Karnevalový rej masek má kořeny v renesanci. O téhle barevné zábavě povídá Zuzana Mihulková www.prima1vera.com a přidala i sladký recept na karnevalové sušenky „cenci“.

Tak tady máme Karneval, pani Milerová…. :-)

Vánoce jsou šťastně za námi, italská čarodějnice Befana rozdala hodným dětem sladkosti a stejně jako Tři králové v Česku se vrátí opět až za rok. Tím ale svátky nekončí. 6. ledna totiž začal KARNEVAL, nebo-li MASOPUST. Období veselí, zábavy a hodování, které trvá od 6. ledna až po Popeleční středu, období, kdy je třeba se dosyta najíst, protože pak následuje dlouhý čtyřicetidenní půst až do Velikonoc. V době masopustu se na královském dvoře konaly hostiny, ve městech tancovačky, na vesnici vepřové hody. Zvláště několik posledních dní tohoto období (ostatky, fašank, fašanky, končiny, bláznivé dny, konec masopustu) pak lidé organizují různé hlučné výstupy, zábavy a průvody.

KARNEVAL V BENÁTKÁCH

Karneval má ale daleko hlubší kořeny. Byl odedávna spjat s různými slavnostmi a rituály. Ve starém Řecku a Římě se konaly tzv. bakchanálie k poctě boha vína a úrody Dionýsa (Bakcha).

Karneval neboli masopust znamená v původním slova smyslu „opuštění masa“ a pochází z italského carne levare. V současné době jde o taneční zábavy, hýření, lidové zábavy v maskách, maškarní bály. Nejznámějším karnevalem ve světě je karneval v Rio de Janeiro a je následován Santa Cruz de Tenerife.

Ale i Itálie se může pochlubit krásnými karnevalovými průvody, především v Benátkách a také v toskánském Viareggiu. Město zaplaví průvod masek, z nichž mnohé hledaly inspiraci už v renesanci a některé (velmi cenné, hýčkané a střežené) jsou originály ze 17. či 18.stol. Známými italskými maskami jsou např. pulcinella (pochází z Neapole) nebo pantalone (z Benátek). Mattacini je veselý kejklířský převlek, domino (původem ze Španělska) je tvořen dlouhým pláštěm se širokou kápí. Na pořadu dne je i satira z politického a sociálního života v podobě oživlých, alegorických a velmi vtipně pojatých vozů.

KARNEVAL VE VIAREGGIU

Satira z politického života nechybí na karnevalu ve Viareggiu. Starý tyranosaurus Berlusconi bude letos s naprostou jistotou nahrazen kapitánem Schettinem.

Malá laskominka na konec pro potěšení mlsných jazýčků – sladké střapaté sušenky jménem Cenci, nebo také chiacchiere, bugie, crostoli, galani, frappe, intrigoni, lattughe, sfrappole, sfrappe, grostoli, cruspole.

RECEPT NA SMAŽENÉ KARNEVALOVÉ SUŠENKY CENCI

• 250 g hladké mouky
• 1 lžíce krupicového cukru
• 1 lžíce olivového oleje
• 2 vejce
• 1 bílek
• malý panák rumu, brandy nebo desertního vína (Vin Santo)
• citronová a pomerančová kůra
• špetka soli
• vanilkový cukr na obalení
• olej na smažení

Smíchejte všechny ingredience. Těsto dobře vypracujte, aby se nelepilo a bylo hladké, nechejte v chladu odpočinout aspoň jednu hodinu. Vyválejte tenkou placku, nařežte zubatým rádýlkem na pruhy asi 1,5cm široké a pak příčně na nepravidelně dlouhé kousky.Můžete je i různě zamotat do sebe. V pánvi nechte rozehřát dostatečné množství oleje a smažte. Po usmažení položte nejprve na kuchyňský ubrousek, aby stekl přebytečný olej a lehce obalte v cukru s vanilkou. Cenci jsou dobré teplé i studené.

Užívejte si veselí a dobrého jídla, než začně doba půstu. Popeleční středa letos připadá na 22.2.2012. 

Rozloučím se slovy klasika. „ ….. pořádně se všíchni najezte, mame na to celé dopolodne :-)

Zuzana Mihulková, Montecatini Terme-Toscana-Italia, www.prima1vera.com

(text a fotografie poskytla Zuzana Mihulková)

Na cestách po Toskánsku se Vám bude hodit pohled očima cestovatele-labužníka zlomaxe. Podle osobních zkušeností radí, co pěkného v Toskánsku zhlédnout, co ochutnat a kde pohodlně přespat.

Díky těmto článkům jsem se vrátil do loňského léta a dovolené strávené v Toskánsku. 14 dní tam uteklo jako voda a člověk nestíhá opravdu nic zhlédnout. Je to kus země spíše na opakované dovolené. Těch různých koutů, vesniček a městeček je nepočítaně. I když na druhou stranu musím říci, že Francie a Provence je přitažlivější. V tomto ohledu budu asi barbar, ale u mě rozhodují ceny kempů a klídeček. Zde podle mne Toskánsko prohrává s Provence na plné čáře.

Další z postřehů je: Toskánsko ano, ale zapomeňte na srpen. To bylo šílené rozhodnutí a nikdy více. Kam se člověk hnul tam bylo přetlakováno turisty. Takže jsem nutil manželku vstávat před sedmou ranní a vychutnat si třeba Sienu od 8 do 12 hodin.

Budoucím návštěvníkům doporučuji takzvané Agroturismo. Většina lidí v tomto oboru má vynikající ubytování se skvělou kuchyní. Potažmo tam utratíte nějaké to euro navíc za místní produkty. A to se vyplatí třeba u oleje či sýra. Mám to osobně vyzkoušené třeba nedaleko vesničky Vinci, kde majitelé jsou přátelští a velice pohostinní.

