15. Duben 2015 v 12.16, napsala Šárka Škachová • Rubrika: KUCHAŘKY a jiné knihy (recenze, Něco pro duši, Z autorčina šuplíku, Zapsáno v kalendářiZatím žádný komentář

Vzpomínka na Marcellu Hazan

Marcella Hazan - velká dáma italské kuchyně

Marcella Hazan – velká dáma italské kuchyně

 

Marcella Hazan pro mě bude stále tou ženou, která se vetkla hluboko do mé duše a ovlivnila můj životní pohled na život a jeho priority. Díky ní je provoněn vonnými parami štěstí linoucími se z mé kuchyně, kde jsem si vybudovala svůj soukromý chrám tělesného blaha a duševní pohody. Jsem ráda, že jsem žila ve století Marcelly !!! Dnes by se dožila 91. let. Uvnitř sebe mám pocit, jako by tu byla pořád. Proto si dnešní den nemohu odpustit vzpomínku a rozhodně si uvařím něco molto tipico italiano … la vita è bella! Díky za její životní moudrost vloženou do kuchařských knih, které ač o něco skoupější na obrázky, jsou tím nejbarevnějším spektrem celého jejího života. Mám ráda opravdové životní příběhy a ten její přesně takový byl.

 

Marcella Hazan by se dnes dožila 91. let. Nejen z tohoto důvodu ji patří moje vzpomínka.

Já totiž stále věřím na sílu ženské energie ve světě gastronomie. Je mnoho úctyhodných dam, které pilíře kuchařského řemesla (nejen regionálních kuchyní) vyztužily svou pílí, láskou a zkušeností. Jejich vrozený mateřský cit jim velel podat pomocnou ruku všem, kteří ji potřebují a chtějí přijmout. Psaly krásné, moudré a poctivé kuchařské knihy. Dnes kuchaři na celém světě přiznávají, že velkou inspirací pro ně byly právě ženy v kuchyni a netají se ani tím, že staré kuchařské knihy psané ženskou rukou považují za „bible poctivého vaření“. S jejich zkušenostmi se na vrcholky kulinárních úspěchů dá šplhat mnohem snadněji, proto není radno na tyhle dámy zapomínat. I když se kolem nich nenadělá tolik humbuku, pořád tu jsou a stále budou s námi. Jakmile otevřu tyhle staré kuchařské knihy, už ani nepočítám kolikrát jsem to udělala, vždycky mám ale pocit, že objevuji něco nového, současného a převratného. Proč tohle kouzlo mnoha novým kuchařským knihám chybí? Něco mi našeptává, že je to prosté. Tenkrát psaly knihy dámy se zkušenostmi. Ty se nedaly jen tak někde vyčíst, ale musely se skutečně prožít. A je to právě prožitek a zkušenost, co v kuchařských knihách dnešních dnů můžeme postrádat. Netajím se tím, že vlastní prožitky a zkušenosti jsou pro mě víc než celá přečtená knihovna. Ovšem život bez velké a přečtené knihovny by také za nic nestál :-) Nakonec nejdůležitější ze všeho je dělat věci s láskou. A Marcella Hazan byla velká laskavá žena. Pro mě jedna z nejdůležitějších. Báječná žena se zkušenosti pro život a báječná žena-autorka do mé knihovny.

Dá se vůbec v dnešních kuchařských knihách najít něco nového?

13. Březen 2015 v 11.16, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Předkrmy a chuťovky, ZeleninaTři komentáře

Mrkvová pomazánka s tofu

mrkvová pomazánka s tofu

Mrkvová pomazánka s tofu

Výhodou pomazánek je to, že na ně nemusíme chodit s žádným receptem. Jednoduše vezmeme to, co máme zrovna doma. Nechala jsem se inspirovat mrkví a balíčkem marinovaného tofu.

 

Pro 4 osoby potřebujeme:

5 ks mrkve, sůl, 1-2 cibule, 1-2 stroužky česneku, olivový olej, ½ lžíce třtinového cukru, 1 balení marinovaného tofu, citrón, tymián, lžička hořčice

 

Postup přípravy:

Oloupanou a povařenou mrkev slijeme a nakrájíme na menší kousky. V pánvi na olivovém oleji zpěníme oloupanou a drobně nakrájenou cibuli. Přidáme drobně nakrájený česnek, mrkev, 2 plátky citrónu, čerstvý tymián, a zasypeme trochou třtinového cukru. Za stálého mícháme necháme lehce zkaramelizovat. Tofu nastrouháme na struhadle s většími slzičkami a přidáme k mrkvi. Ochutíme solí, lžičkou hořčice a necháme vychladnout. Do mrkvové pomazánky přidáme lžíci přírodního sýru nebo kysané smetany či hustějšího jogurtu. Kdo nepočítá kalorie, může přidat i trochu dobré majonézy. Pomazánku mažeme na krajíčky tmavého chleba a zdobíme snítkou tymiánu.

K mrkvové pomazánce jsem podávala domácí podmáslový chléb – recept bude následovat.

 

Spoustu radosti z domácího vaření Vám přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knihy Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni a autorka blogu Šárčina škola vaření

8. Březen 2015 v 13.37, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Z autorčina šuplíku, Zapsáno v kalendářiDva komentáře

Všechno nejlepší k MDŽ těm, které vědí, že …

Všechno nejlepší k MDŽ těm, které vědí, že …

Mezinárodní den žen není tak zprofanovaným svátkem, jak se nám snaží doba namluvit. A ani KARAFIÁT není vůbec obyčejná socialistická květinka.

 

MDŽ – Mezinárodní den žen není původem žádný socialistický svátek, ale jedná se o mezinárodně uznávaný den stanovený k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1909. Od roku 1911 je poprvé oslavován v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA. Podstatou svátku bylo usilovat o volební právo žen. Od roku 1975 je klasifikován jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj.

