Pozvěte do své kuchyně Krásnou Gabrielu, Markétku nebo Madlenku a oblečte ji do županu. Bude k nakousnutí. Komu ihned přišlo na mysl, že tahle krásná jména patří plodům hrušní, vyhrává sladkou Máslovku. Vás ostatní zvu na pečenou hrušku v županu.
Rovnou si ušetřím práci s popisováním receptu, neboť to v tomto případě vůbec není potřeba. Nemůže být nic jednoduššího, než oblékat hrušku do županu. I když tahle hruška po rozkrojení nebude ničím nadívaná, bude to i tak pěkná podívaná. Pokud se k hrušce vetře do přízně kousek sýra a sklenka červeného vína, pochutnání v labužnickém stylu vás rozhodně nemine. Nejlepší okamžik přijde, až ostrým nožem rozpáráte vypečený župan. Hruška bude před vámi stát pěkně vysvlečená. Nejchutnější je ještě horká, během chvilky z ní zbude jen mrňavý ohryzek. Pokud máte po ruce níže uvedené ingredience, rovnou se pusťte do díla. Nenecháte -li se zdržovat, za 40 minut si budete sedat ke stolu, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby se stihla zařídit ta správná teplota vína a sýr se v pokojové teplotě uvolnil a rozvoněl.
Hruška v županu
- vezměte chlazené listové těsto a střihněte hrušce na župánek
- omyjte a osušte pár pěkných podzimních zralých hrušek
- žloutek na pomazání pomyslného županu
- rozpalte troubu
- nachystejte láhev červeného vína
- sýr nechte proležet v pokojové teplotě
- pozvěte dobrou společnost ke stolu
- a je to všechno 🙂
Nakonec i ten název „hruška v županu“ mi zní nějak podivně. Říkejte tomu jak chcete, ale určitě to zkuste. Stojí to za tu pochvalu, kterou schytáte u stolu. Tak nezapomeňte na dobré mravy a nesnězte všechno sami 😉 Kdo by měl chuť na lžičku pikantních brusinek, rozhodně to bude skvělá volba. U nás se ochutnávala pikantní povidla ochucená aceto balsamico, což bylo skvělé!
Když byla receptura krátká, proč článek neprodloužit o názvy hrušní, které se vyskytovaly v dobách své slávy na našich zahradách? Bohužel dnes hrušky prožívají svůj úpadek a sotva se to změní. Koruny hrušní jsou rozměrné a na menší zahradu tedy nevhodné. Ovocné sady ustupují užitkovým zahradám, sadaře sužuje choroba “rez hrušňová”, se kterou mnohdy vedou marný boj a tak hruškám skutečně zvoní hrana. Přitom hrušky měly v české kuchyni již od dob Rettigové výsostné postavení. Kdo dneska zná hrušková povidla nebo pracharandu? I když je hruška považována za ovoce s vyšší kalorickou hodnotou, byla by škoda vyhnat ji z českých zahrad nadobro.
Přemýšleli jste někdy o tom, jak krásná jména mají ovocné stromy? Kolik poezie se může skrývat za starým vesnickým plaňkovým plotem? Začala jsem pátrat po jménech starých ovocných stromů co rostou v našem sadu. S pátráním ještě nejsem u samotného konce, ale mé obzory se už nyní opravdu značně rozšiřují a porosty naše i ty za sousedním plotem pomalu přicházejí o svá tajemství. Má úcta k nim však roste. Slibuji, že letos nebudu nadávat, až bude čas všechno spadané listí v nevlídném listopadovém počasí s hráběmi v ruce dostat na jednu hromadu. Budu pokorně hrabat, a hrabat, a hrabat, … 🙂 Stejně si budu myslet, že by listí mělo disciplinovaně spadnout rovnou pod strom na jednu úhlednou hromadu a nepřidělávat nám práci tím, že poletuje po celém sadu. Možná si řeknu, “nebylo by lepší trávit zimu zase ve městě?” Znám se! Na jaře mě to chytne a nebudu se moci dočkat prvního okamžiku, kdy to zase půjde! Není nic lepšího, než sednout si na jaře s hrnkem kávy do zahrady a dívat se, kde co kvete a co kde poletuje.
