18. Srpen 2010 v 9.43, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Domácí konzervace, Gastrozajímavosti, Světové speciality, Z autorčina šuplíku, Zapsáno v kalendářiPočet komentářů: 9

Konzerva oslavuje narozeniny

Konzerva slaví narozeniny a tak by se slušelo nějakou tu konzervičku otevřít. Když zkontroluji svůj archiv, nacházím článek publikovaný již v roce 2008. Nazvala jsem ho 5timinutovka na vidličku, ale stěžejním tématem nebyla konzerva fazolí od Heinze, ale právě vynález konzervy. A ruku v ruce s ní jde otvírák na konzervy, protože jinak bychom se k chutnému obsahu uvnitř tak snadno nedostali. Můžete zauvažovat nad otázkou, bez kterých konzerv se neobejdete? Určitě i váš seznam bude dost dlouhý. 

  
Za vynález konzervace vyplatil 12.000 franků Napoleon Bonaparte pařížskému lahůdkáři a obchodníkovi s vínem, panu Nicholasi Appertovi. On totiž na vyhlášení veřejné státní zakázky v roce 1795 vynalezl způsob, jak konzervovat potraviny ve skleněných obalech utěsněných korkovou zátkou a zapečetěných. Tak jako víno, uchovával v lahvích se širokým hrdlem převážně povařenou zeleninu. Láhve zahříval ve vodní lázni a na pár měsíců je poslal s armádou na moře. Když lodě přirazily zpět ke břehům, komise konzervované potraviny ochutnala a zjistila, že potraviny si skutečně zachovaly svou čerstvost, chuť i vůni. Svůj vynález pan Appert zdokonaloval dlouhých 15 let, přesto prvenství vynálezu první konzervy v plechovém obalu patří Angličanu Peteru Durandovi, který v roce 1810 vynalezl způsob uchovávání potravin v obalu z pocínovaného plechu, který vojáci museli otevírat bajonetem. Oproti Appertovým skleněným láhvím byly tyto konzervy velmi bytelné, proto se ujaly hlavně v armádě. Z první londýnské továrny konzervy putovaly na britské vojenské základny a jako první je vyzkoušelo námořnictvo. Sám Durand konzervy nevyráběl, ale obdržel královský patent. Výroby se ujali John Hall a Bryan Dorkin a roku 1813 otevřeli první továrnu na výrobu konzerv. Armádě i cestovatelům se tím vyřešil problém se zásobami jídla. Konzerva se přesouvala z kontinentu na kontinent a v roce 1812 se první konzervy objevily v New Yorku. Přivezl je z Anglie Thomas Kensett hned krátce po Durandovo objevu. Roku 1825 mu byl udělen prezidentem Monroem patent na „uchování jídla v plechové nádobě“. Největší rozmach konzerv byl v období zlaté horečky v r. 1849. Konzerva fazolí se rázem stala nástrojem k přežití a zdrojem důležitých živin a doputovala i do nejzapadlejšího koutu země.
 
Obaly konzerv byly podstatně těžší než je známe dnes a nebylo výjimkou, že obal samotný převyšoval svou vahou i obsah konzervy. K obsahu konzervy nebylo snadné se dostat, neboť stále neexistoval žádný bezpečný způsob, kterým by se pevná konzerva dala otevřít. Instrukce zněla „Ploché víčko odstraňte dlátem a kladivem“. Až v roce 1858 vynalezl Ezra Warner z amerického Connecticutu otvírák na konzervy. Nejslavnějším se stal otvírák P-38, který armáda používala v druhé světové válce.
 
Kolik že té konzervě vlastně je? Rovných 200 let.
 
 

Konzerva jako umění – Polévková konzerva se stala ikonou pop artu a dostala se do síně slávy velkého uměni. Ze všech konzerv nejslavnější je Campbellova polévka v konzervě. O její proslavení se postaral zakladatel pop artu, nejvlivnější umělec konce 20. století, Andy Warhol / vlastním jménem Andrew Warhola (1928 – 1987). Narodil se v USA slovenským emigrantům. Navštivte muzeum –  Společnost Andyho Warhola v Medzilaborciach na Slovensku.
 
 
 
Jak jste na tom vy a vaše domácí zásoby v plechovkách? Jaká je vaše nejoblíbenější konzerva? Máte doma dobrý otvírák na konzervy nebo otevíráte taky bajonetem? :-)
Kdybych měla zodpovědně vybrat dvě nejoblíbenější konzervy, které se dají potkat v mé spíži, byly by to jistě fazole a tuňák ve vlastní šťávě. Do konzerv se dostávám nudným, ale bezpečným způsobem asi takto :-) Zminimalizovat počet oblíbených konzerv pouze na 2 kusy je málo (sterilovaný hrášek a cukrová kukuřice mi doma taky nechybí; našlo by se toho víc … kokosové mléko, kaviár, ančovičky, konfitovaná kachní stehna od Dáši  ;-)

17. Srpen 2010 v 13.04, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Maso, drůbež, zvěřina, Nezařazené, Těstoviny a rýže, Zahrada a bylinky, ZeleninaPočet komentářů: 16

Plněné papriky

V sezóně rajčat a paprik byl by hřích obejít recepturu na plněnou papriku. Papriky plněné mletým masem v rajské omáčce patří mezi oblíbenou domácí klasiku. Základní recepturu máte v malíku, proto přicházím s nápadem na plněné papriky v rustikálním pojetí. Recept jsem vylovila ze svého archivu a protože je u nás oblíben, nemohl chybět ani v mé kuchařské knize Rande s gurmánkou v české kuchyni. Zvu vás tímto na oběd ;-)

Na nedělní oběd jsou plněné papriky daleko slavnostnější než pouhé lečo, které jsem servírovala v předešlém článku. V mém skleníku to hraje všemi barvami a vzduch voní majoránkou. Nanosila jsem si zralá rajčata a trikoloru paprik. Žluté a oranžové buclaté soudky, k nim hromádku zelených. Pestrá bedýnka zeleniny ze zahrady rozjasnila deštivou neděli. Abych ten nedělní okamžik něčím voňavým aromatizovala, doběhla jsem pro čerstvý tymián a majoránku. Bez čerstvého koření by rustikálnímu pojetí hodně chybělo.

papriky a rajcata

Recept na papriky plněné mletým masem

(dnes v rustikálním pojetí, které šetří nejen čas, ale i použité nádobí)

  • 6 baculatých barevných paprik
  • 4 rajčata
  • 3 cibule
  • 600 g mletého masa
  • 1 vejce
  • 1 lžíce hořčice
  • 1 lžíce smetany
  • sůl
  • pepř
  • čerstvá majoránka
  • bylinková sůl (vegeta)
  • hrst strouhanky
  • 1 stroužek česneku
  • špetku koření Čubrica
  • hrst syrové rýže
  • 2 bobkové listy
  • 4 kuličky nového koření
  • 4 kuličky celého pepře
  • 4 kostky cukru
  • rajský protlak „passata di pomodoro“ (cca 500 g)
  • kostka masoxu (může být na posílení chuti, ale nemusí) – No.1 je domácí vývar / to je bez debat!
  • špetka skořice
  • 1 dl vody
U paprik na barvě pramálo záleží, ale měly by mít dobrou dosedací plochu, protože jim to bude v pekáči slušet „nastojato“ lépe než když budou polehávat na dně. Když budou mít podobu baculatých soudků, budeme je péct i s uříznutou pokličkou. Myslete na to, aby papriky vypadaly co nejlépe, proto neodkrajujte vršky se stopkou neukázněně, ale uřízněte s citem slušivou baretku s anténkou. Vytvoříte na strávníky umělecký dojem. Aby měly papriky „pod čepicí“, šoupněte jim pod uříznutou pokličku kousek čerstvého tymiánu nebo majoránky.

