Jestli se nám v těchto zimních dnech něčeho nedostává, je to slunce. Co si udělat šik recepturu z dýně? Jen co ji položíte do kuchyně, vnesete tam atmosféru prosluněných dnů. Oranžová barva je absolutně teplým a oslnivým koktejlem namíchaným z odstínů červené a žluté. Na téhle kulaté oranžové záležitosti je pozitivní její trvanlivost. Přežije od podzimu do zimy bez úhony. Její dužina se dá pohodlně i zamrazit. O jednu pěknou dýni jsem zrovna v těchto dnech zakopla v našem tmavém vinném sklípku. Na světle se ukázalo, že je to fešanda Hokkaidó, tak jsem ji vzala s sebou do kuchyně, s úmyslem uvařit si něco čistě vegetariánského. Kdyby to náhodou mělo přijít milovníkům masa líto, souběžně s dýní jsem připravila zajímavou rychlovku z kuřecího masa. Při tomhle vaření můžete myslet třeba na slunnou Itálii. Něco z tamějších vůní na talíři určitě najdete.

Hledači symbolu elánu, nadšení a čisté  radosti ze života by měli sáhnout po oranžové barvě všemi deseti. Je vznešenou barvou kreativního myšlení, proto i vaření s dýní se může proměnit v nové a nezapomenutelné gastronomické zážitky. Nechte se vyprovokovat k experimentům, protože dýně ze své podstaty umí rozdávat oslňující dojem. Barva ji k tomu předurčuje, ale kdo chutně připravenou dýni jednou ochutnal, ten ví, že dýně neoslňuje jen svým zjevem, ale má ukryté kouzlo i ve své zvláštní chuti.

Poprvé jsem do ní bodla ostrý nůž s dobrými úmysly, že si uvařím sametově hebkou dýňovou polévku. Oranžová barva zesiluje chuť k jídlu, hned jsem pojala podezření jestli nebude škoda rozřezat ji na kusy a rozmixovat do polévky? I když první řez byl poněkud nevzhledný, ještě jsem stihla zachránit co se dalo a dýni přisoudila jiný osud. Tuhle roztomilou dýni budu totiž zapékat, protože právě druh Hokkaidó je k těmto účelům nejvhodnější. Silná slupka v žáru trouby změkne a dýně se dá zkonzumovat opravdu úplně celá. Před pár dny, při pečení římské kotlety,  jsem si slibovala, že najdu nějaké nové uplatnění pro druhou sklenici pesta. Tentokrát to bylo pesto růžové, Pesto Rosso. Jak jsem slíbila, tak jsme udělala. Bylo dobře, že jsem tuhle skleničku nikam hluboko do domácích zásob nestrkala a nechala si ji pěkně na očích.

S důvěrou jsem se spolehla na koupený produkt, ale není nemožné si takové pesto snadno vyrobit i doma. Nejvhodnější je použít hmoždíř s třecí paličkou, ale dá se připravit i šetrným způsobem v mixéru na bylinky. Ovšem žádnou jemnou kaši si z něj nedělejte! Jeho půvaby a vnady by byly rázem usmrceny. Pestu sluší rustikálnější vzhled. Samozřejmě je pro jeho výrobu nejvhodnější doba v momentě, kdy máte čerstvé lístky bazalky. Bazalka zrovna nemá své nejlepší dny, ale i tak by tu recept na domácí výrobu růžového pesta chybět neměl.

Růžové pesto

• na cca 100g sušených rajčat naložených v olivovém oleji
• cca 50 g jemně strouhaného parmezánu
• cca 40g piniových oříšků (jsou to vlastně semena velkých borovic, které rostou kolem Středozemního moře – mají úžasnou pryskyřičnou chuť) – pokud je nemáte, dají se do pesta použít i mandle, ale v duchu tradice bych „piňolky“ nevynechávala
• 3 lžíce olivového oleje (ten ze sušených rajčat je ideální, ale nesmí být moc navoněný kořením; v tom případě raději sáhněte po lahvi extra vergine)
  čerstvé bazalkové lístky dle chuti
• 1 až 2 stroužky česneku
• parmazán (parmigiano reggiano) je slaný, ale pokud vám to není dost, sáhněte pro špetku mořské soli, protože ta se do pesta hodí nejlépe
• do pesta můžete též použít tvrdý ovčí sýr – pecorino

Všechny suroviny rozdrtíme v hmoždíři nebo jen krátce promixujeme, aby si pesto zanechalo svůj žádoucí rustikální výraz a jednotlivé suroviny se drobně rozdrobily a nikoli slily v jednu hustou kaši. Tak opravdu pesto vypadat nemá. Olivový olej se přidává až naposledy a sjednotí krásně konzistenci pesta. Doporučuje se nechat pesto před přípravou několik hodin v chladu odležet.

