K Ivančicím patří chřest a právě jemu byly vystrojeny již 16. slavnosti chřestu. Chřest se v Ivančicích v současné době nepěstuje, ale čerstvého chřestu tam bude opravdu dost. Slavnosti slibují potěchu těla i duše. První uspokojení se dostaví po zážitku kulinárním, duše se může opájet děním kulturním. Doporučuji všem milovníkům této lahůdkové zeleniny vyrazit do místa dění. Oproti minulým ročníkům se toho jistě mnoho změnilo.

Za vše hovoří komentář nového ředitele KIC Ivančice, Aleše Turečka. Svou reakci mi zanechal na blogu pod článkem, který jsem napsala před lety jako přímou reakci na tuto akci. Je víc než jasné, že letos bude vše jinak. Ostatně nechte se panem Turečkem pozvat osobně. Níže přikládám jeho osobní reakci na mnou zveřejněný článek Chřestové slavnosti = Jarmark marnosti. Jsem ráda, že akce se posouvá směrem skutečně blíž ke chřestu a moc fandím každému zlepšení. Kdo chřest ještě neochutnal, má k tomu tu nejlepší příležitost. Vařit se bude z chřestu čerstvého a do rukou to vezmou mistři kuchařského cechu (Vinium Coeli z Dolních Kounic otevírá mobilní chřestovou restauraci ve vestibulu radnice, představí se též hotel Crlík Tetčice a pozadu nezůstává ani místní Besední dům + několik dalších místních restaurací – všichni nás zvou na chřestové menu).

Pokud vám to čas a okolnosti dovolí, vydejte se směrem k Ivančicím. Určitě to bude příjemný zážitek (nejen) s dobrým jídlem. Program toho, co je na slavnostech k vidění si dobře prohlédněte.

Program 16. chřestových slavností v Ivančicích

21. KVĚTNA – 22. KVĚTNA 2010

Aleš Tureček, nový ředitel KIC Ivančice | E-mail | Web | Včera v 20:02 | Reagovat
Dobrý den, dámy,
jako nový ředitel KIC, gurmán amatér a hlavní organizátor 16. slavností chřestu bych rád reagoval. Sám si uvědomuji slabosti minulých slavností, co se chřestu týká, proto se snažíme letos jít trochu jinou cestou, respektive nadstavit gastronomickou část programu.
Proto krom Tomáše Sysla, který bude opět na náměstí jsme pozvali ještě dvě, myslím nejlepší restaurace v kraji. Prvními je Vinum Coeli z Dolních Kounic, které budou mít svoji chřestovou restauraci ve vestibulu radnice. Druhým pozvaným hotelem je hotel Crlík Tetčice, který bude mít zajímavou výstavu s ochutnávkou v galerii Památníku Alfonse Muchy. Dále jsme se pokoušeli oslovit všechny Ivančické restaurace, aby dělali speciality z chřestu. Bohužel jen Besední dům nám byl schopen dodat dopředu jeho menu, abychom mohli vyvěsit na web. Ale z chřestu bude dále vařit restaurant Marek, Pizzerie ve sboru, Restaurace pod Kapličkou, zmiňovaný pan Urban a někteří další.
Se stánkaři s Langoši je to trochu jiná stránka, ale o tom někdy jindy.
Děkuji za Vaše připomínky, věřte, že se snažím směřovat slavnosti chřestu opravdu k chřestu a dělám co se dá za 4 měsíce ve funkci. Budu rád za další připomínky, třeba pokud si slavnosti projdete a necháte se pozvat do chřestové restaurace Vinum Coeli, kde mi bude potěšením si je vyslechnout.
Protože kdo nechce hledá důvod, kdo chce hledá způsob.
Doufám, že na slavnosti nezanevřete, ale vaší příjemnou a reálnou kritikou je pomůžete rozvíjet dál.

Krásné dny přeje
Aleš Tureček
ředitel KIC Ivančice

Kdo si nakoupí dobrý chřest domů a není si jistý v kramflecích, co s ním v kuchyni podniknout, přidávám pár receptových tipů z mých stránek.

• Jak se správně vaří chřest?
• Chřest na polský způsob
• Chřest gratinovaný
• Andiamo a prendere una pizza! Komu nechutná chřest ať zůstane doma
• Potkal se chřest se smržem
• Asparágus, chřest, špargl – zelenina plná zdraví a rozkoše

V případě pěkného počasí prozkoumejte též okolí Ivančic. Je tam krásně a mohu vám dát pár tipů, kam se zajít podívat. K tomu dobře poslouží můj starší příspěvek s názvem Ivančice, chřest a mnohem více.

Užijte si výlet za chřestem a přijďte nám říct, jak chutnalo a jak se líbilo ;-)

Jen dobré jídlo nestačí! Zážitková gastronomie ve vzdušném moderním prostoru nabízí i něco navíc.

Přijměte pozvání do restaurace Port 62

Co takhle dát si specialitu šéfkuchaře Roubíčka v nekuřáckém vzdušném moderním prostředí na 70 metrů dlouhé lodi, kochat se přitom krásnou přírodou a domu jet například na kole? To vše nabízí restaurace Port 62 a Freestyle Park Modřany.

Port 62 je především mistrem v oboru. Najdete zde zajímavé variace staročeské a české kuchyně v moderní úpravě. Uznávaný a oceňovaný šéfkuchař Radek Roubíček je zárukou opravdového kulinářského zážitku. K tomu nechybí atraktivní slunečné posezení na otevřené palubě u břehu Vltavy či v zimních měsících příjemný výhled na řeku a romantické večery ve sněhovém království.

