Recept na „pravou jihočeskou kulajdu“

• hrst čerstvých hub (hřiby, křemenáče, lišky)
• 6 větších brambor
• špetka kmínu
• nové koření
• černý pepř (po třech kuličkách)
• 2 bobkové listy
• hrnek smetany (hustá kysaná je do kulajdy jako dělaná)
• hladké mouky na 2 lžíce
• 1 až 2 lžíce octa
• 4 čerstvá vejce
• sekaný kopr nesmí chybět (čerstvý, sušený, mražený)

• Vody nedávejte příliš, polévka by měla zůstat hustá.
• Jestli se mohu přimluvit, tak vejce zkuste „zastřená“, jsou o mnoho lepší než vařená.
• Jinak pozor, ať se polévka nepřekyselí; těžko potom doladit chuť do té patřičné akurátní podoby

Tento tradiční recept byl uveřejněn v mé kuchařské knize Rande s gurmánkou v české kuchyni, do které můžete zde na stránkách nakouknout a v případě zájmu si ji i objednat.

 

 

Pro vyznavače jahodových tónů a Wimbledonu je tu jahodové ledové potěšení v podobě nepečeného jahodového dortu. Po letech senzační zpráva. Jsme 2x v semifinále Wimbledonu, což je pro mě emočně doslova kalorická bomba. A právě jahody se šlehačkou k Wimbledonu nerozlučně patří, tak si užijte obojího – sport s jahodami ;-) Letos jahody se šlehačkou ve Wimbledonu zdražily :-) Když se je dáte doma před televizorem, nebudete litovat a ušetříte. Co uspoříte na jahodách, můžete investovat do dobrého perlivého moku.

Dobrou chuť !

První kolo soutěže je za námi, nastal čas hodnocení. Nejprve bych ráda vyjádřila poděkování za příkladné soutěžní nasazení všem zúčastněným. Všechny recepty vypadají ve vašem podání krásněm chutně a inspirativně, proto nebylo snadné rozhodnout o vítězných recepturách. Tuto zodpovědnou práci jsem ponechala na dámách z nakladatelství Motto a ty po pečlivém zvážení rozhodly takto:

Knižní dárek z nakladatelství Motto získává:

1. Alena Hošková za recept Kuře na paprice
2. Bára Bruková za recept na Pomerančový dort
3. Hanka Charvátová za recept na Nepečený dort „Diplomat“
4. Hanka Fryšáková za recept na Zajíce ala Marseille
5. Marie Tomšů za Česnekovou omáčku s uzeným masem a houskovým knedlíkem

… ale líbilo se nám toho opravdu mnohem víc !!!

Výherkyním gratuluji a ostatním mohu slíbit, že v soutěžním vaření podle knihy Anuše Kejřové stále pokračujeme, tak se můžete těšit na druhé kolo vítězných receptů, které budeme vyhlašovat koncem roku. Kdo má chuť uvařit něco autentického ze Zlaté úsporné kuchařky Anuše Kejřové, má na to ještě pořád dost času. Potřebné informace najde v tomto článku.

Výherkyně prosím o zaslání adresy na mou emailovou adresu, na kterou jim bude zaslána knižní cena. Na výherní receptury se můžete podívat v níže uvedeném seznamu.

1. Květákový puding podle Anuše Kejřové - neděste se prosím, bude to fajnové!
2. “Knedlíčková” podle Anuše Kejřové - nejen na neděli

 Přehled soutěžních receptur – nechte se inspirovat a přidejte se k nám – na recepty z vaší kuchyně se těšíme a ve vaření o pěkné knižní ceny stále pokračujeme.

1. Jak na bažanta? S Anuší Kejřovou (navařila Vilemína)
2. Vepřové na pivě s Anuší Kejřovou (navařila Vilemína)
3. Rajská polévka s noky podle Anuše Kejřové (navařila Vilemína)
4. Jablkový jemný závin od Anuše Kejřové (napekla Vilemína)
5. Králík s hořčicí (po francouzsku) podle Anuše Kejřové (navařila Vilemína)
6. Chlupaté knedlíky Anuše Kejřové (navařila Vilemína) & další recepty jsou prezentovány na jejím blogu (nechte se pozvat!)
7. Polévka z pražené krupice podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
8. Jazyk na divoko s Anuší Kejřovou (navařila Alena Hošková)
9. Zeleninová polévka s krupicovými noky se zázvorem podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
10. Koláčky z bramborového těsta (napekla Hanka Fryšáková)
11. Zajíc a la Marseille podle Anuše Kejřové (upekla Hanka Fryšáková)
12. Smažený králík podle Anuše Kejřové (usmažila Alena Hošková)
13. Housková polévka podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)
14. Medový koláč podle Anuše Kejřové (napekla Hanka Fryšáková)
15. Pečená kuřátka s masitou nádivkou z drůbků (upekla Hanka Fryšáková)
16. Ořechový koláč s brusinkami (napekla Hanka Fryšáková)
17. Nepečený dort “Diplomat” podle Anuše Kejřové (napekla Hanka Charvátová)
18. Obložené chlebíčky podle Anuše Kejřové (připravila Hanka Fryšáková)
19. Brynzové větrníčky podle Anuše Kejřové (upekla Hanka Fryšáková)
20. Velikonoční beránek podle Anuše Kejřové (upekla Hanka Fryšáková)
21. Jehněčí pečeně s dušeným špenátem podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)
22. Polévka bramborová (sytá) podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
23. Kuře na paprice podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
24. Noky k masu podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
25. Zadělávaná slepice podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)
26. Povidlové knedlíky podle Anuše Kejřové (navařila Toffo)
27. Pomerančový dort podle Anuše Kejřové (upekla Bára Bruková)
28. Třená bábovka podle Anuše Kejřové (upekla Hanka Fryšáková)
29. Hovězí polévka s pažitkovými nočky (navařila Hanka Fryšáková)
30. Česneková omáčka s uzeným masem a kynutým knedlíkem (navařila Toffo)
31. Rajská omáčka podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)
32. Křenová smetanová omáčka s houskovým knedlíkem (navařila Hanka Fryšáková)
33. Jazyk na cibulce podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)

Těším se na další příspěvky a přeji všem chuť k dílu i jídlu ;-)

  Všechny vaše zde zveřejněné soutěžní recepty najdete též na stránkách nakladatelství MOTTO Praha 

Bez mazance nejsou Velikonoce. Je to totiž to nejtypičtější velikonoční pečivo, které by na svátečním stole chybět nemělo. Mazanec peču podle farského receptu po babičce, protože mám na něj ty nejlepší vzpomínky a bez nadsázky, ten její byl nejlepší ;-)

Mazanec se peče na „bílou sobotu“, je nejvyšší čas s ním začít. O velikonočních tradicích jsem dnes napsala povídání. Můžete si čtením ukrátit čas, až budete mít zaděláno a těsto bude odpočívat. Mazanec, jidáše, beránek a staré velikonoční tradice.