 

Po dlouhá léta byl tento svátek ověnčen rudými karafiáty.

 

karafiaty retro

 

zdroj obrázku /On-line květinářství /Praha: http://www.kvetinydnes.cz/prodej/Retro-kytice—Karafiaty-na-MDZ-1

Karafiáty někteří kupují už jen pro legraci a vnímají je nostalgicky jako symbol socialismu. Tři vytáhlé stvoly hvozdíku s červenou kudrnatou hlavičkou, vyčouhlá větvička asparágusu a nezbytný lýkový provázek. To bývala obvyklá květinová nádhera doprovázející každičký socialistický svátek. K tomu obložené chlebíčky a krabice s čokoládovými bonbóny.

 

Proti karafiátům – hvozdíkům, ale vůbec nic nemám a vlastně by mi ani nevadilo, kdybych po letech zase nějakou tu symbolickou karafiátovou kytici dostala. Jako květina je to nesmírně vytrvalý držák a ve váze vydrží bez újmy na kráse a v dobré kondici dost dlouho. Krom rudé barvy se hvozdíky pyšní celou barevnou paletou jiných odstínů a tak by dnešní březnový den karafiáty pěkně rozsvítily. Zvláště proto, že je to květina s pěknou českou historií, za kterou stojí úspěchy klatovských zahradníků.

KLATOVSKÉ KARAFIÁTY

 

Když už je den MDŽ, proč si nepřipomenout, jak vnímáme mámu v proměnách času?

 

Ve 4 letech: – Máma ví všechno!

8 let: – Máma ví hodně!

12 let: – Máma neví všechno!

14 let: – Máma neví nic!

16 let: – Máma je nula!

18 let: – Máma je z jiný doby!

25 let: – Máma to možná ví!

35 let: – Než se rozhodneme, zeptáme se mámy!

45 let: – Ptáme se sami sebe, co by si o tom máma myslela!

75 let: – Jak rádi bychom se na tohle … zeptali mámy!

 

P.S.

Co vy a MDŽ? Máte na stole nějakou darovanou květinu? Rehabilitujete karafiáty? Klatovské karafiáty mají pěknou historii a sluší jim česká jména – Labuť (smetanově bílý květ), Růženka (jak jinak, než květ zarůžovělý), Kněžna Libuše (oranžově žlutý), Ema Destinová (atlasově tmavočervený), František Křižík (decentní skořicově žlutý květ), Alois Jirásek (temně červený), atd.

 

Moje vzpomínka na dětství a první vlastnoručně upečenou bábovku:

Ve své době jsem právě k MDŽ upekla mamině svou úplně první bábovku. Měla demonstrovat makovou panenku. Těsto jsem notně obarvila červeným potravinářským barvivem, což bylo účelové a naprosto zásadní. Bábovka sloužila jen jako jeden komponent celého cukrářského veledíla. Ústřední postava – maková panenka – byla vražena do středu bábovky a z upečeného těsta se stala nadýchaná suknice, kterou jsem upatlala domácí šlehačkou. K jídlu to asi moc nebylo, ale pekla jsem s láskou a nadšením :-)

 

Dobrou chuť přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knížky Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni, kterou můžete zakoupit

 zde:  náhled do kuchařské knihy a možnost zakoupení

22. Únor 2015 v 16.41, napsala Šárka Škachová • Rubrika: ROK V KUCHYNI, Světové speciality, Zahrada a bylinky, ZeleninaPočet komentářů: 5

Galetka s červenou řepou

galetka, slaná palačinka, pohanková mouka, červená řepa

Galetky z pohankové mouky s náplní z červené řepy, lehce proslazené medem a parfémované bylinkami.

Názvem „Galettes“ označujeme francouzskou palačinku z pohankové mouky. Tyto jednoduché placky byly po staletí základem stravy obyvatel Bretaně. Oblíbené jsou se smaženým vejcem, šunkou, sýrem, zeleninou.

Tento recept vznikl z přetlaku červené řepy v mojí kuchyni a také ze snahy udělat s galetkou něco trochu jiného a nepoškodit při tom její dobrou pověst. Letos při zasévání řepných semínek raději nebudu tak pilná … ale na druhou stranu zpracování vlastní úrody je taková jiná radost. Nutí mě to vymýšlet nové uplatnění pro řepu a mám radost, když se to podaří a xperiment chutná.

 

galetka s červenou řepou (2)

Na čem si pochutnat v únoru?

ROK V KUCHYNI, to jsou moje zastaveníčka s domácími recepty, které se staly součástí stolních kalendářů. Mám z čeho vybírat, neboť je pro své čtenáře pravidelně chystám již od roku 2010 (5 let mám za sebou; další rok 2016 právě tvořím). Recepty tu jsou jednak pro inspiraci, ale též pro tu obyčejnou radost z každého ročního období, které mi dokáže vykouzlit za každého počasí velkou spoustu chutných zážitků a nezapomenutelných okamžiků. Galetka s červenou řepou umí rozsvítit i pošmourný únorový den.

 

GALETKA S ČERVENOU ŘEPOU

pro 4 osoby potřebujeme:

250 g pohankové mouky, 500 ml vody, 1 vejce, ¼ lžičky hrubozrnné mořské soli, 2 lžíce rozpuštěného sádla, sádlo nebo máslo na opékání

Postup přípravy:

Pohankovou mouku prosejeme do mísy, přidáme sůl, vejce, vodu a metličkou vyšleháme do konzistence hladkého litého těsta. Vodu přidáváme po malých částech, aby se dobře spojila s pohankovou moukou. Těsto necháme odstát, nejlépe do druhého dne. Poté znovu promícháme a přidáme rozpuštěné sádlo. Pánev zahřejeme vytřeme sádlem nebo máslem a vlijeme naběračku těsta. Těsto rozlijeme tak, aby galetky byly co nejtenčí a opékáme je z obou stran. Ke galetkám občas podávám vařenou červenou řepu nastrouhanou na tenké nudličky a přelitou dresinkem z olivového oleje, medu a citrónové šťávy. Zdobím lístky máty.

