Gurmánka

První kolo soutěže je za námi, nastal čas hodnocení. Nejprve bych ráda vyjádřila poděkování za příkladné soutěžní nasazení všem zúčastněným. Všechny recepty vypadají ve vašem podání krásněm chutně a inspirativně, proto nebylo snadné rozhodnout o vítězných recepturách. Tuto zodpovědnou práci jsem ponechala na dámách z nakladatelství Motto a ty po pečlivém zvážení rozhodly takto:

Knižní dárek z nakladatelství Motto získává:

1. Alena Hošková za recept Kuře na paprice
2. Bára Bruková za recept na Pomerančový dort
3. Hanka Charvátová za recept na Nepečený dort „Diplomat“
4. Hanka Fryšáková za recept na Zajíce ala Marseille
5. Marie Tomšů za Česnekovou omáčku s uzeným masem a houskovým knedlíkem

… ale líbilo se nám toho opravdu mnohem víc !!!

Výherkyním gratuluji a ostatním mohu slíbit, že v soutěžním vaření podle knihy Anuše Kejřové stále pokračujeme, tak se můžete těšit na druhé kolo vítězných receptů, které budeme vyhlašovat koncem roku. Kdo má chuť uvařit něco autentického ze Zlaté úsporné kuchařky Anuše Kejřové, má na to ještě pořád dost času. Potřebné informace najde v tomto článku.

Výherkyně prosím o zaslání adresy na mou emailovou adresu, na kterou jim bude zaslána knižní cena. Na výherní receptury se můžete podívat v níže uvedeném seznamu.

1. Květákový puding podle Anuše Kejřové - neděste se prosím, bude to fajnové!
2. “Knedlíčková” podle Anuše Kejřové - nejen na neděli

 Přehled soutěžních receptur – nechte se inspirovat a přidejte se k nám – na recepty z vaší kuchyně se těšíme a ve vaření o pěkné knižní ceny stále pokračujeme.

1. Jak na bažanta? S Anuší Kejřovou (navařila Vilemína)
2. Vepřové na pivě s Anuší Kejřovou (navařila Vilemína)
3. Rajská polévka s noky podle Anuše Kejřové (navařila Vilemína)
4. Jablkový jemný závin od Anuše Kejřové (napekla Vilemína)
5. Králík s hořčicí (po francouzsku) podle Anuše Kejřové (navařila Vilemína)
6. Chlupaté knedlíky Anuše Kejřové (navařila Vilemína) & další recepty jsou prezentovány na jejím blogu (nechte se pozvat!)
7. Polévka z pražené krupice podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
8. Jazyk na divoko s Anuší Kejřovou (navařila Alena Hošková)
9. Zeleninová polévka s krupicovými noky se zázvorem podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
10. Koláčky z bramborového těsta (napekla Hanka Fryšáková)
11. Zajíc a la Marseille podle Anuše Kejřové (upekla Hanka Fryšáková)
12. Smažený králík podle Anuše Kejřové (usmažila Alena Hošková)
13. Housková polévka podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)
14. Medový koláč podle Anuše Kejřové (napekla Hanka Fryšáková)
15. Pečená kuřátka s masitou nádivkou z drůbků (upekla Hanka Fryšáková)
16. Ořechový koláč s brusinkami (napekla Hanka Fryšáková)
17. Nepečený dort “Diplomat” podle Anuše Kejřové (napekla Hanka Charvátová)
18. Obložené chlebíčky podle Anuše Kejřové (připravila Hanka Fryšáková)
19. Brynzové větrníčky podle Anuše Kejřové (upekla Hanka Fryšáková)
20. Velikonoční beránek podle Anuše Kejřové (upekla Hanka Fryšáková)
21. Jehněčí pečeně s dušeným špenátem podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)
22. Polévka bramborová (sytá) podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
23. Kuře na paprice podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
24. Noky k masu podle Anuše Kejřové (navařila Alena Hošková)
25. Zadělávaná slepice podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)
26. Povidlové knedlíky podle Anuše Kejřové (navařila Toffo)
27. Pomerančový dort podle Anuše Kejřové (upekla Bára Bruková)
28. Třená bábovka podle Anuše Kejřové (upekla Hanka Fryšáková)
29. Hovězí polévka s pažitkovými nočky (navařila Hanka Fryšáková)
30. Česneková omáčka s uzeným masem a kynutým knedlíkem (navařila Toffo)
31. Rajská omáčka podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)
32. Křenová smetanová omáčka s houskovým knedlíkem (navařila Hanka Fryšáková)
33. Jazyk na cibulce podle Anuše Kejřové (navařila Hanka Fryšáková)

