Jaká atmosféra vládne na výlovu největšího českého rybníka? To ucítíte při čtení reportáže přímo z hráze Rožmberka.
Tam, kde hnízdí mořský orel a ryby polykají fotbalové míče … Tam, kde ranní mlha hladí tváře a je slyšet kapří smích … za romantikou se vydejte na jihočeské rybníky … “Rybáři zahájili výlov krále rybníků Rožmberka, který je největším nejen v Česku, ale v celé střední Evropě. Rožmberk je také jedním z prvních, který třeboňští rybáři lovili, výlov se tu pořádá jednou za dva roky a vždycky je to velká turistická atrakce. Na dvou a půl kilometrové hrázi sledují rybáře stovky lidí, výlov trval do neděle 12. 10. 2008.” Hlásá stručná zpráva v denním tisku.
Přebroďte se tímto článkem až na samý konec a možná nasajete trochu z atmosféry, která na výlovu panuje. Třeba vás popadne chuť vydat se na jinou hráz rybníka, kde rybáři budou letos rozhazovat své sítě a ucítíte vůni pečených ryb a rybářské polévky.
Výlov ROŽMBERKA začíná za časného rána a vidět práci rybářů v terénu je atraktivní podívanou. Kdo si přivstal, nelitoval. Na hrázi do sebe lokty strkaly desítky fotografů, aby jim neunikl pohled na “Baštýře” v gumových oblecích, jak z pramic přes loviště roztahují nevody. “Hajní” sítě vypínají a protější stranou se bahnem brodí “Pěšáci”. Do sítí ryby samy plavou jako do velkého pytle. Vylovené ryby se třídí u kádiště. Naloví se víc jak 100 tun kapra a víc jak 20 tun jiných ryb (amurů, candátů, štik, tolstolobiků, sumců). Každý rybník má svého stařešinu sumce, který se jako jediný smí po výlovu vrátit zpět. Stařešina z Rožmberka je kolosálních rozměrů.
ROŽMBERK V ČÍSLECH:
800 lidí v primitivních podmínkách muselo přemístit v letech 1584 až 1590 na 750.000 m3 zeminy. K jeho zabezpečení vypracoval důmyslný projekt vodního kanálu zvaného Nová řeka, aby jím odváděl přebytečnou vodu z Lužnice do Nežárky Jakub Krčín z Jelčan. Impulsem pro jeho vybudování byla velká povodeň, která 20. 8. 1544 z jihu Čech dorazila až do Prahy. Mohutná hráz rybníka, osázená čtyřmi řadami dubů, je v základech až 55 m široká, v koruně se zužuje na 13,5 m. Vypíná se 11,5 m nad okolní terén a dosahuje délky téměř 2,4 km. Osvědčila se zejména při největších povodních v letech 1890 a 2002, kdy odolala obrovským přívalům vody z rozvodněné Lužnice. Rozloha vodní plochy je 489 ha. Objem vody činí při normálním stavu vody 6,2 mil. m³ a maximální hloubka je 6,2 m. Pod hrází se nachází od roku 1922 malá vodní elektrárna se dvěma Francisovými turbínami o výkonu 260 kW.
Jakub Krčín z Jelčan má svou sochu na hrázi rybníka Svět v Třeboni. Vytvořil ji akademický sochař Jan Hendrych. Než dostal Krčín svolení ke stavbě tohoto rybníku, pronásledoval ho odpor měšťanů, kteří jeho plány nebyli nadšeni a stěžovali si u třeboňské vrchnosti. Krčín svolení nakonec dostal, ale rybník nazval jménem “Nevděk”. Až o několik let později se stal “Světem”. Stavba započala roku 1570 a bylo zbořeno 26 stavení na předměstí Třeboně a rozsáhlé louky kolem města zalila voda. Rybník s vodní plochou 380 ha dokončil v roce 1574. Povodně v roce 1611 ho rozdělily na rybník “Opatovický” a “Svět”. Jeho hráze byly tak vysoké a pevné, že odolávaly všem rozmarům přírody po celá dlouhá století. Hráz se protrhla až při povodni roku 1890. Velké povodně v roce 2002 naplnily rybník až po okraj, ale hráz vodu udržela! Celková délka hráze je 1.525 metrů a je lemována staletými duby. Proč stojí socha Krčína na hrázi rybníka Svět, když byl radními i měšťany města Třeboně tak nenáviděn? Odpověď je prostá: Už dávno je odpuštěno! Jeho socha byla odhalena v roce 2004 u příležitosti uplynutí 400 let od jeho smrti. Radnice tak vzdala Krčínovi hold za povodně, kdy hráz vydržela bez větší újmy a ochránila město před více než stoletou vodou.