Velikonoční mazanec podle farského receptu (číst celý recept)

Velikonoce, svátky opředené pověrami a křeťanskou symbolikou. V tomto článku najdete pár odpovědí na zvídavé otázky: Jak se plete pomlázka? Jak se peče velikonoční nádivka? Jaké jsou velikonoční zvyky těchto svátků? Jak se liší mazanec od vánočky? Tak tedy popořádku … Původní symbolika křesťandských Velikonoc se pomalu vytrácí, na staré tradice zapomínáme a svátky jara slavíme daleko víc konzumním způsobem. Ze svátků zůstala lidová oslava se spoustou dobrého jarního jídla, pletených pomlázek a barvených vajec. Jádro křesťanských Velikonoc zůstává pro mnohé pod nerozlousknutou pevnou slupkou. Spokojili jsme se s tím, že slavíme jaro.

mísa macešek se sametovými kvítky

Velikonoce jsou pohyblivé svátky a slaví se vždy první neděli po jarním úplňku. Z křesťanského hlediska nemá žádného významu velikonoční pondělek. Pro nás je to den, kdy se po velikonočních bujarých lidových oslavách můžeme dát zase pěkně dohromady a připravit se na další pracovní týden. V tomto článku bych se ráda vrátila k původnímu pojetí Velikonoc. Protože každého z nás zajímá víc velikonoční proměna mouky v mazance, jidáše a beránky, nezapomenu ani na dobrý recept na mazanec podle starého receptu z fary, který mám ještě po své babičce. Je to nejtradičnější velikonoční sladké jídlo, které je s těmito svátky v naší zemi spojováno. Do mazance se přidává více vajec než do vánočky a neměla by chybět ani špetka koření. Do mazance podle znalců tradic patří špetka muškátového oříšku nebo květu, ale k tomu se dostanu. Mazanec se peče až na BÍLOU SOBOTU, ještě je dost času na něj zadělat ;-) Recept na velikonoční mazanec z fary jsem již stihla přepsat, těsto zadělat, ale péct budu až zítra. Vy můžete začít s pečením třeba hned. Kdo nemá dost času, ten tam najde i jeden mazaný recept na mazanec ;-)

Krásné a ručně malované kraslice jsou od minulého víkendu mým majetkem (dostala jsem je darem) a nemohu se na ně vynadívat.

Jsou věci, které bych nikdy nesvedla ;-)

Křesťanské pojetí Velikonoc – Pašijový týden – též řečený Svatý nebo Velký

• Pondělí (modré, někde označované jako žluté) – uklízel se dům a jeho okolí.
• Úterý (šedivé) – vymetaly se pavučiny
• Středa (sazometná, škaredá) – vymetání sazí; Jidáš se škaredil – Na Škaredou středu podle Písma udal Jidáš za třicet stříbrných Krista. Lidé se na sebe neměli škaredit, mít dobrou náladu. Kdo se celý den usmíval, ten si pojistil domácí pohodu na celý příští rok.
• Čtvrtek (zelený) – poslední večeře Páně – Na Zelený čtvrtek se připomíná Poslední večeře Páně při níž se Ježíš loučil s apoštoly a označil Jidáše za zrádce. Na důkaz smutku se utichly všechny kostelní zvony a odlétly do Říma. Až do Bílé soboty chlapci chodili s klapačkami (řehtačkami). Hluk podle magie odpuzuje zlé síly, proto je potřeba rámusit a obcházet vesnice. U kapličky se lidé modlili otčenáš a do kříže strkali papírky s přáníčky. V tento den se pekly jidáše, pečivo které mělo podobu krouceného provazu, na kterém se Jidáš oběsil. Kdo pojedl jidáše, byl celý rok chráněn před hadím uštknutím, včelím bodnutím a lidskou zradou. Hospodyně si pořizovaly na jarmarku nový hrnek, se kterým zašly do kostela pro svěcenou vodu a po západu slunce vykropily celý dům. Ta měla zahnat všechny zloduchy a nepřejícné duše hodně daleko od domu a z domu odešli všichni nezvaní hosté, hmyz a myši.

Upečené jidáše se rozřízly a pokapaly sladkým medem.

• Pátek (velký) – smrt Ježíše Krista – dny smutku a rozjímání; před východem slunce se lidé omývali v potoce; nesmělo se prát. Velký pátek je dnem Kristova ukřižování. V našich zemích se držel velký a přísný půst a podle bible se děly mimořádné věci. Rozpoutaly se živly, otvírala se země a hroby. Země vydávala všechny své POKLADY.

• Sobota (bílá) – svěcení ohně; pletení pomlázek z vrbového proutí; pečení beránků, mazanců, jidášů; zapalování velikonočních svící – paškál. Bílá Sobota byla posledním postním dnem. Jeden z hlavních obřadů byl křest. V souladu s tradicí se v kostele nově zažehl oheň a zapálila se svíce symbolizující vzkříšení Krista. Slavit se začalo večer, když na nebe vyšla první hvězda. Smutek vystřídal pocit radosti, znovu se z kostelů rozezněly zvony, sloužila se mše a chodila velká procesí se zpěvy. Než se lidé začali radovat, uklidili důkladně své domy, napekli požehnané mazance, vykoupali se a slavnostně hodobožově se oblékli. Tradice velela mít na sobě něco nového.

Sněženky jsou první poslové jara. Až po nich se objeví petrklíče a odemknou zahrady.

• Neděle (velikonoční) – Boží hod velikonoční – Hod Boží velikonoční byl ze všech dnů nejméně významný. Byl obětován jen slavení a pojídání velikonočních dobrot. Dopoledne šli lidé na bohoslužbu, v poledne si poprvé dali masitý oběd a hlavičku s kopřivami (VELIKONOČNÍ NÁDIVKU). Lidé se navštěvovali a děvčata malovala vajíčka. Tímto dnem končí liturgické Velikonoce.

• Velikonoční pondělí je dnem lidového veselí. Z čerstvých vrbových proutků kluci pletli pomlázky a chodili na koledu. Pomlázka symbolizuje pomlazení. Zelený proutek je plný síly, která se šlehnutím přenáší na osoby. Děvčata za takové pomlazení platila kraslicemi (malovanými vejci). Kraslice symbolizuje slovní význam krásný, tzn. ve staročeštině červený.
  Velikonoční zvyky pokračovaly až do další neděle, které se říkalo neděle Provodná (Hody, hody do Provody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám za to snese jiný.“

 

3. Kýchavná neděle

Byla ve znamení prosby za odvrácení všech nemocí. Říkalo se jí i Sazometná, protože se právě o této neděli dělal předvelikonoční úklid a vymetala se kamna.

 

4. Družebná neděle

Byl to den, kdy chodili družbové zvát na svatbu. Pekly se koláče zvané družbance a lidé se poprvé trochu veselili a scházeli se na kus řeči.

 

5. Smrtná neděle

Čtrnáct dnů před Velikonocemi se slaví jeden z nejstarších rituálů, vynášení smrti. Pálení nebo házení Smrtky (Moreny) do řeky symbolizuje lidské oběti. Po kruté a dlouhé zimě vždy někdo ze starších zemřel, bylo potřeba symbolicky skoncovat se zimou. Smrtka se vyráběla z „mrtvých“ materiálů, tj. vymlácené slámy, prázdných šnečích ulit, vaječných skořápek a starých šatů v bílé barvě, protože bílá je barvou smrti. Se Smrtkou se obešla celá vesnice, čímž se vyhnala z každého stavení. Po vhození do vody se před ní utíkalo – kdo byl poslední, měl příští rok zemřít…

 

 

Opakem vynášení smrti bylo Líto (Májíček). Byl to zelený stromek, jako symbol života. Větvičky byly ověšeny barevnými vejci (hlavně těmi červenými), pestrými stužkami, papírovými holubičkami a panenkami, které představovaly plodnost. Líto nosily se zpěvem mladé dívky, panny. Nosívaly i pomlázky, aby vyšlehaly chlapce. Od nich dostávaly syrová a nebarvená vejce.

