Milujete tvaroh a kokos? Potom vám nemůže tenhle tvarožník nechutnat. Arktická zima udeřila v plné síle, je víc než rozumné přitopit si i domácí troubou a rozehřát ji na 170 °C. Přijde to vhod jak vám, tak tvarožníku, který do ní můžete za pár chvilek dát.

TVAROŽNÍK S KOKOSEM

Na krustu:

• 180 g sušenek (např. Zlaté koka)
• 4 lžíce moučkového cukru
• 80 g rozpuštěného másla

Na náplň:

• 500 g polotučného tvarohu
• 100 g moučkového cukru
• 2 vejce
• 120 g strouhaného kokosu
• špetka vanilky
• podle chuti kapka rumu

Krustu připravíme z drcených sušenek, cukru a rozpuštěného másla. Vše prohněteme a sušenkové těsto vtlačíme na dno rozevírací dortové formy o Ø 25 cm a dáme vychladit. Tvaroh utřeme s cukrem na hladký krém, přidáme vejce a smícháme se strouhaným kokosem. Podle chuti přidáme vanilku nebo kapku rumu. Tvarohovou směs naneseme na sušenkovou placku a rovnoměrně rozetřeme do stran. Tvarožník vložíme do předehřáté trouby a pečeme při 165 až 170 °C zvolna cca 1 hodinu. Po upečení necháme vychladnout.

Nenecháme vychladnout nic a pustíme se do konzumace hned. Teplé je to vynikající, ale druhý den „prý“ ještě lepší :-)

.

Dobrou chuť! Kalorie nepočítejte, on vás ten kokosový tvarožník nezabije :-)

Věděli jste, že  kokosový ořech je nebezpečnější než žralok? Ročně podle statistik zemře něco kolem 200 lidí jenom proto, že jim spadne na hlavu kokosový ořech. A to je mnohem vyšší číslo, než napadených lidí žralokem.

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

POUŠTNÍ RŮŽE –  jsou delikátně křupavé sušenky, které pravé pouštní růže v mnohém připomínají. Mají krásnou barvu s odlesky zlatého pouštního písku a v ústech křupou lépe než písek pod nohama. Letos jsem ke klasickým vánočním dobrotám přidala i tyhle voňavé sušenky, které většinou peču během roku jen tak ke kafíčku.

Pouštní růže

• 180 g másla
• 130 g hladké mouky
• 120 g mletých mandlí
• 150 g krystalového cukru ( ½ bílý a ½ tmavý)
• ¾ prášku do pečiva
• špetka soli
• 1 celé vejce + 1 žloutek
• 100 g kukuřičných vloček (cornflakes)
• kukuřičné vločky na obalení

Do misky vložíme máslo, předem nakrájené na menší kostičky a necháme změknout při pokojové teplotě. Přidáme cukr, vejce, mandle, prosátou mouku s práškem do pečiva a podrcené kukuřičné vločky. Vypracujeme těsto, které necháme cca 1 hodinu odpočinout v chladu. Poté z těsta vytvarujeme malé kuličky, které obalíme v kukuřičných vločkách, dobře je přitiskneme a klademe na plech předem vyložený pečicím papírem v dostatečné vzdálenosti od sebe, protože pečením se trochu rozšíří a utvoří se z nich placičky.

Vložíme do vyhřáté trouby na 180 °C a pečeme cca 12 minut. Poté plech vyjmeme a pokud je potřeba, placičky trochu zformujeme a 5 minut dopečeme. Po upečení necháme vychladnout. Zvláštního efektu dosáhneme posypáním moučkovým cukrem.

Nechte se krásou pouštních růží okouzlit třeba letos o Vánocích.

 Tyhle sušenky inspirované Saharou se snesou nejen s dobrou kávou, ale i s dobrou hudbou. V tomto případě je volba jasná. Jestliže mineralogy nepřestávají udivovat zkaměněné krystaly navrstvené do podoby pouštní růže, tak pro Stinga se stala tajemná pouštní květina motivem pro fascinující píseň. Berte ji jako recept na dokonalou pohodu a harmonii, která doplní krásu právě upečených sušenek. Smíchejte tóny hudby se sladkou vůní právě upečeného pečiva. Právě jste vyrobili parfém domácí pohody. Pouštní růže má v každém skupenství něco do sebe :-)

Desert Rose – STING

Sním o dešti,
sním o zahradách v pouštním písku
…

Tahle pouštní růže
Každý z jejích závojů je tajný slib
Tato pouštní květina

Žádný sladký parfém mě nikdy nemučil tak, jako ona

A jakmile se otočí,
tak jak se hýbe v logice všech mých snů
…
Uvědomuji si, že nic není jak to vypadá

…

Kdo je Sting?

Sting (* 2. říjen 1951), vlastním jménem Gordon Matthew Thomas Sumner, je anglický hudebník z Newcastle upon Tyne. Než se vydal na sólovou dráhu byl hlavním zpěvákem, skladatelem, a baskytaristou rockové skupiny The Police.

