Apulijská harmonie vůní, země a moře

http://www.vypravy-s-cestovateli.cz/text-apulijska-harmonie-vuni-zeme-a-more

 

 

  Těstoviny s brokolicí – Pasta con broccoli 

(recept ze slunné Itálie, Apulie)

potřebujeme: 1 čerstvou brokolici, 1 sáček italských těstovin (originálně orecchiette ve tvaru ouška), 80 až 100 ml olivového oleje, 2 stroužky česneku, 1 sušenou feferonku, mořskou sůl

Je velmi jednoduchý a mohli jsme ho vyčíst z předešlých odstavců a nechat se vést fotografiemi. Uvaříme čerstvou brokolici v dostatečně velkém hrnci se slanou vodou. Když voda vře, přidáme k ní i dobré italské těstoviny a vaříme tak dlouho, aby těstoviny byly al dente. Vždycky si říkám, že mé „al dente“ může být jiné než vaše „al dente“, proto ochutnávejte a respektujte doporučenou dobu vaření na obalu těstovin. Správné italské „al dente“ je prý tak minutu pod doporučovanou dobou přípravy těstovin. Vše slijeme přes sítko a vhodíme do hrnce, ve kterém jsme rozpálily trochu větší množství olivového oleje (toho nejlepšího, který se vám podaří sehnat). Přidáme stroužek či dva česneku a když zezlátnou, odstraníme je. Zároveň s česnekem v oleji ohřejeme trochu podrcené chilli papričky. Přidáme těstoviny s brokolicí a promícháme. Ve finále se brokolice rozpadne na plno menších kousků a krásně se spojí s těstovinami v jeden harmonický celek. Nic v tomto receptu nejde nahradit! Zelenina musí být čerstvá a těstoviny i olej prvotřídní. Bez toho by recept nefungoval tak, jak má.

 

 

I když v originále o tom nebyla zmínka, přeci jenom jsem si dopřála na každou porci malou hromádku čerstvě nastrouhaného pecorina , který jídlo příjemně doplnil o slanou pikantní chuť ovčího sýra. Nelitovala jsem ani dobrého vína, protože brokolice v této úpravě si zaslouží důstojné zacházení s patřičným ceremoniálem :-) Naplánovala jsem si, že by nebylo marné vyzkoušet podobnou variantu receptu a přidat do olivového oleje ještě kousek ančovičky. V horkém oleji se rozpustí a zanechá za sebou jen malou stopu vůně moře a špetku rafinované slané chuti, kterou mám ráda. Potom jsem si uvědomila, že genialita klasických receptur tkví právě v tom, že si kuchař svou fantazii musí pěkně usměrnit a důvěřovat tradičním receptům v takovém podání, v jakém se v místě původu připravují. V tom je jejich síla! A přílišná fantazie kuchařů se někdy stává jídlu osudnou :-) V ten moment jsem zasedla nad talíř Pasta con broccoli a strávila chvilku v příjemném tranzu a zapomněla na celý svět kolem sebe. Tak moc to bylo dobré … a přitom je to pořád jenom obyčejná a mnohdy podceňovaná brokolice.

 

Italské těstoviny se nemají nikdy ohřívat – bohužel k tomu u nás došlo a ono to prošlo :-) Nedělejte to, raději vařte jen odpovídající množství, které se hned sní. Tak si nechte chutnat.

Zajímavé zamyšlení: Vzpomínala jsem, kdy se událo mé první setkání s brokolicí? Říká se o ní, že je rodnou sestrou květáku, který v české kuchyni zdomácněl dávno před tím, než se tu objevila brokolice. Přitom brokolice je zelenina par excellence. Mohla by být klidně matkou květáku. Nebo jeho dcerou? Já si na ni vzpomínám tak někdy od roku cca 1989  … ? Říkalo se o ní, že je to nepovedený, do květu vyběhlý květák, v zahradách se jí nedařilo a dokud nedostala pomocnou ruku v podobě propagace, nebyla na českém stole tak oblíbená.

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Pod toskánskou pokličkou. Toskánská kuchyně je plná chutí a vůní, proto si zasloužila samostatnou kapitolu, která navazuje na první článek - Toskánsko, země pohádek a snů. Cestovatelského ducha jste mohli nasytit v příspěvku prvním, ale teď má právo dožadovat se svého i žaludek. Za toskánskou kuchyní to táhne každého znalce gastronomie. Tak pojďme konečně nadzdvihnout pokličku a ochutnat něco dobrého.

Nemůžete navštívit Itálii a nezmínit se o jídle. Zvlášť když pod pokličkou toskánského hrnce bublá mnoho dobrůtek a mňamkovních věcí.

Toskánská kuchyně pochází z venkovské kuchyně, vyznačuje se velkým množstvím chutí, vůní a ingrediencí, nenáročnou přípravou, je zdravá a lehce stravitelná. V Toskánsku je kvalita všech pokrmů velice vysoká a rozdíly mezi jednotlivými oblastmi jsou výrazné. Jak se tedy dnes jí v Toskánsku? Kvalitní olivový olej, nesolený bílý chléb bez chuti, který je dobře propečený a uvnitř vzdušný a lehký, florentský biftek + zvěřina (divočák, jelen, zajíc), a konečně víno: to jsou čtyři základní pilíře toskánského kuchařského umění. 

Mezi místní speciality, jejichž původ je mezinárodně chráněn, patří např. bílé fazole ze Sorany (malé, bílé fazolky s tenoučkou slupkou) vařené se šalvějí v olivovém oleji, servírované s tuňakem a bílým chlebem, nebo výborné kaštany z okolí hory Amiata, z nichž se vyrábí kaštanová mouka, jež se používá hlavně do cukrářských výrobků, dále třeba kroupy z Garfagnany, zažívající velký návrat nejen v makrobiotické výživě. Zcela jedinečné je proslulé sádlo z městečka Colonnata, v jehož chuti se odráží prastarý recept. Sádlo se krátce po zabijačce naloží do mramorové nádoby, která se předtím vytřela směsí koření, česnekem a rozmarýnem. Pak se nádoba uzavře mramorovou deskou a v tomto „sarkofágu“ zůstane sádlo půl roku. Po uzrání se krájí na tenké plátky a pojídá jako předkrm nebo velmi výrazná obloha.

Co byste určitě měli ochutnat

Jako první a nejtoskánštější pokrm, který napadne okamžitě každého je Bistecca alla Fiorentina – obrovský biftek i s kostí, u níž je maso nejlepší. Je opepřený a jen málo propečený, servíruje se k němu citron nebo glazé z balzamikového octa. Zaručuji boule za ušima i těm, kteří si normálně biftek přejí propečenější. Ale radím vám, nedělejte to. Bistecca alla Fiorentina by měla vždycky zůstat tmavě růžová. Jedině tak ji dokážete ocenit.

Další toskánskou specialitou je polévka jménem Ribollita – Je z kapusty, fazolí, a základ tvoří den starý toskánský chléb.  Ribollita vlastně  znamená „znovu povařený“, zelenina svařená s chlebem obsahuje na polévku velmi málo vody, zato je dochucená výborným olivovým extra panenským olejem.

Livornskou obdobou francouzské bujabézy je Cacciucco, což je řídké rajčatové pyré s feferonkami, přelité přes plátky opečeného chleba, a dušené ryby a dary moře.

Při návštěvě Florencie nesmíte vynechat bufety či pojízdné stánky (např. u Mercato Centrale nebo na Via Cimatori či Piazza Frascobaldi ), kde servíruji  Lampredotto a Trippa alla fiorentina, nebo-li Dršťky ve florentském stylu. A doporučuji, dejte si je opravdu jenom tam, protože tam jsou nejlepší. I zarytí odpůrci drštěk po jediném ochutnání upadnou to stavu euforie. Dršťky jsou totiž servírované nejen klasicky s vývarem do talíře, ale i v housce jako hamburger s omáčkou salsa verde. Klasická trippa alla fiorentina je připravená s kořenovou zeleninou a rajčatovým pyré.

