16. června 2011 v 12.04, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Čtenářská soutěž, Něco pro duši, Rande s gurmánkou, Z Vaší domácí kuchyněPočet komentářů: 14

Štítky: | | | | |

Letní soutěž – o jídle plném vášně a o vášni pro jídlo

Grand Marnier 

„Kdo v lásce vášeň ohluší, přijde o srdce i o duši,“ řekl Anatole France. Za lásku ani za vášeň se nemusí nikdo stydět – malé afrodiziakální intriky k ní patří. Zalovte v paměti a vyčarujte v kuchyni nějaký kouzelný a vášnivě dobrý pokrm, na který si můžete vsadit! Snaha bude korunovaná  pěknou knižní cenou.
Jste-li majitelem romantické duše a máte chuť na příjemné čtení o lásce, milujete Itálii a nedržíte zrovna dietu, neváhejte a zapojte se s námi do letního klání. Těším se na všechna vášnivě dobrá jídla.
3 knihy z nakladatelství Motto z edice – příběhy psané s chutí – Říkal jsi ti amo – už čekají na své výherce. Stačí zaslat fotografii s receptem, který bude splňovat pravidla soutěže. Soutěžíme do konce měsíce července 2011 – 1. srpna se klání uzavírá.
 
Jaké jsou podmínky soutěže?
V životě stačí kapka rafinovanosti a máte eso v rukávu. Co vy víte, jestli vám to nakonec neovlivní příjemně i letošní léto? :-) Představa, jak vám objekt touhy leží u nohou je roztomilá, ale já si nedělám na něco takového už delší dobu naději. Mám totiž hysterického psa a ten se o pozici u mých nohou s nikým dělit nehodlá. To nic nemění na tom, že ráda vařím s nadějí, jako by to místo bylo volné :-)
 
"palačinky s ovocem"
Třeba takové obyčejné palačinky … s fíkovou zavařeninou a s nenápadnou hromádkou čerstvě podušených meruňkových plátků na másle ochuceném levandulovým medem a s kapkou Grand Marnier. Podávejte na levandulovém ubrusu přimo u rozkvetlého levandulového záhonu. Vůně je mocná čarodějka! :-)
  
 
V čem letní soutěž spočívá? Zašlete na adresu info@gurmanka.cz fotografii jídla připraveného s láskou (i s receptem), o kterém si myslíte, že kdyby bylo podáváno někomu milému, tak ho do svých milostných sítí lapíte. Staňte se bohyní či vládcem kuchyně a nastražte na talíř pěknou afrodiziakální past. To, že láska prochází žaludkem je známá věc a nedá se pochybovat ani o tom, že rozžhavený domácí krb sice zahřeje, ale to pravé teplo domova udělá až horká plotna a příjemná vůně stoupající od prostřeného kuchyňského stolu. To je holt marné. Někoho rozvášní pořádně udělaný kus masa a nic se s tím nedá dělat.
 
 
Zkuste ho třeba nachytat na pečená kachní prsíčka s kouskem horkého bramborového koláčku ovoněného tymiánem. Kdyby to nezabralo, přidejte hromádku bramborových noků s ořechovým máslem a podávejte s omáčkou připravenou ze solidního červeného vína.
 
 
Koření zvyšuje toužení, klidně můžete zkusit zapůsobit rafinovaně pepřem a medem či svůdnou vanilkou. To už je jen na vás.
Řecká bohyně lásky, krásy a plodnosti – Afrodité – byla velmi vynalézavá a svým milencům podávala kouzelné nápoje zvyšující jejich touhu. Fungovaly tak dokonale, že z jejího jména vznikl termín „afrodiziakum“, používaný pro označení všech prostředků k povzbuzení sexuálního vzrušení a libida. Víra v afrodiziaka byla a je poměrně značná a již od pravěku s nimi lidé experimentovali a snažili se erotické prožitky zvýraznit všemožnými způsoby. A k tomu jim velmi dobře sloužilo i rafinovaně připravené jídlo, které umělo okořenit milostný život.
 
