Letní dozrávání ovoce je inspirativní. Přišel čas rybízu a s ním i hledání receptů na nejlepší a nejrychlejší koláč nebo jinou zázračnou laskominu, která podtrhne tu krásně nakyslou chuť rybízových kuliček. Kdo snídá ranní rosu a přes spaním si dává jen koktejl z červánků, toho nechá chladným i pár roztomilých letních muffinů. Ale pro všechny ostatní, co se nějaké té kalorie ukryté v jogurtovém těstě neleknou, mám naprosto úchvatný recept na muffiny. S tímto receptem budou za pár minut z vaší trouby vyskakovat horké muffiny každé ráno k snídani.

Přišel čas rybízu i do mé zahrady, sklidila jsem pořádnou hromadu kuliček v barvě červených granátů a než vymyslím plán, co s nimi provedu, stihnu napéct plný plech malých muffinů. Rok co rok stejná písnička. Muffiny peču od jara do zimy, proto jsem na recept zařadila i do kuchařské knihy Rande s gurmánkou. Kdo ji nevlastní, může můj recept okouknout přímo tady nebo si ji opatřit. Vyzkoušejte, pokud vás tento sladký hřích s rybízem chytne za srdce, podobných receptů v ní najdete hned několik.

Muffiny můžeme péct bez papírových košíčků, ale pro tu správnou letní atmosféru jsem je dnes oblékla do květovaného stylového modelu ;-) 

Recept na muffiny ze zahrady

(z jogurtového těsta odlehčeného strouhaným kokosem)

Do jedné misky dáme „mokré“ ingredience

• 1 velký bílý jogurt (400 g) – kelímek nevyhazujeme, poslouží nám jako odměrka
• 2 lžíce slunečnicového oleje nebo rozpuštěného másla
• 2 celá vejce

Obsah misky promícháme.

Do druhé misky dáme „suché“ ingredience

• 1 plný kelímek od jogurtu polohrubé mouky
• ½ jogurtového kelímku cukru
• ½ kelímku strouhaného kokosu
• 1 sáček prášku do pečiva

Obsah misky promícháme.

Do těsta přidáme:

1 až 2 jogurtové kelímky pokrájeného čerstvého ovoce

(Pokud se to do kompozice s použitým ovocem hodí, tak přidejte ½ kelímku drcených ořechů, mandlí, čokolády nebo rozinek. Řiďte se chutí a vlastním vkusem. Z každého ročního období si vemte to nejchutnější ovoce. Já osobně se těším na švestky s mákem, protože to je ta má nejoblíbenější kombinace.)

Postup přípravy:

Na muffiny je ideální silikonová forma, která se nemusí vymazávat a muffinky ladně vyskakují rovnou do talíře. Pořídíte-li si jinou formu, budete muset myslet na řádné vymazání. Za každé situace ovšem můžete používat muffinové papírové košíčky, které tomuto drobnému pečivu opravdu sluší.

Obsah obou misek spojíme v jeden celek. Přidáme všechno ovoce a lehce promícháme. Vařečkou jen něžně těsto převracíme, aby směs zůstala nadýchaná (to je moc důležité!). Lžicí klademe do formy hromádky, které by měly dosahovat jen ¾ výšky.

V horké troubě ještě krásně povyskočí, nasuflují. Pečeme v horké troubě předehřáté na 180 °C rovných 20 minut a ihned nosíme na stůl. Tato moje. S rubínově zbarvenými korálky červeného rybízu vypadaly nádherně a chutnaly opravdu božsky.

Pokud nemilujete zrovna rybíz, zapojte do hry borůvky, meruňky, mirabelky, ostružiny nebo broskve. V zimě jablíčka, rozinky a skořici. Než půjdou vaše muffiny do trouby, můžete je ještě naparádit drobenkou. Po upečení pokapat čokoládou nebo jinak přikrášlit.

Upřednostněte přirozenou krásu letního ovoce, proto čerstvé kousky položte před pečením na každou muffinu a ovoce podávejte i s pečivem. Kdo chce moučník lehce zasněžený, pocukruje si moučkovým cukrem.

Silikonová forma na muffiny bývá zpravidla na šest kousků. Do teflonové se jich vejde o něco víc. Nemusí se v ní jenom péct, je vhodná i pro chlazené nepečené dobroty. Když si formu jednou pořídíte, určitě u vás nebude nečinně zahálet. Můžete péct třeba slané kousky, malé paštičky a jiné miniaturní zázraky. Však vy už na něco přijdete. Tohle báječné těsto na muffiny vzniklo z dávno odloženého receptu na koláč a musím říct, že mu veselá podoba malých dezertíků sluší mnohem víc. I když … ani koláč nebýval tak špatný, ale malým muffinkám nemůže konkurovat.

Báječné je, že je to moučník z kategorie raz-dva-tři a během pár minut s ním můžete kohokoliv potěšit. Tuhle várku jsem pekla pro Mirku a Tomáška. Jako poděkování za to, že nám rybízovou úrodu pomohli sklidit ;-) Tak ještě jednou … velký dík!

Jak je to u vás? Zdomácněly formičky na muffiny i ve vaší kuchyni a jaké chutě máte nejraději? Jestli se chcete o vaše naparáděné miniaturky s receptem rozdělit s námi ostatními, ráda přidám recept s fotem do čtenářské rubriky. Ovocné moučníky jsou malá umělecká dílka a na jejich upečení stačí jenom chvilka ;-)

Kde pořídit pěkné muffinové papírové košíčky? Já mohu doporučit ty od firmy Kaiser. Jsou pevné a pěkně barevné. Na stránkách Kulina.cz  toho do kuchyně najdete mnohem víc.