Nezapomeňte navštívit nějakou Trattorii. I ta na odlehlém a zdánlivě nelidnatém koutu Toskánska Vás dokáže něčím překvapit. Což u nás bylo třeba v podobě SassoMatto. Nevím zda sem můžu vložit odkaz, ale snad se na mě nebude někdo zlobit. http://www.sassomatto.it/

Víno je otázkou samo pro sebe. Každý má jiné chutě a pije jinou barvu. Takže já jsem zásadně proti doporučovat nějakou značku. Toskánské vinobraní je zhruba v říjnu a tou dobou je i spousta místních festivalů na kterých se dá okoštovat víno od místních vinařů. Tam si určitě každý najde tu svojí značku.

Kdo jede vlastním autem a nemá kam pospíchat tomu doporučuji zásadně se vyhnout dálnicím. A proč? Důvod je zcela jasný a je jich více. Nejenom, že ušetříte za dálnice, ale každá vesnička má něco okouzlujícího. Každé zákoutí na okresních silnicích Vás uvede v úžas a donutí k focení. O toto vše jízdou po dálnicích přijdete, nehledě na to, že to je jednotvárná jízda.

Ať služebně či soukromě jsem byl v Toskánsku zhruba desetkrát. Pokaždé najdu něco nového a zajímavého. Velice náročné na peněženku jsou vstupenky do různých míst. V tomto ohledu Vám jí důkladně provětrá třeba Florencie ale i Cortona či Siena. Ovšem na druhou stranu nutno říci, že to stojí za to. Pokud to vezmu podle sebe tak velký podíl utracených peněz mají i různé upomínkové předměty a pak v nemalé míře restaurace.

V Toskánsku doporučuji pátrat po il Brigidino Lamporecchio. Nevím kam bych měl dát fotku aby zájemce věděl o co jde. V podstatě to jsou sušenky nebo spíše malé sladké oplatky. Ano oplatky bude to pravé. Podstatou oplatek je zvláštní chuť dodaná anýzem. Receptury jsou odlišné podle rodin jež je vlastní dlouhá léta. Někdo používá anýz tekutý jiný zase semena většinou je však výsledná chuť podobná. Tyto oplatky lze nalézt v Toskánsku téměř ve všech akcích jako veletrhy, festivaly a v zábavních parcích. Pouliční prodavači, kteří se připravují pomocí speciálního přístroje zabalené v průhledném sáčku typicky úzkém a velmi protáhlém. 200 gramů za přijatelnou cenu tří eur.

Ještě jeden odkaz je zde: http://www.spazzavento.it/

Tady jsem spal a manželce se to moc zamlouvalo. Je to kousek od Vinci rodiště Leonarda. Nocleh i se snídaní vyšel na 70 euro a samozřejmě plus útrata za zdejší víno a olej. To Vám pak dají v dárkovém balení. Prodírám se zhruba 5000 fotek z naší dovolené po Toskánsku a neodolám doporučit jedno víno. Vlastně ani ne tak víno jako spíše oblast a tou je bezesporu Chianti. A zde pak doporučuji dívat se na láhve zda mají zvláštní nálepku, něco jako u nás je kolek na alkoholu. Na té musí být napsáno Chianti classico což je značka, která zaručuje stoprocentní kvalitu vína a také, že je vyrobeno v dané oblasti.

Brigidini Lamporecchio

Brigidini Lamporecchio se připravují z mouky, cukru, vajec, vanilkového extraktu a charakteristickou chuť jim propůjčuje anýz. Jsou to malé křupavé vafle, pečené v oplatkovačích podobných rozvíracím žehličkám, a jejich zlatavá barva připomíná toskánské žhavé slunce v té největší síle. Kupují se jako chutný suvenýr a vzpomínka na návštěvu městečka Lamporecchio – provincie Pistoia, kde se recept dědí z generace na generaci.

Jejich název odkazuje na jeptišky z místního kláštera zasvěceného Santa Brigitě. Podle legendy se právě zdejší jeptišky považují za tvůrkyně této sladké oplatky.

Toskánská kuchyně

Toskánsko, země pohádek a snů

Pod toskánskou pokličkou. Toskánská kuchyně je plná chutí a vůní, proto si zasloužila samostatnou kapitolu, která navazuje na první článek - Toskánsko, země pohádek a snů. Cestovatelského ducha jste mohli nasytit v příspěvku prvním, ale teď má právo dožadovat se svého i žaludek. Za toskánskou kuchyní to táhne každého znalce gastronomie. Tak pojďme konečně nadzdvihnout pokličku a ochutnat něco dobrého.

Nemůžete navštívit Itálii a nezmínit se o jídle. Zvlášť když pod pokličkou toskánského hrnce bublá mnoho dobrůtek a mňamkovních věcí.

Toskánská kuchyně pochází z venkovské kuchyně, vyznačuje se velkým množstvím chutí, vůní a ingrediencí, nenáročnou přípravou, je zdravá a lehce stravitelná. V Toskánsku je kvalita všech pokrmů velice vysoká a rozdíly mezi jednotlivými oblastmi jsou výrazné. Jak se tedy dnes jí v Toskánsku? Kvalitní olivový olej, nesolený bílý chléb bez chuti, který je dobře propečený a uvnitř vzdušný a lehký, florentský biftek + zvěřina (divočák, jelen, zajíc), a konečně víno: to jsou čtyři základní pilíře toskánského kuchařského umění. 

