Pojďte přičichnout k levanduli, zavřít oči, zasnít se a probudit se v Provence. Máte chuť na takový výlet? Nemusíte kvůli tomu ani nikam jezdit. Pěkně v teple domova si ten krásný kout Francie můžete vyčarovat.
Konečně jsem si udělala čas a pořádně zalistovala v knihách, které jsou v mé knihovně od vánoční nadílky mezi žhavými novinkami. Ráda bych vám představila jednu z nich (ty další třeba zase někdy příště, určitě bude vhodná příležitost).
Kniha s názvem PROVENCE – Škola provensálské kuchyně
vás bude bavit ještě hodně dlouho. Já jsem se v té záplavě vůní, chutí a barev dočista utopila 😉
Nejmocnějším symbolem Provence jsou lány levandule. Ale jak voní tento kraj, když odkvete? Levandule je nesmrtelná! Na podzim se odstěhuje ze zahrad do šatních skříní a prádelníků. Některé svazečky sušených kvítků naskáčou do plátěných pytlíků, polštářků, potopí se do sklenic s levandulovým medem, zavrtají se do mýdla a do flakónů s parfémem. Rostlinka s pronikavou vůní je nám stále v patách.
Kde ji není cítit, tam se připomíná jinak. Nestojí náhodou na okenním parapetu květník s levandulovým dekorem? Nehoví si čistě náhodou na měkké pohovce polštářek s potiskem drobných kvítků. Kdyby těch levandulových symbolů náhodou bylo málo, stačí vyrazit někam do levandulového obchůdku. Tam bude nejspíš stát dlouhovlasá víla v letních šatech vyzdobených levandulí, vonět bude po parfému připomínajícím levanduli a pohledem svých levandulových očí každého snadno přesvědčí, že nejméně polovinu z toho, co v jejím krámku symbolizuje Provence, musíte za každou cenu mít. Znáte takové kouzelné obchůdky? Klidně nakoukněte. Nemůže se stát nic horšího, než že si odnesete kousek Francie do svého domova. Jen tak pro potěšení 😉 Vítá Vás Ma Maison, pojďte dál …
Nebyla by to Francie, aby neměla v zásobě ještě jiné, delikátnější a rafinovanější vůně. Nejdokonalejší voňavou harmonii má sama provensálská kuchyně. A o tom ta kniha je především. Autor, šéfkuchař Gui Gedda, odhalil všechna tajemství místních surovin a receptů, které se dědí z generace na generaci a k jižní Francii neodmyslitelně patří. Cítíte ančovičky, jak si hoví na opečeném krajíčku bílého chleba, nasávají vůni česneku a brouzdají se v loužičce olivového oleje? A jak to sluší té šťavnaté slečně omelette verde, co tak pěkně voní po špenátu
, čerstvých vejcích a petrželce? A jak barevné jsou stánky trhovců, když brzy ráno rozloží na své pultíky všechny své na slunci dozrálé plody, na které jsou patřičně hrdí?
Jaká to musí být slast, toulat se tržištěm a potěžkávat si každý kousek zeleniny, když ji půjdete koupit jen proto, aby se mohla proměnit v dokonalou zeleninovou směs v provensálském stylu, Ratatouille. Co když dostanete nezvladatelnou chuť umíchat si ostrou červenou majonézu Rouille? Jedna lžíce takové ostré majonézy prý udělá z vynikající rybí polévky polévku božskou.
Kvůi tomu jste ochotni vyskočit z postele časně ráno a počkat si na rybáře.
Jen co otevřou svůj krám, koupíte si nějaký ten úlovek na soupe de poissons.
Množství krásných fotografií z objektivu Jasona Lowe, kterých je kniha plná, vás kompletně vtáhne do děje. Na oplátku nasajete zase vy něco z krásných vůní a vtáhnete si pár zaručeně tradičních provensálských receptů do kuchyně. To přeci nemůže nikomu vadit 🙂
Provence byla první středomořskou kuchyní, která se svezla na módní vlně, na které se toužil alespoň chvilku povozit každý. Módní trendy se nevydrží dlouho, na výsluní se hřály i jiné kuchyně, ale milovníci jednoduché venkovské stravy plné prvotřídních surovin z moře i souše jí zůstanou věrni na věky. Díky požehnanému podnebí celý kraj tak neskonale pronikavě voní a domácí kuchyně je plná sluncem vonících bylinek, oliv, citrusů, zeleniny, piniových ořechů, olivového oleje barvy jantaru a žhavého slunce.