 

galetka s červenou řepou (3)

Tento recept jsem zpracovala  do stolního kalendáře Domácí kuchyně na rok 2015, leden/únor 5. týden.

 

Dobrou chuť přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knížky Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni, kterou můžete zakoupit

zde:  náhled do kuchařské knihy a možnost zakoupení

 

Bude mi ctí a potěšením ;-)

 

9. Únor 2015 v 1.35, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Z polévkové mísyTři komentáře

Cizrnová polévka z pánve

Cizrnová polévka z pánve (3)

Polévka, to je pro mě krom plného talíře voňavého a horkého jídla také dům naplněný příjemnou vůní, která vytváří to teplé vlídné a laskavé objetí, pocit spokojeného domova. Vařím je ráda pro ty, na kterých mi záleží. Když nesu v náručí z kuchyně horkou polévkovou mísu a pokládám ji doprostřed stolu, dávám tím rodině na srozuměnou, že mi na nich záleží a budu při nich stát v dobách dobrých i zlých.

Na polévku je správný čas každý den. Už jen proto, že neznám roční období, které by s ohledem na polévky nebylo inspirativní. Každý čas je svým způsobem štědrý, proto nikdy nemohu ustrnout nudou, když o polévce přemýšlím. Třeba dnes. Nechala jsem se inspirovat domácí spíží. Sólo bude mít plechovka sterilované cizrny. Ale rozhodně v tom nezůstane sama.

Cizrnová polévka z pánve (6)

CIZRNOVÁ POLÉVKA Z PÁNVE

Potřebujeme:

  • 1 plechovku sterilované cizrny (250 ml)
  • 2 ks cibule šalotky
  • 2 stroužky česneku
  • 1 ks sladká červená i oranžová paprika
  • 10 ks žlutých koktejlových rajčat
  • bylinkový svazek z tymiánu
  • bobkového listu a rozmarýnu
  • sůl
  • pepř
  • citrónová šťáva
  • olivový olej
  • 250 ml vývaru

Cizrnová polévka z pánve (1)

 

Postup přípravy:

Na olivovém oleji v pánvi orestujeme drobně nasekanou cibuli s česnekovými plátky a kostičkami barevné papriky. Přidáme bylinkový svazek a přepůlená koktejlová rajčata. Krátce podusíme a do pánve nasypeme sterilovanou cizrnu. Osolíme, opepříme a zalijeme vývarem. Pod pokličkou dusíme cca 10-15 minut. Cizrnu v polévce trochu rozmačkáme a tím ji mírně zahustíme. Pomůžeme si mačkadlem na bramborovou kaši. Část cizrny ale necháme vcelku. Před podáváním vyjmeme všechny stonky bylinek, polévku zakápneme čerstvou citrónovou šťávou a horkou ji podáváme s kouskem opečeného pečiva. Vhodná je např. italská ciabatta. Podle chuti si ještě do talíře můžeme přidat trochu kvalitního olivového oleje. Zvláště, když patří chutí a vůni k těm nejelegantnějším na trhu. Vůbec s ním nešetřím a dopřávám si ho plnými doušky. Dobrý olivový olej, to je pro mě skutečný parfém země a doma mi nikdy nechybí. Jeho chuť a vůně vylepší každou polévku a dodá jí kapku nevšednosti. Má cizrnová polévka byla připravená ve středomořském stylu, proto se bez něj obejít nemohla. Jako přílohu jsem podávala Bruschettu (brusketu) s doma připraveným „Pestem Napoletano“ a každý kousek pečiva jsem namazala zpola bylinkovou ricottou a zbytek byl prostorem pro pesto. Další důvod k tomu, abych si přikápla olivový olej i na pečivo. Nemohu se nabažit té vůně čerstvě posečená trávy, zelené petrželky, vlašských ořechů, … kapka oleje na mé vášně nikdy stačit nebude :-)

Dobrou chuť přeje Šárka Škachová / Gurmánka.cz

Cizrnová polévka z pánve (5)

CIZRNA aneb ŘÍMSKÝ HRÁCH

Cizrna (Cicer) se řadí k bobovitým rostlinám, které se pěstují po celém světě. Nejznámější je Cizrna beraní, která byla pravděpodobně vyšlechtěna již před 7 000 lety v oblasti Turecka. Jedná se o luštěninu příbuznou hrachu. Při troše fantazie by měla cizrna připomínat beraní hlavu, ale já ji vidím jako rozlousknutý lískový oříšek, který mi svým tvarem, barvou, velikostí a trochu i chutí připomíná.

Cizrnu by měl konzumovat každý, kdo má pocit, že uspěchaná doba a stres mu jsou v patách (takže každý :-) Posiluje naši nervovou odolnost tím, že je bohatá na vysoce kvalitní tuky, které pomáhají při snižování hladiny cholesterolu v krvi. Díky těmto vlastnostem se konzumací cizrny dá předcházet arterioskleróze se všemi jejími projevy, včetně infarktu myokardu. Vláknina v cizrně přirozeným způsobem stimuluje peristaltiku střev. Cizrna do zdravé stravy patří a je právem považována za plnohodnotnou potravinu, která má správný poměr živin. Je vhodná i jako hlavní chod. Cizrna je bezlepková, proto může nahradit klasické obiloviny.

zdroj: www.zdrava-cizrna.cz

Cizrnová polévka z pánve (2)

Cizrnová polévka z pánve (4)

Spoustu radosti z domácího vaření Vám přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knihy Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni a autorka blogu Šárčina škola vaření

5. Únor 2015 v 10.11, napsala Šárka Škachová • Rubrika: KUCHAŘKY a jiné knihy (recenze, S GURMÁNKOU NA CESTÁCH, SardinieZatím žádný komentář

Kuchařka z ostrova Sardinie

Kuchařka z ostrova Sardinie

Kuchařka z ostrova Sardinie, to je nový důvod, proč si udělat místo v knihovně. Dobrých knih není nikdy dost.

