Rok 2012 už šlape na plné obrátky,

tak bych nám Všem, kteří na šťastný rok 2012 věří

chtěla přát, abychom se vždycky dokázali

zastavit ve správný čas tam, kde je nás třeba

a naučili se spěchat pomalu.

Jestli něco bude bolet, ať se to rychle zhojí.

Když nás něco potěší, ať se ten milý pocit zdvojí.

I přes všechny špatné prognózy má smysl

si na letošní rok vsadit.

Nejspíš bude zase takový, jaký si ho uděláme.

Přeji všem, aby se nemuseli potýkat s krizí

v mezilidských vztazích a aby věřili sami sobě.

Mějme hodně sil dělat radost druhým,

protože od nich se ta radost

 nejkratší cestou vrátí  zase zpátky k nám.

Ať nám ten nový rok báječně chutná!

Všem čtenářům mého blogu Gurmánka.cz & stránek Šárčiny školy vaření

děkuji za jejich přízeň a budu moc ráda, pokud se mi i letos dostane příležitost pobývat v jejich milé společnosti.

Šárka

www.gurmanka.cz

www.dolcevita.blog.cz

Rande s gurmánkou v české kuchyni

Halušky z východu, aneb fenomén zvaný Italky z čR a SR

Tak tady okusuju tužku, přemýšlím nad článkem, o který jste mě poprosila, paní Šarko, a uvědomuju si, že hodit myšlenky na papír není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

První, co mě napadá, je Menšíkova věta: babička šedší z lesa, roští nesavše…..

Tak jen doufám, že neshořím na přechodnících a začnu pojmenováním Halušky z východu, kterým bych nazvala i celý članek. Tak výstižný a zároveň vtipný překlad italského “una bella gnocca dell´Est”, jsem už dlouho neslyšela. V podstatě se jedná o všechny pěkné ženy z bývalého východního bloku. Ovšem už dávno to nejsou jen blond vlasy, co Italy na nás přitahuje. Jak mi vysvětlil můj muž, fyzické kouzlo je umocněno v jemných a něžných rysech obličeje, širokých lícních kostech,v krásných očích a úsměvu, který dokážeme oplatit. Říka: “ Siete di classe! Váš pohled je přímý a neuhýbá a váš úsměv má 1000 voltů. To je tak silný zásah elektrickým proudem, že to člověka poznamená na celý život….” Mám-li být upřímná, já totéž mohu říct o Italech.

“Italky” z České a Slovenské republiky

O tom, jak na Facebooku vznikly Italky z ČR a SR, se už mnohokrát psalo na několika internetových serverech a v českých, slovenských i italských novinách, takže bych nerada unavovala čtenáře Gurmánky dlouhými výklady v předvánočním čase, zvlašť když je asi bude nejvíc zajímat, jak se česká a slovenská žena vypořádala s italskými vánočními zvyklostmi.

Takže jen v krátkosti, abych nás představila:

Italky z ČR a SR je skupina dívek a žen z České a Slovenské republiky, které žijí na Apeninském poloostrově a které okouzlila nejen jeho krása, ale i vášeň a šarm italských mužů, pro které opustily českou kotlinu a vydaly se do neznámých a neprobádaných krajin.

A protože v cizí zemi se snad každému posteskne po své vlasti, vzniklo v březnu tohoto roku na Facebooku takové malé virtuální Česko-Slovensko. Ano Česko-Slovensko! Uvědomujete si tu krásu a ten silný dopad toho, že jsme se toužily opět spojit v jeden celek? Mohly jsme stvořit skupinu Češek nebo skupinu Slovenek a nikomu by to nepřišlo divné. Ale my jsme prostě chtěly být zase spolu. Paradoxně si říkáme Italky, ale má to svou logiku. Za prvé fakt, že žijeme v Itálii, za druhé slovo Italky zní i Italům libozvučně a za třetí, když useknete písmenko I, zůstane vám talky, což v angličtině znamená ukecaný, povídavý, a to přesně odpovídá charakteru našeho internetového fóra.

Zakladatelkou skupiny je paní Monika Skokanová, původem z Bašky u Frýdku-Místku (obě dvě jsme z toho “razoviteho” regionu), která v současné době žije v italském Bergamu. Skupina má nyní již více než 1500 členek a stále přibývají další.

