Clafoutis, moučník lehoučký jako pírko
Jak to bylo pohádko? Zabloudilo vrabčátko. V nevěstinci, mezi stoly, zpívá teskně, píseň svoji. V těle ďáblíka, s nímž do pasti spadne, a v hrdle slavíka, který světu mocně vládne. Edith Piaf. La Mome … z cd přehrávače zní mocná síla šansonu v hrdle drobné ženy, přezdívané Vrabčák. To mě inspirovalo! Kdyby tomu tak nebylo, mohla jsem péct úplně obyčejnou třešňovou bublaninu. Zastínil ji clafoutis – lehoučký jako vrabčí pírko …
Tento šlechtic mezi moučníky pochází z francouzského Limousin. Je tak dobrý, že byl předurčen k tomu, aby práh limousinských kuchyní přeskočil, zamořil celou Francii a troufale opustil francouzské hranice na všech stranách a přesunul se do všech koutů světa, kde se daří třešním. Je mu ke cti, že se v něm nevyskytuje téměř žádný tuk. Jestli tam nějaký je, tak jenom na vymazání zapékací formy a na zjemnění tak 1 lžíce rozpuštěného másla. Clafoutis je nákyp lehoučký jako pírko, ten se nemusí ani kousat. V originální verzi se připravuje z nevypeckovaných třešní.
Když ale jinak nedáte a třešně pečlivě vypeckujete, můžete ho rovnou polykat. Ale tím se zase ošidíte o rozkošnou chvilku, která je potřeba k tomu, aby se pěkně v ústech rozpouštěl a šťáva z horkých třešní oblažila vaše hrdlo. Pekla jsem ho z našich třešní, které přešly z barvy čerstvě okysličené krve do parádní hloubky červeně, až se mi zdají černé. Když jsou plody třešní pod napnutou červenou slupkou obtěžkané zralou šťavnatostí, jejich barva je symbolem vzrušení, touhy, výboje, teplé krve, lásky a erotiky, ohnivých rejdů a potěšení duše. To vše v jednom přírodním obalu, který můžete uchopit jen za tenkou stopku, protože pod neobratným stiskem prstů je zralá třešeň v tomto čase připravená k výbuchu sladkých šťáv.
To všechno v sobě ukrývá další z francouzských šarmantních skvostů moučníkové kuchyně. Upečte ho! Rázem jste bohyně. A jste v tom nevinně, čarují za vás zralé třešně. Plný koš mi jich načesal a postavil do kuchyně ten, pro kterého tak často vařím a peču ráda a s láskou 😉 On totiž nikdy nezapomene pochválit, tak už kvůli té pochvale … Proč ale začínat u třešňového moučníku se šansonem? Možná proto, že šanson je hudba nejblíž duši. A zrovna tak to mám s tímhle třešňovým moučníkem.
Clafoutis – recept
- 400 g třešní, ale mohou být višně (originál velí nepeckovat, ale někdy to obejdu a předem řádně vypeckuji) – mám důvod vzít do ruky svůj „retro“ odpeckovač
- 3 lžíce alkoholu /třešňová pálenka, griotka, koňak, rum či něco jiného/ jsem pro ohnivou vodu z třešní – to když jsem na švýcarské straně, rozhodně nepřemýšlím a sáhnu po věhlasné třešňové pálence z Basileje
- 1 lžíce krystalového cukru
- 100 ml mléka
- 150 ml smetany
- 4 vejce
- 1 lžíce rozpuštěného másla
- 100 g moučkového cukru
- 250 g hladké mouky
- plátek másla na vymazání zapékací nádoby
- krystalový cukr na vysypání
Třešně pokapeme alkoholem a necháme v chladu odstát, aby se pěkně napily. Svaříme 100 ml mléka se 150 ml smetany. V misce prošleháme vejce s moučkovým cukrem a přidáme mouku. Nyní přilijeme do prošlehaných vajec s moukou i vlažné mléko, vymícháme do hladka se lžící rozpuštěného másla a přikryjeme utěrkou. Necháme 30 minut stát.