Dveře této restaurace jsou otevřeny jak pracovně vytíženým, kteří ocení denní menu, tak i rodinám s dětmi, jež rádi využijí dětské menu a velký hrací koutek. Pravé dětské nadšení vyvolá až venkovní hřiště a přilehlé plochy ideální k volno časovým aktivitám. Výhodou je, že děti lze v poklidu „hlídat“ z mola na lodi.

Na míru vám ušijí také svatební hostiny, firemní večírky, narozeninové oslavy a dětské párty. Prostoru je pro všechny dost, parkovacích míst taktéž a připojení k internetu je zdarma.

Pro sportovní nadšence je samotná lokalita Freestyle Parku Modřany velmi atraktivní. V okolí vládnou oblíbené cyklostezky a místa ke sportovnímu vyžití a program restaurace Port 62 se také aktivně hlásí ke zdravému způsobu životního stylu, k čemuž vyvážený jídelníček nepochybně patří. Zájemce jistě potěší novinkami pro rok 2010.

Novinky pro sezónu 2010

• Port 62 i areál Freestyle Park Modřany brzy spustí nové internetové stránky s nejnovějšími informacemi a připravovanými akcemi
• Ve Freestyle Parku Modřany budou moci návštěvníci brzy využít nová sportovní hřiště na plážový volejbal, pétanque, kroket a také kurzy cvičení či aerobic – oficiální otevření sportovišť se koná 30.4.2010 na Reji Čarodějnic
• Od 8.května 2010 bude v areálu Freestyle Parku Modřany pravidelně probíhat Nike Dynamic Training v rámci sportovního programu Bootcamps
  Port 62 jako půjčovna bruslí, kol a dalšího sportovního vybavení nabídne možnost aktivního pohybu v krásném prostředí cyklostezek, šatna bude samozřejmě zdarma
• Pro kolemjdoucí bude připraveno sezónní občerstvení v novém bufetovém stánku
  Letní měsíce přinesou „Open Party“ na horní otevřené palubě restaurace s pestrou nabídkou vynikajících jídel z grilu a krásným výhledem na řeku Vltavu
• V plánu jsou také tematické gastronomické večery (např. jedinečný festival grilování)
• V podpalubí je už nyní otevřen nový klub s kapacitou asi 60 osob, ideální pro příjemné posezení s přáteli

To jsou dostatečné důvody, proč navštívit Port 62. Nemyslíte?

• Freestyle Park Modřany
• ulice Vltavanů, 143 00 
• Praha 4 – Modřany

Restaurace Port 62 získala „Certifikát Czech Specials“, tzn. že na jídelníčku najdete minimálně jednu národní a jednu regionální specialitu. Cílem tohoto projektu je vrátit se znovu ke kořenům a z několika kvalitních surovin vyčarovat delikatesy, které chutnají nejen našincům, ale i zahraničním návštěvníkům. To však nebrání šéfkuchaři, aby vás vzal na gurmánský výlet někam na jih. Tradiční kuchyni a delikátní vína z oblastí Trentino-Alto Adige a Piemonte můžete okusit při procházce italským krajem ve středu 15. dubna v restauraci Port 62. Do tajů vín Vás zasvětí Petr Hanuš a menu připraví šéfkuchař Radek Roubíček. Nenechte si tento italský zážitek ujít.

Velikonoce, svátky opředené pověrami a křeťanskou symbolikou. V tomto článku najdete pár odpovědí na zvídavé otázky: Jak se plete pomlázka? Jak se peče velikonoční nádivka? Jaké jsou velikonoční zvyky těchto svátků? Jak se liší mazanec od vánočky? Tak tedy popořádku … Původní symbolika křesťandských Velikonoc se pomalu vytrácí, na staré tradice zapomínáme a svátky jara slavíme daleko víc konzumním způsobem. Ze svátků zůstala lidová oslava se spoustou dobrého jarního jídla, pletených pomlázek a barvených vajec. Jádro křesťanských Velikonoc zůstává pro mnohé pod nerozlousknutou pevnou slupkou. Spokojili jsme se s tím, že slavíme jaro.

mísa macešek se sametovými kvítky

Velikonoce jsou pohyblivé svátky a slaví se vždy první neděli po jarním úplňku. Z křesťanského hlediska nemá žádného významu velikonoční pondělek. Pro nás je to den, kdy se po velikonočních bujarých lidových oslavách můžeme dát zase pěkně dohromady a připravit se na další pracovní týden. V tomto článku bych se ráda vrátila k původnímu pojetí Velikonoc. Protože každého z nás zajímá víc velikonoční proměna mouky v mazance, jidáše a beránky, nezapomenu ani na dobrý recept na mazanec podle starého receptu z fary, který mám ještě po své babičce. Je to nejtradičnější velikonoční sladké jídlo, které je s těmito svátky v naší zemi spojováno. Do mazance se přidává více vajec než do vánočky a neměla by chybět ani špetka koření. Do mazance podle znalců tradic patří špetka muškátového oříšku nebo květu, ale k tomu se dostanu. Mazanec se peče až na BÍLOU SOBOTU, ještě je dost času na něj zadělat ;-) Recept na velikonoční mazanec z fary jsem již stihla přepsat, těsto zadělat, ale péct budu až zítra. Vy můžete začít s pečením třeba hned. Kdo nemá dost času, ten tam najde i jeden mazaný recept na mazanec ;-)

Krásné a ručně malované kraslice jsou od minulého víkendu mým majetkem (dostala jsem je darem) a nemohu se na ně vynadívat.