Mezi místní speciality, jejichž původ je mezinárodně chráněn, patří např. bílé fazole ze Sorany (malé, bílé fazolky s tenoučkou slupkou) vařené se šalvějí v olivovém oleji, servírované s tuňakem a bílým chlebem, nebo výborné kaštany z okolí hory Amiata, z nichž se vyrábí kaštanová mouka, jež se používá hlavně do cukrářských výrobků, dále třeba kroupy z Garfagnany, zažívající velký návrat nejen v makrobiotické výživě. Zcela jedinečné je proslulé sádlo z městečka Colonnata, v jehož chuti se odráží prastarý recept. Sádlo se krátce po zabijačce naloží do mramorové nádoby, která se předtím vytřela směsí koření, česnekem a rozmarýnem. Pak se nádoba uzavře mramorovou deskou a v tomto „sarkofágu“ zůstane sádlo půl roku. Po uzrání se krájí na tenké plátky a pojídá jako předkrm nebo velmi výrazná obloha.

Co byste určitě měli ochutnat

Jako první a nejtoskánštější pokrm, který napadne okamžitě každého je Bistecca alla Fiorentina – obrovský biftek i s kostí, u níž je maso nejlepší. Je opepřený a jen málo propečený, servíruje se k němu citron nebo glazé z balzamikového octa. Zaručuji boule za ušima i těm, kteří si normálně biftek přejí propečenější. Ale radím vám, nedělejte to. Bistecca alla Fiorentina by měla vždycky zůstat tmavě růžová. Jedině tak ji dokážete ocenit.

Další toskánskou specialitou je polévka jménem Ribollita – Je z kapusty, fazolí, a základ tvoří den starý toskánský chléb.  Ribollita vlastně  znamená „znovu povařený“, zelenina svařená s chlebem obsahuje na polévku velmi málo vody, zato je dochucená výborným olivovým extra panenským olejem.

Livornskou obdobou francouzské bujabézy je Cacciucco, což je řídké rajčatové pyré s feferonkami, přelité přes plátky opečeného chleba, a dušené ryby a dary moře.

Při návštěvě Florencie nesmíte vynechat bufety či pojízdné stánky (např. u Mercato Centrale nebo na Via Cimatori či Piazza Frascobaldi ), kde servíruji  Lampredotto a Trippa alla fiorentina, nebo-li Dršťky ve florentském stylu. A doporučuji, dejte si je opravdu jenom tam, protože tam jsou nejlepší. I zarytí odpůrci drštěk po jediném ochutnání upadnou to stavu euforie. Dršťky jsou totiž servírované nejen klasicky s vývarem do talíře, ale i v housce jako hamburger s omáčkou salsa verde. Klasická trippa alla fiorentina je připravená s kořenovou zeleninou a rajčatovým pyré.

Pro milovníky bílého masa je tady Pollo alla fiorentina – Florentské kuře. Výborná směs kuřecích prsíček, drobků chleba, parmazánu, špenátu, cibule, celeru, krémového sýru, papriky a česneku.

Jako sladkou tečku po vydatném obědě či večeři zkuste Cantucci – mandlové sušenky ve tvaru půlměsíce. Namáčejí se do bílého dezertního vína Vin Santo nebo do hořkého likéru Averna, které si dejte po jídle jako digestivum.

Pokud se v Toskánsku ocitnete v době karnevalu, určitě ochutnejte sladké střapaté sušenky jménem Cenci. Jsou k dostání po celé severní a jižní Itálii, a mají různá jména, podle oblasti. V Boloni se jim například říká frappole a v Miláně chiacchiere.

Kam za dobrým jídlem

V každé osterii (hospodě) i v sebemenším městečku je možné ochutnat nějakou neznámou místní lahůdku, na kterou jinde nenarazíte. Nicméně musím upozornit, že takto pojatá italská dovolená znamená i jedno velké riziko, protože ten, kdo se bude takovéto turistice věnovat, musí už dopředu počítat s tím, že kromě absolutního oblouznění chuťových buněk si domů přiveze i pár kilo navíc, proti kterým bude muset dlouho bojovat zdravější turistikou v Čechách.

Až tedy budete unaveni po několika kilometrové procházce v Lucce hledat něco „na zub“ , opusťte opevněné centrum města a vydejte se po staré cestě směrem na Pisu. Na periférii Luccy najdete poklad jménem

Pizzeria La Bersagliera , neboli Picérku U Herdekbaby. Najdete ji na Via pisana vecchia, 2136, 55100 Lucca.

Je to malá pizzerie, spartánsky zařízená, kterou provozuje rodina z Kalábrie. Nehledejte tam ale žádný luxus, jen strašně nepohodlné dřevěné lavice a židle, z kterých tu a tam čouhají hřebíky. Přesto nedejte na první dojem. Pizza, kterou tam dělají, prostě nemá konkurenci. Jezdí na ni až z daleka. Výborné těsto, senzační, chutné a neošizené ingredience, fantastické kombinace. Chuť této pizzy, velikostí připomínající pneumatiku osobního automobilu, příjemně překvapí nejednoho gurmána a znalce.

Abyste si však pizzu vychutnali s absolutním požitkem, vkládám sem pro jistotu několik rad a doporučení:

1. Je strašně důležité mít vybráno v okamžiku, kdy Herdekbaba přijde převzít vaši objednávku. Jakékoliv váhání ji rozčílí a vrátí se pak kdoví kdy.   
2. Zbytečně nevymýšlejte komplikované variace pizzy, protože Herdekbaba vám nakonec stejně donese, co uzná za vhodné.  
3. Může se stát, že vás Herdekbaba posadí k někomu ke stolu, i když  lokál není úplně plný. Prostě se tak rozhodla a kdo jste vy, abyste ji radili, co má dělat? 
4. Neexistují tady dny ani hodiny, ve kterých byste mohli být klidní, že tu najdete málo lidí. Objednávky tady neexistují. Leckdy prostě budete nuceni počkat i hodinu v malém prostoru před pizzérií, protože milovníků této pizzy je strašně moc.
5. Většina pizz je na pikantní bázi, ale ne nijak extremně.
6. Neexistují tu žádné jiné chody, ani sladkosti, ani káva. Nedočkáte se tu ani minerální vody bez bublinek. Pokud o ni požádáte, Herdekbaba vám přinese vodu z kohoutku a nazdar. Dostat tu můžete pouze ochucené a slazené nápoje nebo točené pivo.
7. Jestliže nedokážete sníst celou porci, nebojte se požádat o krabici a zbytek si doneste domů. Pizza je i druhý den velmi dobrá a je to tady běžně zvykem. Navíc potěšíte Herdekbabu, protože nesnáší plýtvání a vyhazování zbytků. 