Připravené a očištěné papriky od žebroví a semínek naplníme masovou směsí. Tu připravíme z mletého masa, u kterého bychom měli dbát na to, aby nebylo příliš tučné (volíme vhodnou kombinaci hovězího a vepřového). Maso osolíme, opepříme, přidáme 1 jemně nasekanou cibulku, utřený česnek, lžíci hořčice, hrst strouhanky, čerstvě drhnutou majoránku, čubricu, 1 vejce a lžíci smetany. Směs dobře promícháme a přidáme syrovou rýži. U nás doma platí zásada, že šidit maso rýží se nemá, tak dávám jen tak nepatrně, ale když dáme podle chuti víc, nestane se nic. Kouzlo syrové rýže zapracuje  a papriky budou krásné jako po faceliftingu :-) Maso se vypeče a ztrácí na objemu, syrová rýže se v omáčce dovaří a objem zdvojnásobí. Paprikám se jako malým zázrakem vypnou bříška a masová nádivka je krásně zakulatí. Proč se zdržovat s vařením rýže? Na tuhle malou fintu jsem si přišla už dávno, tak to taky zkuste.
 
Zastavili jste se u špetky koření Čubrica? Věřte tomu, že do mletého masa není lepšího koření než právě tato tradiční bulharská oblíbená směs, která je k dostání i u nás. V Bulharsku to se zeleninou i mletým masem dělají sakra bravurně a bez čubrici se dobré mleté maso neudělá. Voní saturejkou, pískavicí (řeckým senem), celerem a libečkem.
 
Masovou směs máme připravenou a je potřeba ji transportovat lžící do ctěných paprik. S tím žádná extra práce není, protože tlusťoučké papriky se plní velmi pohodlně a můžeme si na to troufnout polévkovou lžící. Masovou nádivku pěkně upěchujeme a papriky naskládáme do pekáčku, který má svého dvojníka v podobě vrchní pokličky! Poklička bude na pečení důležitá. Když není poklička, pomůžeme si alobalem. Do pečicí nádoby kolem paprik rozházíme 2 na plátky pokrájené cibule, 2 nakrájené zelené papriky, 4 rajčata. K tomu 2 bobkové listy, 4 kuličky nového koření a stejný počet pepřových kuliček. Zalijeme dobrým rajským protlakem (přimlouvám se za italský z neapolských skvostných podlouhlých rajčat San Marzano! tuhle lahůdku si nakupte na zimu do zásoby, protože tohle rajče přišlo rovnou z ráje a žádné jiné mu nemůže konkurovat).

Přidáme 1 dl vody, kolem paprik rozdrobíme kostku masoxu a do každého roku zapékací nádoby vhodíme jednu kostku cukru, aby se chuť doladila do příjemného sladkokyselého tónu. Papriky by měly být v rajské šťávě potopené tak do poloviny výšky. Delikátní šmrnc opatří mrňavá špetka skořice a větvička tymiánu pohozená ladem v pekáči. Paprikám nasadíme uříznuté pokličky se stopkou a přiklopíme je druhým pekáčem. Troubu rozehřejeme na 180 °C a zavřeme za paprikami na 1 a ½ h dvířka a dáme si pohov, protože v kuchyni od této chvíle nebudeme nic platní. Vše důležité jsme udělali v první přípravné fázi a nebudeme do pečení vůbec zasahovat. Rajský protlak prolne se všemi chutěmi a vůněmi v jeho těsné blízkosti a lehce zahuštěná šťáva nám bude odměnou.

Kdo nad Maggiho kostkou nebo Masoxem ohrnuje nos a měl by z toho mít černé svědomí, určitě má na kamnech stále plný hrnec dobrého vývaru, který v případě potřeby použije ;-) Zrovna ho tam mám! … ale rozhodně to není každý den ;-) 

Pokud čekáte jako tradiční přílohu houskový knedlík, tak vás asi zklamu. K těmto letním paprikám si klidně dám doma upečený chleba upravený jako bruschetta (topinka z bílého chleba s olivovým olejem a česnekem). Šťávu k paprikám v této rustikální podobě nezahušťuji ani nevylepšuji smetanou. Nechávám ji tak jak je, intenzivně vonící po čerstvé zelenině, koření a vypečené šťávě z masa. Opečeným kouskem chleba z talíře vysmejčíte poslední kapičku lépe než nějakým knedlíkem. Má představa léta se s houskovým knedlíkem a talířem plným omáčky nějak nepojí. Toleruji jen ty letní knedle, co voní ovocem ;-)

 italská bruschetta

V létě nechte ležet ladem sušené bylinky a užívejte si je v čerstvé podobě. Vymáčkněte z léta všechno co se dá. Když chybí slunce venku, v ovoci a zelenině se schovává tolik slunečních paprsků a pozitivní energie, posadíte si jídlo na talíř, rozzáří se :-) A to ani nemusíme zdůrazňovat, že letní zahrada je pro nás ta nejlepší lékárna. Papriky můžete sníst klidně jen tak. I tak na vás udělají silný dojem.

Nikdy nemůžu přijít na to, která paprika je krásnější? … žlutá nebo oranžová? … pro jistotu to v pekáči hýřilo všemi veselými barvami, jen červenou jsem přenechala rajčatům a nečinila konkurenci v podobě červených paprik, které jsme z toho samého důvodu letos ani nesázeli :-) Je mi líto každého, kdo nemá vřelý vztah k „Tymiánu„, protože straší na každém z mých letních obrázků. Snad ani nemusím říkat, že ho mám ráda. Dřív než se chopím příboru, odrhnu všechny lístečky na stonku a nechám je spadnout do talíře.
 
Milujete papriky? Nenechte si ujít pár dobrých letních nápadů, jak s nimi naložit:
  1. Pečené papriky s řeckým sýrem
  2. Nadívané papriky s parmazánovým krémem
  3. Lečo pečené v troubě
  4. Maďarské lečo (nechybí papriková klobása ani vejce)
I když papriková dobrota k nám doputovala nejspíš z Balkánu, dokonale tu zdomácněla a mnoho jídel se bez ní neobejde. Třeba i vy máte ten svůj jedinečný domácí způsob, jak si na plněných paprikách pochutnat.
"rajská omáčka, paprikpvý lusk, houskový knedlík"
 
Pro milovníky klasiky je tu plněná paprika v rajské omáčce s houskovým knedlíkem ;-) - ale recept bude někdy příště
 
Tato receptura byla použita i pro mou kuchařskou knihu Rande s gurmánkou v české kuchyni, berte příspěvek jako čtenářskou ochutnávku.
Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

13. Srpen 2010 v 12.25, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Domácí konzervace, Gastrozajímavosti, Omáčky, marinády, pikantérie, Světové speciality, Zahrada a bylinky, ZeleninaPočet komentářů: 17

Lečo – uzrál čas na temperamentní maďarskou specialitu

dušené papriky a rajčata - lečo - maďarská kuchyně 

Srpen voní létem. Léto v srpnu zase rajčaty a paprikami. Nazrál čas na tradiční maďarskou specialitu – lecsó– lečo. Pod pojmem Lecsó si můžeme představit leccos, ale správný Maďar v létě cítí jen jedno jediné. Tu báječnou vůni zralé zeleniny a nemyslí na nic jiného než na lečo.

Klasický recept je notoricky známý, ale proč si ho nepřipomenout? Zcela originální maďarská autentická receptura se obejde bez míchaných vajec, ale bývá trochu ostřejší, než je u nás zvykem. V Maďarsku se lečo používá jako základ pro gulášovou polévku nebo v kombinaci s hovězím masem do perkeltu. Je nepostradatelné po celý rok, proto způsob jeho konzervace není na škodu znát a nenechat se omezovat jenom létem a právě sklizenou úrodou rajčat a paprik. Nejchutnější maďarské lečo se připravuje v kotlíku. Jíst se může samotné,  ale milovníkům masa přijde vhod jako vynikající příloha ke grilovanému masu.

 

Podoba leča se může lehce proměňovat, ale základ by měl zůstat neměnný. Papriky – rajčata – cibule – tuk – špetka mleté papriky – sůl. S těmito ingrediencemi si při přípravě zeleninové delikatesy bohatě vystačíme a tradiční maďarskou recepturu ničím neurazíme. Vynikající je vylepšené pravým maďarským paprikášem.

Nahlédneme-li do starých „domácích“ kuchařských knih, tak lečo najdeme v každé z nich. M. Úlehlová-Tilschová v knize Rok v české kuchyni, 2. vydání z roku 1959, doporučuje na chlup stejnou přípravu leča, jako se praví ve výše uvedené maďarské receptuře, jen s jedním malým rozdílem. Nepoužívá mletou papriku. Klade hospodyňkám na srdce, že lečo se za žádnou cenu nepodlévá, ale k podušené cibuli s paprikou se po malých částech přidávají pokrájená rajčata. Pokrm dusíme tak dlouho, dokud nebude paprika měkká.