Jsou věci, které bych nikdy nesvedla ;-)

Křesťanské pojetí Velikonoc – Pašijový týden – též řečený Svatý nebo Velký

• Pondělí (modré, někde označované jako žluté) – uklízel se dům a jeho okolí.
• Úterý (šedivé) – vymetaly se pavučiny
• Středa (sazometná, škaredá) – vymetání sazí; Jidáš se škaredil – Na Škaredou středu podle Písma udal Jidáš za třicet stříbrných Krista. Lidé se na sebe neměli škaredit, mít dobrou náladu. Kdo se celý den usmíval, ten si pojistil domácí pohodu na celý příští rok.
• Čtvrtek (zelený) – poslední večeře Páně – Na Zelený čtvrtek se připomíná Poslední večeře Páně při níž se Ježíš loučil s apoštoly a označil Jidáše za zrádce. Na důkaz smutku se utichly všechny kostelní zvony a odlétly do Říma. Až do Bílé soboty chlapci chodili s klapačkami (řehtačkami). Hluk podle magie odpuzuje zlé síly, proto je potřeba rámusit a obcházet vesnice. U kapličky se lidé modlili otčenáš a do kříže strkali papírky s přáníčky. V tento den se pekly jidáše, pečivo které mělo podobu krouceného provazu, na kterém se Jidáš oběsil. Kdo pojedl jidáše, byl celý rok chráněn před hadím uštknutím, včelím bodnutím a lidskou zradou. Hospodyně si pořizovaly na jarmarku nový hrnek, se kterým zašly do kostela pro svěcenou vodu a po západu slunce vykropily celý dům. Ta měla zahnat všechny zloduchy a nepřejícné duše hodně daleko od domu a z domu odešli všichni nezvaní hosté, hmyz a myši.

Upečené jidáše se rozřízly a pokapaly sladkým medem.

• Pátek (velký) – smrt Ježíše Krista – dny smutku a rozjímání; před východem slunce se lidé omývali v potoce; nesmělo se prát. Velký pátek je dnem Kristova ukřižování. V našich zemích se držel velký a přísný půst a podle bible se děly mimořádné věci. Rozpoutaly se živly, otvírala se země a hroby. Země vydávala všechny své POKLADY.

• Sobota (bílá) – svěcení ohně; pletení pomlázek z vrbového proutí; pečení beránků, mazanců, jidášů; zapalování velikonočních svící – paškál. Bílá Sobota byla posledním postním dnem. Jeden z hlavních obřadů byl křest. V souladu s tradicí se v kostele nově zažehl oheň a zapálila se svíce symbolizující vzkříšení Krista. Slavit se začalo večer, když na nebe vyšla první hvězda. Smutek vystřídal pocit radosti, znovu se z kostelů rozezněly zvony, sloužila se mše a chodila velká procesí se zpěvy. Než se lidé začali radovat, uklidili důkladně své domy, napekli požehnané mazance, vykoupali se a slavnostně hodobožově se oblékli. Tradice velela mít na sobě něco nového.

Sněženky jsou první poslové jara. Až po nich se objeví petrklíče a odemknou zahrady.

• Neděle (velikonoční) – Boží hod velikonoční – Hod Boží velikonoční byl ze všech dnů nejméně významný. Byl obětován jen slavení a pojídání velikonočních dobrot. Dopoledne šli lidé na bohoslužbu, v poledne si poprvé dali masitý oběd a hlavičku s kopřivami (VELIKONOČNÍ NÁDIVKU). Lidé se navštěvovali a děvčata malovala vajíčka. Tímto dnem končí liturgické Velikonoce.

• Velikonoční pondělí je dnem lidového veselí. Z čerstvých vrbových proutků kluci pletli pomlázky a chodili na koledu. Pomlázka symbolizuje pomlazení. Zelený proutek je plný síly, která se šlehnutím přenáší na osoby. Děvčata za takové pomlazení platila kraslicemi (malovanými vejci). Kraslice symbolizuje slovní význam krásný, tzn. ve staročeštině červený.
  Velikonoční zvyky pokračovaly až do další neděle, které se říkalo neděle Provodná (Hody, hody do Provody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám za to snese jiný.“

 

3. Kýchavná neděle

Byla ve znamení prosby za odvrácení všech nemocí. Říkalo se jí i Sazometná, protože se právě o této neděli dělal předvelikonoční úklid a vymetala se kamna.

 

4. Družebná neděle

Byl to den, kdy chodili družbové zvát na svatbu. Pekly se koláče zvané družbance a lidé se poprvé trochu veselili a scházeli se na kus řeči.

 

5. Smrtná neděle

Čtrnáct dnů před Velikonocemi se slaví jeden z nejstarších rituálů, vynášení smrti. Pálení nebo házení Smrtky (Moreny) do řeky symbolizuje lidské oběti. Po kruté a dlouhé zimě vždy někdo ze starších zemřel, bylo potřeba symbolicky skoncovat se zimou. Smrtka se vyráběla z „mrtvých“ materiálů, tj. vymlácené slámy, prázdných šnečích ulit, vaječných skořápek a starých šatů v bílé barvě, protože bílá je barvou smrti. Se Smrtkou se obešla celá vesnice, čímž se vyhnala z každého stavení. Po vhození do vody se před ní utíkalo – kdo byl poslední, měl příští rok zemřít…

 

 

Opakem vynášení smrti bylo Líto (Májíček). Byl to zelený stromek, jako symbol života. Větvičky byly ověšeny barevnými vejci (hlavně těmi červenými), pestrými stužkami, papírovými holubičkami a panenkami, které představovaly plodnost. Líto nosily se zpěvem mladé dívky, panny. Nosívaly i pomlázky, aby vyšlehaly chlapce. Od nich dostávaly syrová a nebarvená vejce.

 

6. Květná neděle

Připomíná slavný vjezd Krista do Jeruzaléma a mystérium posledních dnů jeho pozemského života s vrcholem závěrečných dnů (Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty), která končí slavností vzkříšení a následnými hody). Pohanský rituál v tento den představují zelené ratolesti (nejčastěji kočičky), s nimiž se chodilo do kostela pro posvěcení. Svázané posvěcené ratolesti postavil hospodář doprostřed světnice, na Velký pátek se pruty rozvázaly a čarovalo se s nimi. Malé větvičky se zastrkaly za svaté obrázky, velké za trám, aby do domu neuhodil hrom a největší proutek se zapíchl do pole, aby vyrostla hojná a vysoká úroda.

 

Pamětnický starodávný velikonoční věneček ze zeleného proutí a skořápek, zdobený krajkou od spodničky ;-)

Velikonoční příběh chronologicky - podstata Velikonoc a jejich příběh pro ty, kteří si chtějí původ těchto svátků připomenout. Třeba v mezičase, než jim stihne nakynout velikonoční mazanec ;-)

Pletení pomlázky z osmi a devíti vrbových proutků je trochu machrovina, ale s návodem - krok za krokem – to možná zvládnete. Za půl hodinky se to dá zvládnout :-) Nejlepší proutky na pomlázku jsou z vrby košíkářské. Proutky se oloupou, osuší, mohou se skladovat ve sklepě a další rok je stačí namočit a už se může plést.

Velikonoční proměny mouky v chutné kulaté mazance, bochánky, jidáše, beránky a další tradiční dobroty svátků  “Velké noci“ – budou následovat. Mazance se pečou v sobotu, ale recept a potřebné ingredience je lépe připravit si den předen. Letos na mazance zadělávám v pátek večer, aby těsto mělo dost času nakynout.

Jak se pekly Jidáše v klášterní kuchyni podle Angeluse Františka Jeřábka? Povídání o krásně malovaných kraslicích, se kterými se dnes už jen tak nesetkáte. Pár originálů doma mám, protože jsem je dostala dárkem ;-) Sama bych je tak krásně vymalovat nedokázala. Většinou si vystačím s talentem přírody :-) Barvím v cibulových slupkách a otiskuji na skořápky drobné lístečky travin a bylinek. To už znaly babičky a je to asi ten nejpřírodnější způsob, jak si vařená vejce vymalovat. Obzvlášť proto, že bílých vajec k sehnání moc není a tímto způsobem se ta hnědá pěkně zkrášlí a jejich barva se stane sytější.

Velikonoce končí až další nedělí, ale co jsme letos nestihli, to už nestihneme. Velikonoční svátky mají svůj přesně daný řád. Na příští Velikonoce se můžeme podle lidových tradic lépe nachystat :-)

Ale ještě hodně času na velikonoční přípravy v kuchyni zbývá. Určitě stihnete nachystat velikonoční hlavičku, zvanou nádivku – na jihu Čech „sekanici“

Recept nehledejte, tady jeden můj je – velikonoční nádivka – hlavička – sekanice. Kdo má mou knihu Rande s gurmánkou, ten ho nalistuje na straně 133.

Veselé Velikonoce VŠEM!

a k tomu velikonoční přání přímo z kuchyně ;-)

Právě dnes si můžeme připomenout páté výročí úmrtí papeže Jana Pavla II., který zemřel 2. dubna 2005 ve 21.37 středoevropského času ve věku 84 let. Karol Wojtyla byl výjimečnou osobností, papežem byl zvolen v roce 1978 jako první Slovan a navíc občan komunistického státu. Byl prvním neitalským papežem od roku 1522. Přijal jméno Jan Pavel II. (Více na Novinkách) Wojtyla se narodil 18. května 1920 v polských Wadowicích.

Osobnost Morgany Le Fay, mýtické sestry anglického krále Artuše, posloužila pro název optických jevů v atmosféře. Spatřit fata morgánu, odrazy vzdálených předmětů na zemském povrchu, vznášející se jako vzdušné zámky, se většině z nás nejspíš nepoštěstí. Právě proto bych vás ráda pozvala směrem k Fata Morganě na levém břehu Vltavy (zeměpisná šířka: 50o 07´, zeměpisná délka: 17o 24´, nadmořská výška: 200 – 288 m n.m.), kde můžete spatřit podivuhodných přírodních jevů celoročně tolik, že z nich bude zrak přecházet a nebudou to žádné optické šalby a klamy. Botanická zahrada otevírá svoji nejkrásnější jarní výstavu a vy můžete být její součástí. Vše se odehrává ve skleníku Fata Morgana. Něžná krása, kam oko dohlédne.

Přináším čerstvé zprávy ze slavnostního zahájení, kde se sešly s křehkými květinami též šarmantní dámy (Jiřina Jirásková, hraběnka Mathilda Nostitcová) a Jeho Excelence Viktor Julián Hernandes Leon, velvyslance Bolívarovské republiky Venezuela,  nad výstavou převzal osobní záštitu.

Přemýšlela jsem o tom, kolik toho mají květiny společného s gastronomií? Květinové lahůdky byly odnepaměti ozdobou vznešených krmí a právě orchideje patří ke květinám jedlým. Jsou velmi dekorativní a navíc obsahují velké množství vitamínu C. Mistři cukráři svá díla korunují spanilými květy moc rádi a pro základ květinového pudinku klidně použijí orchidej Dendrobium. I když květinové lahůdky a aranžmá provokují naše chuťové pohárky, na návštěvu do pražské Botanické zahrady vás zvu hodovat jen očima :-)

Co se na slavnostním otevření dělo a co se bude dít v průběhu celého trvání výstavy si můžete přečíst podrobněji níže. Je to svátek všech milovníků orchidejí, které se staly skoro běžnou součástí květinových výzdob našich domovů, a těm určitě přijde vhod rada odborníka jak je pěstovat, možnost zakoupit si nějaký ten exemplář i se speciálním substrátem a nechat se provést světem orchidejí v doprovodu školeného průvodce.