“Ve skupině to bzučí jako ve včelím úlu každý den od rána do pozdní noci. Řešíme věci vážné i běžné, radíme se navzájem jak naučit děti dvojjazyčnosti, jak bojovat s místní byrokracií, posíláme si odkazy s nabídkami zaměstnání, vyměňujeme si recepty…..a zároveň oprašujeme češtinu a slovenštinu. V podstatě jsme jen jedna skupina českých a slovenských dívek a žen, každá se svými radostmi a starostmi, ale podařilo se nám spojit něco, co politici kdysi rozdělili:Česko a Slovensko je tu zase jeden celek” (Monika Skokanová)

Jak plynul čas, Italky nezahálely a díky Monice Skokanové a jejímu zaměstnavateli – reklamní firmě Promofacile v Bergamu, vznikly webové stránky www.italky.it. Cílem těchto stránek je vytvořit prostor pro setkání, který bude sloužit nejen k výměně

informací a různých názorů, ale zároveň i ke shromáždění zkušeností, které každý z krajanů musel překonat během svého začleňování se do italské společnosti. Prostor dostanou i sponzoři a všichni, pro které tato skupina může být něčím zajímavá. Registrovat se může prakticky každý.

Monika Skokanová pak využila faktu, že pracuje pro reklamní firmu a protože je to holka šikovná, vytvořila gadget reklamních předmětů. K dispozici je zatím tričko, hrneček na právé české kafe, placka a plyšová hračka. To všechno s logem Italek.

Setkani allà Bravčo-gnocchi-zelo

Tímhle tajným kódem jsme pojmenovaly historicky první setkání Češek a Slovenek na Celoitalském srazu, který se uskutečnil v září 2011 v Montecatini Terme, v toskánských lázních nedaleko Florencie.

Montecatini terme bylo zvoleno z několika důvodů:

Zaprvé kvůli své strategické pozici a dostupnosti z převážné většiny Itálie, za druhé proto, aby se tato nádherná část Toskánska dostala do širšího povědomí lidí a v neposlední řadě proto, že já jsem byla v té době jediná “šílená”, kdo se ujal organizace, protože v tomto nádherném kousku Itálie bydlím. Celému podniku byla rovněž udělena záštita Velvyslanectví České republiky i Slovenské republiky v Římě.

Některé krajanky přijely i se svými partnery, a to z daleka, ze severu i jihu Itálie. Nejprve proběhlo společné seznámení v hotelové zahradě při stolcích se sektem a předkrmy a po bohaté večeři v typickém toskánském stylu se odehrála tombola – hlavní cenou byl diamant v ceně zhruba 10.000 Kč. Výtěžek byl určen na dobročinnou akci pro psí útulek Progetto Virginia, kde jako dobrovolnice působí jedna ze členek skupiny Blanka Lupinkova. Během večera se rovněž od zúčastněných vybraly tašky s dětským oblečením a hračkami, které další ze členek, Simona Kubíková, nechala odvezt na Ukrajinu do dětského domova.

To, že jsme se mohly osobně poznat, pobavit se a podělit se o své starosti i trápení s někým, kdo přesně ví, jak se cítíme a co prožíváme, však bylo největším přínosem celé akce.

Království za krajíc českého chleba

“Italská kuchyně je považována za jednu z nejlepších a nejzdravějších na světě…..” s tím se nedá než souhlasit, nicméně mi není jasné, jak je možné, že jsem tady za ty 2 roky přibrala 10kg ??

Ale to nebude tak těžké rozluštit. Italská kuchyně je totiž tak dobrá a rozmanitá, že prostě chcete ochutnat všechno. A pokud antipasto, primo a secondo zapíjíte výborným italským vínem, navrch si dáte desert a dorazíte to sladkou kávou a limoncellem, tak kila jenom letí nahoru. Navíc, večeřet ve 22,00 tady není žádnou výjímkou, což je smrt pro můj metabolismus. Já jsem dokázala italskou kuchyni ocenit a v podstatě ta česká mi tu příliš nechybí. Jediná věc, po které téměř všechny vzdycháme, je český chleba. Co bychom kolikrát daly za krajíc tmavého nebo kmínového chleba. A nebo tvaroh (italská riccota nemá s tvarohem nic společného). Moje maminka, pocházející z venkova, mi na mé nářky odpověděla: chleba si upeč a tvaroh si udělej z mléka. Ach jo mami. Představa, že ve svých 40 letech odjíždím do Itálie péct chleba, dělat tvaroh a ztloukat máslo, mě zrovna nenadchla. Tak tady všechny hledáme alternativní řešení a s povděkem se obracíme na německé obchodní řetezce, které nám umožňují koupit si některé produkty, na které jsme byly doma zvyklé. Např. Nakládané okurky, kyselé zelí, zakysaná smetana a jiné. Ale jinak je běžné, že si řadu českých výrobků vozíme z domu (všichni téměř povinně polohrubou mouku nebo uzené maso, holky ze Slovenska brynzu a klobásy), protože pokud chceme našim italským rodinám uvařit po česku či po slovensku, s náhražkama to nikdy není ono. Do guláše prostě nemůžete narvat olivový olej.

