Na výlet jedeme do švýcarského Dornachu. Svačinu nechte doma, uděláme si Waldfest. Jen co mineme Basilej, vystupujeme. Dornach je v podstatě takové skvělé předměstí s velmi romantickými místy. Na výletě nemusí jít vždycky o nějaké chutné sousto, aby se kolem žaludku rozlil ten blažený pocit ukojených chutí. Něco malého mezi snídaní o obědem může mít klidně nula kalorií. Když mi všude kolem voní jaro, nasytím se i pohledem na stará známá místa, kde jsem se před časem procházela a nevnímala žádnou výjimečnost. Tentokrát mi rozkvetlé jaro tak krásně vonělo a modro-bíle kvetla i obloha. Na švýcarském výletě jsem potěšila oko i žaludek :-)

Jestli si se mnou dáte něco malého mezi snídaní a obědem, tak vás vytáhnu v této reportáži trochu ven :-) Na svačinu si někam zajdeme.

Letos poprvé jsem se přejedla absolutně čerstvého chřestu. Z pole na náš stůl měl opravdu kratičkou cestu. Jedla jsem ho s vařenou šunkou od kosti, s holandskou omáčkou, novými brambory a velkou hromadou salátu. Zapíjela speciálním chřestovým vínem a vedla debatu o tom, zda je chřest opravdu nejdokonalejší s tradiční holandskou omáčkou nebo je lepší s omáčkou bernskou? I když je „Béarnaise-Sauce“ dokonalá k Roastbeefu a masu všeobecně, k chřestu byla vynikající a hostitelům jsem musela dát za pravdu, že estragon ve spojení s jemně nasekanou šalotkou přivedl chutě chřestu zase na jinou kolej. V tomto článku jsem vás chtěla vzít na procházku po Dornachu, proto se zvedám od prostřeného stolu a vycházím z domu ven. Zdejší místo přímo souvisí s biodynamickým vínem a zemědělstvím vůbec. Náhodou jsem o tom psala před pár dny zde na webu, ale to jsem si ani neuvědomovala, jak moc souvisí právě město Dornach s tímto tématem. Souvisí s ním přímo zásadně :-)

Na první fotografii je Goetheanum ve švýcarském Dornachu. Goetheanum je obklopené množstvím staveb ve slohu antroposofické architektury.

V těsné blízkosti Goetheana se nachází tento zajímavý domek. Už jenom ta klikatá cestička mezi rozkvetlými pampeliškami stála za cvaktnutí fotoaparátu.

Připomíná mi svým originálním vzezřením styl katalánského architekta, který skončil velmi neromanticky. Přejela ho tramvaj.

Určitě tušíte, koho mám na mysli.

Od domku, který patří mezi nejzajímavější antroposofictické stavby v Dornachu, je krásně vidět na celé městečko a okolí. Kousek krásy kantonu Solothurn jako na dlani.

Anthroposofie přímo souvisí s dalšími nadstavbovými činnostmi, kam patří např. Waldorfské školství, Biodynamické zemědělství či Anthroposofická medicína.

V jarně naladěné přírodě to sluší i betonu :-)

Barevná krása luk kontrastuje s decentní šedí architektonického skvostu. K tomu není potřeba vůbec nic dodávat. Každý kousek louky tam kvete jinak, ale množství pampelišek se stará o to, aby žlutá barva byla v převaze.

Schody jsem nepočítala, ale bylo jich myslím opravdu dost. Goetheanum je posazené na kopečku a část Dornachu mu doslova leží u nohou. 

Rozhodně je to stavba nepřehlédnutelná ze všech světových stran. Nejhezčí je pod noční oblohou, když se topí v záři silných reflektorů a pod ním se  třpytí rozsvícená okna domků v okolí. Na vysoko položených místech v Dornachu nenajdete dům, který by neměl doslova velkoplošná okna. Nikdo se o ten unikátní pohled nechce nechat ošidit. V ceně pozemku si za něj platíte, tak proč to nevyužít. Úžasné jsou kaskádovité zahrady na několika úrovních, ale velikost pozemků se nedá s těmi našimi srovnat. Obzvláště s možnostmi na českém jihu, kde to znám :-) Většinou jsou nesrovnatelně menší.

Co vás napadne při pohledu na tuto prapodivnou stavbu?

I komín teplárny musí být v sousedství Goetheana výjimečný.

Louky v okolí jsou spásány stádem krav, což je pro mě takový typický švýcarský obrázek. Když sedíme v městečku Dornach večer v zahradě domu, určitě uším nikdy neunikne neutuchající cinkání obřích kravských zvonců. Krávy se pasou i tam, kde by je nikdo nečekal. S přimhouřením očí by se dalo říct, že tyhle jsou fialové Milce docela podobné i barvou :-)

Rovnou za zdí Goetheana jich bylo za nízkým plotem hned několik. Živé sekačky jsou ideálním pomocníkem a trávník ukusují pěkně nízko. Jedou na zelený pohon a ten je na jaře ve své šťavnatosti zárukou vysokých výkonů :-)

Na procházku jsem si vyrazila netradičně autem, neboť jsem měla i vzdálenější cíle. Cestou k autu mi sice přišlo líto, že jízdou na kole bych si jarní povětří užila daleko intenzivněji, ale …

V obchodě s knihami jsem opravdu netroškařila, ale jinak to ani nešlo!

… nemít v tu chvíli auto, nemohla bych za zastavit v obchodě pro své knižní poklady :-) Skoro jsem tu hromadu knih ani neunesla. Kulturní zážitek jednoho dne z minulého týdne jsem završila návštěvou jednoho netradičního knižního obchodu. Je plný úžasných knih, které nikdo nikdy a nikomu neprodává. Podle nepsaného pravidla je v obchodě kasička, do které za každý kus knihy stačí vhodit 3,- Fr. Pro tuhle atmosféru důvěry Švýcarsko miluji. Stačilo zalistovat jen jednou knihou, a dostavila se chuť – na něco typicky toskánského. V takové hromadě chutné literatury mohu listovat ještě hodně dlouho. Na každé straně bude číhat nějaké důmyslné vzrušení. Ďábelský dárek jsem si to dovezla domů :-) Možná proto jsem se pustila do rekonstrukce a modernizace své kuchyně. Před časem jsem se v článku „O nadívané dýni a okouzlení v oranžovém tónu“vyznala ke své lásce k optimistickým barvám a proto není divu, že v mé nové kuchyni bude převládat příjemná oranžová barva. Ta prý podporuje chuť k jídlu, do kuchyně jsem nemohla vybrat nic příhodnějšího. Jestli je to dobrá volba, to ukáže ručička osobní váhy :-) V kombinaci se světlými tóny dřeva a nevtíravou bílou barvou by z toho mohla vzniknout nejpříjemnější komnata z celého domu. Konkurenci může dělat jen doslova „sluníčkově rozjařená“ sauna a divoce rozkvetlá zahrada :-) Zatím to vypadá na víkend a celý příští týden plný prachu a domácího úklidu, ale co … Počasí je plné deště, přeháněk a jarních bouřek, tak si nemusím ani vyčítat, že z domu nevystrčím nos. Na výletě jsem si užila dost, mohu se vracet díky fotografiím do atmosféry dávno uplynulých včerejších dnů.

Vzpomenout třeba na to, jak jsem si zajela na stará známá místa, kde dříve rostl medvědí česnek. Byl tam! Sice už šel do květu, což je známka toho, že se mu mění chuť a není již pro kulinární radosti nejideálnějším společníkem, ale stihla jsem si ho ještě vychutnat v několika specialitách. Například čerstvé pesto. To jsem si koupila na váhu v jednom místním obchůdku. Jak jinak než „domácí“ od pani „domácí. Když si medvědí česnek nasekáte a zamrazíte, nemusí vám vadit, že jeho sezóna je poměrně krátká.

Bärlauchpesto mělo sílu medvědí (myšleno po jejich jarním probuzení a vydatném posilnění), ale ponechalo si jemnost chuti, pro kterou je medvědí česnek vyhledáván. V zahraničí je to tradiční zelená bylinka jara, se kterou se v kuchyni dá opravdu mistrovsky čarovat. U nás slaví renesanci a začínáme si ho všímat rok co rok víc a víc. Snad jednou bude jaro i na malém českém krámku „zelenější“ o tuhle bylinku.  V jedné malé hospůdce v Laufenu jsem ochutnala risotto s medvědím česnekem a bylo dokonalé. Měla jsem sto chutí koupit si i kousek „bërlauchové“ paštiky, ale po zážitku s risottem jsem to dočista vypustila z hlavy a soustředila se na příjemné pocity v žaludku :-) Kdybych šla pro paštiku, nedalo by mi to a nechala bych si zabalit i nějakou pěknou bërlauchovou klobásku. Všimli jste si jedné věci? Zatímco u nás se této zelené rostlince přezdívá medvědí česnek, v překladu z němčiny hovoříme o „medvědím pórku“.

U každé sebemenší polní cestičky kvetly kytky. Tyhle byly obzvláště k nepřehlédnutí.

Ve váze lačně pily vodu právě utržené tulipány a pár hodin na to už rozevíraly své barevné hlavičky jako sukýnky s rozparky a obnažovaly své pestíky. Tulipánové květy se k sobě nikdy moc netulí a jsou nejspokojenější, když se mohou pěkně vyklánět do všech stran. I když ve váze nikdy dlouho nevydrží, mám je ráda. Tulipánová pole jsou ve Švýcarsku blízko silnic skoro u každého městečka. U pole je kasička a za natrhanou kytici stačí vhodit drobný peníz. Taková polní samoobsluha má své kouzlo :-) Nepředstavitelné, že u nás by něco takového fungovalo. Okouzluje mě, že to ještě někde „mezi námi lidmi“ stále platí. Kdo si kytku utrhne, ten zaplatí :-) I v případě, že ho u toho nikdo nevidí ;-) Dokonalé!

Tulipány měly v domě převelikou konkurenci. Hostitelce Aleně v zimní zahradě kvetly snad všechny kaktusy, co tam měla. Hrály takovými barvami, že barevné tulipány se klidně mohly cítit v ohrožení a smutně věšet hlavy. Mám pocit, že kdyby se v Dornachu do země píchly hrábě, zazelenaly by se brzy taky :-) Vedle tradičních kytek a bylinek se tam daří i exotickým palmám. Když se daří kytkám, daří se i lidem. Tamní klima i mně svědčí ;-)

Mrtvý pultík tržnice používám jako malou návnadu pro ty, kteří si myslí, že jsem se na opravdovou tržnici nestihla podívat. Omyl! Tam jsem toho viděla opravdu hodně a měla jsem tam takový jeden pracovní úkol. Vyfotografovat všechny bylinky, které byly k mání. Chystala jsem do tisku povídání o bylinkách a tak se mi návštěva úžasné tržnice s velkou tradicí vážně náramně hodila. Sama jsem si domů nakoupila nějaké slaďoučké stevie a pár druhů tymiánu s různobarevnými lístky. Měla jsem zálusk na jedlé odrůdy muškátů, ale nějak jsem si pro ně nevybojovala v autě místo. Víno mělo tentokrát přednost! Já se svou hromadou knih jsem stihla udělat čáru přes rozpočet hned první den.