Vařit a žít à la provençale vás donutí tahle kniha velmi nenásilně. Napsal ji sám mistr provensálské kuchyně, Gui Gedda, kterému přátelé přezdívají guru provensálského vaření, a to zcela právem. Když knihu otevřete, autor na Vás laskavým tónem spustí:
„Vítám vás v kurzu zaměřeném na chuti a vůně Provence. Užijte si 352 stran psaných na slunném jihu Francie od aperitivu až po dezert a dobře se u toho bavte“
Pokud jde o levandulovou symboliku, ani ta vám chybět nebude. Stačí otevřít knihu na první stranu a získáte dojem, že jste právě usedli doprostřed záhonu s levandulí. Tahle barva čaruje a kouzla se nemají předem prozrazovat 😉 Jakmile začnete listovat recepty, najednou budete cítit daleko barvitější voňavou paletu. Já knihou listovala až do ranního rozbřesku. Málem jsem se kvůli ní ani nevyspala. Ještě že jsem si vzpomněla na levandulové čáry 😉
Není žádným tajemstvím, že vysvobozením pro nespavce je levandule. Pod polštář si dejte pytlík se sušenou levandulí, zaručeně vám přinese sladké sny. Třeba o dnech plných horkého slunce … někde na jihu Francie.
Kolik levandulových symbolů by se našlo u vás doma? Nebo snad máte přímo provensálský ráj a tyhle symboly nelze ani spočítat?
Suma sumárum: … Když mi zrovna neroste levandule na záhoně, mám ji nacpanou v prádelníku. Určitě se pár kvítků stihlo ubytovat i v nějaké té suché vazbě ve váze. Taky mám lahvičku starého francouzského levandulového parfému, kterým už se nikdo léta nevoní, ale pár kapek uroněných na sáček vysavače umí ještě velké divy. Možná pro tu vůni docela ráda vysávám. Od léta mám levandulovou formu na bábovku a přikoupila jsem si k ní stejně vymalovanou formu na koláč. Na velkých kachlových kamnech s bílo modrým dekorem leží levandulový polštář. Nyní mám tuhle pěknou provensálskou kuchařku, … a taky proutěný piknikový koš v levandulové barvě. Jak jsem mohla opomenout mlýnek s provensálskými bylinkami? Stojí na kuchyňské lince, ale bylinek je v něm už na dně… Sečteno, podtrženo, bude to nejspíš všechno. Kdybych nezmínila Noilly-Prat, nejznámější francouzský vermut, nebylo by to komplet. V srdci Camargue se nachází přístav Marseillan, kde je francouzský vermut Noilly-Prat jako doma. Tam jsme ho před časem nakoupili pořádnou zásobu a několik lahví v našem vinném sklípku stále přežívá. Báječně chutná a skvěle se s ním vaří třeba taková kotleta na čekance.
Ještě bych přičetla levandulový med! Zatím ho ještě nikdo nesnědl, ale brzy bude po něm 🙂 Udělala jsem chybu, když jsem před časem viděla pěknou provensálskou rohožku a nekoupila ji. Krásně by ladila k našim modrým vchodovým dveřím, u kterých každé léto stojí velký modrý květináč petrželák a z každé kapsy mu vykukuje šťavnatá středomořská bylinka. Ta rohožka mi tam vážně chybí 🙂
Kdo si chce k levanduli jen tak trochu přičichnout, může navštívit levandulový obchůdek U Leontýnky,
ale opravdovou chuť francouzské domácí kuchyně si odnesete z této reportáže, kde má francouzská domácí kuchyně sólo.
Vstup jen na vlastní nebezpečí 😉
Jsem zvědavá na vaše provensálsko levandulové trofeje 🙂
Ta kniha mi také byla naježena.
Provence, ale vlastně celá Francie, toť láska má.