 

Miluji osobitý punc každé kuchyně, která dokáže odolávat časům a je takovým tím hlubokým pohledem do duší lidí, kteří ji svýma rukama tvoří takovým způsobem, jak to dělaly generace před nimi. Recepty na tradiční jídla z místních surovin se předávají jako vzácné relikvie z rukou matek na dcery a skrze hrdost ostrovanů, kteří neradi mění své dávné tradice, dokázali to, co se nám Evropanům nedaří. Odolat všem vlivům zvenčí! Proto sardské recepty považuji za gastronomické poklady. Lidé na ostrově mají k sobě blíž, ale zrovna tak mají blízko i ke svému jídlu. Byla jsem na tuhle kuchařskou knížku autorky Karolíny Konečné moc zvědavá a těšila jsem se na chvilku času, kdy ji budu moci pečlivě pročíst a přivonět si zase ke všem krásám Sardinie. Nezklamala jsem se. Ze všech receptů je cítit závan a chuť krajiny středomořského hrdého ostrova.

 

V knize bylo všechno poskládáno tak, jako by se Karolina na Sardinii narodila a nikdy se z ní nevzdálila ani na krok. Shledala jsem její dokonalé pochopení veškerých souvislostí kolem místního jídla, které ne vždy bylo pro ostrovany dostupné v hojné míře, ale když už bylo, vařilo se i z těch nejprostších surovin tím nejlepším způsobem. Na Sardinii bylo každé jídlo kuchařem požehnané.

 

Korsika s pohledem na Sardinii

Stojím na Korsice na útesu nedaleko města Bonifacio a všude kolem jsem obklíčena voňavým porostem divokého koření. Na krátký dohled jsou vidět nejbližší sousedé z ostrova Sardinie.

 

Tak jako Korsičané, ostrovní sousedé na dohled, i zde jsou lidé duší víc lovci než rybáři. Pobřeží tu bývalo vždy těžce zkoušeným územím, proto se staří Sardové stávali zdatnějšími lovci než rybáři. Běh dějin je naučil žít v lesích a hornatých částech ostrova, čímž se musel jejich způsob života nutně odrazit ve stravě. Ta zřetelně ukazuje na jejich přizpůsobivost krajině. Chov koz a ovcí se stal důležitou součástí života. Z mléka se vyrábí horské čerstvé sýry, legendární maso polodivokých vepřů se peče a dusí s aromatickými bylinami a konzumuje se i maso divoce žijící zvěře. Sýr a bylinky nesmí chybět v žádném poctivém zdejším jídle. To bývá obvykle jednoduché a prosté, bez kuchařských složitostí, ale všechny vstupní suroviny musí být v té nejlepší kondici a kvalitě. A takové ty místí suroviny jsou v prvé řadě. Příkladem toho je výroba tradičních uzenin.

 

Kuchařka z ostrova Sardinie je knihou, kterou mohu skutečně každému milovníku dobrého jídla a majiteli neposedné cestovatelské duše doporučit. Až ji přečtete, budete mít možná pocit, že o Sardinii víte téměř všechno, ale nenechte se mýlit. Tuhle zem musíte v prvé řadě cítit, proto se za poznáním vydejte směrem do míst, kde tráví čas nejraději i autorka této knihy. Sardinie je stále plná překvapení, která si každý může objevovat sám, ale duch jihu vás ovane už při prvním otevření této krásné kuchařky.

 

Kuchařka z ostrova – Sardinie (Konečná Karolina)
Vydavatel: Kuchařka z ostrova
Počet stran: 320
Jazyk: CZ
Rok: 2014

Kuchařku z ostrova Sardinie můžete zakoupit na webu Dobré-knihy.cz

 

V knize je publikováno 103 receptů a ke každému z nich i celostránková fotografie, některé i s doplňujícím postupem přípravy. Recepty jsou rozděleny do devíti kapitol, které dávají nahlédnout pod pokličku a dokumentují spoustu místních delikates. Ať vám chutná tak, jako mně ;-)

P.S.

Můj malý postřeh: Všimněte si takové maličkosti, jakou je textilní záložka v knížce. Tahle je opravdu trefně zvolená. Má barvu hloubky i mělčin moře a dokonale s obsahem knihy a duší ostrovanů koresponduje.

 

 

Můj TIP:

Na pražském Újezdě existuje Restaurace Ichnusa Botega & Bistro, kde se specializují na gastronomii Sardinie.

A protože dobré jídlo se nejlépe snoubí s dobrým vínem, ochutnejte i unikátní nabídku vín.

SARDINIE a unikátní odrůdy VINNÉ RÉVY

3. Únor 2015 v 16.41, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Maso, drůbež, zvěřina, S kapkou alkoholu, Světové speciality, Zahrada a bylinkyPočet komentářů: 13

Pečené kuře ve středomořském stylu

pečené kuře, středomořská kuchyně

 

Pečené kuře, to bývala rutina nedělního oběda, ale když se připraví ve středomořském stylu, je to hned jiná liga. Tady už nejde jen o maso, ale o kvalitu všech ostatních použitých surovin a spočinutí u dobrého vína.