Vymažeme zapékací misku máslem a vysypeme krystalovým cukrem. Třešně rozložíme na dno nádoby a zalijeme připraveným těstem. V rozpálené troubě na 180 °C pečeme cca 45 minut. Až povrch zezlátne je hotovo. Upečený clafoutis pocukrujeme jemným moučkovým cukrem a podáváme jen tak, rozmařilcům třeba s kopečkem šlehačky, ale musí to být co nejrychleji, aby nevychladnul.
Třešně můžeme použít jak čerstvé (jsou nejlepší), tak i kompotované (ovšem dobře odkapané). Podle okolností výběr ovoce rozšíříme o višně, meruňky nebo borůvky, maliny atd. Až se léto přehoupne do fáze babího období, bude po sluncem vonícím čerstvém ovoci veta. Co třeba jablečné kostičky a rozinky namočené v rumu? Nebo krásně zralé švestky? Vždyť clafoutis je ve své podstatě naše oblíbená bublanina, jen ten jeho název mi zní trochu poetičtěji. Ale tak je to ve Francii se vším. Umí žít a radovat se z maličkostí, proto si každý malý dezertík povýšily na cukrářské veledílo a svět jim to věří! Dají tomu navíc tu špetku francouzského šarmu a zrnko koketérie. A to nikdo jiný tak dobře nesvede. Než odstraníte všechny pecky z upečeného třešňového clafoutisu, musí se nutně každá dostat z pusy ven, zabere to trochu času. Představte si, že s každým cinknutím pecky o porcelánový talířek rušíte ticho poklidné kavárny a stáváte se nepřehlédnutelnou narušitelkou. A Francouzka by si na tento okamžik oblékla nesmrtelný chanelovský chic kostýmek (v Londýně je móda povinností, v Paříži potěšením) a rty přetřela rtěnkou v barvě zralých třešní. Díky rafinovaně nenápadné vyzývavosti je víc než jasné, že by se za nenápadné pomoci clafoutisu mohla klidně i neplánovaně seznámit. Možná proto francouzské ženy lpí na tradičním postupu přípravy a radí, třešně předem pecky nezbavovat! Já už na to celé francouzské kouzlo přišla 😉 Úspěch svádění nespočívá v ničem jiném než v tom, naučit se zaujmout. Milé dámy, ve světě, kde je mužů mnohem méně než žen, je pravděpodobné, že každý vhodný protějšek už je obsazen a střežen 🙂 Zaujmout je ten největší kumšt! Pecky se nedají vyplivnou bez toho, aby se při tom krásně nešpulily rty. Toho si nejde nevšimnout. Mon Dieu!
Pro kouzlo okamžiku si k moučníkovému čarování pustím Edith Piaf. Nikdo menší než královna šansonu to pro tuhle slavnostní chvilku nemůže být.
“Budu zpívat tak hlasitě, že mě uslyší celá Paříž; až na vrcholku Eiffelovy věže budou lidé otvírat okna a poslouchat.”
Edith Piaf a Kolo štěstí
Edith Piaf (1915-1963), drobounká žena z komediantské rodiny s nezaměnitelným hlasem, přezdívaná Vrabčák, se z pouliční zpěvačky stala světově proslulou šansoniérkou. Svou trnitou cestu, která ji z ulice přivedla až do přeplněných sálů, líčí v knize vzpomínek Kolo štěstí (poprvé vyšla v roce 1958). Jenže talent, silná vůle a píle k úspěchu nestačí… musíte mít i trochu štěstí, o tom je Edith Piaf hluboce přesvědčena. A čtenář možná při četbě jejích vzpomínek usoudí, že tyto hodnoty v jejím případě platí v obráceném pořadí … Tu kniha jsem četla ve svých nedospělých šestnácti letech a byla jsem jí okouzlena. Nedávno jsem jsem měla trochu štěstí a dostala ji do své knihovny 🙂 Oslavím to tím, že si ji přečtu znovu. Dnes pochopím i nejdelší souvětí schovaná mezi řádky.
Tato autobiografie vznikla díky spolupráci s novinářem Louisem- René Dauvenem, který pracoval pro Radio-Cité a La Vie Parisienne. Poprvé vyšla v roce 1958 v Ženevě s předmluvou Jeana Cocteaua.
Milord
Poběžte, Vašnosto,
ke stolu sedněte,
venku je lezavo,
tady mám příjemně.