Mango Lassí  je tím pravým nápojem na ochlazení hrdla. Pokud máte v rovnováze vztah k jídlu a erotice, nemohlo vám uniknout ovoce vášnivé, chutné a půvabné, ale i posvátné. Přesně tak by se dalo identifikovat mango. Dá se zužitkovat různými způsoby, ale na letošní horké léto jsem si vybrala něco pro osvěžení. Nápoj z manga, který je zdravý, plný vitamínů, osvěžující a podmanivě voní. Při konzumaci budete mít zvláštní pocit hebkosti, jaky když vás pohladí po sluncem rozpálené kůži chladivé hedvábí. Samotnou přípravou se nezdržíte déle než 10 minut. Stačí oloupat mango a ostatní se zařídí samo. Jdu nastartovat mixér a zkontrolovat domácí zásobu ledu. Protože se ví, že v Indii mango symbolizuje lásku, plodnost a přátelství, nepodávejte tento lektvar jen tak někomu, kdo si to nezaslouží ;-)
Mango Lassí pochází z Indie, není mu cizí vůně koření, ale když si chcete vychutnat opravdovou čistou chuť jogurtu a manga, nemusíte ho tam dávat vůbec. Svět se nezboří ;-) V závěru receptu se ale o koření zmíním, protože bez něj by se v textu objevila nedostatečnost. Indie je přeci ta největší kořenka světa a proto všechna místní jídla tak podmanivě a vzrušivě voní. Mistři kuchyně vědí, že každá špetka vzácného koření přidává i tajemnou erotickou sílu a nepatrný koketní záblesk. Mě indická kuchyně vždycky polapí a přeji to i vám.

Mango Lassí – osvěžující nápoj z manga a jogurtu

• 1 velký kelímek živého jogurtu (400 g)
• 2 zralá manga
• špetka soli
• 1 lžíce třtinového cukru
• 1 lžíce akátového medu
• na ozdobu lístky máty
• pár kostek ledu
• snítka meduňky nebo lístky máty na ozdobu

Pokud vezmeme v úvahu, že zralé mango je sladké, cukr i med můžeme s ledovým klidem vyřadit z kola ven. Špetku soli nikoli, tu tam dáme, protože umí zvýraznit přirozeně sladkou chuť zralého ovoce. Ku prospěchu bude pár kostek ledu a závěrečnou půvabnou tečku vykouzlí zelená voňavá bylinka.
Mango Lassí připravíme tak, že si nejprve oloupeme mango a pokrájíme ho na malé kousky. Přidáme do jogurtu, ochutíme špetkou soli, třtinovým cukrem, popřípadě malým množstvím medu a společně rozmixujeme dohladka. Poté dobře vychladíme a podáváme ve skle s pár kostkami ledu. Zvýraznit chuť můžeme i kořením, ale o tom se dočtete o odstavec níže.

O Indii se hovoří jako o velké kořence světa, proto ani v Mango Lassí nemusí chybět koření. Pokud se rozhodnete pro verzi aromatizovanou, s klidem použijte špetku mletého koriandru (semínek), lžičku kardamonu, lístky máty nebo koriandrovou nať, pro zpestření můžete přidat rozmixované datle nebo oblíbenou a voňavou růžovou vodu. Vhodný je i mletý pepř, strouhaný zázvorový kořen, muškátový oříšek nebo dokonce restovaný nadrcený kmín, kardamon i skořice. Znalci doporučí i špetku růžové himalájské soli. S chutí Lassí můžete krásně experimentovat. Doporučuje se hustý jogurt (nejlépe ten domácí) zředit vodou či minerálkou a umixovat dohladka s ovocem a ostatními ingrediencemi. Jogurt můžete ředit vodou v poměru 1 : 3 nebo 1 : 2. Indičtí vládci by nepolkli vodu jen tak ledajakou, nám postačí vyrazit k tomu nejbližšímu prameni. Lahůdková voda – chladná „kohoutková“ – je dostatečně pochoutková ;-)

Staří indičtí lékaři píší o vodě i jejích zázračných kvalitách. Jinak chutná voda z nížin i hor, z řeky bystré i z řeky líné, ze studánky i od pramene a znali sedm způsobů, jak vodu chladit, aby žíznivce osvěžila. Sultánové z Dillí a mughalští císaři z Dillí i Ágry používali důmyslně zorganizovanou síť rychlých běžců doručovatelů, kteří s korespondencí a důležitými vzkazy přinášeli na stůl i čerstvé ovoce až z Kašmíru a čistou vodu z Himaláje, aby si mohli panovníci ochladit svá urozená hrdla. V těch nejteplejších dnech výjimkou nebyl ani čistý sníh a led.

Na zázračnou vodu složil veršovaný chvalozpět v první polovině 16. století klasik hindské poezie Súrdás.
Po delší době jsem otevřela knihu Indická kuchyně od Vladimíra Miltnera. Recept na Mango Lassí jsem tam nenašla, ten jsem si dovezla před časem z  tureckého Bodrumu, ale najdu tam vždycky příjemné a milé počtení a velkou spoustu voňavé inspirace.
Voda je pramen, řeka, jezero, déšť i rosa,
Voda je zdroj mouky, rýže, zeleniny, prosa,
Voda dává květ i trn a citrón, i manga,
Voda – to je temná Džamna i posvátná Ganga,
Voda se s námi směje a voda s námi pláče,
Voda nikdy neopouští bdící ani spáče,
Voda je otec i matka, zřídlo všeho bytí.
Voda budiž pozdravena!
Bez ní nelze žíti.

