Borůvkový zpravodaj z “Borůvkobraní v Borovanech” 2009 + recept na borůvkový žahour se smetanou
Ze zvědavosti vyrážím v sobotu 11. června směrem k Borovanům. Na borůvkové knedlíky nalákat celou rodinu nebyl vůbec žádný problém. Kdo má rád sladké knedlíky, ty borůvkové řadí na nejvyšší příčky své žádostivosti, hurá do Bo(růvk)ovan.
Zahájení akce ve 13.00 h, jsme tam načas a dlouho hledáme parkovací místo. Nakonec se našlo, vystupujeme a začíná pršet (pokolikáté už?). Vytahuji deštník, je ještě vydatně nakropený deštíkem předešlým, a kráčíme směrem k borovanskému zámku (bývalému augustiánskému klášteru), kde se celá borůvkám zasvěcená akce koná.
(slunečníky zase nesloužily svému účelu)
Všichni návštěvníci se mohou těšit na speciální staročeskou hospodu v zámeckém parku, která nabídne i borůvkové pivo. Na menu z oblíbených lesních bobulí si mohou zajít také do místních restaurací. Já zašla! Takové borůvkové knedlíky jsem ještě neměla 🙂
Borůvkový zahradník poradí, co svědčí borůvkám na české zahradě
(Iveta a Pavel Chloubovi, borůvková zahrada Borovany, www.fotoflora.cz)
Prodej sazenic zahradních borůvek nalákal nejednoho borůvkomilce. Kdo se u stánku zastavil, pokochal se mimořádně narostlými exempláři fialových bobulek, které připomínaly trsy hroznového vína. K mání bylo celkem 9 odrůd, jako např. Bluecrop, která patří k těm nejdůležitějším kultivarům ve světovém sortimentu borůvek, a je to právě ona, která se pyšní vysokou přizpůsobivostí a štědře plodí. Lituji, že jsem si u tohoto stánku nenakoupila a neobohatila svou borůvkovou zahradu o nějaký ten zajímavý exemplář. I když se vžil jednotný název “kanadské borůvky“, není keřík jako keřík.
Pekařství v Panské z Českých Budějovic lákalo na kulaté borůvkové koláče za 35,- Kč, kterými byl obložen pěkně celý stůl a průběžně byly doplňovány. Pekaři byli připraveni a ani dlouhá fronta je nezaskočila. Kdo dostal chuť na koláč, s prázdnou neodešel.
Koláče za 10,- Kč byly k mání tady. Mamka upekla, děti prodávaly 🙂
I když k soutěžím nenasytných jedlíků nemáte taky kladný vztah, stejně hlavní tahák borovanských slavností je ukryt právě tam. V neděli se zase lámaly rekordy a polykal jeden knedlík za druhým. Nic naplat, divácký zájem je soustředěn právě tímto směrem, tak alespoň odhadem … kolik si myslíte, že je možno spořádat borůvkových knedlíků na posezení?
S železnou pravidelností na kole přijíždí z Otína u Jindřichova Hradce čtyřiapadesátník Miroslav Helebrand, držitel nepředstavitelných konzumačních rekordů. V Borovanech rok co rok poráží víc jak sedm desítek soupeřů. Během 30 minut spořádá neuvěřitelnou porci kynutých knedlíků důkladně politých borůvkovým žahourem. Jeho rekordy jsou zaneseny v Guinessově knize rekordů v Pelhřimově a je držitelem i rekordu světového.
(v sobotu jsem tam viděla jeden modrý borůvkový stánek, 1 litřík lesních bobulí za 60,- Kč)
V čase 9 minut a 42 vteřin dokázal vypít 100 syrových vajec. Další “špičkový” výkon se mu podařil ve sprintérském tempu. Za 22,25 vteřin vypil 30 syrových vajec. Při jedné exhibici doslova vysál pštrosí vejce vážící 1,32 kg za 23 vteřin. Člověk by řekl, že do smrti nebude mít tento jedlík o vejce zájem 🙂 Opak je pravdou, jedlíky nic nezastaví a jsou pořád při chuti. “Frajer Luke” dokázal spořádat 50 vařených vajec za hodinu. “Frajer Miroslav Helebrand” si troufá na rovnou “kopu” vařených vajec. Za pouhých 13 minut spořádá celou pečenou kachnu. Sám rekordman říká, že šlo jen o kachní dorostenku s váhou 1,2 kg, takže těch 13 minut není šokujícím údajem. Jak vlastně na takovou soutěž jedlíků trénuje? Prý stačí před závodem žaludek dobře připravit, vyřeší to dva litry horké polévky (nutno sníst na posezení).