Pro milovníky bílého masa je tady Pollo alla fiorentina – Florentské kuře. Výborná směs kuřecích prsíček, drobků chleba, parmazánu, špenátu, cibule, celeru, krémového sýru, papriky a česneku.

Jako sladkou tečku po vydatném obědě či večeři zkuste Cantucci – mandlové sušenky ve tvaru půlměsíce. Namáčejí se do bílého dezertního vína Vin Santo nebo do hořkého likéru Averna, které si dejte po jídle jako digestivum.

Pokud se v Toskánsku ocitnete v době karnevalu, určitě ochutnejte sladké střapaté sušenky jménem Cenci. Jsou k dostání po celé severní a jižní Itálii, a mají různá jména, podle oblasti. V Boloni se jim například říká frappole a v Miláně chiacchiere.

Kam za dobrým jídlem

V každé osterii (hospodě) i v sebemenším městečku je možné ochutnat nějakou neznámou místní lahůdku, na kterou jinde nenarazíte. Nicméně musím upozornit, že takto pojatá italská dovolená znamená i jedno velké riziko, protože ten, kdo se bude takovéto turistice věnovat, musí už dopředu počítat s tím, že kromě absolutního oblouznění chuťových buněk si domů přiveze i pár kilo navíc, proti kterým bude muset dlouho bojovat zdravější turistikou v Čechách.

Až tedy budete unaveni po několika kilometrové procházce v Lucce hledat něco „na zub“ , opusťte opevněné centrum města a vydejte se po staré cestě směrem na Pisu. Na periférii Luccy najdete poklad jménem

Pizzeria La Bersagliera , neboli Picérku U Herdekbaby. Najdete ji na Via pisana vecchia, 2136, 55100 Lucca.

Je to malá pizzerie, spartánsky zařízená, kterou provozuje rodina z Kalábrie. Nehledejte tam ale žádný luxus, jen strašně nepohodlné dřevěné lavice a židle, z kterých tu a tam čouhají hřebíky. Přesto nedejte na první dojem. Pizza, kterou tam dělají, prostě nemá konkurenci. Jezdí na ni až z daleka. Výborné těsto, senzační, chutné a neošizené ingredience, fantastické kombinace. Chuť této pizzy, velikostí připomínající pneumatiku osobního automobilu, příjemně překvapí nejednoho gurmána a znalce.

Abyste si však pizzu vychutnali s absolutním požitkem, vkládám sem pro jistotu několik rad a doporučení:

1. Je strašně důležité mít vybráno v okamžiku, kdy Herdekbaba přijde převzít vaši objednávku. Jakékoliv váhání ji rozčílí a vrátí se pak kdoví kdy.   
2. Zbytečně nevymýšlejte komplikované variace pizzy, protože Herdekbaba vám nakonec stejně donese, co uzná za vhodné.  
3. Může se stát, že vás Herdekbaba posadí k někomu ke stolu, i když  lokál není úplně plný. Prostě se tak rozhodla a kdo jste vy, abyste ji radili, co má dělat? 
4. Neexistují tady dny ani hodiny, ve kterých byste mohli být klidní, že tu najdete málo lidí. Objednávky tady neexistují. Leckdy prostě budete nuceni počkat i hodinu v malém prostoru před pizzérií, protože milovníků této pizzy je strašně moc.
5. Většina pizz je na pikantní bázi, ale ne nijak extremně.
6. Neexistují tu žádné jiné chody, ani sladkosti, ani káva. Nedočkáte se tu ani minerální vody bez bublinek. Pokud o ni požádáte, Herdekbaba vám přinese vodu z kohoutku a nazdar. Dostat tu můžete pouze ochucené a slazené nápoje nebo točené pivo.
7. Jestliže nedokážete sníst celou porci, nebojte se požádat o krabici a zbytek si doneste domů. Pizza je i druhý den velmi dobrá a je to tady běžně zvykem. Navíc potěšíte Herdekbabu, protože nesnáší plýtvání a vyhazování zbytků. 

Co se týče ceny, za jednu pizzu a jedno pivo utratíte cca 10 Euro, což je cena víc než lidová, vzhledem ke kvalitě a velikosti porce.

Popsala jsem spoustu stránek a vidím, že jsem zmínila jen velmi málo z toho, co Toskánsko opravdu nabízí. Tohle všechno je jen malá kapka v moři, kterou jsem chtěla čtenáře Gurmánky navnadit a doporučit aspoň jednou vyměnit pasivní dovolenou na pláži za aktivní historicko-gastronomickou poznávací dovolenou v zemi Etrusků. Mám pro vás ještě spousty dalších tipů na skvělá místa, výborné restaurace, které vás ekonomicky nezničí, ale předčí vaše očekávání. Provedu Vás kouzelnými místy, které voní vzácnými bylinami, olivovým olejem a vínem. Jsem vám k dispozici, budete-li potřebovat poradit, zajistit ubytování, průvodce, tlumočení, či zorganizovat dovolenou na míru podle vašich představ. Pomohu Vám objevit Toskánsko krásnější, romantičtější a voňavější.

Všechny další informace o službách, které poskytuji, najdete na mých webových stránkách: www.prima1vera.com. Zvlášť chci pak upozornit na Vouchery, tj. dárkové poukazy na krásné a levné ubytování pro 2 osoby, někde i s polopenzí a dalšími atraktivními službami, které mám v rámci marketingové akce v nabídce po celý rok 2012.

Na některých místech v Toskánsku teď leží sněhová čepice, ale už koncem února se kopce zazelenají, rozkvetou první mimózy, v březnu se  v zahradách rozzáří japonské kamélie a jaro vypukne v plné síle. A to je přesně čas pro vás, neotálejte a vydejte se objevovat jeho drsnou krásu, vydejte se cestou starodávných Etrusků, ponořte se do horkých lázeňských pramenů, ochutnejte dary vinic i moře, užijte si aktivní či relaxační dovolenou. Poznejte ráj na zemi !

Zuzana Mihulková

Cestovní poradce a průvodce v Toskánsku

Fotografie z mého archivu a z internetu, upravené pro tento článek

Nenechte si ujít 1. díl článku o Toskánsku, s názven „Toskánsko, země pohádek a snů“ – http://www.gurmanka.cz/2012/01/toskansko-i-zeme-pohadek-a-snu

Děkuji Zuzce za lákavé představení krás Toskánska, které mě osobně zlákalo natolik, že jsem si do letošních cestovatelských plánů tento malebný kout světa přidala. Už delší dobu jsem si to plánovala a moc dobře vím, že nic se nemá odkládat. Zuzko, připrav mi, prosím, dovolenkový toskánský plán na září :-) Předem díky.

Někoho tím moc potěším … z času na čas je potřeba své dcery kontrolovat :-)

  

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy Rande s gurmánkou nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Perličky z Toskánska, aneb severní Toskánsko není jen Florencie a Pisa

Pokaždé, když přistávám kdekoliv v Itálii, prožívám zvláštní pocit štěstí. Takové mrazení v zádech a šimrání v břiše. Stává se vám to taky? Je to stejný pocit jako když jste čerstvě zamilovaní, myslíte na svou lásku a točí se vám hlava. Já mám tento pocit už několik let a zvláštní je, že mě neopustil ani teď, co jsem se do Itálie přestěhovala. Mohu téměř přesně definovat, kdy jsem propadla vášni jménem Itálie, stejnou silou jako alkoholik svému pití či kuřák své cigaretě. Bylo to v době, kdy mi bylo 12 let a do ČSSR přijel Drupi. Samozřejmě že se mi ten černovlasý ďábel líbil a jeho písničky jsem znala zpaměti, ale od té doby jsem se začala zajímat o všechno italské, dychtila jsem po každé informaci z toho tajemného poloostrova, zvaném Apeninský. A věřte, že to nebylo jednoduché v socialistickém Československu dozvědět se něco víc, než se vymykalo průměru.

