Jak jsem se nechala inspirovat kůží od slaniny a byla z toho dobrá polévka. Na samotném začátku byly brynzové halušky. Až když něco zbylo, na řadu přišla polévka. Takový už je většinou příběh polévek. Pěkný kus masa je na polévku škoda, až když něco zbude, dá se to do hrnce. K tomu se přidá kousek toho, ždibec onoho a když má kuchař fantazii, uvaří dobrou polévku i z obyčejné sekerky. Stačí se inspirovat ruskou lidovou pohádkou 🙂
Polévka je grunt, kdo jí nejí bude špunt! Takhle mě strašila babička, když jsem seděla nad talířem horké polévky a nejevila patřičný zájem, abych ji lžící přemístila do svého žaludku. Bramboračka, houbovka, gulášovka, chlebovka, nudlová, knedlíčková, každý den jiná. O takových polévkách si mohu nechat dnes jenom zdát. Když na kostele bije poledne, u nás doma je plotna studená. Polévka bývala v dobách své největší slávy základem rodinného štěstí a spokojeného žaludku sedm dnů v týdnů. Polévková mísa se tak stala nejparádnějším kusem nevěstiny porcelánové výbavy a stála na stole každičké poledne. S prvním úderem poledního zvonění místního kostela se nadzvedla poklička. “Tak jakou že to dneska máme?” Dnes už pro takové kousky nádobí nezbývá v moderních kuchyních místo a nejrychlejší polévka je prý ta z pytlíku. To je možná pravda, ale kdo tvrdí, že je i nejchutnější, ten lže! Domácí polévka převálcuje všechny reprezentantky od Vitany i borce od Knorru.
Co taková brynzová polévka? Určitě znáte tu s názvem “Demikát” nebo “Čír”. Tak tu vařit nebudu. Voda po haluškách, zvaná haluškovice už taky není. Stačí hrnec s vodou, osolit, vhodit špetku kmínu a kůži od domácí voňavé slaniny. K tomu pár brambor na drobné kostičky pokrájených a dvacet minut povařit. Pro dobrou vůni sáhnu po sklenici sušeného libečku a polévkový vývar rázem voní o mnoho lépe. Maggi zavětří vůni libečku a zbledne závistí. Jen solí je třeba trochu šetřit. Tahle polévka bude brynzová, a jak známo, brynza nám to umí pořádně osolit.
Aby byla polévka vydatnější, zapátrala jsem v domácích zásobách a na pánvičce připravila polévkovou vložku. Dvě cibule nakrájet na vídeňský způsob, což jsou obyčejná kolečka. Zelené křupavé fazolové lusky krátce ovařit v teplé vodě, propláchnout ve studené a než stihnout okapat, rozpálíme si v pánvi lžíci olivového oleje a společně s cibulí fazolky opečeme. Lehce osolíme, jemně opepříme a vybereme z pánve. Co s kapkou olivového oleje, co v pánvi zůstala? Opečeme kostky chleba a vykouzlíme si chlebové krutony. Do zimní polévky jsou jako stvořené.
Na dno talíře posadíme hromádku brynzy, kterou předem můžeme promíchat s malým množstvím smetany. Pro výraznější chuť jsem si přidala špetku chilli papriček. Cpu je skoro všude, protože blahodárně působí na zažívací trakt, ale hlavně proto, abych se mohla zase pochlubit, že jsem si je vypěstovala sama. Loňská úroda byla opravdu bohatá a tak se mé zásoby netenčí 🙂 Rodina si už zvykla a špetka chilli je nerozčílí.
Brynzu v talíři přeliji naběračkou hodně horké polévky, vylovím hrstičku bramborových kostiček, přidám lžíci orestované cibulky a fazolky, k tomu malou hromádku křupavých chlebových krutonů a brynzová polévka během chvilky zmizí. Zbude po ní jen prázdný talíř, teplo v žaludku a vůně po celém baráku. Hned jsem si vzpomněla na všechny ty domácí polévky, které jsem v dobách svého mládí neuměla ocenit. Když babička vařila vydatnou polévku, býval po ní kousek koláče nebo jiná sladká dobrota. Pamatuji si, že moje mamka to dělala zrovna tak. Nebyl důvod na tom něco měnit. Borůvkový koláč s drobenkou a tvarohem přivedl rodinu zase na chvíli na jiné myšlenky a proto nezaznělo zoufalé zvolání, “Nemůžeme mít polévku každý den?” … vyčitavé ticho udeřilo na ušní bubínek … Pár dnů poté, cestou kolem starožitnictví, jsem vzala za kliku, a ven vyšla bohatší o jednu polévkovou mísu.
