla pro kousek ementálu, ale vy můžete použít jiný dobrý sýr vhodný na strouhání.

Gratinované brambory s cuketovými plátky a ementálem

• 800 g syrových oloupaných brambor – nakrájených na tenké plátky
• 1 stroužek česneku + plátek másla na vytření zapékací nádoby
• 250 ml mléka
• 250 ml smetany
• špetka strouhaného muškátového oříšku
• sůl
• pepř
• 100 g strouhaného sýra
• 100 g cukety nakrájené na tenké plátky

Zapékací nádobu vytřeme přepůleným stroužkem česneku a poté máslem. Ve větším hrnci svaříme mléko se smetanou (já použila mléko), osolíme, opepříme a přistrouheneme špetku muškátového oříšku. Do takto upraveného vroucího mléčného základu vložíme bramborové plátky a cca 12-15 minut předvaříme. Občas promícháme, aby se brambory nepřichytily ke dnu.

Až brambory změknou, přidáme do směsi nastrouhaný sýr a cuketové plátky.

Takto připravený základ pro gratén vlijeme do vymazané zapékací nádoby a v předehřáté troubě na 180 °C upečeme dozlatova. Doba pečení je cca 40-45 minut. Hotový gratén krájíme krájíme jako koláč na čtverce nebo obdélníčky a podáváme coby přílohu k pečenému masu nebo rybě. Gratinované brambory pečeme vždy v nízké vrstvě. Před pečením můžeme ještě na povrch nasypat sýr, strouhanku a položit pár plátků másla.

I sebelepší pečínku dokáže pokazit špatně připravený knedlík, proto připomínám recept na absolutně dokonalý knedlík, se kterým si musí poradit úplně každý. Zázrak nese jméno hrnečkový knedlík. V tomto případě není potřeba pronikat do tajů kvasnic a příprav kvásku. Není nutno obávat se procesu kynutí, hledat na knedlíkové šišky ten největší hrnec a vůbec není třeba mít z něčeho strach. Hrnečkové knedlíky umí přesvědčit o tom, že není potřeba kazit domácí pečínku knedlíkovým polotovarem jen proto, že si  prostě knedlík sami doma udělat neumíme. Od této chvíle si s tímto receptem můžete KNEDLÍKY nachystat  kdy si vzpomenete. Jako bonus jsem připravila recept na „singl“ knedlíky.

Hrnečkové knedlíky

• 2 hrnky hrubé mouky
• 2 hrnky mléka
• 4 hrnky pokrájených rohlíků, což je cca 5 ks
• 4 vejce
• sůl, cca 1 rovná čajová lžička
• petrželka
• máslo na vymazání hrnečků

Tyto knedlíky zvládne každý a jsou opravdu luxusní pochoutkou ke všem omáčkám, pečínkám i klasickým českým dobrotám. Úžasně voní po másle a petrželka dělá působivou strukturu celého knedlíkového těsta. Ostatně některé rohlíkové kostičky lze předem osmažit na másle. Vaší fantazii se meze nekladou, ale knedlík by měl zůstat knedlíkem. Při vymazávání hrnečků máslem zkuste kousek másla rozehřát v kastrůlku a rozehřátým máslem vylijte  jeden hrneček po druhém. Takové vymazání je rychlé a účinné.

 

 

Recept na knedlíky pro jednoho

Možná někomu přišlo na mysl, co by asi tak dělal s tolika knedlíky, když je na konzumaci sám? Určitě bych věděla co s načatým knedlíkem, protože dobře připravené  knedlíky s vajíčkem nejsou vůbec k zahození, ale …. připravila jsem recept na hrnečkové knedíky pro jednoho. I „singl“ knedlík má v dnešní době své místo :-)

• 1 dl mléka
• 1 vejce
• 1 rohlík
• 1 lžíce másla na vymazání hrnečku
• 1 dl hrubé mouky
• sůl

Příprava je identická, jako v předešlém receptu. Může se stát, že ve chvíli, kdy dostanete chuť na knedlíky nebude doma vůbec žádný rohlík. Sáhněte po toastovém chlebu. Mám vyzkoušeno, že 4 plátky odpovídají doporučené dávce pečiva v receptu. Můžete použít i tmavý toastový chléb. Z ingrediencí na knedlíky pro jendoho si vykouzlíte cca 12 plátků pěkných knedlíků, tzn. že se o ně můžete s někým podělit a všichni budou mít dost :-)

 

 

Knedlíková rada, která nemusí být k zahození

• absolutní základ pro podařený výsledek  = všechny ingredience na přípravu knedlíkového těsta musí mít pokojovou teplotu. Tzn. vše si připravíme na pracovní desku o trochu dříve než se pustíme do práce.

