Perníčky voní magickou vůní, ve které je krom nezbytného koření i pár gramů víry, naděje, vděčnosti, lásky a půvabu starých vánočních tradic. S prvním adventním dnem přicházím s prvním vánočně navoněným perníkem. O svůj recept a krásné povídání se s námi všemi rozdělila Katka Česalová a krásně tím obohatila perníkovou rubriku „Jak se pečou perníčky“, ze které si podle gusta může kousek perníkové moudrosti uloupnout každý z nás. A za to jí moc děkuji a všem přeji krásný adventní čas.

„Ráda bych splnila svůj slib, který jsem Vám dala před rokem, kdy na Vašem blogu probíhala perníková soutěž – chtěla jsem se s Vámi tehdy podělit o několik dalších svých oblíbených receptů na perníkové pečení. Posílám Vám tedy „do foroty“ článeček s jedním perníkovým nápadem (+ jako „bonus“ obsahuje taky návod na domácí kandování pomerančové kůry), tak třeba jej teď v adventním období přivítáte a využijete na Vašich stránkách.“

Vánoční srdíčka z perníku

S první zapálenou svíčičkou na adventním věnci se vždy začínám těšit na pečení perníkových srdíček, díky kterým se moje kuchyň začíná postupně plnit všemi vůněmi Vánoc: nejdřív zavoní podomácku kandovaná pomerančová kůra, pak se přidá vůně perníkového koření pomalu a trpělivě drceného v malém hmoždířku a nakonec vůně linoucí se z trouby, kterou všechny perníkářky důvěrně znají…

Moje oblíbená vánoční srdíčka jsou plněná směsí, která podle mně nejlépe ladí s chutí perníku – trocha kandované pomerančové kůry, hrubě sekané vlašské ořechy a pár rozinek. To vše je po upečení korunováno vrstvičkou čokoládové polevy.

Náplň se dá samozřejmě podle chuti libovolně obměňovat – pokud ale zůstaneme u té mojí a nechceme se přitom spokojit s kupovanou kandovanou pomerančovou kůrou, mohu doporučit osvědčený postup domácího kandování, který se hodí nejen na kůru z pomerančů, ale i kdykoliv během roku na kandování různých druhů ovoce.

Kandovaná pomerančová kůra

• Pomerančovou kůru necháme nejprve 3 dny máčet v hrnečku s vodou, kterou každý den vyměňujeme. Třetí den vodu vylijeme a kůru nakrájíme na tenké proužky. Zvážíme ji a podle množství si pak připravíme nálev na kandování: platí pravidlo, že na 1 kg ovoce použijeme 8 dl vody, kterou svaříme, vsypeme do ní kůru a cca 10 minut povaříme (pokud nekandujeme kůru, ale jiné ovoce, vaříme kratší dobu – u měkkých druhů ovoce stačí 1-3 minuty, u tvrdších 5-8 minut). Pak kůru odcedíme, do vařící vody přidáme 750 g cukru a když se rozpustí, vrátíme do hrnce zpět kůru a přivedeme k varu. Poté odstavíme, zatížíme a necháme 24 hodin proslazovat (pro zatížení kandující se kůry se mi osvědčil systém s překlopeným talířkem, který zatěžkáme hrnečkem plným vody; hrnec pak ještě poklopíme pokličkou, aby se do něj neprášilo). 

• Druhý den roztok i s kůrou přivedeme opět k varu, do vařícího přisypeme 250 g cukru, zamícháme, znovu zatížíme a necháme dalších 24 hodin proslazovat.
• Třetí den opět přivedeme k varu, přidáme tentokrát 200 g cukru, zamícháme, znovu zatížíme a pak zase na 24 hodin dáme proslazovat.
• Čtvrtý den už pouze přivedeme k varu, žádný cukr už nepřidáváme, znovu zatížíme a necháme proslazovat tentokrát celých 48 hodin.
• Poslední den kůru scedíme, v cedníku ji krátce propláchneme čistou vařící vodou, necháme okapat a pak necháme při pokojové teplotě rozloženou na plechu, aby mírně proschla.