Obrázky z tržnice si schovám raději pro další příspěvek. Jen malou trošku už jsem stihla utrousit do článku o šťavnaté houbové omeletě s hermelínovým (camembertovým) krémem. Kdo si na článek klikne, ocitne se v nejvoňavějším houbovém stánku na basilejském náměstí. K tomu dostane kousek šťavnaté omeletky a zjistí, že úžasné a luxusní houbičky už rostou a smrže z Čech tam něco znamenají.

Nejkrásnější procházky Dornachem jsou kolem řeky Birs. Každá důstojná řeka si zaslouží svůj most. Ani v Dornachu nemohl chybět. Víte o tom, že existuje patron mostů? Není to nikdo jiný, než náš Jan Nepomucký. Krajana se zajímavým životním příběhem jsem nemohla přehlédnout.

Janu Nepomuckému byla zasvěcena i malá restaurace na místním náměstíčku (nese jméno Restaurant Nepomuk Schiff-Bar a sídlí na adrese Amthausstrasse 36, 4143 Dornach (viz odkaz Nepomuck) a protože vím, že se zde dělávalo vždy čerstvé Cordon bleu, zašla jsem se přesvědčit, kolik se toho za posledních pár let změnilo. Na talíři jídlo nevypadalo bůhvíjak reprezentativně, ale vidět naklepávat svůj čerstvý telecí plátek a slyšet jak zasyčel při vpuštění do pánve s přepuštěným máslem … to musí zvýšit apetit každému. Co na tom, že je jaro v plném proudu a Cordon bleu není zrovna žádná jarní hitovka do talíře. Ke Švýcarsku mi prostě ta jejich tradiční jídla patří a mám nutkání si je dát v každou roční dobu ;-)

Příjela jsem si Švýcarsko užít!

Víno, sýry, chřest, rösti, fondue, raclette, čokoládu, Basel, Dornach, staré přátele, pohostinnost, jarní náladu – toho všeho jsem měla dost a ještě jsem si velikou zásobu vezla do „zásoby“ domů :-) Článek měl být výlet do Dornachu, tak jsem vás záměrně netáhla do Basileje, ale stejně bych to ráda udělala. Tak třeba příště. Pokud se vám líbil houbový krámek na tržnici, mám takových specialitek mnohem víc. Ale nejprve musím doma dodělat tu rekonstrukci kuchyně, abych se na to mohlo lépe soustředit. Bez té malé domácí svačiny se špatně píše a u nás jsme již dva dny na studené stravě :-) – ještě že mohu žít z těch svých kalorických obrázků. Všem přeji dobrou chuť k nedělnímu obědu!

Nějak mi to nedá a mám pro Vás malou hádanku. Co dostanete, když si ve Švýcarsku objednáte „Waldfest“ ?

Rozřešení hádanky: Švýcarský Waldfest  je studený špekáček podávaný ve švýcarských výletních hospůdkách. Jedná se o vynikající oblíbenou uzeninu cervelas, a takový „Waldfest“ by měl být balíček se studeným špekáčkem, krajícem chleba a porcí hořčice + krabička zápalek k tomu. Výletník si v hospůdce nakoupí a na pěším turistickém výletě se může zastavit na místech, kde jsou malá odpočivadla s ohništěm a tam si svého buřtíka opeče :-) Ale musíte si uvědomit, že ten jejich Cervelas je něco jako náš špekáček v dobách své největší slávy. Voní masem! Na to český špekáček může jenom tiše vzpomínat :-( Kdy jste naposledy měli dobrý špekáček pečený na otevřeném ohni?

Gratuluji HaF, která to uhodla ;-)

Nedivím se těm, kteří tipovali nějakou houbovou dobrotu, protože ta by do „lesních slavností“ klidně mohla patřit také.

  

Jen dobré jídlo nestačí! Zážitková gastronomie ve vzdušném moderním prostoru nabízí i něco navíc.

Přijměte pozvání do restaurace Port 62

Co takhle dát si specialitu šéfkuchaře Roubíčka v nekuřáckém vzdušném moderním prostředí na 70 metrů dlouhé lodi, kochat se přitom krásnou přírodou a domu jet například na kole? To vše nabízí restaurace Port 62 a Freestyle Park Modřany.

Port 62 je především mistrem v oboru. Najdete zde zajímavé variace staročeské a české kuchyně v moderní úpravě. Uznávaný a oceňovaný šéfkuchař Radek Roubíček je zárukou opravdového kulinářského zážitku. K tomu nechybí atraktivní slunečné posezení na otevřené palubě u břehu Vltavy či v zimních měsících příjemný výhled na řeku a romantické večery ve sněhovém království.

Dveře této restaurace jsou otevřeny jak pracovně vytíženým, kteří ocení denní menu, tak i rodinám s dětmi, jež rádi využijí dětské menu a velký hrací koutek. Pravé dětské nadšení vyvolá až venkovní hřiště a přilehlé plochy ideální k volno časovým aktivitám. Výhodou je, že děti lze v poklidu „hlídat“ z mola na lodi.

Na míru vám ušijí také svatební hostiny, firemní večírky, narozeninové oslavy a dětské párty. Prostoru je pro všechny dost, parkovacích míst taktéž a připojení k internetu je zdarma.

Pro sportovní nadšence je samotná lokalita Freestyle Parku Modřany velmi atraktivní. V okolí vládnou oblíbené cyklostezky a místa ke sportovnímu vyžití a program restaurace Port 62 se také aktivně hlásí ke zdravému způsobu životního stylu, k čemuž vyvážený jídelníček nepochybně patří. Zájemce jistě potěší novinkami pro rok 2010.

Novinky pro sezónu 2010

• Port 62 i areál Freestyle Park Modřany brzy spustí nové internetové stránky s nejnovějšími informacemi a připravovanými akcemi
• Ve Freestyle Parku Modřany budou moci návštěvníci brzy využít nová sportovní hřiště na plážový volejbal, pétanque, kroket a také kurzy cvičení či aerobic – oficiální otevření sportovišť se koná 30.4.2010 na Reji Čarodějnic
• Od 8.května 2010 bude v areálu Freestyle Parku Modřany pravidelně probíhat Nike Dynamic Training v rámci sportovního programu Bootcamps
  Port 62 jako půjčovna bruslí, kol a dalšího sportovního vybavení nabídne možnost aktivního pohybu v krásném prostředí cyklostezek, šatna bude samozřejmě zdarma
• Pro kolemjdoucí bude připraveno sezónní občerstvení v novém bufetovém stánku
  Letní měsíce přinesou „Open Party“ na horní otevřené palubě restaurace s pestrou nabídkou vynikajících jídel z grilu a krásným výhledem na řeku Vltavu
• V plánu jsou také tematické gastronomické večery (např. jedinečný festival grilování)
• V podpalubí je už nyní otevřen nový klub s kapacitou asi 60 osob, ideální pro příjemné posezení s přáteli

To jsou dostatečné důvody, proč navštívit Port 62. Nemyslíte?

• Freestyle Park Modřany
• ulice Vltavanů, 143 00 
• Praha 4 – Modřany

Restaurace Port 62 získala „Certifikát Czech Specials“, tzn. že na jídelníčku najdete minimálně jednu národní a jednu regionální specialitu. Cílem tohoto projektu je vrátit se znovu ke kořenům a z několika kvalitních surovin vyčarovat delikatesy, které chutnají nejen našincům, ale i zahraničním návštěvníkům. To však nebrání šéfkuchaři, aby vás vzal na gurmánský výlet někam na jih. Tradiční kuchyni a delikátní vína z oblastí Trentino-Alto Adige a Piemonte můžete okusit při procházce italským krajem ve středu 15. dubna v restauraci Port 62. Do tajů vín Vás zasvětí Petr Hanuš a menu připraví šéfkuchař Radek Roubíček. Nenechte si tento italský zážitek ujít.

Osobnost Morgany Le Fay, mýtické sestry anglického krále Artuše, posloužila pro název optických jevů v atmosféře. Spatřit fata morgánu, odrazy vzdálených předmětů na zemském povrchu, vznášející se jako vzdušné zámky, se většině z nás nejspíš nepoštěstí. Právě proto bych vás ráda pozvala směrem k Fata Morganě na levém břehu Vltavy (zeměpisná šířka: 50o 07´, zeměpisná délka: 17o 24´, nadmořská výška: 200 – 288 m n.m.), kde můžete spatřit podivuhodných přírodních jevů celoročně tolik, že z nich bude zrak přecházet a nebudou to žádné optické šalby a klamy. Botanická zahrada otevírá svoji nejkrásnější jarní výstavu a vy můžete být její součástí. Vše se odehrává ve skleníku Fata Morgana. Něžná krása, kam oko dohlédne.

Přináším čerstvé zprávy ze slavnostního zahájení, kde se sešly s křehkými květinami též šarmantní dámy (Jiřina Jirásková, hraběnka Mathilda Nostitcová) a Jeho Excelence Viktor Julián Hernandes Leon, velvyslance Bolívarovské republiky Venezuela,  nad výstavou převzal osobní záštitu.

Přemýšlela jsem o tom, kolik toho mají květiny společného s gastronomií? Květinové lahůdky byly odnepaměti ozdobou vznešených krmí a právě orchideje patří ke květinám jedlým. Jsou velmi dekorativní a navíc obsahují velké množství vitamínu C. Mistři cukráři svá díla korunují spanilými květy moc rádi a pro základ květinového pudinku klidně použijí orchidej Dendrobium. I když květinové lahůdky a aranžmá provokují naše chuťové pohárky, na návštěvu do pražské Botanické zahrady vás zvu hodovat jen očima :-)

Co se na slavnostním otevření dělo a co se bude dít v průběhu celého trvání výstavy si můžete přečíst podrobněji níže. Je to svátek všech milovníků orchidejí, které se staly skoro běžnou součástí květinových výzdob našich domovů, a těm určitě přijde vhod rada odborníka jak je pěstovat, možnost zakoupit si nějaký ten exemplář i se speciálním substrátem a nechat se provést světem orchidejí v doprovodu školeného průvodce.

Vysazením vzácných orchidejí v rámci projektu Kořeny osobností a křtem knihy Jiřího Rilla „Orchideje“ byl včera slavnostně zahájen již pátý ročník Výstavy orchidejí, jež patří k nejnavštěvovanějším událostem v Botanické zahradě hl. města Praha. Od pátku 12. března do neděle 21. března 2010, budou moci návštěvníci skleníku Fata Morgana obdivovat krásu více než 150ti botanických druhů orchidejí a několik desítek kultivarů těchto křehkých exotických rostlin.