Abych se vrátila k dýni samotné, budu se věnovat tomu, jak jsem tuhle krásnou baňatou zeleninu vydlabala, naplnila, přiklopila, upekla a skvěle si pochutnala :-)
O recept se ráda podělím s těmi, co na krásu dýní věří. Těm, kteří nevěří, možná podám důkaz, že dělají chybu.

Než začnete chystat tuhle plněnou dýni, myslete na to, že budete potřebovat přiměřené množství vařené rýže.

PEČENÁ DÝNĚ PLNĚNÁ RÝŽÍ

• 1 dýně Hokkaidó (vydlabaná jako miska s pokličkou)
• vařená rýže (tolik, aby vyplnila celou dýni) – použila jsem basmati
• růžové pesto
• 2 lžíce panenského olivového oleje
• čerstvě mletý pepř
• mořská sůl
• podle chuti bylinky (čerstvé či sušené) – použila jsem tentokrát sušenou bazalku
• plátek másla (skvělé je bylinkové máslo s česnekem)

Postup dle mého receptu je triviální. Dýni vydlabeme, tzn. odstraníme všechna semínka a použijeme-ji jako zapékací nádobu s pokličkou. Uvaříme rýži podle obvyklého způsobu. Sáhla jsem po basmati, ale není vyloučeno použít i rýži jinou. Nakonec proč ne opravdovou italskou rizotovou? Pár dobrých tipů na přípravu tradičního rizota najdete zde.

Rýže Basmati  je v rýžovém království velmi váženou osobností. Dlouhozrnná rýže Basmati se původně pěstovala na úpatí Himalájí. Bílou barvu získává odstraněním vnější slupky a leštěním. Jedná se o nejjemnější ze všech druhů rýže. Neopakovatelnou chuť jí dodává voda stékající z ledových masivů hor. Má jemnou chuť a vůni s oříškovou příchutí. Je snadno a rychle stravitelná a přirozeně bezlepková. (Nutriční hodnoty ve 100 g: Energie 1 540 kJ (367 kcal), 7 g bílkovin, 78,4 g sacharidů, 0,6 g tuků)

Pokud dáte na mé rady a uvaříte si jemnou rýži basmati, její chuť osvěžíme vydatně pestem a naplníme ji do vydlabané dýně pěkně po okraj. Můžeme rýži navonět bylinkami, čerstvě mletým pepřem i bylinkovým máslem s lehkým tónem česneku. Takhle jsem to udělala já. Před vložením uvařené rýže do dýně jsem dýni osolila, opepřila a pokapala lžící dobrého olivového oleje. Poté jsem přidala vařenou basmati rýži a promíchala ji s růžovým pestem. Před zaklopením pokličkou jsem do ráže zabořila malý hranolek bylinkového másla s lehkým česnekovým aroma.

Přiklopila pokličkou a v troubě vyhřáté na 190 °C cca 35 minut upekla. Když poklička na zbytek dýně dobře nedoléhá, je fajn utáhnout všechny netěsnosti třeba proužkem  z alobalu. Pokud je dýně velká, můžete ji před naplněním cca 10 až 15 minut upéct bez náplně a naplnit až poté, co lehce změkne. Pekla jsem ji na pečicím plechu vyloženém papírem na pečení, ale mnohem praktičtější by bylo, kdybych ji bývala rovnou posadila do šikovné menší zapékací misky, se kterou bych upečenou dýni mohla rovnou položit na stůl. Přendat ji z plechu na servírovací misku nebylo tak obtížné, ale když je dýně horká, nejde to zrovna moc brilantně. Příště na to budu myslet ;-)

Řekla jsem si, že dýni už budu dělat jenom takhle. Je to efektní a naprosto báječné. Až budete lžící sázet na svůj talíř kopečky rýže i s měkkou dužinou pečené dýně, sami tomu uvěříte. Esteticky se na talíři rýže s kousky dýně netváří bůhvíjak, ale vsaďte na chuť samotnou! To je předem vyhraná sázka.

