17. listopad je 321. den roku podle gregoriánského kalendáře a do konce roku zbývá rovných 44 dní. Dnešní den, roku 1869, byl slavnostně otevřen 163 km dlouhý Suezský průplav. Specielně pro tuhle významnou událost složil Giuseppe Verdi operu Aida. I přes tyhle velké počiny je nám nejbližší vzpomínka na sametovou revoluci. Co vařit na významný revoluční den 17. listopadu? Nenapadá mě nic stylovějšího než “revoluční guláš” – burgundský guláš dle Václava Havla – s jeho vlastnoručním podpisem 😉 Recept si zaslouží zveřejnit tak, jak byl napsán tím, kdo ho ve svém hrnci vykonstruoval k dokonalosti. Než technologický postup odsoudíte nebo snad označíte za příliš svérázný, dejte mu šanci a vyzkoušejte ho. Ten guláš má vážně něco do sebe a chutná výtečně. Po pravdě řečeno jsem i já měla silné nutkání některá doporučení obejít, ale nakonec jsem postupovala krok po kroku receptem, abych se dozvěděla, co z toho vlastně nakonec bude 🙂
BURGUNDSKÝ GULÁŠ DLE VÁCLAVA HAVLA
- Čtvrt kila nebo trochu více uzeného bůčku nakrájet na drobné kostičky, hodit do většího hrnce a prudce škvařit.
- Asi kilo nakrájené cibule hodit do takto připraveného tuku, míchat a vyčkat, až bude sklovitě zlatá.
- Pak do hrnce hodit kilo na kousky nakrájené pravé hovězí kližky, zamíchat, chvilku nechat nepodlité, pak začít podlévat pouze červeným vínem. Nastává nejdůležitější fáze, to jest samo vaření guláše. Hotov je, až je kližka zcela měkká, leč nerozpadá se, tedy asi po půl hodině či po hodině, podle toho, jak silný je plamen. Čím pomaleji se to vaří, tím je guláš lepší.
- Asi deset minut před koncem vaření přihodit jednu nadrobno nakrájenou chlebovou kůrku a jednu nastrouhanou menší bramboru (obé na zahuštění), jednu nadrobno nakrájenou uzenou klobásu a jednu kávovou lžičku hladké mouky (na otevření chutí).
- Paralelně možno na velké pánvi vyrábět ochucovací kašičku. Dělá se takto: na rozpálený olej se hodí nejprve nadrobno nakrájená či nastrouhaná mrkev a trochu podobně připravené petržele a celeru. Když to je víceméně usmaženo, přihodí se další ingredience: sůl, hodně červené sladké papriky, přiměřené množství (nikoli příliš malé) rozdrcených pálivých papriček či jiného ostrého koření, rozdrcený pepř a hlavně jalovec (!), majoránka,
nějaké další zelené bylinky, polévková lžíce rybízového jamu, dost nastrouhané citrónové kůry, lžička kečupu, případně další koření dle vlastního výběru. To vše dohromady se několik málo minut za stálého míchání smaží na oleji, čímž se otevřou všechny chutě a splynou s olejem. - Obsah pánve se pak vhodí do hrnce s gulášem, dvě minuty se to na mírném ohni intenzivně míchá, pak se guláš odstaví a nechá chladnout.
- Když je úplně studený, zamíchá se do něj jedna ušlehaná šlehačka.
- Den se to nechá odpočívat a druhý den (ohřáté) se to jí.
Já osobně postrádám v “burgundském guláši” to “burgundské” 🙂 Ze slohu receptu je cítit, že dotyčný muž vaří rád a s láskou. Když koření, tak nezapomene přidat špetku humoru. Je nad slunce jasné, že co guláš, to originál! Každý ho vaříme trochu jinak, používáme tajné fígle, ale guláš je vždycky dokonalá harmonie masa a omáčky. Guláš je sice základním pilířem maďarské kuchyně, ale jeho popularita způsobila, že se guláš neubránil úpravám kuchařů a svou prapůvodní podobu u nás dávno ztratil. Jen málokterý jedlík guláše se zajímá o to, že guláš ve své domovině představuje polévku pastevců. Pastevci mu dali název a vařil se v kotlíku zavěšeném na trojnožce.
Tento hustý prezidentský, řádně odleželý gulášek, si neumím představit s ničím jiným než s nadýchaným houskovým knedlíkem. A lahví burgundského k tomu! Myslím, že proti tomu by neměl nic ani tvůrce gulášového receptu.
Kdo je u vás doma lepším gulášovým mistrem? Vy nebo váš protějšek?
Tak to mě dostalo! Ta fotka je fakt stylová, klíče to jistí :))))) Mě guláš nikdy nezklame a doma ho vařím jen já. Páč umím ten nejlepší! Zahušťuji chlebem a bez pořádně voňavé mleté papriky se neobejdu. Nejčastěji dělám maďarskou klasiku.
Jééé, tenhle guláš jsem si kdysi vystřihla z časopisu Televize, kde byl publikovaný. Párkrát jsem ho vařila a potvrzuji, že je výtečný. Ještě tam bylo vVašíčkovo kuře na medu. Taky chutná záležitost.:-)))
Úžasně kreativní recept a guláš musí být vážně skvělý. Shodou náhod jsme měli na oslavu 17. listopadu také guláš – ovšem z krůtího masa. Závidím vlastnoručně podepsaný exemplář receptu a musím ho někdy vyzkoušet.
Mika: Nebýt klíčů, chyběla by tam ta nejdůležitější surovina 🙂 Svoboda :-)))
Pivli: Vašíčkovo kuře na medu? 🙂 To neznám! Jeho recepty jsou svérázné, ale vždycky tomu postupu věřím, i když se zdá být šílený :-))) Viz tenhle guláš.
Madla: Recept dostal můj muž (nefalšovaný listopadový dokument 🙂 Je vidět, že když se muži nebaví o ženách, tak filozofují o guláši a jídle všeobecně 🙂
Zrovna dneska jsem si dělala pořádek na stole v práci – a co že na mě nevykouklo? Archivní výstřižek z Lidových Novin, právě s tímhle receptem (no, ještě na mě vykoukl výstřižek s textem písně \”Díky Vám, chlapíku statečný\”, ale to do kulinární rubriky nepatří, takže jakože jsem nic jiného nenašla). Holt si schovávám jen pamětihodnosti. 😉
Pokusím se recept vyštrachat, je v deskácch spolu se stovkami dalších podobných receptů. Ale kuřátko bylo dobroučké! 🙂
Zdravim damy, prosim o radu: dnes vecer hodlam zkouset varit tento gulas a neni mi jasne jak s tim vinem-ze zacatku podlevat vinem, jasne, ale musim tam pak doplnit i vodu ne, nebo to cele stoji jen na vine? Diky:-)
O receptu na tenhle gulášek jsem zatím jenom slýchal, konečně jsem ho i našel na tomto PRIMA WEBU. vYZKOUŠÍM A PODÁM ZPRÁVU, JAK SE MI HO PODAŘILO REALIZOVAT:O)
Má zkušenost s tímto \”vyhlášeným gulášem\”: výsledek odpovídá receptu. Je to jako když pejsek a kočička dělali dort. Jinak: za moc peněz málo muziky. Tu chválu pěli samí páně prezidentovi pochlebovači. A korunu tomu nasadil Hejma, alias Rony, v pořadu Babicovy dobroty.
Máte pravdu, je to jako když pejsek a kočička pekli dort. Je to však famózní jídlo a moje chvála nemá nic společného s politikou. Drahé – vůbec ne! Z 1 kg masa uděláte 8 až 10 porcí, to znamená, že jedna porce Vás vyjde na 30 až 40 korun. Jako příloha stačí krajíc dobrého chleba, knedlíkama bych tohle jídlo z francouzských krajin nekazila. Hlavně se na ně nesmíte vrhmout hned po uvaření. Jako každé jídlo, v němž je červené víno, je dobré nechat užet, k lidně několik dní, až se chitě prolnou. Senzace!
Di:
Díky za komentář 🙂 Já osobně si také myslím, že ke stolu nemá smysl tahat politiku a pokud jde o guláš, existuje na něj víc jak 1000 receptů a když se nic zásadního nepokazí, je vždycky famózní. I tento byl vynikající! 🙂