(Úžasné třeboňské kapří hranolky produkovaly do ovzduší nejvíc vůně. 1 porce (cca 200 g + krajíc chleba) v ceně 118,00 Kč. Není to málo! Když si uvědomím, že parkování bylo zdarma (což při hromadných akcích v ČR je ojedinělý jev), malý sponzorský dar si kapr zasloužil. Nenašla jsem v něm ani jednu sebemenší kostičku!
(Čerstvá vyuzená ryba, která ještě hřeje v prstech je lahůdkou, na kterou se jen tak nezapomíná)
Celá třeboňská geniální rybniční soustava zadržela nad normální stav přibližně 148 mil. m3 vody a tím značně přispěla k zmírnění povodní na dolním toku řeky Lužnice a Vltavy.
Tady se podávala nejchutnější rybí polévka, která zahřála lépe než vlněný svetr. Jikrami ani mlíčím se v ní nešetřilo.
Každý pravý rybník má svého nefalšovaného zeleného mužíka. Vodníka na hrázi se suchými šosy a sklenkou burčáku v ruce hned tak nepotkáte 😉 Bre ke ke … je vůbec rozdíl mezi vodníkem a hastrmanem? Jak se od sebe tito dva vodní padouši rozpoznají? Já to nevím! Ale zajímalo by mě to 😉
(Rozmanitý výběr čerstvých filetů na grilu! Tady opravdu prodavači klobás nedělali rybářům pražádnou konkurenci)
Na co se tu stojí fronta?
Kapr smažený 45,- Kč, Kapr po novohradsku 36,- Kč, Pstruh smažený 39,- Kč, Pstruh po mlynářsku 39,- Kč, …… Filet z candáta 56,- Kč dělal cenový strop.
(Komu se zachtělo krajíce chleba se sádlem, byl k mání za 12,- Kč, o kus dál se pekl česnekem a majoránkou neošizený křupavý bramborák a ze sudu jste si mohli vylovit kyselý okurek nebo pořádně ostrou feferonku. Pivo bylo jako křen, ale přeci jenom jste se víc ohřáli o sklenku svařeného vína)
(Po celou dobu jsem neviděla žádnou pánev, pod kterou by se netopilo a ve které by neplaval alespoň kus ryby. Rozhodně se dopustíte chyby, když si na hráz rybníka za nějakou tou českou rybkou ještě letos nedojedete)
Třeboňský kapr čeká i na vás. Českým kaprem se chlubili již naši předci. Že je kapr symbolem vánoc víme asi všichni, ale jaká je historie této ryby, která se dožívá až 40 let stáří?
Kapr obecný je předmětem chovu již přes 2 000 let. Původní domovinou je oblast Černého, Kaspického a Aralského moře. Do Evropy se o rozšíření kapra zasloužili především Římané, kteří tuto rybu převáželi na lodích z Malé Asie do Říma po Středozemním moři přes ostrov Kypr. Na přechovávání ryb stavěli malé rybníčky (piscinae). Po nich následovaly kláštery, kde ryba byla považována za postní jídlo. A tak začala postupná cesta divokého říčního kapra (tzv. sazana) k dnešnímu domestikovanému kaprovi.
První zmínky o chovu kapra v českých zemích pocházejí z 11. století. Svědectví o tom přináší Kosmova kronika, která se v dodatku o založení Sázavského kláštera zmiňuje o rybníku a slupu k lovu ryb darovaných klášteru kolem roku 1034 knížetem Břetislavem I.
Ryby nejen na talíři, ale též jako duševní potrava!
Spisovatel Miroslav Hule napsal knihu “Rožmberkův Krčín a Krčínův Rožmberk” tak poutavě, že jsem od ní nemohla odtrhnout oči. Věděli jste, že … Zakulacení zemského povrchu se na Rožmberku projevuje na jeho nejdelší diagonále, při pohledu od výpusti ve směru ke Staré Hlíně, kde vytéká řeka Lužnice. Při délce přes 4 km je zaoblení ve vrchlíku 35,891 cm. V projekci na druhém břehu se zaoblení jeví v dvojnásobné hodnotě, tedy až 72 cm.