Výstava byla zahájena vysazením čtyř orchidejí v rámci projektu Kořeny osobností v botanické zahradě. Této milé povinnosti se ujaly tři zajímavé dámy, Hana Hegerová, Jiřina Jirásková a hraběnka Mathilda Nostitzová, společně s velvyslancem Bolívarovské republiky Venezuela. Zařadili se tak mezi další osobnosti, jež v botanické zahradě zanechaly svoji stopu na Stezce osobností.

Se vzácnou orchidejí rodu Vanilla (jedná se zatím o blíže neurčený druh pocházející z Bornea) spojila své jméno přední česká zpěvačka a herečka, nekorunovaná československá královna šansonu, Hana Hegerová. Bohužel se z důvodu zdravotní indispozice nezúčastnila včerejšího slavnostního zahájení. V tropické části skleníku Fata Morgana vyvázala svou orchidej rodu Dendrobium na epifytní kmen šarmantní herečka Jiřina Jirásková. Naopak v horské části skleníku svůj nový domov získala orchidej Licaste skinneri hraběnky Mathildy Nostitzové. Čestným hostem, který v chladné části skleníku vysadil čtvrtou orchidej z rodu Dracula, byl velvyslanec Bolívarovské republiky Venezuely, Jeho Excelence Viktor Julián Hernandes Leon, jež nad výstavou převzal osobní záštitu.

Informace pro návštěvníky:

Výstava je pro veřejnost otevřena od pátku 12. 3. do neděle 21. 3. 2010 a to od úterý do neděle od 9 do 17 h. Návštěvníci budou moci obdivovat orchideje na dvou nově vybudovaných epifytních kmenech, ve všech vitrínách i jako součást běžných výsadeb. Celkově se milovníkům těchto tropických krásek představí kolem 150ti botanických druhů orchidejí, jež doplní třicet masivních nádob se zajímavými kultivary. Novinkou je aranžmá na lávce nad tropickými jezírky, kde byla vztyčena bambusová konstrukce, na níž jsou naaranžovány další druhy orchidejí spolu s doprovodnou tropickou vegetací Pro velký zájem v minulých ročnících je i letos připraveno poradenství odborníků – zkušených pěstitelů orchidejí, u nichž se mohou návštěvníci informovat, jak správně pěstovat orchideje v pokojových podmínkách. Každý jistě po prohlídce této výstavy uvítá možnost výběru bohaté nabídky orchidejí, jež si budou moci návštěvníci zakoupit s vhodnými nádobami, substráty a samozřejmě hnojivy.

O víkendech zájemce v každou celou hodinu zdarma (od 10 do 16 h) se světem orchidejí seznámí školení průvodci botanické zahrady.

Součástí slavnostního zahájení výstavy byl i křest nové knihy Orchideje, jejímž autorem je uznávaný odborník a specialista na tyto tropické rostliny, zaměstnanec Botanické zahrady hl. města Praha v Troji, pan Jiří Rill. Během výstavy je možné si tuto publikaci zakoupit a dozvědět se také více o těchto exotických rostlinách, které se v poslední době staly součástí mnoha našich domovů.

Ve vstupní hale skleníku a ve štole spojující sukulentní část s částí, v níž je vysázen tropický deštný les, jsou vystaveny akvarely orchidejí naší přední ilustrátorky paní Inky Delevové, jež svou tvorbu v minulosti představila na mnoha samostatných výstavách po celé Evropě. Pro botanickou zahradu to byl téměř nadlidský výkon vybrat mezi desítkami akvarelů orchidejí jen několik z nich. Tři desítky exponátů tak výstavu nenásilnou formou doplňují a vlastně dělají výjimečnou.

Současně s orchidejemi probíhá (až do 2. 5.) výstava PET TROPICANA – plastiky z pet lahví výtvarnice Veroniky Richterové. Výstava PET TROPICANA byla před výstavou orchidejí doplněna o petovou „Perlu Madagaskaru“ – z trsu orchideje Angraecum sesquipedale, kterou v únoru loňského roku v rámci zahájení projektu Kořeny osobností v botanické zahradě, vysadila herečka Aňa Geislerová – vyrůstá květ vytvořený z pet lahví a plastů. Autorka k němu vytvořila také obrovského opylovače, hnědou můru Xannthopan morani praedicta, jejíž existenci předpověděl světoznámý botanik Charles Darwin, když objevil „Perlu Madagaskaru“ při své cestě kolem světa.

Co vás na výstavě ještě může potkat? Okoukáte  fígle, jak na orchideje v domácích podmínkách vyzrát a donutit je rozkvést do krásy. S výbavou informací jim nedáte šanci živořit. A to se přeci rozhodně vyplatí vám i spolubydlícím květinovým kráskám. Věděli jste, že orchideje předstírají sexuální vášeň a lákají své opylovače?

Pražská botanická zahrada byla založena 1.3.1969, ale sloužila jen pro vědecké účely a veřejnosti nebyla zpřístupněna. Venkovní expozice byla otevřena v r. 1992. V květnu roku 2003 byl zkolaudován skleník Fata Morgana o rozloze 2 194 m². Zpřístupněn byl v červnu 2004. Délka skleníku je 130 m a má tvar protáhlého písmene S. Původní vizí bylo realistické napodobení skutečných přírodních společenstev vybraných oblastí, proto v expozicích nechybí dřeviny, liány, zástupci nejtypičtějších čeledí, epifyty, cibuloviny, ale ani trávy nebo parazitické rostliny. Vnitřní expoziční prostor skleníku je rozdělen stěnami na celkem tři části s odlišnými teplotami a vlhkostí. První část je polopouštní – vyhovuje především suchomilným rostlinám z Afriky, Austrálie, Mexika i Madagaskaru. Druhá a zároveň největší část představuje biom nížinného tropických deštných lesů jižní a střední Ameriky, Vietnamu, Tichomoří či Filipín.  Poslední nejmenší část, ale speciálně chlazená, demonstruje rostlinný život vysokých tropických hor a mlžného horského lesa z Ameriky, Asie i Afriky. Veškeré výsadby jsou členěny i geograficky, podle kontinentů. Botanická zahrada vás vtáhne do svého zeleného světa rostlin, kde součástí prohlídkové trasy je i průchod proskleným tunelem pod tropickým jezírkem, vodopád a vyhlídková plošina.

Máte rádi orchideje? Jak se jim u vás doma žije? Kdy naposledy jste byli v botanické zahradě? Když už tam jste, co vás nejvíc fascinuje? Možná máte sami nějaké mimořádné pěstitelské úspěchy, které vám ostatní mohou závidět ;-) Kdo touží po jaru, toho návštěva Botanické zahrady jednoznačně zahřeje a nasytí milými dojmy. Příroda je mocná čarodějka.

Měsíc listopad je svátkem rybářů, časem výlovů a příležitostí položit si na talíř čerstvou rybu. Kdo nikdy nezažil opravdový výlov velkého rybníka, doporučuji mu vyrazit někam na nejbližší hráz. Loni jsem si našla čas na výlov největšího českého rybníka jménem Rožmberk a připravila reportáž  „Tam, kde hnízdí mořský orel a ryby polykají fotbalové míče“ – kdo nevěří, po přečtení reportáže zjistí, že dělal chybu). Nechybí tam svérázná atmosféra, se kterou se potkáte jedině tam. Bohužel vůně jsou nepřenosné, uvidíte plné pánve křupavě osmažených ryb, ale neucítíte nic. I tak to stojí za vidění :-) Do reportáže můžete pohodlně skočit tudy. Listopadová rána jsou už pěkně studená a počasí leze za nehty i za límec. Přece se tím nenecháte odradit? Pomůže čepice, teplá bunda, termoprádlo a boty do kterých nezatéká (nepodceňujte to :-)

Pokud máte chuť vidět výlov jednoho z nejstarších českých rybníků, můžete si vyrazit ve dnech 9. až 12. 11. 2009 na hráz rybníka Bošilec, který má výměru 200 ha. Při návštěvě obce Bošilec si nenechte ujít prohlídku kostela sv. Martina. Jeho původ je datován již od roku 1210, ale hlavní pozornost poutá jeho unikátní rokoková kazatelna, která je zhotovena z postříbřeného dřeva a je vystavěna ve tvaru mohutné velryby. Přenesena sem byla v 18. století, když došlo ke zrušení třeboňského kostela sv. Barbory.

Pokud nejste místní, není problém zajistit si ubytování v nedaleké Třeboni a projít se po hrázi rybníka Svět, večer skočit na rybí speciality do některé z místních restaurací a projít si malebné lázeňské městečko, které je právě v tomto období téměř liduprázdné, ale o to víc si užijete všechna jeho romantická zákoutí a nepřeplněné hospůdky, kde si můžete pochutnat na tradičním třeboňském kapříku nebo zkusit jinou sladkovodní rybu. Třeba takový pstruh namodro nemá chybu.

Ohřát se horkou rybí polévkou přijde vhod.

Pstruhem namodro se Třeboň zavděčí hlavně těm, co si hlídají svou štíhlou linii. Rybou domácí je ale v Třeboni kapr, tak nad ním neohrnujte nos. 

Kdo se rozhodne vyrazit na výlet s malými dětmi, tomu doporučuji ubytování v útulném penzionu Keramika nedaleko Jindřichova Hradce. Proč právě tohle místo? Podívejte se do mé nedávné reportáže a bude vám to jasné. Je tam jedinečná atmosféra, která umí očarovat dospělé i děti. Ale na to si musí přijít každý sám a já bych se znovu jen opakovala ;-)

Pochutnat si na kapří dobrotě můžete samozřejmě i doma. V tom případě nikam nejezděte a pročtěte si tyhle stránky, kde se o třeboňském kapru dozvíte opravdu z první ruky téměř všechno. Zpracovat kapra v prostředí vaší domácí kuchyně není tak složité, jak se může na první pohled zdát. S důvěrou se obraťte na Petra Stupku a dejte na jeho rady, protože právě on si s třeboňským kaprem rozumí ze všech nejlépe. Už jste ochutnali jeho kapří biftek, bramborák, čevabčiči, polévku, kapra na víně? Já jsem si to nenechala ujít a tak vás mohu odkázat na mé starší příspěvky, kde se o jeho specialitách zmiňuji a najdete tam i nějakou tu fotografii. Sama jsem připravila extra rybí přílohu věnovanou právě třeboňskému kapru. Ryba domácí je doma v Třeboni vyšla jako příloha s časopisem DIAstyl.

Rybí recepty a vhodná rybí literatura se hodí naprosto vždy, tak uvádím několik tipů, kam můžete s důvěrou sáhnout. 