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

V adventním čase kuchyňky připomínají cukrárny, z trouby voní cukroví, na plotně se rozpouští čokoláda, milovníci karamelu připravují karamelový krém a ve vzduchu visí silný vanilkový parfém. Vzpomínám na časy, kdy jsem doma vyráběla karamelový krém. Rovnou ze dvou plechovek  zahuštěného slazeného plnotučného mléka zn. Salko. Ve vodní lázni se uzavřené plechovky vařily 2 hodiny. Po důkladném vychladnutí se otevřely a vyvalila se naprosto lahodná chuť karamelu, který se na lžičce krásně táhnul a jeho výrazné a bohaté aroma se nedalo ani popsat. Hodil se na přípravu krémů a zvláště vynikající byl na slepování vánočního cukroví, které chutnalo jako voňavé karamelky. Potěšilo mě, že jsem letos objevila novinku! Už není potřeba Salko vařit, výrobce to udělal za nás. Narodilo se Salko Karamel. A hned si odneslo ocenění za mlékárenský výrobek roku 2011. Mnu si ruce, že příprava domácího karamelu bude téměř bez práce.

Novinka Salko Karamel 397 g se prodává za doporučenou maloobchodní cenu 37,90 Kč.

Inspiraci na nejrůznější karamelové dobroty najdete na www.mojemleko.cz

Odkud se vzal karamel?

Kdy jsem poprvé ucítila chuť karamelu si už vážně nepamatuji, ale zasáhla mě. Pytlík karamelek jsem jako malá nosila v kapse a moc mě bavilo, že se v puse rozpouští hezky dlouho a líně. Občas jsem karmelku z pusy přesunula do papírku a šoupla ji do kapsy. To už pak ale nikdy nešla odlepit a schytala jsem to doma. Objevila jsem zprávu o první stopě karamelu ve světě a ta mě zavedla do Skotska. Prý okolo roku 1700 se podle legendy jala matka svým dětem připravovat něco sladkého na zub a zmohla ji únava. Mezitím co dřímala, vznikl karamel. Svíčka se zvrhla na džbánek plný cukru a ten se zvolna rozpouštěl a hnědl. Matku probudila příjemná vůně páleného cukru a když ochutnala, byla nadšená. Tuhle dobrotu pojmenovala „karamel“, prý po své dceři.

I kdyby to bylo úplně jinak, je moc fajn, že karamel existuje. Já na něj nedám dopustit a běžím si do obchodu pro Salko – již zkaramelizované. Na Vánoce je nepostradatelný. Vzpomínám na sladký karamelový likér. Vyráběla jsem ho na své první samostatné Vánoce podle receptu, který koloval z ruky do ruky na umaštěném papírku. To byly doby, když ještě nebyly mobily, emaily, foodblogy a jiné technické vymoženosti. Recepty se opisovaly pěkně ručně a ještě dnes je nacházím porůznu založené ve starých nostalgických sešitkách a starých kuchařkách. Ty se Salkem rozhodně nemohly chybět a pár jich přidávám závěrem.

Karamelový likér

Potřebujeme:

• 2 kondenzovaná mléka Tatra – neslazená
• 2 Salka předem svařená na karamel (vaříme 2 hodiny ve vodní lázni)
• Rum (tenkrát se mu ještě neříkalo Tuzemák a mysleli jsme, že je to náš český vynález)

Smíchat Tatru se Salkem a přidat podle chuti rum.

Karamelový krém

Potřebujeme:

• 1 plechovku karamelového Salka
• 1 kostku máslo

Po lžících do másla přidáváme Salko a třeme tak dlouho, dokud nebudeme mít krásně hladký karamelový krém.

Léčivé karamelky s medem

Potřebujeme:

• 100 ml smetany nebo plnotučného mléka
• 100 g tmavého lesního medu
• 80 g tmavého přírodního cukru
• 2 čajové lžičky karamelového Salka

Vše za stálého míchání povaříme v kastrolu se silným dnem a dbáme na to, aby se směs nepřipálila a nezhořkla. Svaříme tzv. na nitku. Když se směs od vařečky táhne jako tenká nitka, nalijeme obsah kastrolu na máslem nebo stolním olejem pomazanou desku z mramoru nebo na porcelánový tác a necháme zvolna vychladnout a zatuhnout. Ostrým nožem namočeným ve vodě krájíme na kostičky ve tvaru malých karamelek. Domácí medové karamelky jsou vhodné při nachlazení, neboť umí ulevit od kašle.

120 g medu a 100 g kostkového cukru vaříme za stálého míchání, aby se směs nepřipálila, tak dlouho, až se do vařečky táhne nitka. Následně vlijeme směs na rovnou mramorovou nebo porcelánovou desku, kterou jsme pomazali stolním olejem nebo máslem, a necháme v chladu ztuhnout. Pak nožem namočeným ve vodě nakrájíme hmotu na kostičky. Karamely jsou dobré při chrapotu a kašli.