Autentický obrázek z Indie význam řeky demonstruje naprosto přesně. Voda se s lidmi směje, voda s lidmi pláče. Za života je laská, na poslední cestě unáší ke břehům žemřelých duší a dává jim  pocit bezpečí.

Staří indičtí učenci pasovali na královský nápoj i mléko. O mléku se psalo jako o nektaru, který dává život i sílu, proto se indická kuchyně chová k mléku, jogurtu, smetaně, syrovátce, kefíru, podmáslí a všem dalším mléčným formám v rukavičkách. Mléčné nápoje očišťují, oblažují, posilují, osvěžují i vyživují.

Já jsem si zosnovala prazákladní verzi lahodného Mango Lassí, kterou jsem ani moc neředila. Vytvořila jsem si krásně hladký nápoj s živým jogurtem, ve kterém převládala bohatá chuť zralého manga a mohu doporučit všem velkým požitkářům. I těm největším a nejzhýčkanějším. Mé Mango Lassí zastoupilo v horkém poledni kompletně oběd. Stačila jedna plná sklenka a žaludek se rozradostnil a na pár hodin pěkně uspokojil. Ledová atrakce z jogurtu a manga i mně krásně pomátla všechny smysly. Příště si vymyslím nějakou zajímavou změnu a lehce si nápoj okořením.

Jaké jsou nejlepší chuťové odrůdy manga?
Podle znalců to je jednoznačně lahůdková odrůda Nam Doc Mai, Palmer, Alphonso, Kesar či Sindhri. Nejznámějšími komerčně pěstovanými odrůdami jsou Tommy Atkins, Haden, Keitt a Kent. Pokud se s nimi na pultech prodejců potkáte, skočte po nich ;-)

Jak mango nakupovat a konzumovat?
Kopit si u nás zralé a pěkné mango není tak jednoduché. Plody se nedovážejí zrovna v plné zralosti a začínají se často kazit již v obchodě. Červená a žlutá barva plodu je barvou plné zralosti, ale nezaměřujte se jen na barvu samotnou. Při stisku musí slupka lehce povolit, ale nesmí být posetá dolíčky nebo našedlá. To by znamenalo počínají hnilobu. Pokud není mango dostatečně zralé, můžeme ho uchovávat pár dnů v pokojové teplotě, aby „došlo“. Zralé mango voní intenzivně v místě stopky. Slupka se nekonzumuje, proto ji vždy pečlivě oloupeme. Zelené mango má více vitamínu C, ale postupným zráním jeho obsah klesá a začíná převažovat podíl beta-karotenu. Mango je skvělým zdrojem řady antioxidantů i vitamínu K. Konzumujeme ho čerstvé, sušené i mražené. Mango se hodí na přípravu džemů, šťáv, marinád, zmrzliny, chutné je v salátu a dá se i grilovat a podávat jako příloha k masitým pokrmům. Všem jídlům dodá ten správný tropický nádech.

Mango (Mangifera indica L.)
Mango pochází z Asie, především z Indie. Buddhističtí mniši věří, že právě pod mangovníkem meditoval Buddha. V hinduistické literatuře je o mangu zmínka již z let 4000 př. n. l. Tři čtvrtiny světové produkce manga se urodí v Indii. Dalším velkopěstitelem je Čína a Mexiko, následuje je Indonésie, Pákistán, Thajsko, Brazílie, Nigérie, Filipíny i Haiti. Mangovníky spatříme na Floridě i v Kalifornii. Mango patří do čeledi ledviníkovitých a za jeho přímé příbuzné můžeme označit pistácie i kešú.

O mangu se říká, že působí blahodárně na zažívání, posiluje imunitu, chrání srdce a snižuje krevní tlak. Je na soupisu afrodiziakálních potravin, což zvyšovalo jeho popularitu.

Vypěstovat si mango doma z pecky je prý brnkačka, proto pecku nevyhazujte ;-) Brzy vám vyroste krásná dekorativní rostlina.

Mango Lassí vyzkoušejte. Možná se stane tou správnou milostnou předehrou pro další letní hodování. Třeba se doma blýsknete zase něčím novým ;-) I když recept je to patřičně omšelý, pel smyslnosti z něj ani po staletí nestačil nevyprchat. To bude hrát ve váš prospěch ;-) Nápoje lásky se nikdy nestanou přežitkem starých časů.

Indická kuchyně mě vždycky polapí. Přeji to i Vám ;-)

Hindské přísloví praví:

Rasóí au´rasájana – barábara adhjajana / Vaření a alchymie – téhož druhu učení je.

Co třeba dát si něco pekelně dobrého a ostrého? Tak to si do indické kuchyně sáhněte pro Indian Vindaloo Curry – to vás svou interesantní chutí bude určitě bavit.
A nyní z úplně jiného soudku, ale pořád zůstávám u oblíbeného jogurtu. Ančovičky pod drnem.
Původ tohoto receptu nás zavede opět do “Indické kuchyně“. I když chybí tradiční indické voňavé koření, je to receptura z nejstaršího města světa, místa náboženských legend a centra rozkvětu starověké Indie. Města smrti a hudby – Varanásí (Benares). Zalistovala jsem ve staré indické kuchařce a recept si poněkud upravila. Původní litera receptu totiž  hlásala: „použijte 2 plechovky ančoviček, lžíci pepře a velkou hrst chilli“ :-) … podezírám ty Indy, že toto jídlo sloužilo jako poslední pokrm před cestou na smrt … :-) Váránasí, město smrti, mi tuto myšlenku vnuklo zcela reálně.

