Konzerva slaví narozeniny a tak by se slušelo nějakou tu konzervičku otevřít. Když zkontroluji svůj archiv, nacházím článek publikovaný již v roce 2008. Nazvala jsem ho 5timinutovka na vidličku, ale stěžejním tématem nebyla konzerva fazolí od Heinze, ale právě vynález konzervy. A ruku v ruce s ní jde otvírák na konzervy, protože jinak bychom se k chutnému obsahu uvnitř tak snadno nedostali. Můžete zauvažovat nad otázkou, bez kterých konzerv se neobejdete? Určitě i váš seznam bude dost dlouhý.
Za vynález konzervace vyplatil 12.000 franků Napoleon Bonaparte pařížskému lahůdkáři a obchodníkovi s vínem, panu Nicholasi Appertovi. On totiž na vyhlášení veřejné státní zakázky v roce 1795 vynalezl způsob, jak konzervovat potraviny ve skleněných obalech utěsněných korkovou zátkou a zapečetěných. Tak jako víno, uchovával v lahvích se širokým hrdlem převážně povařenou zeleninu. Láhve zahříval ve vodní lázni a na pár měsíců je poslal s armádou na moře. Když lodě přirazily zpět ke břehům, komise konzervované potraviny ochutnala a zjistila, že potraviny si skutečně zachovaly svou čerstvost, chuť i vůni. Svůj vynález pan Appert zdokonaloval dlouhých 15 let, přesto prvenství vynálezu první konzervy v plechovém obalu patří Angličanu Peteru Durandovi, který v roce 1810 vynalezl způsob uchovávání potravin v obalu z pocínovaného plechu, který vojáci museli otevírat bajonetem. Oproti Appertovým skleněným láhvím byly tyto konzervy velmi bytelné, proto se ujaly hlavně v armádě. Z první londýnské továrny konzervy putovaly na britské vojenské základny a jako první je vyzkoušelo námořnictvo. Sám Durand konzervy nevyráběl, ale obdržel královský patent. Výroby se ujali John Hall a Bryan Dorkin a roku 1813 otevřeli první továrnu na výrobu konzerv. Armádě i cestovatelům se tím vyřešil problém se zásobami jídla. Konzerva se přesouvala z kontinentu na kontinent a v roce 1812 se první konzervy objevily v New Yorku. Přivezl je z Anglie Thomas Kensett hned krátce po Durandovo objevu. Roku 1825 mu byl udělen prezidentem Monroem patent na “uchování jídla v plechové nádobě”. Největší rozmach konzerv byl v období zlaté horečky v r. 1849. Konzerva fazolí se rázem stala nástrojem k přežití a zdrojem důležitých živin a doputovala i do nejzapadlejšího koutu země.
Obaly konzerv byly podstatně těžší než je známe dnes a nebylo výjimkou, že obal samotný převyšoval svou vahou i obsah konzervy. K obsahu konzervy nebylo snadné se dostat, neboť stále neexistoval žádný bezpečný způsob, kterým by se pevná konzerva dala otevřít. Instrukce zněla “Ploché víčko odstraňte dlátem a kladivem”. Až v roce 1858 vynalezl Ezra Warner z amerického Connecticutu otvírák na konzervy. Nejslavnějším se stal otvírák P-38, který armáda používala v druhé světové válce.
Kolik že té konzervě vlastně je? Rovných 200 let.
Konzerva jako umění – Polévková konzerva se stala ikonou pop artu a dostala se do síně slávy velkého uměni. Ze všech konzerv nejslavnější je Campbellova polévka v konzervě. O její proslavení se postaral zakladatel pop artu, nejvlivnější umělec konce 20. století, Andy Warhol / vlastním jménem Andrew Warhola (1928 – 1987). Narodil se v USA slovenským emigrantům. Navštivte muzeum – Společnost Andyho Warhola v Medzilaborciach na Slovensku.