Léčivé medové víno

Potřebujeme:

• 250 ml sladšího bílého vína
• 2 lžíce teplého rozpuštěného medu
• 2 žloutky
• 1 lžíce karamelového Salka

Všechny ingredience rozmixujeme a podáváme jako osvěžující a vyživující nápoj.

Jak voní a chutná karamel vám? Jestli máte nějaké tajné triky, jak si lahodný karamel vyrobit, můžete se o ně s námi podělit :-)

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Vdolky s liškami, meruňkami a tymiánem jsou malým sladkým hříchem. Zrovna jsem si říkala, že se tu pěkně rozjela „houbařská“ soutěž a já nic dobrého a houbami vonícího do svého receptáře nepřidala. Tak tady je jeden můj domácí experiment se sladkými vdolečky, které zas tak sladké nejsou, ale lesní med v nich nechybí. Nechala jsem se inspirovat létem a lesem. Věděli jste, že chuť mladých lišek tak trochu připomíná chuť meruněk? S receptem na mé vdolečky to můžete vyzkoušet a nechat se inspirovat k něčemu podobnému :-) Potom se se svým receptem přihlašte do naší soutěže. Všechny podrobnosti najdete zde: Houbařská soutěž od léta až do podzimu. 

Lesní romanci v podobě borůvkových koláčů, první houbovku a smaženici máte určitě už i vy za sebou, ale tím ještě nemusí být konec všem letošním lesním radovánkám na talíři. Co třeba vdolečky s chutí a vůní lesa? Mám pro vás jeden snadný nápad s výsledkem, který překvapí. Tyhle vdolky nejsou ani moc sladké, ani moc slané a opravdu nezaměnitelně voní. Aby taky ne, když se v nich snoubí chuť čerstvých meruněk a lišek?

Liška obecná (Cantharellus cibarius)

Vynikající houba z čeledi liškovitých, kterou si jen stěží spleteme s jiným druhem hub.

Klobouk má sklenutý až měkce nálevkovitý, po okraji zprohýbaný, v barvě žluté až výrazně oranžovožluté. Třeň je zabarvený tak, jako klobouk, tlustý, nahoru se rozšiřující. Ke konzumaci je vhodná celá houba. Průměr klobouku se pohybuje od 1 až do 8 cm a uprostřed mívá prohlubeň.

Najít se dá v lesích listnatých i jehličnatých, zrovna tak v nížinách, jako v horských pásmech. Často se vyskytuje v borůvčí. Tahle urozená houba českých lesů má sezónu od června do října. Je to houba nečervivá, zvláště ceněná pro svoji příjemnou vůni a delikátní chuť. Kvalitní houba v kuchyni je pro každého labužníka velkou výzvou. Do našich lesů se krásně oranžové lišky po čase zase vrátily a s nimi i radost houbařských nadšenců. Znalci říkají, že vůně této houby připomíná vůni meruněk.

Zkuste podlehnout vábení lišek a něco chutného s nimi v kuchyni proveďte. Nenechte se odradit tím, že se o něco hůř čistí, vezměte si na pomoc štěteček a všechny nečistoty z povrchu hub vymeťte.

Vdolky s liškami, meruňkami a tymiánem

RECEPT:

• 170 g polohrubé mouky
• 1 kypřící prášek do pečiva
• 50 g rozpuštěného másla
• hrst očištěných čerstvých lišek
• 2-3 čerstvé meruňky
• 1 lžíce pikantní meruňkové zavařeniny
• 100 ml mléka (lze použít kefír i smetanu)
• 1 lžička olivového oleje extra panenského
• čerstvě mletý pepř
• mořská sůl (vhodná je i s přidáním sušených bylinek)
• čerstvý tymián

na ozdobu:

• piniové ořechy nebo mandlové lupínky

forma na pečení + tuk na vymazání

• (máte-li silikonovou formu na muffiny, je naprosto ideální a nadýchané vdolečky se pečou bez vymazání přímo ve formě)

POSTUP:

V míse smícháme mouku s kypřícím práškem do pečiva a malou špetkou soli. Přidáme čerstvě odrhnuté tymiánové lístky, špetku mletého pepře z mlýnku, celé vejce a mléko. Na pánvičce rozehřejeme máslo a osmahneme na něm očištěné a nakrájené lišky. Směs hub s máslem přidáme společně s pokrájenými meruňkami na do mísy s těstem a vše dobře promícháme. Vzniklé hustší těsto plníme do formy na vdolky nebo muffiny jen do poloviny výšky, ozdobíme piniovými oříšky nebo plátky mandlí, půlkou malé lišky a popřípadě i tympánovou snítkou. Při teplotě 180 °C pečeme cca 40 minut. Před vyklopením z formy necháme mírně prochladnout. Servírujeme např. k aperitivu před letní večeří s přáteli nebo k nedělní snídani. Vynikající jsou překrojené a lehce pomazané soleným máslem.

názorný fotorecept

A už je hotovo!

Můj tip do kuchyně:

Když zaměníte čerstvé tymiánové lístky za čerstvý rozmarýn, budou vaše vdolečky, krom úžasné vůně, vypadat jako posypané jehličím. I malá kapka koňaku v máslem vonícím pečivu udělá velké divy. Pro uchování lišek jsou vhodné všechny způsoby, tj. od běžného sušení až po nakládání do octa nebo olivového oleje. Vydrží bez újmy i delší dobu v mrazničce i na chladném, dobře provzdušněném místě. Všem jídlům dodá zajímavou chuť a v pokrmům vylepší vzhled.

Staré známé latinské přísloví „Vulpes non iterum capitur laqueo“ – „Liška se nedá chytit dvakrát“ – jistě říká pravdu, ale když vyrazíte do lesa na lišky s houbařským košíkem, potkávat je můžete až do konce babího léta. Možná pokaždé, když tam vkročíte.

Lidové názvy hub:

Liška obecná je v lidovém názvosloví označována jako „kura“ (především na Valašsku a Uherskobrodsku), na Poděbradsku zase „rezounka“ – oba názvy jsou inspirovány její výraznou barvou. Když objevíte místo hojného výskytu lišek, můžete si být jisti, že příští rok tam porostou zas. Lišky se totiž rády vrací na místo činu.

Rozříznuté vlažné vdolečky si klidně můžeme ještě potřít máslem. To je potom dokonalé blaho.

Dobrou chuť a pěkné babí léto. Zabavit se můžete soutěží: Houbařská soutěž od léta až do podzimu. 

Clafoutis, moučník lehoučký jako pírko

 Jak to bylo pohádko? Zabloudilo vrabčátko. V nevěstinci, mezi stoly, zpívá teskně, píseň svoji. V těle ďáblíka, s nímž do pasti spadne, a v hrdle slavíka, který světu mocně vládne. Edith Piaf. La Mome … z cd přehrávače zní mocná síla šansonu v hrdle drobné ženy, přezdívané Vrabčák. To mě inspirovalo! Kdyby tomu tak nebylo, mohla jsem péct úplně obyčejnou třešňovou bublaninu. Zastínil ji clafoutis – lehoučký jako vrabčí pírko …

Tento šlechtic mezi moučníky pochází z francouzského Limousin. Je tak dobrý, že byl předurčen k tomu, aby práh limousinských kuchyní přeskočil, zamořil celou Francii a troufale opustil francouzské hranice na všech stranách a přesunul se do všech koutů světa, kde se daří třešním. Je mu ke cti, že se v něm nevyskytuje téměř žádný tuk. Jestli tam nějaký je, tak jenom na vymazání zapékací formy a na zjemnění tak 1 lžíce rozpuštěného másla. Clafoutis je nákyp lehoučký jako pírko, ten se nemusí ani kousat.  V originální verzi se připravuje z nevypeckovaných třešní.

Když ale jinak nedáte a třešně pečlivě vypeckujete, můžete ho rovnou polykat. Ale tím se zase ošidíte o rozkošnou chvilku, která je potřeba k tomu, aby se pěkně v ústech rozpouštěl a šťáva z horkých třešní oblažila vaše hrdlo. Pekla jsem ho z našich třešní, které přešly z barvy čerstvě okysličené krve do parádní hloubky červeně, až se mi zdají černé. Když jsou plody třešní pod napnutou červenou slupkou obtěžkané zralou šťavnatostí, jejich barva je symbolem vzrušení, touhy, výboje, teplé krve, lásky a erotiky, ohnivých rejdů a potěšení duše. To vše v jednom přírodním obalu, který můžete uchopit jen za tenkou stopku, protože pod neobratným stiskem prstů je zralá třešeň v tomto čase připravená k výbuchu sladkých šťáv.

To všechno v sobě ukrývá další z francouzských šarmantních skvostů moučníkové kuchyně. Upečte ho! Rázem jste bohyně. A jste v tom nevinně, čarují za vás zralé třešně. Plný koš mi jich načesal a postavil do kuchyně ten, pro kterého tak často vařím a peču ráda a s láskou ;-) On totiž nikdy nezapomene pochválit, tak už kvůli té pochvale … Proč ale začínat u třešňového moučníku se šansonem? Možná proto, že šanson je hudba nejblíž duši. A zrovna tak to mám s tímhle třešňovým moučníkem.

