24. Leden 2015 v 17.47, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Brambory, ROK V KUCHYNIZatím žádný komentář

Křupavé bramboráčky bez mouky

Křupavý bramborák bez mouky

 

Brambory jsou nejužitečnější plodinou v kuchyni a bramboráky patřily vždy ke klenotům bramborového repertoáru. Připravila jsem jejich dietnější verzi. Tyhle bramboráčky se připravují bez mouky. Aby byly pěkně křupavé, musí se brambory strouhat na hrubší nudličky.

Na čem si pochutnat v lednu?

ROK V KUCHYNI, to jsou moje zastaveníčka s domácími recepty, které se staly součástí stolních kalendářů. Mám z čeho vybírat, neboť je pro své čtenáře pravidelně chystám již od roku 2010 (5 let mám za sebou; další rok 2016 právě tvořím). Recepty tu jsou jednak pro inspiraci, ale též pro tu obyčejnou radost z každého ročního období, které mi dokáže vykouzlit za každého počasí velkou spoustu chutných zážitků a nezapomenutelných okamžiků.

Brambory, to je podle mě to nejrozmanitější kuchařské téma. Kuchař stojí před košem brambor se škrabkou v ruce doslova jako malíř se štětcem před bílým plátnem. Je tolik možností, jak začít … a to je pro mě vždycky velká výzva.

 

KŘUPAVÉ BRAMBORÁČKY BEZ MOUKY

pro 2 osoby potřebujeme:

500 g oloupaných syrových brambor, 100 ml horkého mléka, sůl, pepř, čerstvou nebo sušenou majoránku, dle chuti česnek, 1 vejce, teflonovou pánvičku a kvalitní tuk na smažení

 Postup přípravy:

Brambory nastrouháme na struhadle s velkými očky do mísy. Přelijeme horkým mlékem, aby brambory neztratily barvu, osolíme, opepříme a ochutíme majoránkou a strouhaným česnekem. Přidáme vejce a dobře zamícháme. Teflonovou pánvičku lehce vytřeme tukem a rozpálíme ji na vyšší teplotu. Do pánve klademe lžící malé hromádky bramborové směsi, které obrácenou stranou lžíce rozhrneme do kulatého tvaru bramboráčku a opékáme dokřupava po obou stranách. Bramboráčky nejlépe chutnají horké.

Soukromá historická vsuvka:

Historie tohoto receptu sahá do doby, kdy jsem žila ve Švýcarsku a měla chystat velkou hromadu oblíbených švýcarských Rösti. Kdo přípravu Rösti zná, tak ví, že je s tím trošku piplačka. Brambory se musí nejprve uvařit ve slupce, poté oloupat a rozstrouhat. Okořenit a podle zvyklostí opékat z obou stran na litinové pánvi. Ovšem výsledný produkt je pokaždé vynikající, proto na Rösti nedám dopustit a velmi ráda je připravuji. Jestli mají mít nějakou konkurenci, mohou ji dělat jedině křupavé bramboráčky. Oceňuji především jejich nenáročnost, úsporu času a vynikající chuť. Švýcarské Rösti, to je na delší povídání. Neexistuje jeden univerzální recept, protože každý kanton si je chuťově vylepšil po svém.

 

Bramborák, to není nic nového pod sluncem, ale je to bestseller, co tak krásně voní česnekem a majoránkou. Jen málokdo ho nemá rád. Oproti tradičním receptům je mnoho způsobů, jak si jeho chuť ozvláštnit. Jak chutnají bramboráky vám?

 

Dobrou chuť!

 

Kalendář s recepty Šárky Škachové, Rande s gurmánkou 2010, leden/13.týden

24. Leden 2015 v 13.39, napsala Šárka Škachová • Rubrika: LIDOVÉ PRANOSTIKYTři komentáře

Štěstí nosí kominík

Štěstí nese kominík, chytněte se za knoflík!

 

Povídání o kominickém řemeslu a o lidech, kteří mají v popisu práce rozdávat radost a nosit štěstí do domu. Sazí je kolem nás čím dál méně, ale teplo rodinného krbu se bez komínu neudrží. Když z kamen nebo krbu kouř nemůže, Váš kominík vám pomůže. A protože jich pár znám, udržováním tepla v našem krbu i kamnech jejich řemeslo již léta podporuji, dělám si pravidelnou schůzku s jedním z nich vždy v novoročním období. Štěstí si neschovávám jen pro sebe, ale nesu ho tímto článkem i Vám, milým čtenářům.

Kominický kalendáře budí zájem ve sběratelských kruzích

Staré kominické kalendáříky pro štěstí jsou opečovávány ve sbírkách nadšených sběratelů. (zdroj: internet)

 

Z historie kominických kalendářů

Na každém kominickém kalendáři bývala umístěna básnička a věnování od konkrétního kominického mistra či jeho pomocníka s uvedením roku. Kalendáře bývaly tak krásně vyvedené, že si je hospodyně pro štěstí nechávaly zarámovat. Věšely je v kuchyni, protože tato komnata platila za centrum rodinného života. Kominické štěstíčko tak měli na očích všichni členové rodiny a bylo dobře střeženo. Kominické kalendáře vydávaly každoročně řemeslné cechy a bývaly velice oblíbené.

 

Jak je to s kominickým štěstím?

Jakmile přišel do vsi kominík, bylo to štěstí pro celou ves.

„Kominík tak trochu připomíná čerta, a právě proto dokáže zahnat ďábly a zlé síly. Kominík představuje ochranu proti nebezpečí, ale i nemocem. A saze mají schopnost zneškodnit kouzla zlých čarodějnic. Kominík očišťuje komín, takže zachraňuje náš dům před nebezpečím požáru.“

V minulosti kominíci rozdávali ty nejžádanější kalendáře. Podarovali jimi každého, ke komu přišli, proto umounění rozdavači štěstí měli všude dveře otevřené.