(čerpáno z Příležitostního borůvkového zpravodaje – červenec 2009, Borovany)
(je libo formu na bábovku? byly jich tu mraky – malé, velké, střední, mrňavé, do dlaně, s uchem)
(o pěkné bábovkové formy si můžete zahrát i v naší letní soutěži)
Kolika borovanskými borůvkovými knedlíky se mohu pochlubit já? Ani jedním. Rekordy u jídelního stolu ze zásady netrhám, spíše nad nimi kroutím hlavou 🙂
Knedlíkové rekordy:
2004 (nultý ročník) – 16 jedlíků snědlo 121 knedlíků (vítěz: Miroslav Helebrand)
2005 – 37 jedlíků snědlo 378 knedlíků(vítězové: M. Helebrand, Kamil Hamerský)
2006 – 53 jedlíků snědlo 500 (-1) knedlíků (vítěz: Miroslav Helebrand)
2007 – 76 jedlíků snědlo 666 knedlíků (vítěz: Miroslav Helebrand)
2008 – 80 jedlíků snědlo 906 knedlíků (vítěz: Miroslav Helebrand, snědl úctyhodných 30 ks)
2009 – pan Miroslav Helebrand byl pozván už jenom jako čestný host 🙂
Borůvkové dobroty se podávaly ve všech borovanských restauracích, tak jsem do jedné zašla, posadila se objednala si z připraveného borůvkového menu. 30 minut je dlouhá čekací doba, ale co? Nejsem tu přeci sama, kdo si udělal chuť na borůvkové knedlíky? Nebrblám a čekám. Po hodině se mnou cloumá nervozita. Po hodině a půl mě na knedlíky přešla chuť, zvedám se, a odcházím. Možná tam někde seděl Miroslav Helebrand a všechny knedle hnedle sněd 🙂
(s údivem jsem sledovala další hladové a odcházející hosty z tohoto restauračního zařízení)
Hotel Alf borůvkové menu absolutně nezvládal a s fialovým jazykem od borůvek odcházel jen ten, kdo měl notnou dávku štěstí, bez kterého mu talíř s typickým jihočeským sladkým pokrmem z kuchyně na stůl nedolétl. Jídelníček hýřil divokými názvy jídel, jako např. “modré kozénky”, “Alfovo koule na modro”, “Alfíkův fujtajblík”, “létající talíř” / přelož si jako “palačinka”, “modré peklo” / pohár se zmrzlinou a borůvkovou omáčkou, jako hřeb jídelníčku se podávala “modrá huba” / kuchyně pod tímto označením prezentuje koláč. Kde jsou ty borůvkové knedlíky? Aha, už vím. To jsou ty Alfovo koule na modro. Vlastně jsem ráda, že jsem do koulí nějakého Alfa nemusela kousnout a byla jsem toho ušetřena. Tímto zdravím neznámého Alfa … že by to byl sám hotelový kuchař? Nějak jsem neměla chuť to zjišťovat, ale podezření mám.
(aby těch koulí nebylo málo, objevila jsem u stánku na levnou krásu ještě čertovy koule – oblíbené domácí skořicové mýdlo v pytlíku)
Takhle nějak to vypadalo v sobotu v Bor(ůvk)ovanech. Nebyli jste tam náhodou taky? Jestli jste si nepřivezli modrý jazyk od borůvek, tak jste tam našli určitě něco jiného, zajímavého.
Stejně bych chtěla vědět, jestli ty kynuté knedlíky se žahourem byly dobré 🙂 Já si jen vybrala špatný lokál … škoda.
Zazvonil zvonec, sobotního borůvkového zpravodajství je konec.
Jeden borovanský receptík na samotný závěr, protože o borůvky mně šlo v první řadě 🙂
Borůvkový žahour smetanový
- 1/2 kg čerstvých borůvek
- 70 g cukru
- 1 lžíce másla
- 10 g Solamylu (škrobové moučky)
- 1/4 l husté sladké smetany
Borůvky vhodíme do kastrolku, přidáme máslo, cukr, podlijeme malou naběračkou vody a vaříme cca 15 minut. Ve studené smetaně rozmícháme škrobovou moučku, přidáme k borůvkám, chvilku povaříme a podáváme. Žahourem (borůvkovou omáčkou) přeléváme kynuté sladké knedlíky, palačinky i lívanečky.
Znáte recept na originální borůvkovec? Příště vám ho představím (hledejte zde na stránkách ve sladké rubrice)
Jééé, to je škoda, že jsem o borůvkobraní nevěděl. Vzal bych rodinu a vyrazily bychom. Teď jsem si akorát vzpoměl, jak mě jako malého absolutně nebavilo chodit na borůvky do lesa a sbírat je. Strašně dlouho mi tenkrát trvalo naplnit ten obrovský hrnek, co jsem vždy vyfasoval 🙂 Za to snědený byl asi tak za 5 vteřin :)))
Petr S.
Taky nejsem zrovna zručný trhač borůvek 🙂 Naši to odhadli správně a nikdy jsem nebyla pověřena sběrem do hrnečku. Věděli předem, že ho z půlky sním a zbytek vysypu 🙂 Ovšem od plechu s koláčem jsem se nikdy nehnula ani na krok :))) Existuje vůbec někdo, komu borůvkové koláče nechutnají?