Itálie se může pochlubit jednou z nejlepších dálničních sítí v Evropě, z nichž většina je v soukromém držení společnosti Autostrade per l´Italia S.p.A. Cestou z Milána po dálnici A1, která byla zprovozněna v letech 1967-71 jsme uháněli koncem srpna ve směru Genova-Savona-Imperia-Ventimiglia na ligurské pobřeží. Udělali jsme si krátší víkendovou zastávku v Miláně, nabrali tam jednoho z mých nejoblíbenějších členů rodiny a přesouvali se do Ligurie, přímo do starobylého městečka Cervo. Tam jsme se na pár dnů stali součástí historií opředeného výletního místa a bydleli v jednom z původních Palazzo. Proplétat se těmi nejužšími uličkami bylo na denním programu 🙂
Cestou jsem si pochutnala i u dálničního tradičního občerstvení, byla by škoda to vynechat a věnovat se hned krásám a neuvěřitelně zajímavé gastronomii ligurského pobřeží. Kdo vyznává gastroturistiku, není mu lhostejné ani “jídlo pro řidiče”, protože bez něj to často opravdu nejde a právě kvůli němu mě to cestování občas i baví. V Itálii je všude co ochutnávat, proto mi snad nebudete mít za zlé trochu té dálniční informatiky. Zastavit se v Itálii na benzínce a dát si horké espresso, to je přímo povinnost 🙂 A přesně tak by mělo správné silné espresso (na dva hlty) vypadat.
V roce 1964 byla vybudována první dálniční spojnice A1 z Milána do Neapole. Dnes můžeme po italských dálničních sítích urazit víc jak 6 500 km. Na jihu jsou některé dálniční úseky bez poplatku, ale všude u Autostrade per l´Italia S.p.A. si zaplatíte mýtné. Narazíte na rozsáhlou síť benzínových pump Area Servizio s obchody, občerstvením a nemůžete přehlédnout italský stravovací gigant Autogrill. Doplňuje ho Ristop nebo My Chef. Nejznámější a nejoblíbenější Autogrill patří k největším provozovatelům gastronomických služeb na světě, kde má roztroušeno několik tisíc provozoven. Při své expanzi do Evropy se usídlil i u nás a podepsal kontrakt se sítěmi čerpacích stanic Benzina, Shell a Agip. Nabídka jídel se uzpůsobuje místní poptávce a tradiční speciality italské kuchyně se potkávají s hovězím gulášem, svíčkovou i smaženým sýrem.
Autogrill je z větší části kontrolovaný rodinou Bennetonových, známou jako módní impérium s barevnými svetry.
Padesát sedm procent drží jejich Edizione Holding prostřednictvím firmy Schematrentaquattro (Schema34). Pět procent vlastní pojišťovna Generali. Předsedou správní rady je Gilberto Benetton. Tržní hodnota podniku se aktuálně pohybovala kolem 3,7 miliardy eur. Kromě vlastních značek provozuje licenčně například téměř tři sta kaváren Starbucks nebo 113 provozoven rychlého občerstvení Burger King.
Ať už se rozhodnete pro ten nebo onen typ stravovacího zařízení, určitě vás nezklame. My se tentokrát cestou z Milána po dálnici A10 – dei Fiori – ve směru Genova, Savona, Imperia, Ventimiglia zastavili u méně početné sítě My Chef a ochutnali speciality v restaurantu Antica Locanda. Dálnice A1 byla zprovozněna v letech 1967-71 a ve směru Genova-Savona-Imperia-Ventimiglia vede až na ligurské pobřeží, kde byl cíl naší letošní dovolené a kam mě hnala touha ochutnat pravé ligurské speciality. Lákavá byla možnost začlenit se mezi starousedlíky historického městečka s jelenem v erbu a poznat chuť a vůni romantického pobřeží skutečně zblízka.
