Gurmánka

Pokud máte zájem nahlédnout do mé KUCHAŘSKÉ KNIHY nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Podzim mám spjatý s provoněnou kuchyní a teplem sálajícím z kachlových kamen, vše podmanivě doplněné vůní koláče a čaje s rumem. U nás už došlo na všechny jablečné a hruškové variace, proto nastal čas na něco trochu jiného.

Vrátila jsem se z procházky s několika hříbky.  Cestou kolem lísky mi spadlo do košíku pár lískových oříšků. V lese si nešlo nevšimnout zářivě červených korálků drobných brusinek. Byly doby, kdy se to ve zdejších lesích na blatech brusinkami jenom červenalo. Ty doby jsou pryč, ale zavadit o keříky brusnic není nemožné. Houby, oříšky, brusinky – to všechno je podzim. Cestou domů jsem si v hlavě poskládala podzimně naladěnou recepturu na hříbkový koláč. Během chvilky už voněl z trouby a zpříjemňoval mi chladný, leč sluncem prosluněný sobotní den. Pro vás mám kousek inspirace v podobě snadného, ale velmi vnadného receptu. Svou hru šálivou v tomto koláči rozehrály koketně brusinky. Sáček sušených brusinek mi doma téměř nikdy nechybí. Dá se s nimi krásně kouzlit a já se na drobná kouzla v kuchyni spoléhám. O hříbky v tomto koláči jde až v první řadě, proto je nelze přehlížet. Byly to právě hříbky, kdo se postaral koláči o pověst „neodolatelného svůdce“ – zmizel totiž závratnou rychlostí a zůstala po něm v kuchyni jen ta krásná podzimní vůně a teplo linoucí se z pootevřených dvířek trouby … teplo domova.

Hříbkový koláč s oříšky a brusinkami

• miska nakrájených hříbků
• 1 lžíce oleje nebo přepuštěného másla
• sůl
• pepř
• 2x strouhnout citrónové kůry
• 4-5 lžic bílého vína
• zelená petrželka (tymián, rozmarýna)
• koláčové těsto (recept je k dispozici zde, ale použít můžete i těsto koupené)
• kousek jemého sýra s bílou plísní na povrchu (Brie, Camembert, Hermelín)
• 2 lžíce sušených brusinek
• několik lístků peprné rukoly

Oříškový krém na zalití koláče:

• připravího ho z 1 ks husté kysané smetany (event. creme fraiche) – stačí 150 g
• 2 vejce
• hrst mletých lískových oříšků
• sůl
• podle chuti čerstvě mletý pepř

Čerstvé hříbky očistíme a orestujeme na lžíci dobrého oleje nebo přepuštěného másla. Lehce osolíme, opepříme, přistrouhneme malinko citrónové kůry (předem dobře omyté) a hříbky podlijeme malým množstvím bílého vína. Všechnu šťávu z hříbků vydusíme a přidáme hrst nasekané zelené petrželky. Kdo chce mít koláč voňavější, přidá trochu tymiánových lístečků nebo drobně nasekanou rozmarýnu. Houby necháme vychladnout a připravíme si koláčové těsto. Kdo si chce přípravu zjednodušit, možná použije těsto hotové. Kdo nechce žádný krok obejít a vše si připravit doma sám, ten se do těsta pustí teď hned.

Do koláčové formy, předem vyložené pečicím papírem vložíme rozválené těsto. Na spodu ho několikrát propícháme vidličkou a vložíme podušené houby. Na houby dáme drobně pokrájený kousek sýra Brie a posypeme hrstičkou sušených brusinek. Pro zajímavou chuť lze přidat pár lístků rukoly.

Kysanou smetanu smícháme s jemně namletými lískovými oříšky, osolíme, opepříme, ochutíme drobně nasekanou červenou cibulí a prošleháme s 2 ks čerstvých vajec. Oříškovým krémem koláč zalijeme a vložíme do předehřáté horkovzdušné trouby na 180 °C.

Pečeme tak dlouho, dokud povrch koláče krásně nezezlátne a nebude mít barvu podzimního listí. Přepočteno na minuty, pečeme 45 minut :-)

Koláč krásně voní už od prvních minutek v troubě, ale nejsme zbytečně netrpěliví, troubu neotevíráme a po upečení koláč necháme přiměřeně dlouhou dobu prochladnout. Vyplatí se to ;-)

Teprve potom se všechny chutě krásně projeví a zajímavá sladkokyselost sušených brusinek s dokonalou hříbkovou chutí vás dostane. Raději se nezmiňuji ani o příjemné chuti oříšků, protože nad ní jsem se blahem rozplývala … Do receptu nepatří zbytečné chvalozpěvy, budu ráda, když slaný hříbkový koláč vyzkoušíte a zaujmete na něj svůj vlastní názor.