Časy se mění a tak setkání s opravdovým kominíkem můžeme považovat za mimořádnou událost.

 

Kominík Karel Loukota a syn

Ale mně se letos poštěstilo!

Můj kominický kalendář pro štěstí na letošní rok už visí doma v kuchyni :-)

 

Vše nejlepší do roku 2015 mi přišel přát vážený pan kominík z rodinné firmy Karel Loukota a syn.

Letos jsem si smluvila rande s kominíkem hned na první den v novém roce. Jakmile se opravdový kominík objevil u našich dveří, hned jsem si ho vzala k nám domů a sáhla si na něj pro štěstí :-) Už to není takové, jaké to bývalo. Známkou pokroku je to, že kominíci už nejsou umounění od hlavy až k patě. Vážený pan kominík, Karel Loukota a syn, mě ujistil, že sazí je dnes možná méně než dřív, ale na to, aby mi přinesl štěstí do domu to nemá žádný vliv. Daroval mi opravdový kominický kalendář pro štěstí. Já mu na oplátku uvařila horkou černou kávu a nechala zkontrolovat kachlová kamna a krb. Když od nás odcházel, nemohla jsem si na nedostatek sazí na jeho kominické tváři a oděvu stěžovat. Tak jsem si na něj pro jistotu sáhla ještě jednou. Trochu toho štěstí nesu i Vám.

Kdo si chce štěstí pojistit sám, ten si bude muset sáhnout na svého kominíka sám. Společenstvo kominíků České republiky je tu pro nás, strážce a strážkyně tepla rodinných kamen a krbů, stále.

 

Jak došlo k tomu, že lidé sahají na kominíka?

Zajímalo mě, kde a proč se tak stalo. Zajímá vás co jsem se dozvěděla? Tady máte historku sahající do minulosti:

 

„Pointa tohohle zvyku se prý původně vztahovala k pravdomluvnosti kominíků. Mezi těmi se traduje, že když Marie Terezie jednou na zámeckém dvoře potkala dvorního kominíka, zeptala se ho, zda řádně prosmýčil všechny zámecké komíny. (Tehdy to bývaly komíny průlezné.) Jeho kladnou odpověď si nekompromisně na místě ověřila tím, že rukou přejela jeho vestu, a když dlaň zůstala černá, odpověděla „mouřenínovi“: „Máš štěstí!“

Bývalo také zvykem, že při vymetání komínů koncem roku rozdával kominík kalendáříky s nejrůznějším přáním. Většinou tam stálo: Hodně štěstí v novém roce přeje Váš kominík!

 

S naší touhou po teple domácího krbu komínů přibývá a to je jedině dobře.

Když kouř z komína nemůže, Váš kominík vám pomůže :-)

 

Víte, že slavností kominická uniforma je bílá? Že Francouzi nosí červené čepičky i šátky, Belgičané mají modré a Skoti chodí v sukni.

 

Pan kominík Josef Bažant si ze svého řemesla udělal krásného koníčka a proto jeho povídání rozhodně stojí za přečtení. A já mám radost, že za jedenáctou břízou na cestě od našeho domu směrem k Červené Lhotě stojí cedule, která oznamuje: tady končí jindřichohradecko a začíná táborsko. Co z toho plyne? Nic menšího než to, že v sousedství mám zase jednoho člověka, který má v popisu práce rozdávat lidem radost a štěstí J

Moc milý a zajímavý článek o panu J. Bažantovi byl vytištěn v Táborském deníku. Je to čtení pro radost, k užitku i poučení.

 

Možná by se na první pohled někomu mohlo zdát, že kominík na stránky o jídle nepatří, ale zasvěcení vědí, že bez řádného komínu se v kamnech nezatopí, na plotně neuvaří a o domácí pohodě potom nemůže být ani řeč. Do života na vsi dobré vztahy s kominíky patřily a patří i dnes :-)

Kdy a kde jste se s kominíkem potkali naposledy vy?

 

Spoustu toho obyčejného štěstíčka Vám přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knihy Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni a autorka blogu Šárčina škola vaření

22. Leden 2015 v 14.19, napsala Šárka Škachová • Rubrika: LIDOVÉ PRANOSTIKYDva komentáře

Lidové pranostiky. K čemu nám dneska jsou?

K čemu je nám pranostika? Já říkám, jak komu!

Vítám Vás u nás doma

Vítám Vás u nás doma, kde na pranostiky nejen věříme, ale také spoléháme, neboť nám nic jiného nezbývá ;-)

 

PRANOSTIKA JAKO METEOROLOGICKÁ PŘEDPOVĚĎ

Pranostiky vymysleli na základě dlouhého a pečlivého pozorování přírody naši předkové, protože jiné meteorologické předpovědi se jim nikde nedostalo. Na tyto přírodní signály byli zcela odkázání. Z tohoto prostého důvodu si lidé pranostiky nedovolili podceňovat a snažili se předvídat počasí na delší období co možná nejpřesněji, aby ze svých pracně obdělávaných políček a zahrad sklidili co nejlepší úrodu.Všech darů přírody si vážili, neboť se jednalo o hlavní zdroje jejich obživy.