Sladký sirup s pomerančovou chutí, který nám zbude po scezení kůry, je výborný třeba na slazení dobrého horkého čaje v zimním čase..

Když máme kůru hotovou, můžeme se vrhnout na přípravu perníkového těsta. Na pečení plněných srdíček mám moc ráda těsto podle receptu paní perníkářky Ing. Věry Strnadové z Prahy, který jsem kdysi odkoukala z jednoho časopisu věnovanému pečení perníčků. Toto těsto můžu opravdu vřele doporučit – perníčky z něj upečené moc hezky vypadají a ještě lépe chutnají. Jedinou nevýhodou může být poměrně náročná příprava, při které se člověk docela zapotí. Komu se do ní nechce, může samozřejmě použít jakékoliv jiné osvědčené perníkové těsto – důležité je, aby bylo vláčné a měkké a aby co nejlépe chutnalo.

Medové staročeské perníčky paní Strnadové 

1. den budeme potřebovat: 160 g vody, 250 g cukru krystal, 120 g dobrého medu a 500 g hladké mouky 00 extra (polovina množství se dá nahradit chlebovou žitnou moukou).

2. den budeme potřebovat: 2 žloutky, 120 g tuku (např. Hery), 1 čajová lžička jedlé sody a perníkové koření podle chuti (osobně nemám v perníku ráda anýz ani fenykl, proto si míchám a melu vlastní směs, ve které převažuje skořice – cca 1 polévková lžíce, a pak přidávám ještě cca ½ polévkové lžíce dalšího koření, ve které mají hlavní slovo hřebíček a zázvor a v menším množství je tam i nové koření, badyán a špetka mletého pepře; samozřejmě si ale můžete připravit jakoukoliv jinou směs podle vlastních chuťových preferencí nebo si ji koupit hotovou).

První den postupujeme následovně: do rendlíku dáme odvážené množství vody, přidáme cukr a med a vše vaříme asi 7 minut. Pak odstavíme a horkou směs nalijeme do mísy s odváženým množstvím mouky. Od středu postupně promícháváme, v závěru vypracujeme rukama, až vznikne tuhá, hladká hmota. Tu dobře zabalíme do mikrotenového sáčku, aby na povrchu neoschla, a necháme odpočinout do druhého dne.

Druhý den můžeme hmotu lehce nahřát v troubě nebo v mikrovlnce, aby med trochu povolil, pak ji přesuneme na moukou posypaný vál a snažíme se do ní ručně zapracovat změklý tuk, žloutky, sodu a koření. Chvíle, které přijdou poté, rozhodně nejsou žádnou procházkou růžovým sadem, a je dost dobře možné, že toho v určitém okamžiku budete chtít prostě nechat. Hrouda těsta je totiž velice tuhá a mazlavé, lepivé ingredience se s ní poměrně dlouho odmítají spojit. Podle mých zkušeností pomáhá, když si občas očistím a umyji ruce a pustím se do toho nanovo s pomoučenýma rukama. Pokud to opravdu nepůjde, občas si pomohu přidáním trochy mouky. Po nějaké době začne ale těsto najednou jako zázrakem poslouchat a změní se v poddajnou a vláčnou hmotu, která se dobře zpracovává a nelepí se na ruce. Ještě ji trochu propracuji, aby se vše dobře spojilo, dobře zabalím a dám do chladu alespoň přes noc (v chladničce ale vydrží i déle, jak je to u perníkových těst běžné).

Z těsta na staročeské perníčky se dají péci jakékoliv běžné perníčky na chuť i na ozdobu, ale u nás doma slaví největší úspěchy právě při pečení plněných vánočních srdíček. Připravuji je tak, že plát odpočatého těsta vyválím na válu poměrně na tenko (budou se totiž péci dvě srdíčka položená na sobě). Vykrájím srdíčka, přesouvám je na plech vyložený pečicím papírem a na každé položím trochu náplně (několik kousků kandované pomerančové kůry, trochu hrubě nasekaných vlašských ořechů a pár rozinek – nejraději mám tmavé chilské rozinky Jumbo). S náplní můžete samozřejmě experimentovat podle libosti – můžete použít třeba krájené či mleté fíky nebo datle či jakékoliv jiné kandované nebo sušené ovoce, kousky želé bonbónů, švestková povidla, prostě cokoliv, co vám chutná. Pak přiklápím vždy dalším srdíčkem, okraje stačí mírně přimáčknout, při pečení se velice ochotně spojí.