Dalším zajímavým receptem z knihy M. Úlehlové-Tilschové je její Slovenské lečo na způsob teplé čalamády. Základ pokrmu se připravuje jako lečo. Ovšem na samý závěr se nepřidávají vejce, ale zahustí se zátřepkou z kyselé smetany, ve které se rozmíchá lžíce hladké mouky.

Lečo ze školních jídelen nebylo o nic horší. V té naší se vařilo zrovna tak. Naprosto shodným způsobem, jako je receptura popsána i v Recepturách teplých pokrmů od Jaroslava Runštuka. Když v dobách mých školních let bývalo na stole lečo, neohrnovala jsem nad ním nos.

V Maďarské kuchyni jsou známé varianty s houbami, se slaninou, klobásou, s rýží, kapustou i dýní, a samozřejmě i s pikantními klobáskami. U nás se nejčastěji lečo připravuje s vejci, ale proč si to trochu neobměnit a nezkusit nové chutě? V Itálii mají svou peperonatu (báječná toskánská receptura v takové podobě, jak ji dělá Emanuel Ridi – Peperonata alla toscana), ve Francii ratatouille, ve Španělsku připravují jídlo s názvem samfaina/ xamfajna (katalánské označení).

(jde to i bez vajec a bez klobásky, ale …)

Ač názvy rozdílné, všechna jídla mají jedno společné. Jsou připravena z těch nejlepších sezónních surovin – rajčat a paprik - a právě použití kvalitních surovin vytváří neobyčejně harmonický a dokonalý celek. Temperamentní gastronomický zážitek po maďarsku vykouzlí špetka pálivé papriky, proto se tomu nevyhýbejte, ale pálivost si upravte tak, aby náš méně statečný a netrénovaný jazyk neochrnul peklem. Pálivé papričky jsou ďábelským nástrojem, který nelze podceňovat. Podle Maďarů jsou výtečné papriky bogyiszlóiské, ale nebude žádná ostuda dát přednost paprikám sladším. Do leča se preferují papriky zelené, ale neberte to jako dogma. Lze použít i sladké barevné.

(… lečo s vejci a dobrou klobáskou nebo uzeninou není k zahození)

Jak zmírnit pálivost leča, když se do jídla zaběhne pěkně ostrá paprika? Zkuste přidat do talíře kopeček kysané smetany a když to nepomůže, tak se spolehněte na jednou cennou radu, že pálivost v ústech umí zmírnit banán. Jestli to nejsou jenom fámy, tak by to mělo fungovat ;-)

Papriky a rajčata se s oblibou používají i do masových specialit, Tokáň po starém maďarském způsobu– recept pochází z kuchařky maďarského restauratéra a kuchaře Károly Gundela (1883-1956), na tu by mohl každý Maďar přísahat jako na Bibli ;-)

Historie slavné budapěšťské restauracese začala psát od roku 1894, podnik byl znám pod jménem Wampetics. Od roku 1910 mu začal velet Károly Gundel a podařilo se mu vybudovat jeden z nejznámějších a nejprestižnějších restaurantů Maďarska.

(letos se mi podařilo vypěstovat krom krásně sladkých cherry rajčátek též černé papriky a černá rajčata – tomato kumato – zvaná též čokoládová. Černá paprika je opravdu černá :-)

Lečo v literárním podání – a jeden naprosto autentický maďarský recept na přípravu „leča“

V kuchyni se rozlila vůně kořenných přípravků a pach zpocených těl. Pereira rozložil na stole rajčata, oloupané bílé koule sladké cibule a zelené lusky papriky. Hleděl na to s nožem v ruce, jako by čekal na rozkaz – do útoku!

István vyndal z ledničky uzený bůček, nakrájel ho na proužky a hodil na pánev. Než se tuk rozpustil, vydloubal vnitřek papriky, vyklepal zrníčka, nakrájel ji nadrobno. Kuchař ho následoval, práce jim šla dobře, vypadalo to jako koncert pro čtyři ruce. Brzy se zelená směs pokryla cihlově červenými plátky rajčat, zabělala cibulí, shora obloženou kolečky klobásy. Zelenina pustila šťávu a pánev mile bublala. Teď čekal, až zelenina změkne.

„Jen se mi opovaž nechat zčervenat cibuli,“ varoval kuchaře, „drž ji pod pokličkou. Před podáváním tam hoď dvě vajíčka a dobře zamíchej. Dej pozor, aby se to nepřipálilo. Podávej červené víno.“

„Snad to netrvalo dlouho, Margit, nudila ses?“

„Ne. Přemýšlela jsem,“ zvedla k němu oči. „Já se nikdy nenudím … Co jsi dělal?“

„Lečo. Naše nejjednodušší jídlo. Když se stýkáš s Maďarem, musíš to ochutnat.“

 (Wojciech Žukrowski – Kamenné desky, vydal Odeon 1970 – Maďarské události roku 1956 viděné očima mladého kulturního rady v Dillí.)

 

Ve Vaší kuchyni a ve vašem hrnci si dělejte co chcete. Je to ve prospěch Vašeho žaludku ;-) Zvolte recept jaký chcete, ale v srpnu by v kuchyni mělo (alespoň jednou) zavonět lečo podle „domácího“ receptu. Jestli se nepletu, stejně bude tomu mému podobný. Tak dobrou chuť  – Jó étvágyat!  Na cestu do Maďarska se může hodit maďarská konverzace – ať víte, co jíte ;-)

Perlička závěrem.

Víte jaká plechovka si udělala dobré jméno v české kuchyni? Lečo s moravskou klobásou za 4,70 Kčs. U jeho zrodu stál sám velký guru konzervace, pan Balaštík a pamětníci si budou pamatovat, že bylo báječné.  Co bylo včera, není dnes. Prý se staré dobré české konzervy nedají „žrát“ a některé psí konzervy jsou dokonce chutnější. Může to někdo z vás vyvrátit? Pro zajímavost není od věci připomenout si, kdy se ve světě objevila první konzerva. Je nějaká konzerva, kterou si s chutí ohřejete a pochutnáte si nebo s nostalgií vzpomínáte na uplynulé časy?

Co třeba dát si 10 deka vážených miňonek a jablečnou limonádu v pytlíku?

Skočte rovnýma nohama do klukovských vzpomínek Jana Čecha.

.

 Říkám si, že je moc fajn, když se u jídla povídá :-) Kolem leča jsem toho s pomocí oslích můstků napovídala opravdu dost.

  • Snad se vám bude čardášově temperamentní povídání o maďarské specialitě zamlouvat. Ovšem podniknout pořádnou gastro-hungary-špionáž a ochutnat Maďarsko přímo v kuchyni našich sousedů bude tím nejlepším, co si můžeme dopřát. Pěkně na vlastní oči – ústa – žaludek. Krásně nás to zaměstná. Co máte z maďarských specialitek nejraději? A neříkejte, že znáte jenom guláš :-)
  • Století guláše – povídání o maďarském guláši i s receptem
  • Za francouzskou podobu leča můžeme s trochou nadsázky označit i jídlo zvané Ratatouille (ratatuj) - specialita jižní Francie z kraje Provence – (zkuste vařit a žít a´la provencale)
  • Lečo pečené v troubě
  • 13. Srpen 2010 v 10.43, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Domácí konzervace, Předkrmy a chuťovky, Zahrada a bylinky, ZeleninaPočet komentářů: 9

    Lečo pečené v troubě

     

    Když přijde do zahrady hojnost rajčat a paprik, dělávám lečo pečené v troubě. Základní poctivou maďarskou recepturu trochu obejdu a zkusím celý pracovní postup zrychlit.

    Rovnou do skleníku si vezmu keramickou zapékací nádobu a natrhám papriky a rajčata. Na místě očistím a nakrájím na kousky. Rajčata oloupu a slupky vyhodím do kompostu. Za horkých letních dnů jdou zralá rajčata ze skleníku loupat úplně snadno, protože jim je takové vedro, že by se nejradějí sama svlékla z kůže ;-) Tak proč toho nevyužít a z té slupky je nedostat? Slupky z rajčat mně osobně v leču trochu dráždí.