 Clafoutis – recept

• 400 g třešní, ale mohou být višně (originál velí nepeckovat, ale někdy to obejdu a předem řádně vypeckuji) – mám důvod vzít do ruky svůj „retro“ odpeckovač
• 3 lžíce alkoholu /třešňová pálenka, griotka, koňak, rum či něco jiného/ jsem pro ohnivou vodu z třešní – to když jsem na švýcarské straně, rozhodně nepřemýšlím a sáhnu po věhlasné třešňové pálence z Basileje
• 1 lžíce krystalového cukru
• 100 ml mléka
• 150 ml smetany
• 4 vejce
• 1 lžíce rozpuštěného másla
• 100 g moučkového cukru
• 250 g hladké mouky
• plátek másla na vymazání zapékací nádoby
• krystalový cukr na vysypání

Třešně pokapeme alkoholem a necháme v chladu odstát, aby se pěkně napily. Svaříme 100 ml mléka se 150 ml smetany. V misce prošleháme vejce s moučkovým cukrem a přidáme mouku.  Nyní přilijeme do prošlehaných vajec s moukou i vlažné mléko, vymícháme do hladka se lžící rozpuštěného másla a přikryjeme utěrkou. Necháme 30 minut stát.

Vymažeme zapékací misku máslem a vysypeme krystalovým cukrem. Třešně rozložíme na dno nádoby a zalijeme připraveným těstem. V rozpálené troubě na 180 °C pečeme cca 45 minut. Až povrch zezlátne je hotovo. Upečený clafoutis pocukrujeme jemným moučkovým cukrem a podáváme jen tak, rozmařilcům třeba s kopečkem šlehačky, ale musí to být co nejrychleji, aby nevychladnul.

Třešně můžeme použít jak čerstvé (jsou nejlepší), tak i kompotované (ovšem dobře odkapané). Podle okolností výběr ovoce rozšíříme o višně, meruňky nebo borůvky, maliny atd.  Až se léto přehoupne do fáze babího období, bude po sluncem vonícím čerstvém ovoci veta. Co třeba jablečné kostičky a rozinky namočené v rumu? Nebo krásně zralé švestky? Vždyť clafoutis je ve své podstatě naše oblíbená bublanina, jen ten jeho název mi zní trochu poetičtěji. Ale tak je to ve Francii se vším. Umí žít a radovat se z maličkostí, proto si každý malý dezertík povýšily na cukrářské veledílo a svět jim to věří! Dají tomu navíc tu špetku francouzského šarmu a zrnko koketérie. A to nikdo jiný tak dobře nesvede.  Než odstraníte všechny pecky z upečeného třešňového clafoutisu, musí se nutně každá dostat z pusy ven, zabere to trochu času. Představte si, že s každým cinknutím pecky o porcelánový talířek rušíte ticho poklidné kavárny a stáváte se nepřehlédnutelnou narušitelkou. A Francouzka by si na tento okamžik oblékla nesmrtelný chanelovský chic kostýmek (v Londýně je móda povinností, v Paříži potěšením) a rty přetřela rtěnkou v barvě zralých třešní. Díky rafinovaně nenápadné vyzývavosti je víc než jasné, že by se za nenápadné pomoci clafoutisu mohla klidně i neplánovaně seznámit. Možná proto francouzské ženy lpí na tradičním postupu přípravy a radí, třešně předem pecky nezbavovat! Já už na to celé francouzské kouzlo přišla ;-) Úspěch svádění nespočívá v ničem jiném než v tom, naučit se zaujmout. Milé dámy, ve světě, kde je mužů mnohem méně než žen, je pravděpodobné, že každý vhodný protějšek už je obsazen a střežen :-) Zaujmout je ten největší kumšt! Pecky se nedají vyplivnou bez toho, aby se při tom krásně nešpulily rty. Toho si nejde nevšimnout. Mon Dieu!

Pro kouzlo okamžiku si k moučníkovému čarování pustím Edith Piaf. Nikdo menší než královna šansonu to pro tuhle slavnostní chvilku nemůže být. 

„Budu zpívat tak hlasitě, že mě uslyší celá Paříž; až na vrcholku Eiffelovy věže budou lidé otvírat okna a poslouchat.“

Edith Piaf a Kolo štěstí

Edith Piaf (1915-1963), drobounká žena z komediantské rodiny s nezaměnitelným hlasem, přezdívaná Vrabčák, se z pouliční zpěvačky stala světově proslulou šansoniérkou. Svou trnitou cestu, která ji z ulice přivedla až do přeplněných sálů, líčí v knize vzpomínek Kolo štěstí (poprvé vyšla v roce 1958). Jenže talent, silná vůle a píle k úspěchu nestačí… musíte mít i trochu štěstí, o tom je Edith Piaf hluboce přesvědčena. A čtenář možná při četbě jejích vzpomínek usoudí, že tyto hodnoty v jejím případě platí v obráceném pořadí … Tu kniha jsem četla ve svých nedospělých šestnácti letech a byla jsem jí okouzlena. Nedávno jsem jsem měla trochu štěstí a dostala ji do své knihovny :-) Oslavím to tím, že si ji přečtu znovu. Dnes pochopím i nejdelší souvětí schovaná mezi řádky.

Tato autobiografie vznikla díky spolupráci s novinářem Louisem- René Dauvenem, který pracoval pro Radio-Cité a La Vie Parisienne. Poprvé vyšla v roce 1958 v Ženevě s předmluvou Jeana Cocteaua.