Peču v troubě předehřáté na 180°C, jen tak dlouho, až lehce zezlátnou a naskočí. Pak je hned vytáhnu a přesunu z plechu na mřížku. Vejcem se tyto perníčky nenatírají, počítáme totiž ještě s posledním bodem, a tím je zkrášlení srdíček čokoládovou polevou (nazítří, nebo později podle potřeby). Levnější variantou je poleva z běžné čokolády na vaření, kterou s kouskem tuku Omega rozpustíme na mírném ohni v kastrůlku. Pokud si chceme pochutnat ještě více, použijeme čokoládovou ganache, fantastickou polevu připravenou z co nejkvalitnější tmavé čokolády a smetany na šlehání (v poměru zhruba 1:1 nebo případně o něco více čokolády než šlehačky; šlehačku ohřejeme, až je hodně horká, odstavíme a nasypeme do ní nasekanou čokoládu, necháme chvíli stát a pak dobře vymícháme). Srdíčka zdobím tak, že každé chytím do ruky „hlavou dolů“ a omočím je v polevě, kterou pak nechám odkapat a pokládám na plech vystlaný alobalem. Po ztuhnutí je možné ještě dekorovat srdíčka čokoládovými „cákanci“.

Pokud vám zbyla současně čokoládová poleva i kandovaná pomerančová kůra, není nic lepšího než je spojit dohromady: pomerančová kůra v čokoládě, to je opravdu dokonalé spojenectví…
Hotová srdíčka je nejlepší uchovávat v chladu (nejlépe ve studené spíži) v papírových krabicích vyložených alobalem, do kterých přidáme kousky chleba a občas je vyměníme za čerstvé. U nás doma nebývá s měknutím perníčků problém od té doby, co jsme se přestěhovali do domu, který pamatuje staré časy – když jsme ještě bydleli v panelákovém bytě, spoléhala jsem se na skladování na balkóně. K dokonalému změknutí a zvláčnění (kterému výborně napomůže i vrstva čokoládové polevy) dojde zhruba za 14 dní, ale vydrží samozřejmě mnohem déle.

Chuť plněných srdíček krásně ladí s tmavými prosincovými večery, kdy za okny tiše chumelí, v kuchyni září světélka svíček a čas se pomalu přesýpá směrem k Vánocům…

Tak mi tu visí ve vzduchu několik tipů, koho by odměnila porota …  Ale vybrat mohu jenom tři :-( Jsem ráda, že na prvním místě se objevila ve všech případech Katka. Zde je rozhodování jednoduché. Zbylá 2 místa jsem musela určit podlé svého vědomí a svědomí. Po přečtení příspěvku od třetí porotkyně Helli, jsem se rozhodla v duchu „do třetice všeho dobrého“ a s velkým respektem a úctou ke starých perníkovým tradicím, souhlasit bez výhrad s její nominací a ustanovit i čtvrté místo.

1. místo získává Katka a její romance „Čekání na sníh“

the fighter quotes

2. místo získává Beruška se svými pravými pardubickými perníčky

3. místo získává Gabriela se svými moravskými perníčky

4. místo – sice nebylo v plánu, ale tahle perníčková paráda si zaslouží ocenit – perníčky pečené s láskou od Petry

Poděkování patří absolutně všem, kteří se zapojili. Všechny perníčky byly krásné! Jednoduše proto, že „zlaté ručičky“ nikomu z vás nechyběly. Vybrat jen omezený počet byl nelehký úkol. Omlouvám se všem šikovným perníkářkám, na které se v našem hodnocení nedostalo. Jejich příspěvky jsou ozdobou perníkové rubriky a za to jim patří obrovský dík.