 

 DSC_0993

 

Oproti pečenému kuřeti dle českých zvyklostí má můj recept středomořský závan díky použitému koření a vůni čerstvých bylinek. Proto ho nepodáváme s hutnou přílohou typu knedlík-brambory-rýže, ale vystačíme si pouze s křehkou bagetkou a bílým vínem. Je to právě víno, kterému vypečená šťáva vděčí za příjemnou chuť. Samozřejmé je, že použité citrusy by měly být v bio kvalitě, tzn. chemicky neošetřené.

 DSC_1003

Pečené kuře ve středomořském stylu

Pro 2 osoby:

  • 2 kuřecí čtvrtky (nejlépe stehna)
  • 4 ks větších cibulí jemnějšího typu (šalotka nebo jemná bílá cibule)
  • 1 palička česneku
  • 2 snítky čerstvého rozmarýnu
  • 2 lístky čerstvého vavřínu (bobkový list)
  • ½ citrónu
  • mořská sůl
  • špetka pepře
  • popř. špetka sušených středomořských bylinek /nebo bylinková sůl
  • kvalitní olivový olej
  • trochu pomerančové čerstvé kůry
  • sklenka bílého vína
  • 2 plátky másla

 

 

Postup přípravy:

Do pekáčku vložíme oloupanou a na plátky nakrájenou cibuli. Přidáme kuřecí maso, které jen lehce osolíme, opepříme a položíme na cibuli. Obložíme čerstvými bylinkami (rozmarýn, vavřínové lístky), zastrouhneme pomerančovou kůrou a přidáme na kousky nakrájený citrón též s kůrou. Paličku česneku rozkrojíme na polovinu a neloupané půlky vložíme k masu do pekáčku. Obsah pekáčku pokapeme kvalitním olivovým olejem, přilijeme sklínku bílého vína a na maso položíme plátky másla. Pekáček zaklopíme poklicí a pečeme v předem vyhřáté troubě na 180 °C cca 45 minut. Během pečení zkontrolujeme, zda není třeba dolít trochu tekutiny. Šťávy nesmí být mnoho, ale je žádoucí, aby se pečením vytvořil voňavý sos. Je na Pečené kuře podáváme se šťávou, do které namáčíme kousky bagetky a zapíjíme bílým vínem. V případě kvalitního olivového oleje, jaký jsem použila já, si rozhodně ještě přilepšíme a bagetku pokapeme o něco víc.

 

 DSC_1012

 

Ke středomořskému stylu patří nespěchat a u stolu v družné zábavě posedět o trochu déle, než je obvyklé. Ráda jsem se nechala zdržovat dobrým vínkem, protože když už se lahvinka otevře, měla by se dopít :-) Recepty s vínem nejsou vůbec k zahození.

 

 DSC_1024

Zachytit podstatu domácí kuchyně prosluněného Středomoří jde i v pohodlí vlastní kuchyně.

Za předpokladu, že použité suroviny budou autentické, toho není dnes tak těžké docílit.

Středomořské slunce a letní pohodu recept vytvořit nedokáže, ale se špetkou fantazie se u dobrého jídla a vína nejlépe spřádají dovolenkové plány.

U jídla se vymyslí vždy ty nejlepší věci, protože jídlo je plné pozitivních emocí, které přecházejí na všechny spolustolovníky.

Dohoda u prostřeného stolu je téměř jistá :-)

DSC_1033

DSC_1039

DSC_1037

Dobrou chuť přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knížky Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni, kterou můžete zakoupit

zde:  náhled do kuchařské knihy a možnost zakoupení

Bude mi ctí a potěšením ;-)

24. Leden 2015 v 17.47, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Brambory, ROK V KUCHYNIPočet komentářů: 11

Křupavé bramboráčky bez mouky

Křupavý bramborák bez mouky

 

Brambory jsou nejužitečnější plodinou v kuchyni a bramboráky patřily vždy ke klenotům bramborového repertoáru. Připravila jsem jejich dietnější verzi. Tyhle bramboráčky se připravují bez mouky. Aby byly pěkně křupavé, musí se brambory strouhat na hrubší nudličky.

Na čem si pochutnat v lednu?

ROK V KUCHYNI, to jsou moje zastaveníčka s domácími recepty, které se staly součástí stolních kalendářů. Mám z čeho vybírat, neboť je pro své čtenáře pravidelně chystám již od roku 2010 (5 let mám za sebou; další rok 2016 právě tvořím). Recepty tu jsou jednak pro inspiraci, ale též pro tu obyčejnou radost z každého ročního období, které mi dokáže vykouzlit za každého počasí velkou spoustu chutných zážitků a nezapomenutelných okamžiků.

Brambory, to je podle mě to nejrozmanitější kuchařské téma. Kuchař stojí před košem brambor se škrabkou v ruce doslova jako malíř se štětcem před bílým plátnem. Je tolik možností, jak začít … a to je pro mě vždycky velká výzva.

 

KŘUPAVÉ BRAMBORÁČKY BEZ MOUKY

pro 2 osoby potřebujeme:

500 g oloupaných syrových brambor, 100 ml horkého mléka, sůl, pepř, čerstvou nebo sušenou majoránku, dle chuti česnek, 1 vejce, teflonovou pánvičku a kvalitní tuk na smažení

 Postup přípravy:

Brambory nastrouháme na struhadle s velkými očky do mísy. Přelijeme horkým mlékem, aby brambory neztratily barvu, osolíme, opepříme a ochutíme majoránkou a strouhaným česnekem. Přidáme vejce a dobře zamícháme. Teflonovou pánvičku lehce vytřeme tukem a rozpálíme ji na vyšší teplotu. Do pánve klademe lžící malé hromádky bramborové směsi, které obrácenou stranou lžíce rozhrneme do kulatého tvaru bramboráčku a opékáme dokřupava po obou stranách. Bramboráčky nejlépe chutnají horké.