S minimem práce se doberete k zajímavému výsledku. Určitě si nějaké to semínko z dýně schovejte. Zase mě popadla chuť vysázet si z dýní celý záhon :-)

Jako vegetariánská záležitost je to už nyní dokonalé. Ale co s těmi, kteří si to bez masa představit nechtějí? Souběžně s pečenou dýní se dají v jedné horké troubě připravit i kuřecí plátky s růžovým pestem a mozzarellou. Není nutné připravovat dle mého doporučení pod grilem. S použitím horkovzdušné trouby se tohle jídlo zvládne při stejné teplotě a shodném časovém limitu v odpovídající kvalitě.

Kuřecí plátky s růžovým pestem a mozzarellou pečené v troubě

• pro jednu osobu potřebujeme 1 plátek kuřecího masa, nejlépe prsní partie
• pesto růžové (připravené ze sušených rajčat)
• čerstvou mozzarellu krájenou na plátky
• mořskou sůl
• čerstvě mletý pepř
• olivový olej
• plátek citrónu na každý plátek masa
• špetku sušené bazalky nebo jiných italsky vonících bylinek (kdyby nebyla zahrada pod sněhem, jistě bych tam našla otužilý tymián a šalvěj)

Kuřecí plátky nařízneme a přes fólii lehce naklepeme, aby se daly přes náplň přeložit. Zapékací misku vytřeme olivovým olejem, položíme na dno plátky masa. Solím jen málo, protože na každý plátek se nanese lžička růžového pesta, které je příjemně slané. S pepřem moc nešetřím a používám směs barevných pepřů z mlýnku. Na každý plátek položím několik koleček mozzarelly a posypu špetkou sušené bazalky.

Zastříknu kapkou olivového oleje, položím pár plátků citrónu a nechám v chladničce odležet.

Přidala jsem několik půlek cherry rajčat, ale ty nijak výslednou chuť neovlivňují, proto je ani v receptu neuvádím. Ležely ladem, proto jsem je obsadila do malé vedlejší role ;-) V rozpálené troubě (nejlépe s grilem) při teplotě 190 °C krátce zapečeme. Za třicet minut bylo maso hotové a ponechalo si svou šťavnatost. 

 S pečenou dýní plněnou rýží na jednom talíři to bylo učiněné blaho. Žádné velké kuchařské umění, přesto slušný zážitek. Doporučuji vyzkoušet!

Můžete si ověřit, zda je něco pravdy na tom, že upečená dýňová slupka má v chuti znatelné stopy lískových oříšků … Pokud jste milovníky oranžové barvy a doma jíte z oranžových talířů nebo máte jídelnu laděnou do oranžové barvy, může být právě tohle atakem na vaši tělesnou váhu :-)

Jásavá oranžová barva vydatně podporuje chuť k jídlu a má neobyčejně mocné a povzbuzující schopnosti. Do života vnáší radost, veselí, optimismus, dynamiku a divokou nespoutanost.

Vzápětí ale pomáhá harmonizovat rozbouřené emoce a dosáhnout sebekontroly nad vlastním vědomím. Možná proto ji zvolili jako svou barvu buddhističtí mniši, aby je vedla …

Mniši z Tibetu (fotografoval kamarád – cestovatel – dobrodruh – František Štěpánek)

Můj vztah k oranžové barvě je velmi pozitivní. V šatníku sice žádný oranžový kousek nemám, když pominu reflexní oranžovou vestu, co vozím ve svém autě, ale fandila jsem klukům ze země tulipánů, když v barvách “Oranje“ na zeleném trávníku excelovaly ikony nizozemského fotbalu -  Ruud Gullit, Frank Rijkaard, Marco Van Basten. Letošním rokem mě bude provázet oranžový diář, část domácího interiéru jsem naladila do oranžových tónů a měnit to nehodlám. Těším se léto v zahradě, až ji zase rozsvítí aksamitníky těch nejoranžovějších barev co říše květin vymyslela.

 Nejspíš přes všechna zmíněná rizika si jídlo nepřestanu servírovat na oranžové talíře, které jsou součástí mé kuchyně ;-) Nedělní snídani si bez optimisticky naladěného nádobí nechci nechat vzít ;-)

Asi to bude tím, že oranžovou mám ráda.

Jak si vede oranžová barva u vás? Jsou kolem vás nějaké oranžové symboly, na které si nenecháte sáhnout?