Dost možná i vymyslíte nějakou krásnou a hravou inovaci. Potom si o tom můžeme v komentářích popovídat. Důležité je, že krom vůně vnesou tyhle drobné kuchařské radosti do domu téz pohodu a důvod svolat rodinu ke stolu. Žádný koláč se doma neutají a tenhle opravdu pronikavě voní. Pořád si říkám, že koláčová forma je univerzální kousek nádobíčka a dají se s podniknout dělat velké věci. Proto nemám doma jenom jednu a byť by mi překážela sebevíc, budu ji bránit vlastním tělem, protože vím co všechno spolu dokážeme :-)

Existují stovky příruček slibujících zlepšit váš život. Jestli to dokáží? Nevím! Ale dobrý recept na koláč – právě vytažený z trouby – vám život zlepší okamžitě. Z toho mi logicky vyplývá, že taková kuchařka není vůbec špatná příručka pro život ;-)

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Vaše houbová soutěž mi připomněla jeden oblíbený recept mé mámy – zapečené brambory s paprikovou klobásou a houbami. Protože sušené hříbky doma ještě nějaké jsou a navíc jsem tyto brambory už nějakou dobu nedělala, byla to jasná volba.

Tento recept mám spjatý s dětstvím, bylo to mé oblíbené jídlo. Ani nevím, proč jsem ho dlouho nevařila, snad proto, že naše děti se s hříbky moc nemají rády. Sice je rády sbírají, ale na talíři je to jiné, to sympatie opadnou. Klamu je tak, že sušené houby pomelu a dodávám je do jídla jako prášek. Houbová chuť jim nevadí, jen ty hříbky nemusí vidět.

Ale zpátky k receptu, není složitý, výčet surovin je jednoduchý a výsledek vynikající (alespoň pro mne).

Zapečené brambory s paprikovou klobásou a houbami

• brambory – dopředu uvařené ve slupce, oloupané
• paprikovou klobásu – nejlépe lehce pikantní, od dobrého řezníka
• sušené houby – dopředu namočené ve vodě
• sůl, pepř, kmín mletý, sádlo (nenahrazujte olejem – za to se přimlouvám)

Pekáček vymažeme sádlem a vyskládáme vrstvou vařených brambor, nakrájených na plátky. Osolíme, posypeme mletým kmínem a poklademe kousky sádla.

Pokračujeme další vrstvou brambor, opět okořeníme, přidáme sádlo a vyskládáme další vrstvu. Obvykle mi vyjdou brambory ve třech vrstvách. Přiklopím druhým pekáčkem a peču v toubě asi 20-30 min při 200°C.

Mezitím si nakrájím klobásu na kolečka a vymačkané houby na jemno. Mamka je mlela v masomlýnku, ale já, jakožto pohodlný člověk, který pak nechce umývat celý mlýnek, je raději krájím, kvůli našim dětem velmi na jemno, ale nevadí, když kousky budou i větší.
Když brambory začínají zlátnout, přidám houby, klobásu, opepřím, ještě okmínuju a případně dosolím, či přidám trochu sádla.Promíchám a nechám zapéct, teď už otevřené dalších 20-30min.

Hotové brambory podáváme s nakládanou okurkou.
Dřív jsem i experimentovala – přidávala jsem koření, měnila druh klobásy nebo jsem zkoušela uzené maso, ale nakonec jsem se vždy vrátila k této variantě a už ji neupravuji – je totiž bezkonkurenčně ta nejlepší! Věřím, že budou chutnat i Vám!

Přeji spoustu krásných podzimních chvilek a dobrou chuť.
S pozdravem HaF - Hanka Fryšáková

Houbařská soutěž od léta až do podzimu se dostala do finále a uzrál čas definitivně se rozloučit s létem, začít si užívat podzimu, nezapomenout poděkovat zúčastěným a s radostí obdarovat vítěze slíbenými cenami.