Co se týče ceny, za jednu pizzu a jedno pivo utratíte cca 10 Euro, což je cena víc než lidová, vzhledem ke kvalitě a velikosti porce.

Popsala jsem spoustu stránek a vidím, že jsem zmínila jen velmi málo z toho, co Toskánsko opravdu nabízí. Tohle všechno je jen malá kapka v moři, kterou jsem chtěla čtenáře Gurmánky navnadit a doporučit aspoň jednou vyměnit pasivní dovolenou na pláži za aktivní historicko-gastronomickou poznávací dovolenou v zemi Etrusků. Mám pro vás ještě spousty dalších tipů na skvělá místa, výborné restaurace, které vás ekonomicky nezničí, ale předčí vaše očekávání. Provedu Vás kouzelnými místy, které voní vzácnými bylinami, olivovým olejem a vínem. Jsem vám k dispozici, budete-li potřebovat poradit, zajistit ubytování, průvodce, tlumočení, či zorganizovat dovolenou na míru podle vašich představ. Pomohu Vám objevit Toskánsko krásnější, romantičtější a voňavější.

Všechny další informace o službách, které poskytuji, najdete na mých webových stránkách: www.prima1vera.com. Zvlášť chci pak upozornit na Vouchery, tj. dárkové poukazy na krásné a levné ubytování pro 2 osoby, někde i s polopenzí a dalšími atraktivními službami, které mám v rámci marketingové akce v nabídce po celý rok 2012.

Na některých místech v Toskánsku teď leží sněhová čepice, ale už koncem února se kopce zazelenají, rozkvetou první mimózy, v březnu se  v zahradách rozzáří japonské kamélie a jaro vypukne v plné síle. A to je přesně čas pro vás, neotálejte a vydejte se objevovat jeho drsnou krásu, vydejte se cestou starodávných Etrusků, ponořte se do horkých lázeňských pramenů, ochutnejte dary vinic i moře, užijte si aktivní či relaxační dovolenou. Poznejte ráj na zemi !

Zuzana Mihulková

Cestovní poradce a průvodce v Toskánsku

Fotografie z mého archivu a z internetu, upravené pro tento článek

Nenechte si ujít 1. díl článku o Toskánsku, s názven „Toskánsko, země pohádek a snů“ – http://www.gurmanka.cz/2012/01/toskansko-i-zeme-pohadek-a-snu

Děkuji Zuzce za lákavé představení krás Toskánska, které mě osobně zlákalo natolik, že jsem si do letošních cestovatelských plánů tento malebný kout světa přidala. Už delší dobu jsem si to plánovala a moc dobře vím, že nic se nemá odkládat. Zuzko, připrav mi, prosím, dovolenkový toskánský plán na září :-) Předem díky.

Někoho tím moc potěším … z času na čas je potřeba své dcery kontrolovat :-)

  

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy Rande s gurmánkou nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Perličky z Toskánska, aneb severní Toskánsko není jen Florencie a Pisa

Pokaždé, když přistávám kdekoliv v Itálii, prožívám zvláštní pocit štěstí. Takové mrazení v zádech a šimrání v břiše. Stává se vám to taky? Je to stejný pocit jako když jste čerstvě zamilovaní, myslíte na svou lásku a točí se vám hlava. Já mám tento pocit už několik let a zvláštní je, že mě neopustil ani teď, co jsem se do Itálie přestěhovala. Mohu téměř přesně definovat, kdy jsem propadla vášni jménem Itálie, stejnou silou jako alkoholik svému pití či kuřák své cigaretě. Bylo to v době, kdy mi bylo 12 let a do ČSSR přijel Drupi. Samozřejmě že se mi ten černovlasý ďábel líbil a jeho písničky jsem znala zpaměti, ale od té doby jsem se začala zajímat o všechno italské, dychtila jsem po každé informaci z toho tajemného poloostrova, zvaném Apeninský. A věřte, že to nebylo jednoduché v socialistickém Československu dozvědět se něco víc, než se vymykalo průměru.

To všechno ale nebylo nic proti tomu, když jsem poprvé vstoupila branou do toskánského ráje. Když mě dálnice z Florencie vyhoupla na kopec zvaný Serravalle Pistoiese a přichystala mi nádhernou podívanou do údolí jménem Val di Nievole. Rajské údolí obklopeno toskánskými kopci, na kterých se tyčí středověké hrady a kostely se zvonicemi. Tehdy se mi doopravdy zastavil dech. Sjíždíte dolů a naskytne se vám pohled na olivové háje, cypřiše, vinice, cesty lemované piniemi a uvnitř toho všeho malebná městečka, každé se svou vlastní historií.

A to je teď můj nový domov! V severním Toskánsku, jemuž vévodí vznešená dáma jménem Florencie a její družičky se jmény Pisa, Lucca, Siena, San Gimignano, Volterra, Pistoia či malebné lázně Montecatini Terme.

Tak tedy pojďte se mnou na malou procházku.

Florencii pro tentokrát vynecháme a půjdeme objevovat další, méně známá místa.