Dnes tedy obejdu domek a spočítám, kolik levandulostí nás obklopuje. Málo jich nebude 😉
Bali: Kniha je fakt pěkná, má živou atmosféru a takové knihy mám nejraději. A do Provence se zase určitě někdy vydám. Když jsem tam byla, neměla jsem ještě tu správnou foodblogerskou úchylku a ani digitální fotoaparát. Tenkrát jsme tam jeli na služební cestu :-)Nakupovat vína. To mělo ale též dokonalou atmosféru. Navíc jsme tam objevili tu nejrozkošnější hospůdku – U stolu madam Emily – a tam bych se strašně ráda znovu podívala. Někde bych měla mít od \”madam\” vizitku 🙂 Pokud jde o reportáže z cest, měla bych si konečně vyčistit archiv a nějak to s pomocí vzpomínek uspořádat. Možná by z toho vyšlo něco pěkného.
Miluju vaše reportáže ! Díky za voňavé řádky. Mirka
Díky za přečtení 😉 Šárka
áááááááááááááááááááááách to bych chtěla domů…………….
zbožňuji provence a ráda vařím, to by byla kniha přáímo pro mne. Úplně jsem se zasnila…….
Tak jsem doma pár věcí našla; mýdla, spray na wc, domácí pytlíčky s levandulí od provensálské kamarádky, taktéž levandulový arom.olejíček, med, nougat s levandulí (moc mi nechutná), pár obrázků, polštářů, ručník, utěrku, nějaké talíře a misky, levandulová forma na bábovku od tebe, ubrousky, pohlednice, závěsy kombinované s olivami, v každé místnosti pugétek levandule z mé zahrádky i z Provence, pod sněhem levandulový záhonek, .. Určitě se ještě někde něco povaluje :- )))
Kniha vypadá nádherně,kde ji seženu Děkuji Yvona
Millie: S takovou knihou se hezky sní … a potom se to všechno sní 🙂 Nejsou ty kuchařské knihy nejlepší?
Bali: U tebe doma to má takový ten správný provensálský šmrnc 🙂 Nougat s levandulí jsem si taky moc neoblíbila. Ochutnala jsem i levandulový sorbet a připadal mi moc mýdlovatý. Ovšem levandulové želé mě nadchlo. Ubrousky s levandulí si s oblibou kupuji v létě. Když není zrovna typické francouzské jídlo na stole, ten alespoň ubrousek pozvedne chuť. Já myslím, že u tebe doma se ještě určitě něco pěkného povaluje :-;
Yvona: v článku jsem nechala odkaz, kde knihu mají (www.knizniweb.cz),
http://www.knizniweb.cz/jnp/cz/katalog/detail/tituly-P-PRO-Provence___Skola_provensalske_kuchyne.html
Určitě se tato knižní novinka najde i v kamenném knihkupectví.
Levandule není nikdy dost 🙂 Loni v září ve Francii jsem litovala, že už je po sklizni levandule a nevidím tu fialovou nádheru. Ale ta vůně, ta byla stále všude. Ochutnala jsem levandulové macarons, domů jsem si přivezla levandulový med, i nějaké to mýdlo by se našlo… Před mnoha lety jsem si také přivezla levandulový extrakt z ostrova Hvar, kde se levandule také pěstuje.
Šárko, Tvůj článek mne tak naladil, že budu muset jít znovu přivonět ke kyticím sušené levandule, které doma mám. Díky
P. 😀
PS: Po té knize se budu muset podívat, určitě to stojí za to
Děkuji,už jsem si ji objednala,člověk musí číst pořádně.Byla jsem se na ni podívat v obchodě a jsem nadšená,už se na ni těším.Mám 3 dcery a ty při zmínce o nějaké takové knize,si klepou už na čelo,kam je všechny dám.Nejstarší dcera bydlí v Londýně a koupila mi tam DVD od Delie,je stejně popularní jak Nigella,tak jsem zvědavá,pak sdělím výsledek.