-
Co mi chutná v Autogrillu? Krom kávy to byly “sendviče po italsku” PANINI. Třeba Bufalino (pečivo rozkrojené a štědře naplněné Mozzarellou di bufala z Campánie s plátky Prosciutto crudo, vše proloženo lístky rukoly a nahřáto v grilu) – to skutečně nemá chybu a vzhledem k velikosti porce je z takového sousta opravdu slušný oběd.
S prázdnýma rukama se prostě odejít nedalo 🙂 Plné tácy obložené ciabatty, focaccia v rozměru A4 s delikátními náplněmi, vše kvalitní a naprosto čerstvé. Nepočítaně podélně rozkrojených bagetek plněných čerstvou i grilovanou zeleninou, sýrem, jemnou uzeninou a pro osvěžení chuti i křehkými listy salátu. Prostředí tohoto menšího Autogrillu nebylo vůbec luxusní, ale na kvalitu jídla to nemělo vůbec žádný vliv. Standardně skvělé a jako bonus i dost parkovacího místa, což na přeplněných letních dálnicích není zrovna častý jev.
Tenká RUSTICHELLA s mozzarellou, ricottou a lístky rukoly a sýrem grana byla po nahřátí v grilu fantastická. Jeden neví co si vybrat dřív 😉
- Co mi vadí v Itálii na silnici? Podle vyhlášky by klaksony měly být používány velmi umírněně, ale tady to nikdo nerespektuje 🙂 Štěstí, že všem sprostým nadávkám nerozumím, ale i tak jsem si obohatila o pár peprných výrazů svou slovní zásobu 🙂 V Itálii je na silnici rozruch a řidiči jsou jižansky temperamentní.
- Co mi Chutnalo v restauraci u dálnice? Vše co jsem si vybrala v My Chef v Antica Locanda, bylo opravdu vynikající a potěšila jsem oko i patro. Plátky vařeného hovězího masa & salsa verde (dokonalá!), grilovaná zelenina s pečivem a gorgonzolou (zelenina měla příjemnou kouřovou vůni a gorgonzola se zdála být tak dobře vyzrálá a krémová, že se úplně rozpouštěla v ústech), risotto s hříbky (se silnou vůní hub a krémovou konzistencí, rýže dokonale al dente, i když já bych proces tepelné přípravy klidně o takové 2 minutky nastavila) a silné espresso (s pěnou barvy lískových oříšků, intenzivní vůní a dlouhotrvajícím aroma), které mě nakoplo a povzbudilo ke zdolávání dalších kilometrů směrem k vytčenému cíli. (foto popisovaného jídla je hned v úvodu článku). Ochutnala jsem i z druhého talíře telecí plátky ve vinné omáčce, pečené brambory a dušený špenát. K tomu se podávala miska dušené zeleniny – králem mé chuti se stal pastinák.
- Cestujete autem do Itálie? Tak to vám určitě přijde vhod průvodce po italských dálnicích.
- Kde zastavit na cestě do Itálie? Je tu k mání podrobná mapka a popis odpočivadel a všeho, co k nim patří. Praktické, ale já své zastávky předem neplánuji a nechávám to většinou náhodě 😉
- Rozhodně by neměl chybět odkaz na České dálnice.cz.
Zácpu na dálnici je nejlépe vytěsnit zastávkou u občerstvovací stanice a dát si něco na uklidnění a na zub. Hlavně neztrácet nervy, netroubit, nenadávat a nevystupovat z vozu 😉
Víte že, … počátek výstavby dálnic si většina jejich uživatelů spojuje s obdobím konce šedesátých let minulého století, přitom ve skutečnosti jsme začali se stavbou dálnic již před druhou světovou válkou jako jeden z prvních států na světě vůbec? více zde.
Buon viaggio! – Šťastnou cestu!
Aby nepřišli zkrátka všichni ti, co nemají v oblibě vůni horkých pneumatik uhánějících po asfaltu, recept na chutnou “Salsa Verde” budu servírovat v příštím článku.