 

NEŠKODIT, SPOČINOUT A SPLYNOUT

Ani já Matku přírodu nepodceňuji a snažím se jí přiblížit a naslouchat všemu, co je kolem mě. Má zahrada a ovocný sad sice již nejsou jediným zdrojem obživy mé rodiny, ale i tak je má zahrada a okolní příroda tou nejlepší utěšitelkou co znám. A protože jsem i duší zahrádkářka, mám zájem na tom, aby se na té mé zahradě všemu dobře vedlo a  vlastnoručně zaseté úrodě věnuji patřičnou péči. Mnoho produktů z rostlinné říše jsem si pro potřeby těchto gastronomických stránek sama vypěstovala a o to větší radost mám z toho, když je v kuchyni mohu zpracovat a poté se prostřednictvím receptů podělit i s Vámi. Někdo má svou zahrádku spíše k lenošení, ale i od toho ty naše zahrady jsou. Zahradě dělá radost už jenom to,  že jsme její součástí. Není přeci nutno pobíhat po zahradě zběsile s rýčem a každý kousek plevele vykázat ze zahrady ven. Mnohem důležitější je nechat zahradu žít svým životem a snažit se z přírody čerpat tu obrovskou kupu energie, kterou překypuje. Jednoduše na zahradě spočinout a v míru a tichosti splynout.

 

JSEM SBĚRATELKA STARÝCH ČASů

Jestli jsem Vám to ještě neříkala, tak jsem neúnavnou sběratelkou starých časů ;-) Lidové pranostiky do starých časů patří, to máte pravdu, ale nesouhlasím s názorem, že se z nich vytratilo lidské moudro. Vím, že tam je, a také jsem se o tom mohla  mnohokrát  i sama přesvědčit. Proto si neodpustím rubriku s názvem „Lidové pranostiky“ pro své potěšení založit. Věřím tomu, že mezi námi je nás víc, co nepochybujeme. A kdo dneska k přírodě ještě nepocítil tu silnou náklonnost, nevadí. Jistě se to s věkem bude prohlubovat. Je přeci krásné, že příroda nás nenutí, abychom ji milovali hned a s plným nasazením. Je tu pořád trpělivě s námi a odolává i lidské snaze zahnat ji do ústraní a na místo zeleně budovat betonové stavby. Jsem ráda, že jsem i já za dobu svého života zmoudřela a nebála se jít po cestě směrem blíže k ní. Jsem šťastná, když Prahu, své rodné město vidím ve zpětném zrcátku auta a uháním směrem ke krásnému jihu Čech. Je tu kraj pohádkový a ze svých oken mám miliónový výhled do dálky na romantický vodní zámeček s červenou fasádou.

vodní zámeček Červená Lhota
vodní zámeček Červená Lhota

Nebo to bude tím, že jsem na ty pohádky ještě nepřestala věřit (?)

 

VĚŘÍM VE STARÁ MOUDRA O PŘÍRODĚ

Tady u nás nás počasí a pranostiky ovlivňují mnohem víc než lidi ve městě, neboť příroda se tu na nás mačká ve velké přesile. 

Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik barev, vůní a chutí může mít česká zahrádka! Má zahrada je pro mě velkou utěšitelkou a milou živitelkou zároveň, ale díky ní si uvědomuji, že co příroda stvoří, to člověk nevylepší. Zůstávám v údivu nad tím, jak les voní v každém ročním období jinak. Jak měkce je les vystlaný mechovými polštáři,že ani srnka si nevšimne, jak blízko jsem se dostala do jejího teritoria. Jak zádumčivá umí být krajina, kterou jsem obklopena a jak hluboko do srdce i do duše se mi po letech života prožitých v našem domě na vsi dostalo tohle všechno pod kůži.

Vítám Vás u nás doma na zahradě (v té její neužitkové části, ve které se nejlépe relaxuje.

Vítám Vás u nás doma na zahradě

Tudy vcházím do zdánlivě méně užitkové části své zahrady, ve které se mi nejlépe relaxuje. Vládu jsem předala už dávno květinám a bylinkám, já jen občas lehce asistuji a sklízím to, co jsem před léty zasela. Vždy si u toho vzpomenu na jedno přísloví.

„Kdo chce být šťastný chvíli, nechť se vdá a ožení. Kdo chce být šťastný celý život, musí si pořídit vlastní zahradu.“

 

NA TENHLE KOLÁČ SI POČKÁM DO LÉTA

Náš život dnes není ovlivňován přímo ročními cykly, protože někteří si ani nemusí všimnout, že by se jim měla podle kalendáře změnit i strava. Plody léta si dopřávají po celý rok, tedy i v zimě, protože potravinářský průmysl na detaily ročních cyklů nehledí a chrlí potraviny trvanlivého charakteru od jara do podzimu beze změny sortimentu. Já se nesnažím přeskakovat z jednoho ročního období na druhé díky své mrazničce. U nás doma jsem nastolila taková pravidla, která s ročním cyklem korespondují. Borůvkový koláč je přeci nejlepší z čerstvě nasbíraných borůvek z našeho lesa. Už od prosince se na něj těším, ale s chutí vydržím na ten pravý borůvkový čas. A až přijde, opět nebudu borůvky strkat do mrazničky a sníme je všechny v čase, který jim byl vymezen.

 

Borůvkový koláč

Roční obdodí ale neovlivňuje jen skladbu našeho jídelníčku. Mně osobně ovlivňuje i náladu. Dnes je takový ten den, který nebe už ráno přiklopilo svou šedavou neproniknutelnou pokličkou. Přes větvě stříbrného smrku vidím za mlžnou hladinou rybníku na střechu červeného zámečku, jak se utápí v mlze a barva jeho fasády dnes nehází ty své optimistické stíny, které by mě lákaly vytáhnout paty z domu. Jdu zatopit v krbu, protože shledávám tuto dobu tím nejlepším časem, kdy bych mohla začít připomínat si dávné pranostiky a hledat v nich optimistické výhledy na dny budoucí, potažmo i na mé lepší vyhlídky z okna.

