Řekne-li se dnes síťovka, rázem naše mysl skočí do počítačové terminologie. Chyba! Síťovka je vtipná nákupní taška z časů našich babiček, u které se snad nikdy neutrhlo ucho. Její sláva zvadla jako polní tráva a dnes téměř nikde není k vidění. Uklízela jsem včera muzeum nepotřebných domácích relikvií, tzv. komoru, a co nevidím? Krásná červená síťovka, jako nová. Tahle není po babičce, tu jsem si dovezla ze Švýcarska, protože tam nějak nestačily síťovky vyjít z módy a spatřit se dají skoro na každém kroku. Chodit ráno na tržnici se síťovkou nebo velkým proutěným košíkem je prostě normální jev. Neumím si představit lepší způsob přepravy melounu z tržnice do auta, než využít služeb síťovky. U téhle tašky jsem měla vždy pocit, že je nafukovací a vejde se do ní rozhodně víc, než jsem schopna unést. Vzala jsem síťovku na milost a vtáhla ji zase do svého života. Určitě s křiklavou síťovkou neujdu pozornosti našeho malého města. Zaručeně budu jediná, kdo ji má 🙂 Taška s espritem se stane znovu hitem! A to možná ještě netušíte nic o jejím zázračném původu. Vy opravdu nevíte, že síťovku vymyslel šikovný Čech? Tohle si musíte poslechnout.
Tento zajímavý článek jsem vylovila ve svém archivu proto, že se mi síťovka zrovinka dneska připletla do cesty. V rozhlasovém zpravodajství na tuhle zapomenutou tašku pěli oslavné ódy. Prý je z téhle tašky Amerika u vytržení a stará dobrá česká síťovka má nášlápnuto ohromit celý svět. Patent byl prodán do Číny a nebude trvat dlouho, miniaturní nenápadnou síťovku bude v kapse u jeansů nosit každý 🙂 Než Čína ohromí svět, je dobré si připomenout, jak síťovka na svět přišla.
JAK SÍŤOVKA NA SVĚT PŘIŠLA
Svět je plný vynálezů. Některé jsou užitečné a potřebné, jiné nebezpečné a spousta z nich u nás vzbuzuje pouze úsměv. Jeden z těch užitečných objevů spatřil světlo světa u nás, na Vysočině. Bohužel si ho jeho objevitel nedal patentovat a tak jsme o jedno světové prvenství zase přišli. Ale pěkně od začátku.
Vavřín Krčil vyrůstal v chudé rodině. Maminka ho naučila v jedenácti letech síťovat, aby mohl, stejně jako ostatní děti, pomoci živit rodinu. Když vyrostl, usadil se ve Žďáře nad Sázavou, kde pracoval jako obchodní cestující u firmy JARO J. Rousek. 10. května 1921 se oženil s Marií Leopoldovou ze Stržanova. Získal živnostenský list a začal sám obchodovat s galanterním zbožím a hlavně vlasovými síťkami. Snad proto, že se v síťování sám dobře vyznal, ale také z toho důvodu, že byly v té době velmi módní a žádané. Dokonce uspořádal v roce 1923 výstavu vlasových sítěk.
Svou klientelu měl nejen u nás, ale i v zahraničí, převážně v Německu. Zboží skupoval od lidí z celého regionu, kteří se podomácku živili síťováním. Jejich šikovné ruce dovedly vytvořit síťky na vlasy žádané a ceněné u nás i ve světě. Síťováním se často živila celá rodina, ale protože to byla velice jemná práce, podílely se na ní hlavně děti, jejichž šikovné prstíky dokázaly hotové zázraky. Ale protože nic netrvá věčně, přišla móda krátkých střihů a poptávka po vlasových síťkách prudce poklesla. Navíc se objevil silný a nebezpečný konkurent z Asie. Síťky z Japonska byly levnější a ostrovní země jich produkovala takové množství, že brzy odrovnala veškeré konkurenty.