To všechno ale nebylo nic proti tomu, když jsem poprvé vstoupila branou do toskánského ráje. Když mě dálnice z Florencie vyhoupla na kopec zvaný Serravalle Pistoiese a přichystala mi nádhernou podívanou do údolí jménem Val di Nievole. Rajské údolí obklopeno toskánskými kopci, na kterých se tyčí středověké hrady a kostely se zvonicemi. Tehdy se mi doopravdy zastavil dech. Sjíždíte dolů a naskytne se vám pohled na olivové háje, cypřiše, vinice, cesty lemované piniemi a uvnitř toho všeho malebná městečka, každé se svou vlastní historií.

A to je teď můj nový domov! V severním Toskánsku, jemuž vévodí vznešená dáma jménem Florencie a její družičky se jmény Pisa, Lucca, Siena, San Gimignano, Volterra, Pistoia či malebné lázně Montecatini Terme.

Tak tedy pojďte se mnou na malou procházku.

Florencii pro tentokrát vynecháme a půjdeme objevovat další, méně známá místa.

Údolí Val di Nievole

Byla jednou jedna krásná oblast, zvaná Valdinievole, kterou staří Římané nazývali Vallis Nebulae, nebo-li mlhavé údolí a popisovali ho jako území částečně rovinaté a částečně hornaté, jimž protéká množství kouzelných potůčků a řek, klouzajících podél kopců zarostlých šalvějí, levandulí a rozmarýnem, a ztrácejících se mezi platany, piniemi a rákosím plných žab v okolních bažinách. Údolí často zahalené v mlze, zvané též Padule di Fuccechio.

Dnes je Valdinievole území, které obsahuje originální směs, skládající se ze známých lázní, nedotčené přírody a středověkých hradů. Území v srdci Toskánska,mezi Luccou a Pistoiou, které bylo po staletí kulturní, obchodní a společenskou křižovatkou. Jeho kopce skrývají středověká městečka, hrady a zámky a táhnou se od „Toskánského Švýcarska“ u města Pescia až do oblasti Montalbano, kde se mimo jiné nachází i rodiště Leonarda Da Vinci.

V lesích plných kaštanů a krajinou posetou olivovníky se zrodily i vzácné minerální prameny v Montecatini Terme, parní jeskyně v Monsummano Terme a přírodní rezervace močálů Fucecchio.

Valdinievole je také místem, kde se narodil Pinocchio. Ve městě Collodi spisovatel Carlo Lorenzini (jméno Collodi přijal podle města, kde se narodila jeho matka) oživil dřevěnou figurku panáčka Pinocchia, která se stala známá po celém světě.

Pistoia, aneb Florencie v miniatuře

Když jsem poprvé přijížděla k městu Pistoia, zažila jsem další šok. Už z dálky je vidět, bílý chrám s obrovskou kupolí, zvonice…co to je??…jak to??…vždyť ve Florencii jsem teď byla….. Pistoia, taková malá Florencie. Obyvatelé Pistoie byli kdysi nechvalně prosluli násilím a intrikami, jež měli kořeny ve středověkých svárech mezi dvěma znepřátelenými pistojskými frakcemi Bianchi a Neri (Černí a Bílí). Jejich oblíbenou zbraní byla malá dýka zvaná „pistoia“. Odtud název města. Nejkrásnější je bezpochyby centrum, via Cavour, Piazza del Duomo s Dómem podobným tomu ve Florencii, Cappella del Tau a další historické skvosty.

A zrovna nedávno jsem se dozvěděla, že i v podzemí pod Pistoiou je fascinující a tajemný svět, který prozkoumám hned na jaře.

Pescia – Toskánské Švýcarsko

Pescia – středověké město, které leží na obou březích stejnojmenné řeky, je známé především pěstováním květin. Zde se také koná Biennale del Fiore, výstava květin světového významu. Ještě víc než květiny je ale Pescia známá výrobou papíru. Už ve středověku zde vznikla papírna, nejstarší na celém území Itálie. Několik papíren v této oblasti je stále aktivních.

Do města vstoupíte Florentskou branou (Porta Fiorentina) a pak už můžete pěšky objevovat staré paláce, kostely a celé historické centrum města, kde na vás odevšad dýchne kouzlo středověku.

Toskánské Švýcarsko se nazývá zóna na sever od města Pescia e je to bezpochyby nejkrásnější území celého údolí Valdinievole. Tvoří část Apeninského pohoří Tosco-Emiliano a svou svěžestí a krásou může soutěžit s tím pravým Švýcarskem.

Montecatini Terme a lázeňství

Luxusní lázně Montecatini Terme leží v toskánské provincii Pistoia, na úpatí Apeninského pohoří  v údolí Val di Nevole. Dnes je Montecatini Terme známé turistické a lázeňské centrum, kde žije kolem 20 tisíc obyvatel. V městečku se můžete procházet udržovanými přírodními parky, kde vyvěrají termální prameny. Jedinečné přírodní bohatství tak dalo vzniknout lázním, kde se dnes můžete oddávat mnoha léčebným procedurám. Například v Terme Leopoldine z roku 1777 máte možnost se pomazat léčivým bahnem nebo v Terme Tettuccio pít vodu, která prospívá játrům, ledvinám a má léčivé účinky na žaludek a tlusté střevo. Všechny prameny v lázních Montecatini Terme jsou na přírodní bázi a obsahují různé koncentrace látek přítomných v našem organismu, tj. sodík, vápník, chlór, jód a fosfáty.

V okolí lázní se rozprostírá nádherná příroda, která láká k procházkám a pěší turistice. Montecatini Terme je ideálním místem pro strávení pohodové a relaxační dovolené, kde si užijete dostatek klidu a odpočinete od každodenních starostí. Na své si zde však díky rozmanité krajině a přírodě přijdou také vyznavači aktivního odpočinku. Hosté mohou v lázních využívat krytý bazén, termální koupaliště, wellness centrum i posilovnu.

Lanovkou na Montecatini Alto

Součástí Montecatini Terme je neobvyklý dopravní prostředek, a tou je kabinová lanovka, která vás dopraví do historické části města zvané Montecatini Alto, které existovalo již před rokem 1000 n.l. Lanovka je z roku 1898 a jejím stavitelem byl janovský inženýr Alessandsro Ferretti. První jízda se uskutečnila 4.června 1898 a mezi prvními pasažéry byl i světoznámý hudební skladatel Giuseppe Verdi.

Lanovka je v perfektním stavu, nově zrekonstruovaná. Vagónky zůstaly původní a jejich vnitřek je celý ze dřeva. Říká se jim GIGIO a GIGIA a v polovině cesty se vždy zdraví, když jeden druhého objíždí.

Parní jeskyně v Monsummano Terme zvaná Grotta Giusti

Grotta Giusti je jeskyně stará dobrých 130 milionů let a je považována za jednu z nejkrásnějších a nejrozsáhlejších na světě. Kromě mnoha nádherných stalagnitů a stalaktytů se v jeskyni nachází přírodní pára, která vám umožní vychutnat si přírodní saunu s detoxikačními účinky.

Pisa není jenom šikmá věž

Když se řekne slovo Pisa, každý z vás si představí šikmou věž, italsky Torre Pendente, a nic víc. Někteří z vás možná ještě vědí, že šikmá věž se nachází na náměstí Campo dei Miracoli neboli Pole zázraků, jenž tvoří stavby, které symbolizují jednu etapu lidského života: Baptisterium představuje zrození, šikmá věž značí dosažení rozumu, katedrála je symbolem svatosti a zdraví a hřbitov Camposanto zastupuje smrt.