Přeji Vám pohodové a voňavé Vánoce.

Prosím všechny výherkyně, aby mi zaslaly svou poštovní adresu emailem na info@gurmanka.cz.  

Děkuji porotkyním za kamarádskou fundovanou výpomoc :-)

 

Při pohledu na příspěvky z perníčkové soutěže musím vyzdvihnout, že všechny autorky (mezi nimi ani jeden muž, ale to se dalo očekávat) prokázaly zručnost, cvičenou a jistou ruku a zdatnost ve zdobení. V soutěži se sešly jak klasické drobné vykrajované perníčky, tak i perníkové chaloupky, vykrajovaný či podle šablony vyřezávaný figurální perník a dokonce i výrobky charakteru užitkových předmětů zhotovené z perníkového těsta, jako například krabička či svícny. Míra zdobení měla široké rozpětí od střízlivé linky zdůrazňující obrysy perníčků až po intenzivní vrstvu cukrové kresby, která perníkový podklad zcela zakryla a přisoudila mu tak roli pouhé podložky. Některé autorky využily i cukrářskou modelovací hmotu, pestré barvy, barevné sypání nebo stříbrné kuličky.

Způsob hodnocení neměl žádná přesně stanovená a jednoznačně měřitelná kritéria, o to nesnadnější tedy vybírání bylo.

V první řadě bych chtěla zmínit autorky, v jejichž práci se odráží tradiční a léty prověřené zpracování perníčků. Patří k nim například Jitka a jejích sto laskavých perníčků s něžným zdobením jemnou linkou.  Daniela s maminkou svoje rozverné drobné perníčky ozdobily podobně a přece trošku jinak. Půvabné jsou i maminčiny vánoční perníčky od Lenky s jejich křehkým zdobením. Oceňuji také perníková srdíčka od Moniky, mají svižný lehce moderní protáhlý tvar a stejně tak svižné zdobení, které vyniká i na červeném průzračném potěru perníčků. Nemohu pominout ani vkusnou perníkovou chaloupku od Terezy, pečenou údajně jen coby odpočinek od studia.

Dostávám se tak se svému výběru perníčků pro první tři místa soutěže, k výběru těch, které bych za sebe označila jako nejlepší. I když „nejlepší“ není asi to správné slovo. Jsou to ty, které mě ze všech nejvíc oslovily a které se ze všech nejvíc přiblížily mým představám o tradici, jejích kořenech, jejím vývoji a formování v průběhu času. Jsou poznamenány prolínáním historie se současností a jejich společným směřováním do budoucnosti.

Třetí místo u mě získaly milostivé a požehnané moravské perníčky od Gabriely. Osvědčený rodinný recept z Moravy doputoval ke Gabriele na Slovensko klikatými chodníčky přes několik lidí. U Gabriely doma pevně zakotvil a každý rok přivádí ke společnému pečení a zdobení celou Gabrielinu početnou rodinu. Vykrajované perníkové tvary si berou inspiraci v historii (např. koník), mají religiózní motivy (např. kříž jako symbol víry,  symbol svatého Mikuláše nebo christogram) i světské náměty. Gabriela kromě výstižné fotodokumentace připojila i svůj osvědčený recept. 

Druhé místo zaujímají  pravé pardubické perníčky od Berušky. Beruška projevila velikou trpělivost i investigativního ducha a zkoušela a obměňovala perníkové těsto tak dlouho, až se jí jevilo jako důstojné hlavního českého města perníku, odkud pochází. Přestože ji zkoušení stálo jistě nemálo námahy, času i peněz, neváhala se o výsledek své práce podělit. Návštěvnice a návštěvníci Šárčiných stránek tak mají možnost využít Beruščiných zkušeností a inspirovat se nejen jejím receptem, ale i tradičními tvary vykrajovaných perníčků a neméně tradičním zdobením jednoduchou linkou a mandlemi.