Soukromá historická vsuvka:

Historie tohoto receptu sahá do doby, kdy jsem žila ve Švýcarsku a měla chystat velkou hromadu oblíbených švýcarských Rösti. Kdo přípravu Rösti zná, tak ví, že je s tím trošku piplačka. Brambory se musí nejprve uvařit ve slupce, poté oloupat a rozstrouhat. Okořenit a podle zvyklostí opékat z obou stran na litinové pánvi. Ovšem výsledný produkt je pokaždé vynikající, proto na Rösti nedám dopustit a velmi ráda je připravuji. Jestli mají mít nějakou konkurenci, mohou ji dělat jedině křupavé bramboráčky. Oceňuji především jejich nenáročnost, úsporu času a vynikající chuť. Švýcarské Rösti, to je na delší povídání. Neexistuje jeden univerzální recept, protože každý kanton si je chuťově vylepšil po svém.

 

Bramborák, to není nic nového pod sluncem, ale je to bestseller, co tak krásně voní česnekem a majoránkou. Jen málokdo ho nemá rád. Oproti tradičním receptům je mnoho způsobů, jak si jeho chuť ozvláštnit. Jak chutnají bramboráky vám?

 

Recept byl otištěn v mém stolním Kalendáři s recepty Šárky Škachové, Rande s gurmánkou 2010, leden/13.týden

 

Dobrou chuť přeje Šárka Škachová,

autorka kuchařské knížky Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni,

kterou můžete zakoupit

zde:  náhled do kuchařské knihy a možnost zakoupení

Bude mi ctí a potěšením ;-)

24. Leden 2015 v 13.39, napsala Šárka Škachová • Rubrika: LIDOVÉ PRANOSTIKYTři komentáře

Štěstí nosí kominík

Štěstí nese kominík, chytněte se za knoflík!

 

Povídání o kominickém řemeslu a o lidech, kteří mají v popisu práce rozdávat radost a nosit štěstí do domu. Sazí je kolem nás čím dál méně, ale teplo rodinného krbu se bez komínu neudrží. Když z kamen nebo krbu kouř nemůže, Váš kominík vám pomůže. A protože jich pár znám, udržováním tepla v našem krbu i kamnech jejich řemeslo již léta podporuji, dělám si pravidelnou schůzku s jedním z nich vždy v novoročním období. Štěstí si neschovávám jen pro sebe, ale nesu ho tímto článkem i Vám, milým čtenářům.

Kominický kalendáře budí zájem ve sběratelských kruzích

Staré kominické kalendáříky pro štěstí jsou opečovávány ve sbírkách nadšených sběratelů. (zdroj: internet)

 

Z historie kominických kalendářů

Na každém kominickém kalendáři bývala umístěna básnička a věnování od konkrétního kominického mistra či jeho pomocníka s uvedením roku. Kalendáře bývaly tak krásně vyvedené, že si je hospodyně pro štěstí nechávaly zarámovat. Věšely je v kuchyni, protože tato komnata platila za centrum rodinného života. Kominické štěstíčko tak měli na očích všichni členové rodiny a bylo dobře střeženo. Kominické kalendáře vydávaly každoročně řemeslné cechy a bývaly velice oblíbené.

 

Jak je to s kominickým štěstím?

Jakmile přišel do vsi kominík, bylo to štěstí pro celou ves.

„Kominík tak trochu připomíná čerta, a právě proto dokáže zahnat ďábly a zlé síly. Kominík představuje ochranu proti nebezpečí, ale i nemocem. A saze mají schopnost zneškodnit kouzla zlých čarodějnic. Kominík očišťuje komín, takže zachraňuje náš dům před nebezpečím požáru.“

V minulosti kominíci rozdávali ty nejžádanější kalendáře. Podarovali jimi každého, ke komu přišli, proto umounění rozdavači štěstí měli všude dveře otevřené.

Časy se mění a tak setkání s opravdovým kominíkem můžeme považovat za mimořádnou událost.

 

Kominík Karel Loukota a syn

Ale mně se letos poštěstilo!

Můj kominický kalendář pro štěstí na letošní rok už visí doma v kuchyni :-)

 

Vše nejlepší do roku 2015 mi přišel přát vážený pan kominík z rodinné firmy Karel Loukota a syn.

Letos jsem si smluvila rande s kominíkem hned na první den v novém roce. Jakmile se opravdový kominík objevil u našich dveří, hned jsem si ho vzala k nám domů a sáhla si na něj pro štěstí :-) Už to není takové, jaké to bývalo. Známkou pokroku je to, že kominíci už nejsou umounění od hlavy až k patě. Vážený pan kominík, Karel Loukota a syn, mě ujistil, že sazí je dnes možná méně než dřív, ale na to, aby mi přinesl štěstí do domu to nemá žádný vliv. Daroval mi opravdový kominický kalendář pro štěstí. Já mu na oplátku uvařila horkou černou kávu a nechala zkontrolovat kachlová kamna a krb. Když od nás odcházel, nemohla jsem si na nedostatek sazí na jeho kominické tváři a oděvu stěžovat. Tak jsem si na něj pro jistotu sáhla ještě jednou. Trochu toho štěstí nesu i Vám.

Kdo si chce štěstí pojistit sám, ten si bude muset sáhnout na svého kominíka sám. Společenstvo kominíků České republiky je tu pro nás, strážce a strážkyně tepla rodinných kamen a krbů, stále.

 

Jak došlo k tomu, že lidé sahají na kominíka?