Údolí Val di Nievole

Byla jednou jedna krásná oblast, zvaná Valdinievole, kterou staří Římané nazývali Vallis Nebulae, nebo-li mlhavé údolí a popisovali ho jako území částečně rovinaté a částečně hornaté, jimž protéká množství kouzelných potůčků a řek, klouzajících podél kopců zarostlých šalvějí, levandulí a rozmarýnem, a ztrácejících se mezi platany, piniemi a rákosím plných žab v okolních bažinách. Údolí často zahalené v mlze, zvané též Padule di Fuccechio.

Dnes je Valdinievole území, které obsahuje originální směs, skládající se ze známých lázní, nedotčené přírody a středověkých hradů. Území v srdci Toskánska,mezi Luccou a Pistoiou, které bylo po staletí kulturní, obchodní a společenskou křižovatkou. Jeho kopce skrývají středověká městečka, hrady a zámky a táhnou se od „Toskánského Švýcarska“ u města Pescia až do oblasti Montalbano, kde se mimo jiné nachází i rodiště Leonarda Da Vinci.

V lesích plných kaštanů a krajinou posetou olivovníky se zrodily i vzácné minerální prameny v Montecatini Terme, parní jeskyně v Monsummano Terme a přírodní rezervace močálů Fucecchio.

Valdinievole je také místem, kde se narodil Pinocchio. Ve městě Collodi spisovatel Carlo Lorenzini (jméno Collodi přijal podle města, kde se narodila jeho matka) oživil dřevěnou figurku panáčka Pinocchia, která se stala známá po celém světě.

Pistoia, aneb Florencie v miniatuře

Když jsem poprvé přijížděla k městu Pistoia, zažila jsem další šok. Už z dálky je vidět, bílý chrám s obrovskou kupolí, zvonice…co to je??…jak to??…vždyť ve Florencii jsem teď byla….. Pistoia, taková malá Florencie. Obyvatelé Pistoie byli kdysi nechvalně prosluli násilím a intrikami, jež měli kořeny ve středověkých svárech mezi dvěma znepřátelenými pistojskými frakcemi Bianchi a Neri (Černí a Bílí). Jejich oblíbenou zbraní byla malá dýka zvaná „pistoia“. Odtud název města. Nejkrásnější je bezpochyby centrum, via Cavour, Piazza del Duomo s Dómem podobným tomu ve Florencii, Cappella del Tau a další historické skvosty.

A zrovna nedávno jsem se dozvěděla, že i v podzemí pod Pistoiou je fascinující a tajemný svět, který prozkoumám hned na jaře.

Pescia – Toskánské Švýcarsko

Pescia – středověké město, které leží na obou březích stejnojmenné řeky, je známé především pěstováním květin. Zde se také koná Biennale del Fiore, výstava květin světového významu. Ještě víc než květiny je ale Pescia známá výrobou papíru. Už ve středověku zde vznikla papírna, nejstarší na celém území Itálie. Několik papíren v této oblasti je stále aktivních.

Do města vstoupíte Florentskou branou (Porta Fiorentina) a pak už můžete pěšky objevovat staré paláce, kostely a celé historické centrum města, kde na vás odevšad dýchne kouzlo středověku.

Toskánské Švýcarsko se nazývá zóna na sever od města Pescia e je to bezpochyby nejkrásnější území celého údolí Valdinievole. Tvoří část Apeninského pohoří Tosco-Emiliano a svou svěžestí a krásou může soutěžit s tím pravým Švýcarskem.

Montecatini Terme a lázeňství

Luxusní lázně Montecatini Terme leží v toskánské provincii Pistoia, na úpatí Apeninského pohoří  v údolí Val di Nevole. Dnes je Montecatini Terme známé turistické a lázeňské centrum, kde žije kolem 20 tisíc obyvatel. V městečku se můžete procházet udržovanými přírodními parky, kde vyvěrají termální prameny. Jedinečné přírodní bohatství tak dalo vzniknout lázním, kde se dnes můžete oddávat mnoha léčebným procedurám. Například v Terme Leopoldine z roku 1777 máte možnost se pomazat léčivým bahnem nebo v Terme Tettuccio pít vodu, která prospívá játrům, ledvinám a má léčivé účinky na žaludek a tlusté střevo. Všechny prameny v lázních Montecatini Terme jsou na přírodní bázi a obsahují různé koncentrace látek přítomných v našem organismu, tj. sodík, vápník, chlór, jód a fosfáty.

V okolí lázní se rozprostírá nádherná příroda, která láká k procházkám a pěší turistice. Montecatini Terme je ideálním místem pro strávení pohodové a relaxační dovolené, kde si užijete dostatek klidu a odpočinete od každodenních starostí. Na své si zde však díky rozmanité krajině a přírodě přijdou také vyznavači aktivního odpočinku. Hosté mohou v lázních využívat krytý bazén, termální koupaliště, wellness centrum i posilovnu.

Lanovkou na Montecatini Alto

Součástí Montecatini Terme je neobvyklý dopravní prostředek, a tou je kabinová lanovka, která vás dopraví do historické části města zvané Montecatini Alto, které existovalo již před rokem 1000 n.l. Lanovka je z roku 1898 a jejím stavitelem byl janovský inženýr Alessandsro Ferretti. První jízda se uskutečnila 4.června 1898 a mezi prvními pasažéry byl i světoznámý hudební skladatel Giuseppe Verdi.

Lanovka je v perfektním stavu, nově zrekonstruovaná. Vagónky zůstaly původní a jejich vnitřek je celý ze dřeva. Říká se jim GIGIO a GIGIA a v polovině cesty se vždy zdraví, když jeden druhého objíždí.

Parní jeskyně v Monsummano Terme zvaná Grotta Giusti

Grotta Giusti je jeskyně stará dobrých 130 milionů let a je považována za jednu z nejkrásnějších a nejrozsáhlejších na světě. Kromě mnoha nádherných stalagnitů a stalaktytů se v jeskyni nachází přírodní pára, která vám umožní vychutnat si přírodní saunu s detoxikačními účinky.