Krom této dýňové inspirace vám mohu ze svého archivu doporučit:

• Dýňovou krémovou polévku
• Dýňový koláč (Pumpkin Pie)
• Dýně jako symbol Halloweenu
• Vylepšená bramborová kaše – bramborovo dýňové pyré

Brambory, víno, máslo, hrušky, koření. Marně budete hledat sýr, ten v této podzimní „echt“ švýcarské dobrotě nemá co dělat ;-) Vedle kaše si ho ale položit můžete, když bez něj nevydržíte a jinak si tu švýcarskou romantiku představit neumíte.

Při šlehání kaše můžete přemýšlet: Víte co kanton Thurgau proslavilo po celém světě a vy to určitě máte doma :-)

Bramborová kaše s hruškami (švýc. Birre und Stock)

• připravíme bramborovou kaši podle tradičního domácího způsobu

• ½ litru vody
• 0,1 litru bílého vína
• 150 g cukru
• kousek celé skořice
• 1 badyán event. 1 hřebíček
• špetka citrónové kůry
• opravdu „dobré“ čerstvé  máslo

Kanton Thurgau. Pro tuto oblast jsou typické obrovské sady ovocných stromů, proto jídla z jablek a hrušek zdejší kuchyni nemohly minout. Z jablek se vyrábí neskutečně dobrý mošt, který se často přidává do masových specialit.

 

Víte, co kanton Thurgau proslavilo po světě? Maggi nese jméno po Juliovi Maggim, mlynáři z kantonu Thurgau (žil v druhé polovině 19. století), který založil stejnojmennou potravinářskou firmu. Rozpustné kostky bujónu a polévkové koření pronikly do celého světa.

 

Kanton Thurgau nám též připomene u nás nejpěstovanější odrůda vinné révy – Müller Thurgau – jedna z nejoblíbenějších odrůd v severněji položených vinicích. Její původ sahá do roku 1882, kde byla v Německu vyšlechtěna profesorem Müllerem na šlechtitelské stanici v Geisenheimu a jejími rodiči jsou Ryzlink rýnský a Madlenka královská. Název vína, jak už jméno napovídá, vychází ze jména šlechtitele prof. Müllera a název Thurgau vychází z rodiště prof. Müllera, švýcarského kantonu Thurgau. U nás je tato odrůda poměrně hodně rozšířená.  Je považována za druhou nejpěstovanější odrůdu.

 

Protože švýcarská konfederace má 26 samostatných kantonů (Aargau, Appenzell Ausser-Rhoden, Appenzell Inner-Rhoden, Basel-Land, Basel-Stadt, Bern, Fribourg, Genève, Glarus, Graubünden, Jura, Luzern, Neuchātel, Nidwalden, Obwalden, St. Gallen, Schaffhausen, Schwyz, Solothurn, Thurgau, Ticino, Uri, Valais, Vaud, Zug, Zürich) – mohla by tu být zajímavých specialit celá řada. Určitě k některým se ještě dostanu, protože švýcarskou kuchyni mám moc ráda a zimní období si bez některých jídel představit neumím :-)

 

Úředními jazyky jsou němčina, italština, francouzština a rétorománština, je nad slunce jasné, že zdejší kuchyň nemůže být nezajímavá. Křižují se zde dvě základní kuchyně světové gastronomie a příslovečný švýcarský smysl pro preciznost s vytříbeným vkusem dal vzniknout prvotřídní kuchyni, která uspokojí opravdu každého. Gruntovní staré recepty pastevců a horalů, které se těší té největší oblibě, báječné víno z místních vinic – to vše je příslibem, že se švýcarskou kuchyní se nudit nikdo nebude. Mnoho jídel doslova vyžaduje velkou společnost (fondue & raclette) a teprve potom je to pravé stolování po švýcarsku. Určitě se nechte zlákat, litovat nebudete, švýcarská kuchyně má nenapodobitelné kouzlo luxusu a prostoty – to vše ze surovin prvotřídní kvality. Přeji dobrou chuť … è Guete :-)

 

Teplé jídlo, které budete mít na stole dříve než za 5 minut. Je den vína, přidávám tedy vinnou recepturu, kterou jsem si specielně na svátek vína vymyslela. Ať už jste příznivci Beaujolais nebo s ním nechcete mít nic společného, občas si připravit něco na víně je příjemným zpestřením naší chuti. Nepřicházím s ničím složitým ani s tak typickým receptem, jako je Kohout na víně nebo Hovězí po burgundském způsobu (Boeuf Bourguignon). Můj recept je daleko jednodušší a dost možná všechny potřebné ingredience budete mít po ruce.