Vavřín Krčil se však nevzdal. Napadla ho jiná věc, mnohem užitečnější a potřebnější než jsou síťky na vlasy. Zřídil si svůj podnik a začal v něm vyrábět síťované tašky. Jako materiál použil umělou hedvábnou přízi a nový vynález byl na světě. Nejdříve budil velkou nedůvěru. Mnozí si mysleli, že se síťovka brzy protrhne, že nic neunese, ale opak byl pravdou. Zakrátko si síťovaná taška našla své místo na trhu. Byla levná, skladná, lehká a také se toho do ní hodně vešlo, což byly neocenitelné výhody.
Síťovek byla spousta druhů. Byly nejen ty obyčejné, nákupní, ale také loketní, ramenovky, vycházkové, tlumokové, sportovní, na tenis nebo na dámské kolo. Z Vysočiny se vyvážely do Kanady, Francie, Švýcarska, Německa, Rakouska a dokonce i do zemí severní Afriky. Kromě síťovek se v podniku pana Krčila vyráběly i jiné věci. Třeba takové závoje na ochranu účesu po ondulaci, různé síťky na míčky, ať už pingpongové nebo tenisové. Dokonce i rybářské a tenisové sítě pocházely odtud. Ale největší úspěch měla stejně ona nenápadná taška, kterou jste našli snad v každé domácnosti.
Od roku 1932 bydlel pan Krčil s rodinou ve Stržanově, kam také o pár let později přestěhoval svou provozovnu a sklad pro podomácké síťování. Největší úspěchy slavil jeho podnik koncem třicátých let. Provozovna prosperovala až do roku 1948, kdy přešla pod národní správu.
Vavřín Krčil však u ruční práce a síťování zůstal. V roce 1956 navrhl Ústředí lidové a umělecké výroby, jehož byl zakládajícím členem, zřízení nového pracoviště v Bystřici nad Pernštejnem. To se také ještě téhož roku otevřelo. Opět se panu Krčilovi podařilo získat prvenství, neboť v celé střední Evropě neexistovala výroba ručně necovaných a vyšívaných záclon. Pouze zde, na Vysočině. Klientelu tvořily naše i zahraniční hotely a lázně, samozřejmě, že jen ty exkluzivní, neboť ruční práce nebyla zrovna levná.
Vavřín Krčil zemřel v roce 1968. Nemyslím si, že by byl na Vysočině nějak zvlášť známý. A přece stačilo jen tak málo. Kdyby měl v roce 1926 více peněz k získání mezinárodního patentu na svůj až neuvěřitelně jednoduchý a přitom praktický vynález, pak by o něm přinejmenším padla nějaká kratičká zmínka při vyučování regionálního zeměpisu. Ale bohužel se tak nestalo a tak jeho jméno pomalu upadá v zapomenutí. Škoda.
(Zdroj: zdarskevrchy.cz) I když mám Vysočinu za rohem, to jsem tedy nevěděla!
Nyní už nikdo nepochybuje o tom, že stará dobrá síťovka neztratila nic ze svého espritu ani po léta, kdy ležela opomenutá. Důvtip, duchaplnost ani vtipnost tomuto vynálezu nechybí. Rozhodla jsem se, že ji budu mít zase ráda.
Ahoj Šárko. mám pro Tebe radostnou zprávu. V dnešním vydání čtvrtek 13.08.2009 v M.F.Dnes je článek, že pan Zdeněk Červinka si nechal zaregistrovat patent na starou dobrou síťovku a už zahájil výrobu v Číně. Zatím má kontrakt na 4 mil. kusů od společnosti Ahold a vyjednává dál. Chce nahradit igelitové tašky, které před léty právě síťoky vytlačily. Tak se máme na co těšit. Hezký den přeje Jirka.
Jirka 🙂
Tak to se na ten článek těším! MF Dnes mi chodí do schránky, bohužel u snídaně si tyhle noviny otevřít nemohu, protože pošťáci si dávají na čas a u mě doma se objeví až před 14.00 h. Jdu se rovnou podívat do schránky a najít ten článek. Díky za info. Něco jsem již zaslechla ráno v rádiu. Hezký den přeje Šárka
On to vlastně byl opravdu geniální vynález. A tady jsem našel odkaz na společnost Saariense, která síťovky vyrábí – http://www.saariense.cz.