 

Vítám Vás u nás v sadu

 Vítám Vás u nás doma v sadu.

Stará brána původního selského stavení odděluje užitkový prostor ovocného sadu od zahrady ve dvoře. Dokud budou stát tyto brány, budou české vesnice na pohled jako malebné kulisy pohodlně stojící uprostřed okolní přírody, na kterých je vidět, že jedno s druhým souzní a vytváří pěkný celek.

JEN SE TAK DÍVAT BLÍZKO SEBE

Chci opět s chutí a respektem po celý rok naslouchat pranostikám našich předků, protože nemám důvod pochybovat o jejich moudru. S důvěrou se pokládám do náruče přírodních zákonů a budu věřit hlavně sobě, že příroda kolem mě nebude v mé společnosti strádat :-) Komu pranostika nepomůže, toho jistě potěší vzpomínky na časy, kdy příroda ruku v ruce s uměním naslouchat a pozorovat vše kolem sebe byla jedinou a tudíž i poslední meteorologickou předpovědí. I kdyby nemělo všechno na sto procent fungovat, je přeci důležité nezatratit to obyčejné pozorování věcí kolem sebe.

 

Poslední dobou se stalo smutným trendem přehlížet se navzájem. Více se přibližujeme k lidem vzdáleným, protože si můžeme vzdálenost snadno zkrátit pomocí moderních sdělovacích prostředků. Někdy si u toho ani nevšimneme faktu, že  jsou tu lidé, kteří stojí přímo vedle nás … a od těch se na míle nenávratně vzdalujeme.

 

Lidové pranostiky nás zase naučí pozorovat věci kolem sebe.

A to je ze všeho nejdůležitější!

Co se děje kolem nás, to přeci můžeme nejlépe ovlivnit.

 

 

Vítejte nejen v mé rubrice, ale též v mém domě, na mé zahradě, v mém sadu a v mé kuchyni.

Přeji Vám nejen krásný, dlouhý a pohodový celý rok. Kdo si zakoupil můj kalendář na letošní rok, tomu přeji rok plný dobré chuti.

Vítám Vás u nás v kuchyni

 

Šárka Škachová

autorka kuchařské knížky Rande s gurmánkou nejen v české kuchyni – kniha

Šárčina škola vaření – blog

 

11. Leden 2015 v 1.51, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Maso, drůbež, zvěřina, ROK V KUCHYNIJeden komentář

Hovězí líčka na černém pivu

hovězí líčka dušená
Dušená líčka nemusíme připravovat jen po francouzském způsobu a dusit je na červeném víně. Můžeme zůstat věrni českému pivu.
.
Na čem si pochutnat v lednu?
.

ROK V KUCHYNI, to jsou moje zastaveníčka s domácími recepty, které se staly součástí stolních kalendářů. Mám z čeho vybírat, neboť je pro své čtenáře pravidelně chystám již od roku 2010 (5 let mám za sebou; další rok 2016 právě tvořím). Recepty tu jsou jednak pro inspiraci, ale též pro tu obyčejnou radost z každého ročního období, které mi dokáže vykouzlit za každého počasí velkou spoustu chutných zážitků a nezapomenutelných okamžiků.

 

Dnes mám pro Vás hovězí líčka na černém pivu podle babičky ;-) Slovo babička zde není použito jako marketingový tah, ale je to hrdá připomínka toho, že i foodblogerky získávají nových rolí a dostává se jim skvělé příležitosti vychovávat u svého stolu stále nové a mladší budoucí znalce dobrého jídla! :-)

.

HOVĚZÍ LÍČKA NA ČERNÉM PIVU

Pro 4-6 osob potřebujeme:

1000 g hovězích líček, 5 ks cibule, 100 g slaniny, 500 ml černého piva, 1 lžíce medu, 3 větvičky čerstvého tymiánu, špetka majoránky, 2 bobkové listy, 4 kuličky nového koření, 4 kuličky celého pepře, sůl, jemně mletý pepř, 2 lžíce strouhaného chleba

Postup přípravy:

Slaninu nakrájíme na drobné kousky a společně s cibulí orestujeme do zlatova. Do hrnce vložíme hovězí líčka pokrájená na větší kousky, osolíme, opepříme a zakápneme medem. Přidáme bobkové listy, nové koření i celý pepř, majoránku. Maso zalijeme černým pivem, vložíme tymiánové větvičky a pod pokličkou zvolna dusíme cca 3 až 4 hodiny do úplného změknutí masa. Podle potřeby během dušení podléváme. Šťávu zaprášíme strouhaným chlebem a zvolna vydusíme do zhoustnutí. Podáváme s chlebem, zapíjíme dobře vychlazeným pivkem.

Dobrou chuť!

 

Kalendář s recepty Šárky Škachové, Česká kuchyně rok 2015, leden/2.týden

 

10. Leden 2015 v 13.39, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Něco pro dušiPočet komentářů: 12

PF 2015

ROK 2015 je už v plném proudu a já teprve naskakuji do rytmu nových dnů.

Přeji sobě i Vám, abychom měli stále dost důvodů a sil zatančit si třeba i v dešti!

3 damy v desti

Děkuji všem čtenářům a přátelům mého blogu za příjemnou společnost v loňském roce

a budu se těšit na naše společná setkávání i letos.

Ať nám ten nový rok zase báječně voní a chutná!