A tady většinou prohlídka končí. Autobus posbírá své poutníky a jede se dál, hrrr za dalším cílem, jen ať toho stihneme co nejvíc. Ale kdopak z vás se byl někdy podívat do centra města? Nikdo, co? Chyba! Pokud se tedy právě chystáte do Pisy, nenechejte si historické centrum ujít. Projděte se starobylými a spletitými uličkami, zastavte se na středověkých náměstích a obdivujte nádheru starých domů, paláců a kostelů, které tam najdete. A když dojdete až k řece Arno, posaďte se do některé z mnoha kaváren a dejte si tam dobrou kávu či zmrzlinu a pozorujte ruch kolem a sebe.

Mimochodem …, věděli jste že, v Pise  v historickém centru města, je škola univerzitních studií, na které mohou studovat jen lidé z MENSY, to jest lidé s nadprůměrnou inteligencí ?

Lucca, město hradeb a kostelů

Ačkoliv je V Itálii mnoho měst s dochovaným původním opevněním a neporušenými branami, jen v Lucce je zachováno tak, že je možné ho objet na kole, které si lze vypůjčit kdekoliv ve městě. Projížďka či procházka po hradbách v Lucce je dlouhá cca 5 km a nabízí mnoho krásných vyhlídek na historické jádro města.

Slavné dějiny města jsou různě spojeny i s „největším Čechem“ Karlem IV., který zde působil jako správce italských držav svého otce Jana Lucemburského. V roce 1369 pak vrátil Lucce svobodu, a to za  poplatek 300 tisíc forintů. Další stopu, kterou zde zanechal Karel IV, je městečko Monte Carlo. Nese jméno českého krále, který se zde zastavil a přenocoval na jedné ze svých cest do Luccy.

V historickém jádru města naleznete spousty krásných památek – chrámy, věže, kostely, jejichž popisem vás nechci unavovat, protože jej najdete v každém průvodci. Zmíním se ale o hlavní tepně Luccy a tou je  Via Fillungo, která prochází historickým centrem. Patří k nejelegantnějším ulicím v Itálii a nachází se na ní mnoho obchodů a starověkých paláců, které patřily významným a bohatým šlechtickým rodinám.

Z Via Filungo si určitě odskočte na náměstí Piazza Dell´Anfiteatro, zvané také Piazza del Mercato, kde stával v dávné minulosti římský amfiteátr. Jeho stavba započala již za císaře Claudia a pojal až 10 000 diváků. Ve středověku amfiteátr zanikl a jeho ovál posloužil jako základ středověkých domů, které celé náměstí jakoby objímají.

Pokud jste v Lucce se svým partnerem, určitě nezapomeňte na rituál, který se zde provádí již mnoho let. Stoupněte si do středu náměstí, poznáte jej podle dlažební kostky, která má vyrytý kříž, obejměte se a při polibku si něco přejte. Přání se vám splní a navíc je téměř jisté, že se do Luccy znovu vrátíte.

Je velká škoda, že naši turisté Luccu ještě neobjevili a navštěvují ji zřídka. Přitom vlakem z Florencie jste tam za  hodinku a čtvrt a autem po dálnici za 30 minut.

Viareggio, město karnevalu

Na pobřeží Tyrhénského moře, na úpatí Apuánských Alp, v oblasti zvané Versilia, jen hodinu cesty z Florencie, leží klenot jménem Viareggio. Toto středověké město dostalo svůj název podle hradu Via regis (Královská cesta),který stával u hlavní silnice na místě dnešního města.

Celá oblast Viareggia má 10 km nádherných písečných pláží, z nichž 6 km je soukromých a tudíž placených. Jsou dobře udržované a jsou vybaveny deštníky a lehátky. Zbývající 4 km jsou veřejné. Nejznámější veřejná pláž je zároveň součástí přírodního parku Parco Naturale Regionale Migliarino-San Rossore-Massaciuccoli.

Viareggio dnes jsou nejen luxusní lázně, kam se každoročně sjíždí množství turistů, ale zároveň je to město zimního karnevalu. Po celou dobu masopustu, vždy v neděli, tady můžete být svědky fantastického karnevalového průvodu s alegorickými vozy, které svou originalitou a osobitostí okouzlí malé i velké. Zahájení i ukončení karnevalu je vždy doprovázeno velkolepým ohňostrojem.

Popsala jsem spoustu stránek a vidím, že jsem zmínila jen velmi málo z toho, co Toskánsko opravdu nabízí. Tohle všechno je jen malá kapka v moři, kterou jsem chtěla čtenáře Gurmánky navnadit a doporučit aspoň jednou vyměnit pasivní dovolenou na pláži za aktivní historicko-gastronomickou poznávací dovolenou v zemi Etrusků. Mám pro vás ještě spousty dalších tipů na skvělá místa, výborné restaurace, které vás ekonomicky nezničí, ale předčí vaše očekávání. Provedu Vás kouzelnými místy, které voní vzácnými bylinami, olivovým olejem a vínem. Jsem vám k dispozici, budete-li potřebovat poradit, zajistit ubytování, průvodce, tlumočení, či zorganizovat dovolenou na míru podle vašich představ. Pomohu Vám objevit Toskánsko krásnější, romantičtější a voňavější.

Všechny další informace o službách, které poskytuji, najdete na mých webových stránkách: www.prima1vera.com. Zvlášť chci pak upozornit na Vouchery, tj. dárkové poukazy na krásné a levné ubytování pro 2 osoby, někde i s polopenzí a dalšími atraktivními službami, které mám v rámci marketingové akce v nabídce po celý rok 2012.

Na některých místech v Toskánsku teď leží sněhová čepice, ale už koncem února se kopce zazelenají, rozkvetou první mimózy, v březnu se  v zahradách rozzáří japonské kamélie a jaro vypukne v plné síle. A to je přesně čas pro vás, neotálejte a vydejte se objevovat jeho drsnou krásu, vydejte se cestou starodávných Etrusků, ponořte se do horkých lázeňských pramenů, ochutnejte dary vinic i moře, užijte si aktivní či relaxační dovolenou. Poznejte ráj na zemi !

Zuzana Mihulková

Cestovní poradce a průvodce v Toskánsku – www.prima1vera.com

Fotografie z mého archivu a z internetu, upravené pro tento článek

Nenechte si ujít Toskánsko č. 2 – Pod pokličkou - http://www.gurmanka.cz/2012/01/toskansko-ii-toskanska-kuchyne

Závěrem jedna otázka pro cestovatele a milovníky umění:

Víte kde je vystaven originál Michelangelovy sochy Davida?

a) v Galerii Uffizzi ve Florencii
b) v Louvru v Paříži
c) v Galerii dell´Academia ve Florencii

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy Rande s gurmánkou nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Rok 2012 už šlape na plné obrátky,

tak bych nám Všem, kteří na šťastný rok 2012 věří

chtěla přát, abychom se vždycky dokázali

zastavit ve správný čas tam, kde je nás třeba

a naučili se spěchat pomalu.

Jestli něco bude bolet, ať se to rychle zhojí.

Když nás něco potěší, ať se ten milý pocit zdvojí.

I přes všechny špatné prognózy má smysl

si na letošní rok vsadit.

Nejspíš bude zase takový, jaký si ho uděláme.

Přeji všem, aby se nemuseli potýkat s krizí

v mezilidských vztazích a aby věřili sami sobě.

Mějme hodně sil dělat radost druhým,

protože od nich se ta radost

 nejkratší cestou vrátí  zase zpátky k nám.

Ať nám ten nový rok báječně chutná!

Všem čtenářům mého blogu Gurmánka.cz & stránek Šárčiny školy vaření

děkuji za jejich přízeň a budu moc ráda, pokud se mi i letos dostane příležitost pobývat v jejich milé společnosti.

Šárka

www.gurmanka.cz

www.dolcevita.blog.cz

Rande s gurmánkou v české kuchyni

Za jedinečnou chutí a vůní žlutého kukuřičného kuřete není nic jiného než pocit volnosti a kvalitní krmivo. Aby vyzněla jeho dokonalá chuť v plné síle, postačí k tomu jen pár minut obratnosti v kuchyni. To co se vám ocitne na talíři, můžete s klidem považovat za malý kulinární zázrak. Žádné druhé kuře na světě není křehčí, šťavnatější, žlutější a voňavější. Připlatit si za kvalitu se rozhodně vyplatí. 