Jak doma, Vašnosto
Věci si složte tak:
Duši mně do srdce
A kabát na věšák
Já vás znám, Vašnosto,
a lépe, než vy mě
tu holku z přístavu
co klečí ve stíně…
Včera, když poprvé
Jste prošel kolem nás
bez pýchy byl váš hlas
Ach! Vy jste byl nebe:
Váš šátek z hedvábí
z ramenou vlající
Hold vám a herectví
to krále pobaví!
Kráčel jste vítězně
za ruku se slečnou
Probůh!… A dřív pěknou!
A prázdno je ve mně…
Poběžte, Vašnosto,
ke stolu sedněte,
venku je lezavo,
tady mám příjemně.
Jak doma, Vašnosto
Věci si složte tak:
Duši mně do srdce
A kabát na věšák
Já vás znám, Vašnosto,
a lépe, než vy mě
tu holku z přístavu
co klečí ve stíně…
Stačí, když sem a tam,
plavidlo překrásné
které pak vše zhasne
dorazí do města…
A on si bral s sebou
svý oči něžnoučký
co jsou tak hloupoučký
a život sežerou
Lásku mám jen pro pláč
žití své taky tak
když celá se rozdáš
a přijde nic ti pak
Poběžte, Vašnosto,
se strachem chlapečka,
Jak doma, Vašnosto,
království nepočká:
Mám slzy, slz skvosty
a písně o lásce
písně pro Vašnosty
smolaře neštastné!
Tady jsem, Vašnosto
skryta vám doposud
Nač ten pláč, Vašnosto?
Já nelkám pro osud!
No tak, koukejte, Vašnosto!
Usmějte se na mě Vašnosto!
ale prosímvás, snažte se trochu…
ano tak, to je ono!
Pojďte, úsměv Vašnosto!
Pojďte, zpívejte Vašnosto!
La-la-la..
…
Ale ano, tančete Vašnosto!
La-la-la…Bravo Vašnosto!
La-la-la…Znova Vašnosto!… La-la-la…
Kdo si dnes vzpomene na legendární šansoniérku narozenou v Paříži roku 1915, vlastním jménem Édith Giovanna Gassion, která i sebebanálnější text vzala do úst a dokázala ho povýšit na božské umění? Když ji roku 1935 objevil na ulici majitel baru Louis Leplée a uvedl ji na scénu pod jménem Môme Piaf, ani on sám netušil, že se z nenápadné ženy v prostých černých šatech stane za pár chvil legenda toho největšího formátu. Zemřela v říjnu roku 1963, ale její poselství zamčené v šansonech nezemře nikdy. Proč hledat definici šansonu, šanson to je Edith Piaf.
Krásná Marion Cotillard pžed kamerou exceluje! Barva zralých třešní na rtech nesmí chybět.
Režisér Olivier Dahan v životopisném filmu o Edith Piaf svěřil hlavní roli Marion Cotillard a její výkon se zařadil do kategorie “neskutečně dokonalých”, právem za tak bravurní převtělení se do složité osobnosti Edith Piaf, nemohla hlavní představitelka, krásná Marion, získat nic jiného než Oscara. Bravo Marion Cotillard! Takový výkon se některým nepodaří ani 1x za život. A mimochodem, tento film byl z větší části natáčen v Česku. Jedno filmové sousto servíruji tady ještě před moučníkem.
Jak to bylo pohádko? Zabloudilo vrabčátko. V nevěstinci, mezi stoly, zpívá teskně, píseň svoji. V těle ďáblíka, s nímž do pasti spadne, a v hrdle slavíka, který světu mocně vládne. Edith Piaf. La Mome.
Po druhé světové válce se stává nejpopulárnější francouzskou zpěvačkou doma i v zahraničí. Po r. 1949 ale začínají narůstat její problémy s alkoholem a drogami. V r. 1962 se provdala za zpěváka Théa Sarapa. Kromě něho pomohla na scénu i dalším interpretům (Charles Aznavour, Gilbert Bécaud, Yves Montand, Georges Moustaki).
Zemřela v říjnu 1963. K nejslavnějším písním patří např. Non, je ne regrette rien, L´etranger, Milord, Mon légionnaire, La foule, La Vie En Rose. A já mám ráda i pár citátů, které mi tuhle ženu s velkým talentem a srdcem připomínají.