 

6. Květná neděle

Připomíná slavný vjezd Krista do Jeruzaléma a mystérium posledních dnů jeho pozemského života s vrcholem závěrečných dnů (Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty), která končí slavností vzkříšení a následnými hody). Pohanský rituál v tento den představují zelené ratolesti (nejčastěji kočičky), s nimiž se chodilo do kostela pro posvěcení. Svázané posvěcené ratolesti postavil hospodář doprostřed světnice, na Velký pátek se pruty rozvázaly a čarovalo se s nimi. Malé větvičky se zastrkaly za svaté obrázky, velké za trám, aby do domu neuhodil hrom a největší proutek se zapíchl do pole, aby vyrostla hojná a vysoká úroda.

 

Pamětnický starodávný velikonoční věneček ze zeleného proutí a skořápek, zdobený krajkou od spodničky ;-)

Velikonoční příběh chronologicky - podstata Velikonoc a jejich příběh pro ty, kteří si chtějí původ těchto svátků připomenout. Třeba v mezičase, než jim stihne nakynout velikonoční mazanec ;-)

Pletení pomlázky z osmi a devíti vrbových proutků je trochu machrovina, ale s návodem - krok za krokem – to možná zvládnete. Za půl hodinky se to dá zvládnout :-) Nejlepší proutky na pomlázku jsou z vrby košíkářské. Proutky se oloupou, osuší, mohou se skladovat ve sklepě a další rok je stačí namočit a už se může plést.

Velikonoční proměny mouky v chutné kulaté mazance, bochánky, jidáše, beránky a další tradiční dobroty svátků  “Velké noci“ – budou následovat. Mazance se pečou v sobotu, ale recept a potřebné ingredience je lépe připravit si den předen. Letos na mazance zadělávám v pátek večer, aby těsto mělo dost času nakynout.

Jak se pekly Jidáše v klášterní kuchyni podle Angeluse Františka Jeřábka? Povídání o krásně malovaných kraslicích, se kterými se dnes už jen tak nesetkáte. Pár originálů doma mám, protože jsem je dostala dárkem ;-) Sama bych je tak krásně vymalovat nedokázala. Většinou si vystačím s talentem přírody :-) Barvím v cibulových slupkách a otiskuji na skořápky drobné lístečky travin a bylinek. To už znaly babičky a je to asi ten nejpřírodnější způsob, jak si vařená vejce vymalovat. Obzvlášť proto, že bílých vajec k sehnání moc není a tímto způsobem se ta hnědá pěkně zkrášlí a jejich barva se stane sytější.

Velikonoce končí až další nedělí, ale co jsme letos nestihli, to už nestihneme. Velikonoční svátky mají svůj přesně daný řád. Na příští Velikonoce se můžeme podle lidových tradic lépe nachystat :-)

Ale ještě hodně času na velikonoční přípravy v kuchyni zbývá. Určitě stihnete nachystat velikonoční hlavičku, zvanou nádivku – na jihu Čech „sekanici“

Recept nehledejte, tady jeden můj je – velikonoční nádivka – hlavička – sekanice. Kdo má mou knihu Rande s gurmánkou, ten ho nalistuje na straně 133.

Veselé Velikonoce VŠEM!

a k tomu velikonoční přání přímo z kuchyně ;-)

Právě dnes si můžeme připomenout páté výročí úmrtí papeže Jana Pavla II., který zemřel 2. dubna 2005 ve 21.37 středoevropského času ve věku 84 let. Karol Wojtyla byl výjimečnou osobností, papežem byl zvolen v roce 1978 jako první Slovan a navíc občan komunistického státu. Byl prvním neitalským papežem od roku 1522. Přijal jméno Jan Pavel II. (Více na Novinkách) Wojtyla se narodil 18. května 1920 v polských Wadowicích.

Knedlíčková polévka je sázka na jistotu. Dnes si ale nejsem tak jistá, že všechny potěším. Játrové knedlíčky se těší přízni největší, ale aby nám nezevšedněly, připravila jsem knedlíčky rybí. Plavat budou v rybí polévce, to tak už musí být. Odpůrci rybích pokrmů a fanfaróni, co rybu do pusy nestrčí jak je rok dlouhý, nemusí se déle zdržovat čtením receptu, protože je stejně nepotěším. Ryby patří ke královským pokrmům, k tabuli zvu jen vyvolené. Rybě na talíři se musí vzdát patřičný hold a přidat navíc pěknou fanfáru nadšení, Kdo ryby nejí, ten to neumí ;-)

Polévka nepatří jen k nedělnímu repertoáru, ale klidně by mohla být na stole každičký den, protože polévkové fantazie jsou bezbřehé a v každé staré kuchařce najdete tolik polévek, kolik je v Čechách rybníků. A že jich tu je :-) Prolistovala jsem starou knihu, zalovila ve vodě a navařila na dnešní mrazivou neděli rybí polévku s knedlíčky. Přečetla jsem si na (str. 146)  jak ji dělávala Anuše Kejřová a nenašla jsem důvod dělat ji jinak. V podstatě ji chystám stejným způsobem, tak vás zvu na tuhle tradiční recepturu. V jižních Čechách nikdy neplatilo, že ryba z našeho rybníku na stůl připlouvá jen o vánoční čas. Když dostanu na rybu chuť, tak si ji dám třeba v březnu. A nakonec to nemusí být jen ryba z českých vod. Rybí polévky se lijí do talíří po naběračkách všude na světě a nejchutnější jsou tam, kde to z vody do talíře mají jenom skok. Na břehu třeboňských rybníků nebo v přístavu věhlasného jména, to je vážně fuk. Jen aby byla pořádně horká.

(vařila jsem podle staršího vydání kuchařské knihy, ale ve „Zlaté úsporné“ stejný recept nalistujete též – stranu doplním :-)

Polévka rybí (co v ní nechybí rybí knedlíčky)

Nejoblíbenějším startovacím pokrmem české kuchyně  byla – je – a bude (?) - polévka. Dnešní neděli začínám stylově a stavím polévkový hrnec na kamna. Zalistuji kuchařskou knihou, zastavím se na straně 000 a vybírám tradiční českou polévku.