Pisa není jenom šikmá věž

Když se řekne slovo Pisa, každý z vás si představí šikmou věž, italsky Torre Pendente, a nic víc. Někteří z vás možná ještě vědí, že šikmá věž se nachází na náměstí Campo dei Miracoli neboli Pole zázraků, jenž tvoří stavby, které symbolizují jednu etapu lidského života: Baptisterium představuje zrození, šikmá věž značí dosažení rozumu, katedrála je symbolem svatosti a zdraví a hřbitov Camposanto zastupuje smrt.

A tady většinou prohlídka končí. Autobus posbírá své poutníky a jede se dál, hrrr za dalším cílem, jen ať toho stihneme co nejvíc. Ale kdopak z vás se byl někdy podívat do centra města? Nikdo, co? Chyba! Pokud se tedy právě chystáte do Pisy, nenechejte si historické centrum ujít. Projděte se starobylými a spletitými uličkami, zastavte se na středověkých náměstích a obdivujte nádheru starých domů, paláců a kostelů, které tam najdete. A když dojdete až k řece Arno, posaďte se do některé z mnoha kaváren a dejte si tam dobrou kávu či zmrzlinu a pozorujte ruch kolem a sebe.

Mimochodem …, věděli jste že, v Pise  v historickém centru města, je škola univerzitních studií, na které mohou studovat jen lidé z MENSY, to jest lidé s nadprůměrnou inteligencí ?

Lucca, město hradeb a kostelů

Ačkoliv je V Itálii mnoho měst s dochovaným původním opevněním a neporušenými branami, jen v Lucce je zachováno tak, že je možné ho objet na kole, které si lze vypůjčit kdekoliv ve městě. Projížďka či procházka po hradbách v Lucce je dlouhá cca 5 km a nabízí mnoho krásných vyhlídek na historické jádro města.

Slavné dějiny města jsou různě spojeny i s „největším Čechem“ Karlem IV., který zde působil jako správce italských držav svého otce Jana Lucemburského. V roce 1369 pak vrátil Lucce svobodu, a to za  poplatek 300 tisíc forintů. Další stopu, kterou zde zanechal Karel IV, je městečko Monte Carlo. Nese jméno českého krále, který se zde zastavil a přenocoval na jedné ze svých cest do Luccy.

V historickém jádru města naleznete spousty krásných památek – chrámy, věže, kostely, jejichž popisem vás nechci unavovat, protože jej najdete v každém průvodci. Zmíním se ale o hlavní tepně Luccy a tou je  Via Fillungo, která prochází historickým centrem. Patří k nejelegantnějším ulicím v Itálii a nachází se na ní mnoho obchodů a starověkých paláců, které patřily významným a bohatým šlechtickým rodinám.

Z Via Filungo si určitě odskočte na náměstí Piazza Dell´Anfiteatro, zvané také Piazza del Mercato, kde stával v dávné minulosti římský amfiteátr. Jeho stavba započala již za císaře Claudia a pojal až 10 000 diváků. Ve středověku amfiteátr zanikl a jeho ovál posloužil jako základ středověkých domů, které celé náměstí jakoby objímají.

Pokud jste v Lucce se svým partnerem, určitě nezapomeňte na rituál, který se zde provádí již mnoho let. Stoupněte si do středu náměstí, poznáte jej podle dlažební kostky, která má vyrytý kříž, obejměte se a při polibku si něco přejte. Přání se vám splní a navíc je téměř jisté, že se do Luccy znovu vrátíte.

Je velká škoda, že naši turisté Luccu ještě neobjevili a navštěvují ji zřídka. Přitom vlakem z Florencie jste tam za  hodinku a čtvrt a autem po dálnici za 30 minut.

Viareggio, město karnevalu

Na pobřeží Tyrhénského moře, na úpatí Apuánských Alp, v oblasti zvané Versilia, jen hodinu cesty z Florencie, leží klenot jménem Viareggio. Toto středověké město dostalo svůj název podle hradu Via regis (Královská cesta),který stával u hlavní silnice na místě dnešního města.

Celá oblast Viareggia má 10 km nádherných písečných pláží, z nichž 6 km je soukromých a tudíž placených. Jsou dobře udržované a jsou vybaveny deštníky a lehátky. Zbývající 4 km jsou veřejné. Nejznámější veřejná pláž je zároveň součástí přírodního parku Parco Naturale Regionale Migliarino-San Rossore-Massaciuccoli.

Viareggio dnes jsou nejen luxusní lázně, kam se každoročně sjíždí množství turistů, ale zároveň je to město zimního karnevalu. Po celou dobu masopustu, vždy v neděli, tady můžete být svědky fantastického karnevalového průvodu s alegorickými vozy, které svou originalitou a osobitostí okouzlí malé i velké. Zahájení i ukončení karnevalu je vždy doprovázeno velkolepým ohňostrojem.

Popsala jsem spoustu stránek a vidím, že jsem zmínila jen velmi málo z toho, co Toskánsko opravdu nabízí. Tohle všechno je jen malá kapka v moři, kterou jsem chtěla čtenáře Gurmánky navnadit a doporučit aspoň jednou vyměnit pasivní dovolenou na pláži za aktivní historicko-gastronomickou poznávací dovolenou v zemi Etrusků. Mám pro vás ještě spousty dalších tipů na skvělá místa, výborné restaurace, které vás ekonomicky nezničí, ale předčí vaše očekávání. Provedu Vás kouzelnými místy, které voní vzácnými bylinami, olivovým olejem a vínem. Jsem vám k dispozici, budete-li potřebovat poradit, zajistit ubytování, průvodce, tlumočení, či zorganizovat dovolenou na míru podle vašich představ. Pomohu Vám objevit Toskánsko krásnější, romantičtější a voňavější.