I přes svůj obdiv k indické kultuře a zejména rozmanitosti chutí v tradiční kuchyni nemohu říct, že mě současná indická realita v mnohém neděsí. Možná proto jsem cestu do Indie nepodnikla a s podivným rozechvěním si procházím všechny fotografie, které do svého objektivu nalovil kamarád/dobrodruh F. Štěpánek.

Některé snad nejde ani publikovat. A to mám k tomu svolení :-(

P.S. Františku, ty fotky jsou úžasné! (ale z některých mě mrazí po těle). Asi s tím spolu něco podnikneme.

Malinový dort na horké léto nemůže být jiný, než pořádně vychlazený. A právě takový recept jsem si připravila na osvěžení. Na zahradě jsem sebrala maliny (růžové velkoplodé i slaďoučké žluté), vytáhla velký kelímek jogurtu a těšila se na první sousto, kterým se v letošním horkém dnu pořádně ochladím. Zmrzlina a ledničkové dorty nám dávají momentálně to největší vzrušení, kterého se tělo ne a ne nabažit. Tak si „upečte“ dort, který bude sněhově bílý, v ústech se hebce rozpustí a při každém doteku našich úst po sobě zanechá osvěžení a malinový parfém k tomu.

A když se vám ledničkový dort povede, pochlubte se! Největší gurmánský zážitek zprostředkují čerstvé suroviny, tak všechny sebelepší kompoty nechte stát ve spíži a skočte do království čerstvých chutí. On čas kompotů a zavařenin s příchodem babího léta zase přijde a nebudou mít žádnou konkurenci.

Na bílý letní dort klidně použijte voňavé jahody, čerstvé borůvky nebo maliny. Já malinám dávám jednoznačně přednost, protože ve sněhově běloučkém dortu vypadají jako krásné červené korálky. Žluté sladké bobulky zahradních malin kouzlo červených plodů jenom umocňují.

Recept na bílý chlazený nepečený dort jogurtový

 Vytáhla jsem ho ze svého rukou psaného receptového sešitu. Oprášila zažloutlé stránky a pustila se do díla:

Kdo miluje nepečené dortíky se spodní křupavou vrstvičkou, může si na dno dortové formy rozdobrobit máslové sušenky, spojit je malým množstvím másla a přisladit javorovým sirupem nebo medem. Pro tento případ jsem se rozhodla, že dort bude opravdu sněhově bílý a sušenková tenká krustička by mě rušila.

• 400 g bílého plnotučného jogurtu (nejideálnější je jogurt řecký)
• 4 plátky želatiny
• lžíce medu nebo javorového sirupu
• 100 ml mléka
• čerstvé ovoce na ozdobu
• dortový korpus

Ze všeho nejdříve si musíme připravit želatinu. Namočíme ji do kastrůlku se studenou vodou (cca 130 až 150 ml) a necháme 10 až 12 minut nabobtnat. Želatinové plátky vymačkáme, přidáme do ohřátého mléka s medem a zahříváme na mírném plameni tak dlouho, dokud se nerozpustí. Necháme prochladnout a poté smícháme s jogurtem. Vzniklou směs nalijeme do dortového korpusu a podle našeho výtvarného cítění prostrkáme malinami. Zbytek ovoce si necháme na konečné finále a budeme dekorovat rovnou na talíři. Dortový korpus s jogurtovou směsí umístíme do chladničky a necháme ztuhnout. Nejlépe do druhého dne, ale pokud máme málo času, 4 hodiny budou stačit. Recept můžete dle fantazie obměňovat do aleluja :-)

Neztrácím čas pečením, zbytečně si doma troubou nepřitápím a užívám letošní ďábelské léto plnými doušky.

A čím se k takovému dortu osvěžit? I když jsem si navařila šálek kávy, jednoznačně nejdokonalejší souhru vytvořil nápoj zvaný „benátský polibek“ – Bellini. Příště si spolu můžeme přiťuknout tímto smyslným nápojem z hříšných Benátek.

Nepečené dorty je potřeba vyztužit želatinou nebo agarem.

Rozdíly mezi agarem a želatinou podrobně popsal Vladimír Mikeš ve své knize Proč se klepou řízky – s podtitulem CHEMIE v kuchyni.

O želatině: V potravinářském průmyslu je používána již mnoho let. Jde o bílkovinu zvanou kolagen. Kolagen se svou výjimečnou strukturou tvoří nezbytnou součást pojivových tkání (výplň mezi svalovými vlákny). Na kolagen bohaté jsou kůže a chrupavky. Stárnutí kůže způsobuje ubývající množství kolagenu. Želatina má konzistenci hustého gelu, který je schopen tát při teplotě vyšší než 35 °C, tzn. rozpouští se nám v ústech. Protože je želatina původu živočišného, odmítají její konzumaci vegetariáni. Dávají přednost právě agaru.

Rozdíl mezi želatinou a agarem je ve vlastnostech i ve struktuře. Agar je polysacharid, za studena nerozpustný. Vyrábí se z mořských řas a jeho součástí je agaróza (cukr). Želatina je pružná, agar křehký a snadno lámavý.