Ježíšku panáčku

S přicházejícím adventem se nás všech začíná zmocňovat stesk po domově, po našich českých a slovenských Vánocích, po starých křesťansko-pohanských tradicích, na které si u nás tolik potrpíme. V Itálii totiž nic takového nezažijete. Vánoční stromeček se tady sice zdobí už na první adventní neděli, ale 24. prosince je ještě pracovní den. Naši manželé přicházejí domů po poledni nebo v podvečer a vánoční menu se skládá z převážně rybích chodů, které běžně jíme po celý rok. Nečekejte ale žádné jednotné celonárodní menu jako je tomu u nás. Na večeři se sejde celá rodina a čekání na půlnoc tady tráví jídlem, hraním karet nebo louskáním ořechů či kaštanů. Čím víc na jih Itálie, tím větší štědrovečerní stůl budete potřebovat, protože tam se na cenone schází obrovské množství lidi. Stoly jsou přeplněné k prasknutí a najdete na nich spousty různého jídla. Jako antipasto například salát z plodů moře (chobotnice, mušle, slavky, krevety) na studený či teplý způsob, nebo koktejl z krevet na salátovém lůžku. Jako primo bývají obvyklé spaghetti alle vongole či spaghetti allo scoglio (špagety s mušlemi či jinými mořskými příšerkami, které najdete na útesu), jinde třeba jen brodo con raviolli, což je silný hovězí vývar s těstovinami plněnými masem. Jako secondo pak mužete očekávat pečenou mořskou rybu (pražma, mečoun, branzino či kambala, mnohdy pečené spolu se zeleninou a brambory), smaženou zeleninu ve vaječném těstíčku či smažené kroužky ze sepie, chobotnice nebo malé rybičky zvané acciughe, a k tomu nikdy nesmí chybět všudypřítomný bílý chléb. Na závěr pak dostanete velký kus nedobré a kvasnicemi vyhnané bábovky, kterou v Itálii nazývají Panettone, a která je zde tradičním vánočním symbolem, podobně jako u nás vánoční cukroví.

Jídlo samo o sobě je výborné, jenže řada z nás takové menu připravuje na bežnou letní večeři a vánoční večer pak postrádá jakékoliv kouzlo výjímečnosti. Nerozněžní vás koledy ani pohádky v televizi. Pod talířem nenajdete šupiny, ani vám nikdo nerozkroji jablko, nehodí botou a ani to zlaté prasátko se tady nevyskytuje. Když odbije půlnoc, všichni se zvedají od stolů a odcházejí na půlnoční mši. Dárky přinese Babbo Natale až 25. prosince ráno.

Jaké si to uděláš, takové to máš

Ty šťastnější z nás odjíždějí samy či s rodinami užít si kouzla Vánoc do Česka či na Slovensko, ale většina zůstává v Itálii, a tak neustále vymýšlí, jak vylepšit a ozvláštnit ty italské vánoce a jak do nich vnést kousek sebe. Hodně záleží na tom, jakým způsobem se každá z nás dokázala prosadit a jakou pozici si v italské rodině vybudovala. Takže jednoduše řečeno: jaké si to uděláš, takové to máš. Některé se snažíme zkombinovat českou či slovenskou vánoční tabuli s tou italskou, abychom diplomaticky uspokojily všechny chutě, jiné zase striktně dodržují tradici a jejich italští partneři to přijímají s uspokojenim. Jedno je ale jasné nám všem – to, že kapra na italském vánočním stole mít nebudeme. Není totiž téměř nikde k sehnání. Navíc Italové sladkovodní ryby jedí málo a kapr je pro jejich chuťové pohárky velmi podřadný tvor, kterého nejedí prakticky vůbec. Můj muž by ho ani neochutnal.

Takže česko-italský vánoční stůl může vypadat třeba takto:

Jako předkrm crostini fegatini (opečené topinky z bílého chleba s játrovou pomazánkou), hrachová polévka nebo i rybí, většinou z plodů moře či rybího filé, fritto misto (smažená zelenina-všechny možné druhy a smažené mořské potvory), mnohde nechybí bramborový salát a smažená ryba, jinde zase třeba upečou v troubě královské krevety na olivovém oleji s petrželkou a jako přílohu krokety,které jsou však určeny především dětem. Bramborový salát většinou Italům chutná, jen se vždycky trochu naježíme, když říkají, že je moc dobrá ta insalata russa …grrrr J

Pokud je paní domu Slovenka, tak nechybí kapustnica s houbama, kyselou kapustou, maďarskou klobásou (ingredience se zavčas dopraví ze Slovenska), dále klasický bramborový salát, smažená ryba (mořská, ne sladkovodní) a jako dezert cukroví, které má každá z nás už dopředu napečeno, spousta ovoce, pečené kaštany a různé druhy ořechů.

Po štědrovečerní večeři zazvoní zvoneček (dovoz z domova), jde se ke stromečku a rozbalují se dárky. Na tuhle tradici si žádná z nás nenechá sáhnout. To platí především v rodinách, kde jsou děti. A půlnoční mše je pro všechny velmi příjemnou záležitostí, která pohladí ducha a rozehřeje lidská srdce. Mnohdy rozehřeje i těla, protože farář má připravený malý bufet s vínem a Panettone.

Druhý den je ve znamení rodinného oběda u příbuzných, který opět trvá do večera. Vaří tchýně a na menu o deseti chodech si dá patřičně záležet. Děti si znovu rozbalí dárky, které je čekají tentokrat u prarodičů a jsou maximálně spokojené.

Přesto všechno nás stesk po pravých Vánocích, těch našich, neopouští. Každá z nás si v sobě nese spousty vzpomínek na teplou maminčinu náruč, kouzlo vyhřátého a voňavého domova či procházek venku, kdy pod nohama křupe sníh a tváře vám zčervenají mrazem.

Zuzana Mihulková je ohnivá žena v nejlepším věku, s obrovským množstvím energie a nezvladatelné touze po životě.

Rodačka z Ostravy, na kterou nedá dopustit, ale přesto z ní celý život utíká, učinila ve věku 40 let zásadní rozhodnutí a kompletně změnila svůj život. Před 2 lety se odstěhovala do italského Toskánska za mužem svého srdce a znovu od začátku začíná budovat nový život. Pohybuje se v oblasti cestovního ruchu, spolupracuje s cestovními kancelářemi a s hotely v místě svého nového bydliště, pracuje jako průvodkyně a delegátka, chystá se na kurz akreditované průvodkyně po Florencii a její snahou je ukázat a představit krásy Toskánska českému a slovenskému turistovi.

Zorganizovala historicky první Celoitalský sraz Češek a Slovenek žijících v Itálii a vrámci skupiny Italky z ČR a SR chystá ještě nejedno překvapení. Bližší informace o její propagaci Toskánska a o tom, co nabízí, se můžete dozvědět na jejich webových stránkach http://www.prima1vera.com/

Její motto je: Člověk dosáhne toho, co od sebe očekává

Po přečtení článku jsem se zamyslela nad tím, že mé Vánoce posledních let jsou vlastně velmi kosmopolitní. A jak je to u Vás doma? Je Váš vánoční stůl ryze českou záležitostí nebo se na něm míchají i sousední vlivy? Na mou vánoční tabuli se vejde vždycky i malý kousek Švýcarska a Itálie. I když se někdy u něj všichni nesejdeme, vždycky si své milé spřízněné duše připomenu alespoň kouskem něčeho tradičního, co symbolizuje Vánoce právě té země, ve které zrovna jsou.

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Houbařská soutěž od léta až do podzimu se dostala do finále a uzrál čas definitivně se rozloučit s létem, začít si užívat podzimu, nezapomenout poděkovat zúčastěným a s radostí obdarovat vítěze slíbenými cenami.

