10. Červen 2015 v 15.10, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Salátové variace, Zahrada a bylinky, ZeleninaTři komentáře

HLÁVKOVÝ SALÁT není jen hromádkou lupení na talíři

hlávkový salát

Hlávkový salát není jen hromádkou lupení bez chuti na kraji talíře, ale je to noblesní zelenina s dlouhou historií a zajímavou možností úpravy. Salát si zaslouží samostatný chod a patřičné servírování. Zpestřit si jídlo salátem je přeci každodenní nutnost, kterou tělo ocení. Letní jídelníček bez salátu je nepředstavitelný. Položila jsem si otázku: „Co vlastně vím o hlávkovém salátu?“ Umím ho vypěstovat a pár receptů zvládnu. O jeho historii toho moc nevím, proto si to jdu s chutí zjistit. Hlávkový salát potom povedu ve větší vážnosti, což mu jistě prospěje.

 

HLÁVKOVÝ SALÁT k létu patří, proto ho ráda chystám na různé způsoby a nezavrhuji ani staročeský přístup k jeho úpravě. Zvláště v případě, že si ho sama vypěstuji. Když se salátu daří, potýkám se s lehkým nadbytkem, ale vždycky vím co s ním. Salát je milostná předehra každé prostřené tabule, proto není žádoucí, aby vypadal jako bezduchá hromádka zeleného lupení. Zálivka ho pěkně zušlechtí, proto ji nikdy nevynechávám.

hlávkový salát

Moje tipy na přípravu hlávkového salátu:

Křehké listy salátu jsou vděčnou přílohou ke všem pečeným masům, ale je nutno připravit je s dobrou zálivkou, protože samotné listy nemají nikterak pikantní chuť. Kde je salát hlávkový, tam můžeme použít i mladé pampeliškové lupení.

HLÁVKOVÝ SALÁT SE ŠPEKEM PO STAROČESKU
Omyté listy salátu osušíme a podle potřeby natrháme na menší kousky. Vyskládáme na mísu, osolíme a pokapeme voňavým čerstvě vyškvařeným špekem a zakápneme octem.

HLÁVKOVÝ SALÁT S KYSANOU SMETANOU
Omyté listy salátu osušíme, natrháme na menší kousky do misky a přelijeme zálivkou rozmíchanou z kelímku kysané smetany, špetky soli, cukru, pepře a vinného octa.

HLÁVKOVÝ SALÁT S HOŘČIČNOU ZÁLIVKOU
Omyté listy hlávkového salátu pokapeme na míse hořčičnou zálivkou, kterou si připravíme z jedné lžíce francouzské hořčice, špetky soli, mletého pepře, 2 lžic oleje a jedné lžíce octa. Přidáme drobně usekané vařené vejce a podáváme s pečivem.

Salátová zálivka Vinaigrette (čteme vinagret) – Tato základní salátová zálivka pocházi z francouzské kuchyně a připravit se dá během chvilky a takřka bez zašpiněného nádobí. Stačí si vzít zavařovací sklenici odpovídající velikosti a pustit se do toho. Do sklenice se širším hrdlem přidáme 1 lžíci citrónové šťávy, 1 lžíci vinného octa, špetku jemně mleté mořské soli, špetku cukru, špetku čerstvě namletého černého pepře, 7 lžic olivového oleje, ¾ lžíce hořčice (dijonské). Sklenici zavíčkujeme a všechno pěkně protřepáváme, dokud se jednotlivé ingredience nespojí v hladkou tekutou emulzi. Zálivku můžeme snadno připravit i v misce a dobře ji prošlehat metličkou. Doporučené poměry surovin jsou jen „doporučené“, protože zálivku si každý musí připravit na míru své vlastní chuti. Přidat i ubrat na poměru je doporučeno. Někdy přidávám drobně nasekané čerstvé bylinky (petrželku nebo bazalku) a místo cukru přidám lžičku medu.

hlávkový salát v mém skleníku

Z HISTORIE HLÁVKOVÉHO SALÁTU

V Čechách mají salát rádi jen tak natrhaný do misky a utopený ve sladké zálivce příjemně vyladěné kvasným octem. Když je salát čerstvý, je to osvěžující záležitost, kterou si pamatuji z dětství, protože tak se připravoval nejčastěji. Někdo si přilepšil sladkou nebo kysanou smetanou, rozškvařeným špekem či hořčičnou zálivkou s vařeným vejcem. Co víme o historii této běžné zeleniny? Vydala jsem se po stopách zeleného salátu a ponořila se hlouběji do dějin. Hned u mě tahle zelenina vzrostla na ceně, protože se objevovala na mnoha vznešených tabulích a těšila se pozornosti urozených labužníků a gurmánů napříč dějinami.

Hlávkový salát (Lactuca sativa) nechutnal jen gurmánům tohoto století, ale našel spoustu obdivovatelů v řadách národů starověku. Staří Peršané s oblibou salát připravovali v VI. století před Kristem za časů svého dobrodružného krále Kambysa, který nemohl odolat bohatství země egyptské a podmanil si ji silou. Hlávkový salát už znali i Řekové pod názvem tridax. Ze zápisků moudrého Theofrasta rozeznávali tehdejší zelináři dokonce tři nejrůznější salátové druhy.

Řekové brzy odevzdali své salátové vědomosti Římanům, u nichž zelinářské věda v oboru hlávkového salátu vystoupala na žebříčku pokroku ještě o stupínek výše. Columella se obšírně rozepisuje o pěstování salátu a radí, aby byl na vrcholek každé mladé rostliny vložen těžší předmět, ideálně střepina, která salát přiměje růst do šířky a ne do výšky. O pěstování salátu poučuje a uvádí i seznam pěstovaných salátových druhů. Byly to především čtyři nejčastěji pěstované druhy: salát caeciliánský se zkadeřenými listy, kapadocký s tlustými a bledě zelenými listy hřebenatě dělenými, jemňoučký a křehký salát cyperský a nejoblíbenější salát té doby, zvaný bílý s listy nakadeřenými. Ten se pěstoval v tehdejší Hispanii.