1. Několik chutných receptur na úpravu kapra a jiných sladkovodních ryb najdete v mé kuchařské knize Rande s gurmánkou
2. Pokud nemáte doma nedávno vyšlou Sladkovodní kuchařku od Milana Paličky, pořiďte si ji.
3. Když mrknete na rybářský web MRK.cz, chytnou vaši dušičku na udičku. Množství receptur a rybářského povídání. I když budete sedět doma u pc, připadat si můžete jako na rybách. Doporučuji!
4. Co si tak skočit k panu Antonínu Šopíkovi do rybárny? Pro čerstvou rybu a pro recept! Jestli nejste z Brna, tak to máte trochu z ruky, ale na netu je pro všechny přespolní připraven chutný rybí receptář.
5. Mnoho receptur na úpravu sladkovodních ryb najdete na webu Ekucharka.cz
6. Jestli patříte k těm, co kapra zrovna nemusí, možná vám přijde vhod Mořská kuchařka od Lenky Světové a Dagmar Derré. Doporučuji, je vážně skvělá!
7. V neposlední řadě se s důvěrou obraťte na stránky Labužník. 

 Inspirace je všude dost, jdu zapálit pod pánví a položit na ni kus dobré čerstvé české ryby ;-)

Přiložené instruktážní video vás provede všemi nutnými úkony, které musí učinit před tím, než si budete moci na čerstvé rybě pochutnat.

Staré moudro praví:

Daruješ-li člověku rybu, nasytíš ho na jeden den. Naučíš-li jej ryby chytat, zbavíš ho hladu na celý život.

Stihli jste letos nějaký ten výlov? Jak často se u vás doma objeví čerstvá sladkovodní ryba? Chytáte ryby na udičku nebo si je nosíte z obchodu? Jaký je váš nejoblíbenější rybí recept? Pokud můžete doporučit nějakou dobrou rybí restauraci, bude nás to zajímat.

Posílám vám jednu stříbrnou kapří šupinku pro štěstí! Nebo si raději sami na udičku chytnete zlatou rybku co splní všechna přání? ;-)

Jestli se nechala polapit vaše dušička na udičku, vydáte se na podzimní procházku kolem rybníka. Venku je sice chladno, ale příroda svým ostrým mrazivým drápkem začíná vytvářem neuvěřitelné umělecké kreace. Poznávat svět rybníků a rybníkářů nemusíte nutně na tom jednom jediném, co nese jméno Svět. Nejkouzelnější jsou ty nejmenší, sevřené pevně v dlani bujného porostu stromů, kde nepotkáte živáčka a budete zdání, že rybniční hráz patří jen vám a vodnímu ptactvu. Ocitnete se v říši ticha, které ruší  snad jen plácnutí rybího ocasu o hladinu. Ryby budou zvědavě vystrkovat hlavu, aby si prohlédli toho, kdo je v tom jejich klidném vodním světě ruší.

Dneska jsem ty hráze prochodila za vás, ale nenechte se o ty pěkné okamžiky připravit. Potom mi dáte za pravdu, že moře je sice moře, ale kouzlo českých rybníků je poutavé a neokoukané. Pořád si říkám, že by bylo moc fajn potkat tam občas nějakou živou duši. Na jihu Čech je víc rybníků než rybářů, tak mohu den co den vyrazit jiným směrem a vždycky k nějakému dojdu a budu ho mít celý pro sebe ;-)

Spolknout kousek ryby bez toho,

aby vás někdo tahal k rybníku se samozřejmě dá snadno.

Postačí k tomu třeba obyčejná rybí konzerva.

Ale není to ono! ;-) … doporučuji rozpálit pánev a udělat si pořádné jihočeské jídlo.

Jihočeská cmunda a křupavé kapří hranolky = rybí poezie

To nejlepší co na rybách je, je … atmosféra u vody ;-)

Na závěr přidávám recepturu na rychlou úpravu rybího filetu v parmezánové krustě.

Léto plné bábovek se dostalo do samotného cíle a tak vám mohu představit vítězné exempláře, pro které jste sami hlasovali. Posílám poděkování všem soutěžícím i všem, kteří naši velkou společnou soutěž rozhodli. Velká gratulace nejen vítězům, ale všem soutěžícím.

1. místo  Rozkvetlá bábovka od Lenky  (počet hlasů 312)
2. místo Žloutková bábovka z farské kuchyně od Pivli  (počet hlasů 113)
3. místo Bábovka  “Mraveniště“ od Hanky (počet hlasů 106)

Ankteta bude žít dál, tak uvidíme, jak se bude postupem doby vyvíjet. Bábovkový speciál je všem vašim nápadům i nadále otevřen ;-)

Na regulérnost celé soutěže se mnou osobně dohlédla má přítelkyně Helli, která se mnou čekala na moment, až se zářijové datum přehoupne do října a v prvních vteřinách nového dne zaznamenala počet hlasů pro jednotlivé soutěžní kousky. Na druhém a třetím místě se vedl dosti dramatický souboj a bylo to opravdu „o prsa“ . Rozkvetlá bábovka své prvenství obhájila s přehledem a do čela se dostala již na počátku hlasování. Za letní bábovkovou soutěž se vyhrávají bábovkové formy s letním dekorem.  Snad se vám letně naladěné nádobíčko bude hodit do vašich domácností a bude sloužit do roztrhání těla. Když nebudou sedět v troubě, mohou plnit svou funkci dekorativní, protože pohledné jsou dost.

K vám domů doputují již za pár dnů, jen co je dobře zabalím, aby jim poštovní transport neublížil a neodřela se jim třeba ušiska. Jedno ouško navíc slouží k tomu, aby mohla bábovka viset třeba na zdi. Zajímá vás, kdo tyhle pěkné bábovky vytočil a kde se to stalo? Ráda vám to prozradím. Po dlouzé úvaze jsem se rozhodla pro krásné bílé bábovky s lesklou glazurou a s letním motivem. Snad vás kvítky levandule potěší a připomenou letošní léto, kdy to doma intenzivně vonělo právě čerstvě upečenou bábovkou. Uvnitř bábovky se skrývá ještě malé překvapení v podobě velmi nápadité ozdoby, která se otiskne přímo do pečiva. Ale na to už si přijdete v momentě, až ji z krabice pěkně vybalíte :-) Tyhle půvabné formy pro vás vytočila půvabná keramička (jak jinak), která toho má svědomí mnohem víc, než by vás napadlo. Její keramický dvůr je klidná oáza uprostřed zdí jihočeského stavení. Nakonec jsem to pro vás všechno vyfotografovala, tak se třeba přijeďte pokochat nejen pohlednou keramikou k nám do jižních Čech a přesvědčit se, že pohostinnost jihočechů nejsou žádné tlachy, protože to prostě funguje. Paní Romana Hulíková  je téměř má sousedka a tak jsem ji ráda do našeho bábovkového klání zapojila.

Hrad Karlštejn byl v době své největší slávy územím krále a jeho mužské družiny. Tento keramický dvůr je hradem, kde kralují samé ženy. Brány jsou tu však otevřené pro všechny pocestné, kteří zde mohou svou hlavu složit a duši občerstvit pohledem na původní české řemeslo, kterému mohou být tak blízko, že se ho mohou i dotknout. A to všechno po celý rok.

Penzion KERAMIKA Romany Hulíkové najdete blízko Jindřichova Hradce v obci Děbolín. Ulice, ve které sídlí se jmenuje Keramická a už podle plotu poznáte, kdo že tam bydlí :-) Pokud nemáte možnost vzít za kliku, spojit se můžete e-mailem: atelier@keramika-rh.cz nebo telefonem + 420 384 364 999. Všechno co vás zajímá najdete na www.keramika-rh.cz, ale za příjemnou atmosférou se musíte dostavit osobně. Děti vezměte s sebou, protože tu s nimi počítají. Panuje zde rodinná atmosféra, kterou dokáží vytvořit 4 mladé sympatické ženy, co tenhle penzion vedou. A že toho společně svedou! Nedělá se tu jenom keramika, ale též malba na hedvábí, sklo, textil, hrátky s ubrouskovou technikou „decoupage“, drátkování, v létě se promítá letní kino, hraje divadlo a v každém ročním období se na dílně i ve dvoře něco děje. Momentálně probíhá Podzim v dílně, chystá se Mikuláš a Advent a na Vánoce se dílna promění v dílnu Ježíškovu, na příští rok se plánuje … třeba velká stylová pec … kdo ví co všechno tyhle „neúnavné múzy“ z keramického dvora spolu ještě upečou?

Přáli jste si někdy mít pořádnou malebnou jihočeskou chalupu jako z pohádky? V keramickém dvoře u Romany Hulíkové jsou pro vás dveře otevřeny a zvou vás nejen do keramické prodejny, ale též můžete nakouknout do dílny a na umění si sáhnout hodně zblízka. Na vlastní oči můžete vidět,  jak to s hlínou na hrnčířském kruhu dělá sama paní Romana a kolik času je zapotřebí k tomu, než se vytočí půvabný hrnek. Namalovat si ho potom můžete sami. Jestli na to máte odvahu, můžete si ho i sami vytvořit a posadit se za kruh. Podle chuti si ho potom vybarvíte třeba nebeskou modří a žlutě prosluníte květem slunečnice. To už je jen na vaší fantazii. O barvičky tam nouze není a v dílně se fakt krásně pracuje, protože  inspirace na vás vykukuje za každým rohem. Když ji přehlédnete, tak vás sama kopne a probudí se ve vás dřímající umělecký duch :-)

Pokud si nechcete ruce špinit od hlíny ani od barvy, i tak vás tu rádi uvidí. Každý den je v útulné kuchyňce napečíno a vaří se tu moc dobrá káva. I když chybí školený barista a perfektně vyladěný kávovar, dostanete kávu s voňavou atmosférou a nevšední chutí. Všude voní kytky, poletují milé úsměvy, něco se peče a čas teče krásně pomalu. Dobrou náladu si nafasujete do zásoby. K tomu možná i nějaký ten malovaný hrníček na památku.

Tady budete mít pocit, že jste na vsi u babičky, protože tohle malebné stavení ty staré dobré časy pamatuje a ve zdech bydlí dobrý duch.