V soutěži se sešlo pár pěkných receptů, všechny voňavé a lákající k vyzkoušení. Posuďte sami:

oceněné  recepty:

1. Polévka z lišek – uvařil Otto Plášek

2. Vepřové karé s houbovým ragú – uvařil Otto Plášek

3. Hovězí pupek na žampionech – uvařil Otto Plášek

4. Cocotte – ricottově houbové - uvařila Marie – www.toffo.blog.cz

Protože všechny houbové speciality měly něco do sebe, vzala jsem to tentokrát matematicky. Rovnou tři recepty zaslal do soutěže Otto Plášek, proto mu náleží cena hlavní, tj. keramický lívanečník a kalendář na rok 2012 od Gurmánky. Když zrovna nenajde tenhle kousek užitkové keramiky uplatnění na plotně, pěkně se bude vyjímat na zdi a postará se o útulnost domácí kuchyně.

Za něžný a hravý přístup k soutěži posílám Marušce alias Toffo dva kalendáře na rok 2012 – Domácí kuchyně + Sladký rok. Najde se v nich něco dobrého na každý týden v roce, tak se možná kalendář stane příjemným kuchyňským společníkem, který slouží a nepřekáží.

Balíčky s malou výhrou odesílám v pondělí doporučenou cestou a gratuluji :-)

Závěrem připojuji ještě jednou velké poděkování za zapojení se do soutěže a přeji všem krásný a barevný podzim.

Já jdu honem balit kufry a na pár dnů odlétám do teplých krajin užít si ještě posledních slunečních paprsků. Možná dovezu i nějakou pěknou, orientálně laděnou reportáž a hlavně … hromadu čerstvého a náramně voňavého koření, které bude mít nejméně devatero vůní. Na velký bazar s kořením se těším mnohev víc než na sůl v moři :-)

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Nejlepším nástrojem na světě jsou naše ruce, ale v kuchyni je v jistých situacích umí nahradit chytrý robot. Když si takový domácí spotřebič pořizujeme, musíme přihlédnout nejen k jeho ceně, ale též k dobrému výkonu motoru, velikosti šlehací a hnětací nádoby a v neposlední řadě i na design, protože když se doma s chutí vaří, nebude robot odpočívat nikde v úsraní, ale stane se králem celé kuchyně. Před časem jsem si pořídila velký  Kitchen Aid 5 KPM 5 a vzhledem k jeho rozměru ho stejně nemám kam schovat. Před rokem obsadil čestné místo vedle kávovaru a od té doby se z místa nehnul. Roboty Kitchen Aid se vyznačují krom jiného i velmi pestrou paletou barev, ze které se jen těžko vybírá. Já se spolehla na klasickou bílou barvu a zakoupila si bytelný model, aby soužití se mnou vydržel. Trochu jsem zapátrala po jeho minulosti, ale chtěla bych vědět, kolik z nás má v oblibě domácí roboty, za co je chválíme a co jim případně vyčítáme nebo co jim raději nesvěříme a uděláme si to pěkně ručně zručně? :-)

Já svému KitchenAidu 5 KPM 5 vyčítám, že mi dost dlouho trvalo najít ten správný grif, jak si poradit s nasazením a vyjmutím šlehacích a hnětacích nožů.

KitchenAid

Historie KitchenAid

• Vše to začalo téměř před 100 lety v malém, středozápadním městečku ve Spojených státech, když inženýr Herbert Johnston sledoval pekaře, který hnětl těsto na chléb, těžkou tvrdou lžící a říkal si, že by měl existovat snazší způsob. V roce 1908 využil své inženýrské schopnosti a vyvinul to, co se stalo prvním komerčním robotem, který byl používán jako standardní výbava na každé americké námořní lodi.
• O jedenáct let později se pustili zruční Hobartovi inženýři do nového programu na vývoj robotu pro domácí použití. Když manželky Hobartových manažerů testovaly nový mixér, jedna poznamenala, „Nestarám se o to jak mu říkáš, je to nejlepší kuchyňský pomocník, kterého jsem kdy měla“. Od toho dne bylo označení KitchenAid obchodní známkou.
• V předvečer druhé světové války, Amerikou velebený designér Egmont Arens, navrhl stylový nový model. Všechny tři roboty vytrvaly prakticky beze změny dodnes, vystavují se v mnoha muzeích a stále získávají ocenění pro jejich výjimečný design.
• Od roku 1994 byla představena široká paleta atraktivních, smělých barev pro přenosné spotřebiče KitchenAid, umožňující kuchařkám vybrat si z bezkonkurenčně největší barevné škály tak, aby se dokonale hodil do jejich kuchyně. Kitchenaid standardní roboty jsou daleko více než jen roboty: mohou se přeměnit v cokoli od tvarovače těstovin, přes plnič klobás nebo odšťavňovač citrusů s použitím imponující řady volitelného příslušenství.
• Během let expandoval výrobní rozsah, aby uspokojil náročné požadavky profesionálních kuchařů, rozsáhlou řadou prémiových spotřebičů startujících Artisan standardním robotem, uvedeném v roce 2002.
• Tento Artisan robot byl prvním spotřebičem rostoucí řady Artisan, doplněný představením dvou a čtyř plátkového toustovače (v roce 2003), espresem a kávomlýnkem (v roce 2004) a Artisan mixérem (v roce 2007). Všechno co by kuchař mohl potřebovat k výrobě lahodných a inspirativních výtvorů pro zábavu a osobitost rodiny a přátel.