Agar a želatina – rosulující látky, ale každá jiná - zajímavý článek od Ing. Jarmily Teplíkové

Zdá se vám tento recept složitý? Tak zkuste smetanový dortík s piškoty a čerstvým ovocem. Zde je můj extrémně jednoduchý recept na nepečený lahodný dort jahodový, proložený piškoty. I v tomto případě je to dort ledničkový, dobře vychlazený.

Třešně mají právě teď svou zralou sezónu, jsou na vrcholu a žádají si nějakou famózní recepturu. Nejlépe by bylo, kdyby se podařilo bez velké námahy ohromit. Rozhodla jsem se tak, jako každý rok. Tu největší hromádku třešní sním jen tak a té druhé učiním staré dobré kulinární vyznání lásky. Upeču bublaninu. Tentokrát s návratem do starých babičkovských časů a nebudu z těch třešní ani pecky dolovat ven důmyslným odpeckovačem, kterého jsem majitelkou. Ona te pecka totiž dává třešním v bublanině docela zajímavou chuť.

Na bublaninu může existovat klidně stovka receptur, ale já sahám po svém prastarém spolehlivém receptu. Vlastní přípravou se nezdržím déle než 10 minut a za dalších 20 minut bude upečeno. Ideální např. k nedělní snídani. Třešně na stromě nevydrží v tomto horkém počasí věčně, nakonec jich letos opravdu moc není, proto není radno s třešňovou bublaninou otálet. Domácí bublanina je ten pravý červencový zážitek a skutečný hit léta. S receptem se můžete přesouvat od jednoho ovocného stromu k druhému. Touto dobou už to klidně mohou být meruňky. Ani meruňková bublanina nemá chybu. Když na bublaninu půjdete od lesa, už teď může být borůvková, malinová …

Výborný univerzální recept na bublaninu

dnes vás zvu na třešňovou a odvažovat budeme snadnou „hrnečkovou metodou“

• 3 celá vejce
• 1 čtvrtlitrový hrnek pískového cukru
• 1 čtvrtlitrový hrnek smetany
• 2 čtvrtlitrové hrnky polohrubé mouky
• 1 prášek do pečiva
• tuk a hrubá mouka na vymazání koláčového plechu

 

Pro oko dodám zasněžení moučkovým cukrem a vyskládanou bublaninu na talíři ještě stihnu obložit symbolickou čerstvou atrakcí, čerstvými třešněmi … podávat budu stylově pod obsypanou třešní … nejlépe k nedělní snídani … a vykouzlím tak pravé Lucullské hody.

Víte že, do Evropy (Itálie) se třešně dostaly z Malé Asie a prý za to může vážený římský konzul a vojevůdce Lucullus (117-56 př. Kr.)? Říká se, že po vítězné bitvě nad pontským králem Mithridatem VI. (kolem roku 70 př. Kr.) ho plody třešní okouzlily a vzal je s sebou domů jako jednu z trofejí válečného tažení. Když se vydáme po stopách samotného názvu, dostaneme se přes íránsko-turecké označení keras k latinskému názvu carasus až k slovanskému čerša, ruskému čerešnja, slovenskému čerešně – a tady už je opravdu jenom krůček k těm našim třešním.  Druhů třešní a višní je víc jak 1000, ale asi nejznámější a nejoblíbenější jsou právě srdcovky, chrupky a každý už ochutnal i nakyslé třešně ptačí (ptáčnice). Spatřit třešně můžeme i politice. Stal se z nich symbol Komunistické strany Čech a Moravy. Waldemar Matuška udělal ze zralých třešní parádní hit, když zpíval Jó třešně zrály.

Co uděláte s třešněmi vy je jen na vás :-) Jen to musíte udělat opravdu rychle, protože brzy budeme mít “po třešních.“

Recept na sladký moučník, po kterém možná i zhubnete :-)

Taky rádi banány? Tak to bude recept přímo pro vás. Když k tomu připočtu javorový sirup, tak mám na jazyku zase chuť úžasného nedělního dezertu, který jsem si musela udělat rovnou 2x. První zkušební verzi jsem nestihla ohodnotit, proto jsem se do pečení pustila okamžitě znovu. Na tenhle banánový nápad není třeba nic extra, ale výsledek rozhodně extra bude. Pokud ovšem máte rádi banány. Bez nich by to nebylo ono :-)

Těžko hledat název pro tak jednoduchý recept, ale nějaké pojmenování by si rozhodně zasloužil. Nazvala jsem ho „kraple“. Kraple si pamatuji z dětských let. Upečené křupavé větší čtverečky, křehoučké těsto samá bublina, jen co jsem se poprvé zakousla, snášelo se mi hejno mrňavých drobečků do klína. Všechno to, co nepopadalo z pusy ven, ale dostalo se do žaludku, zanechalo ve mně silný dojem :-) Já na kraple nedám dopustit. A to jsem ještě před pár dny netušila, jak vynikající mohou být kraple s banánem. Tak honem na recept. Budete se divit, jak málo někdy stačí k vytržení :-)

Banánové kraple s javorovým sirupem

• 1 balíček listového těsta (toho nejlepšího ve městě :-)
• 4 banány (lépe pevné a nepřezrálé)
• 1 lžička hnědého přírodního cukru
• javorový sirup podle chuti

Listové těsto rozválené na pečicím papíru necháme tak jak je a šikovně ho položíme do zapékací misky nebo rovnou na plech. Banány oloupeme a podélně překrojíme na poloviny. Banány skládáme na listové těsto vedle sebe, ale ne moc těsně. Aby byly kraple správně nadýchané, musí mít těsto dost prostoru. Jedině tak se bude krásně vzdouvat a povyroste do výšky, čímž ukáže, jak parádně lístkuje. Okraje těsta lehce přehneme a tím si vyrobíme pěkný lem.