Podezírám je, že ve svých domácích receptech používají nějaké začarované bylinky, kvůli kterým se tam všichni cítí tak blaženě a nechce se jim odejít :-) Makovec z čerstvého letošního máku je zážitek, který jen tak někde nedostanete. Je to totiž domácí makovec a lány máku se rozprostírají hned za vsí. Mák to do zdejší kuchyně nemá daleko a je to v každém soustu znát. Určitě to byl mák divotvorný ;-)

Jednou vás svádějí na právě upečené buchty (prý široko daleko nejlepší), podruhé vám pod nos položí mísu s makovníkem a čokoládou a když zavoní konvice s kávou, tak se s chutí zdržíte a zůstanete třeba na celý víkend. Tenhle keramický dvůr má útulný penzion. Ani pokoje nejsou jen tak ledajaké, ale můžete je vybírat rovnou podle svého nosu. Bylinkový pokoj, růžový pokoj, pokoj co voní pomněnkami. Pokud vám tyhle květiny zrovna nevoní, zvolte pokoj královský, andělský nebo rovnou celé nebeské apartmá. A jestli máte dobrý hudební sluch, doporučuji sáhnout po klice pokoje hudebního.

Na vodnický pokoj by se pomalu nedostalo a vaše děti by to možná mrzelo. V každém z těch pokojů se dá krásně venkovsky lenošit a poznat zdejší kraj trochu víc. Na kole nebo po svých, jak je libo a co fyzická kondička dovolí. Ty nejmenší se povezou ve svém kočáře a užijí si příjemný čerstvý vzduch na vesnickém dvorku, třeba ve stínu jabloní. Jestli se tam vydáte a zrovna nebude místo, tak se obraťte na mne, protože pod střechou našeho stavení se místo též najde :-) Ale z keramiky vám nic neupeču, protože na to mi síly nestačí. Je krásné pozorovat šikovné ruce, jak se v nich kus beztvaré hlíny mění na originální autorské dílo, které zdobí nejen chalupy, ale i moderní domácnosti. Proto si tento penzion předem raději rezervujte, ať jste u toho.

Kdyby naše bábovkové klání probíhalo na podzim, měla by i bábovka podzimní atmosféru. Jak by se vám líbil třeba podzimní motiv zářících bobulí šípku? Váhala jsem, kterou vybrat. A to jsem vám ještě ani neukázala klasické tvary bábovkových forem. Všimla jsem si, že v krásných formách po babičce doma vesele pečete, tak jsem vybrala tu s dokonale letním motivem. Takovou doma určitě nemáte. Každá forma má malé keramické očko a dá se tedy pověsit i na zeď. Určitě pro ni doma místo najdete. Ovšem ta s těmi podzimními šípky je taky dokonalá :-) Jestli někdy pojedete kolem, zastavte se v jejich keramické prodejně přímo ve dvoře. Tam narazíte na milou Danu Pelejovou a ta vám ochotně všechny skvosty z domácí dílny ukáže. Budete zírat, protože holky nedělají jenom keramiku. Ale proč všechno dopředu prozrazovat?

Jestli máte rádi šípky, a výběrem levandulí jsem se netrefila do vašeho vkusu,  zkuste to napravit vůní šípkového čaje. Na zahřátí a na oslavu podzimních dnů je nejstylovějším nápojem. I když podzim asi máte méně rádi než dny ozdobené sluncem na modré obloze, hledejte letní stopy jinde. V jasně oranžové slupce dýně, v červeném jablku, posledních kvetoucích květinách a v barevné paletě spadaného listí. I tyhle stopy sluníčka, které se ještě před pár týdny svou mocnou silou opřelo do přírody a vymalovalo ji do sytých zářivých tónů, umí krásně zahřát  po těle a vnést do duše pocit pohody a podzimního uklidnění. Je čas načerpat nové síly a po bábovkovém maratónu si trochu odpočinout. Třeba si upečte nějakou podzimní bábovku, co bude vonět skořicí a rumem :-) Jen neříkejte, že nemáte po ruce recept. Tomu bych neuvěřila, protože jsem přesvědčena, že kdyby soutěž ještě chvilku pokračovala, počet receptur by překročil magickou 100.

Máte na své zahradě motýlí farmu? Já ano. Když jsem se přiblížila s objektivem, motýlí smečka se rozutekla a zůstali jen odvážní jedinci, co mají pro strach uděláno :-) Až odkvetou kytky, uletí motýli, odejte babí léto, odlétnou stěhovaví ptáci, budeme muset vzít na vědomí chladný podzim, který už nám ráno sahá svým ledovým drápkem za límec a všechno kolem přikrývá mlžnou pokličkou. Kdyby někomu chtělo být smutno, něco jsem pro společnou zábavu vymyslela, ale ještě je trochu času na to, abych s tím začínala. Myslím si, že v listopadu bude ta správná doba :-)

Díky všem za účast v bábovkové soutěži. Byli jste (a stále jste) prima parta, co toho hodně umí. Nevím jak vy, ale já budu v zimě zkoušet něco z těch vašich nepřeberných nápadů a už se na to fakt těším. Sladké, slané, klasické, extravagantní a nevídané jsou tyhle bábovkové recepty. Možná o nějaký recept ještě speciální rubriku doplním, protože dělání, dělání, všechny chmury zahání :-) Díky, že jste přiložili ruku k dílu!

Řeknu vám malý drb: Romana Hulíková byla v loňském roce vyhlášena podnikatelkou roku a já myslím, že i vy tušíte proč. Když něco dělá, tak s totálním nasazením, je veselá, usměvavá, zábavná a má ráda společnost stejně naladěných lidí. O svých starých úspěších nemluví, protože má hlavu plnou nových plánů. A já se těším na tu jejich gruntovní pec, ve které se bude péct určitě i ten nejlepší domácí chléb, co si lze představit. A mám slíben domácí recept na bábovku z keramického dvora i s původní fotografií, tak se na ni milé dámy těším nejen já, ale určitě všichni čtenáři :-) Recept bude demonstrovat, že tyhle formy na bábovky jsou nejen krásné, ale též dokonale fungují. Díky.

Vy si útulný keramický dvůr vyzkoušejte na vlastní kůži. Určitě najdete mnoho věcí, která vás v souvislosti s keramikou potěší. V dílně se pečou i jiné dobré skutky, proto všechny 4 dámy mají můj obdiv. Zrovna tak jako vy a všech 92 upečených soutěžních bábovek. S vítěznými autory se osobně spojím emailem, aby své výhry již v příštím týdnu mohli držet v náručí a obdivovat šikovné ruce a původní českou keramiku.

Díky všem za příjemnou letní zábavu. Nenudili jsme se :-) Kdo má nějaký zajímavý bábovkový nápad ještě v rukávu, sem s ním.

Všude dobře, tak co doma? Lžu, věřte mi! Domů jsem se vracela docela ráda, protože gastroturistika je věc náročná a jako suvenýr jsem si z ní, krom tisíce fotografií, chutných zážitků, exotických dobrot dovezla i polovinu kufru svršků i spodků, do kterých se nevejdu :-) Když se gastroturistice věnuje poctivě a ničemu se nevyhýbáte, kila navíc si jako suvenýr domů určitě dovezete.

Letos jsem si svou dovolenou moc neplánovala a vydala se dobrodružně tam, kam mě mlsný jazyk táhl. První cílová stanice byla v Tyrolsku, vysoko v horách položený Gerlos. V alpském traumhotelu jsem se svěřila na týden do té nejlepší péče personálu a hotelového kuchaře. Večer zážitková gastronomie, přes den pobíhání po horách. Naprosto ideální kombinace na ostrém čerstvém vzduchu a zážitky na ještě ostřejším hrotu vidličky (dokonalé věci vymýšlí téměř vždy můj muž). I přes dokonalou péči o můj žaludek jsem se vydala ochutnat pár místních tyrolských specialit do stylové tyrolské řeznické restaurace u místního pivovaru. To jsem si nemohla nechat ujít :-) Jestli to za to stálo a co si o rakouské kuchyni myslím, to bych vám ráda řekla v nějaké opravdu samostatné tyrolské reportáži.

Zhýčkaná týdnem v Alpách jsem se přesunula do Benátek. Odhodlaná celé je prochodit napříč i těmi nejužšímu uličkami. To se mi dokonale povedlo. Benátky jsou labyrintem, ve kterém se bez patřičné mapy v ruce nevyznáte. Ani s mapou to není o nic lepší, ale čím víc bloudíte, tím víc vidíte :-) Nakonec gondoliéři a vodní taxi vás všude pronásledují. Turista, co nevydržel se může nalodit a do cíle se nechat vézt. Večeřet v benátské restauraci je zážitek, kterému se žádný druhý nevyrovná. Vždyť Benátky jsou jenom jedny. Jaderské mořské plody jsou senzační! Možná i nejsenzačnější na celém světě :-) Hlavně ve svých miniaturnějších podobách. Myslíte si, že ke každé rybě patří nutně čerstvá citrónová šťáva? Myslela jsem si to taky. V Benátkách vám citrón dobrý kuchař nepředloží, protože velký podíl na chuti servírovaného jídla mají i ty ingredience, které se do jídla nedostanou :-) Stačí kapka olivového oleje, která čerstvým mořským plodům prospěje ze všeho nejvíc. Nač ten parfém citrónu?

Moc ráda bych si našla tolik času, abych mohla z naloveného materiálu do objektivu naservírovat nějakou chutnou reportáž. Ráda bych si ty okamžiky znovu připomněla a těm, kteří se do Benátek ještě nedostali dala třeba dobrý důvod, proč tam určitě zajet. Kdyby nebylo mého muže, asi bych ty Benátky vzdala. Zaparkovat tam je totiž doslova nemožné! Vydržela bych čekat před sjezdem do podzemních garáží asi tak nejdéle 2 hodiny. To bych brala jako krajní mez. On to vydržel 2.45 minut :-) Ale stálo mi to za to čekání. Večerní Benátky mají nevyslovitelné kouzlo a atmosféru starých časů cítíte z každého kusu kamene, na který se podíváte.

Když už jsem si čichla k jaderským plodům moře, dostala jsem chuť ty pocity zintenzivnit a tak jsem se přesunula na Istrii do starobylého městečka Rovinj. Musím dát za pravdu mému muži, že vybral ten nejskvostnější cíl na celé Istrii, ze kterého se vzpamatovávám ještě dnes. Ani mi nevadilo, že jsem podstatnou část cestování po Evropě proseděla za volantem. Ty západy slunce, plavby lodí, courání se v křivolakých uličkách dlážděných mromorem nahoru a dolů, istrijské speciality, rušná tržnice a handrkování trhovců o rybky první a druhé třídy si budu ještě dlouho přehrávat v myšlenkách a stýskat si, že na takovou tržnici se zase dlouho nepodívám. Ani jsem se nezmínila o štěstí, že jsme v tomto městečku byli zrovna ve dnech vinobraní. To si každý milovník jídla, vína a dobré nálady musí povyskočit. Tohle město by se mělo jmenovat Ljepi Rovinj. Úžasná architektura starého města dlážděného mramorem, uličky plné umělců a malých galerijních síní, tisíce romantických zákoutí, skvostné jídlo, skvělé víno, … nakonec i holky jsou tam pěkné ljepe :-)

Pozitivní roli sehrálo počasí. Bylo téměř prvotřídní! Když už pršelo, tak ukázkově jen ve dnech, kdy jsme byli na cestách a přesouvali se s hromadou zavazadel, která byla od místa k místu stále větší. Gurmánské suvenýry se do kapsy prostě nevejdou. Zjistila jsem, že naše velké auto je vlastě malé :-)

Ale i tak jsem doma moc ráda, protože po týdnu a půl si začnu všude stýskat. Tyhle modré dveře mi ty mé „modré domovní“ připomněly.