(zdroj: internet)

Jaké máte s roboty zkušenosti vy? Vlastníte Kitchen Aid nebo dáváte přednost jinému stroji? Třeba si o něm zatím sníte a tak právě vás mohou všechny praktické zkušenosti rozhodně zajímat.

Hlavně žádnou novou kuchařku, prosím! Pokud je chuť na notně stimulící „Love food“ s kriminální zápletkou a zvládnete i sousto v podobě úžasné molekulární kuchyně, je to román pro vás. Četba exotická, erotická, tajemná, trochu krimi a přece o dobrém jídle. Kuchař od Martina Sutera.   

Román možná nepřečtete jedním dechem, ale na jedno polknutí určitě ano! Martin Suter má rád tajemství, a jeho příběhy takové jsou. Suterův „Kuchař“ je velmi tajemný. Říká se, že má něco společného s Jean-Baptistou Grenouillem, ze skandálního Süskindova románu Parfém.   

rozhovor s autorem knihy - četba z knihy   

Jak kniha vznikla? Původně hlavní románovou postavou měl být někdo opředený velkou magickou silou. První řádky knihy byly napsány v momentě, kdy autor zasadil sazeničky kari dovezené ze Srí Lanky … Otevřela se spojitost magična molekulární gastronomie a moudrosti ajúrvédské kuchyně. O tom všem je nový román Kuchař.   

Tohle zajímavé literární sousto švýcarského autora Martina Sutera s jasným názvem „Kuchař“ nezastírá, že čtenáře ponoří do světa gastronomie, ale všechno je trochu jinak, než by se dalo čekat. Román popisuje prostředí luxusní švýcarské restaurace v Curychu, kam se dostane tamilský kuchař Maravan. Jeho nápadité kreace začne  ‚maître’ drze vydávat za své. Později Maravan zakládá načerno se svou kolegyní „Love Food“, cateringový servis se specializací na sexuálně stimulující kulinární pokrmy kořeněné afrodiziaky pro movitou klientelu. Kniha je plná kouzel, tajemství chuti a nechybí v ní vášeň, láska ani kriminální zápletka.   

Maravanovy recepty jsou odvážné kreace inspirované molekulární kuchyní. Kuličky espumy se převalují v dusíkové lázni, padají mezi šafránové textury, ohřáté ghí se natahuje do injekční stříkačky, v elektrické dýmce doutná moučka z bukového dřeva a rozněcuje fantazii lačného čtenáře….. Suter připravil na 240 stranách delikátní literární menu plné překvapivých zvratů opředených tajemstvím z říše vůně a chuti.   

Martin Suter, nedávno oslavil 62. narozeniny – začínal ve švýcarské Basileji, původně  v reklamce jako textař, ale brzy seděl v křesle kreativního ředitele. Přispíval do časopisů Geo, Folio a z pravidelných sloupků týdeníku Weltwoche, v roce 1994 vyšla kniha s názvem Business Class. Jako svobodný autor sepsal román o zkušenosti s konzumací psychidelických hub, kterému mu dal název podle slavného alba skupiny Pink Floyd „Odvrácená strana měsíce.“ Další román „Perfektní přítel“ vycházel z vlastní hořké zkušenosti s Alzheimerovou chorobou, kterou nabyl při péči o svého nemocného otce. Právě za tento román obdržel M. Suter cenu za nejlepší „Německou detektivku.“   

Martin Suter dnes žije na Ibize, miluje vaření, pěstuje vinnou révu, užívá stínu vlastních olivových hájů, rád pobývá v Guatemale a nepřestává psát.  