Klášterní zahrady raného středověku a zelinářské kultury bohatých velmožů na poloostrově Apenninském dodaly salát – doplněný o jiné důležité zeleninové plodiny a koření starořímských zelinářů – do střední a severnější Evropy. Zeleninové snahy krále Karla Velikého doporučovaly velkou měrou hlávkový salát, ale pevný kořen zapustil ve střední Evropě až ve středověku. Mateřskou rostlinou salátu je prý plevel našich rumišť, locika planá, tzv. locika kompasová (Lactuca serriola). Roste v teplejších oblastech Středomoří. Proč „kompasová“? I na tuhle otázku jsem si našla odpověď ve svém zelinářském sešitě. „Tato složnokvětá rostlina je kromě pravděpodobného mateřství vzhledek k hlávkovému salátu hlavně zajímavá tím, že může být náhražkou důležitého kompasu. O této vlastnosti lociky nás snadno přesvědčí pozornější pohled na rostlinu, jejíž listy na ose stavějí se svými kracovitě rozeklanými čepelemi vždycky do svislé roviny od severu k jihu. V tom směru, odkud vidíme nejmenší část listové plochy, je zároveň směr sever-jih a tedy také rovina ručičky busoly.“

Sorty hlávkového salátu pěstované od nejstaršího starověku, se v průběhu let velice množily. Časopis Le bon Jardinier v roce 1880 uvádí, že salátových zahradních odrůd a sort napočítal na víc jak 40. A to počítal jen ty, které byly pěstovány ve Francii. Salát byl za vlády francozského krále Ludvíka XVI. první rychlenou zeleninou pěstovanou v zahradách pod sklem a byly mu připisovány léčivé účinky. Již tehdy existovaly formy s různou barvou listů od světle zelené po sytě zelenou, skvrnitou a byly vyšlechtěny žlutolité i hnědolisté odrůdy.

Salátoví odborníci dneška napočítají na několik stovek odrůd a všechy jsou ceněny pro obsah minerálních látek, vitamínů a hořčin. Mnoho z nich jich přišlo na svět skrze pilné zahradnické a zelinářské ruce a tak mají i pěkně přiléhavá jména. Ze starších dob jsou to různé Kamenáče a Kamenáčky, Rychlíky, Tvrdohlávky a zajímavostí je Hradecký Votrok. Hlávkové saláty jsou již léta na našem jídelníčku nejběžnější a nejoblíbenější zeleninou a recepty na ně nechybí v žádné dobové česky psané kuchařské knížce. Nejčastěji recepty popisují přípravu hlávkového salátu se sladkou vodou, do které se natrhají omyté listy hlávkového salátu, ale nevyhýbají se ani smetaně sladké či kysané a kostičkám dokřupava vyškvařeného špeku. Dnes je častější použití listů hlávkového salátu do salátových pestrých směsí, které se doplňují vhodnou zálivkou připravenou z kvalitního oleje (nejlépe za studena lisovaného), octa, soli, pepře, bylinek. Jak je komu libo.

Bohemia olej extra panenský

V této souvislosti je vhodné připomenout, že nemusíme zůstávat pouze u dováženého olivového oleje, ale můžeme vyzkoušet též mnohé české kvalitní oleje připravené lisováním za studena, které chutnají naprosto skvěle. Bohemia olej je 100 % přírodním produktem a k doma vypěstovanému hlávkovému salátu je skvělým partnerem. Jeho místo je čestné, v zálivce. Ta totiž může u salátu naprosto všechno ovlivnit. Chuť a kvalita oleje pro zálivku je zásadní. Objevila jsem zajímavou řadu domácích olejů, tak si jistě vyberete podle svého kulinárního záměru. Je libo slunečnicový, řepkový, makový, lněný, hořčičný, konopný, dýňový, hroznový, z vlašských nebo lískových ořechů? To vše v panenské a prémiové kvalitě je k mání od české firmy Bohemia olej. Dobré české produkty podporuji vždy s nadšením a ráda. Tento objev mě skutečně potěšil a hned jsem si rozšířila domácí skladové zásoby oleje i o tyto české produkty. Oleje ani salátu totiž není v létě nikdy dost!

 

Hlávkový salát není přehlíženou zeleninou dneška a zahrádkáři se jeho pěstování s nadšením věnují. Nedělám to jinak, proto přináším pár fotek z mého pěstitelského úsilí :-) Stačí nakoupit sadbu a včas zasít.

Letos jsem sázela odrůdu MARATON, tzn. raný polní salát s vysokou odolností proti vybíhání do květu. Je určen pro jarní výsadbu i pro podzimní pěstování s výsevem v červenci. Narůstají mu velké žlutozelené hlávky s pěkně prolamovanými křehkými bublinatými listy vynikající chuti.

ČERVÁNEK na mě působí romanticky. Jedná se o červenohlávkovou odrůdu raného polního salátu, která je určena pro jarní, letní i podzimní pěstování z výsadeb i přímých výsevů. Vytváří pevné a těžké hlávky střední velikosti a na talíři působí opravdu velmi dekorativně.

Salát hlávkový KRÁL MÁJE I. – NOSTALGIE mám také moc ráda. Protože nejsem salátový odborník, vybírám si zeleninu i podle jména a myslím, že to není špatná cesta :-)

hlávkový salát král máje nostalgie

 

Jaké vztahy máte s hlávkovým salátem vy osobně? Máte nějaké zajímavé rady pro jeho pěstování či využití v kuchyni? Ráda si o tom s vámi popovídám, protože dobrých rad není nikdy dost a vítám je v komentářích.

A co že bude u nás k obědu? Rozhodně nevynechám porci čerstvého hlávkového salátu. Mám totiž svůj vlastní po ruce. Do zahrady nechodím jen meditovat, ale občas přiložím ruku k dílu a to potom ocení rodina třeba u oběda. Od této chvíle povedu hlávkový salát ve větší vážnosti, protože je to urozená zelenina, která tvořila velké dějiny. V mé kuchyni sice tvoří jen malé dějiny našeho letního jídelníčku, ale i přesto jsem mu vzdala poctu tím, že jsem hlávkovému salátu věnovala tento samostatný článek. V něm jsem si uspořádala všechny mně známé informace a potěšila tak svou zahradnickou duši. Jakmile ho přenesu ze sadu do kuchyně, potěším tím i labužnickou podstatu, která třímá v každém z nás.