Žádná zahrada není nudná, jen jí musíte chtít rozumnět a vnímat rytmus ročního období. Jaro je plné vůně, naděje, touhy po sblížení a lomcuje s námi nadbytek elánu. Léto má plno horkých a línějších dnů, nabízí náruč šťavnatých plodů a touhu po poznání. Zato podzim je nejbarevnější a klidně nostalgický. Vnímám, jak pomalu ztrácím síly a dlouhé zimní večery naléhavě potřebuji. Třeba abych dočetla všechny ty příručky o zahradě, kde autoři radí, jak své zahradě zasadit co nejméně bolestivých ran, aby tu naši péči přežila. Vrátím se k poezii starých hrušní, protože ve vůni hrušně jsem si prožila celou dnešní neděli. Tedy mimo chvilky, kdy jsem se nechala zdržovat plody sousedky švestky 🙂
Na těchto stromech hrušky dozrávají v létě:
Česká citronka, Šípovka, Krvavka, Anglická máslovka, Letní pstružka, Dívčina, Krásná Gabriela, Pruhovaná mydlářka, Ovesnička, Medovka, Zelená Hoyerwerdka, Janovka, Jakubka červená, Velká panenská, Vavřinečka žlutá i rudá, Madlenka, Markétka, Křehotina, Malá muškatelka, Velká letní muškatelka, Robertova muškatelka, Lipská ředkvová, Salcpurky, Brestská máslovka, Švýcarka, Stračka, Samsonka, Kozačka, Vlasačka, Čáslavka, Královská bělice, Francouzská bělice perlová, Kredova cukrovka, Makovička, Kapalka, Červinka.
Pamatujte si, že dříve než na podzim tyhle plody hrušní netrhejte, neboť jsou to hrušně podzimní:
Dlouhostopá omanka, Rýnská ptáčnice, Pergamentka německá, Capiaumontská máslovka, Dielova máslovka, Peregriska nakoženělá, Napoleonova máslovka, Švýcarská bergamotka, Doktorka, Vejcovka, Žárlivka, Fíkovka, Pstružka, Kráska, Fremionka, Bedřiška, Krasavice podzimní, Císařka, Papežka, Planá panská, Zelená peregriska, Alexandrova, Kolonová máslovka, Krasanka, Mandlová, Doerelova muškatelka, Kutilka, Petržilka, Aravská liberka, Rozinečka, Holopavka, Truksaska, Doerelova skořicovka, Kutnohorka, Grumkovka, Stará panna, Ambretka pravá, Brabantská militka, Štuttgartka podzimní, Pomlsnice, Hermanka, Hedvábnice, Císařka dubolistá, Královna neapolská, Hejtmanka, Ferdinandka, Zelená postnice, Pasovka, Sarazinka, Zimavka krásná, Zlatá zimní, Virgule.
Našli jste mezi těmi všemi původními názvy hrušní i tu svou?
Jaká hruška chutná vám? Máte nějaký hruškový receptový hit, kterému se nedá odolat?
Milá Šárko, to je opravdu půvabně napsaný článek o hruškách. Probudil ve mně chuť vrátit se na zahradu, kde jsem vyrůstala. Bohužel babiččino stavení již dávno nestojí, vede tudy dálnice. Kdykoli jedu kolem, vzpomenu si. Takovou hrušku v kabátku jsem už dávno nejedla, ale vyprovokovala jste mě a zítra zavolám kamarádce, aby mi nějakou tu lísku plnou hrušek schovala. Ona má též velký ovocný sad a tak si té zábavy užije až běda 🙂 Moc se mi líbí fotografie hrušky v náručí starého kmene. Bezva to kontrastuje s fotografií oblečené a upečené hrušky pod ním. Leopardí holiny jsou božské. Líbí se mi váš styl psaní i obutí 🙂 Díky za milé počtení a připomenutí, že není nad čerstvě utrženou hrušku z vlastní zahrady. Srdečně Vás zdraví Terka z Moravy.
Krásná, smyslná reportáž o hruškách, a ty fotografie… prostě nádhera (hlavně s těmi motýlky:-). Abych řekla pravdu, žádný hruškový hit nemám. Hrušky jsou mi v kuchyni většinou substitutem jablek. Takže hrušky občas přimíchám k jablečným náplním koláčů anebo je baštíme jen tak. To je ale ostuda. Budu muset zapátrat a vyzkoušet nějaký recept, kde hraje hruška prim. A tento článek je mi skvělou inspirací.