Srdečně přeje Všem

Šárka Škachová

www.gurmanka.cz

www.dolcevita.blog.cz

19. Prosinec 2014 v 12.09, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Drinky a nápoje, Gastrozajímavosti, Zahrada a bylinkyDva komentáře

Vánoční čaj s Baronem Hildprandtem aneb „Per angusta ad augusta“

Baron Hildprandt Likér ze švestek z Blatné

Ve vánočním čaji jsem našla úplně všechno, co mám ráda. Je v něm teplo a adventní pohoda. Nechybí mu velký příběh, odvaha, láska, hrdost, laskavost, pokora a rafinovanost. Když František Hildprandt znovu otevíral jihočeskou zámeckou palírnu na Blatné, dalo se tušit, že nebude dlouho trvat a sláva jeho ovocné destiláty nemine. V dubových sudech se při staření potkala výjimečná jakost našeho jihočeského ovoce s jedinečnou rodinnou tradicí. Výsledkem nemůže být nic jiného než čistě přírodní specialita s rafinovanou ovocnou chutí a vůní s aristokraticky jemným charekterem. A to bych chtěla zdůraznit! Likér má svůj důraz, ale též svou zvláštní jemnost, pro kterou jsem se nadchla. Inspirací pro vznik tohoto destilátu se stala původní receptura z dob založení lihovaru Františkem Hildprandtem. O kvalitu produkce se nestará nikdo menší než významný český mistr destilatér (prezident Unie destilatérů), pan Václav Šitner, odborník na slovo vzatý. A Barona Jana Hildprandta cítím za zády. Aby ne, když na vše sám osobně dohlíží.

Baron Hildprandt2 likér ze švestek z Blatné

Spočinutí u vánočního čaje

Kdy jindy si najít čas na klidné spočinutí u provoněného vánočního čaje a počtení si v příběhu s dobrým koncem? Příběh Františka Hildprandta si zaslouží pro svou velikost připomínku, neboť hrdý rod Hildprandtů skutečně dokázal naplnit krédo ze svého rodového erbu „Per angusta ad augusta“, tedy „Přes překážky ke slávě“.

 

RECEPT NA VÁNOČNÍ ČAJ

pro 2 osoby:

  • hrst sušených švestek (cca 10 ks)
  • 100 ml likéru Baron Hildprandt ze zralých švestek
  • čtyři hvězdičky badyánu
  • kousek celé skořicové kůry
  • 2 plátky pomeranče

postup přípravy:

Vzala jsem hrst sušených švestek sklizených na své jihočeské zahradě ze starých původních „pravých“ švestkových stromů a přelila je stopičkou ušlechtilého likéru Baron Hildprandt ze zralých švestek, kterému roční zrání v dubových sudech dalo velmi harmonickou a lehce nasládlou chuť s příjemnými tóny mandlí. Přidala čtyři hvězdičky badyánu, kousek celé skořicové kůry a plátky pomeranče (ideálně trochu rozpečeného v troubě). Čím déle času dostanou švestky na macerování v likéru s kořením, tím bude vánoční čaj silnější a voňavější. Nechávám stát pár hodin a poté přelévám vroucí vodou. Po několika minutách nalévám do skleněného pohárku. Doporučuji nesladit, protože likér čaji trochu své příjemné sladkosti předá a z mého hlediska je to tak akorát. A nyní mám konečně ten správný čas na dočtení příběhu o rodu Hildprandtů z nedaleké Blatné.

 

Mimochodem, zámek Blatná k mým vánocům patří od doby, kdy jsem poprvé viděla půvabný příběh Šíleně smutné princezny, který se z části na tomto vodním zámku natáčel. A že už je to let! V roce 1968 filmovou pohádku natočil Bořivoj Zeman a do hlavních rolí obsadil Helenu Vodráčkovou a Václava Neckáře. Kdo by tuhle klasickou vánoční pohádku neznal :-)

Dobrý likér nenechá nikoho posmutnět, proto ho o svátcích jedině vítám :-) A nemusí být jen v podobě vánočního čaje. Našla by se spousta dobrých nápadů, jak tento likérový poklad využít.

 

Baron Hildprandt4 švestkový likér z Blatné

 

Jak si rod Hildprandtů pamatují na Blatné?

Hildprandtovi se významně zasadili o rozvoj Blatné svými činy. Podporovali vzdělání a na důkaz toho postavili dětem školu. Pomohli zřídit železnici Strakonice – Blatná – Březnice. Muži se aktivně zapojovali ve válkách na obranu naší vlasti, přesto jim místo vděku byl v roce 1952 komunistickým režimem zkonfiskován veškerý majetek a rodina byla násilně donucena k vystěhování. Statečně čelili všem těžkostem a nebáli se ani práce v těžkých podmínkách, kterou tu museli nuceně vykonávat. V roce 1959 si jejich rodinný známý, etiopský císař Haile Selassie I., na prezidentu Novotném vyžádal svolení k jejich legálnímu vystěhování do Etiopie. Svolení dostal a Hildprandtovi tam zůstali až do roku 1975. Po komunistickém převratu a pádu císaře se vystěhovali na Baleáry a poté zpět do Evropy, kde se usadili v Gautingu u Mnichova. Odtud už to bylo domů na Blatnou jen kousek. V roce 1991 se vrátili zpět domů.

Více o rodu svobodných pánů z Hildprandtu se dočtete zde na webu: http://www.zamek-blatna.cz/zamek-blatna-hildprand.php

 

Máte-li rádi kvalitní ovocné destiláty s příběhem a chcete se o nich zjistit víc, s chutí si vyjeďte přímo do Blatné a stavte si i na krásném zámku a jeho přilehlých zahradách. Já mám pro vodní zámky slabost a mám to tam moc ráda. Více informací o zámeckém ovocném lihovaru Blatná také najdete na webových stránkách zde: http://www.liquib.cz/index.php?mn_page=1

Ušlechtilé destiláty můžete nakoupit též přes e-shop zde: http://www.1er.cz/Products?typ=destilaty&druh=ovocne-palenky

 

 

Přeji Vám krásný adventní čas, dostatek času na posezení u vánočního čaje, svařeného vína nebo punče a hlavně … hodně prožitých lidských příběhů s dobrým koncem.