Dnes se loučím s láskou k létu a s láskou k zelenému salátu :-)

Šárka

 

Spoustu radosti z domácího vaření Vám přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knihy Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni a autorka blogu Šárčina škola vaření

 

 

 

 

 

 

10. Červen 2015 v 0.30, napsala Šárka Škachová • Rubrika: KUCHAŘKY a jiné knihy (recenze, Voňavá literaturaDva komentáře

Lahodně s Ellou

Lahodně s Ellou

 

Kniha Lahodně s Ellou Woodwardovou je nový bestseller mezi kuchařkami

Z blogu vychází Ellina první kuchařka Deliciously Ella (Lahodně s Ellou), historicky vůbec nejprodávanější kulinářská novinka Velké Británie. Kniha boduje také u strávníků za velkou louží ve Spojených státech. České vydání je po původní britské a americké verzi vůbec první v Evropě (vydává knihkupectví Knihy Dobrovský).

„Úžasné přísady a neuvěřitelná jídla, která bude vaše tělo milovat.“ Toto je první věta, kterou se z obálky kuchařské knihy dozvídám a hned si pokládám otázku, co asi tak může o mých chutích vědět mladé děvče z obálky, kterému je sotva dvacet let (?) Otevírám knihu a s ní i příběh mladé britské foodblogerky. Deliciously Ella není o držení diet nebo snad hladovění, je o počítání výživných látek a ne kalorií. O jídle zdravém, přírodním a vždy vynikajícím. Hodlám knihou listovat dál, abych se tedy dozvěděla něco nového a zejména lahodného.

Ellu zatím neznám, ale k seznámení napomůže úvodní příběh autorky, který Ella čtenářům a svým foodblogovým fanouškům vypravuje. Začíná tím, že ještě před čtyřmi lety byla totálně závislá na sladkém cukrářském zdobení všeho druhu. Její život byl plný čokolády, karamelu, zmrzliny, gumových medvídků … Hned si pomyslím, že moje závislosti v mládí také nechyběly, ale byly poněkud rafinovanější a neodehrávaly se v cukrárně :-) Potom se dozvídám o tom, že Ella neměla ráda ani ovoce a zeleninu, krom pečené kukuřice a banánů. Zvláštní upřímnost od autorky kuchařské knížky, nemyslíte? Ella si tu na nic nehraje a jednoduše přiznává, že o jídle toho moc nevěděla a její chuťové preference byly poněkud nedoporučeníhodné. Začínám být o to zvědavější, o čem že ta její kuchařská knížka vlastně bude?

 

Lahodně s Ellou1

 

Poté se dozvídám o vážné nemoci, kterou si Ella prošla ve chvílích, kdy jako devatenáctiletá žila v Paříži a snažila se prorazit jako modelka. Místo na přehlídková mola putovala na nemocniční lůžko a po obtížném stanovení diagnózy přišlo období plné léků. Zvrat nastal až tehdy, kdy se Ella sama začala zaobírat stravou, holistickými a přírodními způsoby léčby a obklopila se inspirativními lidmi. To ji přivedlo ke stravě založené na celozrnných potravinách, ovoci, zelenině a dalších přírodních plodinách. Vzdala se masa, mléčných výrobků, cukru, lepku, průmyslově zpracovaného jídla, chemicky ošetřených potravin a konzervantů. Převrátila svůj život naruby, a to zcela dobrovolně.

Jakmile se její jídlo stalo lékem, příznaky nemoci se zmírňovaly, do těla se navracela energie a netrvalo dlouho, vznikl blog Deliciously Ella. Kvůli blogu si dala předsevzetí, že na něj bude vkládat 3 recepty týdně a tím se do svého způsobu vaření skutečně zamiluje. Stalo se. Důkazem je tato kniha. Změnit způsob stravování označuje sama Ella za tu nejlepší věc, kterou pro sebe udělala. Ella dnes nebere žádné léky, překypuje energií a v jídle našla novou radost ze života. Její recepty jsou jednoduché a snadno realizovatelné v každé domácí kuchyni.

 

Lahodně s Ellou2

 

Třeba si řeknete, že nechcete být bezlepkovým veganem jako Ella, ale něco málo v jídelníčku změnit ve svůj prospěch by se vám mohlo hodit. Zamilovat se do opravdového jídla vzešlého z přírody jde snadno. A to je přesně to, k čemu Ella, autorka netradiční kuchařské knížky a foodblogu, své čtenáře láká. Myslím, že se to nedá odmítnout ;-) Hned jsem si udělala chuť na její batátové brownies, čočkovou boloňskou omáčku, čokoládový dort z červené řepy s kokosovou polevou nebo limetkový koláč, který sama autorka označuje za nejodvážnější recept z celé knihy.

Foodblog Deliciously Ella rozhodně stojí za bližší seznámení.

Kuchařka Lahodně s Ellou si místo najde všude, protože je to kniha, která dokáže do kuchyně vnést svěží závan zdravého a lahodného jídla a obohatit jídelníček o zajímavé suroviny, které v české kuchyni zatím nezdomácněly, ale přesto jsou dnes snadno k sehnání. V každém případě je to kuchařka, která vás nenechá ani chvilku strádat nudou. Vaří se podle ní snadno, proto je doporučeníhodná i začátečníkům, ale se zárukou, že jídla budou chutnat i těm, kteří se v kuchyni dokáží pohybovat s noblesou a jistou rutinou. Jde poznat, že autorka knihu psala se skutečnou vášní pro dobré jídlo, ve které věří a jeho přípravu se nesnažila zbytečně komplikovat složitými kuchařskými postupy. Pro vyznavače zdravého životního stylu je kniha nepostradatelná.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku knihkupectví Knihy Dobrovský.

 

 

 

4. Květen 2015 v 11.30, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Domácí konzervace, Staročeská tradice, Zahrada a bylinkyPočet komentářů: 30

PAMPELIŠKOVÝ MED

 pampelišky1

Recept na pampeliškový voňavý med krok za krokem mám doma rukou psaný a mnohokrát vyzkoušený.

Pampeliškový med pravidelně patří k úplně prvním suvenýrům sezóny, kdy se snažím kus přírody nacpat pod zavařovací víčka. Hlavní sezóna teprve začne a mně se zdá, že na ni mám dost zavařovacích sklenic i elánu. Nyní zbývá jediné … najít čas a nic nepropásnout. Jaro je krátké a pampelišková sezóna obzvlášť rychle odlétne na křídlech utkaných z chmýří bílých paraplíček …

 

PAMPELIŠKOVÝ MED

potřebujeme:

  • 400-450 ks rozkvetlých pampeliškových květů
  • 2 ks citrónů s chemicky neošetřenou kůrou
  • 2 litry vody
  • 2 kg cukru (preferuji třtinový)

postup přípravy:

Pampeliškové hlavičky sbíráme nejlépe dopoledne. Jakmile oschne ranní rosa, dělají si na květy zálusk i sousedovy včely, proto musím být rychlejší, aby pampelišky měly dost nektaru potřebného pro výrobu domácího medu. Natrhané květy zbavíme nečistot, tzn. že z nich musíme odstranit případné broučky, kteří se tu rádi zabydlují. Pouhým ofoukáním mnoho nespravíme, raději pampelišky propláchneme pod vodou a čisté květy nasypeme do velkého hrnce. Přidáme na kolečka nakrájené citróny i s kůrou (odstraníme jen hořká jadérka). Zalijeme vodou (2 litry budou stačit) a přivedeme k varu. Povaříme cca 12-15 minut mírným varem a poté necháme vychladnout a do druhého dne v chladu odstát. Druhý den pampeliškový výluh slijeme přes jemné sítko (nejlépe vyložené lněným kapesníčkem nebo utěrkou. To můžeme zopakovat klidně 2x po sobě. K výluhu přidáme cukr a na plotně mírným varem povaříme až do zhoustnutí. Během varu lehce promícháme a sledujeme, jak se postupným vypařováním vody pampeliškový med zvolna zahušťuje. Horký med plníme do malých vyvařených skleniček se šroubovacím uzávěrem a uskladníme ho v chladu a temnu. Než ho odnesu do sklípku, nejméně 2 až 3 skleničky sníme okamžitě :-)

 

pampelišky pampeliškový med

 

Na pampeliškový med je ten nejvyšší čas. Recept nehledám, používám starý osvědčený návod, podle kterého med z pampelišek vařívala i moje babička. Občas si chuť poladím nějakou vhodnou bylinkou, ale hlavně, nepoužívám bílý rafinový cukr, jak to dělávala babička. Raději se přikloním k cukru třtinovému. Hlavním důvodem je vliv na chuť a barvu výsledného produktu. Ono natrhat 400 pampeliškových hlaviček dá pěkně zabrat, tak přeci si to nezkazím na závěr cukrem. Rozhodně se přikloním k tomu nejlepšímu, který seženu. A pamatuji si, že babička květy neproplachovala, protože z nich nechtěla odplavit pyl. Natrhala je do košíku, potom je nasypala do zástěry a všechno živé vytřepala ven :-) Letos si to s proplachováním také rozmýšlím … Nech brouka žít! :-)

Nech brouka žít

Krásný pampeliškový čas!

pampelišky2

Krok č. 1 – sběr pampelišek – potřebujeme 400 – 450 ks rozkvetlých květů

PAMPELISKOVY MED

Krok č. 2 – očištěné květy pampelišek naložíme do hrnce (přidávám dle chuti bylinky, citrón, pomeranč)

PAMPELISKOVY MED1

Krok č. 3 – k pampeliškám přidáme bylinky i nakrájené citrusové plody

PAMPELISKOVY MED3

Krok č. 5 – hrnec s pampeliškami je připraven k zalití vodou

PAMPELISKOVY MED4

Krok č. 6 – zalijeme přiměřeným množstvím vody a na plotně 15 minut mírným varem povaříme

PAMPELISKOVY MED5

Krok č. 7 – povařené pampelišky necháme vychladnout a odstát do druhého dne

….. další kroky nutné k dokončení receptu budou následovat v závislosti na mém pracovním tempu :-)

P.S.

Mé pampeliškové počty. Kvetly pampelišky a nám do rodiny přišlo miminko. Tenkrát to byl velký moment překvapení, protože se do posledních vteřin nevědělo, zda to bude holka nebo kluk. Byla to princezna pampeliška II. a dostala jméno Petruška. Letos zase vykvetly pampelišky a mému dítku bude 30. let. Nemohu uvěřit tomu, že pampeliškový med vařím již 30. sezónu! :-)

 

Dobrou chuť přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knížky Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni, kterou můžete zakoupit

zde:  náhled do kuchařské knihy a možnost zakoupení

Bude mi ctí a potěšením ;-)

15. Duben 2015 v 12.16, napsala Šárka Škachová • Rubrika: KUCHAŘKY a jiné knihy (recenze, Něco pro duši, Z autorčina šuplíku, Zapsáno v kalendářiDva komentáře

Vzpomínka na Marcellu Hazan

Marcella Hazan - velká dáma italské kuchyně

Marcella Hazan – velká dáma italské kuchyně

 

Marcella Hazan pro mě bude stále tou ženou, která se vetkla hluboko do mé duše a ovlivnila můj životní pohled na život a jeho priority. Díky ní je provoněn vonnými parami štěstí linoucími se z mé kuchyně, kde jsem si vybudovala svůj soukromý chrám tělesného blaha a duševní pohody. Jsem ráda, že jsem žila ve století Marcelly !!! Dnes by se dožila 91. let. Uvnitř sebe mám pocit, jako by tu byla pořád. Proto si dnešní den nemohu odpustit vzpomínku a rozhodně si uvařím něco molto tipico italiano … la vita è bella! Díky za její životní moudrost vloženou do kuchařských knih, které ač o něco skoupější na obrázky, jsou tím nejbarevnějším spektrem celého jejího života. Mám ráda opravdové životní příběhy a ten její přesně takový byl.

 

Marcella Hazan by se dnes dožila 91. let. Nejen z tohoto důvodu ji patří moje vzpomínka.