Taková poetická reportáž o hruškách je opravdu sladká. Názvy ovocných stromů hovří o tom, že zahrádkářství je opravdu vášeň, jak jinak lze vysvětlit takové názvy jako třeba Kráska, Dívčina apod. Miluju hrušky v jakékoli úpravě! Nejen nasladko, ale i na slano. Na sladko je mám asi nejradši zabalené v křehké palačince a okoupané v rozpuštěné hořké čokoládě. Nedávno jsem pekla makový srnčí hřbet s hruškami a musím říct, že zmizel rychlostí blesku. A na slano mám nejradši hrušky se spojením vlašských ořechů a pikantního sýra – třeba jko Plesnivé bábovičky 🙂 A onehdy jsem zkoušela slaďoučké hrušky posypat troškou chilli, zabalit do libové slaniny a ogrilovat v troubě a musím říct, že to bylo výtečné. Prostě hruškovým experimentům zdar.
A paní Šárko, nemáte nějaký osvědčený recept právě na hrušková povidla? Dostala jsem na ně strašnou chuť, jak jste se o nich zmínila.
Tak hrušková povidla jsem letos poprvé dělala – v troubě, celkem asi 14 hodin (já bloud je nejdřív dělala přikryté a tak to nehoustlo, nehoustlo)..ani nechci vědět, kolik energie jsem propálila. Ale od té doby se třesu, až je otevřu – jen olizování vařečky byla božská chuť! Nejefektnější dezert jsou hrušky vařené s vínem, přitom jednoduchost sama. Ty odrůdy mě lákají, krásné názvy..škoda, že v obchodě člověk nejčastěji kupuje \”anonym\”.
Souhlasím s tím, že Šárka umí o vaření psát krásné poetické články, které se pěkně čtou a zanechávají v člověku příjemný pocit:).
Povidla z hrušek a z jablek jsme doma dělali a jsou opravdu skvělá!
Paní Šárko, přimlouvám se za ten recept na povidla z hrušek – nebo by se dal aplikovat předešlý octovo-cukrový návod? Jen si vzpomenu na frgál s hruškovými povidly a už se spouští sliny….. Jinak stránky krásné!!! R.
Tenhle recept mi přivezla dcera ze Švýcarska, když tam nějakou dobu pobývala a nám to moc zachutnalo. Název neznám, má to ve svém sešitě receptů jako \”KÄSEAUFLAUF MOTIE-MOTIE\” :
12 plátků bílého toustového chleba (nebo večka) – 4 plátky na dno vymaz. formy
1 dcl bílého vína – chléb pokapat 1/3 vína
4 hrušky oloupat, rozpůlit a vykrájet jadřince – nakrájet na 2-3 mm plátky a polovinu do formy na toust. chléb
150 g plísňového sýra – nakrájet na kostičky
150 g eidamu – nastrouhat nahrubo, oba sýry smíchat a polovinu dát na hrušky
Zálivka:
2 celá vejce
2 dcl smetany
1 dcl mléka
sůl, pepř a muškátový květ
Vše promícháme a polovinou polijeme směs ve formě.
Stejným způsobem uděláme ještě jednu vrstvu, přikryjeme toust. chlebem a pokapeme zbytkem vína.
Pečeme ve vyhřáté troubě asi 40 min na 170°C.
Pozn.: napsala mi adekvátní sýry, které se koupí u nás běžně, proto \”eidam a plísňový\”.
Hrušku som mala dnes ráno na raňajky s müesli a s domácim jogurtom. Mňam :o) Hruška sa podľa mňa výborne dopĺňa nielen so syrom (či už je to cammembert alebo roquefort), ale aj s čokoládou. Polky olúpaných hrušiek skoro utopené v nadýchanom čokládovom ceste – to je jedna báseň :o))
Terka: díky za milá slova. Škoda každé zahrady, která musela ustoupit dálnici, ale bohužel je to daň za naši pohodlnost. Já hrozněráda jezdím silničkami, které vedou velkou oklikou, ale ten pohled na staré domy, lesy a rybníky je jednoznačně uklidňující. Není výjimkou, že zastavím a nechám se zdržet třeba třešňovou alejí, když je zrovna zralých třešní čas. V neposečené trávě bez holinek to nejde, tak jsem si jeden apartní model musela zakoupit, abych do zahrady měla to správné obutí a nelišila se od starousedlíků 🙂 Díky za milý komentář a zdravím na Moravu!