Já tu úžasnou zprávu slyšela včera ráno v rádiu u snídaně a hned se mi lépe probouzelo. 🙂 Pokud začnou síťovky vyrábět v Číně, tak je tu za chvilku máme. Tuhle tašku považuju za naprosto dokonalou. Sama se vejde do kapsy a do ní se vejde nákup z několika igelitek. Už se těším ! V jakých barvách asi bude ? :-)))
Zdeněk:
Článek jsem přečetla a je vidět, že jsou stále nějaké díry na trhu. Tato děrovaná síťovka toho byla důkazem a jsem zvědavá, jestli se z ní svět pomine 🙂 Vzhledem k tomu, že se chystá nějaký zákon, že za igelitové sáčky si budeme v obchodě připlácet, najde zase síťovka cestu zpět. Rozhodně to byla taška, na kterou se mohl člověk spolehnout, nikdy se jí neutrhlo ucho a pobrala prý až 20 lahváčů :-)))) … prošla jsem si staré diskuzní příspěvky na svém blogu http://www.dolcevita.blog.cz, kde jsem o této tašce před časem povídala a vychvalovala její přednosti 🙂
Dobrý den,
nevím, jestli se to tu někde nezmiňuje, ale klasická síťovka je k mání i v prodejně kutil-florenc za 49,-Kč. Obávám se jen toho, že cokoliv se stane \”lifstajlovo-dyzajnovou\” záležitostí, cena roste… Hezký den
(http://kutil-florenc.cz/?blogid=2&query=s%C3%ADtovka&submitsearch.x=0&submitsearch.y=0)
petrtikal:
Díky za odkaz, to je výborný tip! Klasické bavlněné síťovky mám moc ráda, jsou mi příjemnější, než ty silonové. Pevné bavlněné síťovky jsou k dostání i v prodejnách zdravé výživy, ale jsou myslím o dost dražší. Mám dojem, že jsou z ekobavlny a dovážejí se snad z Indie nebo odkud.
Nevíte, jestli je v Kutil-Florenc mají i v jiných barvách?
Síťovky jsou prima! Také jednu prastarou nosím v kabelce, spolu se skládací ekologickou taškou z perlanu (netkaného textilu). Jsem ráda, že jsou igelitky na ústupu. I když pamatuji, že jako dítko jsem je sbírala, spolu s ubrousky. Hlavně ty barevné, hezké \”ze Západu\”. 🙂
Helli: také jsem viděla ekosíťovky v bioprodejnách. Myslím, že stály něco kolem 170,- Kč?
Kutil-Florenc neznám? Znám jen \”Kutyl s.r.o.\”, ze seriálu Susedia. 😉
Dobrá zpráva je, že se síťovky začnou znovu vyrábět. Špatná, že se toho nechytla nějaká česká firma, ale bude to opět made in China.
Igelitky ze Západu jsem taky mívala schované. A možná ještě nějakou mám. Každopádně mám ale dvě krásné igelitky z Moskvy z doby perestrojky. Ty asi schovám, jsou nedotčené a časem to bude antikvita. :-))
Ty ekosíťovky stojí myslím kolem stovky. V pondělí se kouknu, jdu si tam pro žitný kváskový chleba.
Síťovky bude vyrábět česká firma, ovšem bohužel v Číně. :-(( Článek o tom vyšel ve čtvrtek v MfD.
Helli, Pivli 🙂
Síťovka je geniální, ale malinkatou nevýhodu přeci jenom má. Síťovka je taška bez tajemství, protože každý do ní vidí. Když do ní naložíme tolik, co skutečně unese, tak jsme nuceni ji cestou postavit na zem a to se nám to z ní zase všechno pěkně vykutálí ven 🙂 Jinak na ní nedám dopustit!
Dá se tento typ někde sehnat – objednat jsem invalidní a plastové jsou na nic
děkuji a hezký den J.N.