Zajímalo mě, kde a proč se tak stalo. Zajímá vás co jsem se dozvěděla? Tady máte historku sahající do minulosti:

 

„Pointa tohohle zvyku se prý původně vztahovala k pravdomluvnosti kominíků. Mezi těmi se traduje, že když Marie Terezie jednou na zámeckém dvoře potkala dvorního kominíka, zeptala se ho, zda řádně prosmýčil všechny zámecké komíny. (Tehdy to bývaly komíny průlezné.) Jeho kladnou odpověď si nekompromisně na místě ověřila tím, že rukou přejela jeho vestu, a když dlaň zůstala černá, odpověděla „mouřenínovi“: „Máš štěstí!“

Bývalo také zvykem, že při vymetání komínů koncem roku rozdával kominík kalendáříky s nejrůznějším přáním. Většinou tam stálo: Hodně štěstí v novém roce přeje Váš kominík!

 

S naší touhou po teple domácího krbu komínů přibývá a to je jedině dobře.

Když kouř z komína nemůže, Váš kominík vám pomůže :-)

 

Víte, že slavností kominická uniforma je bílá? Že Francouzi nosí červené čepičky i šátky, Belgičané mají modré a Skoti chodí v sukni.

 

Pan kominík Josef Bažant si ze svého řemesla udělal krásného koníčka a proto jeho povídání rozhodně stojí za přečtení. A já mám radost, že za jedenáctou břízou na cestě od našeho domu směrem k Červené Lhotě stojí cedule, která oznamuje: tady končí jindřichohradecko a začíná táborsko. Co z toho plyne? Nic menšího než to, že v sousedství mám zase jednoho člověka, který má v popisu práce rozdávat lidem radost a štěstí J

Moc milý a zajímavý článek o panu J. Bažantovi byl vytištěn v Táborském deníku. Je to čtení pro radost, k užitku i poučení.

 

Možná by se na první pohled někomu mohlo zdát, že kominík na stránky o jídle nepatří, ale zasvěcení vědí, že bez řádného komínu se v kamnech nezatopí, na plotně neuvaří a o domácí pohodě potom nemůže být ani řeč. Do života na vsi dobré vztahy s kominíky patřily a patří i dnes :-)

Kdy a kde jste se s kominíkem potkali naposledy vy?

 

Spoustu toho obyčejného štěstíčka Vám přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knihy Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni a autorka blogu Šárčina škola vaření

22. Leden 2015 v 14.19, napsala Šárka Škachová • Rubrika: LIDOVÉ PRANOSTIKYPočet komentářů: 6

Lidové pranostiky. K čemu nám dneska jsou?

K čemu je nám pranostika? Já říkám, jak komu!

Vítám Vás u nás doma

Vítám Vás u nás doma, kde na pranostiky nejen věříme, ale také spoléháme, neboť nám nic jiného nezbývá ;-)

 

PRANOSTIKA JAKO METEOROLOGICKÁ PŘEDPOVĚĎ

Pranostiky vymysleli na základě dlouhého a pečlivého pozorování přírody naši předkové, protože jiné meteorologické předpovědi se jim nikde nedostalo. Na tyto přírodní signály byli zcela odkázání. Z tohoto prostého důvodu si lidé pranostiky nedovolili podceňovat a snažili se předvídat počasí na delší období co možná nejpřesněji, aby ze svých pracně obdělávaných políček a zahrad sklidili co nejlepší úrodu.Všech darů přírody si vážili, neboť se jednalo o hlavní zdroje jejich obživy.

 

NEŠKODIT, SPOČINOUT A SPLYNOUT

Ani já Matku přírodu nepodceňuji a snažím se jí přiblížit a naslouchat všemu, co je kolem mě. Má zahrada a ovocný sad sice již nejsou jediným zdrojem obživy mé rodiny, ale i tak je má zahrada a okolní příroda tou nejlepší utěšitelkou co znám. A protože jsem i duší zahrádkářka, mám zájem na tom, aby se na té mé zahradě všemu dobře vedlo a  vlastnoručně zaseté úrodě věnuji patřičnou péči. Mnoho produktů z rostlinné říše jsem si pro potřeby těchto gastronomických stránek sama vypěstovala a o to větší radost mám z toho, když je v kuchyni mohu zpracovat a poté se prostřednictvím receptů podělit i s Vámi. Někdo má svou zahrádku spíše k lenošení, ale i od toho ty naše zahrady jsou. Zahradě dělá radost už jenom to,  že jsme její součástí. Není přeci nutno pobíhat po zahradě zběsile s rýčem a každý kousek plevele vykázat ze zahrady ven. Mnohem důležitější je nechat zahradu žít svým životem a snažit se z přírody čerpat tu obrovskou kupu energie, kterou překypuje. Jednoduše na zahradě spočinout a v míru a tichosti splynout.

 

JSEM SBĚRATELKA STARÝCH ČASů

Jestli jsem Vám to ještě neříkala, tak jsem neúnavnou sběratelkou starých časů ;-) Lidové pranostiky do starých časů patří, to máte pravdu, ale nesouhlasím s názorem, že se z nich vytratilo lidské moudro. Vím, že tam je, a také jsem se o tom mohla  mnohokrát  i sama přesvědčit. Proto si neodpustím rubriku s názvem „Lidové pranostiky“ pro své potěšení založit. Věřím tomu, že mezi námi je nás víc, co nepochybujeme. A kdo dneska k přírodě ještě nepocítil tu silnou náklonnost, nevadí. Jistě se to s věkem bude prohlubovat. Je přeci krásné, že příroda nás nenutí, abychom ji milovali hned a s plným nasazením. Je tu pořád trpělivě s námi a odolává i lidské snaze zahnat ji do ústraní a na místo zeleně budovat betonové stavby. Jsem ráda, že jsem i já za dobu svého života zmoudřela a nebála se jít po cestě směrem blíže k ní. Jsem šťastná, když Prahu, své rodné město vidím ve zpětném zrcátku auta a uháním směrem ke krásnému jihu Čech. Je tu kraj pohádkový a ze svých oken mám miliónový výhled do dálky na romantický vodní zámeček s červenou fasádou.

vodní zámeček Červená Lhota
vodní zámeček Červená Lhota

Nebo to bude tím, že jsem na ty pohádky ještě nepřestala věřit (?)