Jsem ráda, že jsem si svou dovolenou stihla prožít ještě regulerně v pozdním létu. Dnes večer nám již přichází astronomický podzim. Br! Všechny sluncem vonící zážitky mi ještě přijdou k duhu, tak si nějakou reportáž asi neodpustím. Dokud jsem plná emocí, musím zasednout ke stolu a společně s fotografiemi si utřídit patřičné pocity a vybrat ty nejzajímavější. Myslím, že něco se tam najde :-)

Ráda vás všechny vidím a předně děkuji za to, že berete stále ještě probíhající bábovkovou soutěž vážně a hlasujete. Ceny jsou přichystány a jsou opravdu krásné! Už brzy vám je představím.

(Všechny došlé objednávky knihy již byly vyřízeny a vyexpedovány! Díky za trpělivost :-) Od teď jsem zase na nějakou dobu k dispozici. Patřičný pracovní elán jsem ještě asi nestihla vybalit z kufru, jinak si neumím vysvětlit, proč se ještě nedostavil?

Tradiční slavnosti piva se konají o víkendu 25. 7. 2009.

Kde? Třeboň, areál pivovaru Bohemia Regent

Čekají Vás tradiční pivní slavnosti & bohatý program, dobrá zábava, soutěže, hudba, pečený vůl a jiné pochoutky, ale především prohlídka pivovaru. Ve 23.00 akci završí ohňostroj. Když nebudete vědět co s načatým víkendem, zkuste to v Třeboni s oroseným Regentem.

Nejen Třeboň oslavuje chmel, vyšlápněte si podle pivního průvodce po cestách za naším národním nápojem. Zajímavé akce ve znamení chmelového moku se konají totiž každou chvíli někde jinde. Kdo pivo miluje, nenechá si to ujít.
Lidská nenechavost nezná mezí! V Třeboni ukradl zloděj u pivovaru Bohemia Regent “trofejního“ muflona, který dlouhé roky k Třeboni patřil a spokojeně si žil ve výběhu se svou družkou. Není divu, že jsem kolem něj nikdy neprošla bez povšimnutí. Byl to kapitální kus a to se mu stalo osudným :-( Foto je staré jen pár dnů, škoda že je nejspíš jeho poslední …

Nevíte kam zacílit o víkendu? Třeboň je každopádně dobrý cíl. I v případě, že pivo nepijete :-)

P.S.

Repelent do kapsy! Nad hladinou rybníka Svět se večer rojí komáři, nenechte se okusovat.

Obec Jankov, část Holašovice pořádá již 12. ročník selských slavností. Důraz je kladen především na prodej výrobků kvalitních a jedinečných, které souvisí s tradičním českým řemeslem. Chybí vám doma pořádný kafáč nebo stylové nádobí do chalupy? Tady ho určitě seženete. Letos se tam nechystám, ale tenhle výlet mohu každému doporučit. Takhle nějak to tam vypadalo loni:

Reportáž z loňských slavností v Holašovicích, alias „Buchtobraní“, o kterém loni 4 pořadatelé z 5 nic nevěděli :-) Stále platí, že kdo hledá, ten najde. Z mála jsem našla hodně – buchty v této reportáži budou a vešly se mi tam dokonce všechny.

(Holašovice jsou již od 10.30 h v totálním obležení motorizovaných návštěvníků a parkovací plochy veškeré žádné, přijíždějící kolona aut do vsi nekonečně dlouhá, personálu na parkovišti už fóry nejdou přes pysky)

Sobotní den voněl létem, senem a ve vzduchu jsem se snažila zachytit vůni buchet, která mě nalákala v sobotu do Holašovic. Kolony aut mířící stejným směrem mohly od záměru zajít na staročeský jarmark kdekoho odradit. Kdo měl jasný cíl, zjistit čím se v Holašovicích buchty plní, ten se nenechal odradit a v koloně si vystál hodinku :-) Při troše štěstí sehnal parkovací místo za 30,- Kč a za vstup zaplatil 70,- Kč.

Staročeský jarmark má v Holašovicích již delší tradici a letos se pořádal jeho 11. ročník. Buchtobraní je věc mladá a konal se 2. ročník, za jehož vznikem stojí „Pohádkový král Zdeněk I., Troška zvaný“. Veselý jihočeský král s hravou duší a dobrým srdcem připravil pro letošní rok kulinářských zážitků štědrou řádku. Počínaje „Zvíkovským Cejnováním“ v dubnu, v červnu Sýrobraním BIO v Nežichově, Cukrováním v Dačicích, Jahodobraním v Nové Bystřici, červencovým Rajčatobraním v Hošticích u Volyně, Borůvkobraní v Borovanech. Nic z toho jste nestihli? Zkuste to za rok, těmto akcím letos již odzvonilo. Třeba stihnete nedělní slavnosti v Holašovicích, ale bez buchet. Zaprášilo se po nich již v sobotu chvilku po poledni). Líto vám to nemusí být, moc jich nebylo :-)

Současně s buchtobraním probíhaly slavnosti chleba v Lenoře, které jsem nestihla navštívit. Klobásobraní v Zátoni pod Boubínem bylo trochu z ruky, ale vůně klobásy se vznášela tradičně i nad Holašovicemi. Zůstaneme u buchet :-) Všechny soutěžní vzorky ještě před samotným kláním odpočívaly v infocentru pod plátěnou rouškou tajemství, kterou jsem nadzvedla a soutěžní vzorky ohodnotila pohledem.

(Tyhle naparáděné a geometricky dokonale čtvercové buchty ještě nevěděly, že vyhrají, ale já je již na startovní čáře klasifikovala na vítěze (i bez ochutnání). Zlatě ožehnuté mandličky je odlišovaly od těch dalších soutěžních exemplářů)

(Další soutěžní ošatky vypadaly podobně, ale všechny buchty voněly velmi příjemně. K buchtám se dostat nebylo jednoduché a nabyla jsem dojmu, že o „buchty“ na tomto jarmarku nejde. Byla to jenom součást jarmarečního veselí, která se dostatečně nevžila do povědomí. Ostatně buchty se nikde ve stánku neprodávaly, jak by to mnozí gastroturisti čekali :-)

Všechny ošatky buchet byly od „holašovických hospodyň“, kuriózně dokonce z jednoho stavení. Peklo se ráno a protože ve stavení je jenom jedna trouba, musely se soutěžící spravedlivě prostřídat. Rozhodně jim to stálo za to, protože všechna tři ocenění putovala zpět pod jednu střechu. Buchty byly rozebrány a jiné jste nikde na celém jarmarku nepotkali (krom těch dvounohých a jedné buchtové dekorace v hrnčířském krámku se jejich vůně rozplynula velice rychle). Možná třetí ročník bude po buchtách vonět intenzivněji.

(Klání o nejlepší holašovickou buchtu bylo ukončeno a sympatické šikovné vítězky se podělily o diplomy, které předal komoří krále „The Fairy Kingdom“ a na buchtách si pochutnaly děti. Ceremoniálu se účastnil jihočeský kuchař a propagátor českých tradičních receptur, Petr Stupka. Po buchtách se slehla zem a malí caparti měli pusy od povidel a rozveselená očka)

Nejvíce fotografovaným objektem 11. Selských slavností byla krojovaná copatá Natálka a nejmenší svobodný mládenec v kroji. Kdo v Holašovicích byl, všiml si tohoto roztomilého dua i na samotných vstupenkách.

Přeci jenom šlo víc o staročeský jarmark, tak pár pohledů do stánků i za stánky nemůže chybět. Holašovice, obec Jankov, byla zapsána na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO (v prosinci r. 1998). První písemná zmínka pochází z roku 1292. Architektonická podoba holašovických staveb ve stylu selského baroka vznikala v letech 1840 – 1880. Selské slavnosti každoročně představují staročeská řemesla, lidovou hudbu i staročeské speciality. V kulisách selského baroka se stanete na chvilku součástí naší historie a nasajete trochu té kouzelné jihočeské atmosféry, která nikde jinde na světě není. Pojďme vyrazit na holašovickou náves.

(Ve dvoře tohoto selského stavení se prodávaly kyselé okurky a sladké koláče)

(Makové i povidlové koláče … buchty stále marně hledám a nedám s tím pokoj, dokud je nenajdu :-)

(Vinná občerstvovna, které bylo lépe se v tomto teplém počasí vyhnout)

(Nejen keltskou medovinu jste mohli zakoupit v keramickém džbánku)

(Středem zájmu byl i krámek s „Těchonickou medoládou“)

(Neochutnat žejdlík moštu by byla škoda)

(Palačinka s medoládou lákala všechny kolemjdoucí, ale mě to táhlo za vůní do stánku vedle)

V kuchařském stánku Petra Stupky to vonělo českým kaprem tak intenzivně, že jsem se nechala zlákat na „Kapří bifteček“. Žádné kůstky, jen jemné maso s ovesnými vločkami a zelenými bylinkami, celý chuťový zážitek podepřen jemným kořením. Cítila jsem lehké tóny kmínu, zázvoru a rozmarýnu. Podával se též „Kapr na víně“ podle starého zámeckého receptu pánů z Růže. Kdo se zastavil a hlad ukojil právě tady, byla to ta nejlepší volba.

Sezamová zrníčka se na slunci třpytila jako perličky a křupavý kapří biftek z mletého jemného masa naší nejtradičnější ryby mě očaroval. Originální receptura zaslouží pochvalu! Jsem ráda, že tento stánek jsem neminula. (Tácek s kapřím biftek, 2 ks „měkkého a chutného chleba“ & jemná křenová omáčka – 60,00 Kč)

(Lidí bylo mnohonásobně víc než volných židlí a lavic, jedlo se v čerstvě posečené trávě)

(Nechyběl ani harmonikář, věštec a vozka s povozem, v pozadí nejobleženější stánek s opékanou klobásou a pivem. Klobása se stylově prezentovala jako „staročeská“, ale od té novodobé se nelišila ničím. Ochutnávat jsem ji nešla, ale klobásou z grilu a pivem se do české chuti není těžké trefit. Nevzdávám pátrání po „jihočeské buchtě“ :-)

(Do cesty se přikutálely zase koláče)

(Odejít z pouti bez perníkového srdce v kapse? To bývalo nemožné! Kdo měl koho podarovat, vytáhl z kapsy drobné a už ho držel v dlani)

(Umělecký řezbář dřevěných perníkových formiček, mistr František Slavík z Křivoklátu)

(Z tvarů a barev hrnečků přecházel zrak a hrnčíři se zde prezentovali opravdu v hojném počtu)

(Bucláky, kakáčky a velké hrnky pod postel, zvané kakáče, vypadaly fakt roztomile. Nejlepší suvenýr z Holašovic)

(Jako nejlepší praktický dárek pro recesisty a vyznavače starých obyčejů se mi jevil tento obr hrnek pod postel „kakáč“ za 350,00 Kč, bohužel ten nápad jsem dostala až doma :-(

(Krásná „Majolika“ nechybí v žádné opravdové staročeské chalupě. Určitě bych si vybrala nádobí plnou nůši, ale bohužel se mi do mého poněkud moderní dobou zničeného interiéru nehodí :-) Pokochola jsem se alespoň pohledem, tak se potěšte taky.

(Podlehnout čarokrásné modré barvě se dalo velmi snadno)

(Zlomila se vám doma vařečka? Zde jste mohli doplnit chybějící zásoby a obohatit svou domácnost o všelijaké dřevěné pomocníky šikovného mistra řezbáře. Takové kousky nejsou běžně k vidění a srdce hospodyněk zaplesalo nad pestrým defilé)

(Krásné dožínkové věnce a srdíčka ze slámy byly suvenýrem pro potěšení a v tomto krámku je vázaly s láskou velmi šikovné ruce)

Obešla jsem celou náves a ukončuji pátrání po buchtách na zdejším Buchtobraní. Výsledek zní, že těch pár buchet voňavý buchtový oblak nad Holašovicemi vytvořit nedokázaly, ale bylo to celkem příjemné letní odpoledne s českým řemeslem a zručností, chutným kapřím biftekem a tak bych to ukončila slovy, že pěkných hrnečků bylo na letošním Buchtobraní víc než buchet, ale třeba se to příští ročník změní a hospodyňky nebudou za buchty, co jsou líné a najdou důvod zadělat na kynuté těsto a buchty pro potěšení návštěvníků upéct a nabízet všem gastroturistům, co se za českou buchtou vydali až na jih Čech do malebné vísky. Podívat se na tuto akci jako na „staročeský jarmark“, našlo se tu mnoho šikovných řemeslníků, kde se vyplatilo spočinout okem na jejich šikovných prstech. Kupte si třeba malovaný hrneček ať neodejdete s prázdnou :-)

Všimli jste si? Do oka mi padly jediné buchty, které se daly v Holašovicích na krámku vidět. Tuto voňavou „opravdovou“ maketu, přikrášlenou jednou neposednou muškou jsem si musela vyfotografovat, protože o buchty v této reportáži šlo „v první řadě“ :-) Jsem ráda, že nakonec se alespoň ten jeden krásný pekáč plný buchet zjevil. Tolik zprávy o čerstvých buchtách ze sobotního Buchtobraní, toho loňského 11. ročníku. Kdo do Holašovic vyrazí letos, ať si to tam užije :-)

Prima víkend všem!

P.S.

Všude dobře, tak co doma?

 Borůvkový zpravodaj z „Borůvkobraní v Borovanech“ 2009 + recept na borůvkový žahour se smetanou

Ze zvědavosti vyrážím v sobotu 11. června směrem k Borovanům. Na borůvkové knedlíky nalákat celou rodinu nebyl vůbec žádný problém. Kdo má rád sladké knedlíky, ty borůvkové řadí na nejvyšší příčky své žádostivosti, hurá do Bo(růvk)ovan.

Zahájení akce ve 13.00 h, jsme tam načas a dlouho hledáme parkovací místo. Nakonec se našlo, vystupujeme a začíná pršet (pokolikáté už?). Vytahuji deštník, je ještě vydatně nakropený deštíkem předešlým, a kráčíme směrem k borovanskému zámku (bývalému augustiánskému klášteru), kde se celá borůvkám zasvěcená akce koná.

(slunečníky zase nesloužily svému účelu)

 

Všichni návštěvníci se mohou těšit na speciální staročeskou hospodu v zámeckém parku, která nabídne i borůvkové pivo. Na menu z oblíbených lesních bobulí si mohou zajít také do místních restaurací. Já zašla! Takové borůvkové knedlíky jsem ještě neměla :-)

Borůvkový zahradník poradí, co svědčí borůvkám na české zahradě

(Iveta a Pavel Chloubovi, borůvková zahrada Borovany, www.fotoflora.cz)

Prodej sazenic zahradních borůvek nalákal nejednoho borůvkomilce. Kdo se u stánku zastavil, pokochal se mimořádně narostlými exempláři fialových bobulek, které připomínaly trsy hroznového vína. K mání bylo celkem 9 odrůd, jako např. Bluecrop, která patří k těm nejdůležitějším kultivarům ve světovém sortimentu borůvek, a je to právě ona, která se pyšní vysokou přizpůsobivostí a štědře plodí. Lituji, že jsem si u tohoto stánku nenakoupila a neobohatila svou borůvkovou zahradu o nějaký ten zajímavý exemplář. I když se vžil jednotný název „kanadské borůvky„, není keřík jako keřík.

Pekařství v Panské z Českých Budějovic lákalo na kulaté borůvkové koláče za 35,- Kč, kterými byl obložen pěkně celý stůl a průběžně byly doplňovány. Pekaři byli připraveni a ani dlouhá fronta je nezaskočila. Kdo dostal chuť na koláč, s prázdnou neodešel.

Koláče za 10,- Kč byly k mání tady. Mamka upekla, děti prodávaly :-)

I když k soutěžím nenasytných jedlíků nemáte taky kladný vztah, stejně hlavní tahák borovanských slavností je ukryt právě tam. V neděli se zase lámaly rekordy a polykal jeden knedlík za druhým. Nic naplat, divácký zájem je soustředěn právě tímto směrem, tak alespoň odhadem … kolik si myslíte, že je možno spořádat borůvkových knedlíků na posezení?

S železnou pravidelností na kole přijíždí z Otína u Jindřichova Hradce čtyřiapadesátník Miroslav Helebrand, držitel nepředstavitelných konzumačních rekordů. V Borovanech rok co rok poráží víc jak sedm desítek soupeřů. Během 30 minut spořádá neuvěřitelnou porci kynutých knedlíků důkladně politých borůvkovým žahourem. Jeho rekordy jsou zaneseny v Guinessově knize rekordů v Pelhřimově a je držitelem i rekordu světového.

(v sobotu jsem tam viděla jeden modrý borůvkový stánek, 1 litřík lesních bobulí za 60,- Kč)

V čase 9 minut a 42 vteřin dokázal vypít 100 syrových vajec. Další „špičkový“ výkon se mu podařil ve sprintérském tempu. Za 22,25 vteřin vypil 30 syrových vajec. Při jedné exhibici doslova vysál pštrosí vejce vážící 1,32 kg za 23 vteřin. Člověk by řekl, že do smrti nebude mít tento jedlík o vejce zájem :-) Opak je pravdou, jedlíky nic nezastaví a jsou pořád při chuti. „Frajer Luke“ dokázal spořádat 50 vařených vajec za hodinu. „Frajer Miroslav Helebrand“ si troufá na rovnou „kopu“ vařených vajec. Za pouhých 13 minut spořádá celou pečenou kachnu. Sám rekordman říká, že šlo jen o kachní dorostenku s váhou 1,2 kg, takže těch 13 minut není šokujícím údajem. Jak vlastně na takovou soutěž jedlíků trénuje? Prý stačí před závodem žaludek dobře připravit, vyřeší to dva litry horké polévky (nutno sníst na posezení).

(čerpáno z Příležitostního borůvkového zpravodaje – červenec 2009, Borovany)

(je libo formu na bábovku? byly jich tu mraky – malé, velké, střední, mrňavé, do dlaně, s uchem)

(o pěkné bábovkové formy si můžete zahrát i v naší letní soutěži)

Kolika borovanskými borůvkovými knedlíky se mohu pochlubit já? Ani jedním. Rekordy u jídelního stolu ze zásady netrhám, spíše nad nimi kroutím hlavou :-)

Knedlíkové rekordy:

2004 (nultý ročník) – 16 jedlíků snědlo 121 knedlíků (vítěz: Miroslav Helebrand)

2005 – 37 jedlíků snědlo 378 knedlíků(vítězové: M. Helebrand, Kamil Hamerský)

2006 – 53 jedlíků snědlo 500 (-1) knedlíků (vítěz: Miroslav Helebrand)

2007 – 76 jedlíků snědlo 666 knedlíků (vítěz: Miroslav Helebrand)

2008 – 80 jedlíků snědlo 906 knedlíků (vítěz: Miroslav Helebrand, snědl úctyhodných 30 ks)

2009 – pan Miroslav Helebrand byl pozván už jenom jako čestný host :-)

Borůvkové dobroty se podávaly ve všech borovanských restauracích, tak jsem do jedné zašla, posadila se objednala si z připraveného borůvkového menu. 30 minut je dlouhá čekací doba, ale co? Nejsem tu přeci sama, kdo si udělal chuť na borůvkové knedlíky? Nebrblám a čekám. Po hodině se mnou cloumá nervozita. Po hodině a půl mě na knedlíky přešla chuť, zvedám se, a odcházím. Možná tam někde seděl Miroslav Helebrand a všechny knedle hnedle sněd :-)

(s údivem jsem sledovala další hladové a odcházející hosty z tohoto restauračního zařízení)

Hotel Alf borůvkové menu absolutně nezvládal a s fialovým jazykem od borůvek odcházel jen ten, kdo měl notnou dávku štěstí, bez kterého mu talíř s typickým jihočeským sladkým pokrmem z kuchyně na stůl nedolétl. Jídelníček hýřil divokými názvy jídel, jako např. „modré kozénky“, „Alfovo koule na modro“, „Alfíkův fujtajblík“, „létající talíř“ / přelož si jako „palačinka“, „modré peklo“ / pohár se zmrzlinou a borůvkovou omáčkou, jako hřeb jídelníčku se podávala „modrá huba“ / kuchyně pod tímto označením prezentuje koláč. Kde jsou ty borůvkové knedlíky? Aha, už vím. To jsou ty Alfovo koule na modro. Vlastně jsem ráda, že jsem do koulí nějakého Alfa nemusela kousnout a byla jsem toho ušetřena. Tímto zdravím neznámého Alfa … že by to byl sám hotelový kuchař? Nějak jsem neměla chuť to zjišťovat, ale podezření mám.

(aby těch koulí nebylo málo, jsou tu ještě čertovy koule – oblíbené domácí skořicové mýdlo v pytlíku)

Takhle nějak to vypadalo v sobotu v Bor(ůvk)ovanech. Nebyli jste tam náhodou taky? Jestli jste si nepřivezli modrý jazyk od borůvek, tak jste tam našli určitě něco jiného, zajímavého.