Ihned bych si dala, prosím, jedno silné, voňavé presso, možná i dvojité a ihned bych vyjela vstříc dálkám. Připadá mi, jako by se každým rokem má dovolená zkracovala, každým rokem utekla ještě o něco dřív, než rychlá voda. A každý rok mi je z toho neskutečně smutno.
Mám moc ráda malá sousta, ochutnávku rozmanitých chutí na talíři.
toffo:
Každopádně se nám letos zkrátilo \”české léto\” a ošidilo nás o příjemný pocit \”babího léta\”, které klidně mohlo trvat o nějaký ten měsíc déle a mohli jsme si udělat ještě nějaké výletní plány. Dovolená utekla jako voda, zbyly jenom fotky a gastronomické suvenýry 🙂 Když se mi zasteskne, uvařím si něco dobrého a připomenu si \”s chutí\” uplynulou dovolenou i u stolu a jídlo mě přenese do kraje plného slunce a letního nicnedělání. Jdu hledat krásy podzimu, protože léto je už nenávratně pryč …
ranní chladno – přišel čas teplých polévek 🙂
dozrávají hrušky a švestky – z trouby budou vonět koláče a na kamnech bublat povidla 🙂
listí padá k zemi (z výtvarného hlediska je to pestrá paleta hřejivých barev; z praktického hlediska se musí vzít do ruky hrábě a neúnavně uklízet 🙂
zahrada mi ani letos neposkytne pocit nudy 🙁
Až mi bude po létu smutno, tak konečně zpracuji všechny cestovní reportáže. Loni jsem se k tomu nedostala, ale zalovit v paměti ještě půjde. Letos jsem stále plná emocí, tak je ten správný čas s tím začít 🙂 Utřídila jsem stovky fotografií, teď už jenom vybrat nějaký trefný materiál a doplnit ho nějakou místní pikantností.
P.S.
Zdejší roční období jsou také malá rozmanitá sousta a jeden nikdy neví, jak budou chutnat příště. Bude zima chladná a dlouhááááá nebo nás přijde vysvobodit jaro se svým brzkým nástupem? Že by jaro zase skoro vůbec nebylo a udeřila rovnou tropická vedra?
Obrázky vypadají velmi lákavě.Miluji mozzarelu,prosciutto a gorgonzolu.jak bude dostupný recept na Salsa Verde,tak si udělám.Díky moc,vždy čekám až je nový článek,takže už se těším Yvona
Milá Šárko, moc ráda zkouším Vaše recepty, hltám Vaše články a chválím a chválím. A tentokrát mi to nedá a musím i reagovat. V roce 2008 jsme prožili naprosto úžasnou dovolenou na Gargánu u Vieste. Tato dovolená byla pro naší rodinu obzvlášť po gastronomické stránce zlomová. Návštěva tržiště (bože-tolik druhů rajčat !!!!!!!), ochutnávky sýrů a domácích uzenin, místní olivový olej ,který stál opravdu pár korun, ale jeho chuti se nevyrovná žádný u nás prodávaný …. , no a samozřejmě Vámi zmiňovaný AUTOGRILL . U toho prvního jsme zastavili hned ráno a opravdu jsme nechápali- nabídka , ze které přecházel zrak a hlavně káva o jejíž chuti se nám zdálo dlouho po návratu domů. Opravdu – nikdy by mně nenapadlo, že budu tak nadšená z návštěvy benzínové stanice, ale je tomu tak. Snad se někdy provozovatelé našich čerpacích stanic nechají inspirovat …… Ještě musím pochválit dva recepty – květákový pudink od Anuše Kejřové – nestačil chudák ani vystydnout a bábovku z deseti vajec, řekla bych, že asi vydrží dlouho vláčná, ale u nás vydržela jen jedno odpoledne 🙂 Těším se na další inspiraci a přeji krásný den.