Banány posypeme přírodním cukrem a ihned vložíme do rozpálené trouby, kterou jsme předem předehřáli na 180 °C. Pečeme cca 25-30 minut a ihned po upečení pokapeme banány javorovým sirupem.

Necháme chvilku prochladnout a poté krájíme na velké čtverce. Pokud se nechceme připravit o závěrečný ceremoniál dokonalého cukrářského finále, lehce poprášíme moučkovým cukrem a ozdobíme lístky meduňky.  Trochu krásy navíc vykouzlí jedlé kvítky sedmikrás.

Tak ať se vám kraple pořádně drobí ;-)

Javorový sirup

Javorový list je symbolem Kanady a tak není divu, že právě Kanada je hlavním dodavatelem javorového sirupu. V provincii Quebec se získává z mízy kmene javoru (cukrového a černého). Kmen se zjara poraní (zpravidla na třech místech se vyhloubí zářezy) a vytékající míza se zachytává do sběrných nádobek. Javorový sirup v bio kvalitě zaručuje, že nebyl při sběru mízy použit formaldehyd, kterým se ve většině případů ošetřují zářezy stromů, ani jiné chemikálie a stromy rostou v neznečištěné půdě. Za vysokou cenou javorového sirupu stojí skutečnost, že 1 litr sirupu se získá odparem asi ze 40 litrů šťávy!

Charakteristická chuť javorového sirupu je karamelová. Čím má sirup tmavší barvu, tím je chuť sytější. Kvalitativní rozsah se značí písmeny A až D. Kanaďané mají nejoblíbenější stupeň C, který se hodí k přelévání sladkých pokrmů (lívanců, palačinek, kaší, jogurtů atd.), stupeň D se používá jako náhrada cukru a vhodný je též na přípravu nápojů. Uvidíte-li javorový sirup s označením „medium“ – jedná se o typ C. Označení „jantar“ představuje typ D. V pravém javorovém sirupu nikdy nenajdete ani zrnko přidaného cukru, natož kukuřičný sirup. Konzistence kvalitního javorového sirupu ale není tak hustá jako med, spíše by se dala přirovnat k hustotě olivového oleje.

Nenechte se oklamat tím, že některé javorové sirupy na trhu jsou krásně tmavé a husté (barvou i konzistencí připomínající lesní med). Šizené sirupy se rafinovaně přibarvují a doslazují, proto jejich hustá konzistence může vzbuzovat dojem, že jsou „poctivější“ než ty kvalitní. Nenechte se ve vlastním zájmu napálit. Čistý javorový sirup je opravdu něco prvotřídního a investice se vám rozhodně vyplatí. Z hlediska výživy je javorový sirup významným dodavatelem vitamínů řady B, s dostatečnou porcí železa, vápníku a dalších minerálních látek a provází ho jen samé dobré reference. Právem ho můžeme považovat za jeden z elixírů zdraví.

Chcete ušetřit a sami si uvařit javorový sirup? Návod k tomu existuje.

Jedlá soda a javorový sirup – to je ta zázračná kombinace, která bývá právem nazývána přírodní chemoterapií, a to bez velmi nepříjemných vedlejších účinků. Její výsledky jsou prý přímo fantastické. Dá se použít  jedlá soda a javorový sirup k léčbě rakoviny? 

Hlavní funkcí javorového sirupu je očista organismu. Spolehlivě pročisťuje ledviny, trávicí trakt a buňky celého těla, vyplavuje toxiny, zlepšuje krevní oběh, nervovou soustavu a působí také jako elixír mládí. Je pravdou, že doprovodným příznakem konzumace javorového sirupu je úbytek na váze. Spoléhat se, že někdo odvede práci za nás, je dost pošetilé. Javorový sirup je pouhým prostředníkem při snižování váhy, vhodným doplňkem pestré a vyvážené stravy a přiměřeného pohybu.

První úvodní větu tohoto článku nelze brát tak vážně :-) Po požití banánového moučníku si běžte pro jistotu zaběhat. Co si třeba skočit pro další banány?

Bez mazance nejsou Velikonoce. Je to totiž to nejtypičtější velikonoční pečivo, které by na svátečním stole chybět nemělo. Mazanec peču podle farského receptu po babičce, protože mám na něj ty nejlepší vzpomínky a bez nadsázky, ten její byl nejlepší ;-)

Mazanec se peče na „bílou sobotu“, je nejvyšší čas s ním začít. O velikonočních tradicích jsem dnes napsala povídání. Můžete si čtením ukrátit čas, až budete mít zaděláno a těsto bude odpočívat. Mazanec, jidáše, beránek a staré velikonoční tradice.

Velikonoční mazanec podle farského receptu (číst celý recept)

 

Tak to je on – mezi tvarohovými koláči šampión. Všechny tvarohové koláče mám v oblibě, ale existuje jeden jediný, který je všechny o chloupek  převyšuje. Tvarohový koláč jednoduše geniální – geniálně jednoduchý. Nepotřebujete kvůli němu mít ani bůhvíjaké zkušenosti natož  investovat do pekařské výbavy. Tento recept zvládnete s bravurou na koleně a všem vytřete zraky. Příprava tohoto koláče vám možná vyrazí dech, do těsta nepotřebujete žádnou tekutinu ani vejce, jednoduše suchou směsí se posype plech a v kombinaci s tvarohem je zaděláno na ten nejbáječnější tvarohový moučník, co znám. Lahodný pečený tvaroh se doslova rozplývá na jazyku. Při jeho konzumaci je dezertní vidlička nutností, protože ta křehká dobrota si zaslouží jemné zacházení.

