Proti jarní únavě jsou tu zelené křehké výhonky a klíčky. Stačí pravidelně vlhčit a do třech dnů se to na okenním parapetu svěže zazelená. Komu se nelení, tomu se zelení 🙂 Mám pro vás malou hádanku: Co jsem měla včera k večeři? Na první pohled je jasné, že jsem vůbec nic nevařila a kouzlo večeře jsem nechala na samotné přírodě. Partička přírodních produktů mi učarovala. Kdo se vyzná, pro toho nebude žádný rébus poznat co na fotografii vlastně je. Uhádnout název sýru není potřeba, ale olivoví fajnšmekři by se mohli hravě dovtípit, kde rostou tak prťavé olivy mimořádné kvality 🙂
ROZLUŠTĚNÍ na sebe nenechalo dlouho čekat:
Jaké výhonky se nachází na fotografii?
Jedná se o mladé výhonky zeleného hrášku. Petrklíče a klíčky odemykají jaro 🙂
Z čeho je vyrobena tmavá sýrová krusta?
Tento ovíněný sýr má na svědomí italský sýrař Beppino Occelli. Sýrové tělo vzniklo smícháním kozího a ovčího sýra, chuťovou eleganci mu propůjčuje krusta ze slupek červených hroznů a vína Barolo.
Kde jsou doma tyhle drobné olivy?
Jedná se o malou delikátní olivu z italské Ligurie – Taggiasche.
Včera jsem nevařila, ale dnes mám velké plány s obyčejným květákem 🙂 Ten mi k jaru prostě neodmyslitelně patří. Tři grácie jara: Smažený květák, nové brambory, okurkový salát. A maminčina domácí tatarka. Na tu nejde zapomenout. Když se na stole rozvonělo tohle obyčejné jídlo, hned jsem věděla … přišlo jaro. Do mé kuchyně chodí poslíček jara rovnou ze zahrady. První se ze zimního lenošení probudila na záhonku pažitka a vysoukala nad zem své jemné zelené vlásky. Konečně! Už jsem na ni čekala s nůžkami v ruce a provedla první bylinkový jarní sestřih.
V pátek mě navštívil první bílý chřest. Doputoval až z Alsaska, ale určitě mu to netrvalo moc dlouho, únavu jsem na něm neshledala. Skončil bez zbytečných odkladů rovnou v hrnci, protože to si čerstvý chřest zaslouží. A proti tradičním pravidlům si to na talíři nerozdal s holandskou omáčkou. Jasně, není dietní a na jaře všichni myslíme dietně 🙂 Původní záměr takový byl, ale … znáte kouzlo maltézské omáčky? Voní krásně pomerančem, ale je zrovna tak zákeřná, jako její holandská sestřička (?). Jedno jim ale vytknout nemohu. Omáčky jsou to chutí neodolatelné a tak trochu i bezohledné. Chtěla jsem tady vychvalovat zdravou sílu v zeleném klíčku a nechápu, kdo otevřel myšlenkám vrátka, že tady básním o geniálně vydatných omáčkách, které sice žaludek potěší, ale postavě nepolichotí.
A za všechno může holandská omáčka! Tak už to na tom světě chodí. Rozkoš nebývá bez rizika, omáčka zase bez kalorií.
Hebká, krémově žlutá omáčka vyšlehaná ve vodní lázni, plná žloutků a másla, jemně dochucená pár kapkami citrónové šťávy a kořeněná solí a špetkou bílého pepře. Když k základní holandské omáčce přidáme nasekanou šalotku, estragon a kerblík, promění se v omáčku Béarnaise, která svádí k tomu, myslet si, že pochází odněkud ze švýcarského Bernu. To by byla chyba lávky, protože vznikla v regionu Béarn, který leží v bývalé provincii département v Pyrénées-Atlantiques, což je v jihozápadní Francii. Existuje variance na Béarnaiskou omáčku, které se říká Choron. Vykouzlíte ji velmi snadno. Stačí vypustit ze základní béarnaiské omáčky bylinky a přidat trochu tomatového pyré. Omáčka chytne barvu jako nebe plné červánků. Kápneme-li do holandské omáčky pár kapek pomeranče (toho krvavého) a špetku jemně nastrouhané pomerančové kůry, promění se v omáčku Maltézskou. Zjemněte holandskou omáčku šlehanou smetanou, odmění se vám další verzí omáčky, zvanou Mušelín. Holandská omáčka se mi jeví jako matka, co se jí za sukni drží kopa dětí. S celou svou rodinkou je připravena ochutit trochu té křehké jarní zeleniny a delikátně připraveného masa a zatížit nás sice pár kaloriemi navíc, ale poskytnout nám vřelou a všeobjímající náruč zaručené gurmánské rozkoše. Stahuji svou obžalobu a budu OMÁČKY – tekuté poklady – raději obhajovat. Každou omáčku je potřeba umět správně vyladit, jinak její chuť nebude harmonická. Jdu si ladit do kuchyně a vy se mějte pěkně a s dietami to zas tak moc nepřehánějte 😉
Začínat s dietou na víkend je pošetilé. Tak až od pondělka. Tělo promine.