Dám na rady zkušené kuchařky Anuše a postavím na kamna rovnou třílitrový hrnec plný vody. Nachystám si rybí hlavy (ale nic se nestane, když si dopřeju a na polévku vyčlením i kus pořádného rybího masa). Vodu v polévkovém hrnci osolím, přidám maso rybí a štědře okořeňím, aby měl vývar pěknou chuť i vůni. Podle diktátu receptu použiji 8 kuliček černého pepře, 4 kuličky nového koření, špetku mletého zázvoru, 1 stroužek česneku, 1 menší cibuli. Kořenovou zeleninu očistím a nakrájím na drobné kostičky (vezmu 1 mrkev, kousek celeru, petržel nebo pastinák – já dávám přednost pastináku) a v rendlíčku na kousku másla orestuji. Zeleninu přidám k rybímu vývaru a společně půl hodiny povařím. Polévku zahustím růžovou voňavou jíškou z opražené pšeničné mouky na sádle nebo másle (volím máslo). Než ji vliji do polévky, uvařený rybí vývar procedím přes jemné síto, rybí maso oberu a dám si stranou na knedlíčky. Ať jich je co nejvíc! Jsou totiž tou pravou přidanou hodnotou polévky a nejde je ničím nahradit. Do procezeného vývaru přidám prochladlou jíšku a pěkně ji v polévce provařím, čímž se nám zahustí. Vařím tak dlouho, aby nám mouka nepadala na jazyk, jak s oblibou říkávala moje babička. Mohla klidně říct, že mám povařit za občasného míchání 12 až 15 minut :-) Hotovou polévku navoním ještě špetičkou muškátového květu a přidám hrstičku nasekané petrželky. Mám-li dostatek jiker i mlíčí, odeberu trochu do polévkovému vývaru a nechám je v něm rozvařit. Před tím je spařím horkou vodou a stáhnu blanku. Druhou polovinu nechám na kousku másla v rendlíčku osmahnout a použiji jako základ na knedlíčky.

Jak udělat rybí knedlíčky?

Lžičku másla dobře utřeme s usmaženými jikrami nebo mlíčím, přidáme obrané a předem ovařené maso z rybích hlav, 1 vejce, 3 až 4 lžíce jemně nastrouhané housky, pokropíme 1 lžící mléka, přidáme špetku soli, špetku pepře, špetku muškátového květu, ale zrovna tak dobře můžeme malinko strouhnout do muškátového oříšku. Vzniknout by mělo tužší těsto, ze kterého můžeme odkrajovat lžičkou malé nočky nebo navlhčenýma rukama v dlaních vyválet malé rybí knedlíčky. Těm to v polévce sluší asi nejvíc. Stačí je v horké polévce pár minut povařit a můžeme rovnou podávat.

(Rybí knedlíčky dělávám i ze syrového mletého rybího masa, ale to už je jiný recept a ten si nechám na jinou příležitost)

Za dob Anuše Kejřové by se neděle neobešla bez správné předehry v podobě polévkového rituálu. Po kuchyni to voní a úderem dvanácté na kostelních hodinách se doprostřed prostřeného stolu snáší velká polévková mísa.  Hluboké talíře jsou rozdány a už se blíží okamžik překvapení. Stačí nadzvednout poklici a … kdybych dokázala čarovat, namalovala bych nad polévkovou mísou lžící tři křížky, zahnala zimu a v tomto březnovém čase navařila  polévku z májových bylinek. Je zima, navařila jsem polévku vydatnější a když si ji budu chtít na talíři ještě zušlechtit křupavými kostičkami housky, ze všech stran osmaženými na másle,  tak budou mít z polévky trochu radostné činnosti i zuby. Jemné rybí knedlíčky se totiž rozpouští v puse úplně samy od sebe :-)

Před časem jsem se polévkovému tématu zde na stránkách věnovala a ukázalo se, že doma máte opravdu pěkné porcelánové kousky. Sešla se jich celá řada a navíc jsem v závěru článku uspořádala anketu o nejoblíbenější českou polévku. Víte která to je? Nedělní knedlíčková polévka už čeká na stole, ale ta nejvyšší místo neobsadila, ale drží se statečně na předních pozicích :-)

Jaká polévka zdobí váš nedělní stůl? Rybí polévka není pro každého ta pravá milovaná, ale když se dobře udělá, nemůže zanechat špatný dojem. Když nebylo na knedlíčky, autorka doporučuje vkládat do polévky například výtečný květákový puding, který jsem osobně vyzkoušela.

Pokochejte se pohledem na polévkovou hitparádu českých domácnostní. Jestli u vás v kuchyni polévky nevoní, tak se nestala chyba na celém území, ale došlo k malému selhání ve vaší domácnosti. Vůně polévky visí ve vzduchu, napravit se to dá třeba zítra :-)

Připomínám, že probíhá nová soutěž – Vaříme podle starých kuchařských knih – tentokrát s Anuší Kejřovou. Receptů již byla vyzkoušena pěkná řádka, ale stále je z čeho vybírat.

Přidejte se k nám ;-)

  Všechny vaše zde zveřejněné soutěžní recepty najdete též na stránkách nakladatelství MOTTO Praha 

Prokousat se květákem můžeme různými způsoby. Kdo by neznal květák vařený a máslem polévaný, osmaženou strouhankou sypaný, květákové růžičky pěkně vysmažené, karbanátky, kroketky, mozeček už vás třeba lehce nudí, ale kdo si vám kdy troufl nabídnout  květákový pudink? První informace by mohla méně zkušené vyděsit, slabší povahy dokonce odehnat od stolu, ale důvtipnější třeba zavětří a pojmou podezření, že takový prvorepublikový pudink by mohl mít něco společného s jemnou paštičkou. Když vám ještě našeptám, že litera receptu velí sáhnout po pravém jemně nastrouhaném parmazánském sýru, jen pošetilec by od stolu utíkal. Připravím vám k tomu i domácí tatarskou omáčku. „Jemináčku, tak to si dám!“ – u nás doma se tento nápad setkal s nadšením, i když vím, že ze všech stran pěkně osmažený květák rozebraný na droboučké růžičky a okurkový salát k tomu, to hraje u nás v kuchyni už léta prim. Změna je život, tak ať neztratíme fantazii jen kvůli nostalgii.

Zkusila jsem vařit podle nové kuchařské knihy od Anuše Kejřové a tady je výsledek. Řekla bych, že to bylo jídlo přímo lahůdkové. Lepší nedělní večeři jsem si nemohla naservírovat. Odmítla jsem trvanlivé služby Mr. Richarda Hellmanna. Nepřehlížím popularitu Hellmannovy majonézy ve skleničkách s modrou stužkou (trvá již od roku 1905),  ani nepodceňuji výraznou úsporu času, kterou bych otočením víčka získala, ale už  jsem se totiž rozhodla pro výrobu domácí tatarské omáčky a majonézu si vyrobím sama. Doma jsem měla prvotřídní brambory (keřkovské rohlíčky), které s máslem a špetkou soli chutnají delikatesně i v případě, že by k nim už nic jiného nebylo.

KVĚTÁKOVÝ PUDING
Vařila jsem ho podle staršího vydání  kuchařské knihy (str. 156), ale recept ve stejném znění nalistujete i ve Zlaté úsporné kuchařce Anuše Kejřové na straně 149.

Malou hlavičku květáku očistíme a zbavíme zelených lístků. V hrnci se slanou vodou uvaříme do změknutí. Vyjmeme, necháme vychladnout a uvařený květák drobně nasekáme nebo rozmačkáme šťouchadlem na brambory.