Těším se na další příspěvky a přeji všem chuť k dílu i jídlu ;-)

  Všechny vaše zde zveřejněné soutěžní recepty najdete též na stránkách nakladatelství MOTTO Praha 

Vepřový jazyk na cibulce 

Jazyky jsem nevařila už hodně dlouho a proto jsem je použila hned na dva recepty! Část jazyků na cibulce a zbytek ke křenové omáčce.

Koupené jazyky omyjeme, očistíme a dáme vařit do osolené vody. Přidáme kousek cibule, celeru, pórku a celý pepř s novým kořením. Uvaříme do měkka.

Hotové jazyky oloupeme a nakrájíme. Část jazyků jsem si ve vývaru uchovala na další den ke křenové omáčce. Zbytek šel na cibulku.

V kastrolku na sádle a utřené slanině necháme zrůžovět cibulku.

Potom zaprášíme moukou, opět necháme zlehka zrůžovět a zalijeme vývarem z jazyků.

Povaříme do zhoustnutí. Můžeme procedit, ale u nás milujeme omáčky s hrubší strukturou a tak jsem omáčku nechala tak, jen jsem ji dochutila pepřem a solí.Necháme ještě chvíli provařit, vložíme prohřát jazyky a podáváme s rýží či pečivem.

Když člověk otevře staré kuchařky, tak zjistí, že skoro vše už někdo někdy navařil. Asi se na nás podepsaly školní a závodní jídelny, k tomu omezené možnosti sehnat zákl. suroviny. Potom po revoluci mi přišlo, že všichni chtěli dohnat svět a tak byl shon po čínské, francouzské, italské kuchyni a na tu naši „českou“ Popelku se zapomenulo. Do toho zdravé trendy ve výživě a málem pohřbili i knedlíky. Myslím si, že jíst se má vše, ale s mírou, v souladu s ročním obdobím a hlavně s láskou, v pohodě a s bezva lidmi u stolu!!!

Dobrou chuť přeje Hanka (HaF)

Pro mlsný jazýček je vařený jazyk to pravé :-) Znáte jemnější maso? Pravda, někdo musí překonat tu počáteční nedůvěru právě k této partii masa, které zrovna krásou neoslňuje. Díky Hance za chutnou recepturu na další klasickou českou dobrotu.

Křenová smetanová omáčka s houskovým knedlíkem podle Anuše Kejřové v luxusní verzi s vařeným jazykem je další klasikou vařenou podle receptu z knihy Anuše Kejřové. Recept připravila Hanka (HaF) a potěšila tím všechny milovníky štiplavého křenu. Nemůže chybět ani recept na houskové knedlíky podle Anuše Kejřové.

Po rajské omáčce mě lákalo vyzkoušet ještě jinou tradiční českou omáčku. Koprovku vaříme často ( hlavně když není hlava rodiny doma, protože to je jediný člen rodiny, který ji nejí) a tak jsem nakonec vybrala křenovou a k ní vařený jazyk. Jako příloha se nabízel houskový knedlík.

Jazyky jsem pro jistotu vařila večer, aby děti náhodou nehudraly, že tohle baštit nebudou. Recept na vařený jazyk je popsán u jazyků na cibulce. Tady se pustím rovnou do knedlíků a následně do omáčky!

Houskové knedlíky podle Anuše Kejřové

• budeme potřebovat ½ kg  krupičkové mouky ( já smíchala napůl hrubou mouku a dětskou krupičku)
• lžíci soli
• 1/2 l vody
• 6-8 lžic mléka
• 4 housky
• 1-2 žloutky

V míse smícháme mouky se solí, zaděláme částí vody a přidáme mléko, rozmíchané se žloutky.

Vypracujeme řidší těsto (podle potřeby přiléváme vodu), do kterého nakonec zapracujeme housky rozkrájené na kostky. Já je ještě během zadělání těsta šupla na chvíli zapéct do trouby. Necháme  ½  hodiny stát.