Milord

 (přejít na píseň)

Poběžte, Vašnosto,
ke stolu sedněte,
venku je lezavo,
tady mám příjemně.
Jak doma, Vašnosto
Věci si složte tak:
Duši mně do srdce
A kabát na věšák
Já vás znám, Vašnosto,
a lépe, než vy mě
tu holku z přístavu
co klečí ve stíně…
Včera, když poprvé
Jste prošel kolem nás
bez pýchy byl váš hlas
Ach! Vy jste byl nebe:
Váš šátek z hedvábí
z ramenou vlající
Hold vám a herectví
to krále pobaví!
Kráčel jste vítězně
za ruku se slečnou
Probůh!… A dřív pěknou!
A prázdno je ve mně…

Poběžte, Vašnosto,
ke stolu sedněte,
venku je lezavo,
tady mám příjemně.
Jak doma, Vašnosto
Věci si složte tak:
Duši mně do srdce
A kabát na věšák
Já vás znám, Vašnosto,
a lépe, než vy mě
tu holku z přístavu
co klečí ve stíně…

Stačí, když sem a tam,
plavidlo překrásné
které pak vše zhasne
dorazí do města…
A on si bral s sebou
svý oči něžnoučký
co jsou tak hloupoučký
a život sežerou
Lásku mám jen pro pláč
žití své taky tak
když celá se rozdáš
a přijde nic ti pak

Poběžte, Vašnosto,
se strachem chlapečka,
Jak doma, Vašnosto,
království nepočká:
Mám slzy, slz skvosty
a písně o lásce
písně pro Vašnosty
smolaře neštastné!
Tady jsem, Vašnosto
skryta vám doposud
Nač ten pláč, Vašnosto?
Já nelkám pro osud!

No tak, koukejte, Vašnosto!
Usmějte se na mě Vašnosto!
ale prosímvás, snažte se trochu…
ano tak, to je ono!
Pojďte, úsměv Vašnosto!
Pojďte, zpívejte Vašnosto!
La-la-la..
…
Ale ano, tančete Vašnosto!
La-la-la…Bravo Vašnosto!
La-la-la…Znova Vašnosto!… La-la-la…

 Kdo si dnes vzpomene na legendární šansoniérku narozenou v Paříži roku 1915, vlastním jménem Édith Giovanna Gassion, která i sebebanálnější text vzala do úst a dokázala ho povýšit na božské umění? Když ji roku 1935 objevil na ulici majitel baru Louis Leplée a uvedl ji na scénu pod jménem Môme Piaf, ani on sám netušil, že se z nenápadné ženy v prostých černých šatech stane za pár chvil legenda toho největšího formátu. Zemřela v říjnu roku 1963, ale její poselství zamčené v šansonech nezemře nikdy. Proč hledat definici šansonu, šanson to je Edith Piaf.

Krásná Marion Cotillard pžed kamerou exceluje! Barva zralých třešní na rtech nesmí chybět.

 Režisér Olivier Dahan v životopisném filmu o Edith Piaf svěřil hlavní roli Marion Cotillard a její výkon se zařadil do kategorie „neskutečně dokonalých“, právem za tak bravurní převtělení se do složité osobnosti Edith Piaf, nemohla  hlavní představitelka, krásná Marion, získat nic jiného než Oscara. Bravo Marion Cotillard! Takový výkon se některým nepodaří ani 1x za život. A mimochodem, tento film byl z větší části natáčen v Česku. Jedno filmové sousto servíruji tady ještě před moučníkem.

Marion Cotillard

Jak to bylo pohádko? Zabloudilo vrabčátko. V nevěstinci, mezi stoly, zpívá teskně, píseň svoji. V těle ďáblíka, s nímž do pasti spadne, a v hrdle slavíka, který světu mocně vládne. Edith Piaf. La Mome.

Jidášky patří k tradičnímu velikonočnímu pečivu, které se peklo na Zelený čtvrtek.  Podle starého zvyku se připravují z kynutého těsta slazeného medem jako připomínka na zradu Jidáše. Symbolizují provaz, na kterém se zrádce Jidáš  oběsil. Na „Zelený čtvrtek“ se má dle  lidového zvyku jíst zelený špenát a všechno zelené, co lidem příroda v předjaří dala. Tento lidový zvyk ovšem nesouvisí s pravým duchovním významem Velikonoc. Název „Zelený čtvrtek“ totiž  vznikl přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek).