Osolíme, opepříme, přidáme 1 polévkovou lžíci strouhaného parmazánu a 2 vejce. Doporučuji rozšlehat předem s mlékem, přidat k nim lžičku dobré hořčice (u mě vítězí dijonská). Anuše Kejřová ve svém receptu trochu hýří a doporučuje použít 20 lžic mléka (přeměřila jsem pro vás odměrkou a je to rovných 150 ml) – dávku mléka jsem se rozhodla snížit. Přidala jsem špetku muškátového oříšku (můžete i květu), protože dává květáku příjemnou chuť i vůni. Jinak jsem se receptu snažila držet tak, jak radí autorka.

Přišel čas přemístit květákovou hmotu do zapékacích misek. Zvolila jsem silikonovou formu na chlebíček. Silikon není potřeba předem vymazávat, ale pokud budete zapékat v keramické nádobě, určitě nezapomeňte vymazat máslem a vysypat jemnou strouhankou. Přesně tak to doporučuje recept.

Květákový puding vaříme v páře. Horkovzdušnou troubu jsem s předstihem zahřála a nastavila na 180 °C.  Silikonovou formu (nebo třeba keramickou, na tom nesejde) je nutné postavit do nádobky s vodou.

Ve vodní lázni jsem pekla  cca 45 minut. (Anuše Kejřová doporučuje péct v uzavřené nádobě, ale mám zkušenosti, že takhle to jde též.)

Hotový puding je potřeba vyklopit na mísu (použila jsem nahřátý nerezový tác) a obložila vařeným bramborem.  Na květákový puding jsem přidala hromádku rukoly, ale po pravdě řečeno jsem na nějaké krášlení a upěkňování výsledného pokrmu neměla čas. Vypekl mě můj oblíbený fotoaparát, tak jsem musela honem upalovat pro jeden starý model od Sonyho. Jak tak ležel ladem na dně šuplíku, baterka strádala hladem. Stěží jsem z něj vymáčkla poslední tři fotky, stáhl objektiv a naposledy vzdechnul a bylo po něm :-) Alespoň jsem stihla pořídit nějaký důkaz (trochu mizerný) a demonstrovat, že starý recept funguje a výsledek celého snažení byl korunován chutnou krmí, po které žaludek spokojeně vrní.

Těsně před podáváním stačí polít  máslem a servírovat  s doma připravenou tatarskou omáčkou. Tu Anuše Kejřová ke květákovému pudingu nedoporučuje, ale já na ni dostala chuť.

Recept na domácí tatarskou omáčku jsem nalistovala na straně 230.
3 čerstvé žloutky vyklepneme do porcelánové misky, přidáme špetku soli a za neustálého šlehání metličkou přidáváme po kapkách olej. Když majonéza houstne přidáme citrónovou šťávu a ochutíme. Anuše Kejřová ve svém receptu doporučuje bílý pepř, hořčici, worcesterskou omáčku, utřenou sardelku, strouhanou kyselou okurku, sekané kapary, strouhanou citrónovou kůru, sekanou zelenou petrželku, strouhanou cibulku. Když je omáčka hustá, má se naředit kapkou studené vody (já přidávám okurkový nálev) a před podáváním nechat odležet alespoň hodinu v chladu.

Pokud důvěřujete starým kuchařským knihám, zkuste v nich zalistovat. Určitě dostanete chuť něco zajímavého ochutnat. Když se vám to povede, můžete se o svůj úspěch rozdělit :-) Mám pár přátel, co mají květákem nedotčený chrup a při vyslovení názvu této zeleniny jsou schopni omdlít. Předpokládám, že to přežili. Když jim květák nevoní, ať si dají karfiol :-) Kdo má obavu z nadýmání, přidá špetku mletého kmínu a nebude svádět na květák všechnu vinu a špinit mu pověst – Jeho Veličenstvo Král košťálovin si to nezaslouží, protože lidstvo se mu začalo klanit již ve 12. století a jeho lidový název karfiol vznikl překroucením původního italského pojmenování Cavolfiore.

Milovníci květáku a kuchařské literatury si určitě pochutnají na pudinku vařeném podle dávných receptur Anuše Kejřové. Tohle jídlo je fajnové. Květákový puding je jemný a krájet se musí opatrně, aby držel pěkně pohromadě. Možná bych příště oddělila žloutky od bílků. Bílky našlehala a přidala je v závěrečné fázi do květákového těstíčka, aby se tím trochu víc podržel tvar pudingu. Ale výslednou chuť to nezmění, ta byla vynikající a milovníkům květáku doporučuji v tom nejlepším úmyslu k vyzkoušení.

Připomínám podrobnosti ohledně soutěže a těším se na vaše nápady a kuchařské bravury. Podle staré kuchařské literatury se vařit dá docela snadno. Tak ať vám to jde hladce jako po másle a nezlomí se u toho vařečka :-) Když bude čas, přijde vhod i fotečka.

Nenechte baterky fotoaparátů strádat hlady jako já a včas je dobíjejte. Když už si to vaření tak komplikujeme, ať můžeme alespoň zvěčnit vnady chutných jídel. Je nám toho třeba? Má rodina už přestává mít pochopení. První sousto z jejich jídla vždycky dostane pan Nikon, občas starý Sony a v posledních dnech i kolega Lumix má přednost a může si z jejich talíře kousnout jako první.

Jako přídavek servíruji navíc něco z mé květákové inspirace :

Italsky temperamentní květákové krokety – karfiol nemusí být nudný květák

Tartaletky hříšné madame du Barry aneb vábení karfiolu v královské ložnici

Květákové ragú pro štíhlou linii 

Chutná porce květáku nechybí ani v mé kuchařské knize Rande s gurmánkou

Nemusíme si s květákem vytvořit hned milostný poměr, ale dobrého přítele si z něj udělat můžeme ;-)

  Všechny vaše zde zveřejněné soutěžní recepty najdete též na stránkách nakladatelství MOTTO Praha 

Mistryně kuchařského umění, paní Anuše Kejřová, reformátorka české kuchyně, vnesla do vaření radost. Oproti Magdaleně Dobromile Rettigové používala navíc ještě jednu ingredienci. Snahu o úspornost. Osobně si moc ráda její neobyčejný lidský příběh připomínám a nadšeně vítám nové vydání její Zlaté úsporné kuchařky, za kterou stojí šikovný tým nakladatelství MOTTO Praha. Kniha je plná skutečně úsporných a vyzkoušených předpisů s rozpočty a obohacená praktickými radami pro hospodyňky. Možná máte doma nějaký stařičký výtisk, který mám ve své knihovně i já, ale rozhodně se vyplatí pořídit si nové vydání této dokonalé kuchařské knihy, třeba jen proto, že obálku půvabně namalovala Iva Hüttnerová a dala jí takový ten nefalšovaný pocit domácího štěstí, který umí dát jen ona.  Kniha má 648 stran, byl aktualizován pouze pravopis, modernizován slovosled a doplněn výčet surovin tam, kde nebyl kompletní. Pokud po krásné a nestárnoucí kuchařské knížce toužíte, můžete si ji objednat teď a tady. Když už jste našli důvod doplnit svou knihovnu, přicházím za vámi se zajímavou výzvou.