Já totiž stále věřím na sílu ženské energie ve světě gastronomie. Je mnoho úctyhodných dam, které pilíře kuchařského řemesla (nejen regionálních kuchyní) vyztužily svou pílí, láskou a zkušeností. Jejich vrozený mateřský cit jim velel podat pomocnou ruku všem, kteří ji potřebují a chtějí přijmout. Psaly krásné, moudré a poctivé kuchařské knihy. Dnes kuchaři na celém světě přiznávají, že velkou inspirací pro ně byly právě ženy v kuchyni a netají se ani tím, že staré kuchařské knihy psané ženskou rukou považují za „bible poctivého vaření“. S jejich zkušenostmi se na vrcholky kulinárních úspěchů dá šplhat mnohem snadněji, proto není radno na tyhle dámy zapomínat. I když se kolem nich nenadělá tolik humbuku, pořád tu jsou a stále budou s námi. Jakmile otevřu tyhle staré kuchařské knihy, už ani nepočítám kolikrát jsem to udělala, vždycky mám ale pocit, že objevuji něco nového, současného a převratného. Proč tohle kouzlo mnoha novým kuchařským knihám chybí? Něco mi našeptává, že je to prosté. Tenkrát psaly knihy dámy se zkušenostmi. Ty se nedaly jen tak někde vyčíst, ale musely se skutečně prožít. A je to právě prožitek a zkušenost, co v kuchařských knihách dnešních dnů můžeme postrádat. Netajím se tím, že vlastní prožitky a zkušenosti jsou pro mě víc než celá přečtená knihovna. Ovšem život bez velké a přečtené knihovny by také za nic nestál :-) Nakonec nejdůležitější ze všeho je dělat věci s láskou. A Marcella Hazan byla velká laskavá žena. Pro mě jedna z nejdůležitějších. Báječná žena se zkušenosti pro život a báječná žena-autorka do mé knihovny.

Dá se vůbec v dnešních kuchařských knihách najít něco nového?

13. Březen 2015 v 11.16, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Předkrmy a chuťovky, ZeleninaTři komentáře

Mrkvová pomazánka s tofu

mrkvová pomazánka s tofu

Mrkvová pomazánka s tofu

Výhodou pomazánek je to, že na ně nemusíme chodit s žádným receptem. Jednoduše vezmeme to, co máme zrovna doma. Nechala jsem se inspirovat mrkví a balíčkem marinovaného tofu.

 

Pro 4 osoby potřebujeme:

5 ks mrkve, sůl, 1-2 cibule, 1-2 stroužky česneku, olivový olej, ½ lžíce třtinového cukru, 1 balení marinovaného tofu, citrón, tymián, lžička hořčice

 

Postup přípravy:

Oloupanou a povařenou mrkev slijeme a nakrájíme na menší kousky. V pánvi na olivovém oleji zpěníme oloupanou a drobně nakrájenou cibuli. Přidáme drobně nakrájený česnek, mrkev, 2 plátky citrónu, čerstvý tymián, a zasypeme trochou třtinového cukru. Za stálého mícháme necháme lehce zkaramelizovat. Tofu nastrouháme na struhadle s většími slzičkami a přidáme k mrkvi. Ochutíme solí, lžičkou hořčice a necháme vychladnout. Do mrkvové pomazánky přidáme lžíci přírodního sýru nebo kysané smetany či hustějšího jogurtu. Kdo nepočítá kalorie, může přidat i trochu dobré majonézy. Pomazánku mažeme na krajíčky tmavého chleba a zdobíme snítkou tymiánu.

K mrkvové pomazánce jsem podávala domácí podmáslový chléb – recept bude následovat.

 

Spoustu radosti z domácího vaření Vám přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knihy Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni a autorka blogu Šárčina škola vaření

8. Březen 2015 v 13.37, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Z autorčina šuplíku, Zapsáno v kalendářiDva komentáře

Všechno nejlepší k MDŽ těm, které vědí, že …

Všechno nejlepší k MDŽ těm, které vědí, že …

Mezinárodní den žen není tak zprofanovaným svátkem, jak se nám snaží doba namluvit. A ani KARAFIÁT není vůbec obyčejná socialistická květinka.

 

MDŽ – Mezinárodní den žen není původem žádný socialistický svátek, ale jedná se o mezinárodně uznávaný den stanovený k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1909. Od roku 1911 je poprvé oslavován v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA. Podstatou svátku bylo usilovat o volební právo žen. Od roku 1975 je klasifikován jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj.

 

Po dlouhá léta byl tento svátek ověnčen rudými karafiáty.

 

karafiaty retro

 

zdroj obrázku /On-line květinářství /Praha: http://www.kvetinydnes.cz/prodej/Retro-kytice—Karafiaty-na-MDZ-1

Karafiáty někteří kupují už jen pro legraci a vnímají je nostalgicky jako symbol socialismu. Tři vytáhlé stvoly hvozdíku s červenou kudrnatou hlavičkou, vyčouhlá větvička asparágusu a nezbytný lýkový provázek. To bývala obvyklá květinová nádhera doprovázející každičký socialistický svátek. K tomu obložené chlebíčky a krabice s čokoládovými bonbóny.

 

Proti karafiátům – hvozdíkům, ale vůbec nic nemám a vlastně by mi ani nevadilo, kdybych po letech zase nějakou tu symbolickou karafiátovou kytici dostala. Jako květina je to nesmírně vytrvalý držák a ve váze vydrží bez újmy na kráse a v dobré kondici dost dlouho. Krom rudé barvy se hvozdíky pyšní celou barevnou paletou jiných odstínů a tak by dnešní březnový den karafiáty pěkně rozsvítily. Zvláště proto, že je to květina s pěknou českou historií, za kterou stojí úspěchy klatovských zahradníků.

KLATOVSKÉ KARAFIÁTY

 

Když už je den MDŽ, proč si nepřipomenout, jak vnímáme mámu v proměnách času?

 

Ve 4 letech: – Máma ví všechno!

8 let: – Máma ví hodně!

12 let: – Máma neví všechno!

14 let: – Máma neví nic!

16 let: – Máma je nula!

18 let: – Máma je z jiný doby!

25 let: – Máma to možná ví!

35 let: – Než se rozhodneme, zeptáme se mámy!

45 let: – Ptáme se sami sebe, co by si o tom máma myslela!

75 let: – Jak rádi bychom se na tohle … zeptali mámy!

 

P.S.