Tím, kdo se u mne umístil na prvním místě, asi nikoho nepřekvapím. Je to Katka a její perníková chaloupka „Čekání na sníh“, v závěru soutěže ještě účinně podpořená perníkovým betlémem. Katka neváhala prozradit recept na vhodné a osvědčené perníkové těsto převzatý od jiné tvůrkyně perníků Evy Řezníčkové. (Eva Řezníčková z Jihlavy je uznávanou a obdivovanou perníkářkou, v jejíž práci se spojuje dokonalá vyváženost perníkové hmoty s jemným precizním zdobením kresbou beroucí si inspiraci v lidových motivech.)  Katka pečlivě a výmluvně popsala postup výroby, zmínila nejrůznější tipy a finty, které budou všem začátečnickým budovatelům / budovatelkám perníkových chaloupek i jiných prostorových objektů z perníkového těsta nedocenitelnou pomůckou. Svůj text doplnila návodnými fotografiemi i upozorněním na vhodné nástroje ke zdobení. Katčino dílko má  vkusné prostorové uspořádání, pečlivé řemeslné zpracování, precizní vykrytí velkých ploch, čistou jednoduchou a odlehčenou linku prozrazující vyvinuté výtvarné cítění. V Katčiných výtvorech se výmluvně snoubí poučenost tradicí s citlivým nedestruujícím vlivem současnosti.

Myslím, že Katka je tudíž zaslouženou nekorunovanou královnou Šárčiny soutěže.

Jak vidíte, mé rozhodování mělo několik společných jednotících prvků. Autorky neváhaly podělit se o své osvědčené recepty. Jejich práce vychází z lidových tradic, na které bychom neměli zapomínat ani v dnešní často hektické a povrchními dojmy ovlivněné době. Projevily velkou míru vkusu při zdobení a perníkový materiál netlačí do role, která mu není vlastní, nepodsouvají mu jiný účel, nedělají z něj něco, čím není. 

Na tomto místě nemohu nezmínit jeden příspěvek, který by v soutěži neměl zapadnout. Jsou to perníčky z lásky, které poslala Petra

.  Ona sama o nich říká, že to nejsou žádné ukázkové výtvory, ale já v nich vidím mnohem víc. Skrývá se v nich rodičovská láska a citlivý pedagogický přístup, který děti od útlého věku jemně směřuje k ruční práci, respektu k tradici a podněcuje v nich výtvarné cítění. Přestože soutěž byla vyhlášena jen o tři místa, zaslouží si práce Petřiných dětí mimořádné ocenění ve formě čtvrtého svícínku.  Dokud budou mezi námi takoví rodiče a takové děti, nemusíme se o svoje kořeny a tradici bát.

Člověk by měl vědět, odkud pochází, kým je a kam směřuje. Moje vybrané autorky tato slova myslím naplňují měrou vrchovatou.

Děkuji Helli za tvůj profesionální pohled na perníkové řemeslo a na tuhle milou předvánoční soutěž! Teď už je to jen a jen na mně. Nezávidím si to :-)

Je jasné, že vybrat vítěze bude dost zapeklitá disciplína. Proto jsem si vzala na pomoc několik přátel, abych tu s tou zodpovědností nebyla sama. Přihlédnu s radostí ke všem postřehům porotců s největší možnou objektivitou. Sám o sobě fakt, že vyhrát mohou jen tři příspěvky, je velmi neobjektivní :-( Chci pogratulovat všem, kteří se zapojili. Moc se vám ty perníčky povedly a každá cenná rada má cenu zlata! Díky VŠEM ;-) Díky Pavlíno za tvé porotcování!

Co si o tom myslí Pavlína?

Když mne Šárka požádala, abych přijala funkci porotkyně v její perníkové soutěži, věděla jsem hned, že to vůbec nebude jednoduché. A měla jsem pravdu. Všechny perníčky, které jste ve svých soutěžních příspěvcích zaslaly, jsou naprosto báječné. Některé precizní a ve své dokonalosti již zcela profesionální,  jiné spíše rustikální a domácké. Všechny mají své kouzlo.