    Když je zapékací nádoba plná zeleniny, přidám ještě nějakou bylinku (kousek tymiánu nebo majoránky), cestou do kuchyně si seberu na záhoně cibuli. Tu oloupu, nakrájíme na hrubší kousky nebo klínky a promíchám se zeleninou. Vydatně opepřím, osolím a pokapu dobrým olivovým olejem.

    V této podobě šoupnu do horké trouby a nechám pěkně pustit šťávu. To se stane tak za 20 minut a poté teplotu zmírním a nechám vydusit všechnu tekutinu. Když je hotovo, přendám nádobu na kamna a podle potřeby dušené lečo zahustím vejci nebo nechám tak. Tuhle zeleninovou variantu si nekazím uzeninou.

    Pokud chci lečo konzervovat, tak tento způsob je naprosto ideální. Horké rozdušené lečo (bez vajec) přendám do zavařovacích sklenic, uzavřu víčky, obrátím dnem vzhůru a nechám prochladnout. Poté uskladním a když dostanu chuť na maďarský perkelt, sáhnu pro sklenici leča a přidám k hovězímu masu. Vás určitě napadne i jiné využití, tak proč se přebytku zeleniny ze zahrady bát? Lečo je můj velký kamarád, právě proto jsem na téma „lečo“ připravila samostatný článek – bude následovat. V něm se nebude chodit kolem horkého leča, ale půjde se přímo na věc ;-)

    Lečo – uzrál čas na temperamentní maďarskou specialitu

    3. Srpen 2010 v 11.43, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Rande s gurmánkou, Sladké hříchy, Zahrada a bylinkyPočet komentářů: 28

    Letní rybízová inspirace – muffiny

    pečivo s rybízem

    Letní dozrávání ovoce je inspirativní. Přišel čas rybízu a s ním i hledání receptů na nejlepší a nejrychlejší koláč nebo jinou zázračnou laskominu, která podtrhne tu krásně nakyslou chuť rybízových kuliček. Kdo snídá ranní rosu a přes spaním si dává jen koktejl z červánků, toho nechá chladným i pár roztomilých letních muffinů. Ale pro všechny ostatní, co se nějaké té kalorie ukryté v jogurtovém těstě neleknou, mám naprosto úchvatný recept na muffiny. S tímto receptem budou za pár minut z vaší trouby vyskakovat horké muffiny každé ráno k snídani.

    Přišel čas rybízu i do mé zahrady, sklidila jsem pořádnou hromadu kuliček v barvě červených granátů a než vymyslím plán, co s nimi provedu, stihnu napéct plný plech malých muffinů. Rok co rok stejná písnička. Muffiny peču od jara do zimy, proto jsem na recept zařadila i do kuchařské knihy Rande s gurmánkou. Kdo ji nevlastní, může můj recept okouknout přímo tady nebo si ji opatřit. Vyzkoušejte, pokud vás tento sladký hřích s rybízem chytne za srdce, podobných receptů v ní najdete hned několik.

    Muffiny můžeme péct bez papírových košíčků, ale pro tu správnou letní atmosféru jsem je dnes oblékla do květovaného stylového modelu ;-) 

    Recept na muffiny ze zahrady

    (z jogurtového těsta odlehčeného strouhaným kokosem)

    Do jedné misky dáme „mokré“ ingredience

    • 1 velký bílý jogurt (400 g) – kelímek nevyhazujeme, poslouží nám jako odměrka
    • 2 lžíce slunečnicového oleje nebo rozpuštěného másla
    • 2 celá vejce

    Obsah misky promícháme.

    Do druhé misky dáme „suché“ ingredience

    • 1 plný kelímek od jogurtu polohrubé mouky
    • ½ jogurtového kelímku cukru
    • ½ kelímku strouhaného kokosu
    • 1 sáček prášku do pečiva

    Obsah misky promícháme.

    Do těsta přidáme:

    1 až 2 jogurtové kelímky pokrájeného čerstvého ovoce

    (Pokud se to do kompozice s použitým ovocem hodí, tak přidejte ½ kelímku drcených ořechů, mandlí, čokolády nebo rozinek. Řiďte se chutí a vlastním vkusem. Z každého ročního období si vemte to nejchutnější ovoce. Já osobně se těším na švestky s mákem, protože to je ta má nejoblíbenější kombinace.)

    Postup přípravy:

    Na muffiny je ideální silikonová forma, která se nemusí vymazávat a muffinky ladně vyskakují rovnou do talíře. Pořídíte-li si jinou formu, budete muset myslet na řádné vymazání. Za každé situace ovšem můžete používat muffinové papírové košíčky, které tomuto drobnému pečivu opravdu sluší.

    Obsah obou misek spojíme v jeden celek. Přidáme všechno ovoce a lehce promícháme. Vařečkou jen něžně těsto převracíme, aby směs zůstala nadýchaná (to je moc důležité!). Lžicí klademe do formy hromádky, které by měly dosahovat jen ¾ výšky.

    V horké troubě ještě krásně povyskočí, nasuflují. Pečeme v horké troubě předehřáté na 180 °C rovných 20 minut a ihned nosíme na stůl. Tato moje. S rubínově zbarvenými korálky červeného rybízu vypadaly nádherně a chutnaly opravdu božsky.

    Pokud nemilujete zrovna rybíz, zapojte do hry borůvky, meruňky, mirabelky, ostružiny nebo broskve. V zimě jablíčka, rozinky a skořici. Než půjdou vaše muffiny do trouby, můžete je ještě naparádit drobenkou. Po upečení pokapat čokoládou nebo jinak přikrášlit.

    Upřednostněte přirozenou krásu letního ovoce, proto čerstvé kousky položte před pečením na každou muffinu a ovoce podávejte i s pečivem. Kdo chce moučník lehce zasněžený, pocukruje si moučkovým cukrem.

    pečivo s rybízem

    Silikonová forma na muffiny bývá zpravidla na šest kousků. Do teflonové se jich vejde o něco víc. Nemusí se v ní jenom péct, je vhodná i pro chlazené nepečené dobroty. Když si formu jednou pořídíte, určitě u vás nebude nečinně zahálet. Můžete péct třeba slané kousky, malé paštičky a jiné miniaturní zázraky. Však vy už na něco přijdete. Tohle báječné těsto na muffiny vzniklo z dávno odloženého receptu na koláč a musím říct, že mu veselá podoba malých dezertíků sluší mnohem víc. I když … ani koláč nebýval tak špatný, ale malým muffinkám nemůže konkurovat.

     

    Báječné je, že je to moučník z kategorie raz-dva-tři a během pár minut s ním můžete kohokoliv potěšit. Tuhle várku jsem pekla pro Mirku a Tomáška. Jako poděkování za to, že nám rybízovou úrodu pomohli sklidit ;-) Tak ještě jednou … velký dík!

    Jak je to u vás? Zdomácněly formičky na muffiny i ve vaší kuchyni a jaké chutě máte nejraději? Jestli se chcete o vaše naparáděné miniaturky s receptem rozdělit s námi ostatními, ráda přidám recept s fotem do čtenářské rubriky. Ovocné moučníky jsou malá umělecká dílka a na jejich upečení stačí jenom chvilka ;-)

    Kde pořídit pěkné muffinové papírové košíčky? Já mohu doporučit ty od firmy Kaiser. Jsou pevné a pěkně barevné. Na stránkách Kulina.cz  toho do kuchyně najdete mnohem víc.

    22. Červenec 2010 v 16.16, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Interesantní pochoutky z báječné dovolenéPočet komentářů: 14

    Kouzlo Jadranu a místní domácí kuchyně poloostrova Sevid Marina

    Sony Chorvatsko 2008 246 Živogošče 

    Interesantní pochoutky z vaší báječné dovolené! Byla založena nová rubrika v sekci čtenářských receptů, protože na dovolenou se nejezdí jenom pro cestovatelské zážitky, ale neméně zajímavé jsou ty, které si nabodneme na ostrý hrot vidličky. Jsou to dobroty s geniem loci. Jestli takové máte ve svém fotoarchivu, můžete se pokusit i nás ostatní navnadit a inspirovat. Za nejzajímavější foto vás odměna nemine.

    Začínáme čtenářskou fotosoutěž! Vaše příspěvky s patřičným komentářem o původu dobroty a s udáním zeměpisných souřadnic očekávám na svém kontaktním emailu. Určitě se u toho společně dobře pobavíme. Podle hesla: všude dobře, tak co doma? … vyrážíme do terénu.