coco-choc: Motýlů je letos asi víc než hrušek 🙂 Alespoň na naší zahradě jsou v převaze a mě udivuje, kde se pořád berou. Původně jsem uvažovala o fotografii, na které sedí pruhovaný sršeň, ale motýl na padané hrušce mi přišel poetičtější. Sršňů se bojím, tak fotografování zblízka bylo heroickým výkonem 🙂 Hrušky v kuchyni zrovna nekralují podzimu, protože švestky na koláče a jablka do štrúdlu hrají prim a těchto stromů je přeci jenom na těch našich zahradách víc. Hruška nemá tolik obdivovatelů, ale když se povede a uzraje, je skvělá. Recepty s hruškami to ani u nás moc nehýří. I když se chystám na jeden zkušební koláč. Třeba se nápad ujme a stane se hitem domácnosti 🙂
Madla:
To jsou tedy krásné hruškové nápady! Makový srnčí hřbet s hruškami, palačinky s hruškami a čokoládou, to zní dobře. I slaná varianta se mi moc zamlouvá 🙂 Hrušková povidla chystám popsat, spolu s pečeným hruškovým kompotem, se kterým zrovna řádím v kuchyni. Ještě že s tím není extra moc práce a dělá se to \”skoro\” samo 🙂
P.S.
Nápady od Madly jsou nekonečné! To potvrdila bábovková soutěž na 100 %. Proto díky za hruškové nápady, které ocení ti, co mají doma nějakou tu plodící hrušeň. Díky moc 😉
Dv: To je fakt! V obchodě se to anonymními hruškami z dovozu jenom hemží. Škoda 🙂
Ty původní názvy jsou vážně poetické a představuji si, jak neodolatelně musely chutnat. Kupříkladu taková Pomlsnice 🙂 Na povidla se musí jít chytře. Ono je vážně dost zajímavých postupů, tak to chce vyzkoušet na vlastní troubu. Když se to povede, člověk z toho má radost. Letos experimentuji se vším, co se nám urodilo. Vůně vařících se povidel nádherně provoní celý dům. To taky není k zahození 🙂
Oli:
O dobrém jídle se píše snadno 🙂
Radka:
Na ta povidla hrušková povidla si tedy udělám čas 🙂
Wendy:
Díky za zajímavý nápad 🙂 Hned jsem si vzpomněla na další hruškovou zajímavost, o které jsem před časem psala na mém blogu http://www.dolcevita.blog.cz a je to švýcarská bramborová kaše s hruškami. Úžasná je např. k uzenému masu a recept na ni najdete zde:
http://dolcevita.blog.cz/0709/bramborova-kase-po-svycarsku
Shira313 🙂
S tím se musí souhlasit :-))) Naprosto dokonalá kombinace
V bábovkové soutěži se jedna takto naprojektovaná bábovka objevila. Překřtila jsem ji na \”Krásnou Helenu\”, inspirována touto mistrovskou kombinací hrušky a čokolády.
Tady je \”Krásná Helena\” v celé své kráse 🙂
http://www.gurmanka.cz/?s=kr%C3%A1sn%C3%A1+helena
Povidla dělávala babička ze švestek, hrušek i jablek – ta byla nejlepší, pro mě. Hrušní máme několik, jsou to nádherné stromy. Ale musím je bránit málem vlastním tělem, manželovi se moc nezdají, hlavně ta nejvyšší – a nejhezčí. Letos byla opět obalená, tak uznal, že dokud rodí, kácet se nebude. Je to štíhlý vysoký strom a nedosáhne na něj ani nejdelší žebřík, takže nejlepší úroda z vršku zbyde vosám nebo spadne na zem a shnije. Ale i tak jich otrháme dost. Má 70 let, to vím přesně. Když ji praděda sázel, klepali si sousedi na čelo, proč sází stromy, když bude válka 🙂
Manča:
Tak to je krásná historka jedné sedmdesátileté hrušně 🙂 I stromy mají své příběhy. Naše hrušeň nám též přerostla přes hlavu, lézt se na ni dá jen požárním žebříkem, ale nemáme v rodině nikoho, kdo by chtěl na zahradě provozovat adrenalinové sporty a lézt do koruny stromu, která je pomalu až v nebi. Proto i naše hrušky mají podobný osud. Padají do trávy, okusují je sršáni a sladkou šťávou se opíjejí motýli. Nakonec skončí nedůstojně na kompostu většina plodů naší stařičké hrušně. I toho kompostu je třeba, tak hrušky i tak poslouží dobrým účelům 🙂
Z vašich hrušek bude brzy francouzský tarte s čokoládou. Rcp mám na www. Ale to jsem použila hrušky kompotované. Tyto lehce povařim a ….
Ze švestek Jean včera upekl takový koláč-flan.