 

VĚŘÍM VE STARÁ MOUDRA O PŘÍRODĚ

Tady u nás nás počasí a pranostiky ovlivňují mnohem víc než lidi ve městě, neboť příroda se tu na nás mačká ve velké přesile. 

Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik barev, vůní a chutí může mít česká zahrádka! Má zahrada je pro mě velkou utěšitelkou a milou živitelkou zároveň, ale díky ní si uvědomuji, že co příroda stvoří, to člověk nevylepší. Zůstávám v údivu nad tím, jak les voní v každém ročním období jinak. Jak měkce je les vystlaný mechovými polštáři,že ani srnka si nevšimne, jak blízko jsem se dostala do jejího teritoria. Jak zádumčivá umí být krajina, kterou jsem obklopena a jak hluboko do srdce i do duše se mi po letech života prožitých v našem domě na vsi dostalo tohle všechno pod kůži.

Vítám Vás u nás doma na zahradě (v té její neužitkové části, ve které se nejlépe relaxuje.

Vítám Vás u nás doma na zahradě

Tudy vcházím do zdánlivě méně užitkové části své zahrady, ve které se mi nejlépe relaxuje. Vládu jsem předala už dávno květinám a bylinkám, já jen občas lehce asistuji a sklízím to, co jsem před léty zasela. Vždy si u toho vzpomenu na jedno přísloví.

„Kdo chce být šťastný chvíli, nechť se vdá a ožení. Kdo chce být šťastný celý život, musí si pořídit vlastní zahradu.“

 

NA TENHLE KOLÁČ SI POČKÁM DO LÉTA

Náš život dnes není ovlivňován přímo ročními cykly, protože někteří si ani nemusí všimnout, že by se jim měla podle kalendáře změnit i strava. Plody léta si dopřávají po celý rok, tedy i v zimě, protože potravinářský průmysl na detaily ročních cyklů nehledí a chrlí potraviny trvanlivého charakteru od jara do podzimu beze změny sortimentu. Já se nesnažím přeskakovat z jednoho ročního období na druhé díky své mrazničce. U nás doma jsem nastolila taková pravidla, která s ročním cyklem korespondují. Borůvkový koláč je přeci nejlepší z čerstvě nasbíraných borůvek z našeho lesa. Už od prosince se na něj těším, ale s chutí vydržím na ten pravý borůvkový čas. A až přijde, opět nebudu borůvky strkat do mrazničky a sníme je všechny v čase, který jim byl vymezen.

 

Borůvkový koláč

Roční obdodí ale neovlivňuje jen skladbu našeho jídelníčku. Mně osobně ovlivňuje i náladu. Dnes je takový ten den, který nebe už ráno přiklopilo svou šedavou neproniknutelnou pokličkou. Přes větvě stříbrného smrku vidím za mlžnou hladinou rybníku na střechu červeného zámečku, jak se utápí v mlze a barva jeho fasády dnes nehází ty své optimistické stíny, které by mě lákaly vytáhnout paty z domu. Jdu zatopit v krbu, protože shledávám tuto dobu tím nejlepším časem, kdy bych mohla začít připomínat si dávné pranostiky a hledat v nich optimistické výhledy na dny budoucí, potažmo i na mé lepší vyhlídky z okna.

 

Vítám Vás u nás v sadu

 Vítám Vás u nás doma v sadu.

Stará brána původního selského stavení odděluje užitkový prostor ovocného sadu od zahrady ve dvoře. Dokud budou stát tyto brány, budou české vesnice na pohled jako malebné kulisy pohodlně stojící uprostřed okolní přírody, na kterých je vidět, že jedno s druhým souzní a vytváří pěkný celek.

JEN SE TAK DÍVAT BLÍZKO SEBE

Chci opět s chutí a respektem po celý rok naslouchat pranostikám našich předků, protože nemám důvod pochybovat o jejich moudru. S důvěrou se pokládám do náruče přírodních zákonů a budu věřit hlavně sobě, že příroda kolem mě nebude v mé společnosti strádat :-) Komu pranostika nepomůže, toho jistě potěší vzpomínky na časy, kdy příroda ruku v ruce s uměním naslouchat a pozorovat vše kolem sebe byla jedinou a tudíž i poslední meteorologickou předpovědí. I kdyby nemělo všechno na sto procent fungovat, je přeci důležité nezatratit to obyčejné pozorování věcí kolem sebe.

 

Poslední dobou se stalo smutným trendem přehlížet se navzájem. Více se přibližujeme k lidem vzdáleným, protože si můžeme vzdálenost snadno zkrátit pomocí moderních sdělovacích prostředků. Někdy si u toho ani nevšimneme faktu, že  jsou tu lidé, kteří stojí přímo vedle nás … a od těch se na míle nenávratně vzdalujeme.

 

Lidové pranostiky nás zase naučí pozorovat věci kolem sebe.

A to je ze všeho nejdůležitější!

Co se děje kolem nás, to přeci můžeme nejlépe ovlivnit.

 

 

Vítejte nejen v mé rubrice, ale též v mém domě, na mé zahradě, v mém sadu a v mé kuchyni.

Přeji Vám nejen krásný, dlouhý a pohodový celý rok. Kdo si zakoupil můj kalendář na letošní rok, tomu přeji rok plný dobré chuti.

Vítám Vás u nás v kuchyni

 

Šárka Škachová

autorka kuchařské knížky Rande s gurmánkou nejen v české kuchyni – kniha

Šárčina škola vaření – blog

 

Seznam článků