Recept na vynikající tvarohový koláč

• Bez čeho se neobejdeme?
  pečicí forma, event. plech
  pečicí papír
• Na suchou směs potřebujeme:
  2 a ½ hrnku polohrubé mouky
  1 hrnek cukru krupice
  1 prášek do pečiva
• Na tvarohovou náplň potřebujeme:
  3 balení měkkého tvarohu (3 x 250 g)
  3 celá vejce
  1 vanilkový cukr a 2 lžíce cukru moučka
  hrst zlatých rozinek – mohou být předem vykoupány v rumu, ale když je tam nedáme, nic se nestane
• na povrch koláče potřebujeme cca 150 g másla, které nakrájíme na tenké plátkyMouku, cukr a prášek do pečiva smícháme. Polovinu suché směsi nasypeme na plech vyložený pečicím papírem. Na tuto vrstvu nalijeme tvarohovou náplň, kterou jsme připravili smícháním tvarohu, vajec, cukru (event. rozinek). Náplň rozetřeme stejnoměrně po celé pečicí formě (nejlépe to jde cukrářskou paletkou) a zasypeme druhou polovinou suché směsi. Povrch takto připraveného koláče poklademe plátky másla a vložíme do trouby. Teplotu trouby předem nastavíme na 180 °C. U horkovzdušné trouby máme za 45 minut pečeno, což poznáme dle zlatého máslového povrchu koláče a neopakovatelné vůně, která proces pečení doprovází.

Tvarohový koláč podle popsaného receptu jsem si pasovala na „dokonalý“ a během roku se k němu rozhodně několikrát vracím. I přes mou neustálou touhu zkoušet nové věci, zjistila jsem, že jen stěží mu mohou konkurovat. Tuto starou recepturu jsem si před pár lety poznamenala pod pseudonymem „švédský sypaný koláč“. O tom, zda má něco společného s touto severskou zemí, netuším nic, ale jedno vím jistě. Tohle je on, mezi tvarohovými koláči můj šampión.

Už jste někdy takový koláč pekli? Jestli ne, tak to zkuste – jednodušších receptů na koláč víc nebude ;-)

Pro pořádek uvádím rozměry keramické formy, kterou jsem na pečení použila já  (28 x 34 cm)

Něco malého, něco sladkého, něco na neděli. Šťavnatou bábovku s jablky a skořicí  si nemohu vynachválit. Dlouho jsem nepřidala žádný recept do bábovkového speciálu, což je škoda. Protože se jedná o recept z oblíbené kategorie „raz dva“ hotovo“,  nebudu ztrácet váš ani svůj čas a přejdu rovnou k receptu. Zveřejnila jsem ho sice na blogu v Šárčině škole vaření, ale rozhodně by se měl objevit i v bábovkovém speciálu, tak si ho pro své vlastní potěšení (i potěšení ostatních milovníků bábovek) přidávám i sem. Dobrá bábovka k zimnímu času patří.

Kdo se účastnil nebo jen sledoval velkou letní bábovkovou soutěž, ten se povídání o bábovkách určitě přesytil nejméně na dva roky dopředu :-) Jestli o této soutěži nevíte vůbec nic, tak se ve vlastním zájmu nechte šokovat dokonalými chutěmi na víc jak 100 + 1 bábovku ze sladkého i slaného těsta. Z toho vám bude zrak přecházet. Jestli i vy máte nějaký neotřelý bábovkový nápad, tak sem s ním :-) V bábovkovém archivu je ještě místa dost pro každý dobrý nápad. Ještě včera to byla rubrika pro 100+1 bábovku, což v tuhle chvíli už není pravda. Právě je tu rovných 102 chutných kousků s receptem.

Recept na zimní bábovku do dlaně jsem nachystala pro milovníky miniatur. Ale jestli doma nemáte mrňavou formu na bábovku, není řečeno, že podle poměru surovin se vám nepodaří upéct bábovku v klasické velikosti. Zkuste to i jinak. Dokonce nemusíte mít ani bábovkovou formu, postačí vyšší koláčová forma nebo středně velký pekáček. V tomto receptu totiž nejde až tak o formu, ale o obsah. Ten vám bude chutnat a pěkně zahřeje žaludek.

ŠŤAVNATÁ JABLEČNÁ BÁBOVKA se skořicí

• 180 g hladké mouky
• 130 g cukru krupice
• 180 g rozpuštěného másla (může být i kvalitní slunečnicový olej)
• 3 vejce
• 1 lžička mleté skořice
• 1 prášek do pečiva
• 5-6 oloupaných a nastrouhaných jablek
• lžíce rozinek namočených v rumu
• nalámané vlašské ořechy
• moučkový cukr na finální posypání
• máslo na vymazání formy + strouhanka (nebo mouka) na vysypání

V kastrolku rozpustíme máslo a když trochu vychladne, vlijeme ho k moučné směsi do mísy a společně s vejci promícháme metličkou, aby se nedělaly žmolky. Přidáme oloupaná a na velkých slzičkách nastrouhaná jablka, rozinky namočené v rumu, nasekané nebo nalámané vlašské oříšky a vše společně promícháme tak, aby vzniklo lité těsto na bábovku.