Hrozny zobu jen tak a dala jsem ochutnat i do pensionku. Moc tě pozdravují 😉
Bali: Mé pozdravy letí k vám do Seker 🙂 Jean si umí poradit za každé situace se vším! Až ti ho závidím :-))) Můj pečený hruškový kompot je takový senza měkký, tak snad se ti bude do koláče hodit. Já ho budu přidávat do ořechové nádivky a už spřádám další plány, kam ho dát. Já něco přijdu. Letos se chystám na zvěřinovou akci, tak budu experimentovat hodně právě s ovocem, které jsem si zavařila. Měj se krásně, určitě sedíte doma u rozpáleného krbu a baštíte samé dobroty. Já jdu taky pro dříví, ať se pořádně ohřejeme. Venku je odporná zima a ještě do toho všeho prší. Počasí, do kterého se snad nikdo nemůže zamilovat 😉
Pozdravy jsem vyřídila 😉
U krbu sedíme, baštíme i popíjíme.
Neprší, sněží 🙁
Na zvěřinu se taky chystáme.
Ale teď jsme dostali půl jehněte. Zítra si udělám na véču jehněčí jatýrka a Jean ledvinky.
Dál se uidí 😉
Milá Šárko, taky máme na zahradě jednu takovou hrušeň. Jen neroste do nebe, protože se věkem položila a naopak musí být podepřená trámem, aby rostla aspoň šikmo a neležela úplně na zemi. Užitek z ní není žádný, protože je napadená rzí (bodejť by ne, když hned vedle ní rostou dva jalovce). Naopak, díky tomu, že je neuvěřitelně plodná je s ní jen o to víc práce, než hrušky odnosíme na hnůj a než na podtim pohrabeme listí. Ale je to tak krásný a romantický strom, že zvítězil nade vším naším uvažováním o tom, že bychom ho snad raděj měli porazit.
Zrovna dnes jsme ji vypodkládali dalším trámkem, protože mokrý sníh ji hrozil položit. Takže v lednici se chladí mísa rychlého kompotu z kupovaných anonymních hrušek a všichni sousedi si klepou na čelo, k čemu si takového mrzáka na zahradě schováváme. Myslím, že Vy to pochopíte.
Děkuji za hezké psaní o hruškách.
Milá Sigrid, je krásné umět zachovat přízeň stromům a ty staré kmeny neměnit za nové útlé proutky 🙂 Náš sad je též letitý a některé kmeny nejsou vzpřímené tak, jak by měly. Když se odměňují třeba jen jedním košíkem uzrálého ovoce, pojišťují si svou nesmrtelnost a s největší pravděpodobností mě přežijí! Taky nemám ráda anonymní hrušky a víc si pochutnám na těch, co rostou v našich zahradách 🙂
Jedla jsem jednou výborný dezert – hruška lehce ovařená v okořeněném víně, politá vanilkovým krémem a s kopečkem zmrzliny…taky je výborný hruškový dort, kdy se hrušky opět lehce povaří ve víně a do to víno se pak použije jako základ pro šlehačkový krém s želatinou…mňam…no a u nás se hodně často dělají frgále – hruščáky, jenže to se musí uvařit sušené hrušky, umlít a okořenit, a to je dost složitý postup…
Dobrý den všem,
hrušky jsou výborné všechny, jen je problém je vypěstovat. Staré se pokácely a nové nerostou. Jednu máme na zahradě už několik, snad 8 let, a stále neplodí. Moje babička měla na zahradě hrušeň s takovými malými, asi 6 cm velkými, hruštičkami. Byly červeno-žluté, slaďoučké, měli jednu nevýhodu, museli se hned zpracovat. Pamatuji si, že z nich babička dělala výborné tvarohové knedlíky. Hned bych si je dala, jen mi chybí ty hruštičky. Pokud o někom víte kdo má takové hrušky na zahradě, můžete mi prosím napsat? Sháním rouby.
Předem moc děkuji a děkuji za tento blog, velmi ráda, zde hledám inspiraci.
Andy (andy.nady@seznam.cz)
Andy:
Pěkný večer,
hrušky jsou velmi poetické ovoce a dají se s ním skládat doslova gurmánské verše 🙂 Povidla, pracharanda, koláče atd. mám moc ráda. Stará odolná hrušeň nám na zahradě roste už desetiletí! Letos vydatně plodí a tak mám trochu problém, co s těmi všemi plody dělat? 🙂 Pokud jde o rouby, ráda posloužím, ale přiznám se, že nevím přesně nic o původu stromu a tím pádem nejsem schopna rozeznat sortu. Ale jsou opravdu moc dobré a když správně uzrají, tak báječně sladké. Děkuji za milé zprávy a zdravím 🙂 Šárka
ahoj diki za skveli napat tet sem si na vsecko spomel