Kukuřičné kuře supreme v koňakové omáčce

Ingredience: (pro 2 osoby) 

• 2 kuřecí prsíčka supreme (s kůží a křidélní kůstkou)
• přepuštěné máslo
• sůl
• špetka pepře
• 1 drobně pokrájená mrkev
• 1 stonek drobně pokrájeného řapíkatého celeru
• cca 8 sušených švestek
• 1 lžíce koňaku nebo Grand Marniér
• 3 lžíce smetany

Postup přípravy: 

Kuřecí prsíčka dobře osušíme, lehce osolíme a na přepuštěném másle zprudka osmahneme nejprve kůží dolů a poté i po druhé straně. Přidáme sušené švestky vcelku, špetku pepře, drobně pokrájenou zeleninu a společně krátce orestujeme. Podlijeme koňakem nebo Grand Marniére a necháme alkohol na prudkém ohni krátce odpařit. Kuře i se zeleninou přeložíme do zapékací nádoby s poklicí (můžeme použít i kastrolek a překrýt ho např. alobalem) a vložíme do vyhřáté trouby na 200 °C a podle potřeby cca 15-20 minut dopečeme. Hotová kuřecí prsíčka vyjmeme, uchováme v teple a do omáčky přidáme 3 lžíce smetany. Promícháme, prohřejeme a podáváme na nahřátém talíři. Jako příloha se hodí například bramboráčky. 

Před přípravou je důkležité, aby porce kuřete byly dobře osušeny. Solíme těsně před přípravou. 

Na horkém přepuštěném másle osmahneme kuřecí prsa nejprve kůží dolů a poté obrátíme. Smažíme zároveň se sušenými švestkami, které se hezky spojí s horkým máslem. 

K porcím masa přidáme i mrkev a řapíkatý celer a společně orestujeme. 

Zakápneme alkoholem. Můžeme použít jak koňak tak likér se stopou pomerančové kůry – Gran Marnier. 

Opečená kůřecí prsa se švestkami a zeleninou vložíme na pár minut do předehřáté trouby. 

Před vložením do trouby nádobu přiklopíme. Když nemáme po ruce poklici, vystačíme si s alobalem a hrnec dobře uzavřeme. 

Kuřecí prsíčka vyjmeme, uchováme v teple a omáčku zjemníme smetanou. Podáváme s horkými švestkovými bramboráčky. 

Bramboráčky se sušenými švestkami

Ingredience: (pro 2 osoby) 

• 4 větší brambory
• špetka soli
• špetka pepře
• 1 vejce
• 1 lžíce hladké mouky
• 4 sušené švestky
• olej na smažení

Postup přípravy: 

Brambory oloupeme a nastrouháme na struhadle s velkými slzičkami. Přebytečnou vodu slijeme, osolíme, lehce opepříme, přidáme hladkou moukou, vejce a drobně pokrájené sušené švestky. Bramborovou směs zamícháme a pečeme v hodně rozehřátém lívanečníku vymazeném olejem po obou stranách do křupava. 

Do bramborové směsi hrubě strouhané přidáme na kousky pokrájené sušené švestky. 

Bramboráčky pečeme v litinovém lívančníku vymazaném olejem po obou stranách. 

Kuřecí prsíčko podáváme s několika kousky bramboráčků přelité koňakovou omáčkou se švestkami. 

Co je kukuřičné kuře supreme? 

KUKUŘIČNÉ KUŘE SUPREME

Kukuřičné kuře je drůbeží maso té nejvyšší kvality. Na francouzských farmách jsou kuřata chována volně a živena převážně kukuřičnou směsí, která dává masu jedinečnou nažloutlou barvu, vůni a křehkost. Kukuřičné kuře supreme přichází na trh jako prsíčko s kůží a křídelní kůstkou. Maso má delší a nižší vlákno s delikátním podkožním tukem. V žádném případě z něj kůži neodstaňujeme, protože je to právě tuk, kdo dělá tu báječnou chuť.  

  Až ochutnáte, poznáte ten rozdíl okamžitě. 

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

POUŠTNÍ RŮŽE –  jsou delikátně křupavé sušenky, které pravé pouštní růže v mnohém připomínají. Mají krásnou barvu s odlesky zlatého pouštního písku a v ústech křupou lépe než písek pod nohama. Letos jsem ke klasickým vánočním dobrotám přidala i tyhle voňavé sušenky, které většinou peču během roku jen tak ke kafíčku.

Pouštní růže

• 180 g másla
• 130 g hladké mouky
• 120 g mletých mandlí
• 150 g krystalového cukru ( ½ bílý a ½ tmavý)
• ¾ prášku do pečiva
• špetka soli
• 1 celé vejce + 1 žloutek
• 100 g kukuřičných vloček (cornflakes)
• kukuřičné vločky na obalení

Do misky vložíme máslo, předem nakrájené na menší kostičky a necháme změknout při pokojové teplotě. Přidáme cukr, vejce, mandle, prosátou mouku s práškem do pečiva a podrcené kukuřičné vločky. Vypracujeme těsto, které necháme cca 1 hodinu odpočinout v chladu. Poté z těsta vytvarujeme malé kuličky, které obalíme v kukuřičných vločkách, dobře je přitiskneme a klademe na plech předem vyložený pečicím papírem v dostatečné vzdálenosti od sebe, protože pečením se trochu rozšíří a utvoří se z nich placičky.

Vložíme do vyhřáté trouby na 180 °C a pečeme cca 12 minut. Poté plech vyjmeme a pokud je potřeba, placičky trochu zformujeme a 5 minut dopečeme. Po upečení necháme vychladnout. Zvláštního efektu dosáhneme posypáním moučkovým cukrem.

Nechte se krásou pouštních růží okouzlit třeba letos o Vánocích.

 Tyhle sušenky inspirované Saharou se snesou nejen s dobrou kávou, ale i s dobrou hudbou. V tomto případě je volba jasná. Jestliže mineralogy nepřestávají udivovat zkaměněné krystaly navrstvené do podoby pouštní růže, tak pro Stinga se stala tajemná pouštní květina motivem pro fascinující píseň. Berte ji jako recept na dokonalou pohodu a harmonii, která doplní krásu právě upečených sušenek. Smíchejte tóny hudby se sladkou vůní právě upečeného pečiva. Právě jste vyrobili parfém domácí pohody. Pouštní růže má v každém skupenství něco do sebe :-)

Desert Rose – STING

Sním o dešti,
sním o zahradách v pouštním písku
…

Tahle pouštní růže
Každý z jejích závojů je tajný slib
Tato pouštní květina

Žádný sladký parfém mě nikdy nemučil tak, jako ona

A jakmile se otočí,
tak jak se hýbe v logice všech mých snů
…
Uvědomuji si, že nic není jak to vypadá

…

Kdo je Sting?

Sting (* 2. říjen 1951), vlastním jménem Gordon Matthew Thomas Sumner, je anglický hudebník z Newcastle upon Tyne. Než se vydal na sólovou dráhu byl hlavním zpěvákem, skladatelem, a baskytaristou rockové skupiny The Police.

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Dnes vyšla MF Dnes s magazínem, co voní recepty na vánoční cukroví. Nechybí křehké sněhové pusinky, kokosky, mandle v čokoládě, skořicové ořechy a čokoládové lanýže.  Stranu 32 a 33 jsem měla za úkol věnovat vůni originálního cukroví, jaké se peče u nás doma. Protože adventní čas je čas vůní, připravila jsem i tradiční recept na úpravu kapra na černo a ten je k mání na stránkách Šárčiny školy vaření.