Víte kolik lidí se vejde na Rožmberk? Katastrální výměru Rožmberka si můžeme nejsnáze zapamatovat takto: jeho vodní plocha je necelých 500 ha, tedy x 10.000 m2 – dostaneme 5 000 000 m2. Kdyby si na každý 1 m2 stoupli 2 obyvatelé naší republiky, bylo by jich tam právě 10 000 000.
Nevím zda jsem se víc nasytila smaženou rybou nebo úžasným rybářským čtivem z pera autora, který toho o zdejším kraji, vodě, lidech ví opravdu mnoho. O samotném Krčínovi napsal jedinečnou knihu, která o jeho osobě hovoří v těch nejmenších detailech … jak autor sám píše v samotném úvodu “Jeho osobnost se také dělila na několik řečišt. Všechna byla výrazná, se strmými břehy a stékala se až v okamžiku smrti.”
Je to má první kniha tohoto žánru v knihovně a nejsem si jistá, že poslední 🙂 Díky panu spisovateli za pózování s knihou před objektivem, za úžasně vtipné věnování a především za to, jakým poutavým stylem je kniha napsána. Umí totiž chytnout za srdce i toho, kdo si s rybami a rybáři do této doby netykal.
Každé slovo tu má svou váhu.
Říkám si,
“Žít v kraji rybníků, umřít a neprošlapat všechny hráze, neslyšet kapří smích … byl by hřích!”
Jaromír Nohavica
RYBÁŘI
Rybáři jsou nemluvové
ryby mlčí jakbysmet
slíbili si čestným slovem
že nebudou rušit svět
Ten kdo ale přijde tiše
jako v pantoflích
u rybníka může slyšet
tenký kapří smích …
Až budete stát na hrázi prastarého rybníka velikána a dívat se do dálky na půlmetrové vlny, jak tančí od břehu ke břehu, na hladině vnímat široké oblé boky matky Země, možná vás umění českých rybníkářů vezme za srdce. Jste-li patriotem, popadne vás chuť vyrazit na nějaký příští velký výlov, přivstanete si, aby jste ani o porci ranní mlhy nepřišli a s potěšením i vzrušením zároveň si koupíte čerstvé sousto právě vylovené ryby … a budete se cítit velmi vznešeně.
V tu chvíli vám budou ukradeny všechny ryby z mořské říše vládce Poseidóna, chtě nechtě si přiznáte, že tradice českých rybníkářů nemá v celém širém světě konkurenci a naše “zlatá ryba” nese jméno KAPR.
V tu chvíli vám budou ukradeny všechny ryby z mořské říše vládce Poseidóna, chtě nechtě si přiznáte, že tradice českých rybníkářů nemá v celém širém světě konkurenci a naše “zlatá ryba” nese jméno KAPR.
Moudrý by řekl:
Nauč se milovat to, co máš …
Výlov Rožmberka, ať už byl jakýkoli, splnil všechna má očekávání a podle staré tradice se ryby těšily té největší pozornosti. Lovily se, čerstvé nakupovaly, jejich vůně byla cítit po délce celé hráze a ještě kousek dál a bylo jen málo toho, co rušilo atmosféru zasvěcenou českému rybníku, rybníkářům a milovníkům Petrova řemesla. Sem tam zavoněla z grilu či horké pánve klobása, ale ryby i milovníci rybích dobrot byly zde ve velké přesile!
Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech. Krčínův Rožmberk to dokázal. Je na něm vidět, že Země je kulatá … je impozantní. Vážně ještě věříte tomu, že ryba v českém rybníku může spolknout fotbalový míč? Věřte! Zvládne to hravě/dravě 😉 Rybáři z Luhačovic o tom vědí víc!
Sumec stařešina z Rožmberka půjde po výlovu i s Vodníkem zase zpět do vody. Byl odloven do bazénu a jeho kolosální rozměry mě ohromily. Vypadal jako urostlý dvoumetrový chlap s modře kalným pohledem. Bylo na něm vidět, že se těší na chvilku, až naposledy mávne ocasem nad hladinou a zmizí do klidných hlubin Rožmerku. Kolikrát ještě bude muset podstoupit tento ceremoniál, kdy bude vytažen na světlo a v jeho rodném rybníku bude vody jen pokolena?
Pokud nemáte ještě chuť opustit říši sladkých vod, začtěte se do velmi zajímavé historie českých rybníků, ryb a rybářů.
