Jaká česká polévka je nejoblíbenější? Polévka s játrovými knedlíčky patří u nás ke stálicím svatebního menu a je řazena mezi nejslavnostnější polévky vůbec. To ale neznamená, že musí být zároveň i nejoblíbenější. Jak si stojí z hlediska oblíbenosti české tradiční polévky, to ukáže anketa.
K polévce patří i správné servírovací nádobí, proto je tu hitparáda polévkových mís. Máte doma nějaký pozoruhodný kousek? Přijďte se pochlubit. Polévka byla základním stavebním kamenem české domácí stravy, ale jak je to vlastně s polévkou dnes? Jak často ji vaříte? Jistě máte svůj oblíbený repertoár a zajímavý recept, tak se pojďte o své zkušenosti rozdělit. Určitě nás to bude zajímat 😉
(Tým od Vitany a mistři z mužstva Knorr jsou předem z tohoto klání diskvalifikováni 🙂
*
Polévková mísa č. 1 (Marie Tomšů)
Posílám Vám příspěvek do Vaší hitparády polévkových mís. Polévkovou mísou se můžu chlubit jen díky své tchýni, která mého manžela vybavila kompletním servisem a keramika “vitral” je taková bytelně chlapská. Já jsem jako mladá opovrhovala tradicemi a vitrínami narvanými sklem a porcelánem, ale dnes jsem tchýni opravdu vděčná.
Přikládám krom fotografií i recept na naši oblíbenou polévku – Hrachová polévka po bavorsku.
*
Polévková mísa č. 2 (Tomáš toro_cz)
Tak posílám tu naši. Je to replika z nějakého zámku a je součástí celé jídelní sady. Na tomto porcelánu se u nás jí v neděli, což je jediný den, kdy jíme společně a tak si to užíváme. V této míse se nejčastěji servíruje krémová zeleninová polévka a nebo vývar s nudličkama.
*
Polévková mísa č. 3 (Bali)
Tenhle krásný kousek je od Bali (Dagmar Derré). Vyfotografovala jsem ho přímo u ní doma, protože taková polévková mísa se nedá přehlédnout. O jejím původu je pod fotografií i pár slov přímo od majitelky.
Tenhle krásný kousek je od Bali (Dagmar Derré). Vyfotografovala jsem ho přímo u ní doma, protože taková polévková mísa se nedá přehlédnout. O jejím původu je pod fotografií i pár slov přímo od majitelky.
K mé míse dodám, že mi ji dala moje pařížská tchýně. Dlouhé roky ji nepoužívala a věděla, že já jsem na takové věcičky. Ale já ji taky nepoužívám, celé roky je vystavená na skříni. První kdo ji sundal byla asi Šárka 😉
Polívky mám ráda, ale zas tak často je nevaříme. Když už, tak u nás letí cibulačka, dýňovka (oba rcp na našich www), hustá slepičí polévka se zeleninou a nudlemi nebo hovězí. Polévky neobědváme, jelikož Francouz jí polévky pouze k večeři. Taktéž je zajímavé, že Francouz jí chléb ke všemu, i k těstovinám nebo rýži, ale k polévce neeeeeee :- )))
Ale protože nejsem Francouzka, tak já si ji v poledne klidně dám a často přikusuji i ten chléb.
Krémové polévky mam ráda, ale ve Francii mne štvou tím, že většinu zeleninových polévek rozmixujou. Já se ráda zakousnu do kousku mrkve, květáku, chřestu nebo brambory. Tak si občas z hrnce odeberu, za nechápavých pohledů paní domácí, která se právě chystá vložit mixér….
Polívky mám ráda, ale zas tak často je nevaříme. Když už, tak u nás letí cibulačka, dýňovka (oba rcp na našich www), hustá slepičí polévka se zeleninou a nudlemi nebo hovězí. Polévky neobědváme, jelikož Francouz jí polévky pouze k večeři. Taktéž je zajímavé, že Francouz jí chléb ke všemu, i k těstovinám nebo rýži, ale k polévce neeeeeee :- )))
Ale protože nejsem Francouzka, tak já si ji v poledne klidně dám a často přikusuji i ten chléb.
Krémové polévky mam ráda, ale ve Francii mne štvou tím, že většinu zeleninových polévek rozmixujou. Já se ráda zakousnu do kousku mrkve, květáku, chřestu nebo brambory. Tak si občas z hrnce odeberu, za nechápavých pohledů paní domácí, která se právě chystá vložit mixér….
*
Polévková mísa č. 4 (Milan Mach)
Tato stará polévková terina je kousek z celého jídelního servisu, na kterém naše rodinu stoluje již pěknou řádku let. Máme rádi vývary s nudličkami nebo kapáním. Polévku vaříme jen při extra příležitostech, kdy si na ní dáme opravdu záležet. Domácí nudle nám vyrábí babička, tak si užíváme polévkového komfortu jako za starých dobrých časů.
