Nejsem artopiperistka, ale nezabránilo mi to fušovat jim do řemesla 😉 Taky jsem si pro vás připravila tu nejpeprnější hádanku letošního roku 😉 Možná vás to donutí vytáhnout ty nejostřejší zbraně, co máte doma! Ale vzala bych to pěkně jedno po druhém.
Od starodávného tištěného perníku, protože právě on symbolizuje návrat k vánočním tradicím o několik stovek let zpátky. A já jsem si to krásně vyzkoušela už cvičně v období Velikonoc. Vánoce jsou tím správným perníkovým časem. Atmosféru vykouzlily všechny perníkové výtvory, které do soutěže došly. Prezentovaným výtvorům se dá jen stěží konkurovat, ale ráda bych představila tyhle pravé tištěné perníčky do forem, které jsem měla možnost vlastnoručně péct za té nejvydatnější pomoci a odborné asisence kamarádky Helli. Všechny formičky i recepty jsem dostala jako vzácný dárek a pocházejí z křivoklátské dílny, kde prošly rukama mistra řezbáře, pana Slavíka. Když jsme s Helli vyložily celou tu perníkovou výbavu na stůl, bylo na co koukat. Pekly jsme podle starých tradičních receptur a byla to zábavná práce, kterou vám mohu alespoň prostřednictvím fotografií představit. Těsto ukrutně dobře vonělo a všechno koření bylo utlučeno v hmoždíři (s tím si dala Helli opravdu záležet 🙂
Perník se tímto způsobem pekl v Čechách již od 14. století. Dělal se z tuhého těsta, které bylo potřeba vtlačit do nádherně vyřezávaných forem z ovocného dřeva, které se předem vysypávaly hrachovou moukou. Ta perníčkům zaručila pěknou hnědočervenou barvičku. Pro lesk se upečené perníčky potírali višňovým klihem. Těsto se však dělalo trochu jinak, než jsme dnes zvyklí. Mistři perníkáři mouku zadělali medem s přidáním tmavého syrobu a nezbytného koření a hutné těsto nechávali zrát v dřevěných truhlách v chladných sklepích i několik dlouhých let (historické prameny uvádí i několik “desítek” let). Odleželé těsto se muselo sekat ostrou sekerou a znovu pracně propracovat a promísit s dalšími potřebnými ingrediencemi, aby se oživilo. Středověku byl po chuti pepř, latinsky zvaný piper. Právě z latinského slova vznikl honosný název mistrů perníkářů – artopiperisté.
Původní český název pocházel od pepře (peprník), z toho byl jenom krůček k dnes známému perníku. Perníčky pečené v dřevěných formách (zvané tištěné perníky) postupem doby nahradily jednodušší vykrajované tvary, ale o to důmyslněji zdobené cukrovou polevou. Šikovné perníkářky modelují perníčky rovnou z ruky.
Záleží jen na vkusu, šikovnosti a chuti novodobých perníkových mistrů, jak tuhle lidovou tradiční zábavu pojmou. Perníčky jsou rozhodně tou nejkrásnější vánoční dekorací, která potěší i svou prostou krásou.
Když už jsem se od mistrů artopiperistů dostala přímo k pepři, mám tu pro vás jednu neobyčejně zajímavou hádanku. Nejsem zdatná artopiperistka (to říkám rovnou), ale pepř v naší domácnosti má tu nejlepší péči a nejčestnější místo. Sůl a pepř je pro mě chrámové koření, se kterým si vystačím. Když nestačí v jídle zapůsobit tohle duo, spolehnu se na další drobné zelené zázraky přírody, bylinky ze své zahrady. Pro kuchařské čarování to opravdu docela stačí. Láska k pepři se projevuje tím, že nevlastním jen jeden mlýnek na pepř, ale rovnou několik. Kolik je barev pepřů, tolik mám mlýnků. A ten největší je na pepřový mix. Protože barevný pepř je krásný, sluší mu průhledný mlýnek, aby se oko pokochalo. Když pořizovat mlýnek, tak jistojistě od Peugeota. Jsou těmi nejlepšími a v profesionální kuchyni jiné nenajdete. Na tyhle mlýnky je prostě spoleh a mají dokonale regulovatelnou sílu mletí a strojek mlýnku se neobrousí. V mlýnku značky Peugeot se váš pepř může vozit hodně dlouho. Některé mlýnky mám již víc jak 10 let, mají najeto hodně pepřových kilometrů, ale pořád jsou k neutahání a melou jedna báseň. Abych se vrátila k pepři a pěkně peprné hádance. Na fotografii vidíte několik stejně velkých dóz. Všechny jsou plné pepře.
Troufnete si poskládat dózy s pepřem podle toho, kolik jednotlivé dózy váží? Seřaďte je od nejtěžší po nejlehčí.