Jak jste na tom vy a vaše domácí zásoby v plechovkách? Jaká je vaše nejoblíbenější konzerva? Máte doma dobrý otvírák na konzervy nebo otevíráte taky bajonetem? 🙂
Kdybych měla zodpovědně vybrat dvě nejoblíbenější konzervy, které se dají potkat v mé spíži, byly by to jistě fazole a tuňák ve vlastní šťávě. Do konzerv se dostávám nudným, ale bezpečným způsobem asi takto 🙂 Zminimalizovat počet oblíbených konzerv pouze na 2 kusy je málo (sterilovaný hrášek a cukrová kukuřice mi doma taky nechybí; našlo by se toho víc … kokosové mléko, kaviár, ančovičky, konfitovaná kachní stehna od Dáši 😉
Po chvále na komunistické konzervy jste hned přidala tenhle skvělý článek. (Musím se přiznat, že jsem doteď byla mylně přesvědčena, že konzervu vynalezl Pasteur coby pasterizaci.) Vy opravdu pro nás děláte první poslední, paní Šárko!
Když jsem uviděla fotku toho skládacího otevíráku a vzpomněla si, jak nám ním tatínek otevíral na výletech paštičky, tak jsem se zaradovala přenáramně. A ihned jsem dostala chuť na maďarský májkrém a ruskou chatku, co už nejsou k dostání. Takže chvála komunistickým konzervám ještě jednou a nadále.
Protože když si mám vybrat dvě konzervy, bez kterých nepřežiju, tak jedna je vlastně pořád komunistická. Jsou to nezměněné a pořád stejně výborné UZENÉ ŠPROTY V OLEJI. Kupovala jsem si je před třiceti lety a kupuju je dodnes, ve spíži mám vždy několik krabiček, kdyby mě chytnul vlčí hlad anebo rozmazlené choutky. V obou případech, v zimě v létě, je tahle konzervička k užitku. Vymyslela jsem si dost receptů na nejrůznější pestré pomazánky, saláty a tak, ale všem vévodí puristická tradiční verze: nasucho opečenou topinku natřu máslem, pokladu voňavými šprotíky a zakápnu citrónem. Nemá to nejmenší chybku!
Jako druhou z nejoblíbenějších mám LOUPANÁ RAJČATA. Italská, několika značek, vždy, když uvidím novou, koupím si, abych ochutnala. Stejně v zimě v létě, protože zahradu ani skleník pro čerstvá vlastní rajčátka nemám, přebytky vidlema nepřehazuju, a bez rajčat si neumím představit život. Ten nejjednodušší recept, kterým si v zimě zvyknu spříjemnit príchod z práce, jsou mé mikrovlněné těstoviny. Tedy, špagety uvařím na plotně, ale zatím hodím do mikrovlnky pár plátků libové slaninky, smažnu, vyberu ji a v omastku zmikrovlním cibulku, přihodím česnek, když zavoní vrazím tam konzervu rajčat, povlním, ochutnám a jestli je to nutné, dochutím solí a cukrem. Natrhám do toho pořádnou hrst bylinek z parapetu, přimíchnu ke špagetám a strouhaný sýr to korunuje (není to pokaždé Parmazán, mám do toho hrozně ráda třeba Goudu).
Nedávno přijel nečekaně frajer. Tohle jsem mu uvařila, s omluvou, že mu dávám tak všední jídlo. Měla jste vidět, Šárko, jak na mě kouknul 🙂 Přidal si s poznámkou, že je to přece výborné.
Sama vidíte, že to jídlo je fakt obyč, ještě i ta příprava v mikrovlnce taková, že Polreich by mě uškrtil. Ale chválím jím konzervu loupaných rajčat velice často. Samozřejmě mnohými dalšími. Třeba boloňská omáčka mi trvá téměř dvě hodiny a také přijdou rajčata ke slovu a z konzervy.
Paní Šárko, vy jste mě zas tak nadchla, že se tady vášnivě vykecávám! 🙂
Sanča
no, ja otviram konzervy otvirakem, pokud je okolo, pricemz umim zatim se vsemi druhy (a co jsem tak pozoroval na sve pouti spanelskem, neni to normalni. spanele, nemci, francouzi, kdyz nemohli otevrit konzervu, sli za mnou, protoze ja jsem mel otvirak, ktery jsem dostal uz na vojne a otevrel vsechny tvary plechovek).
Jinak uz jsem otviral plechovky nozem, nuzkami na plech (na chmelove brigade), dlatem, dokonce i sutrem (to neuspesne, takze jsem si nakonec nuz stejne musel ztupit), dulcikem+kombinackama… kdyz je hlad, clovek se k jidlu dostane 😉
Krásný článek, jako vždy.
Člověk se pobaví i poučí.