O klasickém českém knedíku zase někdy příště :-) Doufám, že jsem těm, co si ještě nikdy knedlík ve své kuchyni nezkusili, dodala trochu odvahy ověřit si své knedlíkové schopnosti ;) Přeji všem, ať ten Váš knedlík z hrnečku na talíř ladně vyskočí a vykouzlí nezapomenutelný dojem. Potom se velmi snadno ubytuje v knedlíkové hitparádě vašeho domácího repertoáru. I když se to někomu nelíbí, knedlík je základ české kuchyně. Ať už je to kynutý houskový, karlovarský, ubrouskový, bramborový nebo hrnečkový. Do českého talíře patří bez ohledu na to, že se dopustíme dietní chyby.

 

 

Příjemnou změnou mohou být Vídeňské houskové knedlíky. O českém knedlíku jsem se daleko víc rozepsala v knize Rande s gurmánkou v české kuchyni. Tam najdete rovnou celé „knedlíkové desatero.“ Jaké knedlíky jsou u vás doma nejoblíbenější? U nás jednoznačně vedou hrnečkové. Udělala jsem si flám po svém fotoarchivu a zjistila, že je dělám ke kančímu se šípkovou omáčkou i ke svíčkové na smetaně. U nás doma patří hrnečkové knedlíky bez debat ke stálicím a okupují horní příčku knedlíkové hitparády.

 

Brambory, víno, máslo, hrušky, koření. Marně budete hledat sýr, ten v této podzimní „echt“ švýcarské dobrotě nemá co dělat ;-) Vedle kaše si ho ale položit můžete, když bez něj nevydržíte a jinak si tu švýcarskou romantiku představit neumíte.

Při šlehání kaše můžete přemýšlet: Víte co kanton Thurgau proslavilo po celém světě a vy to určitě máte doma :-)

Bramborová kaše s hruškami (švýc. Birre und Stock)

• připravíme bramborovou kaši podle tradičního domácího způsobu

• ½ litru vody
• 0,1 litru bílého vína
• 150 g cukru
• kousek celé skořice
• 1 badyán event. 1 hřebíček
• špetka citrónové kůry
• opravdu „dobré“ čerstvé  máslo

Kanton Thurgau. Pro tuto oblast jsou typické obrovské sady ovocných stromů, proto jídla z jablek a hrušek zdejší kuchyni nemohly minout. Z jablek se vyrábí neskutečně dobrý mošt, který se často přidává do masových specialit.

 

Víte, co kanton Thurgau proslavilo po světě? Maggi nese jméno po Juliovi Maggim, mlynáři z kantonu Thurgau (žil v druhé polovině 19. století), který založil stejnojmennou potravinářskou firmu. Rozpustné kostky bujónu a polévkové koření pronikly do celého světa.

 

Kanton Thurgau nám též připomene u nás nejpěstovanější odrůda vinné révy – Müller Thurgau – jedna z nejoblíbenějších odrůd v severněji položených vinicích. Její původ sahá do roku 1882, kde byla v Německu vyšlechtěna profesorem Müllerem na šlechtitelské stanici v Geisenheimu a jejími rodiči jsou Ryzlink rýnský a Madlenka královská. Název vína, jak už jméno napovídá, vychází ze jména šlechtitele prof. Müllera a název Thurgau vychází z rodiště prof. Müllera, švýcarského kantonu Thurgau. U nás je tato odrůda poměrně hodně rozšířená.  Je považována za druhou nejpěstovanější odrůdu.

 

Protože švýcarská konfederace má 26 samostatných kantonů (Aargau, Appenzell Ausser-Rhoden, Appenzell Inner-Rhoden, Basel-Land, Basel-Stadt, Bern, Fribourg, Genève, Glarus, Graubünden, Jura, Luzern, Neuchātel, Nidwalden, Obwalden, St. Gallen, Schaffhausen, Schwyz, Solothurn, Thurgau, Ticino, Uri, Valais, Vaud, Zug, Zürich) – mohla by tu být zajímavých specialit celá řada. Určitě k některým se ještě dostanu, protože švýcarskou kuchyni mám moc ráda a zimní období si bez některých jídel představit neumím :-)

 

Úředními jazyky jsou němčina, italština, francouzština a rétorománština, je nad slunce jasné, že zdejší kuchyň nemůže být nezajímavá. Křižují se zde dvě základní kuchyně světové gastronomie a příslovečný švýcarský smysl pro preciznost s vytříbeným vkusem dal vzniknout prvotřídní kuchyni, která uspokojí opravdu každého. Gruntovní staré recepty pastevců a horalů, které se těší té největší oblibě, báječné víno z místních vinic – to vše je příslibem, že se švýcarskou kuchyní se nudit nikdo nebude. Mnoho jídel doslova vyžaduje velkou společnost (fondue & raclette) a teprve potom je to pravé stolování po švýcarsku. Určitě se nechte zlákat, litovat nebudete, švýcarská kuchyně má nenapodobitelné kouzlo luxusu a prostoty – to vše ze surovin prvotřídní kvality. Přeji dobrou chuť … è Guete :-)

 

Teplé jídlo, které budete mít na stole dříve než za 5 minut. Je den vína, přidávám tedy vinnou recepturu, kterou jsem si specielně na svátek vína vymyslela. Ať už jste příznivci Beaujolais nebo s ním nechcete mít nic společného, občas si připravit něco na víně je příjemným zpestřením naší chuti. Nepřicházím s ničím složitým ani s tak typickým receptem, jako je Kohout na víně nebo Hovězí po burgundském způsobu (Boeuf Bourguignon). Můj recept je daleko jednodušší a dost možná všechny potřebné ingredience budete mít po ruce.