“Láska je nepostradatelným pokrmem pro každého člověka.”
” Láska je vždy krásná, i když je nešťastná. Naučí nás chápat druhé.”
“Ničeho nelituj!”
…
Sama pro sebe doplním, že láska je součástí života a tloušťka součástí krásy – nač si kousek moučníku vyčítat? 🙂 teprve až teď se mohu bez výčitek oddat okouzlení z pravé chuti clafoutisu připraveného z našich sladce dozrálých třešní – slast ani lásku nechci a nebudu nikdy rozumně redukovat. Ničeho nechci litovat 😉 Jen jedno je mi líto! V mém clafoutisu mělo být o něco víc třešní 😉
Pro mě je clafoutis připomínkou hlavně rodinné pospolitosti a oslavou všech mužů v mém nejbližším okolí, které mám v těsné duševní blízkosti. Zvláště musím zmínit toho ze všech nejmenšího, který kvůli mně (letos poprvé ve svém životě!) vystoupal blíž k nebi po vysokém žebříku a natrhal mi ty nejsladší třešně na dno košíku – většina se jich cestou poztrácela v jeho puse 🙂 Trhat třešně je u nás čistě mužská záležitost! Chci, aby to nikdy nebylo jinak.
Jsem moc ráda, že kolem sebe mám pořádných mužských dostatečnou zásobu. Pro všechny tu mám navíc schovanou jednu sladkou třešňovou pusu a teplé místo v malé komůrce srdeční. Je přeci tolik drobných potůčků, které tečou mocným řečištěm lásky a občerstvují naše srdce pravidelnou dávkou … všech podob lásky (leckdy marnivých) … a všechny se stékají v mocném a hlubokém řečišti našeho krátkého života. Kdo si nabere ve správném čase do všech pohárů vrchovatě, nikdy mu v srdci nevyschne a nepozná žízeň po životě.
Na dně košíku je pár zralých třešní, ale já tam vidím mnohem víc.
Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.
DĚKUJU !!! A určitě zkůsím upect!
Pravdepodobne mi nikdo neodpovi, ale jak se rika, kdo nic nezkusi… Dnes jsem potkala u cesty plane tresne. Byly naprosto rude a vypadaly stavnate, tak jsem neodolala a ochutnala. Ani nevim, jak to presne popsat, neprijemna horkost, skoro az jedovata byla zahy prekryta nesmirne intenzivni tresnovou chuti. Po sladke chuti ani pamatky, ale jeste po nejake dobe jsem mela pocit, jako bych snedla jakysi jedovaty tresnovy koncentrat. Muj dotaz tedy zni, jestli na zdejsim blogu nekdo nevi, jestli se k necemu plane tresne pouzivaji. Dokazu si predstavit vyborny sirup napriklad s vodkou a zmrzlinou, likery, par kapek do cukroveho rozvaru, k pomeranci,… Ale nevim, jestli takove tresne jsou vubec jedle, jestli nejsou opravdu jedovate anebo jestli jsem jen zoufale neinformovana 🙂
Ergo: Plané třešně (ptáčnice) nejsou jedovaté. Klidně z nich něco můžete zkusit udělat (prý se z nich dělají likéry). Já to nezkoušela, ale souhlasím, že sirup nebo likér by vůbec nemusel být špatný.
http://kuchyne.dumazahrada.cz/clanky/vareni-a-stolovani/tresen-ptaci-nejlepsi-letni-plod-24074.aspx
http://minareceptsamlingar.blogspot.com/2007/02/bird-cherry-liqueur.html (tady je ale obrázek střemchy, která jedovatá je, tak nevím)
ED:
Třešňové období je krásné, ale krátké. Clafoutis nebo parádní bublanina nám ho pěkně okrášlí a hlavně provoní 🙂
ergo:
Všechno už řekla Naďa a já s ní souhlasím 🙂 Jedno třešňové pláně (ptáčnici) máme v rohu zahrady a letos nás odměnila hromadou tmavě dozrálých plodů plných šťávy. I když jsou to droboučké plody, mají neskutečně sladkou chuť doprovázenou závěrečným kyselkavým chuťovým tónem. Letos jsem z nich vyrobila fantastickou zavařeninu, je ještě tak čerstvá, že jsem nestihla vytáhnout fotky z foťáku, ale ráda bych je přidala k třešňovému tématu sem na stránky.