Všechny další informace o službách, které poskytuji, najdete na mých webových stránkách: www.prima1vera.com. Zvlášť chci pak upozornit na Vouchery, tj. dárkové poukazy na krásné a levné ubytování pro 2 osoby, někde i s polopenzí a dalšími atraktivními službami, které mám v rámci marketingové akce v nabídce po celý rok 2012.

Na některých místech v Toskánsku teď leží sněhová čepice, ale už koncem února se kopce zazelenají, rozkvetou první mimózy, v březnu se  v zahradách rozzáří japonské kamélie a jaro vypukne v plné síle. A to je přesně čas pro vás, neotálejte a vydejte se objevovat jeho drsnou krásu, vydejte se cestou starodávných Etrusků, ponořte se do horkých lázeňských pramenů, ochutnejte dary vinic i moře, užijte si aktivní či relaxační dovolenou. Poznejte ráj na zemi !

Zuzana Mihulková

Cestovní poradce a průvodce v Toskánsku – www.prima1vera.com

Fotografie z mého archivu a z internetu, upravené pro tento článek

Nenechte si ujít Toskánsko č. 2 – Pod pokličkou - http://www.gurmanka.cz/2012/01/toskansko-ii-toskanska-kuchyne

Závěrem jedna otázka pro cestovatele a milovníky umění:

Víte kde je vystaven originál Michelangelovy sochy Davida?

a) v Galerii Uffizzi ve Florencii
b) v Louvru v Paříži
c) v Galerii dell´Academia ve Florencii

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy Rande s gurmánkou nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Vaše houbová soutěž mi připomněla jeden oblíbený recept mé mámy – zapečené brambory s paprikovou klobásou a houbami. Protože sušené hříbky doma ještě nějaké jsou a navíc jsem tyto brambory už nějakou dobu nedělala, byla to jasná volba.

Tento recept mám spjatý s dětstvím, bylo to mé oblíbené jídlo. Ani nevím, proč jsem ho dlouho nevařila, snad proto, že naše děti se s hříbky moc nemají rády. Sice je rády sbírají, ale na talíři je to jiné, to sympatie opadnou. Klamu je tak, že sušené houby pomelu a dodávám je do jídla jako prášek. Houbová chuť jim nevadí, jen ty hříbky nemusí vidět.

Ale zpátky k receptu, není složitý, výčet surovin je jednoduchý a výsledek vynikající (alespoň pro mne).

Zapečené brambory s paprikovou klobásou a houbami

• brambory – dopředu uvařené ve slupce, oloupané
• paprikovou klobásu – nejlépe lehce pikantní, od dobrého řezníka
• sušené houby – dopředu namočené ve vodě
• sůl, pepř, kmín mletý, sádlo (nenahrazujte olejem – za to se přimlouvám)

Pekáček vymažeme sádlem a vyskládáme vrstvou vařených brambor, nakrájených na plátky. Osolíme, posypeme mletým kmínem a poklademe kousky sádla.

Pokračujeme další vrstvou brambor, opět okořeníme, přidáme sádlo a vyskládáme další vrstvu. Obvykle mi vyjdou brambory ve třech vrstvách. Přiklopím druhým pekáčkem a peču v toubě asi 20-30 min při 200°C.

Mezitím si nakrájím klobásu na kolečka a vymačkané houby na jemno. Mamka je mlela v masomlýnku, ale já, jakožto pohodlný člověk, který pak nechce umývat celý mlýnek, je raději krájím, kvůli našim dětem velmi na jemno, ale nevadí, když kousky budou i větší.
Když brambory začínají zlátnout, přidám houby, klobásu, opepřím, ještě okmínuju a případně dosolím, či přidám trochu sádla.Promíchám a nechám zapéct, teď už otevřené dalších 20-30min.

Hotové brambory podáváme s nakládanou okurkou.
Dřív jsem i experimentovala – přidávala jsem koření, měnila druh klobásy nebo jsem zkoušela uzené maso, ale nakonec jsem se vždy vrátila k této variantě a už ji neupravuji – je totiž bezkonkurenčně ta nejlepší! Věřím, že budou chutnat i Vám!

Přeji spoustu krásných podzimních chvilek a dobrou chuť.
S pozdravem HaF - Hanka Fryšáková

Houbařská soutěž od léta až do podzimu se dostala do finále a uzrál čas definitivně se rozloučit s létem, začít si užívat podzimu, nezapomenout poděkovat zúčastěným a s radostí obdarovat vítěze slíbenými cenami.

V soutěži se sešlo pár pěkných receptů, všechny voňavé a lákající k vyzkoušení. Posuďte sami:

oceněné  recepty:

1. Polévka z lišek – uvařil Otto Plášek

2. Vepřové karé s houbovým ragú – uvařil Otto Plášek

3. Hovězí pupek na žampionech – uvařil Otto Plášek

4. Cocotte – ricottově houbové - uvařila Marie – www.toffo.blog.cz

Protože všechny houbové speciality měly něco do sebe, vzala jsem to tentokrát matematicky. Rovnou tři recepty zaslal do soutěže Otto Plášek, proto mu náleží cena hlavní, tj. keramický lívanečník a kalendář na rok 2012 od Gurmánky. Když zrovna nenajde tenhle kousek užitkové keramiky uplatnění na plotně, pěkně se bude vyjímat na zdi a postará se o útulnost domácí kuchyně.

Za něžný a hravý přístup k soutěži posílám Marušce alias Toffo dva kalendáře na rok 2012 – Domácí kuchyně + Sladký rok. Najde se v nich něco dobrého na každý týden v roce, tak se možná kalendář stane příjemným kuchyňským společníkem, který slouží a nepřekáží.

Balíčky s malou výhrou odesílám v pondělí doporučenou cestou a gratuluji :-)

Závěrem připojuji ještě jednou velké poděkování za zapojení se do soutěže a přeji všem krásný a barevný podzim.

