Příběh psaný do vody aneb příběh opravdové vášně 2

Příběh psaný do vody aneb příběh opravdové vášně 2 je napsán jako cestopisný recepis. I když v něm nechybí recepty jak na život, tak na dobroty z míst, kde Blanka trávila čas, přesto si nepřeje být vnímána jako autorka kuchařské knihy a zmiňuje se o tom i ve svém příběhu. Chápu. Kuchařek jsou na pultech mraky. Možná jim chybí silné příběhy, ale jsem přesvědčena o tom, že autorky je psaly se stejnou vášní, se kterou přistupují ke svému vaření. Kuchařky by měly být knihy plné života, protože jídlo jsou malé dějiny každé rodiny a vaření je filozofie, která dává slovům význam. I tuhle knihu jsem si zařadila do knihovny s kuchařkami.

O autorce knihy, Blance Milfaitové se dočtete hned v anotaci knihy. Pokud někdo neví, zde jsou všechny zásadní informace:

„Blanka Milfaitová byla obyčejná holka: chodila do práce, která ji nebavila, žila ve vztazích, které ji nenaplňovaly, a pochybovala o tom, jestli tohle je ten skutečný život. Jednoho dne dala vale práci, nefunkčnímu vztahu a velkému městu a odstěhovala se na Šumavu, kde začala vařit marmelády světové chuti a žít podle sebe. I o této změně pojednává Blančina veleúspěšná kniha Příběh opravdové vášně. Její druhá kniha představuje ohlédnutí za rokem, který strávila na cestách po ostrovech skutečných i těch, které si neseme jako Robinsoni sami v sobě. Není to kniha jenom o vaření marmelád, putování po mořích a touze žít takový život, který stojí za to, ale také o iluzi slávy a dětských radostech, o schopnosti odlišovat to důležité od ničemného a zbytečného. Je to příběh, který není psán do vody…“

Pro mě je Blanka M. žena s větrem ve vlasech.

Někdo se řídí trendy a slepě je následuje, ale Blanka je originál. Pořád vymýšlí něco nového a inspiruje tím všechny ostatní. Je to žena, která našla své vlastní JÁ a bojuje za to, aby ho nikdy neztratila.

Příběh psaný do vody má kapitoly poskládané jako pestrou louku. Jednou jste tam, podruhé tady, ale vždycky je to louka s jinou vůní a s jinými barvami. Čtenář si může připadat jako motýl, který zdolává kapitolu po kapitole s takovou lehkostí, že si ani nevšimne, že už dolétl na samotný konec knihy. Procestoval kus světa a mohl by se v tichosti jediným mávnutím křídel někam ztratit. Zaklapnout knihu, odložit ji stranou a zapomenout.

Tady to neplatí. Po přečtení Blančiny knihy zažijete pocit, který bude plný puzení a chuti zvednout se ze známého místa a vydat se někam do neznáma a něco zásadního ve svém životě změnit. Hlavně se nenechat ničím svazovat, jen si tak volně poletovat s rozpuštěnými vlasy po světě.

Jakmile jsem knihu zaklapla, věděla jsem, že to nebyl příběh psaný do vody, za kterým se hladina zavře a voda se zklidní. Tahle knížka je jako neklidná čistá voda někde u pramene. Pořád v pohybu a plná síly a odhodlání.

Jaká je tahle kniha? Prostě svá! Jako její autorka! Já tuhle knihu považuji za definici skutečného života. Co naseješ, budeš žít. Nejkrásnější na tom všem je fakt, že příběhy opravdové vášně může prožívat každý z nás a po svém. O tom všem tahle kniha je. O dalekých cestách, o teplé mateřské náruči, o opravdové a velké lásce, o nespoutanosti, o velké vášni, o všelijakých chutích, které se nikdy nepřejí a o vůních života, které nám nikdy nezevšední.

O tom všem tahle kniha je. A také o tom, že marmeláda nemusí nutně chutnat sladce, aby ohromila svět. Vždyť i život je takový zvláštní koktejl, kterému i kapka hořkosti činí dobrodiní. Jen za tu vášeň bych se přimlouvala. Tu si musí každý ochraňovat uvnitř sebe a nepřestat na ni věřit.

„Zabili vášeň a rázem zabili všechno, radost i bolest, utrpění i rozkoš, dobro i zlo, krásu, všechno …“ (Anatol France)

I tato fotografie záchranného kruhu vypovídá o obsahu knihy mnohé. Je ideálně položená ke kapitole s názvem Svatba.

Podle mého mínění je rodina ten opravdový záchranný kruh. Mít po svém boku někoho, kdo naši lásku opětuje a doplňuje nás v našem konání a svou přítomností udělá ze života celý kruh, kde je vlídno a bezpečno. I když se jedná o pevně uzavřený kruh, je v něm spousta svobody být sami sebou…

V této kapitole Blanka ten svůj kruh života krásně uzavřela a někde uvnitř si střeží štěstí svých nejbližších.

Víc nechci o knize povídat. Vzala bych Vám radost ze samotného čtení a byla by škoda zvedat roušku tajemství, které Blanka do své knihy ukryla. Je to kniha, u které se moc hezky přemýšlí i o svém vlastním životním příběhu.

Ještě bych chtěla vyseknout velkou poklonu knize samotné. Nejen po stránce obsahové, ale také po stránce grafické je velmi pohledná! Radost ji držet v ruce.

Vydavatel: Mladá fronta, vazba pevná bez přebalu, lesklá, počet stran 320, rozměr 190 x 245, rok vydání 2016

Zde si knihu můžete objednat: