1. Květen 2009 v 1.28, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Zahrada a bylinky • Počet komentářů: 14
Popenec břečťanovitý alias kundrlátek
POPENEC BŘEČŤANOVITÝ lidově zvaný KUNDRLÁTEK – tím ovšem lidové názvy nekončí, je jich mnohem víc. Teď mi řekněte upřímně, kdo z vás se v té změti proměnlivých lidových názvů vyzná? Protože se v mých recepturách tradiční bylinky objevují, není od věci zařadit je do rubriky „Bylinková zahrada“ a představit je těm méně zkušeným experimentátorům se starými českými recepty. Když otevřete starou kuchařskou knihu po babičce, budete se v záplavě podivných výrazů snadněji orientovat.
POPENEC BŘEČŤANOVITÝ, OBECNÝ (Glechoma hederacea) – budra, kadeřník, kondelík, kondrábek, kondrlík, koudelík, kundrábek, kundrásek, kundrátek, kundrlátek, kundrtálek, kunrábek, kunrátek, moďátka, openec, oponec, opoňka, popenec, poponec, popoňka, popounek, pupenec, švýcarský čaj, vopenec, voponec, vopuňka, zádušník, zemní břečťan, zemský břečťan.
Popenec se objevuje v lidovém léčitelství již ve 12. století, kdy babky kořenářky vařily z popence tzv. švýcarský čaj.
Pokud nemá vaše zahrada podobu golfového trávníku, dost možná po této bylince šlapete. Obohaťte svůj jarní jídelníček o popenec, v těchto dnech si tam určitě vesele roste trvalka s drobnými modrofialovými květy a ozdobně vykrajovanými lístky. Hledejte ji od března do června, nejkvalitnější je časně zjara těsně před rozkvětem. Dívejte se po ní na kraji lesa, v lukách a neposečených zahradách. Dosahuje výšky 10 až 30 cm, sbírají se listy a na jaře celá rostlinka i s kvítky. Má vynikající kořenící vlastnosti. Kořenit s ní můžete všechny slané pokrmy (polévky, maso, omáčky). Chuť je jemně kořenitá a leží někde mezi šalvěji a bazalkou. Konzumujeme ji čerstvou jemně nasekanou nebo ji můžeme i sušit a poté nadrtit na prášek.
Popenec je léčivka, která se může pochlubit množstvím silic, hořčin, tříslovin, minerálů a vitamínů, zejména vitamínu C. Jeho působení jako léčivky se doporučuje na žaludeční problémy, čištění krve a rozpouštění hlenů.
I když je nejtradičnější českou bylinkou majoránka, petrželka a pažitka, určitě není na škodu vyzkoušet bylinky z naší přírody. Když se jídlo zelená, je hned veselejší.
Pokrmy, kvůli kterým jsem se pro tuhle bylinku shýbla do trávy a utrhla ji:
Velikonoční nádivka podle staročeského receptu
Bez vůně bylinek by nebyla dobrá domácí kuchyně. Dobrá domácí kuchyně dělá tu správnou vůni domova. I s malinkou bylinkou se podaří velké věci, proto je škoda nedívat se do trávy, po čem to vlastně šlapeme :-)
Nahrávání ...
1.5. 2009 v 21.09
Popenec je také moc chutný v jednoduché jarní pomazánce z čerstvého krémového sýra nebo pomazánkového másla. Do ní se hodí přidat i další jedlé plevele z běžného jarního trávníku, dokud jsou ještě drobné a křehké. Patří k nim například bršlice kozí noha, jetel plazivý, kokoška pastuší tobolka, lebeda rozkladná, ptačinec žabinec, merlík a řada dalších. Spoustu zajímavých informací o tradičním i netradičním využití aromatických a léčivých rostlin jsme se s ChilliJulií vloni dověděly v Lipce, další kurz bude zase až v roce 2010.