Potom těsto rozdělíme na čtyři díly a vytvarujeme kulaté knedle. Vaříme prudce v osolené vodě asi 25-30 minut.

Jeden knedlík na zkoušku rozkrojíme a pokud je hotov, hned vyjmeme ostatní!

Během vaření knedlíků připravíme omáčku.

 Křenová smetanová omáčka podle Anuše Kejřové

• potřebujeme ¾ l mléka
• 3 dkg másla
• 3 mandle
• 2 dkg mouky
• 3 lžíce sladké smetany
• lžíce křenu
• cukr
• sůl

Dáme vařit mléko, přidáme máslo a strouhané mandle. Když mléko začne vřít, vlijeme smetanu s rozmíchanou moukou a necháme zhoustnout.

Provaříme a nakonec přidáme křen a dochutíme solí a cukrem.

Podáváme s knedlíkem a vařeným jazykem (nebo s uzeným či hovězím masem) – foto je v úvodu.

Dobrou chuť přeje HaF

Dnes je tu recept na rajskou omáčku jako od babičky. Když ji budete vařit podle litery staré kuchařské knihy, možná právě takovou dokonalou rajskou omáčku vykouzlíte. Vařila Hanka (HaF) a pro tento okamžik  si otevřela kuchařskou knihu Anuše Kejřové. Výsledkem bude rajská omáčka s kynutým knedlíkem a hovězím masem.

Rajskou omáčku máme rádi naprosto všichni. Běžně ji vařím tak, jak jsem zvyklá z domova, ale lákalo mne vyzkoušet tu podle Anuše. Běžně vařím z kvalitních protlaků, ale recept z rajských jablíček byl velkou výzvou.

Rajská omáčka podle Anuše Kejřové

• potřebujeme 3 dkg másla
• 1 dkg cibule
• 3 kostky cukru (já dala 3 lžičky)
• koření (1 menší bobkový list, špetka tymiánu, 4 nová koření, 6 pepřů, 1 hřebíček)
• 5-6 rajských jablíček
• ¾ l vývaru
• sůl
• 2 dkg másla
• 3 dkg mouky
• 2 lžíce octa
• koflík smetany

V kastrolku zpěníme 1 dkg cibule (já dala ½ menší) na 3 dkg másla a přidáme všechno koření i s cukrem. Dusíme do žluta. Musím napsat, že po bytě se linula nádherná sladce kořeněná vůně a báječně tento základ chutnal.

Potom přidáme rajská jablíčka – já je předem spařila a oloupala. Podlijeme podle potřeby troškou vývaru a rozdusíme.

Anuše zahušťuje a potom procedí. Já nejdříve rozdušená rajčata přepasírovala, dolila vývarem a potom zahustila jíškou z 2 dkg másla a 3 dkg mouky. Dochutíme 2 lžícemi octa, solí a smetanou. Případně dosladíme. Necháme provařit a můžeme podávat.

U nás se servírovala s noky a hovězím masem, které zbylo z pokusu o hovězí polévku. Omáčka byla jemná a chutná, jen bych příště použila rajčat více pro výraznější chuť. A každopádně si počkám na rajčátka se zahrádky, která budou plná chuti!!!

Dobrou chuť přeje HaF

Děkuji Hance za „rajskou“ a přidávám ještě odkaz na rajskou omáčku v mém podání. Její příprava se lehce mění podle okolností. Někdy jsou to rajčata konzervovaná, jindy protlak, nejraději sáhnu po čerstvých ze skleníku.

Rajská omáčka podle mě (utopit v rajské pár rumových perníčků není vůbec od věci, … ale to jsou jen obyčejné fígle, které věděly už naše babičky :-)

Ještě nášup k tématu: Nejlepší rajská omáčka je z protlaku.

Středomořské počasí je konečně na českém jihu. Nad hlavou s dokonale modrou oblohou, co ji vkusně kazí jen několik málo bílých obláčků, se o jídle přemýšlí úplně jinak. Hlavně jednoduše, aby nám nekradlo čas. 5 minut příprava, zbytek zvládne horká trouba bez naší asistence. Spolehnout se můžeme i na rozpálený gril. Jak je komu libo. Já běžím se svým baklažánem do kuchyně. Cestou to vezmu přes zahradu a utrhnu nějakou tu voňavou středomořskou bylinku, aby jídlo mělo autentický šmrc. Inspirovala jsem se v jedné skvělé kuchařce, která má středomořský náboj od první až do poslední stránky. Je to Olivová kuchařka od Lenky Světové a Dagmar Derré. Určitě ji máte už doma, ale kdyby náhodou ne, je to skvělé čtivo právě pro letní období. Parádních receptů s minimální námahou tam najdete opravdu moře. A komu se zachtělo trochu moře, může si pořídit i Mořskou (nejen) kuchařku, kterou tyto dámy před nedávnem vydaly ke spokojenosti těch, kteří mají na svém talíři mořskou rybu nejraději, ale ještě potřebovali trochu poradit, aby se v té podmořské říši trochu lépe zorientovali.

• 1 baklažán
• olivový olej (extra panenský, jak jinak ;)
• hlavička česneku
• mořská sůl
• čerstvě mletý pepř

  

(Halloumi je národní sýr Kypru a byl zde vyráběn již před tisíci lety. Připravuje se ze směsi kozího, ovčího a kravského s jemným přidáním máty. Je možno ho grilovat, opékat, smažit, vařit, strouhat nebo jíst rovnou bez úpravy)

V knihovně mám jednu zajímavou knihu od Rosemary Moon, která je plná této zajímavé zeleniny a najdou se v ní recepty z celého světa. Dokonce nechybí ani baklažánová zmrzlina ;-)

 

Česnekovou omáčku s uzeným masem a kynutým knedlíkem – podle Anuše Kejřové – připravila a uvařila Toffo. Malá ochutnávka v podobě receptu s fotografiemi je tu i pro nás ;-)

Česneková omáčka, s uzeným masem a kynutým knedlíkem patří do „vybájených“ oblíbených receptů z dětství mého táty. Moje maminka nikdy nevěděla, jaký je ten správný pracovní postup a tak jí vařila, jak si myslela, že by to tak asi mohlo být ono. Při listování Úspornou kuchařkou Anuše Kejřové jsem nad tímto receptem na str. 108 zajásala, ale i já jsem si ho nakonec upravila tak, abych vaření měla co nejjednodušší.

Česneková omáčka, s uzeným masem a kynutým knedlíkem patří do „vybájených“ oblíbených receptů z dětství mého táty.  Moje maminka nikdy nevěděla, jaký je ten správný pracovní postup a tak jí vařila, jak si myslela, že by to tak asi mohlo být ono. Při listování Úspornou kuchařkou Anuše Kejřové jsem nad tímto receptem na str. 108 zajásala, ale i já jsem si ho nakonec upravila tak, abych vaření měla co nejjednodušší.

Nejprve jsem si připravila jíšku, aby jí byly tak tři lžíce, jak píše v receptu Anuše Kejřová. Ta jí určitě měla dopředu na celý týden nachystaný  plný rendlík, uložený v chladné špajzce, aby se při každém vaření nemusela zdržovat její přípravou. Tak to dělávala moje babička.

Jíšku jsem rovnou přichystala cibulovou, tato varianta mi pro chuť omáčky připadala lepší, než v omáčce vyvařovat cibuli syrovou. Zalila jsem jí místo tří čtvrtin – půl litrem kuřecího vývaru a tu zbývající třetinu jsem nahradila smetanou na vaření. Tatínkovo česneková omáčka je totiž bílá.  Pomalu jsem nechala provařit dvacet minut a těsně před koncem vaření jsem přidala 7 rozlisovaných stroužků česneku. Česnek byl z Číny, tudíž neměl to správné česnekové aroma. Proto jsem jeho počet z 5ti stroužků zvedla na 7 a proto jsem ho také přidávala až téměř na poslední chvíli. Aby mi ten zbytek česnekového parfému nevyprchal. Omáčku jsem necedila, mohla by se ale propasírovat nebo rozmixovat, aby byla krémovější, bez kousků cibule. Muškátový květ se v mé zásobě koření nenachází, budu se muset polepšit.

Pokud Vám doma zbude kousek vařeného uzeného masa a kynutý knedlík máte „nasyslený“ třeba v mrazáku jako já , stojí Vám na stole pravé domácí jídlo téměř s fastfoodovou rychlostí.

Dobrou chuť, stojí to opravdu za to !