Jestli jsou plané třešně i na chuti nepříjemné, to nemohu posoudit, protože jsem už hodně dlouhe nešla žádnou třešňovou alejí … ale vzpomínám si na jednu okrasnou třešeň v zahradě sousedů a ta k jídlu moc nebyla. Zahradu jim ovšem zdobila náramně! 🙂
Naďa:
Marmeláda, šťáva i likéry z ptáčnic jsou určitě moc zajímavá záležitost. Ta jejich tmavá barva je krásná a připomínají spíš višně jak plody třešní. Dělala jsem marmeládu (odmítám používat slovo zavařenina 🙂 a trochu sirupu. Odpeckovávat tuhle drobotinu je trochu kumšt, ale za tu námahu (u sledování pěkného filmu) mi to stálo a ani to tak nebolelo. Nesmím ovšem koukat na poničenou manikuru 🙂 Odpeckovač by to možná vyřešil, ale neobešlo by se to bez sladké rudé sprchy, protože tyhle třešně byly opravdu nadupané šťávou až po stopku.
Podle originalniho francouzskeho receptu se jedna o tresnovy nakyp. Proto se mi zda, ze tento recept zhora uvedeny se spise podoba bublanine ceskeho puvodu. Original Clafouti recept je tento: 500 g tresne, 3 vejce, 90 g mouckoveho cukru, 60 g hl. mouky, 200 ml mleka a neprijde tam zadna tresnovice. Podle zkusenosti mohu dodat, ze Baselbieter Kirsch neni vubec ten nejlepsi, kdyz uz, tak Zugerkirsch. Co se tyka ovocnych palenek nejsou Svycari zadni umelci, v porovnani s Rakouskem.
Eva Voser:
Děkuji za tvůj recept 🙂 Clafoutis jsem ochutnala několikrát a pokaždé byl trochu jiný. V tom je vaření krásné: co kuchař, to trochu jiné podání. V tomto receptu šlo více méně o třešně a o celý ten rituál trhání a tak. Ke každému pečení patří trochu té rodinné pohody, protože já vlastně nikdy jen tak sama pro sebe nepeču a mám radost, že mám kolem sebe milou společnost, které tím udělám radost 🙂
Že Švýcaři nejsou umělci ovocných pálenek? Souhlasit nemohu, protože v tomto oboru jsou ve světě špička. Třešňovice z Basileje patřila mezi první ušlechtilé klášterní destiláty, tak ji nejde zatratit.
Čeští pěstitelé švestek (těch původních českých odrůd) tvrdí, že nad jejich slivovičku lepší medicína ve světě není. Říkají to s takovým zapálením, že jim to věřím! 🙂 Když ji dostanu, tak krásně řetízkuje. Vlastně i z našich sadových \”pravých českých\” švestek se občas stane tekuté kouzlo. Vždy jsem upozorněna, že je hřích vařit z tak delikátních švestek jen povidla :-)))
evo, nemohu souhlasit, ze toto neni nas fr clafoutis. u nas ve fr se pece podobne a baselbieterku z tresni si moc radi vozime ze sousedniho svycarska a vsem chutna. hruskova palenka s williamskou je luxusni zalezitost, tu svycari umi na svete nejlepe, ale to jim nechci pochlebovat
sarko, diky za krasne mile poctenicko, krasne jste do dala dohromady a je z toho zase neco vic nez jenom krasny recept
Janette:
Ze Švýcarska se vozí krásné jedlé suvenýry 🙂 Hrušková pálenka je s tou velkou hruškou uvnitř láhve opravdu nádherná. Stojí mi na baru hned v první řadě, aby nebyla k přehlédnutí 🙂 díky za milý komentář, Š.
Povedený článek! Jako muž musím vypíchnout i překrásnou košíkářskou práci. Takhle bytelně upletený proutěný košík s pěkným lemem a rukojetí jsem už dlouho neviděl. Ten bude asi starý, co?