 

Krásné svátky vánoční a mnoho dobrého do roku nového

Vám VŠEM, milé čtenářky / čtenáři a přátelé

přeje autorka stránek Gurmánka.cz

Šárka Škachová

 

 

 Objednat kuchařskou knížku: Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

 

28. Září 2014 v 11.38, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Z polévkové mísyDva komentáře

Bramborová polévka trošku jinak – moje verze s batáty

polévka se sladkými bramborami a houbami

polévka se sladkými bramborami – bramboračka batátová

 

Poctivá bramborová polévka (bramboračka) musí být z brambor. Není brambor jako brambor, použila jsem sladké brambory, tzv. batáty. Oproti tradiční české bramboračce jsem něco vynechala, ale batátům to prospělo a měly možnost lehce dominovat. Ve spojení s houbami a obvyklou zahoustlejší konzistencí výsledné polévky to byla „bramboračka“ par exellence.

Pokusit se u „bramboračky“ předepisovat přesné poměry surovin shledávám jako hloupost. Někdo ji má rád o něco víc bramborovnější, druhý šetří houbami nebo vynechává některou z obvykle přidávané zeleniny, protože si k ní jednoduše nevybudoval nejvřelejší vztah. Jediné, co bych doporučila, v této batátové verzi vynechejte majoránku a přidejte o něco víc česneku. Česnek si se sladkými bramborami krásně sedne do noty. Tak jako každé polévce, i téhle mé batátové prospějí zelené bylinky.

 

BRAMBORAČKA S BATÁTY

  • 1 velká cibule
  • 3-4 stroužky česneku
  • 1 velká sladká brambora
  • sušené houby
  • 1 pórek
  • 1 lžíce hladké mouky
  • 2 lžíce másla
  • sůl
  • hladkolistá petrželka

Na másle orestujeme oloupanou a drobně pokrájenou cibuli. Přidáme plátky oloupaného česneku a oloupaný sladký brambor, nakrájený na přiměřeně velké hranolky. Po krátkém zarestování zaprášíme moukou, krátce ji opražíme a zalijeme studenou vodou. Dobře promícháme a polévku přiměřeně osolíme. Přidáme předem namočené sušené houby a nakrájený pórek. Polévku vaříme cca 30-35 minut. Horkou polévku posypeme zelenou petrželkou a podáváme.

Do bramboračky klasické i batátové ráda používám sušené houby. Jsou aromatičtější, to je ten jednoduchý důvod. Ale použít můžeme i houby čerstvé. Letos o ně nouze není. Klasickou verzi české bramboračky jsem nevynechala ani ve své kuchařské knížce Rande s gurmánkou v české kuchyni, proto se k ní v tomto příspěvku nevracím.

 

BATÁTY, sladké brambory

S batáty se dají dělat zajímavé experimenty, ale mě osobně fascinovaly tyhle sladké brambory v Číně. Tam jsou tak oblíbené, že prodavači pečených batátů je vyprodají ještě za jízdy :-) Překvapivě jsou v této jednoduché úpravě vynikající.

pečené sladké brambory, Čína

Čína – prodavač pečených sladkých brambor, batátů

OBRÁZKY Z ČÍNY

28. Září 2014 v 2.39, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Pečení v peci, Slané pokušení, Světové specialityDva komentáře

Domácí recepty z pece

Nový kurs pečení v pec se školou vaření Chef parade

 

 

Vždycky mě zajímalo, jak asi voněl chléb pečený v dobře vytopené peci? Měl zvonivou kůrku a voněl dřívím? Jak se odhadla teplota pece vhodná k pečení?

Když mě něco zajímá, tak to musím zkusit. Ve vlastnoručně vytopené peci jsem upekla chléb, pizzu i masové pochoutky a o recepty se zde na blogu s Vámi ráda rozdělím.

 

Vyzkoušené recepty:

PIZZA MARGERITA / PIZZA NAPOLETANA / DOMÁCÍ TĚSTO NA PIZZU / PEČENÍ V PECI

 

Jak objednat mou kuchařskou knížku? Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

6. Září 2014 v 1.51, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Sladké hříchy, Zahrada a bylinkyPočet komentářů: 24

Švestkový koláč, švestkové knedlíky nebo něco jiného?

   švestková rozetka (4)

Švestková povidla, švestkové koláče a knedlíky u nás začínají vonět z každé chalupy, proto jsem si řekla, že se pokusím dát švestkám ještě trochu jiný rozměr a udělám malou změnu. Ovšem ke klasickým švestkovým koláčům, knedlíkům se švestkami a doma vařeným povidlům se žádnou švestkovou sezónu netočím zády. Ty na stole budou, protože je to pro mě osobně takové malé rozloučení s právě uplynulým létem. Po švestkách už to venku zebe a nechávám si zase zdát o letních dnech, které teprve přijdou.

 

Dnes Vás zvu na kynutou švestkovou rozetku, kterou jsem si upekla mezi vařením povidel a několika sklenicemi švestkového kompotu jen tak pro radost.