2.5. 2009 v 0.42
Helli: Těmto plevelům to sluší víc na krajíci chleba s máslem než v trávníku :-) V našem sadu to vypadá, jako když se vysypal obrazový materiál z pořádně tlustého herbáře, najdu tam snad všechno. Problém je s těmi lidovými názvy, protože česká vynalézavost pro pojmenování nezná mezí. U nás babky kořenářky ještě nevymřely, tak na co si nepřijdu s atlasem léčivek v ruce, to si nechám představit od znalkyň bylinek z první ruky :-)
2.5. 2009 v 8.53
@gurmanka: jen davej pozor aby si omylem nesnedla neco spatnyho :-) pak stravis vetsinu casu na mistech kde i pan kral chodi pesky ^_^
2.5. 2009 v 13.48
květen: To je riziko podnikání :o) Než něco pošlu do svého zažívacího traktu, podrobím to důkladné kontrole. Přinejmenším mám jistotu, že je to poživatelné. Ostatní rizika nelze vyloučit :-)
2.5. 2009 v 16.13
popenec taky mám, některé lidové názvy jsou stejné pro víc bylinek, záleží na kraji a někdy se mění i názvy botanické, čert aby se v tom vyznal, vždyť jenom popenec má víc názvů-někde se uvádí jako popenec obecný, břečťanovitý nebo břečťanolistý, já si vždy tiše zanadávám, ať už se páni botanici laskavě dohodnou a přestanou nás mást, popenec se asi s žádnou jedůvkou splést nedá, většina hluchavkovitých je jedlá, zrovna dnes jsem na dvorku porost popence trošku zmenšila
2.5. 2009 v 22.30
luckydina: Popenec je plevel, který umí opanovat celou zahradu :-) Všimla jsem si, jak si nekontrolovaně roste v našem sadu. S názvy je potíž, páni botanici nám někdy motají hlavu, ale není to nic proti lidové tvořivosti názvů. Tam naši předci hýříli fantazií nevídanou :-) Konečně jsem si kolem popence udělala trochu jasno. Posvítit si musím na další reprezentanty z říše jedlých léčivek :-)
3.5. 2009 v 13.20
gurmanka: o využití planých rostlin v kuchyni se zajímám už hodně dlouho a razím zásadu, proč pít někdy fakt odporný čaje a hubit plevel chemicky, když ho můžeme sníst
4.5. 2009 v 23.54
luckydina: Tak to je naprosto vynikající zásada :-) Zrovna si vařím čaje z mladých lístků meduňky, protože se mi potvora rozlézá mimo vymezené území. Jen tak vytrhnout a hodit na kompost si nezaslouží.
6.5. 2009 v 14.46
Popenec je výborný v kombinaci s lístky fialek, který ch je teď taky všude plno.
Helli, prosím, mohlabys napsat něco bližšího o kursu v Lipce? Díky
6.5. 2009 v 18.18
sigrid: Na voňavé fialky by se nemělo zapomínat. Náš travní koberec je posetý voňavými fialkovými lístky :-) Mohla bych je brát za plevel, který kazí trávník, ale mám pro ně taky velkou slabost. Kurs v Lipce musel být zajímavý – snad nám k němu Helli ještě něco bližšího napíše. Taky se na její zprávy budu těšit.
8.5. 2009 v 7.59
Sigrid, Šárka:
Kurz, o kterém jsem se zmiňovala, proběhl vloni 17. května v Centru environmentální výchovy Lipka v Brně (http://www.lipka.cz) pod názvem „Bylinkárna (o využití léčivých a aromatických rostlin i netradičním způsobem)“. Po prohlídce zahrady s výkladem a povídáním o léčivkách a bylinkách pro kuchyni, o jejich sběru, sušení a uskladnění jsme si zkusili vlastnoruční výrobu mastí, bylinkových olejů a octů, bylinkového másla, bylinkových koupelí a solí, fermentaci, ochutnali jsme bylinné likéry a netradiční bylinkové pokrmy. Moc pěknou reportáž se spoustou fotek najdete u ChilliJulie v archivu z června 2008 (http://chillijulie.cz/plevel-je-in.html). Bylinkárna se na Lipce pořádá ve dvouletých intervalech, aby bylinky na zahradě stihly po takovém intenzivním kurzu zase dorůst. :-) Další kurz bude tedy opět v roce 2010. Já osobně na něj určitě půjdu znovu.
9.5. 2009 v 11.27
Helli, tak to jsi zkušená bylinkářka :-) Až absolvuješ ještě ten další kurs, bude z tebe odbornice. Já pobíhám po zahradě s encyklopedií plevelů. Některé nemilosrdně nabídnu ostrým zubům sekačky, jiné sním. V podstatě se pořád jedná o likvidaci nežádoucích plevelů, ale s některými si pohraji v kuchyni, jiné skončí ve svěrném koši sekačky a na kompostu.
11.5. 2009 v 1.38
tak koupil jsem si knizku o bylinkach a je v ni i kapitola o jedlych bylinkach. tak to jdu honem vyzkouset, kdyz je na zahrade ted tak pekne :-)
11.5. 2009 v 9.40
oleo mac: To člověk tu zahradu hned uvidí jinýma očima. V podstatě zjistí, že na ní neroste vůbec žádný plevel :-)