    Sevid Marina Milada a Pavel Douskovi komprimace

    Chorvatský poloostrov Sevid Marina

    První příspěvek zaslala Milada a Pavel Douskovi z Bechyně. Kouzlo té nejmodřejší vody Jadranu a atmosféru domácí kuchyně si vychutvávali v okolí úchvatného pobřeží poloostrova Sevid Marina. Všechny dobroty servírovala pohostinná paní domácí ve stínu zahradní pergoly a na stole tudíž nebyla o rozmanité lokální pochoutky žádná nouze. 

    Jehněčí kotletky na grilu. Čerstvé a božsky okořeněné. K tomu velká mísa salátu, olivový olej, domácí chléb a dobře vychlazené víno, modré nebe nad hlavou, prázdniny a u stolu dobří přátelé. Na takové jídlo se dá ještě hodně dlouho s láskou vzpomínat.

    P6270017 Milada Douskova Chorvatsko jehněčí kotletky

    Chorvatské ryby. Ráno před východem slunce se nachytají, do západu slunce snědí. Čerstvé ryby, dobře okořeněné tajnou směsí koření paní domácí a dokřupava vysmažené. Bylo jich vždycky tolik, že se to nedalo ani sníst. A ve finále na ně přišla marináda z čerstvé plocholisté petrželky ze zahrady, štědrá dávka nasekaného česneku, šplíchanec olivového oleje a kousek  másla, nechyběla mořská sůl. Vůně byla nepopsatelná. Když se ryba dostane z rybářské sítě nejkratší cestou do kuchyně, těžko najde konkurenci.

    P7040115 Milada Douskova Chorvatsko

    Z čerstvých sardinek nám dělávala pani domu fantastický salát. Kousky ryb naložila do olivového oleje, cibulí nešetřila a patřičně prosolila. Dokonalé ke sklence něčeho ostřejšího. V horkém večeru se po míse takového rybího salátu brzy slehla zem. Byl krásně vychlazený, rozleželý a provoněný Jadranem. Poslední olivovou kapku na dně podnosu jsme vytřeli důkladně domácím chlebem. Ke všemu se podávala vysluněná zelenina. Rajská jablka se tu tvářila tak, jako by na stůl přišla opravdu z ráje :-)

    P7040113 Milada Douskova Chorvatsko sardelky s cibuli a olejem

    Tak takové jsou některé okamžiky z naší báječné letošní dovolené z Chorvatska, na kterou s velkou chutí vzpomínáme. Když není cítit ve vzduchu moře, můžeme se snažit jak chceme, ale s žádnou doma dobře připravenou rybou nebo jehněčí kotletkou nemůžeme přímořské atmosféře konkurovat. Dovolenkové zážitky jsou vždycky jedinečné a stěží je něco trumfne.

     Těšíme se na všechny vaše voňavé zážitky, které se sejdou v této prima soutěži.

    Krásné léto všem!

    Milada a Pavel Douskovi, Bechyně

     

    Startovací příspěvek č. 1 je za námi. Já děkuji Miladě a Pavlovi do Bechyně a už se těším na další lahůdky, které si tady příště představíme. První foto jsem použila ze svého archivu, abych navodila tu správnou dovolenkovou atmosféru. V chorvatském Živogošče jsem byla předloňské léto a od té doby jsem se ani nepodívala na fotografie. Škoda, najdou se tam též nějaké dobroty :-) V každém případě tam bylo krásně.

    19. Červenec 2010 v 11.14, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Drinky a nápoje, Gastrozajímavosti, Sladké hříchy, Světové speciality, Zahrada a bylinkyPočet komentářů: 14

    Mango Lassí – vášnivý nápoj par excellence, stvořený pro požitkáře

     

    mango lassi - napoj z jogurtu a manga

     

    Mango Lassí  je tím pravým nápojem na ochlazení hrdla. Pokud máte v rovnováze vztah k jídlu a erotice, nemohlo vám uniknout ovoce vášnivé, chutné a půvabné, ale i posvátné. Přesně tak by se dalo identifikovat mango. Dá se zužitkovat různými způsoby, ale na letošní horké léto jsem si vybrala něco pro osvěžení. Nápoj z manga, který je zdravý, plný vitamínů, osvěžující a podmanivě voní. Při konzumaci budete mít zvláštní pocit hebkosti, jaky když vás pohladí po sluncem rozpálené kůži chladivé hedvábí. Samotnou přípravou se nezdržíte déle než 10 minut. Stačí oloupat mango a ostatní se zařídí samo. Jdu nastartovat mixér a zkontrolovat domácí zásobu ledu. Protože se ví, že v Indii mango symbolizuje lásku, plodnost a přátelství, nepodávejte tento lektvar jen tak někomu, kdo si to nezaslouží ;-)
    Mango Lassí pochází z Indie, není mu cizí vůně koření, ale když si chcete vychutnat opravdovou čistou chuť jogurtu a manga, nemusíte ho tam dávat vůbec. Svět se nezboří ;-) V závěru receptu se ale o koření zmíním, protože bez něj by se v textu objevila nedostatečnost. Indie je přeci ta největší kořenka světa a proto všechna místní jídla tak podmanivě a vzrušivě voní. Mistři kuchyně vědí, že každá špetka vzácného koření přidává i tajemnou erotickou sílu a nepatrný koketní záblesk. Mě indická kuchyně vždycky polapí a přeji to i vám.

     

    DSC_0253 mango lassi

     

    Mango Lassí – osvěžující nápoj z manga a jogurtu

    • 1 velký kelímek živého jogurtu (400 g)
    • 2 zralá manga
    • špetka soli
    • 1 lžíce třtinového cukru
    • 1 lžíce akátového medu
    • na ozdobu lístky máty
    • pár kostek ledu
    • snítka meduňky nebo lístky máty na ozdobu

     

    Pokud vezmeme v úvahu, že zralé mango je sladké, cukr i med můžeme s ledovým klidem vyřadit z kola ven. Špetku soli nikoli, tu tam dáme, protože umí zvýraznit přirozeně sladkou chuť zralého ovoce. Ku prospěchu bude pár kostek ledu a závěrečnou půvabnou tečku vykouzlí zelená voňavá bylinka.
    Mango Lassí připravíme tak, že si nejprve oloupeme mango a pokrájíme ho na malé kousky. Přidáme do jogurtu, ochutíme špetkou soli, třtinovým cukrem, popřípadě malým množstvím medu a společně rozmixujeme dohladka. Poté dobře vychladíme a podáváme ve skle s pár kostkami ledu. Zvýraznit chuť můžeme i kořením, ale o tom se dočtete o odstavec níže.

     

    DSC_0258 mango lassi

     

    O Indii se hovoří jako o velké kořence světa, proto ani v Mango Lassí nemusí chybět koření. Pokud se rozhodnete pro verzi aromatizovanou, s klidem použijte špetku mletého koriandru (semínek), lžičku kardamonu, lístky máty nebo koriandrovou nať, pro zpestření můžete přidat rozmixované datle nebo oblíbenou a voňavou růžovou vodu. Vhodný je i mletý pepř, strouhaný zázvorový kořen, muškátový oříšek nebo dokonce restovaný nadrcený kmín, kardamon i skořice. Znalci doporučí i špetku růžové himalájské soli. S chutí Lassí můžete krásně experimentovat. Doporučuje se hustý jogurt (nejlépe ten domácí) zředit vodou či minerálkou a umixovat dohladka s ovocem a ostatními ingrediencemi. Jogurt můžete ředit vodou v poměru 1 : 3 nebo 1 : 2. Indičtí vládci by nepolkli vodu jen tak ledajakou, nám postačí vyrazit k tomu nejbližšímu prameni. Lahůdková voda – chladná „kohoutková“ – je dostatečně pochoutková ;-)

     

    DSC_0263 mango lassi

     

    Staří indičtí lékaři píší o vodě i jejích zázračných kvalitách. Jinak chutná voda z nížin i hor, z řeky bystré i z řeky líné, ze studánky i od pramene a znali sedm způsobů, jak vodu chladit, aby žíznivce osvěžila. Sultánové z Dillí a mughalští císaři z Dillí i Ágry používali důmyslně zorganizovanou síť rychlých běžců doručovatelů, kteří s korespondencí a důležitými vzkazy přinášeli na stůl i čerstvé ovoce až z Kašmíru a čistou vodu z Himaláje, aby si mohli panovníci ochladit svá urozená hrdla. V těch nejteplejších dnech výjimkou nebyl ani čistý sníh a led.