Účinky Love Food si vyzkoušejte na vlastní kůži a začtěte se do knihy ;-)

Fagor rozdává dárky

Společnost Fagor na českém trhu působí již od roku 1994 a umí snadno vybavit celou domácnost. Šíře sortimentu je velmi pestá a bohatá, proto možná právě vy máte nějaký ze spotřebičů ve své každodenní blízkosti. V těchto dnech společnost spustila pro návštěvníky webových stránek nový projekt. V dotazníku zodpovíte několik otázek týkajících se vašich preferencí ohledně pečicích trub a když to stihnete do 30. dubna 2011, máte šanci získat ve slosování jednu ze tří cen – vyhrát sadu nerezového nádobí MOMA. Slosování proběhne 5. května 2011 a jména výherců budou uveřejněna na stránkách společnosti.

Nádobí MOMA je vyrobeno z nerezové ocele a je opatřeno skleněnou poklicí. Jednotlivé hrnce mají průměr 24, 20 a 14 centimetrů.  Inovativní nádobí se dá použít na všechny typy varných desek a dodá vaší kuchyni styl.

Máte li chuť, věnujte pár minut krátkému dotazníku – www.fagor.com/cz

Jaká trouba bydlí s vámi doma a co na ní máte nejraději?

Rady/Testy/Průvodce spotřebitele – Jak vybrat troubu?

Přivítejte grilovací sezonu ve velkém stylu

Chcete se naučit grilovat jako skuteční machři, vyzkoušet si přitom mistrovský gril Campingaz a ještě se pobavit s přáteli? Zkuste originální Campingaz degustační grilovací šampionát, kterým můžete přivítat grilovací sezonu přímo u Vás na zahradě.

Příznivců grilování v Čechách každým rokem přibývá. Skutečné majstrštyky však nedokáže připravit každý. Chtěli byste vyzkoušet, jestli se právě ve vás neskrývá grilovací umělec? Přihlaste se na http://campingaz.paartyy.cz/campingaz?ref=gurmanka jako zájemce o pořádání Campingaz degustačního grilovacího šampionátu u Vás doma. Campingaz přední výrobce značkových grilů připravil pro své současné ale i budoucí zákazníky celostátní degustační grilovací šampionát. Poté, co zájemci vyplní vstupní dotazník, dostanou vybraní hostitelé možnost uspořádat jeden ze šampionátů přímo u sebe doma. Stačí pozvat 5 hostů, získat potvrzení jejich účasti a těšit se na skvělé víkendové odpoledne či večer.

Campingaz totiž na každý z šampionátů doručí hostitelům jedinečný party balík v hodnotě 900 Kč zdarma. Uvnitř najdete například kuchařské čepice, kuchařskou zástěru, stojánek na degustační menu, ubrousky a jmenovky či skvělý grilovací receptář, který z Vás udělá krále grilu. Zapomeňte na stále stejně naložená masa, grilovanou zeleninu a nějaký ten sýr a nechte se vést cestou opravdových delikates připravovaných na grilu. Ale to není všechno. Někteří hostitelé budou mít skvělou možnost vyzkoušet si letošní novinku – dokonalý gril Campingaz El Prado 1800 Woody. Kurýr gril doveze až k Vašim dveřím a po šampionátu gril zase odveze.

Campingaz grilovací degustační šampionát, to jsou skvělé recepty od zeleniny přes maso až po dezerty, výborné jídlo a zábavné chvíle ve společnosti Vašich přátel. Ideální příležitost, jak přivítat první teplejší počasí.

Co Vy na to? Chcete si doma uspořádat originální degustační šampionát pod hlavičkou značky Campingaz, jednoho z předních světových výrobců špičkových grilů? Chcete dostat skvělý party balík v hodnotě 900 Kč? Chcete si na vlastních ingrediencích vyzkoušet gril Campingaz? Tak neváhejte ani minutu. Přihlaste se na stránkách http://campingaz.paartyy.cz/campingaz?ref=gurmanka a přivítejte grilovací sezonu ve velkém stylu.

Pokud nevlastníte gril Campingaz, nezoufejte. Některým hostitelům půjčíme na Campingaz degustační grilovací šampionát gril Campingaz El Prado 1800 Woody zdarma. Pokud se do něj beznadějně zamilujete, můžete ho mít včetně připojovacích komponentů k PB lahvi za zvýhodněnou cenu 3 324 Kč (běžná cena je 6 648 Kč).

Šampionát můžete uspořádat v sobotu nebo v neděli v období od 7. května do 5. června 2011. Kapacita je omezená, neváhejte dlouho s přihlášením.

recepty z Indie.