(Když zmizí polévka, snese se na stůl koláč … jako za starých časů. Máte rádi borůvkový? Z posledních mražených borůvek, kterým jsem podestlala pěkně našlehanou tvarohovou peřinu, aby je náhodou nenapadlo pustit šťávu do křupavého koláčového základu. Chcete-li na křupavý borůvkový koláč recept, najdete ho v mé sladké rubrice )
Když už tu padla zmínka o tradičních brynzových polévkách, neměl by na ně chybět recept. Žádný rodinný doma nemám, ale snažila jsem se vypátrat nějaký velmi původní. Ve staré kuchařce od M. Úlehlové-Tilschové jsem nalistovala kapitolu s názvem “Slovenský koutek”, tam se praví:
Demikát (brynzová polévka)
potřebujeme: 1 litr vody, 1 velkou cibuli, sůl, kmín, sladkou papriku, 2 krajíce chleba a 100 g brynzy
Nejprve pokrájíme oloupanou cibuli a dáme ji vařit do hrnce s vodou, solí a kmínem. Do polévkové mísy nakrájíme starý chléb na tenké plátky, přidáme brynzu a vše zalijeme horkým přecezeným vývarem z cibule. Zamícháme, zakryjeme poklicí a necháme chvilku stát. Poté ihned podáváme, protože brynzové polévka je nejlepší horká.
Čír (polévka s brynzou)
potřebujeme: 1 litr vody, 100 g brynzy, 1 lžičku soli, 1 lžíci cekané pažitky nebo kopru, 80 g nudlí nebo tarhoňi, 30 g sádla
Do slané vody zavaříme nudle nebo tarhoňi. Když jsou těstoviny měkké, přidáme do polévky brynzu, omastíme a přidáme bylinky. Celá příprava této polévky zabere jen 15 minut. (Samozřejmě nesmíme počítat výrobu domácích nudlí nebo tarhoni, protože v době, kdy autorka kuchařské knihy psala, se nechodilo pro těstoviny do supermarketu).
(Zkoušela jsem polévku servírovat též v keramickém hrnci, který se dal předem nahřát do trouby. Pokud nějakou stylovou keramiku máte, téhle polévce to v ní bude slušet mnohem víc, než na obyčejném bílém talíři. Krásný hrnec s pokličkou pochází z keramické dílny Dáši Wallerové. Musím říct, že je to velmi podařený kousek nádobí.)
Nakolik jsou recepty M. Úlehlové-Tilschové autentické, to musí posoudit znalci brynzové polévky sami. Pokud se budou chtít rozdělit o své fígle a vychytávky, napíšou je do komentáře, rázem bude článek o brynzové polévce fundovanější. Já všem znalcům slovenské sousedské kuchyně za každou dobře míněnou radu velice děkuji 🙂 Aby si nás domácí polévka získala, musí být poctivá!
(Tak tohle je můj porcelánový kousek, který jsem objevila u starožitníka.)
Pojďte si udělat hitparádu polévkových mís? Máte vůbec takový kousek nádobí doma? Před časem jsem tenhle nápad uveřejnila pod jedním zajímavým článkem, ale bohužel přišel jen jeden jediný soutěžní vzorek. Sice moc krásný, ale hitparádu z toho neudělám 🙂 Kdo se k nám přidá?
Zdravím, paní Šárko,
díky za tip na polévku, v tomto psím počasí určitě přijde k chuti. U nás v rodině byl stejný zvyk – po vydatné polévce něco z mouky, hlavně v pátek – to byl postní den a maso se nejedlo, ono se vůbec maso dříve jedlo jenom o nedělích a nemyslím si, že to bylo špatně… Hodně se vařily husté zeleninové polévky – fazolová, kapustová, zelňačka a k tomu vdolky, palačinky, nudle s mákem…nebo ovocný koláč. Pokud jde o polévkovou mísu přiznám se, že ji moc nepoužívám, jenom o svátcích, ale potrpím si na pěkné nádobí na vaření, ve kterém se dá i servírovat na stůl. Faktem ale je, že ty mísy mají něco do sebe…:-))
Tausret, i já zdravím! Mohu jen potvrdit, že k pátečnímu postění se přidáváme pravidelně a tento den míváme na talíři rybu 🙂 Když není rybka, tak určitě na pořad dne přijde nějaká polévka, vydatnější salát nebo palačinky. I já nejraději vařím v tom, v čem se dá jídlo nosit přímo na stůl. Naprosto ideální je v tomto případě keramika. Doma mám takové šikovné jednoporcové zapékací misky a různé jiné šikovné kousky nádobí. Pro tuhle svou vášeň musím vyčlenit hodně místa, proto se některé nádobí přesunulo z kuchyně i do jiných prostor domu 🙂 Na svém blogu http://www.dolcevita.blog.cz zrovna pořádám hitparádu polévkových mís. Najdou se tam opravdu pěkné kousky 🙂