Yvona:
Salsa Verde za to rozhodně stojí. Její využití je opravdu mnohostranné, proto s receptem nebudu dlouho otálet. Z čerstvých bylinek je tato zelená salsa nejchutnější a bude dobře, když se stihneme ještě před zimou pořádně nadopovat vitamíny z čerstvé petrželky 🙂 Díky za zprávu a za přízeň mému webu. Zdraví Šárka
Dana Dufková:
Milá Dano, díky za chválu a za přízeň – moc mě to těší 🙂 O Gargánu jsem slyšela mnoho superlativ, ale sama jsem se do těch končin ještě nedostala. Tržiště jsou fantastická a plná lokálních surovin. Chystám ještě pár malých italských reportáží a s jednou se dostanu právě na tržiště, kde bylo opravdu co ochutnávat. I když to byl malý trh, nabídka byla obrovská a na tržnici bylo hodně rušno. Tak jak to má být 😉 Na italských benzínkách to vážně pěkně voní čerstvým pečivem a všelijakými jinými pochoutkami. Nejsou to jenom \”unavené\” bagety a sendviče v celofánu, jako je tomu v mnoha případech u nás a člověk má šanci si slušně pochutnat a pokochat se velmi rozmanitou nabídkou. Hned bych se tam na kávu a nějaké dobré panini zastavila znovu 🙂
Květákový pudink od Anuše Kejřové mi zase připomíná, že je ještě čas na nějakou jinou květákovou dobrotu a hlavně na nové recepty z úžasné kuchařské knihy této autorky, protože vaření s Anuší Kejřovou o ceny pokračuje ještě do konce roku a už dlouho jsem nepřidala žádný takový recept. Bábovka z deseti vajec je taková solidní nedělní záležitost 🙂 Chce to mít pořádně velkou formu a hezky rozpálenou troubu. Potom se povede přímo ukázkově 🙂 Díky moc za milý komentář a za zprávu z vaší kuchyňky. Budu se těšit na další popovídání u dobrého jídla a přeji krásný čas babího léta. Zdraví Šárka
Milá Šárko,
už potřetí si čtu Váš článek a nad těmi \”obloženými chlebíčky\” nemám slov! Příští rok rozhodně musím do Itálie!!! Nedávno mi kamarádka říkala, že prý tam viděla a jedla hrozně moc dobrých sendvičů, ale až když jsem viděla Vaše fotky, získala jsem představu, co to znamená.
Příští týden jedu s frajerem na výlet a mám ohromnou inspiraci, jakou sváču nám sbalím na cestu!
S.
Sančenka:
To je vážně inspirace, která se dá krásně realizovat i doma a taková domácí svačinka bude k nakousnutí 🙂 Asi pojedu na výlet s vámi 😉 Z gastronomického hlediska je Itálie velmi okouzlující a nějvětší hity zdejší kuchyně vycházejí z celkem prostých místních surovin. Jídlo je jako náboženství 🙂
Milá Šárko, opět zdravím z Olomouce. Co se týká Gargána, mohu jen doporučit. Je to sice kus cesty, ale stojí to za to. Úžasné jídlo, krásná příroda a moc fajn lidé. Letos nám to bohužel nevyšlo, ale zase jsme cestovali po naší vlasti – Adršpach a okolí. Pokud se budete pohybovat v okolí Hronova, doporučuji navštívit Zbečník, kde mají skvělého řezníka pana Klicnara. Je to už starší pán, ale opravdu umíííí. Jeho špekáčky jsou nepřekonatelné a o klobásách se nám zdálo ještě měsíc po návratu domů. Ale hlavně jsme se v jeho krámku setkali s velkou ochotou a pohostiností . Paní Klicnarová nám dala ochutnat různé dobroty a dobře věděla, že se vrátíme. To je také něco, s čím se člověk v Itálii na tržišti běžně setkává. Dostáváte ochutnat , abyste věděli, co kupujete. U nás , když v obchodě zkusíte, jestli je hroznové víno dobré, tak na vás prodavačka začne ječet, co si to dovolujete. Jinak-v Úpici na náměstí je muzeum, kde mají formu na bábovku ze třiceti vajec- moc pěkný kousek. Těším se na další květákovou inspiraci nebo třeba houbovou …. Hezký den. Dana
Dana Dufková:
Dano, Adršpach a okolí,to je opravdu dokonalé dílo přírody. Hned jsem se musela skalami projít alespoň virtuálně 🙂 Naposledy jsem tam byla … už si ani nevzpomenu … http://www.adrspach.cz/skaly/adrspasske-skaly.html
Díky za výletní tipy – jak do italského Gargána, tak do Adršpašských skal. Kde je dobrý řezník, to se nikdy neutají a tak nechám pana řezníka Klicnara pozdravovat 🙂 I když nevytáhneme paty z naší malé zemičky, pořád je co nadšeně objevovat a obdivovat.