Recept: KAPR NA ČERNO

http://dolcevita.blog.cz/1112/kapr-na-cerno-na-stedrovecernim-stole

A rybami to o letošních vánočních svátcích u nás určitě nekončí. Ještě pár receptů bude následovat. Jestli nemáte napečíno, kupte si MF Dnes a nasajte trochu inspirace. Určitě je z čeho vybírat.

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Všimli jste si novinky na trhu? S touto plechovkou bude karamelový krém i likér dílem několika minut. Až půjdete kolem regálu a uvidíte chytrý mlékárenský výrobek, nesnažte se ho minout. Dostal ocenění za mlékárenský výrobek roku 2011 a při vánočním pečení ho ještě jednou oceníte i vy. Dají se s ním vykouzlit za pár minut zajímavé dobroty.

V adventním čase kuchyňky připomínají cukrárny, z trouby voní cukroví, na plotně se rozpouští čokoláda, milovníci karamelu připravují karamelový krém a ve vzduchu visí silný vanilkový parfém. Vzpomínám na časy, kdy jsem doma vyráběla karamelový krém. Rovnou ze dvou plechovek  zahuštěného slazeného plnotučného mléka zn. Salko. Ve vodní lázni se uzavřené plechovky vařily 2 hodiny. Po důkladném vychladnutí se otevřely a vyvalila se naprosto lahodná chuť karamelu, který se na lžičce krásně táhnul a jeho výrazné a bohaté aroma se nedalo ani popsat. Hodil se na přípravu krémů a zvláště vynikající byl na slepování vánočního cukroví, které chutnalo jako voňavé karamelky. Potěšilo mě, že jsem letos objevila novinku! Už není potřeba Salko vařit, výrobce to udělal za nás. Narodilo se Salko Karamel. A hned si odneslo ocenění za mlékárenský výrobek roku 2011. Mnu si ruce, že příprava domácího karamelu bude téměř bez práce.

Novinka Salko Karamel 397 g se prodává za doporučenou maloobchodní cenu 37,90 Kč.

Inspiraci na nejrůznější karamelové dobroty najdete na www.mojemleko.cz

Odkud se vzal karamel?

Kdy jsem poprvé ucítila chuť karamelu si už vážně nepamatuji, ale zasáhla mě. Pytlík karamelek jsem jako malá nosila v kapse a moc mě bavilo, že se v puse rozpouští hezky dlouho a líně. Občas jsem karmelku z pusy přesunula do papírku a šoupla ji do kapsy. To už pak ale nikdy nešla odlepit a schytala jsem to doma. Objevila jsem zprávu o první stopě karamelu ve světě a ta mě zavedla do Skotska. Prý okolo roku 1700 se podle legendy jala matka svým dětem připravovat něco sladkého na zub a zmohla ji únava. Mezitím co dřímala, vznikl karamel. Svíčka se zvrhla na džbánek plný cukru a ten se zvolna rozpouštěl a hnědl. Matku probudila příjemná vůně páleného cukru a když ochutnala, byla nadšená. Tuhle dobrotu pojmenovala „karamel“, prý po své dceři.

I kdyby to bylo úplně jinak, je moc fajn, že karamel existuje. Já na něj nedám dopustit a běžím si do obchodu pro Salko – již zkaramelizované. Na Vánoce je nepostradatelný. Vzpomínám na sladký karamelový likér. Vyráběla jsem ho na své první samostatné Vánoce podle receptu, který koloval z ruky do ruky na umaštěném papírku. To byly doby, když ještě nebyly mobily, emaily, foodblogy a jiné technické vymoženosti. Recepty se opisovaly pěkně ručně a ještě dnes je nacházím porůznu založené ve starých nostalgických sešitkách a starých kuchařkách. Ty se Salkem rozhodně nemohly chybět a pár jich přidávám závěrem.

Karamelový likér

Potřebujeme:

• 2 kondenzovaná mléka Tatra – neslazená
• 2 Salka předem svařená na karamel (vaříme 2 hodiny ve vodní lázni)
• Rum (tenkrát se mu ještě neříkalo Tuzemák a mysleli jsme, že je to náš český vynález)

Smíchat Tatru se Salkem a přidat podle chuti rum.

Karamelový krém

Potřebujeme:

• 1 plechovku karamelového Salka
• 1 kostku máslo

Po lžících do másla přidáváme Salko a třeme tak dlouho, dokud nebudeme mít krásně hladký karamelový krém.

Léčivé karamelky s medem

Potřebujeme:

• 100 ml smetany nebo plnotučného mléka
• 100 g tmavého lesního medu
• 80 g tmavého přírodního cukru
• 2 čajové lžičky karamelového Salka

Vše za stálého míchání povaříme v kastrolu se silným dnem a dbáme na to, aby se směs nepřipálila a nezhořkla. Svaříme tzv. na nitku. Když se směs od vařečky táhne jako tenká nitka, nalijeme obsah kastrolu na máslem nebo stolním olejem pomazanou desku z mramoru nebo na porcelánový tác a necháme zvolna vychladnout a zatuhnout. Ostrým nožem namočeným ve vodě krájíme na kostičky ve tvaru malých karamelek. Domácí medové karamelky jsou vhodné při nachlazení, neboť umí ulevit od kašle.

120 g medu a 100 g kostkového cukru vaříme za stálého míchání, aby se směs nepřipálila, tak dlouho, až se do vařečky táhne nitka. Následně vlijeme směs na rovnou mramorovou nebo porcelánovou desku, kterou jsme pomazali stolním olejem nebo máslem, a necháme v chladu ztuhnout. Pak nožem namočeným ve vodě nakrájíme hmotu na kostičky. Karamely jsou dobré při chrapotu a kašli.

Léčivé medové víno

Potřebujeme:

• 250 ml sladšího bílého vína
• 2 lžíce teplého rozpuštěného medu
• 2 žloutky
• 1 lžíce karamelového Salka

Všechny ingredience rozmixujeme a podáváme jako osvěžující a vyživující nápoj.

Jak voní a chutná karamel vám? Jestli máte nějaké tajné triky, jak si lahodný karamel vyrobit, můžete se o ně s námi podělit :-)

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Přemýšlela jsem o krásách slunné Itálie, českých Vánocích, o síle italské kuchyně a tak trochu i o tom, jak se tam sympatickým Češkám a Slovenkám žije, když se do Itálie vydaly za svou láskou a zbudovaly si nový domov. Dala jsem se do řeči se Zuzanou Mihulkovou a vyloudila z ní pár zajímavých řádků, které jsou krásným míchaným koktejlem tak trochu od všeho. V čem jsou lepší Italští muži a po čem se jim nejvíc stýská? Za krajíc českého chleba by byly ochotné dát mnoho :-) Tenhle spolek je mi moc sympatický, protože jeho součástí je i má dcera. Dívám se na všechno z druhého břehu a je fajn vědět, že Češky a Slovenky v Itálii drží spolu a Vánoce jsou pro ně i v té vzdálené zemi něčím, na co se nezapomíná. Každá vzpomínka umí malinko rozněžnit.  Ale o tom všem, a mnohém jiném moc hezky napsala sama Zuzana. Velice jí za to děkuji! Cítím se být součástí toho jejich velkého spolku.

Halušky z východu, aneb fenomén zvaný Italky z čR a SR

Tak tady okusuju tužku, přemýšlím nad článkem, o který jste mě poprosila, paní Šarko, a uvědomuju si, že hodit myšlenky na papír není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

První, co mě napadá, je Menšíkova věta: babička šedší z lesa, roští nesavše…..