Děkujeme Toffo za recept, který naprosto dokonale zvedl náladu všem klasikům :-)

Hovězí polévka s pažitkovými nočky voněla na nedělním stole za časů babiček, ale není důvod, proč by nemohla vonět na stole i dnes. Hanka se nechala inspirovat ve Zlaté úsporné kuchařce od Anuše Kejřové a poslala recept a své zkušenosti s přípravou. Tak se nechte inspirovat a nezanevřete na domácí polévky :-)

Přestože hovězí polévku zvládne uvařit každá trošku zdatnější kuchařinka, nedalo mi to a zkusila jsem ji podle návodu Anuše. Ta důkladně popisuje vliv teploty vody na začátku vaření. Jen malá rekapitulace: studená voda – silná polévka, ale maso méně chutné; horká voda – slabá polévka, ale šťavnaté maso; vlažná voda – kompromis, kdy potřebujeme dobrou polévku i maso.

Po malém opakování se můžeme pustit do vaření. Anuše byla úsporná s časem přípravy – kosti a maso nezapékala, dala je rovnou vařit.

Píše : ½ kg kostí a ¾ kg masa, 6 dkg zeleniny a 2 l vody.
Použila jsem ořezaná hov. žebra, hovězí přední s kostí a kousek morkové kosti. To vše a zeleninu (pórek, mrkev, celer, petržel ) jsem dala vařit do změknutí masa.

Anuše nakonec přidává do polévky zeleninu osmaženou na loji či morku, provaří a potom teprve procedí. Já postup prohodila, protože úplně čirý vývar u nás moc nejde. Procedila jsem polévku (část vývaru ponechala na omáčku ), přidala zeleninku orestovanou na morku a nechala chvíli provařit.

Maso jsem obrala, část nechala k rajské omáčce a zbytek jsem vrátila do polévky. Pak jsem nachystala těstíčko na pažitkové nočky.

3 dkg másla utřeme s vejcem, trochou soli, přidáme 2 lžíce mléka a 10 dkg hrubé mouky. Nakonec přidáme pažitku a lehce dochutíme muškátovým oříškem.

Zavaříme do polévky a vaříme asi 5 minut.
Polévka je hotová a můžeme servírovat! ( nelekněte se, nočky polévku trochu zakalí, ale to vůbec nevadí)

Děkuji za pěknou polévkovou porci s nočky přímo Hance. Do její kuchyně můžeme nakouknout díky blogu, který si sama vede. Víc na adrese www.hafjentak.blog.cz

Paprikáš může být bez masa, ale nikdy ho neuvaříte bez dobré papriky. Plný hrnec exkluzivního paprikáše s ultrazdravou hlívou ústřičnou vyléčí každý žaludek. Recept dorazil od Katinky ze sousedního Slovenska. Tam mají k paprikáši a dobré paprice o kousek blíž než my. Vařit s hlívou ústřičnou můžeme téměř celoročně. Dokonce se můžete pokusit o její samopěstování doma. Mně se to podařilo a foto je z první domácí houbové sklizně u nás doma. Foto paprikáše jsem s receptem od Katinky nedostala, ale vy určitě zapojíte fantazii a recept si představíte v celé své nádheře.  Pokud i vy máte zajímavý houbový recept z právě nasbíraných hub, můžete se s ním pochlubit. Rádi vyzkoušíme, ještě raději pochválíme :-)

Zdravim vas Sarko,

dnes som na vasom blogu/webke gurmanka marne hladala recept, v ktorom by bola pouzita hliva, tak som patrala dalej, nasla a uvarila. Skuste, ak budete spokojna mozete sa podelit s ostatnymi na vasej stranke a rozsirit vasu zbierku o hlivovu dobrotu.

Hlivovy paprikas so zemiakmi

• cca 300 g cerstvej hlivy ustricovej
• 6 novych zemiakov
• 2 mlade zelene cibulky aj s vnatou
• 200 ml kyslej smotany
• muka na zahustenie (cca 1-1,5 PL)
• mleta cervena paprika
• cerstvo zomlete cierne korenie
• maslo/oliv. olej
• sol
• voda

Ziaden udaj ohladom gramaze nie je povinny. Kto ma rad viac hliv, da viac hliv, kto viac zemiakov, prida nejake zemiaky navyse. Je to trochu atypicka verzia na hlivovy paprikas, pretoze ho netreba podavat uz so ziadnou prilohou, vzhladom na mnozstvo zemiakov v recepte.