A = pepř bílý – 510 g
B = pepř zelený – 250 g
C = pepř červený – 200 g
D = pepř černý – 440 g
Jsem vážně zvědavá, kdo se trefí 🙂 Své tipy můžete nechat v komentářích. Bohužel se nikdo netrefil, protože nevsadil na to, že pepř bílý je ze všech pepřů nejtěžší.
Pokud někoho trápí otázka, jak se automobilka Peugeot dostala k výrobě mlýnků na pepř (?), odpověď je jednoduchá. Bratři Peugeotové začali s výrobou ozubených kol. Z ozubených kol se zrodila myšlenka vyrábět mlýnky všeho druhu. Na kávu, pepř i exotické koření. Teprve dlouhá historie úspěšné rodinné firmy končí u automobilů. Proč jsou nejlepší mlýnky na pepř od Peugeota? Protože tady při správném mletí jde o ozubená kola až v první řadě 🙂
Žádná hádanka není tak peprná, aby nebyla snadno vyřešitelná pro partičku znalců dobrého jídla. A když už jsme u pepře, jaký pepř se u vás doma vyskytuje? Máte k němu kladný vztah jako já? V mém případě se dá možná hovořit o pepřové úchylce 🙂 Zelený a růžový pepř v nálevu v mých zásobách taky nechybí. Má kuchyň je ostře nabitá pepřem, který padá z mlýnku do talíře “o 106” 🙂 A tak mě napadá, že takový krásně modelovaný pepřový mlýnek je i vhodným dárkem do kuchyně. Neznám nikoho, kdo si občas své jídlo nepřipepří. A neznám lepší vůni, než vůni čerstvě umletého pepře, když se zvolna snáší do talíře. Třeba se tento tip bude někomu na poslední chvilku hodit – pěkný pepřový mlýnek je dárek, co nikoho neurazí. Nákup pepře je vzrušující událost, čím víc mlýnků, tím víc důvodu zajít do krámku s kořením, kde to nadpozemsky a omamně voní.
Informace na závěr: koncem týdne se chystá i konec perníčkové soutěže. Porota očekává poslední horké příspěvky do soutěže a potom bude rokovat o tom, které 3 perníkové kousky jsou těmi nejpěknějšími a zaslouží si odměnit. Ještě pořád je dost času se přidat k nám (příspěvky zaslané do 18.12.09 mohou soutěžit o ceny, všechny došlé později mohou být v této rubrice pro radost a inspiraci ostatním). Všechny perníkové příspěvky jsou k nalezení v rubrice Jak se pečou perníčky?
Tak já bych si typovala, že nejtěžší je červený pepř pak následuje bílý, zelený a nakonec černý.
C A B D 🙂
Taky bych řekla že C A B D,
zdravím a přeji hezké vánoce.
Zatím nebudu nic prozrazovat, počkám na další tipy od znalců koření 🙂
Tak si taky tipnu: červený, zelený, bílý, černý.
B D C A Nejsem si úplně jistá, zda je c lehčí než d, ale uvidíme… 🙂
Nádherná perníková reportáž, jen co je pravda. Já osobně na \”mletíů pepře používám krásný starý hmoždířkterý jsem loni dostala od svého muže k svátku. Tak nějak mě baví v něm utloukat různé druhy pepřů, ale i mlýnek má své kouzlo, to nepopírám 🙂
Moc se mi líbí dřevěné formy na perníčky a zajímavý exkurz do perníkářského řemesla. Obzvlášť ty ovečky jsou přímo k sežrání 🙂 a samotný název pro mistry perníkáře – artopiperisté je hotový jazykolam 🙂
I já si zkusím tipnout: C, B, A, D
Formičky i perníčky jsou překrásné!
Ad pepře, vidím to takto:B, A, D, C
asi úplně špatně, ale je to vtipná a zajímavá hádanka.
Tipují B A D C…
Jinak to jsou nááádherné perníčky, ale hlavně úžasné starodávné formičky! Beránci jsou jako živí! Třeba mi Helli jednu formičku půjčí a na Velikonoce se s ní vyřádím :-)))
P.
Aha! Od nejtěžších po nejlehčí?! Já to přečetla špatně, takže:
… C D A B…
:-)))
S takými pomôckami sa pečie jedna radosť 🙂
Môj tip: A B D C
Jinak formičky jsem viděla na živo a jsou vážně úžasné!
Děkuji za úžasný exkurz do světa starých perníkářů a tipuji c-a-b-d.
Já vzala pepř na milost poměrně pozdě, spolu s \”objevem\” mlýnku a hmoždíře. Mimochodem nepřipadá vám zvláštní, jak pevně je u výrobců i kupujících zafixovaná kombinace slánky a klasické pepřenky= nádobky na vyčichlý mletý pepř?
Rozluštění hádanky tedy nachystám, ať vás nenapínám 🙂 Možná tomu neuvěříte, ale zatím nikdo neuhodl.