 
Nastražená sladká past, co není zase až tak sladká, jak vypadá. Základem je malá porce poctivě připraveného italského klasického dezertu – tiramisu. Přikrášleno čarovným plodem physalis (mochyně peruánské), levandulovým květem, kouskem čokolády z kategorie Grand Cru a nezbytným huňatým kožíškem z báječně hořkého holandského kakaa, co má tu nejlepší pověst. Rázem se dezert na lžičce promění v explozi jedinečných chutí … Víte, že slovo tiramisu se dá přeložit ve smyslu „zvedni mě!“ – a není tím myšleno zvednout někoho ze židle :-) 
 
Závěrečné shrnutí:
Ve hře jsou tři knihy autorky Evy Rýznerové, Říkal jsi ti amo (více o knize se dočtete zde) – měla jsem tu čest být knize kmotřičkou a udělala jsem to moc ráda. Tímto zdravím milou autorku ;-)
Jak se zúčastnit? Stačí poslat na adresu info@gurmanka.cz fotografii rafinovaného pokrmu i s receptem. Jak už jsem zmínila, někoho rozvášní dobře připravený biftek, někomu stačí jahody a šampaňské či hříšný kousek čokoládového dortíku, proto se v této soutěži fantazii meze nekladou. Tak jako v lásce :-)
 
Přišla mi na mysl výborná klasická italská veselohra: Chléb, láska a fantazie – dnes pamětnický italský film, kde v hlavní roli exceluje Vittorio De Sica, neodolatelný svůdce žen (geniálně ho nadaboval Miloš Kopecký) po boku s nefalšovanou ikonou vášně a smyslnosti, Ginou Lollobrigidou, která je ozdobou filmu. Při vaření ani v lásce se bez fantazie nikdo neobejde! 
 
Ukončení soutěže jsem naplánovala na 1. srpna. To aby měli výherci čas přečíst si knížku někde u vody a zpříjemnit si tak zbytek léta.
 
  
  
Závěrem je tu jedna tajná rada pro dámy co nemají v oblibě kuchyňské čarování. Největším afrodiziakem pro muže je „žena“ :-)
 
Třeba nefotíte a nestihnete nic uvařit…  Nevadí! Klidně nám nějaké své tipy na afrodiziakální pasti z kuchyně můžete nechat v komentářích. Budu se moc těšit a přeji všem báječně prožité léto.
Soutěž byla ukončena, ale mimosoutěžní příspěvky v duchu samotného soutěžního zadání můžete poslat i nyní. Děkuji všem zúčastněným, gratulace třem výhercům (rozhodla o nich přímo autorka knihy).

Reklama

Zde si můžete objednat mou kuchařskou knihu Rande s gurmánkou v české kuchyni.

V případě objednávky na www.titanovepanve.cz uveďte prosím na podporu našeho webu
v políčku pro poznámku heslo "Gurmanka".

14 komentářů k příspěvku „Letní soutěž – o jídle plném vášně a o vášni pro jídlo“

  1. happy.lenulka říká:

    jééé letní soutěž… blog znám chvíli a toto je první aktuální soutěž. Ráda se zúčastním… protože je dost času, tak musím prvně vyzkoušet na svém snoubenci, co za jídlo ho pořádně rozpálí ;-) a pak se s Váma podělím o receptík s fotkou :-)

  2. Gurmánka.cz říká:

    happy.lenulka:

    Budu se těšit :-)))

  3. Hanka H. říká:

    Krásný nápad na soutěž a parádní fotky!

  4. Noname říká:

    Dobrý den, už dlouho jsem vám chtěl složit poklonu za všechny vaše pěkné fotky. Díky nim jsem se začetl i do textů a musím si přiznat, pobavil ses chlapče a dostal chuť na pár experimentů k utišení hladu. Znovu k fotkám. Oceňuji váš přístup, neboť nemám rád strojená aranžmá a zbytečně vyumělkované fotky na stále stejném kusu dřevěného podloží, které o atmosféře domácí kuchyně příliš mnoho neřekne a jde poznat, že se tu někdo snažil inspirovat v barevném plátku food magazínu. Bohužel jeho fotografická výbava nedosahuje na kvalitu profesionálních fotografií, což je pochopitelné. I když se mi mnohdy takové fotky líbí, je to marná snaha, které chybí punc originality a potratila se cestou po zdařilé kopii i osobnost autora. Líbí se mi ta vaše přímočará cesta. Vaše fotky mezi ostatními jdou poznat. Je vidět, že bydlíte v úžasném prostředí, protože tu vaši kamennou zeď jsem si zamiloval na první pohled. Vy máte doma originální fotoateliér pod širým nebem, který bych si sám přál. Zdravím z pražského fotoaťasu. NN

  5. HaF říká:

    Téma soutěže je zajímavé! Jen jsem na tom podobně jako u vás doma – místo u nohou je obsazeno čtyřnohým chlupatcem a v kuchyni se ode mne nehne. Navíc manžel je už občas rozmlsaný a dobrou domácí stravu považuje za ty roky za samozřejmost. Asi ho budu muset chvilku krmit kupovanými polotovary a pak mu naservírovat něco opravdu delikatesního!

  6. Gurmánka.cz říká:

    Hanka H.: Děkuji :-) Snad se bude soutěž líbit – knižní ceny za to rozhodně stojí!

  7. Gurmánka.cz říká:

    Noname:

    Tak to se až červenám :-) Samozřejmě děkuji za milá slova, protože od profesionála to potěší dvojnásobně. O texty tu jde v první řadě, ale celé to kuchyňské počínání je potřeba ohodnotit i pohledem, který bývá zcela zásadní. Jíme přeci i očima :-) Z toho důvodu se všichni na svém webu snažíme naservírovat i obrazový doprovod. Pokud je autentický, má to smysl. Ono na to aranžmá v podstatě při tom všem kuchtění moc času nezbývá. Většinou nikdo z nás to vaření nemá jako hlavní náplň svého života, jídlo připravuje jednak z nutnosti, ale pořád pro radost. Inspirovat se všude možno je přirozené, to se nedá nikomu zazlívat, protože člověk nadšený pro svou věc nasává všechno kolem a potom se všechny ty dojmy přetransformují do jeho vlastního počínání. Nakolik se kdo nechá ovlivnit a nakolik si kdo jde vlastní cestou je už jenom na něm. Já se ráda nechávám ovlivnit prostředím kolem mě. Mám to štěstí, že na přírodu si mohu dnes a denně sáhnout a tak se jí moc ráda nechávám obklopovat a naučila jsem se jí naslouchat a respektovat. Přestávám v zimě toužit po borůvkách, protože patří výhradně k létu. Je tolik možností měsíc po měsíci ochutnávat to, co se urodilo k našemu potěšení a mám radost z toho, že nepatřím mezi vybíravé a všechno dobré mi voní. Naší velkou kamennou zeď jsem si oblíbila a dost často v těch místech i fotím. Je to dáno tím, že je v bezprostřední blízkosti mé letní kuchyně, tak s jídlem nemusím nikam moc daleko běhat. Pokud jde o mé fotografie, jsem stále jen nadšený amatér a po svých vzorech s respektem pokukuji a těžko bych si někdy představila, že dosáhnu jejich kvalit. Rovni jsme si možná v tom jednom. Máme nadšení pro věc, kterou děláme :-) Takový komentář, jaký jsem právě od Vás dostala, je mi obrovským potěšením. Děkuji! Mám radost, že to co dělám, má smysl a lidem to snad přináší i trochu radosti s mírným užitkem (pakliže se pustí i do vaření :-)
    Zdravím do toho Vašeho fotoaťasu. Šárka

  8. Gurmánka.cz říká:

    HaF:

    Hanko, myslím si, že je to téma velmi široké a dá se toho vymyslet opravdu hodně :-) Chlupáči v kuchyni jsou neodmyslitelnou součástí. Jakmile se tam něco děje, nikdy nemají absenci :-) Jako u nás doma.
    Diagnózou „rozmlsanost“ můj muž trpí také :-))) Bude potřeba udělat nějaké opatření a oživit i dobrým jídlem omámené a okouzlené chuťové buňky, které už si nepamatují, jak to chutná, když se doma nevaří a zhltne se nějaký ten kupovaný polotovar.

  9. Pavla říká:

    Že by to Flo takhle zvrzala pokaždé?

    Přidávám k tématu o vaření s láskou malé zamyšlení nad mou návštěvou ve vychvalovaném Bistru Florentýna. I když se někdo doslova „láskou“ zaštiťuje, druhý ji tam objevit nemusí. Nebyla jsem z ochutnaných pokrmů vůbec nadšená. Nějak jsem tu kopu lásky přehlédla, ale i tak si myslím, že kdo vaří s láskou a rád, ten musí být vaší soutěží potěšen a já si řekla, že se přidám :o)

    Když do Bistra Florentýna zabrousí náhodný chodec, jistě netuší, kde se to ocitl. Nejspíš si maximálně vybaví, že v těchto místech dříve fungovala restaurace a music bar Kuře v hodinkách. Nebýt nového rozmáchlého nápisu nad vchodem, z ulice by člověk skoro nic nepoznal, i ten „music bar“ je dosud vyveden charakteristickým písmem napodobujícím ozubená kolečka. Oč je interiér podniku nudnější, o to rušněji se hlásí jeho webové stránky. Ostatně i uvnitř cestou k toaletám stále ještě narazíte na plakát inzerující Pražské jazzové dny léta páně 1979… Music bar tedy zřejmě přežil se vším všudy, co ale restaurace? Stran dekorace se majitelé drželi poněkud při zemi: holé, šedobéžové stěny s tmavším válečkem, u stropu dvojice „křišťálových“ lustrů, tedy spíš lustříků, na zemi nenápadné, asi též původní dlaždice, stejně jako proti vchodu tmavý, nepříliš funkčně působící bar. Oč je interiér podniku nudnější, o to rušněji se hlásí jeho webové stránky. Nezasvěcenec opravdu nemůže tušit, že pod všudypřítomným heslem „Vraž do toho kopu lásky“ tepe nejen blog.Florentýna.cz, Diskusní fórum, chat, Facebook, ale i virtuální Bistro Florentýna včetně Receptů z Bistra. Za celým projektem hledejme pochopitelně ženu – Janu Florentýnu Zatloukalovou alias Flo, autorku momentálně rozebrané Kuchařky pro dceru, kterou pozornější návštěvník najde vystavenou hned vedle vchodu do restaurace (kuchařku, nikoli dceru ani autorku). Všechna ta virtuální realita nás dost znejistěla, a tak jsme se rozhodly jít a bez velkých štráchů si objednat hmatatelnou ukázku přetřásané gastronomie. Těžké vybírání Tak zaprvé, jídelníček Flo působí fantasticky – nevšimly jsme si vůbec ničeho, co by nás alespoň trochu nepřitahovalo. Navíc se zaklíná čerstvými sezónními surovinami (odolá málokdo) a tradičními poctivými postupy prvorepublikové kuchyně (těm asi neodolá nikdo). Výběr je zkrátka fuška. Nakonec se rozhodujeme pro česnekový krém, pečené kuřátko s mangoldem, nádivkou a bramborovými chrupínky a pečenou kachnu s červeným zelím s jablečným moštem a bramborovými lokšemi. Prezentace polévky je zdařilá, uprostřed talíře jsou do kříže vyskládány dva dlouhé plátečky opečené bagety, povrch zdobí kousky křupavého zeleného kadeřavého salátu, pár kapek oleje, dvě snítky rozmarýny a plátky opečeného česneku. Krém je patřičně hustý, chuťově hodně výrazný, nicméně tepelná úprava, jíž tato aromatická cibulovina prošla, příjemně otupila její zasyrova dost agresivní říz, takže nemusíme mít obavu, že by se po konzumaci od nás spolucestující v metru s odporem odvraceli. Není zkrátka co vytknout, polévka po všech stránkách potěšila. První z hlavních chodů obnáší polovinu baby kuřátka s loužičkou vlastní šťávy; sekaný mangold ochucený smetanou a česnekem bohužel cestou z kuchyně poněkud vychladl, ale jako méně obvyklá varianta špenátu má rozhodně šmrnc; žemlová nádivka dárkově balená do plátku prosciutta chutná jako doma (pokud ji člověk ovšem umí udělat), klidně by jí mohlo být i o centimetřík víc, žádnou snahu o minimalismus jsme zatím nepozorovaly. Tzv. chrupínky (pod tímhle názvem jsme si původně představovaly něco jako drobné snídaňové cereálie) jsou vyloženě lahodnou záležitostí. V reálu jde o čtyři velké smažené bramborové krokety šiškovitého tvaru, zjemněné parmezánem, ke kuřeti možná trochu nestandardní, ale samy o sobě opravdu vynikající. Útok sádlem Servírka se kajícně omlouvá a nabízí jako hojivou náplast domácí těstovinové pirohy s tvarohem Mezitím se těšíme na kachnu, ovšem jen do chvíle, než nám přistane na stole. Talíř se totiž zoufale topí v moři omastku a důvěru nevzbuzuje ani stehno, na které náš pohled padl jako první: kůžička nepůsobí křupavě, nýbrž poněkud seschle, což snad má kompenzovat zmíněný tuk (?). Na povrchu ještě ke všemu nacházíme zbytky peří. Při zakrojení skoro nelze odervat maso od kosti; v ústech pak chutná tak tuze a nedobře, že jeho konzumaci po několika marných pokusech vzdáváme. Co naplat, že bramborové placky (samy o sobě chutné) jsou nasucho pečené, když celý chod je doslova prostoupen sádlem. Červené zelí, byť trochu mdlejší chuti, naopak není špatné, ale obava o žlučník nám velí vrátit celou kreaci zpět do kuchyně. Prvotní nadšení střídá zklamání. Servírka se kajícně omlouvá a nabízí jako hojivou náplast domácí těstovinové pirohy s tvarohem. Z profesionálních důvodů chceme dát Florentýně ještě šanci, tak tedy – sem s nimi! Donesená náhrada však náš dojem moc nespravila – pirohy, sypané osmaženou zelenou cibulkou, jsou bohužel uprostřed rozvařené, kašovité, zkrátka nepovedené. Už bez valného nadšení testujeme dezert – menší čokoládovou kostku s lístkovými oříšky a hromadou šlehačky. Po pravdě řečeno neurazil, ale ani nijak neomráčil, snad proto, že byl tvrdší, než je nutno, což spolu s nadýchanou šlehačkou vytvořilo trochu nežádoucí kontrast. Káva byla dobrá. Když si to tak celé vybavujeme znovu, přijde nám, že 1) interiér na hosta působí poněkud smutně a moc ke stimulaci chuťových buněk nepřispívá. 2) Kuře sice zabodovalo, ale kachna zcela propadla. 3)Tvarohové pirohy, které by rusofil nazval spíš pelmeně, nebyly nic moc. 4) Dezert tuhý a jeho celkové vyznění nesourodé. Nějak se nám ale nechce věřit, že by to Flo takhle zvrzala pokaždé. Vzhledem k tomu, že nám unikl králík s polentou (v den naší návštěvy údajně vyčerpaný), pečená pražma a několik dalších lákadel, možná se do Bistra Florentýna ještě někdy vypravíme… Pevně doufáme, že příště to bude lepší. Vzkaz hostům Těšte se na sympaticky sestavený jídelníček a přátelské ceny (za popsaný oběd jsme zaplatily 539 korun). Vzkaz podniku Pokud je kuchaři líto neservírovat výpek z kachny, nechť jej nalije do kdysi běžně používaného omáčníku – pak si host může dopřát přesně tolik, kolik je mu libo. Bistro Florentýna Adresa: Seifertova 26, Praha 3 http://www.florentyna.cz Tel.: 222 734 212 Otevřeno: PO – PÁ 11.00 – 22:00, SO – NE 12:00 – 22:00

    Odkaz: http://www.ceskapozice.cz/magazin/gastro-index/ze-flo-takhle-zvrzala-pokazde

  10. Gurmánka.cz říká:

    Pavla:

    Když se něco dělá s láskou, vždycky se to pozná :-) Soutěž je určitě moc fajn, sešlo se ve schránce pár prima nápadů, které se brzy objeví na stránkách.

    Recenzi jsem četla, díky za odkaz, ale neseděla jsem u stolu, tak nemohu výkony Bistra Florentýna v tomto konkrétním případě posoudit, ale věřím tomu, že to tak mohlo být. Bohužel s nedostatky v restauracích se můžeme setkávat bez výjimky všude. Nezáleží na tom, zda podnik vede profesionál či nadšený amatér.

  11. Madla říká:

    Opravdu bezvadný nápad s letní sexy soutěží. Tolik hkrásných fotografií a lákavých dobrůtek z článku mě opravdu navnadilo, jen u mě je ta prezentace a fotografické „umění“ dost kamenem úrazu. A také mám stejný problém jako HaF, i po těch pár letech manželství je můj drahý tak rozmlsaný, že každodenní vaření a pečení bere jako samozřejmost. Ještěže to člověka zatím baví :-)
    Chlupatce u nohou tiŠárko závidím, jako svobodná jsem si život bez psa nedovedla představit a teď, nejen, že jsem bez psa, ale musím se sžívat s kočkou, kterážto šelma mi k srdci nepřirostla.
    Tak pěkné afriodiziakální léto všem milovníkům dobrého jídla a dobrých knih!

  12. Gurmánka.cz říká:

    Madla:

    Léto si žádá nějaké uvolněné téma :-) Pokud jde o kočky, tak jsem ještě nedávno měla doma kocourka a musím říct, že ač jsem milovnice psů, přirostl mi nesmírně k srdci a líbila se mi ta jeho samostatnost a vznešenost. Kočku prostě nikdy nemůžeme vlastnit. Ona se jenom milostivě uvolí s námi žít. Naučila jsem i naše lovecké psy nejít naší „domácí“ kočce po krku. Šlo to ztuha, ale zvládlo se to. Určitě si k sobě cestu najdete! Když to nepůjde jinak, tak něco skvostného uvaříš a kočka se zblázní blahem a bude ti do konce života spokojeně vrnět u nohou :-) Krásné léto i tobě! Aby bylo opravdu krásné, nějaké ta pěkná kniha k létu vždycky patří.

  13. Olinka říká:

    Taky mám na bytě jednu takovou sviňu – pardon sviňáčka:-) kočky jsem vždycky doslova nenáviděla, ale tento malý hajzlík je většinu času moc milej, taky jsem ho naučila se mazlit, to se mu dřív vůbec nelíbilo. Občas dostane i kus šunky nebo sýra – tím se naučil přiběhnout do kuchyně na zavolání, co kdyby se zrovna naskýtala nějaká dobrůtka? (upřímně řečeno, už jste viděli kočku, která je tohoto – aspoň někdy – schopna?). Minule mě vyděsil, když jsem umývala nádobí a najednou cítím, jak mi někdo nazvedává sukni a maká mi na zadek – to se kocourek jen otíral:-) Takže věřím, Madlo, že i Vám se to povede (ale volba kočka/pes je i pro mě vždy naprosto jasná). Konec OT a k tématu – mám vymyšlený krásný letní recept a jsem vděčná, že mám ještě měsíc času na realizaci, protože v čase zkoušek na takové věci bohužel čas není. Už se na to vaření opravdu moc těším (dnes jsem teda spáchala hovězí vývar, abych nevyšla ze cviku, ale ten poputuje do mrazáku).

  14. Gurmánka.cz říká:

    Olinka:

    Byly doby, kdy jsem si i já myslela, že pes je pes a kočka se mi nedostane tak pod kůži. Dnes to musím přehodnotit :-) Jsou kočky, co mají svou osobnost a to se mi na nich líbí. Razím heslo: nikdy neříkej nikdy. To, že je pro němé tváře z našeho bytu nejzajímavější kuchyně (po měkkém gauči a vyhřáté posteli), je docela jasné :-) Když je vůně praští přes čumáček, nedá se tomu odolat. To chápu ;-)

    P.S.
    Na letní recept se těším !!!

Zanechte komentář