Posílám tak trošku skromnější příspěvek do Vaší perníkové soutěže. Nejsem žádná velká pekařka ani kuchařka, zatím ještě studuji, takže bydlím u rodičů a hlady tedy neumřu. Perníčky ale prostě miluju (stejně jako celá naše rodina) a peču je s mámou od útlého (velmi útlého, myslím, že poprvé jsem se vykrajování zúčastnila tak ve dvou letech a určitě mě to strašně bavilo) dětství. Perníčky pečeme ke všem možným i nemožným příležitostem, zdobíme nimi stromeček. Zajímavé je, že nikomu nechutná bílá poleva, takže většinu nezdobíme skoro vůbec, stačí naše roztodivná sbírka formiček (máme snad celou zoologickou a botanickou zahradu).
Letos poprvé (je mi 23) jsem se rozhodla sama upéct perníkovou chaloupku. Nějak jsem úplně nevychytala rozměry, tak jsem měla trošku problém se skompletováním. Nakonec se ale povedlo a chaloupka se nerozpadá. Abych to shrnula- příjemný odpočinek od diplomky a příprav na zkoušky, které už pomaličku klepou na dveře, a navíc hromada perníkové vůně, která se u mě rovná vůni Vánoc.
Takže přeju šťastné a pohodové Vánoce
Tereza Pernicová
Děkuji Tereze za skvělý perníčkový výkon! Její chaloupka z perníku se stala dalším skvostem v této provoněné rubrice, kde je vidět, že holky mají zlaté ruce 😉
Jak já Tereze rozumím… Pečení je perfektní relax a odpočinek od učení, a pokud je výsledek takhle krásný, je radost dvojnásobná :-).
PS: Terezka má krásné příjmení, úplné nomen omen :-).
Při takovém příjmení to pečení musí bavit a úspěchy jsou zaručené. Přeji ti úspěšné dokončení studia a ještě mnoho radosti při pečení a v budoucnu třeba i vaření.
I já při studiu raději odbíhala do kuchyně a mnohdy jsem se při nezáživnější látce přistihla jak přemýšlím, co dobrého bych spáchala u trouby nebo u pltony. také přeji úspěšné dokončení studia a fandím tak krásným perníkovým výrobkům. Šikovné ruce se nezapřou.