V soutěži se sešlo pár pěkných receptů, všechny voňavé a lákající k vyzkoušení. Posuďte sami:

oceněné  recepty:

1. Polévka z lišek – uvařil Otto Plášek

2. Vepřové karé s houbovým ragú – uvařil Otto Plášek

3. Hovězí pupek na žampionech – uvařil Otto Plášek

4. Cocotte – ricottově houbové - uvařila Marie – www.toffo.blog.cz

Protože všechny houbové speciality měly něco do sebe, vzala jsem to tentokrát matematicky. Rovnou tři recepty zaslal do soutěže Otto Plášek, proto mu náleží cena hlavní, tj. keramický lívanečník a kalendář na rok 2012 od Gurmánky. Když zrovna nenajde tenhle kousek užitkové keramiky uplatnění na plotně, pěkně se bude vyjímat na zdi a postará se o útulnost domácí kuchyně.

Za něžný a hravý přístup k soutěži posílám Marušce alias Toffo dva kalendáře na rok 2012 – Domácí kuchyně + Sladký rok. Najde se v nich něco dobrého na každý týden v roce, tak se možná kalendář stane příjemným kuchyňským společníkem, který slouží a nepřekáží.

Balíčky s malou výhrou odesílám v pondělí doporučenou cestou a gratuluji :-)

Závěrem připojuji ještě jednou velké poděkování za zapojení se do soutěže a přeji všem krásný a barevný podzim.

Já jdu honem balit kufry a na pár dnů odlétám do teplých krajin užít si ještě posledních slunečních paprsků. Možná dovezu i nějakou pěknou, orientálně laděnou reportáž a hlavně … hromadu čerstvého a náramně voňavého koření, které bude mít nejméně devatero vůní. Na velký bazar s kořením se těším mnohev víc než na sůl v moři :-)

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Bývaly doby, kdy telecí maso na stole nudilo a šanci uspět s ním v kuchyni měla jen ta hospodyně, která na plotnu s kouskem masa položila i špetku své fantazie. Ta totiž dokázala jeho „údajně“ fádní chuť přestrojit pokaždé za něco  trochu jiného. Tu bylo zadělávané s hráškem, o nedělích se podávala studená telecí pečínka na sardeli, pak zase přišel na pořad dne telecí guláš se smetanou a oblíbená  telecí paprika s jemnými noky.

Dobu hojnosti telecího. naštěstí, já nepamatuji. Mě telecí maso neznudilo a v kuchyni ho nemám zase tak často, ale když už ta chvíle přijde, vzpomenu si na doby dávno minulé a mám chuť vylovit nějaký skvostný recept ze starých knih od M.D.Rettigové. Nechci nic moderního, toužím po trošce nostalgie. V tom zafungovala krásná náhoda a já našla černé trumpetky.

Stroček trubkovitý je podivná černá houba, která svým nálevkovitým kloboučkem trumpetu připomíná. Od pohledu je to možná dosti podivná houba, ale své kvality vyjeví až v kuchyni. Její vůně a temná barva ji předurčily k tomu, aby dominovala ve vánočním pokrmu zvaném „černý kuba“. Žádná jiná houba totiž není černější než tenhle čertovsky navoněný a pekelně dobrý stroček. Učiněný kulinární poklad!

Jeho chuť jsem si ihned vyjevila při vzpomínce na babiččinu kuchyni. Kdyby moje babička měla telecí maso a černé trumpetky, netrvalo by dlouho a všechno by se potkalo v jednom hrnci. Protože máslo a telecí se má rádo, osmažila by jemně nasekanou cibulku v kastrolku a nechala ji jen malinko zezlátnout. Pak by přidala na kostky nakrájené telecí maso, zlehýnka posolila, orestovala, přidala omyté a na větší kousky natrhané stročky (říkala jsem jim kominíčci), určitě i malou špetičku kmínu, podlila vývarem, přikryla poklicí a zvolna nechala na kamnech provonět setnici vonnými parami, ze kterých uměla vyčarovat vždyckou kousek obyčejného domácího štěstíčka a její plotna snad nikdy nebyla studená.

Kdyby bylo stročků ještě o trošku víc, což nebývalo nikdy vyloučené, vařila se souběžně i hustá bramboračka. S naprostou jistotou vím, že by k dušenému telecímu byla i dušená rýže. Tu dělávala babička ve dvířkách bílých kachlových kamen. Zrnka rýže propláchla, nasypala do malého kastrolku a přelila vodou, která rýži přesahovala tak o dva dědovo prsty. Osolit, přidat oloupanou půlku cibulky vyšperkované dvěma kousky zapíchnutých hřebíčků a kastrůlek s pokličkou poslala do tepla rozehřátých kamen. Rýže se dusila tak dlouho, dokud se voda pěkně nevydusila. To bývalo něco přes půl hodinky.