Rybáři moc dobře vědí, že
“Do času, který bohové vyměřili lidem se nepočítá čas strávený rybolovem”.
Nechali jste se jako já chytit se zájmem do rybářských sítí? Jestli jo, tak se určitě potkáme na hrázi rybníka SVĚT v ranních hodinách, dne 4. až 6.11. 2008 protože rybáři vstávají před východem slunce a na nohy si berou holínky 🙂 Kdybych si to uvědomila před cestou na Rožmberk, nalovila bych tam rozhodně jiné fotky a nemusela bych stát jenom suchou nohou na přeplněné hrázi. Poučena z dřívejších nezdarů si letos druhý největší výlov vychutnám ještě víc zblízka a s nohama ve vodě budu věřit náhodě, že fotky budou o mnoho podařenější.
Kalendář výlovů rybníků na rok 2008 slibuje ještě dost atraktivní podívané.
Proplujte podzimním časem příjemně a vzdejte hold rybářům. Kapři již odpočívají na sádkách a jsou připraveni splnit svou hlavní roli. Ať už je váš vztah k nim jakýkoli, je to jejich úděl a každoroční rituál … do štědrého dne už mnoho dnů nezbývá.
Kdy jindy když ne teď? Je čas na otázku: Jaký já váš vztah k této tradiční rybě českých vánoc?
Petrův ZDAR!
Moc krásná, naprosto vyčerpávající a přitom krásně člověčí reportáž. Musela tam být nádherná atmosféra. Ráda bych to také někdy zažila. A co teprve těch pochoutek … Nebyla jsem dnes na obědě, živím se mrkví a tohle je přesně článek, na kterém by měla být pro nenaobědvané hvězdička 🙂
Všechny foodblogy by měly být opatřeny výstražnou hvězdičkou, protože krotit chuť je nelehký úkol 🙂 Úplnou náhodou jsem dnes měla na oběd kapří hranolky na grilu v jedné místní vyhlášené restauraci. I když to nebylo na hrázi rybníka, chutnaly pořád výtečně.
Krásné fotky, krásné povídání a vůně smažených ryb je všude kolem.
Vůně ryb je vždycky nejlákavější na celé té mokré parádě 🙂 U nás se koná brzy výlov malého rybníku. Úlovky nebývají gigantických rozměrů, ale ta sousedská atmosféra je rozhodně prima. Po celý rok kolem něj chodím cestou k lesu a obdivuji se letní kráse leknínů na hladině a veselému hopsání kaprů nad hladinu. Konečně se podívám, co všechno v tom našem rybníku přebývá 🙂 Určitě si místního kapra domů ponesu.
Krásné fotky a opravdu krásné povídání, ale ta fotka pod kterou je popisek Třeboňské kapří hranolky nezobrazuje žádné kapří hranolky.Bohužel to je spekulace a na pravé kapří hranolky se zajděte kouknout do restaurací Šupiny a Šupinky.Tam je uchovaná originální receptura.Jinak opravdu krásný článek.
Davide, díky za komentář a za doporučení, kam si na kapří hranolky dojít. Do Šupinky během roku zajdu často, ale interiér Šupiny mě moc neoslovil. Když se kapr dobře připraví, je to pochoutka. Této rybě škodí špatné zacházení v kuchyni ze všeho nejvíc. V Šupince mi chutná kapr podle pytláka Říhy a často si dávám i mou nejoblíbenější sladkovodní rybu, candáta. Poslední dobou jsem si oblíbila i račí ocásky, které jsou skvělým startovacím předkrmem na začátek rybího hodování. Samozřejmě nesmí chybět dobré bílé víno, ale to bohužel za volant nepatří. Alespoň tu jednu sklenku by dovolit mohli 🙁
P.S.
Kapří hranolky na roštu, které se pekly na výlovu sice nevypadají jako ty ze Šupinky, ale byly dobré a pod tímto názvem se i prodávaly. V reportáži jsem komentovala aktuální dění a tak tam tyhle hranolky nemohly chybět. Zažila jsem i případ, kdy hranolky ze Šupinky za moc nestály! A to mám opravdu možnost srovnání, neboť tam na ně sama chodím a též na ně zvu i četné hosty.
Díky za milý komentář (i když odepisuji poněkud po termínu – to se omlouvám, nevšimla jsem si dříve)
Šárka