Na masle orestovat biele casti mladej cibulky. Kratko na to pridat hlivu, zamiesat, osolit, pridat cierne korenie. Nasledne, bez toho, aby som hlivu najskor dusila (aj ked takto to bolo v povodnom recepte – linku vam na konci pridam, ale ako vidite, celkom som ho modifikovala a s vysledkom som nadmieru spokojna) nechcela som hlivu rozvarit, ale skor som chcela docielit jej al dente verziu som pridala nakrajane zemiaky, pridala cervenu papriku a podliala trochou vody. Vody som pridala tolko, aby sa mi ani huby, ani zemiaky nezacali pripalovat, ale kedze som nechcela uvarit polievku, vody som dala naozaj celkom malo, nie ako pisali v recepte, prekryt vsetko vodou. Asi po 5 min dusenia som pridala nasekane zelene casti cibule (pre tych, ktori vzhladom na zaludocne problemy potrebuju mat cibulu dostatocne uvarenu, a nie cerstvu), aby sa stihla podusit, ale zaroven si este aj zachovala zelenu farbu. Dusit vsetko spolu az do makka – kazdy si musi zvazit, do akej miery chce mat huby uvarene, ale varime, kym nie su zemiaky makke. Po uduseni som rozmiesala kyslu smotanu s trochou muky, priadala este nejaku cervenu papriku navyse a primiesala. Kratko nechat prevriet, kratko povarit. Nasledne ochutnat, pripadne dosolit, okorenit ciernym korenim – podla individualnej chuti. Som zvedava, co povie chlap, ked ochutna, ale ja som spokojna :-)

U nas sa uz pomaly rozbieha hubarska sezona, takze na hubove speciality o chvilu dojde. Tesime sa.
vsetko dobre a tesim sa na dalsie vase prispevky a tiez dufam, ze bude opat nejaka podobna tema/sutaz, ako BABOVKY.

Katinka

Děkuji Katince za recept na houbovou gulášovou dobrotu a vám ostatním přeji ať v lese nasbíráte do košů co nejvíc zdravých hříbků a jiných lahůdek z říše jedlých hub.

Sběrače a jedlíky hub možná potěší letošní letní soutěž – vaše houbové superrecepty – kterou ještě oficiálně vyhlásím, ale nyní ji jen tak neoficiálně zmiňuji. A to ještě nemáme zveřejněny všechny recepty uvařené z knihy A. Kejřové. Pomalu nadešel čas rozdat si pěkné knižní ceny. O všem budu včas informovat ;-)

Už zase rostou! Takové jsou čerstvé zprávy z lesa a z trávy. Najít můžete hříbky i špičky travní nebo žampióny. Jakmile přijde po vydatných deštích teplejší počasí, houby na sebe nenechají čekat a vyrazí ve velkém. Co potom doma s těmi sušenými? Doporučila bych vám domácí výrobu fantastického oleje. Použít můžete sušené hříbky, smrže, lišky, křemenáče. K tomu je bezpodmínečně nutný dobrý olivový olej a nějaká vonná bylinka. Spolu s hrubě mletou mořskou solí se olej za pár dnů promění v lahodnou voňavou esenci, která se hodí všude tam, kde si přejeme zanechat houbovou voňavou pečeť. Můžeme na něm smažit, přidávat ho do marinád, zeleniny, salátů, polévek a ochucovat si jím třeba ryby a maso všeho druhu nebo pokapat čerstvé pečivo i těstoviny. V neposlední řadě se takový olej v pěkné sklenici bude líbit i přátelům labužníkům. Můžete jim připravit nevšední dárek. Za to budou na vás dlouho vzpomínat :-) Já jsem vyrobila jen 3 exempláře. Víc sušených hub jsem u nás doma nenašla. Zato sklenice jsou téměř výstavní. Původně v nich byl též aromatizovaný olivový olej. Tento můj domácí výrobek jsem připravila téměř identicky. Houby sama nasbírala, nasušila, dokonce i bobkový list jsem měla vlastnoručně vypěstovaný ;-) Výroba aromatizovaného oleje je téměř banální záležitost, to zvládne každý.