Co vy a MDŽ? Máte na stole nějakou darovanou květinu? Rehabilitujete karafiáty? Klatovské karafiáty mají pěknou historii a sluší jim česká jména – Labuť (smetanově bílý květ), Růženka (jak jinak, než květ zarůžovělý), Kněžna Libuše (oranžově žlutý), Ema Destinová (atlasově tmavočervený), František Křižík (decentní skořicově žlutý květ), Alois Jirásek (temně červený), atd.

 

Moje vzpomínka na dětství a první vlastnoručně upečenou bábovku:

Ve své době jsem právě k MDŽ upekla mamině svou úplně první bábovku. Měla demonstrovat makovou panenku. Těsto jsem notně obarvila červeným potravinářským barvivem, což bylo účelové a naprosto zásadní. Bábovka sloužila jen jako jeden komponent celého cukrářského veledíla. Ústřední postava – maková panenka – byla vražena do středu bábovky a z upečeného těsta se stala nadýchaná suknice, kterou jsem upatlala domácí šlehačkou. K jídlu to asi moc nebylo, ale pekla jsem s láskou a nadšením :-)

 

Dobrou chuť přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knížky Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni, kterou můžete zakoupit

 zde:  náhled do kuchařské knihy a možnost zakoupení

22. Únor 2015 v 16.41, napsala Šárka Škachová • Rubrika: ROK V KUCHYNI, Světové speciality, Zahrada a bylinky, ZeleninaPočet komentářů: 6

Galetka s červenou řepou

galetka, slaná palačinka, pohanková mouka, červená řepa

Galetky z pohankové mouky s náplní z červené řepy, lehce proslazené medem a parfémované bylinkami.

Názvem „Galettes“ označujeme francouzskou palačinku z pohankové mouky. Tyto jednoduché placky byly po staletí základem stravy obyvatel Bretaně. Oblíbené jsou se smaženým vejcem, šunkou, sýrem, zeleninou.

Tento recept vznikl z přetlaku červené řepy v mojí kuchyni a také ze snahy udělat s galetkou něco trochu jiného a nepoškodit při tom její dobrou pověst. Letos při zasévání řepných semínek raději nebudu tak pilná … ale na druhou stranu zpracování vlastní úrody je taková jiná radost. Nutí mě to vymýšlet nové uplatnění pro řepu a mám radost, když se to podaří a xperiment chutná.

 

galetka s červenou řepou (2)

Na čem si pochutnat v únoru?

ROK V KUCHYNI, to jsou moje zastaveníčka s domácími recepty, které se staly součástí stolních kalendářů. Mám z čeho vybírat, neboť je pro své čtenáře pravidelně chystám již od roku 2010 (5 let mám za sebou; další rok 2016 právě tvořím). Recepty tu jsou jednak pro inspiraci, ale též pro tu obyčejnou radost z každého ročního období, které mi dokáže vykouzlit za každého počasí velkou spoustu chutných zážitků a nezapomenutelných okamžiků. Galetka s červenou řepou umí rozsvítit i pošmourný únorový den.

 

GALETKA S ČERVENOU ŘEPOU

pro 4 osoby potřebujeme:

250 g pohankové mouky, 500 ml vody, 1 vejce, ¼ lžičky hrubozrnné mořské soli, 2 lžíce rozpuštěného sádla, sádlo nebo máslo na opékání

Postup přípravy:

Pohankovou mouku prosejeme do mísy, přidáme sůl, vejce, vodu a metličkou vyšleháme do konzistence hladkého litého těsta. Vodu přidáváme po malých částech, aby se dobře spojila s pohankovou moukou. Těsto necháme odstát, nejlépe do druhého dne. Poté znovu promícháme a přidáme rozpuštěné sádlo. Pánev zahřejeme vytřeme sádlem nebo máslem a vlijeme naběračku těsta. Těsto rozlijeme tak, aby galetky byly co nejtenčí a opékáme je z obou stran. Ke galetkám občas podávám vařenou červenou řepu nastrouhanou na tenké nudličky a přelitou dresinkem z olivového oleje, medu a citrónové šťávy. Zdobím lístky máty.

 

galetka s červenou řepou (3)

Tento recept jsem zpracovala  do stolního kalendáře Domácí kuchyně na rok 2015, leden/únor 5. týden.

 

Dobrou chuť přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knížky Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni, kterou můžete zakoupit

zde:  náhled do kuchařské knihy a možnost zakoupení

 

Bude mi ctí a potěšením ;-)

 

9. Únor 2015 v 1.35, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Z polévkové mísyTři komentáře

Cizrnová polévka z pánve

Cizrnová polévka z pánve (3)

Polévka, to je pro mě krom plného talíře voňavého a horkého jídla také dům naplněný příjemnou vůní, která vytváří to teplé vlídné a laskavé objetí, pocit spokojeného domova. Vařím je ráda pro ty, na kterých mi záleží. Když nesu v náručí z kuchyně horkou polévkovou mísu a pokládám ji doprostřed stolu, dávám tím rodině na srozuměnou, že mi na nich záleží a budu při nich stát v dobách dobrých i zlých.

Na polévku je správný čas každý den. Už jen proto, že neznám roční období, které by s ohledem na polévky nebylo inspirativní. Každý čas je svým způsobem štědrý, proto nikdy nemohu ustrnout nudou, když o polévce přemýšlím. Třeba dnes. Nechala jsem se inspirovat domácí spíží. Sólo bude mít plechovka sterilované cizrny. Ale rozhodně v tom nezůstane sama.