S pozdravem Šárka
Nesnáším závist, ale tohle Italům závidím! Jejich panini v Autogrilu miluje celá rodina, vždycky koupíme různé druhy a v půlce si je střídáme:))))…..Proč naše benzínky mají jen bagety – s kdovíjak dlouhou trvanlivostí:((((((
mila Sarko,
dostala jsem se pri hledani receptu na Vase stranky a moc Vas chvalim, super forma i obsah!
co se tyce Autogrillu a spol.: ziju v Italii a musim rict, ze teprve s nimi jsem se odnaucila \”balit chleby\” na cestu. pamatuju se, ze na prvni navrh pojist u dalnice jsem pristoupila dost neochotne – jako vetsina nasincu. ted po letech se tomu musim smat, cerstve jidlo z kvalitnich surovin, vyber neuveritelny. jenze koho z nas, kdo byl zvykly na predrazene motoresty u D1, pachnouci kourem, kde servirovali presolena korenena jidla a kavu se sedlinou, muze napadnout, ze nekde je to i jinak? 🙂
EliskaH:
milá Eliško,
musím souhlasit, že jíst na silnici není ten nejlepší kulinární zážitek, ale já (nadšený motorista) jsem se to naučila hlavně ve Švýcarsku, kde v síti restaurantů Mövenpick to bývalo učiněné blaho! To samé jsem pocítila v již zmíněném Autogrillu a jsem ráda, že jsem našla i trochu času na sepsání článku na web 🙂 Pokud jde o D1, tak tu jsem projížděla před dvěma dny cestou domů ze slovenských Tater a musím souhlasit, že tam nemá smysl zastavovat vůbec :-)))
Nemohu než souhlasit, pravidelně jezdíme každou zimu do Itálie do Alp a já miluji zástávky na jejich benzínkách. Pro mě se tradicí stalo Cappuccino (kéž by takové, jaké dělají v Itálii na benzínkách, uměla alespoň polovina českých kaváren..) a rozpečená Rustichella, které se nedá odolat.. 🙂 Bez toho si již cestu do Alp nedokáži představit. Co se týče letní dovolené, byla jsem v Itálii jen jednou, ale mám v plánu to rozhodně opakovat. Líbí se mi jejich životní styl, temperamentní povaha a jejich kuchyni zbožňuji! 🙂 Také u nás neexistuje, že bychom se vraceli z Itálie a nevezli si alespoň jeden Parmigiano reggiano.
Denyny:
To k cestování patří 🙂 Jídlo na cesty si téměř nikdy s sebou nevozím a těším se na zastávky s nějakou místní dobrotou. A hlavně! Káva, káva, káva. Bez ní ty kilometry neubíhají 🙂 Suvenýry v podobě dobrot mají bv našem kufru asi nejvíc místa a nikdy nezapomenu pořádně nakoupit. Lepší suvenýry z cest neznám. Pasuji se na milovnici gastroturistiky a podle toho tak jednám. Už se těším na letošní cestovní plány 🙂