Papaja:
Píšeš tu o samých pěkných levandulových suvenýrech 🙂 Kde je sluníčko, daří se lidem i levanduli. Ve své zahradě dávám přednost květům s modrým zabarvením, proto mezi těmi všemi jarními modřenci, hořci, velkými květy hortenzií a drobnými kvítky lobelek se našlo místo pro levanduli. A v knihovně jsem si udělala prostor pro novou kuchařskou knihu :-))) I když ji vlastně vůbec nepotřebuji, mám ji jen pro potěchu ducha, ale k tradičním provensálským recepturám se nejde nevracet. Je krásné ten náš český repertoár trochu narušit něčím podobným a vařit chvilku podle jiných pravidel. To nikdy nikomu a ničemu nemůže ublížit.
Měj se Pájo levandulově 😉
Yvona:
To je krásná zpráva! Určitě se tak pěkná kniha ještě někam vejde 🙂 Knihovna není nikdy dostatečně velká, aby se tam vešly všechny knihy, které bychom chtěli mít po ruce.
Delia je bohyně domácí kuchyně 🙂 Mám ji moc ráda.
Na DVD jsem rozhodně zvědavá. Až na něj kouknete, dejte určitě vědět. Budu se těšit. Dík
Pastva pro oči je to! krásný článek, Šárko!
O téhle knize už jsem slyšela. Coby členka KK mám tím pádem tip na dobrý nákup. 🙂
V Provence jsem nikdy nebyla, ale ráda bych ji navštívila, stejně jako keltskou Bretaň (tu možná ještě o zrníčko levandule víc). 🙂
Jsem ovšem vlastníkem několika levandulových polštářků, pytlíčků s levandulí, jedním čichacím mini polštářkem, který se navlékne na ruku a dáma vždy lehce přivoní (do MHD ideální), provensálských bylinek (ve kterých je levandule požehnaně). Vše dárky od přátel z cest po Francii. Také levandulový sirup vlastním, díky Papáje.
Nesmím zapomenout na esenciální levandulový olej, ten jsem si ovšem přivezla z Chorvatska (na Cresu i Hvaru jsou překrásná levandulová pole), stejně jako levandulové \”rumba koule\”, což jsou celé klasy sušené levandule, umně svázané tak, že květy se zrnky jsou schované a obklopují je stonky. Do prádla je to bezva, navíc to i chřestí. ;-)))
A coby zarytý anglofil musím zdůraznit, že Angličani levanduli milují a norfolkské levandulová pole jsou překrásná a levandule z nich velmi kvalitní. Kosmetika firmy Norfolk Lavander (vyráběná pod žáštitou prince z Walesu) je výborná. Používám jejich mýdla, šampony, koupelové sole…mám levandulový nahřívací polštářek, který se mi osvědčil při zánětech průdušek. Také sprchový gel s levandulí a bergamotem či koupel levadule + majoránka od firmy Alverda (přírodní kosmetika zcela bez barviv a chemie z DM), patří k mým oblíbeným.
Jak napsala Papája, levandule není nikdy dost! jen opatrně ti z vás, kteří mají hodně nízký tlak, neboť levandule jej ještě sníží!
No a budu doufat, že ty mé krásné levandule v kořenáčích na balkoně přežijí letošní krutou zimu. Aspoň některé z nich…
Pivli,
díky za tvůj voňavý komentář 🙂 Levandule není nikdy dost! Proti tomu nemůže nikdo nic namítat. Letos v létě jsem byla pár dnů i v Chorvatsku a tam si téhle bylinky též mimořádně váží. Prodávali mnoho různých sirupů, zavařenin a medů s levandulovou vůní a pěknou řádku přírodní kosmetiky. Souvislost s nízkým tlakem mi nebyla známa … to je totiž můj případ. Asi bych to s tou levandulí neměla moc přehánět 🙂 Kniha je to moc pěkná, určitě mohu doporučit. Krásné recepty, fotografie, atmosféra Provence na každé stránce. Letošní zima dá zahradě a rostlinkám přezimujícím v květnících určitě dost zabrat. Už si dělám starosti, jestli některé mé oblíbence v zahradě na jaře potkám. S levandulí bych se též moc nerada loučila 🙁
Vidíš, na levandulový med z Chorvatska jsem úplně zapoměla! Také rozmarýnový a tymiánový byl skvělý…:-)
A jak jsem mohla vynechat svoji krásnou formu na bábovku, s levandulovými kvítky a razidlem Gurmánka?