     

    Na zázračnou vodu složil veršovaný chvalozpět v první polovině 16. století klasik hindské poezie Súrdás.
    Po delší době jsem otevřela knihu Indická kuchyně od Vladimíra Miltnera. Recept na Mango Lassí jsem tam nenašla, ten jsem si dovezla před časem z  tureckého Bodrumu, ale najdu tam vždycky příjemné a milé počtení a velkou spoustu voňavé inspirace.
    Voda je pramen, řeka, jezero, déšť i rosa,
    Voda je zdroj mouky, rýže, zeleniny, prosa,
    Voda dává květ i trn a citrón, i manga,
    Voda – to je temná Džamna i posvátná Ganga,
    Voda se s námi směje a voda s námi pláče,
    Voda nikdy neopouští bdící ani spáče,
    Voda je otec i matka, zřídlo všeho bytí.
    Voda budiž pozdravena!
    Bez ní nelze žíti.

    Indie - posvatna reka

    Autentický obrázek z Indie význam řeky demonstruje naprosto přesně. Voda se s lidmi směje, voda s lidmi pláče. Za života je laská, na poslední cestě unáší ke břehům žemřelých duší a dává jim  pocit bezpečí.

     

    Staří indičtí učenci pasovali na královský nápoj i mléko. O mléku se psalo jako o nektaru, který dává život i sílu, proto se indická kuchyně chová k mléku, jogurtu, smetaně, syrovátce, kefíru, podmáslí a všem dalším mléčným formám v rukavičkách. Mléčné nápoje očišťují, oblažují, posilují, osvěžují i vyživují.

     

    Já jsem si zosnovala prazákladní verzi lahodného Mango Lassí, kterou jsem ani moc neředila. Vytvořila jsem si krásně hladký nápoj s živým jogurtem, ve kterém převládala bohatá chuť zralého manga a mohu doporučit všem velkým požitkářům. I těm největším a nejzhýčkanějším. Mé Mango Lassí zastoupilo v horkém poledni kompletně oběd. Stačila jedna plná sklenka a žaludek se rozradostnil a na pár hodin pěkně uspokojil. Ledová atrakce z jogurtu a manga i mně krásně pomátla všechny smysly. Příště si vymyslím nějakou zajímavou změnu a lehce si nápoj okořením.

     

    Jaké jsou nejlepší chuťové odrůdy manga?
    Podle znalců to je jednoznačně lahůdková odrůda Nam Doc Mai, Palmer, Alphonso, Kesar či Sindhri. Nejznámějšími komerčně pěstovanými odrůdami jsou Tommy Atkins, Haden, Keitt a Kent. Pokud se s nimi na pultech prodejců potkáte, skočte po nich ;-)

     

    Jak mango nakupovat a konzumovat?
    Kopit si u nás zralé a pěkné mango není tak jednoduché. Plody se nedovážejí zrovna v plné zralosti a začínají se často kazit již v obchodě. Červená a žlutá barva plodu je barvou plné zralosti, ale nezaměřujte se jen na barvu samotnou. Při stisku musí slupka lehce povolit, ale nesmí být posetá dolíčky nebo našedlá. To by znamenalo počínají hnilobu. Pokud není mango dostatečně zralé, můžeme ho uchovávat pár dnů v pokojové teplotě, aby „došlo“. Zralé mango voní intenzivně v místě stopky. Slupka se nekonzumuje, proto ji vždy pečlivě oloupeme. Zelené mango má více vitamínu C, ale postupným zráním jeho obsah klesá a začíná převažovat podíl beta-karotenu. Mango je skvělým zdrojem řady antioxidantů i vitamínu K. Konzumujeme ho čerstvé, sušené i mražené. Mango se hodí na přípravu džemů, šťáv, marinád, zmrzliny, chutné je v salátu a dá se i grilovat a podávat jako příloha k masitým pokrmům. Všem jídlům dodá ten správný tropický nádech.

     

    mango - tvary a odrudy

     

    Mango (Mangifera indica L.)
    Mango pochází z Asie, především z Indie. Buddhističtí mniši věří, že právě pod mangovníkem meditoval Buddha. V hinduistické literatuře je o mangu zmínka již z let 4000 př. n. l. Tři čtvrtiny světové produkce manga se urodí v Indii. Dalším velkopěstitelem je Čína a Mexiko, následuje je Indonésie, Pákistán, Thajsko, Brazílie, Nigérie, Filipíny i Haiti. Mangovníky spatříme na Floridě i v Kalifornii. Mango patří do čeledi ledviníkovitých a za jeho přímé příbuzné můžeme označit pistácie i kešú.

     

    O mangu se říká, že působí blahodárně na zažívání, posiluje imunitu, chrání srdce a snižuje krevní tlak. Je na soupisu afrodiziakálních potravin, což zvyšovalo jeho popularitu.

     

    Vypěstovat si mango doma z pecky je prý brnkačka, proto pecku nevyhazujte ;-) Brzy vám vyroste krásná dekorativní rostlina.

     

    DSC_0270 mango lassi

     

    Mango Lassí vyzkoušejte. Možná se stane tou správnou milostnou předehrou pro další letní hodování. Třeba se doma blýsknete zase něčím novým ;-) I když recept je to patřičně omšelý, pel smyslnosti z něj ani po staletí nestačil nevyprchat. To bude hrát ve váš prospěch ;-) Nápoje lásky se nikdy nestanou přežitkem starých časů.

     

    Indická kuchyně mě vždycky polapí. Přeji to i Vám ;-)

     

    Hindské přísloví praví:

    Rasóí au´rasájana – barábara adhjajana / Vaření a alchymie – téhož druhu učení je.

     

    Co třeba dát si něco pekelně dobrého a ostrého? Tak to si do indické kuchyně sáhněte pro Indian Vindaloo Curry – to vás svou interesantní chutí bude určitě bavit.
    A nyní z úplně jiného soudku, ale pořád zůstávám u oblíbeného jogurtu. Ančovičky pod drnem.
    Původ tohoto receptu nás zavede opět do “Indické kuchyně“. I když chybí tradiční indické voňavé koření, je to receptura z nejstaršího města světa, místa náboženských legend a centra rozkvětu starověké Indie. Města smrti a hudby – Varanásí (Benares). Zalistovala jsem ve staré indické kuchařce a recept si poněkud upravila. Původní litera receptu totiž  hlásala: „použijte 2 plechovky ančoviček, lžíci pepře a velkou hrst chilli“ :-) … podezírám ty Indy, že toto jídlo sloužilo jako poslední pokrm před cestou na smrt … :-) Váránasí, město smrti, mi tuto myšlenku vnuklo zcela reálně.

    Indie - Varanasi - mesto smrti

    I přes svůj obdiv k indické kultuře a zejména rozmanitosti chutí v tradiční kuchyni nemohu říct, že mě současná indická realita v mnohém neděsí. Možná proto jsem cestu do Indie nepodnikla a s podivným rozechvěním si procházím všechny fotografie, které do svého objektivu nalovil kamarád/dobrodruh F. Štěpánek.

    Některé snad nejde ani publikovat. A to mám k tomu svolení :-(

    P.S. Františku, ty fotky jsou úžasné! (ale z některých mě mrazí po těle). Asi s tím spolu něco podnikneme.

    14. Červenec 2010 v 13.47, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Houby a lesní plody, Nezařazené, Sladké hříchy, Zahrada a bylinkyPočet komentářů: 17

    Ledový malinový dort, to je to pravé letní pohoštění

     

    DSC_0462 malinovy dort nepeceny

    Malinový dort na horké léto nemůže být jiný, než pořádně vychlazený. A právě takový recept jsem si připravila na osvěžení. Na zahradě jsem sebrala maliny (růžové velkoplodé i slaďoučké žluté), vytáhla velký kelímek jogurtu a těšila se na první sousto, kterým se v letošním horkém dnu pořádně ochladím. Zmrzlina a ledničkové dorty nám dávají momentálně to největší vzrušení, kterého se tělo ne a ne nabažit. Tak si „upečte“ dort, který bude sněhově bílý, v ústech se hebce rozpustí a při každém doteku našich úst po sobě zanechá osvěžení a malinový parfém k tomu.