Tak jen doufám, že neshořím na přechodnících a začnu pojmenováním Halušky z východu, kterým bych nazvala i celý članek. Tak výstižný a zároveň vtipný překlad italského “una bella gnocca dell´Est”, jsem už dlouho neslyšela. V podstatě se jedná o všechny pěkné ženy z bývalého východního bloku. Ovšem už dávno to nejsou jen blond vlasy, co Italy na nás přitahuje. Jak mi vysvětlil můj muž, fyzické kouzlo je umocněno v jemných a něžných rysech obličeje, širokých lícních kostech,v krásných očích a úsměvu, který dokážeme oplatit. Říka: “ Siete di classe! Váš pohled je přímý a neuhýbá a váš úsměv má 1000 voltů. To je tak silný zásah elektrickým proudem, že to člověka poznamená na celý život….” Mám-li být upřímná, já totéž mohu říct o Italech.

“Italky” z České a Slovenské republiky

O tom, jak na Facebooku vznikly Italky z ČR a SR, se už mnohokrát psalo na několika internetových serverech a v českých, slovenských i italských novinách, takže bych nerada unavovala čtenáře Gurmánky dlouhými výklady v předvánočním čase, zvlašť když je asi bude nejvíc zajímat, jak se česká a slovenská žena vypořádala s italskými vánočními zvyklostmi.

Takže jen v krátkosti, abych nás představila:

Italky z ČR a SR je skupina dívek a žen z České a Slovenské republiky, které žijí na Apeninském poloostrově a které okouzlila nejen jeho krása, ale i vášeň a šarm italských mužů, pro které opustily českou kotlinu a vydaly se do neznámých a neprobádaných krajin.

A protože v cizí zemi se snad každému posteskne po své vlasti, vzniklo v březnu tohoto roku na Facebooku takové malé virtuální Česko-Slovensko. Ano Česko-Slovensko! Uvědomujete si tu krásu a ten silný dopad toho, že jsme se toužily opět spojit v jeden celek? Mohly jsme stvořit skupinu Češek nebo skupinu Slovenek a nikomu by to nepřišlo divné. Ale my jsme prostě chtěly být zase spolu. Paradoxně si říkáme Italky, ale má to svou logiku. Za prvé fakt, že žijeme v Itálii, za druhé slovo Italky zní i Italům libozvučně a za třetí, když useknete písmenko I, zůstane vám talky, což v angličtině znamená ukecaný, povídavý, a to přesně odpovídá charakteru našeho internetového fóra.

Zakladatelkou skupiny je paní Monika Skokanová, původem z Bašky u Frýdku-Místku (obě dvě jsme z toho “razoviteho” regionu), která v současné době žije v italském Bergamu. Skupina má nyní již více než 1500 členek a stále přibývají další.

“Ve skupině to bzučí jako ve včelím úlu každý den od rána do pozdní noci. Řešíme věci vážné i běžné, radíme se navzájem jak naučit děti dvojjazyčnosti, jak bojovat s místní byrokracií, posíláme si odkazy s nabídkami zaměstnání, vyměňujeme si recepty…..a zároveň oprašujeme češtinu a slovenštinu. V podstatě jsme jen jedna skupina českých a slovenských dívek a žen, každá se svými radostmi a starostmi, ale podařilo se nám spojit něco, co politici kdysi rozdělili:Česko a Slovensko je tu zase jeden celek” (Monika Skokanová)

Jak plynul čas, Italky nezahálely a díky Monice Skokanové a jejímu zaměstnavateli – reklamní firmě Promofacile v Bergamu, vznikly webové stránky www.italky.it. Cílem těchto stránek je vytvořit prostor pro setkání, který bude sloužit nejen k výměně

informací a různých názorů, ale zároveň i ke shromáždění zkušeností, které každý z krajanů musel překonat během svého začleňování se do italské společnosti. Prostor dostanou i sponzoři a všichni, pro které tato skupina může být něčím zajímavá. Registrovat se může prakticky každý.

Monika Skokanová pak využila faktu, že pracuje pro reklamní firmu a protože je to holka šikovná, vytvořila gadget reklamních předmětů. K dispozici je zatím tričko, hrneček na právé české kafe, placka a plyšová hračka. To všechno s logem Italek.

Setkani allà Bravčo-gnocchi-zelo

Tímhle tajným kódem jsme pojmenovaly historicky první setkání Češek a Slovenek na Celoitalském srazu, který se uskutečnil v září 2011 v Montecatini Terme, v toskánských lázních nedaleko Florencie.

Montecatini terme bylo zvoleno z několika důvodů:

Zaprvé kvůli své strategické pozici a dostupnosti z převážné většiny Itálie, za druhé proto, aby se tato nádherná část Toskánska dostala do širšího povědomí lidí a v neposlední řadě proto, že já jsem byla v té době jediná “šílená”, kdo se ujal organizace, protože v tomto nádherném kousku Itálie bydlím. Celému podniku byla rovněž udělena záštita Velvyslanectví České republiky i Slovenské republiky v Římě.

Některé krajanky přijely i se svými partnery, a to z daleka, ze severu i jihu Itálie. Nejprve proběhlo společné seznámení v hotelové zahradě při stolcích se sektem a předkrmy a po bohaté večeři v typickém toskánském stylu se odehrála tombola – hlavní cenou byl diamant v ceně zhruba 10.000 Kč. Výtěžek byl určen na dobročinnou akci pro psí útulek Progetto Virginia, kde jako dobrovolnice působí jedna ze členek skupiny Blanka Lupinkova. Během večera se rovněž od zúčastněných vybraly tašky s dětským oblečením a hračkami, které další ze členek, Simona Kubíková, nechala odvezt na Ukrajinu do dětského domova.

To, že jsme se mohly osobně poznat, pobavit se a podělit se o své starosti i trápení s někým, kdo přesně ví, jak se cítíme a co prožíváme, však bylo největším přínosem celé akce.

Království za krajíc českého chleba

“Italská kuchyně je považována za jednu z nejlepších a nejzdravějších na světě…..” s tím se nedá než souhlasit, nicméně mi není jasné, jak je možné, že jsem tady za ty 2 roky přibrala 10kg ??

Ale to nebude tak těžké rozluštit. Italská kuchyně je totiž tak dobrá a rozmanitá, že prostě chcete ochutnat všechno. A pokud antipasto, primo a secondo zapíjíte výborným italským vínem, navrch si dáte desert a dorazíte to sladkou kávou a limoncellem, tak kila jenom letí nahoru. Navíc, večeřet ve 22,00 tady není žádnou výjímkou, což je smrt pro můj metabolismus. Já jsem dokázala italskou kuchyni ocenit a v podstatě ta česká mi tu příliš nechybí. Jediná věc, po které téměř všechny vzdycháme, je český chleba. Co bychom kolikrát daly za krajíc tmavého nebo kmínového chleba. A nebo tvaroh (italská riccota nemá s tvarohem nic společného). Moje maminka, pocházející z venkova, mi na mé nářky odpověděla: chleba si upeč a tvaroh si udělej z mléka. Ach jo mami. Představa, že ve svých 40 letech odjíždím do Itálie péct chleba, dělat tvaroh a ztloukat máslo, mě zrovna nenadchla. Tak tady všechny hledáme alternativní řešení a s povděkem se obracíme na německé obchodní řetezce, které nám umožňují koupit si některé produkty, na které jsme byly doma zvyklé. Např. Nakládané okurky, kyselé zelí, zakysaná smetana a jiné. Ale jinak je běžné, že si řadu českých výrobků vozíme z domu (všichni téměř povinně polohrubou mouku nebo uzené maso, holky ze Slovenska brynzu a klobásy), protože pokud chceme našim italským rodinám uvařit po česku či po slovensku, s náhražkama to nikdy není ono. Do guláše prostě nemůžete narvat olivový olej.