Brambory s jablky dušené ve víně

Možná na první pohled jsem ve vašich chuťových buňkách nevzbudila žádné emoce, ale bude to tím, že jste neochutnali. Aby bylo jídlo na stole opravdu do 5ti minut, je potřeba spolehnout se na vynález pana Papina. Výsledek nezklame!

Pro 2 hladové osoby si připravte:

• 5 – 6 brambor
• 3 jablka (těm s červenou slupkou to v pokrmu sluší nejlépe)
• 1 lžíce olivového oleje
• mořská sůl
• čerstvě mletý pepř
• nějaká bylinka (čerstvá majoránka nebo tymián) – není vyloučeno, že se to dá udělat i bez bylinek, ale já je po ruce mám, proto je téměř nikdy nevynechám
• 1 lžička jablečného octa
• 2 dl vína (zkoušela jsem to s bílým i červeným – obě vínka obstály)
• 1 plátek másla (podle chuti a dietního režimu) – přimlouvám se za to, aby jste máslo z receptu nediskvalifikovali, protože jeho chuť umí v každém pokrmu příjemně pohladit

Brambory oloupeme a nakrájíme na plátky cca 3-4 mm vysoké. Jablka neloupeme, ale přepůlíme a vyřízneme jadřince. Nakrájíme je též na plátky. Do Papinova hrnce cákneme na dno trochu olivového oleje, vhodíme plátky brambor s plátky jablek, lehce osolíme, opepříme čerstvě mletým pepřem, přidáme kapku jablečného octa a zalijeme vínem (ideální je lehké víno s ovocnou chutí – klidně Beaujolais), vhodíme plátek másla a bylinkovou kytičku. Už nic nebrání tomu, abychom hrnec postavili na kamna. Zatím stále bez poklice. Minutku zahříváme a poté hrnec uzavřeme poklicí. Počkáme až poprvé odfoukne pára přes ventil a od té doby vaříme cca 4-5 minut. Jen co ucítíme lehký závan karamelizace ovocných šťáv a bramborového škrobu s vůní vína, které do sebe nasály brambory i jablka, je čas hrnec z kamen odstavit. Přeneste ho rovnou do dřezu a proudem studené vody nechejte všechnu páru zkondenzovat. Ventilek bleskem klesne k poklici a v kuchyni to přestane soptit voňavými parami. Hrnec otevřete a můžete si ihned pochutnat na dokonale měkkých a chutných bramborách, které krášlí jablka a elegantní odér vína. To vše parfémované decentními tóny bylinek.

Máte na stole jídlo, které vás v chladném počasí zahřeje a udiví, jak rychle se ze syrových brambor dá uvařit. Nesnažila jsem se přemýšlet o tom, co bych si k takto připraveným bramborám měla ještě připravit a dala jsem si na svou porci pěknou kopičku sýra cottage a pochutnala jsem si opravdu královsky. Takto připravené brambory můžete podávat s bílým masem (kuřecí, krůtí, králičí, rybí), to už je jen na vaší chuti. Já jsem se spokojila jenom s bramborami a neměla jsem pocit, že mi v tu chvíli maso na talíři chybí. Soustředila jsem se na všechny lahodné tóny, které jsem v jídle objevila. První verze byla s vínem bílým a čerstvou majoránkou. Druhá verze měla voňavý základ ve víně červeném a čerstvém tymiánu. Těžko označit jednoho vítěze, protože jsem si pochutnala 2x.

Možná doma nemáte Papinův hrnec! Samozřejmě to jde připravit i jinak, ale kouzlo vařených brambor právě v tomto hrnci je jedinečné. A těch možností přípravy, které se přímo nabízejí, těch je skutečně nepočítaně. Já jsem prostě bramborová :-) Bramborových receptur bude u nás doma vonět víc, protože jsem se pustila do bramborové kuchařky, která bude speciální přílohou časopisu. Než bramborové číslo vyjde, na to je ještě čas. Zítra vychází Vánoční kuchařka, která je přílohou časopisu DIAstyl, tak je potřeba myslet vánočně (informace pro přátele, kteří mě upomínali, abych jim to nezapomněla povědět včas :-)

Až budete chystat vánoční cukroví, tak právě rychlé receptury budou v popředí vašeho zájmu. Zkuste třeba takto upravené brambory. Třeba si vymyslíte nějaký svůj báječný recept. Pokud bude z brambor a bude to minutová záležitost, klidně se přijďte pochlubit. Troufám si tvrdit, že dřív jak za 5 minut se syrové brambory neuvaří ;-) Všechna kouzla jsou v kuchyni povolena.