*
Polévková mísa č. 5 (exemplář z mé vlastní domácnosti / DolceVita)
Původ této mísy je neznámý, protože byla objevena v jednom pražském starožitnictví. Polévky nevařím zrovna pravidelně, tak díky míse mám doma zase jeden kousek porcelánu, na který padá prach. Ale když už se na plotně vaří polévka, nezapomenu tuhle mísu použít a postavit ji pěkně doprostřed stolu 🙂
*
Polévková mísa č. 6 (Vlasta Dvořáková)
Tento servis je ze staré české porcelánky, poděděný po mamince. Mísa na polévku je hodně frekventovaná, protože polévky alespoň na sobotu a neděli pravidelně vaříme. Vybrat jen jednu polévku nebude snadné, ale přikláním se k té jihočeské kulajdě, protože i já pocházím z jihu Čech.
*
Polévková mísa č. 7 (Pischkotek)
Posílám fotku naší polévkové mísy, bohužel z ní podáváme polévku jen na štědrý večer, a to rybí polévku mojí maminky z kapřích hlav, jiker a mlíčí spolu s kořenovou zeleninou a osmaženými krutonky. Lepší jsem nikdy nejedla 🙂
*
Polévková mísa č. 8 (Blanka D./ blanca)
Posílám také fotku jedné mé zajímavé mísy, mám ještě jednu bílou porcelánovou se zlatým proužkem, ta mi připadá taková obyčejná, ale používáme ji jen na vánoce, protože mám celý servis. Tato je sice keramická s popraskanou glazurou, není na ní žádná značka, podědila jsem ji po mamince a ta po své kamarádce. Zatím jsem ji na polévku nepoužila, protože jsme s manželem už jen dva a když se nás sejde víc, stejně polévku nikdo nechce, prý by už nesnědli druhé jídlo. Mísa se mi ale moc líbí, je menší velikosti a i když neslouží svému účelu, má své kouzlo.
*
Polévková mísa č. 9 (Jana Krúpová/ Janina)
Dívala jsem na hitparádu polévkových mís (moc se mi všechny líbí) a to mě přimělo, abych vyfotila i tu naši. Zdědili jsme ji po přítelově babičce. Není malovaná ani zlacená, ale i jednoduchost může být pěkná. Polévku jsem v ní ještě nikdy neservírovala, ale při nejbližší vhodné příležitosti to určitě udělám.
*
Polévková mísa č. 10 (Helli)
Jedná se o střízlivé exempláře, jednoduché a hladké. Kunštátská keramika je moje oblíbené nádobí. Je hladká, bílá, střízlivá, zato na ní vynikne jídlo, když se povede. :-)) Její jednoduchost má i své nesporné výhody. Dá se kombinovat téměř se vším, aniž by utrpělo estetické cítění pozorovatele či strávníka.
*
Polévková mísa č. 11 (Helli)
Další sada fotek představuje polévkovou mísu z vitralu. Jednu taková už v tomto článku je, pouze v jiném barevném provedení. Mám celou jídelní sadu, všechny talíře a mísy jsou tmavozelené, jen ta polévková mísa je bělavá se zelenou pokličkou.
Tohle tmavozelené nádobí se dá dobře kombinovat s mou bílou kunštátskou keramikou.
Vitral sice pochází ze socialistických dob, ale myslím, že jeho neutrální tvary se jeho tvůrcům povedly a nikoho neurazí ani dnes. U obou polévkových mis jsem udělala jednu fotku i s příslušným talířem, aby bylo vidět, jak nádobí vypadá.
*
Polévková mísa č. 12 (Yva – Praktické kulinárium)
Obdivuji všechny ty skvostně zdobené nádoby na polévku z ušlechtilého porcelánu, umně malované a přikrášlené tu a tam zlatem. Když se jejich oblá bříška objeví na stole, máme hned pocit, že nastala sváteční příležitost — ať už to je v neděli, ve všední den či ve svátek. Mně ale už dávno svou drsnou, rustikální krásou učarovala keramika. Dýchá z ní jíl země a žár peci a jako pečeť v ní zůstává otisk ruky, která ji formovala. Proto do ankety posílám nádobu keramickou. Autorka jí dala jednoduchý, hladký tvar, zato ji ale přikryla pokličkou, bohatě zdobenou ručně vrývaným krajkovím, a k oušku ještě připíchla nakadeřenou pentličku. Tahle krasavice přijme vděčně jakoukoli polévku, a co přijde teprve vhod — ve svém nitru ji udrží hodně dlouho horkou.
*
Polévková mísa č. 13 (Eva R. / Evča)
Tak i já přidávám “náš poklad”, klasický jídelní servis je po manželově mamince a přiznávám, že polévkovou mísu používám jen na vánoční svátky, kdy je nás více než dva u stolu 🙂
Jako třešničku jsem vyfotila velmi starou dámu a ozdobu mé kuchyně (formu na máslo z doby mezi světovými válkami) po manželově prababičce.
Forma na máslo od Evy je překrásný kousek řezbářské práce, proto jsem ji do článku jako bonus přidala.
.