Až se stydím!
http://www.snowshill-lavender.co.uk/cm/snowshill/gallery1
http://www.norfolk-lavender.co.uk/holding/default.htm
Pivli 🙂
Bylinkové medy jsou skvosty přírody. V Řecku jsem viděla snad nejširší medovo bylinkovou nabídku. Potřebovala bych si zase doplnit domácí zásoby. Potom bych si mohla upéct medovou bábovku v té levandulové formě, které jsem ani já neodolala a koupila si též jeden pěkný exemplář 🙂
Šárko! Tu levandulovou formu na bábovku miluju! Přiznám se, že jsem zavrhla tu starou, protože tato je naprosto dokonalá. Krásná, výborně peče a bábovka skáče sama ven. Na tu starou kolikrát nepomohlo ani pořádné vymazání sádlem, máslem, vysypání strouhankou, moukou…musela jsem ji, mršku obkládat mokrými utěrkami a pak si dala říci.
Levandulová? Bez problémů! 😉
Hm, voňavé řecké medy…ach…
Díky za tip, Šárko! I když Francouze samotné moc nemusím (přijdou mi tak…ehm… francouzští ;)) , tak jsi mě článkem tak navnadila, že si tu kuchařku snad pořídím 😉 Moc pěkně jsi ji popsala 😉
Petr:
Tak to mám radost, Petře! 🙂 I když je to kniha sympaticky francouzská, je plná vůně dobrého jídla, které rozhodně naši českou kuchyni pozitivně osvěží a vnese takový ten příjemný průvan tam, kde se bude podle této knihy vařit. Je příjemné v ní i listovat a představovat si, jaké to bude, až roztají ty haldy sněhu kolem a konečně zavoní nějaká ta čerstvá bylinka. Mám ráda českou klasiku, ale francouzské recepty mají jedinečný šarm 😉
Pivli:
Tvá stará forma na bábovku je krásná! Tu jsem obdivovala v souvislosti s tvými recepty na dané téma. Fakt pěkná! Ale musím s tebou souhlasit, že v té keramické levandulové se moc krásně peče. Ještě nikdy jsem neměla problém s vyklápěním a šlo to jako po másla. A bez té namočené utěrky jsem se obešla též. Na pečení je ta forma moc fajn 🙂 Tradičně jsem pekla v teflonové bábovkové formě, ale už to nedělám. Levandulová se hřeje na výsluní mého eminentního zájmu 😉
Ahoj Šárko,knihu už mám,je moc krásná,už aby bylo jaro.Nejvíc se těším až půjdu na tržnici a budu si vybírat bylinky za okno.Ted to nahrazuji těmi kupovanými,ale jsou v tak zuboženém stavu,většinou namrzlé.Když se dívám na kabelovce,jak vaří zahraniční kuchaři a každý má kytici vonavých bylinek,tak jim tiše,,závidím,, ty kytice bazalky,tymiánu atd.U nás se málo používá koriadr,nevíš do jakého jídla,kromě krevet se dá z úspěchem dát?Jinak se měj krásně a nějak snad už přivoláme jaro. Yvona
Už ji mááááám!!!
Konečně! 🙂
Zamilovala jsem se do ní hned po Vašem článku, Šárko. Lítala jsem po všech knihkupectvích v okolí a nemohla ji sehnat. Nakonec mi ji frajer přivlekl ze Zlína, měli prý poslední. Mám ji na poličce vedle kanape, co z něj koukám na televizi. Od té doby jsem ale neviděla jednu celou detektivku! 🙂
A ihned jsem navařila takové to báječně naložené hovězí, mělo ohromný úspěch. Včera, když jsem přišla z práce, jsem si zas udělala cibulkovou omeletu, ňám.