Telecí maso se stročky už mocně voní na mé plotně, rýže je v elektrické troubě pod pokličkou už ve finální fázi, kdy si žádá vysvobození a já mohu pomalu prostírat na stůl. Ať se to někomu líbí nebo ne, v tomto případě si telecí žádá mírného zahuštění klasickým způsobem, protože babičky to tenkrát nešidily :-) Malinko hladké mouky odsypávám do hrnečku, zalévám troškou studené vody a beru starou kvedlačku, kterou jsem ze spodního šuplíku už hodně dlouho nevytáhla. Dobře rozmíchanou mouku s vodou vlijeme k telecímu dušenému masu a za občasného míchání pěkně provaříme. 12 minut stačí k tomu, aby mouka „nepadala“ na jazyk, jak říkávala moje babi.

Teď když je hotovo a všechno to krásně voní, nadešel hlavní okamžik, kdy bych to celé mohla pěkně zvorat. Jdu hledat starý tlustý porcelánový talíř. Jestli si dobře pamatuji, v babiččině kuchyni se prostíralo na kanafáskový ubrus s kostičkami. Rozhodně nemůže chybět dnešními profesionály z kuchyní vystrnaděná petrželka kudrnka. Proč ji pořád pěstuji? Asi z nostalgie a do polévky :-)

Mohlo by to tak být, babi? Snad jsem nevynechala něco důležitého, ale kdyby třeba jo, tak stejně to bylo móóóc fajnové a telecí v této jednoduché úpravě nestačilo nudit ani chviličku.  

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Vdolky s liškami, meruňkami a tymiánem jsou malým sladkým hříchem. Zrovna jsem si říkala, že se tu pěkně rozjela „houbařská“ soutěž a já nic dobrého a houbami vonícího do svého receptáře nepřidala. Tak tady je jeden můj domácí experiment se sladkými vdolečky, které zas tak sladké nejsou, ale lesní med v nich nechybí. Nechala jsem se inspirovat létem a lesem. Věděli jste, že chuť mladých lišek tak trochu připomíná chuť meruněk? S receptem na mé vdolečky to můžete vyzkoušet a nechat se inspirovat k něčemu podobnému :-) Potom se se svým receptem přihlašte do naší soutěže. Všechny podrobnosti najdete zde: Houbařská soutěž od léta až do podzimu. 

Lesní romanci v podobě borůvkových koláčů, první houbovku a smaženici máte určitě už i vy za sebou, ale tím ještě nemusí být konec všem letošním lesním radovánkám na talíři. Co třeba vdolečky s chutí a vůní lesa? Mám pro vás jeden snadný nápad s výsledkem, který překvapí. Tyhle vdolky nejsou ani moc sladké, ani moc slané a opravdu nezaměnitelně voní. Aby taky ne, když se v nich snoubí chuť čerstvých meruněk a lišek?

Liška obecná (Cantharellus cibarius)

Vynikající houba z čeledi liškovitých, kterou si jen stěží spleteme s jiným druhem hub.

Klobouk má sklenutý až měkce nálevkovitý, po okraji zprohýbaný, v barvě žluté až výrazně oranžovožluté. Třeň je zabarvený tak, jako klobouk, tlustý, nahoru se rozšiřující. Ke konzumaci je vhodná celá houba. Průměr klobouku se pohybuje od 1 až do 8 cm a uprostřed mívá prohlubeň.

Najít se dá v lesích listnatých i jehličnatých, zrovna tak v nížinách, jako v horských pásmech. Často se vyskytuje v borůvčí. Tahle urozená houba českých lesů má sezónu od června do října. Je to houba nečervivá, zvláště ceněná pro svoji příjemnou vůni a delikátní chuť. Kvalitní houba v kuchyni je pro každého labužníka velkou výzvou. Do našich lesů se krásně oranžové lišky po čase zase vrátily a s nimi i radost houbařských nadšenců. Znalci říkají, že vůně této houby připomíná vůni meruněk.

Zkuste podlehnout vábení lišek a něco chutného s nimi v kuchyni proveďte. Nenechte se odradit tím, že se o něco hůř čistí, vezměte si na pomoc štěteček a všechny nečistoty z povrchu hub vymeťte.