Vysazením vzácných orchidejí v rámci projektu Kořeny osobností a křtem knihy Jiřího Rilla „Orchideje“ byl včera slavnostně zahájen již pátý ročník Výstavy orchidejí, jež patří k nejnavštěvovanějším událostem v Botanické zahradě hl. města Praha. Od pátku 12. března do neděle 21. března 2010, budou moci návštěvníci skleníku Fata Morgana obdivovat krásu více než 150ti botanických druhů orchidejí a několik desítek kultivarů těchto křehkých exotických rostlin.

Výstava byla zahájena vysazením čtyř orchidejí v rámci projektu Kořeny osobností v botanické zahradě. Této milé povinnosti se ujaly tři zajímavé dámy, Hana Hegerová, Jiřina Jirásková a hraběnka Mathilda Nostitzová, společně s velvyslancem Bolívarovské republiky Venezuela. Zařadili se tak mezi další osobnosti, jež v botanické zahradě zanechaly svoji stopu na Stezce osobností.

Se vzácnou orchidejí rodu Vanilla (jedná se zatím o blíže neurčený druh pocházející z Bornea) spojila své jméno přední česká zpěvačka a herečka, nekorunovaná československá královna šansonu, Hana Hegerová. Bohužel se z důvodu zdravotní indispozice nezúčastnila včerejšího slavnostního zahájení. V tropické části skleníku Fata Morgana vyvázala svou orchidej rodu Dendrobium na epifytní kmen šarmantní herečka Jiřina Jirásková. Naopak v horské části skleníku svůj nový domov získala orchidej Licaste skinneri hraběnky Mathildy Nostitzové. Čestným hostem, který v chladné části skleníku vysadil čtvrtou orchidej z rodu Dracula, byl velvyslanec Bolívarovské republiky Venezuely, Jeho Excelence Viktor Julián Hernandes Leon, jež nad výstavou převzal osobní záštitu.

Informace pro návštěvníky:

Výstava je pro veřejnost otevřena od pátku 12. 3. do neděle 21. 3. 2010 a to od úterý do neděle od 9 do 17 h. Návštěvníci budou moci obdivovat orchideje na dvou nově vybudovaných epifytních kmenech, ve všech vitrínách i jako součást běžných výsadeb. Celkově se milovníkům těchto tropických krásek představí kolem 150ti botanických druhů orchidejí, jež doplní třicet masivních nádob se zajímavými kultivary. Novinkou je aranžmá na lávce nad tropickými jezírky, kde byla vztyčena bambusová konstrukce, na níž jsou naaranžovány další druhy orchidejí spolu s doprovodnou tropickou vegetací Pro velký zájem v minulých ročnících je i letos připraveno poradenství odborníků – zkušených pěstitelů orchidejí, u nichž se mohou návštěvníci informovat, jak správně pěstovat orchideje v pokojových podmínkách. Každý jistě po prohlídce této výstavy uvítá možnost výběru bohaté nabídky orchidejí, jež si budou moci návštěvníci zakoupit s vhodnými nádobami, substráty a samozřejmě hnojivy.

O víkendech zájemce v každou celou hodinu zdarma (od 10 do 16 h) se světem orchidejí seznámí školení průvodci botanické zahrady.

Součástí slavnostního zahájení výstavy byl i křest nové knihy Orchideje, jejímž autorem je uznávaný odborník a specialista na tyto tropické rostliny, zaměstnanec Botanické zahrady hl. města Praha v Troji, pan Jiří Rill. Během výstavy je možné si tuto publikaci zakoupit a dozvědět se také více o těchto exotických rostlinách, které se v poslední době staly součástí mnoha našich domovů.

Ve vstupní hale skleníku a ve štole spojující sukulentní část s částí, v níž je vysázen tropický deštný les, jsou vystaveny akvarely orchidejí naší přední ilustrátorky paní Inky Delevové, jež svou tvorbu v minulosti představila na mnoha samostatných výstavách po celé Evropě. Pro botanickou zahradu to byl téměř nadlidský výkon vybrat mezi desítkami akvarelů orchidejí jen několik z nich. Tři desítky exponátů tak výstavu nenásilnou formou doplňují a vlastně dělají výjimečnou.

Současně s orchidejemi probíhá (až do 2. 5.) výstava PET TROPICANA – plastiky z pet lahví výtvarnice Veroniky Richterové. Výstava PET TROPICANA byla před výstavou orchidejí doplněna o petovou „Perlu Madagaskaru“ – z trsu orchideje Angraecum sesquipedale, kterou v únoru loňského roku v rámci zahájení projektu Kořeny osobností v botanické zahradě, vysadila herečka Aňa Geislerová – vyrůstá květ vytvořený z pet lahví a plastů. Autorka k němu vytvořila také obrovského opylovače, hnědou můru Xannthopan morani praedicta, jejíž existenci předpověděl světoznámý botanik Charles Darwin, když objevil „Perlu Madagaskaru“ při své cestě kolem světa.

Co vás na výstavě ještě může potkat? Okoukáte  fígle, jak na orchideje v domácích podmínkách vyzrát a donutit je rozkvést do krásy. S výbavou informací jim nedáte šanci živořit. A to se přeci rozhodně vyplatí vám i spolubydlícím květinovým kráskám. Věděli jste, že orchideje předstírají sexuální vášeň a lákají své opylovače?

Pražská botanická zahrada byla založena 1.3.1969, ale sloužila jen pro vědecké účely a veřejnosti nebyla zpřístupněna. Venkovní expozice byla otevřena v r. 1992. V květnu roku 2003 byl zkolaudován skleník Fata Morgana o rozloze 2 194 m². Zpřístupněn byl v červnu 2004. Délka skleníku je 130 m a má tvar protáhlého písmene S. Původní vizí bylo realistické napodobení skutečných přírodních společenstev vybraných oblastí, proto v expozicích nechybí dřeviny, liány, zástupci nejtypičtějších čeledí, epifyty, cibuloviny, ale ani trávy nebo parazitické rostliny. Vnitřní expoziční prostor skleníku je rozdělen stěnami na celkem tři části s odlišnými teplotami a vlhkostí. První část je polopouštní – vyhovuje především suchomilným rostlinám z Afriky, Austrálie, Mexika i Madagaskaru. Druhá a zároveň největší část představuje biom nížinného tropických deštných lesů jižní a střední Ameriky, Vietnamu, Tichomoří či Filipín.  Poslední nejmenší část, ale speciálně chlazená, demonstruje rostlinný život vysokých tropických hor a mlžného horského lesa z Ameriky, Asie i Afriky. Veškeré výsadby jsou členěny i geograficky, podle kontinentů. Botanická zahrada vás vtáhne do svého zeleného světa rostlin, kde součástí prohlídkové trasy je i průchod proskleným tunelem pod tropickým jezírkem, vodopád a vyhlídková plošina.

Máte rádi orchideje? Jak se jim u vás doma žije? Kdy naposledy jste byli v botanické zahradě? Když už tam jste, co vás nejvíc fascinuje? Možná máte sami nějaké mimořádné pěstitelské úspěchy, které vám ostatní mohou závidět ;-) Kdo touží po jaru, toho návštěva Botanické zahrady jednoznačně zahřeje a nasytí milými dojmy. Příroda je mocná čarodějka.

… „le beaujolais nouveau est arrivé (nové beaujolais je tu!)“ …

Kouzelné víno, multikulturní a velmi francouzské, přizpůsobující se všem stylům spotřeby, všem kuchyním a zároveň šířící francouzské umění žít. Beaujolais – vítej mezi nás!

Je jedno, zda se v ten den posadíte do pařížské vinárničky nebo někde o 1.000 km dál. Pokud zůstanete na této planetě, víno si vás najde. Připravte své sklenky! Třetí listopadový čtvrtek je jeho den. Oslavte největší svátek vína na světě. Máte-li rádi pohodu domova, nezapomeňte si své mladé víno z letošní sklizně objednat (je nejvyšší čas). Nebo ještě lépe zajděte rovnou tam, kde se bude rozlévat.

Beaujolais nese stejné jméno, jako vinařská oblast ve střední části Francie. Tradice jeho prodeje sahá až do 60. let 20. století a stalo se celosvětovým hitem. George Duboeuf rozhýbal hektolitry vína a poslal ho do světa. Toto víno se vyrábí výhradně z odrůdy Gamay, která dává svěží lehká vína, určená k rychlé spotřebě. Sklizeň hroznů probíhá ručně a originální technologie výroby dodává vínu ovocnou chuť se stopou černého rybízu, malin, jahod, třešní a višní a nenapodobitelnou svěžest. Označení Beaujolais Villages smí používat jen 38 vesnic této oblasti. Pamatujte, že Beaujolais nouveau se podává vychlazené na teplotu 11 až 13 °C. Toto mladé víno si svůj mladický charm neuchová dlouho, je nutno ho vypít do několika měsíců. Ať vaši krev rozproudí sklenka plná vína a něco dobrého k němu zakousněte. Sklenka by měla mít objem minimálně 350 ml.

Nejlépe je ho servírovat k pokrmům z drůbeže, ale také se výborně hodí k teplým smetanovým předkrmům. V pařížských restauracích je podáváno k čerstvým mořským rybám. Výtečně se snáší s jemnými sýry z kravského i kozího mléka, mohou být i s delikátní plísní. V blízkosti St. Marcellin se vyrábí jemný sýr „Séchon Beaujolais“, ideální pro tuto příležitost. V mnoha francouzských krajích není výjimkou ani jitrnička vyráběná z okruží telat. Oblast Beaujolais je bohatá na zvěřinu, která končí v tomto čase slavnosti vína na talíři (zajíci, divocí králíci, divočáci, srnci, divoké kachny, koroptve, kvíčaly). Co na talíř? Je to jen vaše volba. Ať nám letošní mladé víno chutná ;-)

Měsíc listopad je svátkem rybářů, časem výlovů a příležitostí položit si na talíř čerstvou rybu. Kdo nikdy nezažil opravdový výlov velkého rybníka, doporučuji mu vyrazit někam na nejbližší hráz. Loni jsem si našla čas na výlov největšího českého rybníka jménem Rožmberk a připravila reportáž  „Tam, kde hnízdí mořský orel a ryby polykají fotbalové míče“ – kdo nevěří, po přečtení reportáže zjistí, že dělal chybu). Nechybí tam svérázná atmosféra, se kterou se potkáte jedině tam. Bohužel vůně jsou nepřenosné, uvidíte plné pánve křupavě osmažených ryb, ale neucítíte nic. I tak to stojí za vidění :-) Do reportáže můžete pohodlně skočit tudy. Listopadová rána jsou už pěkně studená a počasí leze za nehty i za límec. Přece se tím nenecháte odradit? Pomůže čepice, teplá bunda, termoprádlo a boty do kterých nezatéká (nepodceňujte to :-)

Pokud máte chuť vidět výlov jednoho z nejstarších českých rybníků, můžete si vyrazit ve dnech 9. až 12. 11. 2009 na hráz rybníka Bošilec, který má výměru 200 ha. Při návštěvě obce Bošilec si nenechte ujít prohlídku kostela sv. Martina. Jeho původ je datován již od roku 1210, ale hlavní pozornost poutá jeho unikátní rokoková kazatelna, která je zhotovena z postříbřeného dřeva a je vystavěna ve tvaru mohutné velryby. Přenesena sem byla v 18. století, když došlo ke zrušení třeboňského kostela sv. Barbory.