Zbožňuju provencalskou kuchyni i Vás, že jste mě na tuhle knihu tak nádherně navedla 🙂
Yvona: Ahoj 😉 Snad ti bude kniha trochu užitečnou společnicí. Do jara je už jenom krůček, bylinky na záhonech se vzpamatují a nebude dlouho trvat, budou z okenních parapetů nakukovat čerstvě osázené květináče do kuchyní. Koriandr je moc pěkná bylinka letnička (využít se dají listy i semínka). Ve Středomoří s ním v jídle krásně čarují a v Asii se cítí jako doma. V Thajsku používají i kořen koriandru a v Indii ho umí též zužitkovat úplně celý. S koriandrem se hojně vaří i v Americe a často se mu přezdívá \”čínská petrželka\”. Pro někoho může mít koriandr složitou chuť – připomíná trochu šalvěj, trochu pepř, trochu mátu, voní lehce po zázvoru i citrónu. Koriandr se nejčastěji uplatňuje v kari pastě, salsa omáčkách nebo v dresinku, ale může se jím zdobit i hotové jídlo (zelenina, brambory, hodí se i k rybám a mořským plodům), protože se s ostatními bylinkami snáší velmi dobře. Já bych se koriandru nebála. Určitě přijdeš na nějaké famózní nápady, kam ten koriandr šoupnout. Měj se prima. Šárka 😉
Sančenka:
Raduji se, že se kniha líbí :-)))) Přeci jenom to není levná kniha, ale má své zvláštní kouzlo, to se musí nechat. Na recepty se chystám a zrovna naložené hovězí mě též uchvátilo. Když na něj slyším pět takovou chválu, určitě na něj dojde brzy a vyzkouším ho. Ani já jsem se od té levandulové knihy nemohla jen tak odtrhnout. Ještě jsem ji od vánoc nepoložila do knihovny, pořád ji mám někde ležet, abych ji měla pěkně po ruce. Čekám na přísun čerstvých bylinek a pustím se do toho. Už aby tady to jaro bylo!
Díky moc za moc milý komentář! Ať ta knížka rozdává jen samou radost, ale to knihy o dobrém jídle mají stejně v popisu práce, proto je mám ráda 🙂
Zdravím, Šárka 😉
Koriandr mám také moc ráda, neznala jsem ho, než jsem byla v Číně. Po návratu do Čech jsem se po něm usilovně pídila. Teď ho kupuju celou sezónu a lituju, že nemám zahrádku. Některá čínská jídla ani nevařím, když ho zrovna nemám. Bez něj to není ono.
Paní Yvono, zkuste ho třeba na takovouhle palačinku naslano:
Normálně děláte palačinku. Když ji otočíte, polijete ji rozšlehaným vajíčkem a pak ji otočíte ještě jednou, na chvililinku. Když je usmažená, natřete si ji něčím pikantním, jako feferonková pasta (prodává se to u nás pod názvem sambal, ale klidně tam dejte, co Vám chutná, ani to nemusí být moc pálivý, skvělej je třeba ajvar) a jestli to chcete sytý, vražte na to plátek šunky anebo krabí tyčky anebo co chcete (jenom se sýrem jsem to nezkoušela, ten v Číně nejedí). Posypte to posekaným koriandrem (můžete sekat i ty stonky, nejsou tvrdé jak u petrželky). Zabalte a debužírujte, dobrou chuť 🙂
Ježíš, už se těším na sezónu!
Sančenka:
Už si tu palačinku s ajvarem !!! představuji 🙂 V létě jsem si dovezla několik sklenic domácího ajvaru z Chorvatska a to by mohla být pro tuhle záležitost dobrá příležitost. Jen toho koriandru se mi nedostává, … ale sněhy už tají …. 😉
Po přečtení Vašeho článku, jsem hned běžela do knihkupectví a kuchařku koupila, nelituji. Kuchař se mnou příští týden odjde na dovolenou na jih Francie a já už teď plánuji co dobrého uvařím 🙂
Linda:
Tak to máte opravdu toho nejlepšího spolucestujícího na takovou cestu 🙂 Řeč této kuchařky bude zvláště na jihu Francie krásně srozumitelná 🙂 Tahle kniha je něčím zvláštní. Vždycky když ji v kuchyni otevřu, zahřeje mě. A to může být klidně za oknem třeskutá zima. Jsou recepty, které čarují. Krásnou dovolenou! 😉
Ahoj, kde je možné zakoupit tu krásnou formu na bábovku?
Helens:
Tyhle krásné bábovky vyrábí keramička Romana, majitelka keramického dvora v Děbolíně. Zde je na její podnik odkaz:
http://www.penzionkeramika.cz/
Stojí za návštěvu! Tak jako celá zdejší krajina jižních Čech. Mám to tu ráda, jsem tu doma 🙂