Cizrnová polévka z pánve (6)

CIZRNOVÁ POLÉVKA Z PÁNVE

Potřebujeme:

  • 1 plechovku sterilované cizrny (250 ml)
  • 2 ks cibule šalotky
  • 2 stroužky česneku
  • 1 ks sladká červená i oranžová paprika
  • 10 ks žlutých koktejlových rajčat
  • bylinkový svazek z tymiánu
  • bobkového listu a rozmarýnu
  • sůl
  • pepř
  • citrónová šťáva
  • olivový olej
  • 250 ml vývaru

Cizrnová polévka z pánve (1)

 

Postup přípravy:

Na olivovém oleji v pánvi orestujeme drobně nasekanou cibuli s česnekovými plátky a kostičkami barevné papriky. Přidáme bylinkový svazek a přepůlená koktejlová rajčata. Krátce podusíme a do pánve nasypeme sterilovanou cizrnu. Osolíme, opepříme a zalijeme vývarem. Pod pokličkou dusíme cca 10-15 minut. Cizrnu v polévce trochu rozmačkáme a tím ji mírně zahustíme. Pomůžeme si mačkadlem na bramborovou kaši. Část cizrny ale necháme vcelku. Před podáváním vyjmeme všechny stonky bylinek, polévku zakápneme čerstvou citrónovou šťávou a horkou ji podáváme s kouskem opečeného pečiva. Vhodná je např. italská ciabatta. Podle chuti si ještě do talíře můžeme přidat trochu kvalitního olivového oleje. Zvláště, když patří chutí a vůni k těm nejelegantnějším na trhu. Vůbec s ním nešetřím a dopřávám si ho plnými doušky. Dobrý olivový olej, to je pro mě skutečný parfém země a doma mi nikdy nechybí. Jeho chuť a vůně vylepší každou polévku a dodá jí kapku nevšednosti. Má cizrnová polévka byla připravená ve středomořském stylu, proto se bez něj obejít nemohla. Jako přílohu jsem podávala Bruschettu (brusketu) s doma připraveným „Pestem Napoletano“ a každý kousek pečiva jsem namazala zpola bylinkovou ricottou a zbytek byl prostorem pro pesto. Další důvod k tomu, abych si přikápla olivový olej i na pečivo. Nemohu se nabažit té vůně čerstvě posečená trávy, zelené petrželky, vlašských ořechů, … kapka oleje na mé vášně nikdy stačit nebude :-)

Dobrou chuť přeje Šárka Škachová / Gurmánka.cz

Cizrnová polévka z pánve (5)

CIZRNA aneb ŘÍMSKÝ HRÁCH

Cizrna (Cicer) se řadí k bobovitým rostlinám, které se pěstují po celém světě. Nejznámější je Cizrna beraní, která byla pravděpodobně vyšlechtěna již před 7 000 lety v oblasti Turecka. Jedná se o luštěninu příbuznou hrachu. Při troše fantazie by měla cizrna připomínat beraní hlavu, ale já ji vidím jako rozlousknutý lískový oříšek, který mi svým tvarem, barvou, velikostí a trochu i chutí připomíná.

Cizrnu by měl konzumovat každý, kdo má pocit, že uspěchaná doba a stres mu jsou v patách (takže každý :-) Posiluje naši nervovou odolnost tím, že je bohatá na vysoce kvalitní tuky, které pomáhají při snižování hladiny cholesterolu v krvi. Díky těmto vlastnostem se konzumací cizrny dá předcházet arterioskleróze se všemi jejími projevy, včetně infarktu myokardu. Vláknina v cizrně přirozeným způsobem stimuluje peristaltiku střev. Cizrna do zdravé stravy patří a je právem považována za plnohodnotnou potravinu, která má správný poměr živin. Je vhodná i jako hlavní chod. Cizrna je bezlepková, proto může nahradit klasické obiloviny.

zdroj: www.zdrava-cizrna.cz

Cizrnová polévka z pánve (2)

Cizrnová polévka z pánve (4)

Spoustu radosti z domácího vaření Vám přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knihy Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni a autorka blogu Šárčina škola vaření

5. Únor 2015 v 10.11, napsala Šárka Škachová • Rubrika: KUCHAŘKY a jiné knihy (recenze, S GURMÁNKOU NA CESTÁCH, SardinieZatím žádný komentář

Kuchařka z ostrova Sardinie

Kuchařka z ostrova Sardinie

Kuchařka z ostrova Sardinie, to je nový důvod, proč si udělat místo v knihovně. Dobrých knih není nikdy dost.

 

Miluji osobitý punc každé kuchyně, která dokáže odolávat časům a je takovým tím hlubokým pohledem do duší lidí, kteří ji svýma rukama tvoří takovým způsobem, jak to dělaly generace před nimi. Recepty na tradiční jídla z místních surovin se předávají jako vzácné relikvie z rukou matek na dcery a skrze hrdost ostrovanů, kteří neradi mění své dávné tradice, dokázali to, co se nám Evropanům nedaří. Odolat všem vlivům zvenčí! Proto sardské recepty považuji za gastronomické poklady. Lidé na ostrově mají k sobě blíž, ale zrovna tak mají blízko i ke svému jídlu. Byla jsem na tuhle kuchařskou knížku autorky Karolíny Konečné moc zvědavá a těšila jsem se na chvilku času, kdy ji budu moci pečlivě pročíst a přivonět si zase ke všem krásám Sardinie. Nezklamala jsem se. Ze všech receptů je cítit závan a chuť krajiny středomořského hrdého ostrova.

 

V knize bylo všechno poskládáno tak, jako by se Karolina na Sardinii narodila a nikdy se z ní nevzdálila ani na krok. Shledala jsem její dokonalé pochopení veškerých souvislostí kolem místního jídla, které ne vždy bylo pro ostrovany dostupné v hojné míře, ale když už bylo, vařilo se i z těch nejprostších surovin tím nejlepším způsobem. Na Sardinii bylo každé jídlo kuchařem požehnané.

 

Korsika s pohledem na Sardinii

Stojím na Korsice na útesu nedaleko města Bonifacio a všude kolem jsem obklíčena voňavým porostem divokého koření. Na krátký dohled jsou vidět nejbližší sousedé z ostrova Sardinie.

 

Tak jako Korsičané, ostrovní sousedé na dohled, i zde jsou lidé duší víc lovci než rybáři. Pobřeží tu bývalo vždy těžce zkoušeným územím, proto se staří Sardové stávali zdatnějšími lovci než rybáři. Běh dějin je naučil žít v lesích a hornatých částech ostrova, čímž se musel jejich způsob života nutně odrazit ve stravě. Ta zřetelně ukazuje na jejich přizpůsobivost krajině. Chov koz a ovcí se stal důležitou součástí života. Z mléka se vyrábí horské čerstvé sýry, legendární maso polodivokých vepřů se peče a dusí s aromatickými bylinami a konzumuje se i maso divoce žijící zvěře. Sýr a bylinky nesmí chybět v žádném poctivém zdejším jídle. To bývá obvykle jednoduché a prosté, bez kuchařských složitostí, ale všechny vstupní suroviny musí být v té nejlepší kondici a kvalitě. A takové ty místí suroviny jsou v prvé řadě. Příkladem toho je výroba tradičních uzenin.