Co dobrého, jarně naladěného jste si dali (dáte) vy?
Že by šťovík a krustička z vinných listů? 😉
Ooops, a olivky jsou z Řecka .. řekla bych 😉
MaLenka:
parádní tipy, ale není to ono 😉
1) hrášek nebo mungo, 2) šlupky z hroznú, 3) francie
Trefila jsem se alespoň v něčem Šárko? 😉
Výhonky vypadají na hrášek, krusta je nafialovělá jako borůvky, a takhle vypadaly bio olivy z Itálie, co jsem nedávno chutnala…:-)
Hallo Sarko, tak tento syr jsem si casto kupovala ve Svycarsku u naseho znameho Itala. Ta krusta je hroznova trest. Je to vynikajici syr, i kdyz ne zrovna laciny. Navsitivila jsi moji domovinu ? Podle tech elsaskych sparglu bych tak soudila. Ty klicky jsou podle mne asi hrasky. Pekne pozdravy Tobe a Edovi zsilaji Voser\’s z Weinviertel
Zdravím všechny tipaře 🙂 První trefa do černého přišla od luckydiny. Ufa jako první rozluštila záhadu původu oliv. Eva svým tipem všechno potvrdila. Ovšem MaLenka nebyla s tou sýrovou krustou moc daleko. Od listů révy k hroznům byl jenom kousek 🙂
Díky všem zúčastněným, gratulace úspěšným!
Výhonky patří hrášku – křupavá a sladká záležitost, doporučuji.
Krusta na italském sýru od Beppino Occelli (z kozího a kravského mléka) je z hroznových slupek a vína Barolo. Mimořádně lahodná záležitost. Sýr má překvapivě příjemnou a intenzivní chuť po vlašském ořechu, krásně podbarvenou červeným vínem.
Olivy – malé, ale delikátní – odrůda Taggiasche, chlouba italské Ligurie. Zvláštností je, že se sklízejí v různé fázi zralosti, proto to v jedné skleničce hraje mnoha odstíny barev. Doma jsem našla ještě pár suvenýrů z loňské dovolené, kdy jsem si ligurské pobřeží téměř celé projela a projedla se všemi ligurskými zázraky. Hned bych jela znovu.
Eva Voser:
Zdravim do Weinviertel! Spargel jsem poridila tady, ale bylo to vice mene velkou nahodou. Nejsi daleko od pravdy, do Svycarska se zrovna chystame. Vyrazime v patek, pomalu balime na cestu. Do Basileje jedeme pres Alsasko, uz se na tu hojnost sparglu tesim. Obzvlaste v kombinaci s mistnim vinem.
Tento italsky syr je vynikajici – pry nejlepsi opily syr! – s vyrobcem i s tebou souhlasim 🙂 Nakoupila jsem si toho od Beppino Occelli vic, zvlastne delikatesni je ale to jeho maslo. To je maslova pohadka z te nejlepsi smetany a pravem se radi k nejspickovejsim maslum na svete. Kdyz se neco dela srdcem, jde to poznat. U syru to je vzdycky srdecni zalezitost 🙂
Ja i Edy Vas moc zdravime a prejeme krasne jaro. Sarka
Tak u nás byl včera shodou okolností květák s holandskou omáčkou, která je u mě asi prokletá, protože při její přípravě vždycky rozliju máslo nebo tak něco, včera se mi vymrštila metlička z rendlíku a na své rotující cestě stihla potkat větší část linky, podlahy i mého oblečení. Zbylá omáčka ale byla fajn:) Postup dodržuji podle Julie Child, kde jsem si právě včera četla o maltézské omáčce i jejích dalších sestřičkách… určitě je ještě co zkoušet:)
Trochu holandské omáčky poztrácet cestou do talíře se jeví jako důmyslné dietní opatření, jak nepřibrat 🙂 V tomto případě to bylo ještě s neplánovaným sportovním výkonem, protože úklid dá zabrat! :-)))
P.S.
Kulinární požitek bez výčitek svědomí !
Není sýr jako sýr 🙂 to můžu potvrdit i ve Francii je velký rozdíl sýrů v supermarketech a na horách na malé farmě… Jsou to nebe a dudy.
lukas:
Co všechno se v chuti sýru odráží je skoro nepopsatelné. Jak se zataví do plastikového supermarketového obalu, je to pro něj jako vězení. Když pak vyjde ven, hodně z něj chybí.
P.S.
Miluji farmáře! 😉
Dostal se mi do ruky sýrový zázrak a jako zázrakem jsem objevil na netu váš článek. Až ho večer zakrojíme, vzpomenu si na vás :o)
Karel:
Ten sýr je jedním slovem báječný! Určitě mu nechyběla dobrá společnost v podobě vynikajícího červeného vína a byl to příjemný večer 🙂
Nedávno jsem na tento sýrový skvost kápla v Makru. Konzumace proběhla ve společnosti letního růžového vína a nemělo to také chybu :o)
I am trying to find a laptop with a pcmcia position for my internet access card. Having problems obtaining what slot machine games have been in most notebook computers. Any suitgsegons?