Pro všechny milé kuchařky a vlastenky (pány nevyjímaje), které mají chuť knihu nejen přečíst, ale mají opravdový zájem podle Anuše Kejřové vařit, mají k tomu právě nyní dobrou příležitost a mohou se svými podařenými kuchařskými kousky blýsknout. Zaslané recepty zveřejním zde v příslušné rubrice a nakladatelství MOTTO Praha si s velkou chutí vybere ze zveřejněných receptů této autorky a přidá je k příspěvkům na svých webových stránkách. Tím můžeme šikovné Anuši Kejřové vzdát za její skvělou práci krásnou poklonu a samotné kuchařské knížce udělat tu nejlepší reklamu. Za nejzajímavější a nejpovedenější recept s popisem a fotografií bude i pěkná cena. Po úspěšném loňském bábovkovém klání a předvánočním pečení perníčků je tohle další příležitost, jak si užít tradiční české vaření. Tentokrát s veleúspěšnou českou domácí kuchařkou. A čekají vás půvabné knižní ceny. Soutěží se o Zlaté úsporné kuchařky z nakladatelství Motto (tímto děkuji paní Romaně Přidalové, se kterou jsem to pro vás upekla :-)

Vaše příspěvky, tzn. uvařené recepty a další poznámky ke knize samotné či postřehy přímo z vaření, zasílejte i s fotografiemi pořízenými při přípravě jídla na adresu gurmanka@gurmanka.cz. Třeba se nám společnými silami podaří provařit se celou kuchařkou od začátku až do samého konce :-) Toto malé kuchařské klání je časově neomezeno, proto si v klidu knihu prostudujte a naplánujte podle chuti a ročního období takové recepty, které se trefí do vaší chuti a obohatí váš domácí jídelníček. Možností je celá řada, Zlatá úsporná kuchařka recepty nespoří, má jich víc jak 1000. Přeji Vám hodně zdaru v kuchyni a těším se na vaše perfektní příspěvky. Recepty Anuše Kejřové jsou i po letech vynikajícím zdrojem inspirace.

„Zlatá úsporná kuchařka“ – obsahuje skutečně úsporné a vyzkoušené předpisy s rozpočty, jídelní lístky, dietní rady a předpisy na jídla pro nemocné a různé praktické rady pro hospodyňky. Každá úprava je popsána tak, že i hospodyňka vaření neznalá může ihned s úspěchem vařiti a jistě se jí každé jídlo podaří. Je to její veliká přednost. I když knihu autorka označila za „úspornou“ – láskou k vaření, nadšením a zápalem pro věc v ní autorka rozhodně nešetřila. Patřila mezi nejoblíbenější prvorepublikové kuchařky a k nejoblíbenějším kuchařkám patří ještě dnes.

Ze života Anuše Kejřové, rozené Nápravníkové

Anuše Kejřová se narodila roku 1874 v Kralupech nad Vltavou jako Anna Nápravníková. Koncem roku 1905 (23. prosince) napsala knihu s názvem „Úsporná kuchařka“ s podtitulem „Zlatá kniha malé domácnosti“. Autorka při svých výpravách s kuchařskými kurzy zavítala i do České Třebové. Při té příležitosti se zastavila v knihtiskárně Josefa Horáka (toho času umístěné v domě s čp. 860 na Tyršově náměstí) a právě tam dala vytisknout svou „Úspornou kuchařku.“

Knihu věnovala své jediné dceři Jiřičce, která zemřela na záškrt zrovna tentýž den, kdy byl autorce dodán první výtisk. Za první honorář vypravila její pohřeb a první výtisk položila dceři do hrobu. Jak velká může být ironie osudu… V samotném úvodu knihy autorka ke své dceři vlídně promlouvá a přeje jí, aby našla v práci zálibu, neboť ta ji ochrání od nudy a dá zapomenout mnohých bolestných chvil …

 Autorka nepsala jen kuchařské knihy, ale v roce 1910 sama založila a vedla koncesovanou kuchařskou školu, kde též sama vyučovala. Pořádala oblíbené „kočovné“ kurzy vaření a se svým kuchařským uměním jezdila po všech koutech republiky. Krom vaření vyučovala též hospodaření pro mladé dívky, aby zvládaly nejen práci v kuchyni, ale správně se naučily vést celou domácnost. Svou první knihu napsala a vydala pod názvem „Úsporná kuchařka – Zlatá kniha malé domácnosti“, kde přehledně uspořádala své bohaté zkušenosti. Její recepty vycházejí z českých tradic a v knize je patrný též nemalý vliv evropských kuchyní, které se vzájemně ovlivňovaly a prolínaly.

Anuše Kejřová zemřela téměř ve výroční den své milované dcery Jiřičky v sanatoriu Sanopz na pražském Smíchově. Podle svého posledního přání byla zpopelněna 21. září v Pardubicích. Její kuchařské knihy jsou vzpomínkou na ženu laskavou, dobrosrdečnou, obětavou, která mimořádnou měrou ovlivnila naši českou kuchyni a pohled na přípravu tradičních pokrmů.

Výběr z díla Anuše Kejřové

Tato nevšední dáma, narozena 1874 v Kralupech nad Vltavou, zemřela 16.9.1926 v Praze. Byla skvělou učitelkou vaření, autorkou kuchařských knih, jimiž se zapsala do dějin kulinářství, a její recepty dnes patří k české klasice. Zapátrala jsem v České národní bibliografii a našla celý úctyhodný seznam kuchařských knih a příruček. Jste-li obdivovateli této autorky, můžete si ověřit, co ve vaší knihovně ještě chybí. Já se mohu pochlubit původní Českou vegetariánskou kuchařkou od Anuše Kejřové (vydanou u nakladatele St. Kuchaře v Hradci Králové) – podle náčrtků, diktátů i kuchařských předpisů své zesnulé choti sestavil a napsal Vilém Em. Kejř, choť zesnulé. Též Úspornou kuchařkou. Svou sbírku hodlám rozšířit o krásnou Zlatou úspornou kuchařku z nakladatelství MOTTO Praha, protože tu si nemohu nechat ujít. 

1. Cukrovinky na vánoční stromek
2. Dělnická kuchařka se zřetelem na malé dělnické domácnosti
3. Dělnická kuchařka
4. Kniha vzorné domácnosti
5. Minutové večeře, příležitostné hostiny
6. Úsporná kuchařka
7. Úsporná válečná kuchařka,
8. Zdravotní polovegetariánská kuchařka
9. Zlatá kuchařka s rozpočty
10. Návod k  přípravě pečiva s použitím výrobků „Kveta“
11. Česká vegetariánská kuchařka  Anuše Kejřové
12. České moučníky Anuše Kejřové
13. Naše ryby a jich vhodná úprava
14. Praktické a zdravé večeře Anuše Kejřové, sestavil a napsal manžel zesnulé choti v roce 1937, vydavatelství RODINA, Praha

K tématu knihy jsem objevila velkou zajímavost. Ca na to říkáte?

Samotná kuchařská kniha se blýskla i ve filmu, ale bohužel v titulcích byla nesprávně označena za kuchařskou knihu M. D. Rettigové. Komentovaná fotografie pochází z fotodokumentace k filmu Miroslava Cikána Dům na předměstí podle stejnojmenného románu Karla Poláčka (premiéra 20. října 1933). Podle obrázku na obálce knihy je na fotografii Hugo Haas začten do Úsporné kuchařky, jež nese podtitul Zlatá kniha malé domácnosti. Z vlastních zkušeností napsala a sestavila Anuše Kejřová, Hradec Králové. V roce 1990 vydalo reprint této knihy v nákladu 95 000 výtisků nakladatelství Paseka jako svůj první gastronomický titul. Právě jeden z těchto výtisků mám ve své knihovně.