Přistupuji tedy k hodnocení:

Na třetí místo zařazuji příspěvek od Daniely. Její přímo pohádkové perníčky mají své kouzlo a tak okouzlily i mne.

Druhé místo přisuzuji Jitce a její stovce laskavých perníčků

A konečně mnou navržená vítězka: Pro mne naprosto jednoznačně zvítězil příspěvek Katky o Čekání na sníh. Jakmile jsem ho uviděla, začal na mne v tu chvíli dýchat advent z plných plic. Katčin dopis nás krásně uvedl do času vánočního, který voní perníkem. A navíc precizní návod na výrobu perníčků může být velkým přínosem pro ty, kteří nemají s pečením mnoho zkušeností.

Měla jsem vybrat pouze tři příspěvky, ale ráda bych se ještě zmínila o tom, co se mi také moc líbí a to jsou vánoční . Vím, že pro Danu je pečení perníčků všech možných podob hračkou, ale pro mne je to nádhera.

Přeji vám všem hezké Vánoce

 Pavlína

Děkuji Pavlíně za její zodpovědnou porotcovskou práci a vynasnažím se v konečném hodnocení přihlédnout k těmto kandidátům na výhru.

Krásný perníkový betlém je posledním soutěžním příspěvkem v perníkové rubrice a je i nejkrásnějším symbolem přicházejících vánočních svátků. Tak pojďte s Katkou do Betléma … a můžete si cestou zazpívat.

Katka si již vzala čas a do perníkové rubriky zaslala příspěvek – Perníková romance „O čekání na sníh“ – a slíbila, že když vyšetří trochu času, ještě nějaký perníkový příspěvek pošle. Sníh je tu a Katky pěkný perníkový Betlém dorazil ještě dnes. K tomu pár milých slov.

Milá Šárko,

moc Vás zdravím a navazuji na svůj předchozí slib, že Vám pošlu ještě další příspěvky do soutěže – bohužel jsem se ale dostala v posledních dnech do takového pracovního vytížení, že opravdu není v mých silách si v klidu sednout k počítači a sepsat nějaké to pohodové povídání, tak jak bych chtěla. Moc mě to mrzí, ale pokud byste měla zájem, ráda bych do perníkové rubriky přispěla i mimo soutěž – mám ještě v záloze recepty a nápady, o které bych se ráda podělila s ostatními, takže určitě je ráda sepíšu a zašlu až dodatečně, až se u mně situace trochu zklidní – koneckonců, perníčky se mohou péci celý rok, takže se to může hodit i mimo vánoční čas.

Přikládám alespoň ještě fotografii perníkového betléma, který jsem pekla nedávno, pro případ, že byste ji mohla ještě zařadit do soutěže…

Moc Vás zdravím a přeji Vám krásné, voňavé a zasněžené vánoce, pokud možno i s vůní perníku…
Katka Česalová

Perníčky s andělskou tváří upekla a do soutěže poslala Šárka. Jsou jako z pohádky! Aby i ty vaše perníčky byly zrovna takové, je potřeba znát drobné fígle. A ty nám Šárka prozradila a přidala i návod, jak si andělské perníčky snadno vyrobit. Chce to jen pustit se do díla a vyzkoušet svou šikovnost. Šárce se opravdu povedly a já děkuji za další originální nápad, jak si vyhrát s perníkovým těstem. Dávám slovo Šárce Fantové :-)

Posílám pro inspiraci svoje perníčky zdobené marcipánem, jako povzbuzení pro ty, kteří nevládnou pevnou rukou a dostatkem fantazie potřebné ke zdobení bílkovou polevou.

Také posílám návod z časopisu, podle kterého zvládne tuto techniku opravdu každý!