Pokud nejste místní, není problém zajistit si ubytování v nedaleké Třeboni a projít se po hrázi rybníka Svět, večer skočit na rybí speciality do některé z místních restaurací a projít si malebné lázeňské městečko, které je právě v tomto období téměř liduprázdné, ale o to víc si užijete všechna jeho romantická zákoutí a nepřeplněné hospůdky, kde si můžete pochutnat na tradičním třeboňském kapříku nebo zkusit jinou sladkovodní rybu. Třeba takový pstruh namodro nemá chybu.

Ohřát se horkou rybí polévkou přijde vhod.

Pstruhem namodro se Třeboň zavděčí hlavně těm, co si hlídají svou štíhlou linii. Rybou domácí je ale v Třeboni kapr, tak nad ním neohrnujte nos. 

Kdo se rozhodne vyrazit na výlet s malými dětmi, tomu doporučuji ubytování v útulném penzionu Keramika nedaleko Jindřichova Hradce. Proč právě tohle místo? Podívejte se do mé nedávné reportáže a bude vám to jasné. Je tam jedinečná atmosféra, která umí očarovat dospělé i děti. Ale na to si musí přijít každý sám a já bych se znovu jen opakovala ;-)

Pochutnat si na kapří dobrotě můžete samozřejmě i doma. V tom případě nikam nejezděte a pročtěte si tyhle stránky, kde se o třeboňském kapru dozvíte opravdu z první ruky téměř všechno. Zpracovat kapra v prostředí vaší domácí kuchyně není tak složité, jak se může na první pohled zdát. S důvěrou se obraťte na Petra Stupku a dejte na jeho rady, protože právě on si s třeboňským kaprem rozumí ze všech nejlépe. Už jste ochutnali jeho kapří biftek, bramborák, čevabčiči, polévku, kapra na víně? Já jsem si to nenechala ujít a tak vás mohu odkázat na mé starší příspěvky, kde se o jeho specialitách zmiňuji a najdete tam i nějakou tu fotografii. Sama jsem připravila extra rybí přílohu věnovanou právě třeboňskému kapru. Ryba domácí je doma v Třeboni vyšla jako příloha s časopisem DIAstyl.

Rybí recepty a vhodná rybí literatura se hodí naprosto vždy, tak uvádím několik tipů, kam můžete s důvěrou sáhnout. 

1. Několik chutných receptur na úpravu kapra a jiných sladkovodních ryb najdete v mé kuchařské knize Rande s gurmánkou
2. Pokud nemáte doma nedávno vyšlou Sladkovodní kuchařku od Milana Paličky, pořiďte si ji.
3. Když mrknete na rybářský web MRK.cz, chytnou vaši dušičku na udičku. Množství receptur a rybářského povídání. I když budete sedět doma u pc, připadat si můžete jako na rybách. Doporučuji!
4. Co si tak skočit k panu Antonínu Šopíkovi do rybárny? Pro čerstvou rybu a pro recept! Jestli nejste z Brna, tak to máte trochu z ruky, ale na netu je pro všechny přespolní připraven chutný rybí receptář.
5. Mnoho receptur na úpravu sladkovodních ryb najdete na webu Ekucharka.cz
6. Jestli patříte k těm, co kapra zrovna nemusí, možná vám přijde vhod Mořská kuchařka od Lenky Světové a Dagmar Derré. Doporučuji, je vážně skvělá!
7. V neposlední řadě se s důvěrou obraťte na stránky Labužník. 

 Inspirace je všude dost, jdu zapálit pod pánví a položit na ni kus dobré čerstvé české ryby ;-)

Přiložené instruktážní video vás provede všemi nutnými úkony, které musí učinit před tím, než si budete moci na čerstvé rybě pochutnat.

Staré moudro praví:

Daruješ-li člověku rybu, nasytíš ho na jeden den. Naučíš-li jej ryby chytat, zbavíš ho hladu na celý život.

Stihli jste letos nějaký ten výlov? Jak často se u vás doma objeví čerstvá sladkovodní ryba? Chytáte ryby na udičku nebo si je nosíte z obchodu? Jaký je váš nejoblíbenější rybí recept? Pokud můžete doporučit nějakou dobrou rybí restauraci, bude nás to zajímat.

Posílám vám jednu stříbrnou kapří šupinku pro štěstí! Nebo si raději sami na udičku chytnete zlatou rybku co splní všechna přání? ;-)

Jestli se nechala polapit vaše dušička na udičku, vydáte se na podzimní procházku kolem rybníka. Venku je sice chladno, ale příroda svým ostrým mrazivým drápkem začíná vytvářem neuvěřitelné umělecké kreace. Poznávat svět rybníků a rybníkářů nemusíte nutně na tom jednom jediném, co nese jméno Svět. Nejkouzelnější jsou ty nejmenší, sevřené pevně v dlani bujného porostu stromů, kde nepotkáte živáčka a budete zdání, že rybniční hráz patří jen vám a vodnímu ptactvu. Ocitnete se v říši ticha, které ruší  snad jen plácnutí rybího ocasu o hladinu. Ryby budou zvědavě vystrkovat hlavu, aby si prohlédli toho, kdo je v tom jejich klidném vodním světě ruší.

Dneska jsem ty hráze prochodila za vás, ale nenechte se o ty pěkné okamžiky připravit. Potom mi dáte za pravdu, že moře je sice moře, ale kouzlo českých rybníků je poutavé a neokoukané. Pořád si říkám, že by bylo moc fajn potkat tam občas nějakou živou duši. Na jihu Čech je víc rybníků než rybářů, tak mohu den co den vyrazit jiným směrem a vždycky k nějakému dojdu a budu ho mít celý pro sebe ;-)

Spolknout kousek ryby bez toho,

aby vás někdo tahal k rybníku se samozřejmě dá snadno.