(foto Národní filmový ústav)

Hugo Haas má knihu rozevřenu někde v půlce. Namátkou jsem si představila, co by si asi tak mohl číst? Mohla by to klidně být „Paštika radových“ ze strany 196. Už chápu lépe jeho soustředění :-)

Na dálku rozluštit obálku zvládnou jen ti nejzdatnější. Pro srovnání přikládám i foto knižní obálky níže. Jedná se skutečně o obálku Úsporné kuchařky Anuše Kejřové, ale …. na titulcích výše zmíněného filmu ji nenajdeme nikde v autorských ani názvových údajích. Namísto toho nejde přehlédnout nápis: Rettigová, Kuchařská kniha. Celá věc má jeden háček. Když se na začátku filmu Haasův zastavárenský úředník stěhuje do „domu na předměstí“, drží v ruce jakousi knihu, jež mu upadne na dlažbu. Onu knihu spatří divák v detailním záběru. Je to skutečně obálka Úsporné kuchařky. To vše se dočtete v článku  Ivana Klimeše (Camera obscura).

„Celý náš život je školou, kam se stále chodíme učit – a nikdy nesmíš říct, že jsi dost učená, že radu nepotřebuješ “ Anuše Kejřová.

Pokud vás zajímá, jak vypadalo jedenácté vydání knihy v roce 1934, nakouknout můžete zde. Vtipný komentář přidal pan Petr Chalupa. Blonďatá hospodyňka na titulní stránce jistě okouzlila nejednoho muže :-)

Vyhlašuji kuchařské klání – téma – V kuchyni s Anuší Kejřovou. Těším se na vaše mistrovské domácí recepty, protože kdo jiný by měl s touto dámou vařit, než šikovné české hospodyňky? Ať se vám kniha stane velmi milou a užitečnou společnicí a nejlepší kamarádkou do kuchyně. Pojďme si dokázat, že podle starých českých kuchařských knih se vařit dá i v dnešní moderní kuchyni.

Klání vyhlašuji ve spolupráci s nakladatelstvím Motto. Společným cílem je podpořit tradiční české kuchařské knihy. Jsou součástí kultury našeho života, navíc mají v sobě vůni domova a vzpomínek. Pro tři nejzajímavější a nejpovedenější recepty jsou nachystané výjimečné kuchařské knihy – Zlaté úsporné kuchařky Anuše Kejřové. Nenechte se zmást upoutávkou na 1.000 receptů. Je jich totiž 1.600, tzn. inspirace na 4,3835616 dlouhých let ;-)

1. Květákový puding podle Anuše Kejřové - neděste se prosím, bude to fajnové!
2. „Knedlíčková“ podle Anuše Kejřové - nejen na neděli

1. Jak na bažanta? S Anuší Kejřovou (navařila Vilemína)
2. Vepřové na pivě s Anuší Kejřovou (navařila Vilemína)
3. Rajská polévka s noky podle Anuše Kejřové (navařila Vilemína)
4. Jablkový jemný závin od Anuše Kejřové (napekla Vilemína)
5. Králík s hořčicí (po francouzsku) podle Anuše Kejřové (navařila Vilemína)
6. Chlupaté knedlíky Anuše Kejřové (navařila Vilemína) & další recepty jsou prezentovány na jejím blogu (nechte se pozvat!)
7. Polévka z pražené krupice podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
8. Jazyk na divoko s Anuší Kejřovou (navařila Alena Hošková)
9. Zeleninová polévka s krupicovými noky se zázvorem podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
10. Koláčky z bramborového těsta (napekla Hanka Fryšáková)
11. Zajíc a la Marseille podle Anuše Kejřové (upekla Hanka Fryšáková)
12. Smažený králík podle Anuše Kejřové (usmažila Alena Hošková)
13. Housková polévka podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)
14. Medový koláč podle Anuše Kejřové (napekla Hanka Fryšáková)
15. Pečená kuřátka s masitou nádivkou z drůbků (upekla Hanka Fryšáková)
16. Ořechový koláč s brusinkami (napekla Hanka Fryšáková)
17. Nepečený dort „Diplomat“ podle Anuše Kejřové (napekla Hanka Charvátová)
18. Obložené chlebíčky podle Anuše Kejřové (připravila Hanka Fryšáková)
19. Brynzové větrníčky podle Anuše Kejřové (upekla Hanka Fryšáková)
20. Velikonoční beránek podle Anuše Kejřové (upekla Hanka Fryšáková)
21. Jehněčí pečeně s dušeným špenátem podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)
22. Polévka bramborová (sytá) podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
23. Kuře na paprice podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
24. Noky k masu podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
25. Zadělávaná slepice podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)
26. Povidlové knedlíky podle Anuše Kejřové (navařila Toffo)
27. Pomerančový dort podle Anuše Kejřové (upekla Bára)
28. Třená bábovka podle Anuše Kejřové (upekla Hanka Fryšáková)
29. Hovězí polévka s pažitkovými nočky (navařila Hanka Fryšáková)
30. Česneková omáčka s uzeným masem a kynutým knedlíkem (navařila Toffo)
31. Rajská omáčka podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)
32. Křenová smetanová omáčka s houskovým knedlíkem (navařila Hanka Fryšáková)

Boží milosti

• 200 g hladké mouky
• 1 lžička prášku do pečiva
• špetka soli
• 1 lžíce cukru
• trochu citrónové nastrouhané kůry
• 30 g rozpuštěného másla
• 4 lžíce mléka nebo smetany
• 1 lžíce rumu
• 2 žloutky
• olej nebo sádlo na smažení (přepuštěné máslo je nejlepší)
• moučkový cukr na obalení
• trochu hladké mouky na vyvalování

Recept na masopustní koblihy patří k masopustním oslavám zrovna tak, jako ke koblize zlatý prstýnek po obvodu a pěkná dušička. Aby se udělal ten správný prstýnek, musíme první stranu koblihy smažit v přiklopené nádobě. Poté koblihu obrátit a osmažit i z druhé strany bez poklice. Ale smažit můžeme až v momentě, kdy budeme mít nakynuté těsto …

Recept na MASOPUSTNÍ KOBLIHY

• 500 g polohrubé mouky
• 80 g moučkového cukru
• 70 g másla pokojové teploty
• 2-3 lžíce rumu
• 3 žloutky
• 250 ml mléka
• 70 g droždí
• 1 vanilkový cukr
• zavařenina
• přepuštěné máslo, olej nebo sádlo na smažení

Rozdrobíme droždí do malé misky, přidáme trochu mouky, cukru, mléka a necháme na teplém místě vzejít kvásek. Žloutky utřeme s máslem, práškovým i vanilkovým cukrem a rumem. Přidáme mouku, kvásek, zbytek mléka a zaděláme těsto na koblihy, které se nechytá vařečky. Slabě poprášíme moukou, zakryjeme utěrkou a na teplém místě necháme kynout.