S pozdravem

Šárka Fantová

Vždy jsem obdivovala krásně malované perníčky, ale nikdy jsem neměla odvahu se do nich sama pustit. Letos jsem se rozhodla, že vyhledám nějaký osvědčený recept a společně s mými dětmi se do medových perníčků poprvé pustíme! Děti jsou již zdatní „pomocníci“ v kuchyni, a tak mi pomáhaly s vykrajováním nejrůznějších tvarů. Já jsem se je pak pokusila ozdobit a své první „dílo“ vám posílám v příloze. Vůni, pečení a zdobení perníčků jsem natolik propadla, že i v následujících letech upřednostním jejich pečení před ostatními druhy cukroví a určitě už nikdy nebudou na našem vánočním stole voňavé medové perníčky chybět!

Navíc jsem letos zkoušela vyrobit i adventní věnec, při jehož zdobení jsem též využila upečené a ozdobené perníkové hvězdičky.

P.S. Práce s perníkovým těstem mě tak začla bavit, že se pokusím ještě vytvořit „Perníkovou chaloupku“. Ovšem nevím, jak dopadne?! Bude to také má prvotina! Pokud nedopadne nejhůř, ráda ji dodatečně ještě zašlu do soutěže?!

Přeji Vám pohodu a zdraví na Vánoce i po celý nový rok 2010!

Musím Yvettě poděkovat za krásně napečené a graficky prezentované adventní perníčky, které jsou překrásně zdobené a adventní nálada z obrázků pěkně leze ven. Do Vánoc zbývá už jen prá dnů, tak jsem zvědavá, jak tohle perníčkové klání dopadne. Tříčlenná odborná porota už je připravena a právě dnes dorazily pro výherce/výherkyně pěkné ceny. Připomínám, soutěž o ceny končí v pátek příští týden, ale se svými perníčkovými výtvory se můžete pochlubit i později. Do téhle rubriky se jich vejde ještě dost, tak můžeme klidně s galapřehlídkou pokračovat – díky všem za vaše triumfální příspěvky.

Posílám tak trošku skromnější příspěvek do Vaší perníkové soutěže. Nejsem žádná velká pekařka ani kuchařka, zatím ještě studuji, takže bydlím u rodičů a hlady tedy neumřu. Perníčky ale prostě miluju (stejně jako celá naše rodina) a peču je s mámou od útlého (velmi útlého, myslím, že poprvé jsem se vykrajování zúčastnila tak ve dvou letech a určitě mě to strašně bavilo) dětství. Perníčky pečeme ke všem možným i nemožným příležitostem, zdobíme nimi stromeček. Zajímavé je, že nikomu nechutná bílá poleva, takže většinu nezdobíme skoro vůbec, stačí naše roztodivná sbírka formiček (máme snad celou zoologickou a botanickou zahradu).

Letos poprvé (je mi 23) jsem se rozhodla sama upéct perníkovou chaloupku. Nějak jsem úplně nevychytala rozměry, tak jsem měla trošku problém se skompletováním. Nakonec se ale povedlo a chaloupka se nerozpadá. Abych to shrnula- příjemný odpočinek od diplomky a příprav na zkoušky, které už pomaličku klepou na dveře, a navíc hromada perníkové vůně, která se u mě rovná vůni Vánoc.
Takže přeju šťastné a pohodové Vánoce

Tereza Pernicová

Děkuji Tereze za skvělý perníčkový výkon! Její chaloupka z perníku se stala dalším skvostem v této provoněné rubrice, kde je vidět, že holky mají zlaté ruce ;-)

Perníčky, které vzbuzují animální přitažlivost a ještě něco navíc. To všechno přišlo od Moniky a k tomu i pozvání na její pěkné stránky www.brydova.cz

Milá Šárko, ráda bych přidala svou špetku do perníkových inspirací na vašich stránkách… letos jsem zkusila upéct perníkové želvy… myslím, že se docela povedly… a přidávám i další fotky letošních perníčků.

Recepty, postupy a finty na malování budu zítra dávat jako novinku na své stránky – www.brydova.cz

Krásný den a předvánoční pohodu přeje

Kdo nezná tyhle úžasné stránky, kterým velí šikovná Monika, může to napravit. Potěšila jsem tam své oko a odnáším si jisté komplexy, že si nejsem v některých disciplinách svou zručností tak jistá ;-)

Monice Brýdové tímto děkuji za perníčky netušených možností.