Postačí k tomu třeba obyčejná rybí konzerva.

Ale není to ono! ;-) … doporučuji rozpálit pánev a udělat si pořádné jihočeské jídlo.

Jihočeská cmunda a křupavé kapří hranolky = rybí poezie

To nejlepší co na rybách je, je … atmosféra u vody ;-)

Na závěr přidávám recepturu na rychlou úpravu rybího filetu v parmezánové krustě.

Tradiční slavnosti piva se konají o víkendu 25. 7. 2009.

Kde? Třeboň, areál pivovaru Bohemia Regent

Čekají Vás tradiční pivní slavnosti & bohatý program, dobrá zábava, soutěže, hudba, pečený vůl a jiné pochoutky, ale především prohlídka pivovaru. Ve 23.00 akci završí ohňostroj. Když nebudete vědět co s načatým víkendem, zkuste to v Třeboni s oroseným Regentem.

Nejen Třeboň oslavuje chmel, vyšlápněte si podle pivního průvodce po cestách za naším národním nápojem. Zajímavé akce ve znamení chmelového moku se konají totiž každou chvíli někde jinde. Kdo pivo miluje, nenechá si to ujít.
Lidská nenechavost nezná mezí! V Třeboni ukradl zloděj u pivovaru Bohemia Regent “trofejního“ muflona, který dlouhé roky k Třeboni patřil a spokojeně si žil ve výběhu se svou družkou. Není divu, že jsem kolem něj nikdy neprošla bez povšimnutí. Byl to kapitální kus a to se mu stalo osudným :-( Foto je staré jen pár dnů, škoda že je nejspíš jeho poslední …

Nevíte kam zacílit o víkendu? Třeboň je každopádně dobrý cíl. I v případě, že pivo nepijete :-)

P.S.

Repelent do kapsy! Nad hladinou rybníka Svět se večer rojí komáři, nenechte se okusovat.

Bohuslav Rynek – báseň „Dušiček“

a pohled oknem na kříž rodné stěny,

stín oblaku…Jdou mrtví k nám, jdou číst,

co máme psáno na dlani a v tváři

my živí, vzešlí z mrtvých života,

zda jméno jich jest v srdce kalendáři,

zda památkou jich krev nám šepotá.

  

Je srdcí kalendář souhvězdí plná kniha,

pohádek, písní, pamětí.

Tam života dnů zsinalost a tíha

hodinu smrti nachem zasvětí.

  

Procházeli jste se někdy hřbitovem, na kterém nikdo z vašich blízkých neleží? Jen tak, pro ten pocit přiblížit se těm, které jste nosili v srdci a k jejich náhrobku vás v tu chvíli dělila vzdálenost, která se dá jen stěží překonat? Třeba jen proto, že jste chtěli mezi hřbitovními zdmi nasát trochu té smuteční atmosféry a připomenout si okamžiky, které už odvál čas, ale pořád ve vzpomínkách hřejí tak nějak laskavě? Zamotat se do davu o den „dušičkový„, nikdo nebude koukat, kterým směrem jdou vaše kroky. Šla jsem od brány dlouhou pěšinou mezi řadami naparáděných a opečovávaných hrobů až k zadní hřbitovní zdi, kde cesta končí, už není tak hezky dlážděná a vešla do světa ticha a zapomenutých náhrobních desek lidských duší, které už nejspíš nikomu léta nechybí …

 

  

V tom nejzapomenutějším a nejvzdálenějším místě od hlavní hřbitovní brány jsem objevila dojemné pietní místo Kongregace Školských sester de Notre Dame. Místo, na kterém se život schází se smrtí dnes a denně, s láskou upravené, prosté všech výstředností, pokorné a dojemné. Pro ten zvláštní pocit občas mlčky projdu kolem a vzdám obdiv věrným pozůstalým sestrám, které ač neznám, vnímám s jakou láskou na své sestry Mučednice vzpomínají. Každý rok na širokém hrobě prostě ozdobeném měkkými mechovými polštářky a bílými květy slaměnek, vyskládanými do zbožných symbolů, denně plápolají plamínky svíček.

  

V tom nejzapomenutějším a nejvzdálenějším místě od hlavní hřbitovní brány jsem objevila dojemné pietní místo Kongregace Školských sester de Notre Dame. Místo, na kterém se život schází se smrtí dnes a denně, s láskou upravené, prosté všech výstředností, pokorné a dojemné. Pro ten zvláštní pocit občas mlčky projdu kolem a vzdám obdiv věrným pozůstalým sestrám, které ač neznám, vnímám s jakou láskou na své sestry Mučednice vzpomínají. Každý rok na širokém hrobě prostě ozdobeném měkkými mechovými polštářky a bílými květy slaměnek, vyskládanými do zbožných symbolů, denně plápolají plamínky svíček.

 

 

… rok co rok přibude práce pro rytce mramoru a pár nových jmen zemřelých sester, které ukončily svou laskavou a obětavou cestu životem … s. M. Bohuvěra, Benona, Dárie, Maxmiliána, Verena, Domicilla, Felicita, Forérie, Vilemína, Virgínie, Realína, Maristella, Tarsicita, Erna, Venarda, Priska, Aurélie, Terezie, ? …

 

  

  

Matka Tereza

 

Smutek není žádná výkladní skříň, které si mají všimnou ostatní!

 

Smutný podzimí čas mám ráda a jeden plamínek svíčky pro všechny mé blízké duše stačí na to, abych si uvědomila, že mi tu chybí.

Je naprosto jedno, kde ten plamínek plápolá, když hřeje v srdci.

 

Podzim je krásný i se svou smuteční náládou.