Polévková mísa č. 14 (Hanka Vlčková)
Posílám do sbírky své dvě polévkové mísy. Bílá se zlatočerveným proužkem je památka po tetě a používám ji o vánocích nebo když se u stolu sejde rodina.
Tak ještě do třetice jednu polévkovou mísu.Objevila jsem jí u kamarádky, která jí má po mamince a stáří mísy odhadujeme na 80 let.
*
Polévková mísa č. 15 (Pivli)
Na mísu jsem se chodila dívat několik týdnů, starožitnictví je u zastávky tramvaje, kde v šest ráno přestupuji. Stála 120,-Kč. Každý rok na Štědrý den brblám, že nemáme polévkouvou mísu. Letos už nebudu. Díky webům, jako je ten Tvůj, Šárko se dějí zvláštní věci. Člověk se odhodlá a rozhoupe něco ochutnat, vyzkoušet, koupit… A to je prima.
Kromě mísy na polévku jsem ulovila 5ks krásných talířků. Ten šestý zmizel někde v propadlišti dějin, ale to nevadí! Nevím jak u vás, ale v naší domácnosti je maličkých talířků stále nedostatek… Tyhle byly 15,-Kč za kus. Udělala jsem si dnes radost. Pes má objednané granule a já si nakonec stihla koupit i to tričko v anglickém outletu :-)))
.
Polévková mísa č. 16 (pí Fialová)
Tyto pěkné exempláře zdědila paní Fialová po rodičích. Krásná porcelánová mísa na polévku a hluboká mísa jsou opravdu ozdobou domácího stolu. Nádobí pochází z let 1934, kdy ho rodiče dostali svatebním darem. Druhá mísa je též po rodičích, tak ji připojuji do polévkové hitparády.
(Tohle nádobí jsem osobně viděla a musím říct, že je opravdu velice krásné. Zvláště prolamované provedení první polévkové mísy jsou velmi noblesní).
.
Polévkový extra bonus (Tea)
Tak jsem tady tak seděla a smutnila, proč já také nemám takovou krásnou mísu na polévku. A pak mě napadlo, že sice nemám mísu, ale mám něco jiného.
Zástěrky jsou po mé babičce (roz. 1901) a nejsem si jistá, jestli dokonce ne po její mamince. To ale opravdu nevím. Nicméně k té Magdaleně Dobromile už je to jen “pár” let. 🙂
Jsou to zástěrky sváteční, přesně takové, které si hospodyňka oblékla přes šaty pro parádu, když servírovala polévku v té krásné polévkové míse. Jiné jsou zástěry kuchyňské, na vaření. Jsou z hrubšího plátna ( něco přece musí vydržet ), mají jednu nebo dvě kapsičky a většinou lacl. Jsou ale stejně krásně vyšívané. Tak to mě napadlo, při smutnění nad těmi mísami. 🙂
Milá Teo, díky za skvělý nápad doplnit tradiční servírovanou českou polévku v míse i o zástěrku, určenou přímo k tomuto účelu 🙂 Kdo doma vaří, jistě mu alespoň jeden model zástěry doma nechybí 🙂 Jsou to krásné, přímo muzejní kousky! Pěkně se nám článek o polévkách doplnil.
Ještě jeden “polévkový bonus” jsem objevila v mém domácím archivu (DolceVita)
Polévkovou mísu po babičce nemám, to jsem už zmiňovala, ale mám něco jiného. Staré kuchařské listy, vydané v březnu 1940 (Tiskárna Protektorátu Čechy a Morava) – Číslo 1. – POLÉVKY
ANKETA pod článkem na mém blogu www.dolcevita.blog.cz rozhodla, že nejúspěšnější z polévek je “bramboračka”, která získala největší počet hlasů a natřela to všem gulášovkám, zelňačkám, dršťkovkám i česnečkám. Polévka s játrovými knedlíčky nezůstala pozadu, ale odnesla si bramborovou medaili 🙂 Podstatné je ovšem to, že ať už se nám v hrnci vaří polévka ta či ona, vzpomeneme si na starou dobrou polévkovou mísu… třeba tu po babičce. V této hitparádě polévkových mís se najdou opravdu pěkné kousky z porcelánu i keramiky.
ta forma ze dreva je luxusni, moc vami ji zavidim 🙂
Kataka, Praha
villeroy a boch:
Dřevěné formy ve své kráse ukrývají i šikovné ruce řezbáře 🙂 Takovéhle kousky mám taky ráda. Doma několik zajímavostí mám, ale to by chtělo zakomponovat do nějakého příhodného článku a vyzvat i čtenáře, ať se pochlubí tím, co doma mají. Mám plán 🙂 Ale těch plánů je tolik, že je nestíhám realizovat hned.
Představuji si, jak chutnalo opravdové máslo z téhle máselničkové formy. To musela být jedním slovem pohádka. Stačilo namazat na poctivý krajíc chleba a posolit. Nic víc bych nepostrádala.
nejsou viditelne obrazky
jana: díky za upozornění! Musím všechny obrázky natáhnout znovu přes galerii. Škoda článku, ve kterém chybí obrázky. Napravím to 🙂