Novotný Jiří:
zaznamenala jsem v diskuzi tuhle adresu, kde by se dala stará dobrá síťovka objednat:
http://www.saariense.cz
http://kutil-florenc.cz/?blogid=2&query=s%C3%ADtovka&submitsearch.x=0&submitsearch.y=0
Hezký den přeje Šárka Š.
Já síťovky síťuji. Dělám ji 6až 7 hodin něco stojí materiál a když si za ni řeknu 250 korun tak každý řekne že chci brzy zbohatnout.
Obrací se na Milenu, která 21.9.2009 nám sdělila, že siťuje. Jsem Tak drzá, že bych potřebovala návod na háčkování siťovek . Jsem plný invalidní důchodce, v mládí jsme ve škole háčkovali síťovky , ale už si to nepamatuji. Prosím, zašlete mi návod.?
Děkuji. Marie
Marie Svozilová:
Snad si Milena ozve – bohužel zde nenechala jiný kontakt. Držím palce!
Je to opravdu bajecne ze to lidi nezapomeli a doufam ze me tedy nekdo poradi jak mam zacit doma u more koukam stale rybarum na ruce ale oni to delaji nejak jinak nezli jsme to delali my nechci s tim opravdu kseftovat s tou moji artrosou bych toho moc nevidelala a pak uz jsem moc stara
Dekuji Barbel
29.12.2011 Spanelsko bzirovnicky@yahoo.com
barbel:
Síťovka je pěkná nostalgická vzpomínka 🙂 Tenkrát se chodívalo nakupovat s taškou v ruce, dneska nám nestačí velký kufr od auta, do kterého překlápíme plné nákupní vozíky… Všimla jsem si, že babs tady už odkaz na podrobný návod nechala, tak snad pomůže při vlastní realizaci. Moc zdravím! Šárka
Návod na háčkovanou síťovku jsem našla.Zde je odkaz:
http://www.ireceptar.cz/rucni-prace/odevy-a-doplnky/hackovana-sitovka-vzpominka-na-detstvi/
babs:
Děkuji za báječný odkaz a přeji hodně novoroční pohody, dobré nálady, pevné zdraví a trochu toho potřebného štěstí, se kterým nám to jde všechno o poznání lépe 🙂 Ať máme všechno, po čem toužíme a co nám přinese radost. Krásný rok! Šárka
Do nového roku přejeme Vám (Šárka a Edovi) všechno nejlepší a hodně domácí pohody. Nevím jestli si vzpomenete, že jsme se náhodou potkali před pár lety v Chorvatsku. Měli jsme pronajatý dům vedle Vašeho srubu na pláži u romantické zátoky v Živogošče. Několik večerů jsme proseděli společně u vínečka a moc zajímavého jsme se od Vás dozvěděli. Já se svou přítelkyní, dnes již manželkou, moc rádi vzpomínáme. Náhodou jsem se dostala na Vaše stránky a jsem rád, že se na pana Krčila ze Stržanova nezapomíná. Síťovka je geniální vynález a ještě se k ní rádi vrátíme 🙂 Nevím zda si vzpomínáme, my pocházíme ze Stržanova a rodinu Krčilovu známe. Krásná náhoda, myslím si. Mějte se moc hezky a hodně štěstí v novém roce. Třeba se zase někdy někde potkáme. Buď zde nebo na cestách. Každý rok se ženou vycestujeme směrem na jih a zkoušíme stále nová neprobádaná místa. Chystáme se do Itálie – směr – Kalábrie, Sicílie.
Se srdečným pozdravem
K a J
Přátelé ze Stržanova:
Též přeji všechno nejlepší a napsala jsem i pár slov do emailu 🙂 Ráda Vás zase vidím a na společné zážitky z dovolené si vzpomínám. Byly to moc fajn časy. Budu doufat, že nás náhoda zase někdy svede na cestách na stejné místo. Jinak není problém zastavit se cestou po českém jihu u nás. Dejte o sobě vědět, ráda vás přivítám. Se srdečným pozdravem Š. a E.
Chcete-li, zajděte též na mé stránky Šárčina škola vaření – http://www.dolcevita.blog.cz / budu se těšit.