Stejně bych chtěla vědět, jestli ty kynuté knedlíky se žahourem byly dobré :-) Já si jen vybrala špatný lokál … škoda.

Zazvonil zvonec, sobotního borůvkového zpravodajství je konec.

jeden borovanský receptík na samotný závěr, protože o borůvky tady jde v první řadě :-)

Borůvkový žahour smetanový

• 1/2 kg čerstvých borůvek
• 70 g cukru
• 1 lžíce másla
• 10 g Solamylu (škrobové moučky)
• 1/4 l husté sladké smetany

Borůvky vhodíme do kastrolku, přidáme máslo, cukr, podlijeme malou naběračkou vody a vaříme cca 15 minut. Ve studené smetaně rozmícháme škrobovou moučku, přidáme k borůvkám, chvilku povaříme a podáváme. Žahourem (borůvkovou omáčkou) přeléváme kynuté sladké knedlíky, palačinky i lívanečky.

Znáte recept na borůvkovec? Příště vám ho představím.

Mít v kapse modrou šerpu, udělila bych pověstný titul „Cordon bleu“ někomu, kdo upoutal mou pozornost a rozhodně by si ji zasloužil, protože vynalezl něco geniálního. Gastrofest sliboval bohaté kulinářské zážitky s rybími, zvěřinovými a sladkými dobrotami i ze sousedních zemí, které přivítalo českobudějovické výstaviště. Vyrazila jsem tam o sobotním ránu. Akce to nebyla přímo omračující, ale našla jsem tam pár zajímavostí, o které se s vámi ráda rozdělím.

Letošní ročník nabídl ochutnávku Slovenska, Maďarska, Rakouska a Německa. Začít bych měla tím, co bylo cítit na sto honů a byl to na rožni se otáčející mladý býček (100 g grilované rozkoše za 55,00 Kč). Ugrilovat celého býčka, to už chce kus zkušenosti. Nedozvěděla jsem se, co že je to za plemeno ani od grilmajstra, ale musím uznat, že otáčivý moment grilu a dobu rožnění odhadl naprosto dokonale. Maso se na jazyku jenom rozplývalo a kolemjdoucí se dohadovali, že podle barvy masa to je rozhodně vepř :-) S celým grilovaným býčkem se člověk jen tak snadno nesetká. Určitě by vás ta vůně trochu přibrzdila a pokud nemáte nic proti masu, vidím vás stát ve frontě.

Slovensko se prezentovalo haluškami s ovčí brynzou, plněnými pirohy a strapačkami se zelím. Maďarsko lákalo k turistickým cílům a nabízelo lázeňské pobyty s léčebnými procedurami. Z proslulého maďarského kuchařského umění moc vidět nebylo, kotlíky (od sobotního rána přes oběd) zely prázdnotou a vůni guláše s ohnivou barvou maďarské papriky můj nos nezaznamenal. Zakoupit se dala mletá maďarská paprika, klobásy a tradiční kotlíky. Kdo nebyl líný, mohl se na maďarský kotlíkový guláš pozvat doma :-) Rakousko nabízelo výrobky z BIO farmy, dobré víno, likéry i destiláty a překvapivě též pestrou paletu těstovin. Německo představilo hotelnictví, sdružení pod názvem Q TOP HOTELS – svaz hoteliérů z Čech a Německa, kteří se snaží o společný destinační marketing. K tomu nové trendy zařízení do profesionální kuchyně. Zase jsem se nechala chvilku unést konvektomatem a vzpomněla si na doby, kdy mi věrně sloužil. Stejně si ho jednou koupím domů! Když jsem si všechno prohlédla, byl čas na ochutnávku něčeho dobrého.

Z gastronomie jste se mohli nechat očarovat rybími a zvěřinovými specialitami v pavilonu J a podívat se na Kuchařské čarování Petra Stupky v pavilonu Z a tamtéž si prohlédnout nové trendy v zařízení profesionálních kuchyní. U pana Stupky jsem se zastavila, protože jeho show měla skutečný smysl. Zatraktivnil českou rybu tak, že ji zbavil kůže a všech kostí a separoval pouze prvotřídní rybí maso. Žádné konzervační látky, žádná barviva, žádná Éčka. Geniální výrobek nese název „Kapří“ – určitě si klikněte na odkaz. Prosadit se na našem trhu není snadná záležitost, ale možná vaše děti si na této dobrotě již dávno pochutnávají, protože odběrateli jsou ve velké míře školní kuchyně. Ochucený drcený rybí polotovar má mnoho možnosti využití. Např. jako rybí sekaná (přírodní, se sýrem, zeleninová, luštěninová, pohanková, rýžová), kapří biftečky, kapří bramborák, kapří řízek, kapří polévka, kapří noky a knedlíčky, kapří halušky. Nemá smysl dál popisovat, jak se s tímto produktem dá čarovat. Pojďte se rovnou podívat, jak to vypadá na talíři.

V nabídce bylo prosté, ale naprosto delikátní menu, které se skládalo ze Zelného salátu s pórkem a pohankou / Zelného salátu dočervena s řepou a jablky, doplněno Kapří paštikou / Rostbeafem / Bylinkovou krkovičkou.

Chuťová kompozice rybí paštiky byla delikatesní! V oblasti paštikového umění se nenechám jen tak něčím ošálit, protože ten, kdo pobýval jednou nohou ve Švýcarsku a tou druhou ve Francii, toho řemeslo paštikářské dostihlo a nutně musel ochutnat pochoutky dalece přesahující tu naši českou fantazii. Paštika je velké umělecké dílo. Tato rybí se panu Stupkovi dokonale povedla! Nečekala jsem na jazyku takovou ladnost v chuti rybího masa, jemné zeleniny a decentních tónů koření. (Garantuji vám, že tohle by vaše děti jedly!) Hned jsem dostala chuť do tvoření paštiky z geniálního rybího produktu, ale bohužel zakoupit se na místě nedal. Ovšem vím, kam pro něj jít. Rovnou za třeboňskými rybáři! 1 kg čistého rybího masa pod názvem „Kapří“ se prodává za 150,00 Kč. Rybí paštika bude! Tentokrát kapří z Kapří :-) Mohlo by se zdát, že jsem na kapry úchyl, ale mohu vás ujistit, že ještě před pár lety jsem si myslela, že jíst kapra je vánoční povinnost a po celý zbytek roku ho klidně mohu ignorovat. Přesvědčila jsem se už nejméně 100x, že Jihočeši to s místními rybami umějí tak, že i milovník luxusnějších ryb si s chutí kapra nechá naservírovat.

„Vypečené kapří ocásky a staročeská lepenice“. Marně hledat v těchto vypečených kapřích kouscích kosti nebo snad nepříjemný rybí pach. Ani jedno ani druhé se v nich nevyskytovalo. Prostě dobře vypečené a předem v bylinkách naložené chutné rybí maso. O půvabech staročeské lepenice není potřeba říkat nic. Kdo tohle jídlo babiček znal, ten si dal. Na můj vkus byla přidaná zeleninová příloha moc výrazná a zbytečně rozházela ladnou kompozici masa a kaše se zelím. Nebylo potřeba odvádět pozornost na stranu zeleniny.

Za tento skvělý přístup ke konzumci rybího masa a chutnou prezentaci bych panu Stupkovi navlékla onu modrou šerpu, kterou během osmnáctého století uděloval francouzský král těm, kteří v řemesle kuchařském vynikali. Oceňuji především to, že jeho čarování s kapřím masem je nápadité a např. o letošních „Holašovických selských slavnostech“ byl panem Stupkou prezentován třeboňský kapr v podobě „Zauzený kapr na ořechovém dřevě“, „Kapří biftečky s přídavkem čerstvého špenátu a sezamu“, „Selský kapr bez kostí“ a „Pečený kapr na víně“. Protože k rybě patří víno, nechybělo ani na Gastrofestu a tak jsem si mohla k ochutnávce rybích dobrot dopřát Svatomartinského ze Znojma.

Na samotný závěr rybího hodování se podávalo čokoládové pohlazení s medovou smetanou. Se šálkem dobré kávy to byla příjemná sladká tečka za rybím čarováním.

Atrakcí Gastrofest 2008 byl obří dort v podobě zasněženého českobudějovického náměstí i s kašnou, který vykouzlili studenti Střední odborné školy obchodu služeb a podnikání a VOŠ v českobudějovické Kněžkodvorské ulici. Perníkový dort je věrnou kopií náměstí.

V jiném pavilonu si mohli na své přijít milovníci zvěřiny a pochutnat si na tříchodovém degustačním menu za pouhých 120,00 Kč = Zvěřinová paštička s lískovými ořechy / Vepřová panenka s grilovanou zeleninkou a řeckými brambůrkami / Vídeňská vafle s višní a čoko mousse.

Všechno vypadalo úžasně, těžko se hledalo u stolu volné místečko. Známka toho, že tato degustace za to stála a kdo ke stolu zasedl, ten neprohloupil.

Po předešlé degustaci jsem už u stolu ani volné místo nehledala a místo chuťových zážitků jsem šla lovit ty barevné do fotoaparátu. Podařilo se mi stát u pána, co se loudal s vepřovou panenkou, tak jsem mu vyblejskla jeho vídeňskou vafli. Vzájemně jsme se s mužem přemlouvali, že si tuto degustaci ujít necháme, ale nakonec jsme se shodli na tom, že oba dva máme poněkud netrénované žaludky, tak jsme to vzdali. Od té doby jsme neměli důvod uvažovat o tom, kam se posadit a co si ještě dát dobrého. Nic tak úchvatného a neodolatelného jsem na svých toulkách výstavištěm nenašla. Ovšem není vyloučeno, že jsem nebyla ve správný čas na správném místě :-)

Z gastronomické akce si zpravidla člověk něco nese ještě domů, tak ani já jsem nebyla žádná výjimka. Objevila jsem Babiččin ovocný čaj, který je připraven podle staročeské receptury, samozřejmě bez konzervantů a s přírodními sladidly. Jedná se o koncentrát pro přípravu ovocného čaje, který je úžasně voňavý a lahodný. Ochutnala jsem Mango se zázvorem a ta chuť si mě získala po prvním doušku. Ovoce v tomto čaji získalo tepelnou úpravou lehkou karamelovou chuť, kterou oceníte v momentě, až porci čaje s ovocem přelijete vroucí vodou v šálku a zavoní z něj jemná vůně koření (skořice, zázvor, badyán, anýz, kardamon). Vybrat si můžete z různých druhů ovoce (meruňka, višeň, švestka, borůvka, ostružina, rakytník, černý bez, arónie, pomeranč, ananas atd.) Fruktózová řada je doporučena diabetikům, sportovcům, dětem nebo při redukční dietě.