Vdolky s liškami, meruňkami a tymiánem

RECEPT:

• 170 g polohrubé mouky
• 1 kypřící prášek do pečiva
• 50 g rozpuštěného másla
• hrst očištěných čerstvých lišek
• 2-3 čerstvé meruňky
• 1 lžíce pikantní meruňkové zavařeniny
• 100 ml mléka (lze použít kefír i smetanu)
• 1 lžička olivového oleje extra panenského
• čerstvě mletý pepř
• mořská sůl (vhodná je i s přidáním sušených bylinek)
• čerstvý tymián

na ozdobu:

• piniové ořechy nebo mandlové lupínky

forma na pečení + tuk na vymazání

• (máte-li silikonovou formu na muffiny, je naprosto ideální a nadýchané vdolečky se pečou bez vymazání přímo ve formě)

POSTUP:

V míse smícháme mouku s kypřícím práškem do pečiva a malou špetkou soli. Přidáme čerstvě odrhnuté tymiánové lístky, špetku mletého pepře z mlýnku, celé vejce a mléko. Na pánvičce rozehřejeme máslo a osmahneme na něm očištěné a nakrájené lišky. Směs hub s máslem přidáme společně s pokrájenými meruňkami na do mísy s těstem a vše dobře promícháme. Vzniklé hustší těsto plníme do formy na vdolky nebo muffiny jen do poloviny výšky, ozdobíme piniovými oříšky nebo plátky mandlí, půlkou malé lišky a popřípadě i tympánovou snítkou. Při teplotě 180 °C pečeme cca 40 minut. Před vyklopením z formy necháme mírně prochladnout. Servírujeme např. k aperitivu před letní večeří s přáteli nebo k nedělní snídani. Vynikající jsou překrojené a lehce pomazané soleným máslem.

názorný fotorecept

A už je hotovo!

Můj tip do kuchyně:

Když zaměníte čerstvé tymiánové lístky za čerstvý rozmarýn, budou vaše vdolečky, krom úžasné vůně, vypadat jako posypané jehličím. I malá kapka koňaku v máslem vonícím pečivu udělá velké divy. Pro uchování lišek jsou vhodné všechny způsoby, tj. od běžného sušení až po nakládání do octa nebo olivového oleje. Vydrží bez újmy i delší dobu v mrazničce i na chladném, dobře provzdušněném místě. Všem jídlům dodá zajímavou chuť a v pokrmům vylepší vzhled.

Staré známé latinské přísloví „Vulpes non iterum capitur laqueo“ – „Liška se nedá chytit dvakrát“ – jistě říká pravdu, ale když vyrazíte do lesa na lišky s houbařským košíkem, potkávat je můžete až do konce babího léta. Možná pokaždé, když tam vkročíte.

Lidové názvy hub:

Liška obecná je v lidovém názvosloví označována jako „kura“ (především na Valašsku a Uherskobrodsku), na Poděbradsku zase „rezounka“ – oba názvy jsou inspirovány její výraznou barvou. Když objevíte místo hojného výskytu lišek, můžete si být jisti, že příští rok tam porostou zas. Lišky se totiž rády vrací na místo činu.

Rozříznuté vlažné vdolečky si klidně můžeme ještě potřít máslem. To je potom dokonalé blaho.

Dobrou chuť a pěkné babí léto. Zabavit se můžete soutěží: Houbařská soutěž od léta až do podzimu. 

 Houbařská soutěž od léta až do podzimu. 

Tohle vás očarovat prostě musí! Další houbové kouzlo do soutěže je od Marie. Za recept děkuji a s velkou chutí zveřejňuji.

Houby u nás doma letí. Jaké by to byly prázdniny bez houbové klasiky – houbových řízků, omáčky a smaženice. Soutěžní příspěvek jsem ale chtěla trošku ozvláštnit, také jsem chtěla vařením polechtat své malé porcelánové nádobíčko, na které tak často zapomínám. Jsem přesvědčená, že recept se zrodil v mé hlavě, ale je docela možné, že se mi tam uložil při čtení jako na pevný disk a houbová soutěž ho jen spustila.

Očištěné, pokrájené houby nejprve podusím 20 minut ve wok pánvi na cibulce, ve společnosti kmínu, nového koření a bobkového listu. (Bobkový list také přidávám do sklenice, kde uchovávám houby sušené. Má je to chránit před potravinářskými škůdci a také sklenici pěkně ovoní.)