Domácí houbový olej

• na přípravu potřebujeme:
• hrst nasušených hříbků nebo jiných vhodných hub
• snítka tymiánu
• snítka rozmarýnu
• lžíce hrubě mleté mořské soli
• několik kuliček celého černého pepře (může být i barevná směs)
• podle chuti 1-2 bobkové listy
• 4 kuličky nového koření
• pár hořčičných semínek
• nepostradatelný je skutečně dobrý olivový olej extra virgin
• a v neposlední řadě pěkná sklenice

Sklenice dobře umyjeme a vysušíme. Velikost volíme podle toho, kolik máme hub a dobrého oleje. Doporučuji sklenice menší, ale určitě si dejte záležet na tom, aby byly pohledné, protože jedině tak se budou krásně vyjímat ve vaší kuchyni a zdobit ji. Jestli se rozhodnete lahvičku darovat, obdarovaného určitě oslní obal i obsah. Nakonec můžete použít i sklenice od olivového oleje. Ty neprůhledné jsou určitě lepší, ale když olej rychle spotřebujete, můžete ho udělat i do čirého skla, jako to dělám já.

Na dno sklenice nasypeme cca 1 cm vrstvu hrubě mleté mořské soli, přidáme hrst sušených hub, proložíme kořením, bylinkou a zalijeme olivovým olejem. Sklenice utěsníme víčkem a necháme v chladu odstát, aby se aróma hub uvolnilo a přešlo zvolna do oleje. Až olej ochutnáte, nebudete se o něj chtít s nikým dělit. Když už takový dobrý olej máme doma, můžeme s ním dělat kulinární divy. A na to vaše představení pozvat kamarády, aby jim to nebylo líto.

S houbami se nadělají pěkné tajnosti. Nikdo vám nechce prozradit, kam na ty své kapitální kousky chodí. To já to klidně řeknu. Není les jako les, já chodím sem: 49° 12′ 50″ severní šířky a 14° 48′ východní délky. Všude kolem je parádní jihočeský les, vystlaný mechovým kobercem. Radost do něj vkročit. Ale bílé hřiby jsou na rybniční hrázi (to tady ví každý :-), proto se tam musí chodit hodně brzy ráno. Křemenáče rostou v březovém háji a pro špičky nebo žampióny si chodím do své zahrady. Každoročně dostávám jednu obrovitánskou pýchavku (jinak zvanou „vatovec“) na řízky od sousedky, u které to na zahradě vypadá tak, jako by tam fotbalová jedenáctka nechala poházené fotbalové míče. Když se objeví a mají velikost ping-pongových míčků, smím si jednu vybrat a zapíchnout k ní cedulku se svým jménem. Až doroste, bude moje :-) Kdo někdy jedl řízky z pýchavky, ten ví, jaká je to dobrota.

Závěrem ještě jedna malá houbová hádanka.

 Kdo se však spolehlivě v houbách vyzná, je děda Punda dole z vesnice. To je expert přes všechny houby. Věhlasná houbařská kapacita. Ten zná i takové houby, které rostou jednou za život. Kupříkladu havraní vejce. To je taková tmavá koule, která roste tak dlouho, dokud ji někdo nenakopne. A když ji nenakopne, tak ona seschne a ztratí se. Nikdo neví, do jaké velikosti může narůst, protože jak jen ji někdo uvidí, tak ji nakopne. Tohle havraní vejce jsem nalezl kdysi v lese u studánky. Rozřízl jsem je: mělo barvu másla a vůní opájelo. Provedl jsem s ním tu nejprimitivnější zkoušku: kousl jsem do něho. Nepálilo. Víc jsem si netroufal. Nechat ho jen tak mi bylo líto; nakopl jsem je tedy, každou půlku zvlášť. Děda Punda pak prohlásil, že to bylo havraní vejce, že se krájí na řízky, jako řízek se obalí a smaží. A že je to neporovnatelně chutnější než všechny hřiby. Vůbec podle Pundy není hřib žádná zvláštní houba. To prý říkají jen ti, kteří houbám nehoví. Daleko chutnější je lanýž, růžovka nebo žampión, císařka, havelka – a pršelo z něho hub jako máku. Chtěl jsem se u něho poučit a nakoukl do košíku. A pak jsem mu bez řeči a s účastí stiskl ruku: měl toho dost na vyvraždění celé vesnice a ještě k tomu mohl přibrat samotu Křešín. Vykartáčoval jsem si černé šaty, abych se s tím nemusel zdržovat v den pohřbu a šel jsem hledat trvalky na vkusnou kytici.

 

Leč děda přežil; snad na to má nějaké jiné stanovy. Přinesu-li já domů bedlu jedlou, ukáže se, že je to muchomůrka zelená. Zaplesá-li moje srdce nad opěnkou, je to jedovatá třepenitka. Rozklepnu tři vejce a chystám si k večeři lišky; přijde fořt a leknutím překousne troubel fajfky: půl hodiny jsem čistil lišky, a ony jsou to zlolajné pomerančovnice. Punda nese domů houby, z nichž z každé by chcípla i kobra indická – ale nakonec jeho muchomůrky jsou načervenalé jedlé, jeho třepenitky jsou špičky travní a špičky česnekové, z prašivky je zelánka, a jsou-li v lese dva ryzce, přinesu já ten kravský a on ten lahodný. Jsem jist, že kdyby Punda ulomil v chroští hadovku smrdutou, tak přinese domů banán; a sehne-li se pro slizák mazlavý, že se mu v ruce změní v jablkový štrůdl s hrozinkami.

 

 Poznáte knihu a autora tohoto textu? Těším se na vaše správné odpovědi.

A tak mi napadá, co všechno v lese sbíráte vy? Jestli máte nějaké kapitální úlovky, můžete se s námi rozdělit o fotografie, případně i o pěkný houbový recept.

závěrem mám pro vás ještě recept – Dvojité rösti aneb plněná bramborová omeleta restovanými houbami a mletým masem

Mandlový dort bez mouky podle prastarého receptu aneb „Moka dort naší babičky.“ Pěkný recept na mandlový moka dort mi poslala „babs“ a rovnou z odkazem, kde se inspirovala. Potěšilo mě, že to bylo na stránkách Gurmánka.cz, kde si vybrala recept na tento zajímavý dort. Povedl se jí mistrovsky a vložila do pečení i kus své vlastní fantazie a zručnosti. Díky „babs“ za tento milý příspěvek, který tímto servíruji i ostatním. Třeba někdo dostane chuť pustit se do pečení :-) … slovo má „babs“

Nevlídné počasí (a příchod 3 zmrzlíků) mne donutilo k činu, který jsem delší dobu odkládala a to z kalorických důvodů. Potřeba pohody nad šálkem dobré kávičky a pohádkově dobrého zákusku převýšila veškeré mé ohledy … a tak jsem si připravila potřebné ingredience a dala se do příprav.

Ušlehala žloutky s cukrem; udělala sníh z bílků; nastrouhala mandle

V současné době nemám k dispozici dortovou formu a tak jsem se rozhodla, že to upeču v malém plechu, který jsem si před nedávnem koupila.

Ovlivnilo mne také to, že v receptu je psáno, že dort je poměrně nižší. Rozhodla jsem se, že z toho vytvořím místo kulatého dortu řezy.

Než se korpus upekl, udělala jsem krém na potření.

Tím, že jsem  pekla na plechu a ne v dortové formě, jsem předpokládala, že korpus bude hodně nízký a že místo proříznutí ho jen přepůlím, potřu krémem a dám  na sebe, aby z toho byly řezy.

Výsledek byl však jiný… Korpus zůstal dost vysoký, aby se dal proříznout a namazat.

Nakonec z toho vznikly dva kusy báječných kávových řezů.

Lehce jsem je posypala instantní kávou pro ozdobu. Nic jiného mě totiž nenapadlo.

Kávový dýchánek s přáteli se vydařil … nic nezbylo …

Recept na Mandlový dort bez mouky aneb Moka dort naší babičky přidávám ještě na závěr tohoto příspěvku

Děkuji babs za pěkný recept a přidávám ho do rubriky „Vaše sladké nápady“ :-) Kdo chce, může tuto rubriku rozšířit o vlastní delikatesu. Budu se těšit.

Kdo se zúčastnil (či jen sledoval) loňskou bábovkovou soutěž, může se podívat, jaké formy vyrábí keramička Romana Hulíková z Děbolína letos. Jsou to levandulové modře vylévané. Nechybí ani koláčová forma. Pěkné nádobíčko si pořídila babs a já jsem ráda, protože jsem si nedávno říkala, že bych tu modře vylévanou formu měla vyfotografovat. Nadšenců této keramiky bylo dost a tak se v keramickém dvoře prý netrhnou dveře ještě dnes :-) Díky všem za podporu českého řemesla.