Já jdu honem balit kufry a na pár dnů odlétám do teplých krajin užít si ještě posledních slunečních paprsků. Možná dovezu i nějakou pěknou, orientálně laděnou reportáž a hlavně … hromadu čerstvého a náramně voňavého koření, které bude mít nejméně devatero vůní. Na velký bazar s kořením se těším mnohev víc než na sůl v moři :-)

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Tohle vás očarovat prostě musí! Další houbové kouzlo do soutěže je od Marie. Za recept děkuji a s velkou chutí zveřejňuji.

Houby u nás doma letí. Jaké by to byly prázdniny bez houbové klasiky – houbových řízků, omáčky a smaženice. Soutěžní příspěvek jsem ale chtěla trošku ozvláštnit, také jsem chtěla vařením polechtat své malé porcelánové nádobíčko, na které tak často zapomínám. Jsem přesvědčená, že recept se zrodil v mé hlavě, ale je docela možné, že se mi tam uložil při čtení jako na pevný disk a houbová soutěž ho jen spustila.

Očištěné, pokrájené houby nejprve podusím 20 minut ve wok pánvi na cibulce, ve společnosti kmínu, nového koření a bobkového listu. (Bobkový list také přidávám do sklenice, kde uchovávám houby sušené. Má je to chránit před potravinářskými škůdci a také sklenici pěkně ovoní.)

Za stálého míchání se snažím vodu z hub vydusit. Osolím a opepřím čerstvě mletým pepřem. Je dobré vytvořit houbovou směs výrazně ochucenou, neutrální ricottová čepice tu pikantnost srazí.

Na dvě kokotky o obsahu cca 190 ml:

Dva krajíčky toastového chleba opeču na pánvi na topinku, bylo by snadnější použít topinkovač. Kokotkou  je  vykrojím do shodného tvaru  a ty do nich vložím. Na topinku přijdou dvě polévkové lžíce houbové směsi.

Jedno slepičí vajíčko smíchám se dvěma lžícemi ricotty. Záměrně nepřidávám další ingredience, chci, aby především vynikla houbová chuť. Navrším na houby a dám zapéct do trouby předehřáté na 170ºC na 15 – 20 min. Po upečení nechám čtvrthodinku odstát.

Určitě se dá tato houbová variace něčím ještě lépe dotáhnou, čekám na vaše tipy. Dobrou chuť!

Dobrou chuť přeje Marie

www.toffo.blog.cz

Hovězí pupek na žampionech

Suroviny:

• 1,5 kg hovězího pupku
• 300 g malých žampionů
• plnotučná hořčice
• cibule
• sůl
• pepř
• vývar

Postup

Plát hovězího pupku částečně povrchově odblaníme. Osolíme, opepříme a potřeme plnotučnou hořčicí. Takto připravený plát hovězího pupku smotáme jako roládu, ovšem bez náplně. Pevně zatáhneme a převážeme režnou nití. Maso zprudka opečeme v pánvi na oleji, aby se nám hezky zatáhlo. Orestované maso přendáme do hrnce. Na stejné pánvi a ve stejném výpeku po mase orestujeme krátce i žampiony s nahrubo nakrájenou cibulí, a vše poté přidáme k masu do hrnce. Maso podlijeme masovým vývarem tak, aby nebylo zcela ponořeno. Pod pokličkou „táhneme“ při minimálním varu cca 3-4 hodiny. Každou hodinu zkontrolujeme a je-li potřeba, dolijeme již jen vodou do počáteční hladiny vývaru a opět „táhneme“ pod pokličkou. Maso poté co odstraníme režnou nit, nakrájíme velmi opatrně, neboť se bude „lahodně rozpadat“. Vývar zlehka zahustíme troškou hl. mouky rozmíchané ve vodě a zlehka 10 – 15 minut provaříme. Výbornou přílohou je houskový knedlík.

Dobrou chuť přeje Otto Plášek

Houbařská soutěž od léta až do podzimu.

Za druhý soutěžní příspěvek opět děkuji panu Ottovi, který soutěžení pojal absolutně stylově. Nejprve naservíroval liškovou polévku a po ní přišel na řadu hlavní chod, kterému není co vytknout. Je v něm pestrá směs čerstvých hub, nechybí pivní marináda a jako příloha se k libovému vepřovému karé se podávají nové brambory provoněné snítkou rozmarýnu.

Vepřové karé s houbovým ragú

Suroviny:

• 6 plátků vepřového karé (kotlety)
• směs lesních hub (hřib smrkový, dubový, kovář, klouzek)
• ½ sáčku „ Pivní marinády “
• 1 cibule
• kmín
• hladká mouka
• 100g másla
• olej

Postup:
Vepřové maso – plátky lehce naklepeme a potřeme marinádou, naskládáme na sebe do misky a necháme v chladu uležet nejlépe do druhého dne – nesolíme, jelikož marináda je dostatečně slaná.
Houby očistíme, nakrájíme a pořádně opláchneme. V pánvi rozpustíme máslo, a dáme na něj zesklovatět na jemno nakrájenou cibuli. Následně vložíme podusit nakrájené houby a osolíme a posypeme troškou kmínu. Jakmile jsou houby podušené a měkké tak je lehce poprášíme hl. moukou a podlijeme cca 1 dl vody, aby se nám postupně směs lehce zahustila a vznikla i trocha šťávy. Hotové houbové ragů přendáme do jiné nádoby a udržujeme teplé. Vepřové marinované maso opékáme z obou stran na pánvi s troškou oleje a podáváme k houbovému ragů. Maso je minutkové tedy stačí opékat 3-5 minut z každé strany. Příloha nové brambory ve slupce.

 Dobrou chuť přeje Otto Plášek

Houbařská soutěž od léta až do podzimu.