    DSC_0409 malinovy nepeceny dort

    A když se vám ledničkový dort povede, pochlubte se! Největší gurmánský zážitek zprostředkují čerstvé suroviny, tak všechny sebelepší kompoty nechte stát ve spíži a skočte do království čerstvých chutí. On čas kompotů a zavařenin s příchodem babího léta zase přijde a nebudou mít žádnou konkurenci.

    zahradni maliny

    Na bílý letní dort klidně použijte voňavé jahody, čerstvé borůvky nebo maliny. Já malinám dávám jednoznačně přednost, protože ve sněhově běloučkém dortu vypadají jako krásné červené korálky. Žluté sladké bobulky zahradních malin kouzlo červených plodů jenom umocňují.

    DSC_0427 malinovy nepeceny dort

    Recept na bílý chlazený nepečený dort jogurtový

     Vytáhla jsem ho ze svého rukou psaného receptového sešitu. Oprášila zažloutlé stránky a pustila se do díla:

    Kdo miluje nepečené dortíky se spodní křupavou vrstvičkou, může si na dno dortové formy rozdobrobit máslové sušenky, spojit je malým množstvím másla a přisladit javorovým sirupem nebo medem. Pro tento případ jsem se rozhodla, že dort bude opravdu sněhově bílý a sušenková tenká krustička by mě rušila.

    DSC_0436 malinovy nepeceny dort

    • 400 g bílého plnotučného jogurtu (nejideálnější je jogurt řecký)
    • 4 plátky želatiny
    • lžíce medu nebo javorového sirupu
    • 100 ml mléka
    • čerstvé ovoce na ozdobu
    • dortový korpus

    Ze všeho nejdříve si musíme připravit želatinu. Namočíme ji do kastrůlku se studenou vodou (cca 130 až 150 ml) a necháme 10 až 12 minut nabobtnat. Želatinové plátky vymačkáme, přidáme do ohřátého mléka s medem a zahříváme na mírném plameni tak dlouho, dokud se nerozpustí. Necháme prochladnout a poté smícháme s jogurtem. Vzniklou směs nalijeme do dortového korpusu a podle našeho výtvarného cítění prostrkáme malinami. Zbytek ovoce si necháme na konečné finále a budeme dekorovat rovnou na talíři. Dortový korpus s jogurtovou směsí umístíme do chladničky a necháme ztuhnout. Nejlépe do druhého dne, ale pokud máme málo času, 4 hodiny budou stačit. Recept můžete dle fantazie obměňovat do aleluja :-)

    DSC_0428 malinovy nepeceny dort

    Neztrácím čas pečením, zbytečně si doma troubou nepřitápím a užívám letošní ďábelské léto plnými doušky.

    DSC_0446 malinovy nepeceny dort

    A čím se k takovému dortu osvěžit? I když jsem si navařila šálek kávy, jednoznačně nejdokonalejší souhru vytvořil nápoj zvaný „benátský polibek“ – Bellini. Příště si spolu můžeme přiťuknout tímto smyslným nápojem z hříšných Benátek.

    DSC_0001 malinovy dort a Bellini

    Nepečené dorty je potřeba vyztužit želatinou nebo agarem.

    Rozdíly mezi agarem a želatinou podrobně popsal Vladimír Mikeš ve své knize Proč se klepou řízky – s podtitulem CHEMIE v kuchyni.

    O želatině: V potravinářském průmyslu je používána již mnoho let. Jde o bílkovinu zvanou kolagen. Kolagen se svou výjimečnou strukturou tvoří nezbytnou součást pojivových tkání (výplň mezi svalovými vlákny). Na kolagen bohaté jsou kůže a chrupavky. Stárnutí kůže způsobuje ubývající množství kolagenu. Želatina má konzistenci hustého gelu, který je schopen tát při teplotě vyšší než 35 °C, tzn. rozpouští se nám v ústech. Protože je želatina původu živočišného, odmítají její konzumaci vegetariáni. Dávají přednost právě agaru.

    Rozdíl mezi želatinou a agarem je ve vlastnostech i ve struktuře. Agar je polysacharid, za studena nerozpustný. Vyrábí se z mořských řas a jeho součástí je agaróza (cukr). Želatina je pružná, agar křehký a snadno lámavý.

    Agar a želatina – rosulující látky, ale každá jiná - zajímavý článek od Ing. Jarmily Teplíkové

    DSC_0433 malinovy nepeceny dort

    Zdá se vám tento recept složitý? Tak zkuste smetanový dortík s piškoty a čerstvým ovocem. Zde je můj extrémně jednoduchý recept na nepečený lahodný dort jahodový, proložený piškoty. I v tomto případě je to dort ledničkový, dobře vychlazený.

     

     

     

    12. Červenec 2010 v 3.13, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Sladké hříchy, Zahrada a bylinkyPočet komentářů: 13

    Bublanina – nestárnoucí hit léta

    DSC_0031 bublanina s třešněmi

    Třešně mají právě teď svou zralou sezónu, jsou na vrcholu a žádají si nějakou famózní recepturu. Nejlépe by bylo, kdyby se podařilo bez velké námahy ohromit. Rozhodla jsem se tak, jako každý rok. Tu největší hromádku třešní sním jen tak a té druhé učiním staré dobré kulinární vyznání lásky. Upeču bublaninu. Tentokrát s návratem do starých babičkovských časů a nebudu z těch třešní ani pecky dolovat ven důmyslným odpeckovačem, kterého jsem majitelkou. Ona te pecka totiž dává třešním v bublanině docela zajímavou chuť.

    Na bublaninu může existovat klidně stovka receptur, ale já sahám po svém prastarém spolehlivém receptu. Vlastní přípravou se nezdržím déle než 10 minut a za dalších 20 minut bude upečeno. Ideální např. k nedělní snídani. Třešně na stromě nevydrží v tomto horkém počasí věčně, nakonec jich letos opravdu moc není, proto není radno s třešňovou bublaninou otálet. Domácí bublanina je ten pravý červencový zážitek a skutečný hit léta. S receptem se můžete přesouvat od jednoho ovocného stromu k druhému. Touto dobou už to klidně mohou být meruňky. Ani meruňková bublanina nemá chybu. Když na bublaninu půjdete od lesa, už teď může být borůvková, malinová …

    DSC_0024 bublanina s třešněmi

    Výborný univerzální recept na bublaninu

    dnes vás zvu na třešňovou a odvažovat budeme snadnou „hrnečkovou metodou“

    • 3 celá vejce
    • 1 čtvrtlitrový hrnek pískového cukru
    • 1 čtvrtlitrový hrnek smetany
    • 2 čtvrtlitrové hrnky polohrubé mouky
    • 1 prášek do pečiva
    • tuk a hrubá mouka na vymazání koláčového plechu
    Vejce prošleháme v míse s cukrem (metličkou či vidličkou), vlijeme šlehačku, mouku rozmíchanou s práškem do pečiva a připravíme lité těsto.
     
    DSC_0003 bublanina příprava těsta
     
    Pečicí plech vymažeme tukem, vysypeme moukou. Předehřejeme troubu na 180 °C.
     
    DSC_0004 bublanina těsto
     
    Těsto vlijeme na plech, poklademe třešněmi a bez otálení vložíme do horké trouby.
     
    DSC_0007 bublanina před pečením
     
    V horkovzdušné troubě je za 20 minut pečeno. 
     
    DSC_0010 bublanina s třešněmi upečená
     
    Nechte se svést tímto hitem měsíce zralého ovoce a zakousněte se do třešní.
     
    zralé třešně
     
    Třešně: nejen chutnají, ale snižují hladinu kyseliny močové v těle a preventivně působí proti dně. Jsou osvědčenou přírodní medicínou proti zánětům, paradentóze a artritidě, obsahují mnoho vitamínu C, kyseliny listové (pro nervy a mozek), vápníku (pro kosti a zuby), železa a též velké množství draslíku (zabraňuje zadržování vody v těle) a jódu. Podle nejnovějších průzkumů je dokázáno, že konzumace třešní má velmi dobrý vliv při léčbě cukrovky. Mimo to jsou skvělou dietní potravinou, neboť podporují vylučování. Budete-li je trhat bez stopky, mají poloviční trvanlivost. Nejchutnější jsou samozřejmě naprosto čerstvé. Snězte jich kolik hrdlo ráčí, ale dejte pozor na nevhodnou kombinaci s tekutinou. Při konzumaci většího množství třešní se doporučuje nějakou dobu nepít, protože jinak si můžeme způsobit zažívací potíže.
     