Péct tradiční perníky ve vyřezávaných formách je krásná práce. Sice perníčky potřebují delší čas na správné rozležení a změknutí, ale ta jejich neskutečná vůně mě nutila neustále chodit nadzvedávat poklici kameninového hrnce. Stačilo přivonět a měla jsem lepší a povznesenou náladu 🙂 Škoda je sníst!
yannka:
Pepřenky bych šmahem zrušila a vykázala je do věčných lovišť. Vyčichlý pepř mi nevoní. Kdo jednou pozná vůni čerstvě umletého pepře, tomu musí učarovat. Díky za připomenutí tohoto přetrvávajícího nešvaru 🙂
To samé platí o koření. Od té doby, co jsem si pořídila vavřínový keřík, nemám chuť ty sušené a polámané bobkové listy kamkoli dávat. Kdo to jednou zkusí s čerstvým bobkovým listem, nebude chtít jinak 🙂 Škoda že u nás není mírnější klima a nevoní to tu jako ve Středomoří omamnými bylinami a kvetoucími keříky všeho druhu. To bych si moc přála a byla bych o tolik šťastnější. Alespoň se máme na co těšit, když jedeme v létě za exotikou a taháme si domů pytlíky s kořením, které u nás neroste 🙂 To má také svoje velké kouzlo.
Vavřín jsem nedávno dostala, zatím je maličký ale už se těším na úrodu:) Máš prosím nějaké tipy na péči o něj?
Také jeden keřík vavřínu opečovávávm. teď je na balkoně, zabalený do několika vrstev bublinkové folie a přirytý chvojím, tak snad ty mrazy přežije.
Technická 🙂
?Jak šly perníčky z formiček vyklápět?
yannka: S vavřínem to zkouším druhou sezónu a zatím se mu daří. Od jara do podzimu ho mám ve skleníku a zimu přečkává na parapetu v chladnější části domu. Říká se, že vydrží i mírné mínusové teploty, tak by mohl podle rady Pivli vydržet i na balkóně. Je fajn, že se dá tenhle keřík krásně tvarovat a udělat si z něj dekorativně užitkovou rostlinu, která udělá plno parády v jídle i na terase. Nakonec je to opravdu božské koření 🙂
tady jsou dobré \”vavřínové\” rady:
http://www.inmagazin.cz/clanek/492_vavrin-pravy-alias-bobkovy-list-a-jeho-pestovani.aspx
Shira313 – byla jsi nejblíž pravdě 🙂 Ten bílý pepř je opravdu nesrovnatělně těžší než všechny ostatní.
Ostatním moc díky za hádání. Já bych to taky neuhodla 🙂 Když jsem se doma probírala kořením, docela mě ta informace na pepřových dózách zarazila. Netušila jsem, že bílý pepř je tak těžkotonážní 🙂 Musím se přiznat, že zrovna bílý pepř mám nejméně ráda. Vadí mi něco na jeho vůni.
Pivli: Když je tak pečlivě zateplený, měl by tu zimu přežít. Je fajn, že je v té bublinkové fólii, protože světlo mu jen prospěje. Dočetla jsem se, že jakmile mu začnou usychat listy, nedá se prý zachránit a je to jeho definitivní konec. Budu tvému vavřínu držet palce, aby se na jaře vyloupl z fólie zase v plné kráse 🙂
toffo: Vyklápět šly vážně krásně. Formičky byly omoučené a stačilo šikovně klepnout a perníček byl venku. Za chvilku jsme měly s Helli slušný grif a šlo nám to jako po másle. Bez té mouky by to asi dělalo trochu problémů.
Gurmánka: děkuji! 😉
Doufám, že vydrží jak vavřín, tak ostatní bylinky. Aspoň většina z nich.
Toffo: Jak píše Šárka, dřevěná formička se musí vysypávat moukou před každým jednotlivým perníčkem. Záleží také na konzistenci a uzrání těsta.
Papája: můžeme spáchat nějaký seminář. 🙂 Letos v lednu bylo Maďarsko na sněhu, příští rok může být třeba Formičkování na zeleném trávníku.
Děkuji za rady a přeji hodně zdaru všem vavřínům i dalším rostlinkám.
chystate zase nejakou zajimavou soutez? s nadsenim jsem sledovala peceni babovek a kochala se pernicky, zdravim z NY a preji hodne uspechu ve vasem pocinani
Tak jsem na tenhle článek nasměrovala kamarádky a byly úplně odrovnané z nádherných formiček i perníčků. Domluíme se mezi sebou a objednáme si pár kousků formiček. Určitě beránka, rohlíček, rádýlka a já osobně koníka!
Je to pastva pro oči. Nejvíce to sluší beránkům, položeným na rouně. Jste holky šikovné! 😉
markyza: taky zdravím 🙂 určitě nějakou zajímavou soutěž zase vymyslíme, ale dopředu nechci nic prozrazovat 🙂
Pivli: Plánujeme, že tyhle stylové formičky nenecháme zahálet a vymyslíme nějakou společnou akci 🙂 Už jsme o tom s Helli debatily. Klidně se přidej k nám 😉