Když je těsto vykynuté, rozválíme ho na pomoučeném vále na plát asi 1 cm vysoký a formičkou na koblihy nebo skleničkou vykrajujeme kolečka. Plníme zavařeninou a přitiskneme druhou koblihovou půlkou těsně k sobě a necháme ještě na vále přikryté utěrkou vykynout. V pánvi rozpálíme dostatečné množství oleje a po obou stranách smažíme do zlatohnědé barvy. Po vyjmutí z oleje necháme okapat na papírovém ubrousku. Někdo zavařeniny nedává přímo do koblih, ale udělá do těsta důlek, který naplní lžičkou zavařeniny až po osmažení. Kobliha by měla mít nějakou dobrou dušičku, protože to jim přidává na přitažlivosti. Když se v dřívějších dobách chtěla někomu vyseknout velká pochvala, řeklo se o něm, že voní čerstvě upraženým koblihem. A to bývala nějaká pochvala :-) Pro koblihy znali naši předci 100+1 náplň, tak se nebojte experimentovat a plnit třeba bylinkami. O koblihách jsem trochu víc psala ve své kuchařské knize, tam se těch nápadů na koblihové „dušičky“ – náplně – najde opravdu dost, určitě si každý vybere podle svého gusta. Já považuji za vrchol zavařeninu meruňkovou nebo domácí rynglovou.

Odkaz na související článek:

Škaredá středa & půst v době hospodářské krize (o tom, jak jsme propadli z testu moudrosti a v létě protopili dřevo na zimu; že další biftek už je moc, protože studnu spotřeby jsme vypili až do dna a nyní musíme hledat jiné studny radosti, které třeba nic nestojí, protože ve spotřebě už více radosti, zdá se, nenajdeme …, ale hlavně o škaredé středě a postním období)

Přišel čas, kdy možná i u vás řešíte problém, co s nesnědenou vánočkou. Já se s důvěrou vracím ke svému tradičnímu řešení a peču voňavou jablkovou žemlovku s tvarohem. Pokud není doma ani drobek vánočky, zbylo možná nějaké pečivo po silvestrovské oslavě. Spolehnout se můžeme na veku, rohlíky a jiné kousky pečiva. Jestli si tento kuchařský plán vezmete do hlavy, rovnou namočte pořádnou hrst rozinek do rumu, protože nic nevykouzlí lepší vůni než rozinky v rumu. Tenhle sladký hřích stojí za to. Ona vlastně ta žemlovka (semlbába) nemusí být vůbec sladká. Pekla se její luxusní verze třeba s morkem nebo houbami.

Při pátrání po původu této dobroty jsem se dostala až do roku 1923. Na starém jídelním lístku Radničního sklípku v Chebu (byl ve své době považován za jednu z nejvznešenějších restaurací u nás) žemlovka objevovala pravidelně. V české domácí kuchyni se zabydlela mnohem dřív. Těžko říct, zda recept přišel od nás do bavorské kuchyně nebo to bylo naopak. Na císařském dvoře voněl císařský trhanec, v obyčejné kuchyni prostá žemlovka. Když ji připravíme v její neošizené verzi, klidně může trhanci konkurovat a já právě žemlovce dávám jednoznačně přednost. I když není pravidlem připravovat ji s jablky, použít lze i jiné ovoce, dávám jablečné verzi přednost.

Jablková žemlovka s tvarohem podle mé chuti

Potřebujeme:

• zapékací nádobu střední velikosti
• 1 menší vánočku (může být i veka či bílé pečivo)
• 5 šťavnatých jablek
• hrst rozinek (nejméně 1 h namočená v rumu)
• jádra vlašských ořechů
• 100 g másla
• 1 lžičku mleté skořice
• 1 lžíci moučkového cukru
• 1 vanilkový cukr (kapka vanilkové esence je trochu luxus, který za to stojí)
• 2 vejce
• 250 g měkkého tvarohu

Pokud není pečivo (vánočka či jiné) moc tvrdé, tak mlékem nevlhčím. Spolehnu se na tvaroh a šťavnatá jablka. Zapékací nádobu vymažu máslem a na dno vyskládám tenké plátky vánočky. Musí jich být tolik, aby se  jimi zakrylo celé dno. Na plátky pečiva položím tenké plátky másla. Oloupaná a jádřinců zbavená jablka postrouhám na plátky a rozložím je na pečivo v pěkně husté vrstvě. Posypu skořicí, moučkovým cukrem a poházím nalámanými jádry vlašských ořechů. Čím jsou kousky ořechů větší, tím je mám raději. Natáhnou trochu jablkové šťávy, která provlhčí i vánočku a celý pokrm tím získá chuťovou noblesu. Určitě dejte přednost dobrým jablkům, která jsou ještě plná chuti a poházejte je rozinkami. Měkký tvaroh rozšlehám s vejci a přisladím moučkovým cukrem s přidáním vanilkového (nechci provokovat vanilkovou esencí, ale jednu kapku i do žemlovky si naordinuji). Když je z něj hladký krém, je čas na rozinky v rumu. Přidám je k tvarohu i s několika lžičkami rumu a směs naliji do zapékací misky. Potom už stačí závěrečná vrstva vánočkových plátků, na každý kousek dát tenký plátek másla a šoupnout do horké trouby, kterou jsme zahřáli na 180 °C. Za 35 až 40 minut je pečeno a můžeme si sladce naposledy zahřešit. A nyní už je vážně čas, dát si nějaké novoroční předsevzetí. Třeba to, že sladkých hříchů budeme páchat méně.

Možná se u vás žemlovka/semlbába dělá trochu jinak. V mléce se rozmíchají žloutky a do mléka se namáčejí jednotlivé plátky pečiva. Tvaroh vynecháváte docela a na povrch žemlovky se ze zbylých bílků ušlehá snít, aby žemlovka měla bílou sněhovou čepici. Před pečením rozpustíte máslo a žemlovku jím přelijete. Jablka je možné nechat předem zkaramelizovat na pánvi s rozpuštěným cukrem a zvýraznit jejich chuť pálenkou. Je jasné, že to jde i jinak, ale já jsem si postupem doby vytvořila tento snadný recept, který neztratil nic ze svých půvabů a žemlovka je voňavá, křupavá, prostě k sežrání. Chutná je i studená a protože se krásně krájí, můžete si ji vzít jen tak do ruky a pochutnávat si na sladkém jablkovém sendviči, který se vám v ruce nerozpadne a každé jeho sousto krásně křupne. Jestli je mezi vámi nějaký majitel alespoň jednoho jablečného stromu podzimní odrůdy, jistě o recept na voňavou žemlovku nemá nouzi a uskladněná jablka jsou stále v dobré kondici. Ruku na srdce, kdo by voňavým jablkům v této podobě odolal? Staré babičkovské recepty mají nepopsatelnou příchuť nostalgie a do duše vnášejí klid.

 Možná jste vyznavači tmavého pečiva a v receptu o něm není ani zmínka. Můžete klidně vyzkoušet i celozrnnou variantu, mě nadchla taky. Tvaroh používám tak nějak ze zásady nízkotučný, sladit lze i medem. Krásnou žlutou barvu tvarohu vykouzlí jen vejce domácí, ale o barvu v tomto receptu jde až v druhé řadě. Vůně pečené žemlovky vyrobí domácí pohodu a zahřeje po těle i na duši. Recept na lednový zasněžený den jako dělaný! Škoda jen, že toho sněhu je letos po hříchu málo.