Honza:
Košík je stará práce zručného košíkáře a svou roli hraje i použitý materiál. Když takové dílko vidím, chtěla bych to umět taky 🙂 Tohle už je poslední exemplář poctivě upletený. Všechny ostatní, novější, už vypadají trochu jinak. A většinou toho moc nevydrží.
Chtěl bych podpořit věhlas švýcarských pálenek a ohradit se proti výroku Evy Voser. Pálenky tam mají tradici, čímž snadno získaly ve světě i respekt. Třešňové destiláty ze Švýcarska a Schwarzwaldu, to je přeci pojem.
http://www.vinospol.cz/shop.php?search_vyrobce=207
Kořán:
Jé, tak to se k té podpoře také přidávám 🙂 Na mě udělaly velký dojem a je víc než jasné, že ve světě si uměly zjednat respekt.
Švýcarské ovocné destiláty sbírají nejvyšší světová ocenění
http://www.fassbind.cz/destilaty-fassbind/ovocne-destilaty-brut-de-fut/
Kdyz se clafoutis dobre vysleha, tak se pekne zvedne. Obcas se mi podarilo vytvorit zvadlou vajecnou omeletu, ve ktere se utopilo ovoce :-))))))) stejne jsem to vzdycky snedla. Moc pekne povidani a ty fotky nemaji chybu. maminka pridala nalozene ovoce v alkoholu, protoze tatik to tak moc rad.
Radka:
Jo jo, pár vaječných sražených omeletek jsem už také jedla. Občas i trochu přičmoudlých, ale atmosféra a čerstvé ovoce tomu vždycky zachránilo celkový dojem 🙂 S alkoholem nebo bez, to je věc, o které si rozhoduje každý sám. Tradičně bez, ale když se chce, proč pár kapek \”dospělákům\” nepřidat ? 🙂
Nádherný recept na lehounké clafoutis, které jsem chtěla už dlouho vyzkoušet (jen škoda, že se mi zralé třešně vyhýbají jako čert kříži). K tomu úžasné povídání, šanson, prostě co víc si přát. jsem ohromně ráda za váš blog, Šárko, čiší z něj opravdová láska k jídlu, k životu a k vašim nejbližším, které tak nádherně opečováváte. Ten váš nejmladší mužský je šikula a já vám moc a moc přeji, ať z vašeho krásného zapálení pro život a pro jídlo pořád čiší taková láska a vášeň.
Madla:
Vlastně jsem ani netušila, co všechno se dá s třešněmi pospojovat. Někdy je to psaní receptů jako navlékání barevných korálků na jednu šňůrku. Kolik jich bude a jakými budou hrát barvami je téměř vždycky tajemstvím 🙂 Potom se sama divím, co všechno mi přišlo na mysl a když se to tak pěkně doplňuje, je to moc fajn. Život je také jedna velká skĺádačka. A domácí vaření je vlastně strašně fajn, protože ten život činí voňavějším 🙂
Hallo pane Koran, tak to jste tech destilatu jeste mnoho nepil. Ty svycarske palenky (predevsim, ze jsou svycarske) plati v Ceske republice za ty nejlepsi, ale skutecnost je jina. Jsou to prumyslove vyrabene destilaty, jejich kvalita vyzadovane cene neodpovida. Vim o cem pisu, zila jsem ve Svycarsku vetsinu meho zivota. Co se tyka svetoveho oceneni, nebrala bych to za bernou minci. Je znamo, ze svycarsky Cartellverband sve zajmy celosvetove uplatnuje. Ne vse, co pochazi ze Svycarska je original a kvalita. I tyto zkusenosti si Cesi musi v budoucnosti delat sami.