Bábovkové formičky nebo jednu velkou klasickou bábovkovou formu vymažeme máslem nebo jiným tukem na pečení (podle zvyku) a vysypeme jemnou strouhankou nebo moukou. Já používám strouhanku, protože udělá bábovce pěkný zlatě vypečený a voňavý povrch. Ve spojení s máslem je to dokonalost sama.

Bábovkové těsto vlijeme do formy. U malých bábovkových formiček dbáme na to, aby nebyla forma plný až po okraj. Těsto by mělo dosahovat jen 3/4 výšky, protože během pečení nabude.

 

V předehřáté troubě na 175 °C pečeme v závislosti na velikosti formiček 30 (malá forma) až 45 minut (klasická forma na bábovku). Klasickou velkou bábovkovou formu můžete v troubě nechat s klidem 45 minut, ale u menších formiček je třeba dbát na kratší časy pečení. Určitě vyzkoušejte stupeň propečení vpíchnutím párátka. Když na něm neulpí ani kousíček těsta, je pečivo zralé k tomu, abychom ho vyjmuli z trouby ven. Ale tohle je opravdu hodně začátečnická rada, kterou každý zdá :-) Třeba se najde někdo, kdo bude právě s tímto receptem podnikat svůj první pekařský pokus – a tady je potom každá dobrá rada drahá.

 

Bábovka je pečená, krásně hřeje v dlani a je plná vůní. Ani nevím, na co se mám dříve soustředit. Jablíčka dodávají nebezpečnou šťavnatost, rum rafinovanost, rozinky a oříšky delikátnost a vše korunuje omamná vůně skořice. A tu já mám moc ráda.

 

Tak dobrou chuť ;-) Jestli tento recept není podle vašeho gusta, projděte se po níže uvedeném odkazu. To vás bude zrak přecházet! Nedat si v neděli dobrou snídani je to největší příkoří, kterého se na sobě můžeme dopustit. Nač si ubližovat, když je tolik báječných možností.

Velká bábovková inspirace pro vás!

Boží milosti

• 200 g hladké mouky
• 1 lžička prášku do pečiva
• špetka soli
• 1 lžíce cukru
• trochu citrónové nastrouhané kůry
• 30 g rozpuštěného másla
• 4 lžíce mléka nebo smetany
• 1 lžíce rumu
• 2 žloutky
• olej nebo sádlo na smažení (přepuštěné máslo je nejlepší)
• moučkový cukr na obalení
• trochu hladké mouky na vyvalování

Recept na masopustní koblihy patří k masopustním oslavám zrovna tak, jako ke koblize zlatý prstýnek po obvodu a pěkná dušička. Aby se udělal ten správný prstýnek, musíme první stranu koblihy smažit v přiklopené nádobě. Poté koblihu obrátit a osmažit i z druhé strany bez poklice. Ale smažit můžeme až v momentě, kdy budeme mít nakynuté těsto …

Recept na MASOPUSTNÍ KOBLIHY

• 500 g polohrubé mouky
• 80 g moučkového cukru
• 70 g másla pokojové teploty
• 2-3 lžíce rumu
• 3 žloutky
• 250 ml mléka
• 70 g droždí
• 1 vanilkový cukr
• zavařenina
• přepuštěné máslo, olej nebo sádlo na smažení

Rozdrobíme droždí do malé misky, přidáme trochu mouky, cukru, mléka a necháme na teplém místě vzejít kvásek. Žloutky utřeme s máslem, práškovým i vanilkovým cukrem a rumem. Přidáme mouku, kvásek, zbytek mléka a zaděláme těsto na koblihy, které se nechytá vařečky. Slabě poprášíme moukou, zakryjeme utěrkou a na teplém místě necháme kynout.

Když je těsto vykynuté, rozválíme ho na pomoučeném vále na plát asi 1 cm vysoký a formičkou na koblihy nebo skleničkou vykrajujeme kolečka. Plníme zavařeninou a přitiskneme druhou koblihovou půlkou těsně k sobě a necháme ještě na vále přikryté utěrkou vykynout. V pánvi rozpálíme dostatečné množství oleje a po obou stranách smažíme do zlatohnědé barvy. Po vyjmutí z oleje necháme okapat na papírovém ubrousku. Někdo zavařeniny nedává přímo do koblih, ale udělá do těsta důlek, který naplní lžičkou zavařeniny až po osmažení. Kobliha by měla mít nějakou dobrou dušičku, protože to jim přidává na přitažlivosti. Když se v dřívějších dobách chtěla někomu vyseknout velká pochvala, řeklo se o něm, že voní čerstvě upraženým koblihem. A to bývala nějaká pochvala :-) Pro koblihy znali naši předci 100+1 náplň, tak se nebojte experimentovat a plnit třeba bylinkami. O koblihách jsem trochu víc psala ve své kuchařské knize, tam se těch nápadů na koblihové „dušičky“ – náplně – najde opravdu dost, určitě si každý vybere podle svého gusta. Já považuji za vrchol zavařeninu meruňkovou nebo domácí rynglovou.

Odkaz na související článek:

Škaredá středa & půst v době hospodářské krize (o tom, jak jsme propadli z testu moudrosti a v létě protopili dřevo na zimu; že další biftek už je moc, protože studnu spotřeby jsme vypili až do dna a nyní musíme hledat jiné studny radosti, které třeba nic nestojí, protože ve spotřebě už více radosti, zdá se, nenajdeme …, ale hlavně o škaredé středě a postním období)