Michaela je Slovenka, žijící od roku 2002 v Indii, ve státě Andhra Pradesh. Velmi ráda vaří a vydala se po stopách klasických indických receptů. Mnoho jídel sama vymyslela a jako inspiraci pro ostatní je sepsala na své webové stránky. A to je ten důvod, proč není potřeba povídat nic víc. Nejkouzelnější bude to, když se na její stránky do daleké Indie přenesete a přivoníte k vlídně prostřenému blogu o dobrém jídle. Recepty z Idie.

Máte rádi indickou kuchyni a na co jste si už doma sami troufli? Já mám ve své knihovně jednu starší kuchařku od Vladimíra Miltnera – Indická kuchyně -  pár experimentů jsem s ní už podnikla. Navíc mám přítelkyni Michaelu K., která střídavě v Indii a zde v Čechách žije, tak ji mohu sem tam vyzpovídat a jít k ní domů ochutnat nějakou indickou dobrotu. Vegetariánskou! Michaela je vegetariánka. A v současné době mohu čerpat inspiraci od Michaely S., která o indické kuchyni ví opravdu hodně a umí o ní i poutavě psát.  V nedalekém Jindřichově Hradci existuje indická restaurace Charvi, kam občas zajdu. Kde jste ochutnali indickou kuchyni vy?

Na co vás mohu pozvat já?

• Mango Lassí – vynikající osvěžení, co zažene i hlad
• Vindaloo Curry – porce pekelně ostrého vzrušení
  

Může souviset přímo či nepřímo takový malý extravagantní šperk s restaurační kulturou? Může! Mám pro vás hádanku. K čemu tato malá drobnost může být dobrá? Jako malá nápověda je tu indicie, že do restaurace si ho určitě vezmu. K čemu mi tam asi bude? Na to určitě někdo z vás brzy přijde.

S tímhle vychytaným vánočním dárkem se musím pochlubit. Jeho praktické využití mě fakt fascinovalo. Chytré dárky mám ráda. Navíc když se třpytí kamínky z vybroušeného křišťálu od Swarovskiho, nám holkám se to musí líbit :-) 

Proč tahat tento šperk zrovna do restaurace? Kdo uhádne jako první?

Ukázalo se, že to vůbec není těžká hádanka a hned se vědělo, co si s touto roztomilou drobností počít. Gratuluji všem úspěšným hadačům! První byl muž, „mkulicka“ :-) Tipovala jsem to na nějakou dámu, ale ty to přirozeně taky věděly.

Já při rozbalení dárku pěkně dlouho tápala a jen tak jsem funkčnost šperku nerozluštila :-)

Funguje to opravdu geniálně. Taška se dá zavěsit na každý povrch. Ani po skle tenhle pěkný háček nesklouzne. Kam ho dáte, nehne se z místa. Spodní ploška je protiskluzová.

Na háček se toho vejde dost. Tahle taška má velmi silná a pevnou kůží obšívaná ucha. Pohodlně se tam obě vešla a ještě zbylo místo na druhou tašku. Skleněná deska je poměrně tenká, proto jsem vyzkoušela háček i na mnohem masivnější desce stolu. Háček to opět zvládl. Hodí se i pro případy, kdy vaše taška není žádné tintítko a patří spíš do kategorie objemnějších kabel. A může být klidně i plně naložená. Což naše tašky jsou :-) Údajně by háček měl udržet až 20 kilo! To se mi do kabelky nevejde, tak jsem klidná.

Díky Simonko za úžasný dárek :-)

Tuhle pěknou drobnost doporučuji všem holkám do kabelky. Na příští Vánoce je to skvělý tip :-)

Nevím jak vy, ale já toho v tašce nosím opravdu hodně! Peněženka, deštník, foťák, mobil, objemné klíče od domu a všech vchodů, klíče od auta, parfém, kapesníky, žvýkačky, šminky, diář, hřeben a pár dalších blbostí, co tam nemají co dělat. Určitě každý má nějakou tu soukromou extravaganci, kterou tahá pořád v tašce, aby ji měl po ruce :-) Podle mě taška musí být velká. A tím pádem háček na tašku pořádně zdatný. Za ten na fotografiích se mohu zaručit. K mému překvapení funguje přímo geniálně a nic ho nezaskočí. Od této chvíle má v mé kabelce čestné místo! :-)