Brambory s jablky dušené ve víně

Možná na první pohled jsem ve vašich chuťových buňkách nevzbudila žádné emoce, ale bude to tím, že jste neochutnali. Aby bylo jídlo na stole opravdu do 5ti minut, je potřeba spolehnout se na vynález pana Papina. Výsledek nezklame!

Pro 2 hladové osoby si připravte:

• 5 – 6 brambor
• 3 jablka (těm s červenou slupkou to v pokrmu sluší nejlépe)
• 1 lžíce olivového oleje
• mořská sůl
• čerstvě mletý pepř
• nějaká bylinka (čerstvá majoránka nebo tymián) – není vyloučeno, že se to dá udělat i bez bylinek, ale já je po ruce mám, proto je téměř nikdy nevynechám
• 1 lžička jablečného octa
• 2 dl vína (zkoušela jsem to s bílým i červeným – obě vínka obstála)
• 1 plátek másla (podle chuti a dietního režimu) – přimlouvám se za to, aby jste máslo z receptu nediskvalifikovali, protože jeho chuť umí v každém pokrmu příjemně pohladit

Brambory oloupeme a nakrájíme na plátky cca 3-4 mm vysoké. Jablka neloupeme, ale přepůlíme a vyřízneme jadřince. Nakrájíme je též na plátky. Do Papinova hrnce cákneme na dno trochu olivového oleje, vhodíme plátky brambor s plátky jablek, lehce osolíme, opepříme čerstvě mletým pepřem, přidáme kapku jablečného octa a zalijeme vínem (ideální je lehké víno s ovocnou chutí – klidně Beaujolais), vhodíme plátek másla a bylinkovou kytičku. Už nic nebrání tomu, abychom hrnec postavili na kamna. Zatím stále bez poklice. Minutku zahříváme a poté hrnec uzavřeme poklicí. Počkáme až poprvé odfoukne pára přes ventil a od té doby vaříme cca 4-5 minut. Jen co ucítíme lehký závan karamelizace ovocných šťáv a bramborového škrobu s vůní vína, které do sebe nasály brambory i jablka, je čas hrnec z kamen odstavit. Přeneste ho rovnou do dřezu a proudem studené vody nechejte všechnu páru zkondenzovat. Ventilek bleskem klesne k poklici a v kuchyni to přestane soptit voňavými parami. Hrnec otevřete a můžete si ihned pochutnat na dokonale měkkých a chutných bramborách, které krášlí jablka a elegantní odér vína. To vše parfémované decentními tóny bylinek.

Máte na stole jídlo, které vás v chladném počasí zahřeje a udiví, jak rychle se ze syrových brambor dá uvařit. Nesnažila jsem se přemýšlet o tom, co bych si k takto připraveným bramborám měla ještě připravit a dala jsem si na svou porci pěknou kopičku sýra cottage a pochutnala jsem si opravdu královsky. Takto připravené brambory můžete podávat s bílým masem (kuřecí, krůtí, králičí, rybí), to už je jen na vaší chuti. Já jsem se spokojila jenom s bramborami a neměla jsem pocit, že mi v tu chvíli maso na talíři chybí. Soustředila jsem se na všechny lahodné tóny, které jsem v jídle objevila. První verze byla s vínem bílým a čerstvou majoránkou. Druhá verze měla voňavý základ ve víně červeném a čerstvém tymiánu. Těžko označit jednoho vítěze, protože jsem si pochutnala 2x.

Možná doma nemáte Papinův hrnec! Samozřejmě to jde připravit i jinak, ale kouzlo vařených brambor právě v tomto hrnci je jedinečné. A těch možností přípravy, které se přímo nabízejí, těch je skutečně nepočítaně. Já jsem prostě bramborová :-) Bramborových receptur bude u nás doma vonět víc, protože jsem se pustila do bramborové kuchařky, která bude speciální přílohou časopisu. Než bramborové číslo vyjde, na to je ještě čas. Zítra vychází Vánoční kuchařka, která je přílohou časopisu DIAstyl, tak je potřeba myslet vánočně (informace pro přátele, kteří mě upomínali, abych jim to nezapomněla povědět včas :-)

Až budete chystat vánoční cukroví, tak právě rychlé receptury budou v popředí vašeho zájmu. Zkuste třeba takto upravené brambory. Třeba si vymyslíte nějaký svůj báječný recept. Pokud bude z brambor a bude to minutová záležitost, klidně se přijďte pochlubit. Troufám si tvrdit, že dřív jak za 5 minut se syrové brambory neuvaří ;-) Všechna kouzla jsou v kuchyni povolena.