S otvírákem jsem dlooouho bojovala, raději jsem konzervy \”dobývala\” ostrým dlouhým nožem, špička se vbodla do víčka a pak se jelo po okraji. Většinou to fungovalo.
Teď už jsem si zvykla i na klasický otvírák. A naštěstí se dělají i konzervy s očkem…pokud se zrovna neutrhne, jsou prima.
Doma se neobjedu bez plechovky fazolí (více druhů), sekaných rajčat a rajčatové šťávy, cizrny, hrášku (u Robertsona kupuji ten s mátou, hrášky jsou obrovské a sladké), kokosového krému, liči kompotu, ananasu, pár rajčatových protlaků také najde své uplatnění…no a pochopitelně nějaké ty rybičky doma také musí být. 🙂
Sančenka:
Zdravím a čtu si ten dlouhatánský komentář a příjemně se u toho vzpomínání bavím !!! 🙂 Díky za vášnivé vykecávání a omlouvám se za pozdní reakci. Bohužel jsem na dovolené, připojení na net mám jen mimořádně, tak si ho dneska užívám a trochu ponocuji, ale vzhledem k pokročilé hodině už toho moc \”nenakecám\” 🙂 …. ale ráda bych! Konzervy jsou zajímavá kuchařská ingredience a rozhodně patří do kredence 🙂 Takovou chatku bych si tedy opravdu strašně ráda dala. V zemi dokonalých \”loupaných rajčat\” zrovna trávím dovolenou, tak si to zdejší jídlo opravdu užívám a nemohu se ho nabažit 😉 Moc zdravím, Šárka
xaint:
Když je hlad, žádná konzerva není nedobytná :-))) Ale otevírat konzervu bez otvíráku bývá někdy pěkné dobrodružství. Vojenský otvírák musí něco vydržet! Kdo ho umí pořádně vzít do ruky, podlehne mu každá konzerva 🙂 K otevření konzervy někdy nestačí jen dobrý otvírák, chce to mít trochu talentu. A ten je občas nedostatkovým zbožím. Doma mám jeden otvírák, kterému nevládnu. Proč ho tam vlastně pořád mám? 🙂
Pivli:
Ostrým nožem jsem se pokoušela otevírat konzervy asi nejdříve. Otvírákem jsem to tenkrát neuměla, tak se ze mě stala ničitelka nožů a táta zuřil jako rozzuřený býk 🙂 Většinou jsem se dobývala do konzervy tresčích jater a do nezapomenutelné konzervy s krabím masem 🙂 Ani čínská vepřovka nezůstala ušetřena :-)))
Hrášek s mátou od Robertsona budu muset zkusit. To je vážně chutná kombinace s tou mentolovou příchutí máty!
Měj se krásně 😉 Š.
Díky za pěkný článek a poučení, Šárko! Co se člověk nedozví o konzervách – taky jsem si myslel, že jsou mladší.
A moje dvě nej konzervy? Ta první je stejná jako u tebe – tuňák ve vlastní šťávě. A ta druhá? Cizrna od Bonduelle.
otvírákem na švýcaráku otevřu hodně konzerv (i ty s rovným krajem), doma mám takový ten s kolečkem (starý už 30 let).
a konzervy, které doma nechybí? Tuňák, sardinky v oleji. občas ty fazole
Vsechny zdravim z dovolene a na komentare s velkou chuti odpovim az koncem tydne, kdy se konecne dostanu do sve kancelare a tim padem i na net. S pozdravem Sarka
Petr:
Zrovna jsem se vrátila z Itálie a rozšířila si své obzory o nové nepostradatelné konzervy 🙂 Vláčela jsem toho domů skoro celý kufr od auta. Až budu v zimě postrádat kousek letního sluníčka, vezmu do ruky otvírák na konzervy a pod víčkem najdu kus slunné Itálie. I taková gastroturistika u domácího stolu má své nepochybné kouzlo 😉
Veronika:
Švýcarák je miniaturní dílna v kapse 🙂 Máme doma jeden s noži, otvíráky, nůžkami, pilníkem a párátkem na zuby :-))) Tahle praktická miniaturka švýcaráku vždycky někam zapadne a je neviditelná, ale když ji najdu, projevuji neustálé nadšení, co všechno se do mrňavého nožíku vejde.
P.S.
S konzervou sardinek se dá krásně přežít a nemít hlad 🙂