Za stálého míchání se snažím vodu z hub vydusit. Osolím a opepřím čerstvě mletým pepřem. Je dobré vytvořit houbovou směs výrazně ochucenou, neutrální ricottová čepice tu pikantnost srazí.

Na dvě kokotky o obsahu cca 190 ml:

Dva krajíčky toastového chleba opeču na pánvi na topinku, bylo by snadnější použít topinkovač. Kokotkou  je  vykrojím do shodného tvaru  a ty do nich vložím. Na topinku přijdou dvě polévkové lžíce houbové směsi.

Jedno slepičí vajíčko smíchám se dvěma lžícemi ricotty. Záměrně nepřidávám další ingredience, chci, aby především vynikla houbová chuť. Navrším na houby a dám zapéct do trouby předehřáté na 170ºC na 15 – 20 min. Po upečení nechám čtvrthodinku odstát.

Určitě se dá tato houbová variace něčím ještě lépe dotáhnou, čekám na vaše tipy. Dobrou chuť!

Dobrou chuť přeje Marie

www.toffo.blog.cz

Houbařská soutěž od léta až do podzimu. 

Hovězí pupek na žampionech

Suroviny:

• 1,5 kg hovězího pupku
• 300 g malých žampionů
• plnotučná hořčice
• cibule
• sůl
• pepř
• vývar

Postup

Plát hovězího pupku částečně povrchově odblaníme. Osolíme, opepříme a potřeme plnotučnou hořčicí. Takto připravený plát hovězího pupku smotáme jako roládu, ovšem bez náplně. Pevně zatáhneme a převážeme režnou nití. Maso zprudka opečeme v pánvi na oleji, aby se nám hezky zatáhlo. Orestované maso přendáme do hrnce. Na stejné pánvi a ve stejném výpeku po mase orestujeme krátce i žampiony s nahrubo nakrájenou cibulí, a vše poté přidáme k masu do hrnce. Maso podlijeme masovým vývarem tak, aby nebylo zcela ponořeno. Pod pokličkou „táhneme“ při minimálním varu cca 3-4 hodiny. Každou hodinu zkontrolujeme a je-li potřeba, dolijeme již jen vodou do počáteční hladiny vývaru a opět „táhneme“ pod pokličkou. Maso poté co odstraníme režnou nit, nakrájíme velmi opatrně, neboť se bude „lahodně rozpadat“. Vývar zlehka zahustíme troškou hl. mouky rozmíchané ve vodě a zlehka 10 – 15 minut provaříme. Výbornou přílohou je houskový knedlík.

Dobrou chuť přeje Otto Plášek

Houbařská soutěž od léta až do podzimu.

Houbařská soutěž od léta až do podzimu. 

Za druhý soutěžní příspěvek opět děkuji panu Ottovi, který soutěžení pojal absolutně stylově. Nejprve naservíroval liškovou polévku a po ní přišel na řadu hlavní chod, kterému není co vytknout. Je v něm pestrá směs čerstvých hub, nechybí pivní marináda a jako příloha se k libovému vepřovému karé se podávají nové brambory provoněné snítkou rozmarýnu.

Vepřové karé s houbovým ragú

Suroviny:

• 6 plátků vepřového karé (kotlety)
• směs lesních hub (hřib smrkový, dubový, kovář, klouzek)
• ½ sáčku „ Pivní marinády “
• 1 cibule
• kmín
• hladká mouka
• 100g másla
• olej

Postup:
Vepřové maso – plátky lehce naklepeme a potřeme marinádou, naskládáme na sebe do misky a necháme v chladu uležet nejlépe do druhého dne – nesolíme, jelikož marináda je dostatečně slaná.
Houby očistíme, nakrájíme a pořádně opláchneme. V pánvi rozpustíme máslo, a dáme na něj zesklovatět na jemno nakrájenou cibuli. Následně vložíme podusit nakrájené houby a osolíme a posypeme troškou kmínu. Jakmile jsou houby podušené a měkké tak je lehce poprášíme hl. moukou a podlijeme cca 1 dl vody, aby se nám postupně směs lehce zahustila a vznikla i trocha šťávy. Hotové houbové ragů přendáme do jiné nádoby a udržujeme teplé. Vepřové marinované maso opékáme z obou stran na pánvi s troškou oleje a podáváme k houbovému ragů. Maso je minutkové tedy stačí opékat 3-5 minut z každé strany. Příloha nové brambory ve slupce.

 Dobrou chuť přeje Otto Plášek

Houbařská soutěž od léta až do podzimu.