Jidášky – jidáše

• 120 g másla
• 2 lžíce medu
• 3 žloutky
• 500 g polohrubé mouky
• 250 ml mléka
• 30 g čerstvých kvasnic
• špetka soli
• špetka skořice
• trochu nastrouhané citrónové kůry
• 1 bílek
• dle chuti rozinky
• na posypání mák, sezam, opražené vločky
• na potření 50 g rozpuštěného másla s medem

Zaděláme si kynuté těsto podle tradičního způsobu. Rozdrobíme kostku čerstvých kvasnic, smícháme s několika lžícemi vlažného mléka, přidáme lžičku cukru a necháme vzejít kvásek, který poté zapracujeme do mouky se špetkou soli a nastrouhanou citrónovou kůrou. Podle chuti můžeme do těsta přidat hrst rozinek a pro vůni špetku skořice. Vypracujeme nelepivé těsto, které sladíme medem a necháme na teplém místě cca 40 minut vykynout. Z těsta vytvarujeme válečky o průměru max. 2 cm. Tvary můžeme libovolně zamotávat do uzlíku nebo dělat třeba malé bochánky, spirálky atd. Hotové jidášky rozložíme na pečicí plech vyložený papírem a necháme ještě 15-20 minut dokynout. Potřeme bílkem a posypeme např. mákem, sezamem, opraženými vločkami atd. Jidášky pečeme v předehřáté troubě na 180 °C cca 20 minut. Po upečení jidášky potřeme rozpuštěným máslem smíchaným s medem a necháme prochladnout. Nejchutnější jsou ještě vlažné, rozkrojené a pomazané medovým máslem nebo jen pokapané medem.

Na Hod boží velikonoční se připravují obřadní a sváteční pokrmy. Držíte se tradic a tradičních receptur nebo hledáte novou inspiraci?

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi potěšením.

Pomalu je čas oprášit velikonoční formu na beránka a zopakovat si nějaký tradiční recept. Letos jsem si beránka upekla s předstihem a domácí recepturu inovovala. Beránka jsem pekla v malých formičkách, ale recept je množstvím uzpůsoben tak, aby těsto vystačilo na klasickou velkou beránkovou formu. Nemáte chuť letos vyzkoušet beránka trochu jinak?

VELIKONOČNÍ BERÁNEK s jablky a medovým máslem

Na velikonočním stole nemá chybět beránek. Letos jsem připravila (trochu s předstihem) jednoduchý a šťavnatý recept na beránka, co voní máslem a medem. Vyzkoušejte varianci se strouhanými jablky. Tento rychlý recept nemá žádná úskalí, proto se vám jistě povede.

Potřebujeme:

• 180 g hladké mouky
• 120 g cukru krupice
• 3 vejce
• 170 g čerstvého másla, rozehřátého
• 1 lžíce medu
• 1 prášek do pečiva
• špetka skořice
• 5 ks středně velkých jablek
• lžíce rumu
• špetka skořice
• forma na pečení beránka
• plátek másla na vymazání formy
• jemná strouhanka na vysypání

Do mísy nasypeme mouku s práškem do pečiva, ovoníme špetkou skořice a osladíme cukrem. Přidáme 3 vejce, rozpuštěné máslo s medem, rum a společně s nastrouhanými jablky na struhadle s velkými slzičkami vařečkou umícháme polotuhé lité těsto. Formu na pečení vymažeme máslem a vysypeme jemnou strouhankou. Pečeme při 180 °C 40 až 45 minut.

Malé vylepšení:  Do těsta můžeme přidat i rozinky a oříšky. Místo strouhanky na vysypání vymazané formy zkuste použít jemnou drť z kukuřičných lupínků. Pečivo tím získá hřejivou a bohatou žlutou barvu.

Bude mít na vašem velikonočním stole místo čerstvě upečený beránek?

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi potěšením.

Máte raději sladké nebo slané? Proč to řešit, když se můžeme uspokojit sladko-slaně. Pekla jsem malé koláčky minulou neděli. Sladké banánové s čokoládou byly famózní. Slané se šunkou, sýrem a šťavnatými jablky jim šlapaly na paty. Malé téma na veselé tartaletky z jednoho koláčového plechu pro kreativce. Ty vaše exempláře můžou vypadat úplně jinak :-)

Banánové koláčky s čokoládou

Šunkové koláčky se sýrem a šťavnatými jablky

Na obě varianty sladkých & slaných koláčků budeme potřebovat: 

• chlazené listové těsto rozválené na pečicím papíru
• malé koláčkové formičky, tzv. tartaletky
• 1 vajíčko
• 2 lžíce kysané smetany

Na sladkou variantu „banány s čokoládou“ si připravíme:

• 2 banány
• 1 tabulku dobré čokolády
• 1 lžičku medu (javorového sirupu nebo cukru)

Na slanou variantu „šunkové koláčky se sýrem a šťavnatými jablky“ si připravíme:

• několik plátků dušené šunky
• pár plátků sýra (jemně uzeného)
• 1 jablko (zelené šťavnaté Granny Smith)
• malá rajčátka
• listy řapíkatého celeru

Nejprve si z těsta obrácenou formičkou naznačíme počet koláčků, formičku přitiskneme a kolečka snadno vykrojíme. Poté je vyjmeme a těstem vyložíme koláčkové formičky. Nemusíme vymazávat, protože listové těsto je poměrně dost mastné a snadno ho z formiček vyloupneme aniž by se nám přilepilo.

Rozhodneme se, kolik chceme koláčků sladkých a kolik slaných. Z jednoho plátu těsta (nevyváleného) se nám jich na plech vejde 9. Já se rozhodla pro poměr 6:3, ve prospěch těch sladkých. Na šest sladkých koláčků jsem nakrájela banány na plátky, vyskládala je do koláčkových formiček a doprostřed každého položila 1 kostičku čokolády. Nebo raději 2 kostičky.

• čokoládové pravidlo, které jsem právě porušila: „Silný člověk se pozná tak, že rozlomí tabulku čokolády na dva kusy a pak sní jen jeden!“  – Judith Viorst

Přišel čas vyrobit si koláčkovou smetanovou zálivku. Na 9 koláčků stačí rozmíchat 2 vrchovaté lžíce kysané smetany s 1 vejcem.

Slané koláčky jsem dekorovala plátkem dobré dušené šunky, plátky šťavnatého jablka, uzeného sýra a pro veselejší atmosféru i malých cherry rajčátkem a svěžím lístkem řapíkatého celeru.

Nejdříve si připravíme slanou variantu. 2 lžičky krému vložíme do středu každého koláčku a teprve nyní okořeníme bylinkovou solí.

Zbylý smetanový krém můžeme osladit medem, javorovým sirupem nebo cukrem a použijeme ho pro ochucení koláčků sladkých.

Ze zbylých kousků listového těsta můžeme vykrájet malé dekorativní tvary a ozdobit jimi upečené koláčky.

Celý plech vložíme do předehřáté trouby a při teplotě 180 °C pečeme cca 30 minut.

Příště se poměr může obrátit – 3:6 – v přesile budou šunkové. Byly totiž moc dobré! Nedělní koláčky 2 v 1 patří mezi recepty – raz, dva a je hotovo. Jsou absolutně jednoduché, proto si na ně může troufnout i Múzou nepolíbený jedinec … a třeba ho to nedělní pečení nakonec začne i bavit :-)

Začátky všech věcí jsou nepatrné.
Omnium enim rerum principia parva sunt.

Cicero

Evokuje u vás neděle potřebu něco dobrého si upéct? Jestli ano, tak co pečete nejčastěji? Já poslední neděle tuhle hříšnou potřebu mám :-) Přistihla jsem se, že dost často to jsou variace na čokoládu. Ani tentokrát jsem si kousek čokolády neodpustila.

Jiná inspirace (nejen) z malých tartaletkových formiček:

• Tartaletky hříšné madame du Barry
• Slané koláčky k vínu – skrz naskrz žampionové a půvabně provoněné ančovičkou

Když péct vánoční štólu na poslední chvíli, je nutno vsadit na variantu tvarohovou. Oproti klasické máslové štóle snení nutno nechávat ji dlouhou dobu odležet. Výhodou je, že tvarohovou štólu můžeme nakrojit hned po vytažení z trouby. Tahle vánoční pohodová záležitost, komplet příprava i s pečením, nám nezabere víc času než pouhou jednu hodinu. Při přípravě nikde nečíhají žádné nástrahy, tak je docela jisté, že tahle štóla se povede na výtečnou.

Vánoční štóla tvarohová

• 500 g hladké mouky
• špetka soli
• 1 kypřící prášek do pečiva
• 2 vanilkové cukry
• 180 g cukru krupice
• 150 g měkkého másla
• 100 g jemně nastrouhaných mandlí
• z 1 citrónu nastrouhaná kůra
• 2 vejce
• 250 g měkkého tvarohu, polotučného
• 50 g kandovaného ovoce
• 50 g rozinek
• 20 g rozpuštěného másla na závěrečné potření
• 5 polévkových lžic moučkového cukru na finální posypání

V míse na zadělávání těsta promícháme mouku s kypřícím práškem do pečiva, vanilkovým cukrem, špetkou soli a jemně nastrouhanými mandličkami. V jiné míse utřeme změklé máslo s krupicovým cukrem do pěny, přidáme vejce, tvaroh, rozinky, nasekané oříšky, kandované ovoce podle chuti a ze všech surovin vypracujeme na vále pružné nelepivé těsto, ze kterého vytvarujeme klasický tvar štóly.

Pečeme na plechu vyloženém pečicím papírem v předehřáté troubě na 160 °C. V horkovzdušné troubě budeme potřebovat na správné propečení cca 45 minut.

V teplé troubě necháme pár minut dojít a ihned po vytažení ještě teplou štólu polijeme rozpuštěným máslem.

 Ihned na to bohatě zasypeme moučkovým cukrem s vanilkou. Necháme zvolna prochladnout. Pokud ji nebudeme jíst hned, můžeme ji pár dnů uchovat zabalenou v alobalu nebo potravinové fólii. Balíme ji až tehdy, když důkladně vychladne. Tvarohová štóla je příjemně vláčná, proto má šanci si vás získat hned po prvním soustu.

Šťastné a veselé Vánoce!

Recept pro milovníky klasické štóly kynuté by neměl chybět.