 

Kuchařka z ostrova Sardinie je knihou, kterou mohu skutečně každému milovníku dobrého jídla a majiteli neposedné cestovatelské duše doporučit. Až ji přečtete, budete mít možná pocit, že o Sardinii víte téměř všechno, ale nenechte se mýlit. Tuhle zem musíte v prvé řadě cítit, proto se za poznáním vydejte směrem do míst, kde tráví čas nejraději i autorka této knihy. Sardinie je stále plná překvapení, která si každý může objevovat sám, ale duch jihu vás ovane už při prvním otevření této krásné kuchařky.

 

Kuchařka z ostrova – Sardinie (Konečná Karolina)
Vydavatel: Kuchařka z ostrova
Počet stran: 320
Jazyk: CZ
Rok: 2014

Kuchařku z ostrova Sardinie můžete zakoupit na webu Dobré-knihy.cz

 

V knize je publikováno 103 receptů a ke každému z nich i celostránková fotografie, některé i s doplňujícím postupem přípravy. Recepty jsou rozděleny do devíti kapitol, které dávají nahlédnout pod pokličku a dokumentují spoustu místních delikates. Ať vám chutná tak, jako mně ;-)

P.S.

Můj malý postřeh: Všimněte si takové maličkosti, jakou je textilní záložka v knížce. Tahle je opravdu trefně zvolená. Má barvu hloubky i mělčin moře a dokonale s obsahem knihy a duší ostrovanů koresponduje.

 

 

Můj TIP:

Na pražském Újezdě existuje Restaurace Ichnusa Botega & Bistro, kde se specializují na gastronomii Sardinie.

A protože dobré jídlo se nejlépe snoubí s dobrým vínem, ochutnejte i unikátní nabídku vín.

SARDINIE a unikátní odrůdy VINNÉ RÉVY

3. Únor 2015 v 16.41, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Maso, drůbež, zvěřina, S kapkou alkoholu, Světové speciality, Zahrada a bylinkyPočet komentářů: 13

Pečené kuře ve středomořském stylu

pečené kuře, středomořská kuchyně

 

Pečené kuře, to bývala rutina nedělního oběda, ale když se připraví ve středomořském stylu, je to hned jiná liga. Tady už nejde jen o maso, ale o kvalitu všech ostatních použitých surovin a spočinutí u dobrého vína.

 

 DSC_0993

 

Oproti pečenému kuřeti dle českých zvyklostí má můj recept středomořský závan díky použitému koření a vůni čerstvých bylinek. Proto ho nepodáváme s hutnou přílohou typu knedlík-brambory-rýže, ale vystačíme si pouze s křehkou bagetkou a bílým vínem. Je to právě víno, kterému vypečená šťáva vděčí za příjemnou chuť. Samozřejmé je, že použité citrusy by měly být v bio kvalitě, tzn. chemicky neošetřené.

 DSC_1003

Pečené kuře ve středomořském stylu

Pro 2 osoby:

  • 2 kuřecí čtvrtky (nejlépe stehna)
  • 4 ks větších cibulí jemnějšího typu (šalotka nebo jemná bílá cibule)
  • 1 palička česneku
  • 2 snítky čerstvého rozmarýnu
  • 2 lístky čerstvého vavřínu (bobkový list)
  • ½ citrónu
  • mořská sůl
  • špetka pepře
  • popř. špetka sušených středomořských bylinek /nebo bylinková sůl
  • kvalitní olivový olej
  • trochu pomerančové čerstvé kůry
  • sklenka bílého vína
  • 2 plátky másla

 

 

Postup přípravy:

Do pekáčku vložíme oloupanou a na plátky nakrájenou cibuli. Přidáme kuřecí maso, které jen lehce osolíme, opepříme a položíme na cibuli. Obložíme čerstvými bylinkami (rozmarýn, vavřínové lístky), zastrouhneme pomerančovou kůrou a přidáme na kousky nakrájený citrón též s kůrou. Paličku česneku rozkrojíme na polovinu a neloupané půlky vložíme k masu do pekáčku. Obsah pekáčku pokapeme kvalitním olivovým olejem, přilijeme sklínku bílého vína a na maso položíme plátky másla. Pekáček zaklopíme poklicí a pečeme v předem vyhřáté troubě na 180 °C cca 45 minut. Během pečení zkontrolujeme, zda není třeba dolít trochu tekutiny. Šťávy nesmí být mnoho, ale je žádoucí, aby se pečením vytvořil voňavý sos. Je na Pečené kuře podáváme se šťávou, do které namáčíme kousky bagetky a zapíjíme bílým vínem. V případě kvalitního olivového oleje, jaký jsem použila já, si rozhodně ještě přilepšíme a bagetku pokapeme o něco víc.

 

 DSC_1012

 

Ke středomořskému stylu patří nespěchat a u stolu v družné zábavě posedět o trochu déle, než je obvyklé. Ráda jsem se nechala zdržovat dobrým vínkem, protože když už se lahvinka otevře, měla by se dopít :-) Recepty s vínem nejsou vůbec k zahození.

 

 DSC_1024

Zachytit podstatu domácí kuchyně prosluněného Středomoří jde i v pohodlí vlastní kuchyně.

Za předpokladu, že použité suroviny budou autentické, toho není dnes tak těžké docílit.

Středomořské slunce a letní pohodu recept vytvořit nedokáže, ale se špetkou fantazie se u dobrého jídla a vína nejlépe spřádají dovolenkové plány.

U jídla se vymyslí vždy ty nejlepší věci, protože jídlo je plné pozitivních emocí, které přecházejí na všechny spolustolovníky.

Dohoda u prostřeného stolu je téměř jistá :-)

DSC_1033

DSC_1039

DSC_1037

Dobrou chuť přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knížky Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni, kterou můžete zakoupit

zde:  náhled do kuchařské knihy a možnost zakoupení

Bude mi ctí a potěšením ;-)

Seznam článků