 

Kynutá švestková rozetka

Potřebujeme:

TĚSTO KYNUTÉ:

  • 500 g hladké mouky
  • 42 g čerstvých kvasnic (1 kostka)
  • 60 g přírodního cukru
  • 250 ml vlažného polotučného mléka
  • 80 g rozpuštěného másla
  • 1 vajíčko
  • na špičku nože soli
  • trochu nastrouhané citrónové kůry

NÁPLŇ DO ROZETKY:

  • hrst rozpůlených a vypeckovaných švestek
  • 250 g měkkého polotučného tvarohu
  • 2 lžíce moučkového cukru
  • 1 vejce
  • 1 skořicový cukr
  • 70 g másla
  • 1-2 lžíce rumu
  • ořechová jádra (vlašské nebo pekanové)

 

Postup přípravy:

Z uvedených surovin zpracujeme kynuté těsto a necháme cca 1 hodinu vykynout. Dnes jsem těsto zadělala v domácí pekárně, neboť jsem měla plno práce souběžně (švestková povidla, švestkové kompoty). Do mouky jsem přidala všechny sypké ingredience, udělala důlek, do kterého jsem rozdrobila kvasnice a přelila vlažným mlékem, poté přidala vejce a rozpuštěné vlažné máslo. Program těsto uhnětl během 45 minut. Těsto jsem nechala ještě cca hodinku dokynout a během této doby jsem ho několikrát lehce obrátila v míse. Mezitím je dost času připravit si tvarohovou náplň. Tvaroh utřeme s cukrem, přidáme vejce a trochu rumu (tradičního jindřichohradeckého). Hladkou tvarohovou směs nechám chvilku odležet v chladničce a vrátím se k těstu.

 

Pracovní desku posypu hladkou moukou a z těsta vyválím obdélník o rozměru 50 x 30 cm. Ten po celé délce pokapu rozpuštěným máslem a posypu skořicovým cukrem. Po delší straně zaroluji do válečku, který poté rozkrájím na menší dílky. Ty otočím a řeznou stranou položím na vál. Půlkou vypeckované švestky udělám do těstového koláčku důlek a švestku v něm ponechám. Položím ji řeznou stranou vzhrůru. Do důlku po pecce přidám trochu tvarohové směsi, položím druhý dílek švestky opět řeznou stranou vzhůru a místo pecky vložím jádro pekanového nebo vlašského ořechu. Jednotlivé naplněné dílky vkládám do dortové formy, předem vymazané máslem. Spodní díl formy vyložím pečicím papírem a máslem vymažu jen boční stěny. Každý dílek po stranách pošimrám mašlovačkou namočenou do rozpuštěného vlahého másla. Formu vyložím dosti těsně a ještě před pečením nechám cca 15 minut dokynout. Vkládám do rozehřáté trouby na 170 °C a peču tak 1 hodinu, kterou jsem po kontrole musela nastavit ještě deseti až patnácti minutkami. Vhodný je párátkový test, aby bylo jasno zda je správně upečeno. Jakmile povrch rozetky začne zlátnout, je to přesně ta doba, kdy chce z trouby ven. Vynesu ji na zahradu a tam nechám trochu prochladnout.  Než vychladne docela, je dobré najít si čas a ještě trochu povrch rozetky omašlovat máslem, do kterého můžeme přikátpnout trochu rumu. Když mi tahle voňavá švestková nádhera chladla na zahradním stolku, poprášila jsem ji moučkovým cukrem a okrášlila zelení ze svého záhonku. Ideální jsou drobné mátové lístky.

Pro snadnější přípravu přidávám i fotopostup:

švestková rozetka (3)

koláč se švestkami

švestková rozetka (6)

švestková rozetka (7)

švestková rozetka (5)

Trochu pracnější, ale věřte, že to bude stát za tu námahu ;-)

Dobrou chuť a užijte si švestkovou sezónu s plnou parádou!

švestková rozetka (2)

Já se švestkami rozhodně ještě nekončím. Pokud nevíte co s nimi, zkuste to jako já podle receptů z mé domácí kuchyně.

Pár dobrých rad a receptů najdete v mé kuchařské knize Rande s gurmánkou v české kuchyni (ZDE k nahlédnutí a objednání).

 

Švestková povidla bez míchání

Švestkové medailonky s vůní povidel

Buchty s mákem a švestkami

Švestková křupavá zavařenina s ořechy a červeným vínem

Švestková delikatesa

 

Jak objednat mou kuchařskou knížku? Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením. Najdete tam, krom jiného chutného čtiva i recept na švestková povidla a samozřejmě i na vynikající české buchty.

30. Červen 2014 v 23.57, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Chorvatsko, Salátové variace, Světové speciality, Sýry a sýrové delikatesyPočet komentářů: 18

Domácí balkánský sýr, šopský salát a balkánská pohoda u stolu

Balkánský sýr domácí

 

Kdo někdy nedostal chuť vyrobit si svůj oblíbený sýr doma? Receptů na domácí výrobu sýru s různou náročností přípravy se na internetu najde celá spousta, ale já, coby milovnice léta a  šopského salátu, sdílím zaujetí jednoduchým návodem na výrobu domácího balkánského sýru, které spočívá v naložení do slaného nálevu a následného odležení. Teprve potom přijde čas šopského salátu a pohody u stolu jako na Balkáně.

 

V podstatě se jedná o nasolený netučný tvaroh, který balkánskému sýru šlape tak trochu na paty. Je mi sympatické, že si jeho slanost mohu sama regulovat. Tento domácí balkánský sýr se dá využít do všech zdravých letních salátů naprosto skvěle. S domácí přípravou je opravdu minimum práce, ale nejdůležitější je zakoupit si ten správný tvaroh. Preferuji tvrdší tvaroh kulatého tvaru. Osvědčil se mi Lidl se svým produktem pod značkou Pilos, ale použít lze každý kousek tvrdého tvarohu na strouhání. Po tomto pokusu se rozhodně nepovažuji za šikovného sýraře amatéra, který má sýrařinu v malíku, ale s výsledkem jsem spokojená.