     DSC_0026 bublanina s třešněmi

    Pro oko dodám zasněžení moučkovým cukrem a vyskládanou bublaninu na talíři ještě stihnu obložit symbolickou čerstvou atrakcí, čerstvými třešněmi … podávat budu stylově pod obsypanou třešní … nejlépe k nedělní snídani … a vykouzlím tak pravé Lucullské hody.

    Víte že, do Evropy (Itálie) se třešně dostaly z Malé Asie a prý za to může vážený římský konzul a vojevůdce Lucullus (117-56 př. Kr.)? Říká se, že po vítězné bitvě nad pontským králem Mithridatem VI. (kolem roku 70 př. Kr.) ho plody třešní okouzlily a vzal je s sebou domů jako jednu z trofejí válečného tažení. Když se vydáme po stopách samotného názvu, dostaneme se přes íránsko-turecké označení keras k latinskému názvu carasus až k slovanskému čerša, ruskému čerešnja, slovenskému čerešně – a tady už je opravdu jenom krůček k těm našim třešním.  Druhů třešní a višní je víc jak 1000, ale asi nejznámější a nejoblíbenější jsou právě srdcovky, chrupky a každý už ochutnal i nakyslé třešně ptačí (ptáčnice). Spatřit třešně můžeme i politice. Stal se z nich symbol Komunistické strany Čech a Moravy. Waldemar Matuška udělal ze zralých třešní parádní hit, když zpíval Jó třešně zrály.

    Co uděláte s třešněmi vy je jen na vás :-) Jen to musíte udělat opravdu rychle, protože brzy budeme mít “po třešních.“

    28. Červen 2010 v 11.33, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Houby a lesní plody, Staročeská tradice, Z polévkové mísyPočet komentářů: 32

    Jihočeská kulajda – královna houbových polévek

    kulajda 2

    Kulajdu můžeme směle považovat za královnu houbových polévek. Na jihu Čech se královského žezla drží už pěkně dlouho a kdo pravou kulajdu ochutnal, ten si ji nejspíš bude hodně dlouho pamatovat. Je voňavá, na jazyku hebce hladí smetana a chuť čerstvých hříbků dotváří tu geniální kompozici prostého, leč dokonalého jídla, původem z  jihočeské kuchyně. Ta byla vždycky jednoduchá, úsporná a plná sezónních dobrot ze zahrady i lesa. Za starých časů by se na stole potkal hrnec vydatné kulajdy s mísou čerstvě upečených vdolků. Všichni by to považovali za velmi kvalitní oběd :-) Vdolky jsem pro vás nenapekla, spokojila jsem se s čerstvým chlebem, ale zastřené vejce je z ranní snůšky a všechny houby do kulajdy jsem vlastnoručně nasbírala já sama :-) Zpátky ke kulajdě …
     
    Je mnoho kuchařských zázraků, které je možno z hub vykouzlit a pravá jihočeská kulajda je jedním z nich.
    Dobré polévky jsou zaslouženě chloubou české kuchyně a dostává se jim náležitá pozornost i na jídelním lístků restaurantů, chlubících se „dobrou kuchyní“ a vztahem k místním specialitám. Je čas nanosit houby z lesa do kuchyně. a pokud nevaříte kulajdu po paměti nebo z nějakého dobrého rodinného receptu, zkuste ten můj. Je 100% původní – jihočeský – a právě sem původ této polévky patří.

    kulajda6

     

    Recept na „pravou jihočeskou kulajdu“

    • hrst čerstvých hub (hřiby, křemenáče, lišky)
    • 6 větších brambor
    • špetka kmínu
    • nové koření
    • černý pepř (po třech kuličkách)
    • 2 bobkové listy
    • hrnek smetany (hustá kysaná je do kulajdy jako dělaná)
    • hladké mouky na 2 lžíce
    • 1 až 2 lžíce octa
    • 4 čerstvá vejce
    • sekaný kopr nesmí chybět (čerstvý, sušený, mražený)
    Houby očistíme a nakrájíme je na větší kousky. Oloupané syrové brambory nakrájíme na kostičky a společně s houbami povaříme v osolené vodě, do které jsme přidali koření (kmín, nové koření, pepř, bobkový list). Když jsou brambory měkké přidáme smetanu s rozkvedlanou moukou, promícháme a krátce povaříme. Podle chuti kulajdu osolíme, okyselíme octem a přidáme nasekaný kopr. Rozklepneme čerstvá vejce a zlehka je upustíme do polévky. Tři minutky mírným varem povaříme a dalších 5 minut necháme vejce dojít mimo tepelný zdroj. Žloutky vajec musí být poloměkké a polévka navoněná houbami a koprem. Použijete-li vejce domácí, barva žloutku bude nepřekonatelná.
     
    kulajda
     
    Ke kulajdě poznámka:
    • Vody nedávejte příliš, polévka by měla zůstat hustá.
    • Jestli se mohu přimluvit, tak vejce zkuste „zastřená“, jsou o mnoho lepší než vařená.
    • Jinak pozor, ať se polévka nepřekyselí; těžko potom doladit chuť do té patřičné akurátní podoby

    houbova polevka kulajda

    Sušené houby od loňska si nechte do bramboračky, kulajda si žádá čerstvé lesní plody. Když nemám směs čerstvých hub, použiji hříbky. Barevně je polévka méně výrazná, ale chuť jí zůstává velmi výrazná pořád.
     
    houbova polevka se smetanou a houbami - jihoceska kulajda
     
    Ke kulajde mám opravdu vřelý vztah, proto nemohla chybět ani v mé kuchařské knize a receptu jsem věnovala zaslouženou pozornost i zde ;-) Houby rostou, ale momentálně nejsou všude zrovna ty pravé houbové žně. Sice jsem hromádku čerstvých hub našla, ale na plný košík si budu muset počkat … až naprší a uschne … Nevím jak u vás, ale na jihu Čech toho momentálně moc neroste. Přesto jsem si říkala, recept na kulajdu by tu v těchto dnech neměl za žádnou cenu chybět.
     
    prvni letosni hrib
      
    Takhle vypadal můj první letošní hříbek; stál mi v cestě na hrázi našeho rybníku. Skončil v kulajdě! A kulajda skončila v žaludku kamarádů :-) Na mě moc nezůstalo, ale já si příště navařím o trochu větší hrnec a neošidím ani sebe.
     
    houbova polevka kulajda 2
    U nás v dobré kulajdě téměř nikdy nechybí zastřené vejce. S dobrým měkkým českým chlebem není potřeba šetřit.
     
    za jizdy autem sbiram houby
    Když je úrodný rok, houby se dají sbírat i za jízdy autem. Bývají to kousky, které by ani slepý nepřehlédl ;-)
     
    Doufám, že i letos bude dobrý rok!
    Zatím to tu vypadá tak, že se houby nechodí sbírat, ale hledat. A na to tady nejsem nějak zvyklá ;-)
     
    Tento tradiční recept byl uveřejněn v mé kuchařské knize Rande s gurmánkou v české kuchyni, do které můžete zde na stránkách nakouknout a v případě zájmu si ji i objednat.
     
     
    Kdo nemá rád kulajdu, pro toho tu je pozvání na dobré víno a tousty s opékaným chřestem (rychlé, chutné a časově nenáročné) – Sezóna čerstvého chřestu se dostala do samotného konce, tak tu poslední příležitost nepropásněte.
    tousty s opékaným chřestem
    Pro vyznavače jahodových tónů a Wimbledonu je tu jahodové ledové potěšení v podobě nepečeného jahodového dortu. Po letech senzační zpráva. Jsme 2x v semifinále Wimbledonu, což je pro mě emočně doslova kalorická bomba. A právě jahody se šlehačkou k Wimbledonu nerozlučně patří, tak si užijte obojího – sport s jahodami ;-) Letos jahody se šlehačkou ve Wimbledonu zdražily :-) Když se je dáte doma před televizorem, nebudete litovat a ušetříte. Co uspoříte na jahodách, můžete investovat do dobrého perlivého moku.

    jahodovy nepečeny dort

    Dobrou chuť !

    Seznam článků