Ježíšku panáčku

S přicházejícím adventem se nás všech začíná zmocňovat stesk po domově, po našich českých a slovenských Vánocích, po starých křesťansko-pohanských tradicích, na které si u nás tolik potrpíme. V Itálii totiž nic takového nezažijete. Vánoční stromeček se tady sice zdobí už na první adventní neděli, ale 24. prosince je ještě pracovní den. Naši manželé přicházejí domů po poledni nebo v podvečer a vánoční menu se skládá z převážně rybích chodů, které běžně jíme po celý rok. Nečekejte ale žádné jednotné celonárodní menu jako je tomu u nás. Na večeři se sejde celá rodina a čekání na půlnoc tady tráví jídlem, hraním karet nebo louskáním ořechů či kaštanů. Čím víc na jih Itálie, tím větší štědrovečerní stůl budete potřebovat, protože tam se na cenone schází obrovské množství lidi. Stoly jsou přeplněné k prasknutí a najdete na nich spousty různého jídla. Jako antipasto například salát z plodů moře (chobotnice, mušle, slavky, krevety) na studený či teplý způsob, nebo koktejl z krevet na salátovém lůžku. Jako primo bývají obvyklé spaghetti alle vongole či spaghetti allo scoglio (špagety s mušlemi či jinými mořskými příšerkami, které najdete na útesu), jinde třeba jen brodo con raviolli, což je silný hovězí vývar s těstovinami plněnými masem. Jako secondo pak mužete očekávat pečenou mořskou rybu (pražma, mečoun, branzino či kambala, mnohdy pečené spolu se zeleninou a brambory), smaženou zeleninu ve vaječném těstíčku či smažené kroužky ze sepie, chobotnice nebo malé rybičky zvané acciughe, a k tomu nikdy nesmí chybět všudypřítomný bílý chléb. Na závěr pak dostanete velký kus nedobré a kvasnicemi vyhnané bábovky, kterou v Itálii nazývají Panettone, a která je zde tradičním vánočním symbolem, podobně jako u nás vánoční cukroví.

Jídlo samo o sobě je výborné, jenže řada z nás takové menu připravuje na bežnou letní večeři a vánoční večer pak postrádá jakékoliv kouzlo výjímečnosti. Nerozněžní vás koledy ani pohádky v televizi. Pod talířem nenajdete šupiny, ani vám nikdo nerozkroji jablko, nehodí botou a ani to zlaté prasátko se tady nevyskytuje. Když odbije půlnoc, všichni se zvedají od stolů a odcházejí na půlnoční mši. Dárky přinese Babbo Natale až 25. prosince ráno.

Jaké si to uděláš, takové to máš

Ty šťastnější z nás odjíždějí samy či s rodinami užít si kouzla Vánoc do Česka či na Slovensko, ale většina zůstává v Itálii, a tak neustále vymýšlí, jak vylepšit a ozvláštnit ty italské vánoce a jak do nich vnést kousek sebe. Hodně záleží na tom, jakým způsobem se každá z nás dokázala prosadit a jakou pozici si v italské rodině vybudovala. Takže jednoduše řečeno: jaké si to uděláš, takové to máš. Některé se snažíme zkombinovat českou či slovenskou vánoční tabuli s tou italskou, abychom diplomaticky uspokojily všechny chutě, jiné zase striktně dodržují tradici a jejich italští partneři to přijímají s uspokojenim. Jedno je ale jasné nám všem – to, že kapra na italském vánočním stole mít nebudeme. Není totiž téměř nikde k sehnání. Navíc Italové sladkovodní ryby jedí málo a kapr je pro jejich chuťové pohárky velmi podřadný tvor, kterého nejedí prakticky vůbec. Můj muž by ho ani neochutnal.

Takže česko-italský vánoční stůl může vypadat třeba takto:

Jako předkrm crostini fegatini (opečené topinky z bílého chleba s játrovou pomazánkou), hrachová polévka nebo i rybí, většinou z plodů moře či rybího filé, fritto misto (smažená zelenina-všechny možné druhy a smažené mořské potvory), mnohde nechybí bramborový salát a smažená ryba, jinde zase třeba upečou v troubě královské krevety na olivovém oleji s petrželkou a jako přílohu krokety,které jsou však určeny především dětem. Bramborový salát většinou Italům chutná, jen se vždycky trochu naježíme, když říkají, že je moc dobrá ta insalata russa …grrrr J

Pokud je paní domu Slovenka, tak nechybí kapustnica s houbama, kyselou kapustou, maďarskou klobásou (ingredience se zavčas dopraví ze Slovenska), dále klasický bramborový salát, smažená ryba (mořská, ne sladkovodní) a jako dezert cukroví, které má každá z nás už dopředu napečeno, spousta ovoce, pečené kaštany a různé druhy ořechů.

Po štědrovečerní večeři zazvoní zvoneček (dovoz z domova), jde se ke stromečku a rozbalují se dárky. Na tuhle tradici si žádná z nás nenechá sáhnout. To platí především v rodinách, kde jsou děti. A půlnoční mše je pro všechny velmi příjemnou záležitostí, která pohladí ducha a rozehřeje lidská srdce. Mnohdy rozehřeje i těla, protože farář má připravený malý bufet s vínem a Panettone.

Druhý den je ve znamení rodinného oběda u příbuzných, který opět trvá do večera. Vaří tchýně a na menu o deseti chodech si dá patřičně záležet. Děti si znovu rozbalí dárky, které je čekají tentokrat u prarodičů a jsou maximálně spokojené.

Přesto všechno nás stesk po pravých Vánocích, těch našich, neopouští. Každá z nás si v sobě nese spousty vzpomínek na teplou maminčinu náruč, kouzlo vyhřátého a voňavého domova či procházek venku, kdy pod nohama křupe sníh a tváře vám zčervenají mrazem.

Zuzana Mihulková je ohnivá žena v nejlepším věku, s obrovským množstvím energie a nezvladatelné touze po životě.

Rodačka z Ostravy, na kterou nedá dopustit, ale přesto z ní celý život utíká, učinila ve věku 40 let zásadní rozhodnutí a kompletně změnila svůj život. Před 2 lety se odstěhovala do italského Toskánska za mužem svého srdce a znovu od začátku začíná budovat nový život. Pohybuje se v oblasti cestovního ruchu, spolupracuje s cestovními kancelářemi a s hotely v místě svého nového bydliště, pracuje jako průvodkyně a delegátka, chystá se na kurz akreditované průvodkyně po Florencii a její snahou je ukázat a představit krásy Toskánska českému a slovenskému turistovi.

Zorganizovala historicky první Celoitalský sraz Češek a Slovenek žijících v Itálii a vrámci skupiny Italky z ČR a SR chystá ještě nejedno překvapení. Bližší informace o její propagaci Toskánska a o tom, co nabízí, se můžete dozvědět na jejich webových stránkach http://www.prima1vera.com/

Její motto je: Člověk dosáhne toho, co od sebe očekává

Po přečtení článku jsem se zamyslela nad tím, že mé Vánoce posledních let jsou vlastně velmi kosmopolitní. A jak je to u Vás doma? Je Váš vánoční stůl ryze českou záležitostí nebo se na něm míchají i sousední vlivy? Na mou vánoční tabuli se vejde vždycky i malý kousek Švýcarska a Itálie. I když se někdy u něj všichni nesejdeme, vždycky si své milé spřízněné duše připomenu alespoň kouskem něčeho tradičního, co symbolizuje Vánoce právě té země, ve které zrovna jsou.

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Pečená husa bude vonět náměstím a farář bude žehnat mladému vínu

V pátek 11. listopadu 2011 budou moci oslavit nejen obyvatelé třetího pražského obvodu, ale i ostatní pražané:  Svatomartinské víno a pečenou husu 2011 na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze 3. Na 19 českých a moravských vinařů představí Svatomartinská vína, ale i svojí nejlepší klasickou produkci. Slavnostní přípitek zde proběhne přesně v 11:11:11 za účasti místostarosty třetího pražského obvodu Ing. Pavla Sladkovského. V 17:00 požehná mladému vínu za přítomnosti vedení žižkovské radnice Ing. Zdeněk Wasserbauer, Th.D., farář kostela Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad. Nebude chybět ani pečená svatomartinská husa, houskový knedlík a bílé zelí a domácí husí kaldoun! Celý příspěvek »