Balkánský sýr domácí

 

Na důkaz toho přidávám i recept na notoricky známý balkánský salát, který se bez balkánského sýru neobejde ani v nejmenším.

 

Ale na Balkáně nikdy nejde jen o suroviny nutné k jídlu. Mnohem důležitější je atmosféra, která panuje u stolu. A víte, že už se tam zase letos na pár dnů těším? V každém případě už balím a v tomto týdnu vyrážím na dovolenou směrem k pohostinnému jihu, ale před tím si ještě pochutnám na doma vyrobeném šopském salátu. Nedáte si také kousek? Zvu Vás!

Balkánský sýr domácí

 

Domácí balkánský sýr

 

Potřebujeme:

 

  • 1 ks tvarohu (220 – 250 g)
  • 1 l vody
  • 100 g soli

 

Postup přípravy:

 

Tvaroh vložíme do slaného nálevu, nejlépe do větší sklenice nebo jiné uzavíratelné nádoby a na 4-7 dní odložíme do chladničky. Po této době se sůl vpraví do tvarohu a ten chutí připomíná zmíněný balkánský sýr. Použít ho můžeme všude tam, kam běžně patří slaný balkánský sýr. Já preferuji saláty a mezi těmi balkánskými kraluje právě starý dobrý šopák ;-) Za týden už budu mít příležitost si tuhle balkánskou dobrotu vychutnat v zemi svého původu a poměřit tak jeho kvality s tím mým.

Šopský salát a Rakija

 

Šopský salát po balkánsku

 

Potřebujeme:

 

Rajčata, salátová okurka, papriky, cibule, zelená plocholistá petrželka, sůl, pepř, balkánský sýr, zálivka (olivový olej, ocet, sůl)

 

Poměr zeleniny je tak trochu na každém kuchaři, ale nejvíc by mělo být rajčat a okurky. Okurku oloupu a všechnu zeleninu krájím na menší kostičky. Osolím, opepřím a přidám nezbytnou jednoduchou zálivku. Na tu existuje takové pěkné balkánské pravidlo. To vám potom povím, ale nyní je nutné strčit šopák do chladničky, nechat ho pěkně odležet a před tím ještě celý povrch salátu pěkně zasypat nastrouhaným balkánským sýrem.

Šopský salát a Rakija

 

Balkánské pravidlo přípravy zálivky na salát

 

Pravidlo č. 1 – základní! – žádné jídlo na Balkáně se neobejde bez salátu!

Pravidlo č. 2 – neopominutelné! – žádný salát se neobejde bez zálivky!

 

Zálivku v ideálním poměru musí připravit vždy tři lidé: olivový olej přidá marnotratník, sůl se musí svěřit do rukou filosofa a závěrečnou trošku octu šplíchne lakomec. Jedině tak prý vznikne ideální poměr surovin na zálivku po balkánsku ;-) Mně ovšem nikdo nemusí říkat nic o skrytých poselstvích a o čtení mezi řádky. O té balkánské duši už něco málo vím ze svých vlastních zkušeností a otázku složitosti balkánské zálivky na šopský salát jsem si rozklíčovala pěkně po svém. A určitě od pravdy daleko nejsem!

 

Vzhledem k družné balkánské povaze a jejich pohostinnosti tu ale jde vždy o něco navíc. Pod záminkou složitosti přípravy salátové zálivky se rázem u stolu schází tři lidé. U jídla musí být příjemno a veselo. A protože Balkáncům to pálí (!), často si salát přibrousí kouskem čerstvé pálivé papriky.  A hned je tu důvod, proč nezapomenout na stůl k salátu postavit flašku kořalky. Dát si po jídle s přáteli po kalíšku rakije je přeci povinnost. Na Balkáně se od stolu nikam nespěchá a zpravidla tam také nikdo nepije sám :-)

 

Určitě ten jejich šopský salát je nejlepší, ale ani ten můj není k zahození.

Když se hecnu, tak všechny papriky před přidáním do salátu opeču na suché horké plotýnce! Jakmile jim naskáčou černé spálené puchýřky, přeložím je do kastrolu a pod pokličkou nechám vychladnout. Svrchní spálenou slupku pečlivě sloupnu, odstraním všechna semínka a poté paprikovou dužinu nakrájím na menší kousky. Takto připravená paprika je v šopském salátu (a nejen tam) naprosto jedinečná a věřte tomu, že jen tak v nějakém turistickém restaurantu vám ji nepřipraví. Kvůli nám se na Balkáně nikdo moc nepřetrhne, ale když na tuhle úpravu šopského salátu narazíte, berte to jako osobní náklonnost hostitele/kuchaře vůči Vám ;-) A už je tu zase důvod na důkaz poděkování pozvat hostitele (neodkladně!) na kalíšek rakije. Takhle se na Balkáně dělají saláty a přátelé!

 

Co je Balkán? Balkánský poloostrov tvoří 11 států: Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie, Rumunsko, Řecko, Slovinsko, Srbsko a z části i Turecko. Kolik z nich jste jich navštívili vy? Já krom Rumunska všechny. Pochopitelně tam není všechno ideální, ale když pominu složitosti lidské povahy, stále mi zůstává na paměti jejich pohostinnost, vynikající kuchyně a vůně moře, do kterého se místy zakusuje romantické skalnaté pobřeží.

 

Videorecept na klasický šopský salát

 

Objednat kuchařskou knížku: Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Seznam článků