Uzasna tresnova stranka! Takovou letni idylku jsem potrebovala neb jsem v obdobi mezi dovolenymi a chvilka pohody a oddechu je vice nez vitana. Clafouti jsem pekla jen jednou a dopadlo to, jak pise Radka – zvadla vajecna omeleta (diky Radko a Gurmanko, alespon se utesuji, ze v tom nejsem sama). Na obranu meho nepovedeneho clafouti uvadim, ze recept jsem si, pred drahnou dobou, vystrihla z jednech kanadskych novin a tudiz se jednalo jen o dalsi verzi vehlasneho francouzskeho moucniku. Ingredienty jsou zde ( postup je stejny, jak popisuje pani Sarka): 90 ml piskoveho cukru, cca 600 gr ovoce, 3 velka vejce, 325 ml mleka, 150 ml mouky, cajova lzicka nastrouhane citr. kury, pul lzicky skorice, vanilka, spetka soli a mouckovy cukr na posypani.Receptik me tudiz nijak neoslnil a vratila jsem se k me milovane bublanine s nevypeckovanymi tresnemi, ktera mi vzdy pripomene vuni a kouzlo bezstarostnych prazdnin. Ovsem az po precteni tohoto tresnoveho opojeni pani Sarky, jsem prisla na to, ze k nevypeckovanemu tresnovemu moucniku mi chybi obleknout si channelovsky kostymek , tresnova barva rtu a podmanive pisne nesmrtelne Edith ……. MORDIJE! tak tuto skvostnou tresnovou fabulaci si budu asi navzdy pamatovat! Pani Sarko, jste dabel…..:-)))
Jinak bych se rada (a to nejen za sebe) zastala nazoru pani Evy Voser /viz jeji prispevek 18.7.2011 13:38/. Kazdy mame jine zkusenosti a naroky. Proti gustu……. Nejidealnejsi by byla nejaka spolecna tresnova degustace: co nazor – to lahvinka a clafouti ve vsech pravych i nepravych verzich. Jiste bychom se potom sjednotili alespon na te neodolatelne tresnove vuni. Preji vsem krasne leto!
AnnaMarie
Léto má své vonné chvilky a u nás přešlo pozvolna z jahod do třešní a zastavilo se na chvilku u rybízu. Ale už už těm voňavým zbytkovým esencím červeného ovoce dělají konkurenci letní jablka a vůně kopretin. Včera mocně udeřila lesní vůně čerstvých hříbků k nám do kuchyně a celé to voňavé teritorium obsadila 🙂 Letní kalendář by se dal krásně přerodit do nějaké voňavé harmonie, protože rok co rok se ty vůně střídají víceméně pravidelně. Jen někdy není moc času si toho všimnout. Letos se snažím nepromeškat žádnou chvilku a alespoň se trochu víc a zhluboka nadechnout \”letních dnů\” – tzn. vařím marmelády, zavařuji nějaké kompoty a mám radost, že u nás tahle staromódní záležitost ještě nevyšla z módy 🙂 To všechno dělá z mého léta (ač plného pracovních úkolů) bezstarostné prázdniny! Tak ho užívejte také plnými doušky 😉
Posílám trochu toho houbového parfému:
http://dolcevita.blog.cz/1107/lahudkova-polevka-z-lesa-co-dela-velkou-konkurenci-te-od-reznika
P.S.
Třešňová degustace by byla fajn 🙂 Třeba i bez těch třešní! 🙂
Na tak milou a pohodovou odpoved nemohu jinak, nez konstatovat : PANI SARKO, VAS BYCH CHTELA ZA SOUSEDKU ! :-))
AnnaMarie :-))))))
Já bych to brala! Mít štěstí na dobré sousedky je terno 😉
tak tento recept jsem nějak propásla… sezona třešní je už ukonce a já bych jej tak chtěla ochutnat. tak mě napadlo – dělali jsme domáci griotku a višně napuštěné v alkoholu mám v ledničce a uzobávám. Myslíte, Šárko, že by to byl velký hřích vyměnit čerstvé višně a pálenku za višně luhované v griotce?
happy.lenulka:
To bych za hřích nepovažovala 🙂
tak už jsem dočetla článek podruhé do konce a už jsem našla i odpověď na svou otázku 🙂 tak to určitě vyzkouším 🙂 Možná přidám i pár ostružin ze zahrádky 🙂
happy.lenulka:
Teď je nejlepší čas na všechny bobule 🙂 Borůvky, rybízy, maliny, ostružiny – ničeho bych se nezříkala 🙂
Šárko, prosím nevíš kde se stala chyba? Moučník se krásně nafoukl a vypadal božsky, ale po upečení a při chladnutí splaskl 🙁 přitom jsem šla přesně podle postupu 🙁
happy.lenulka:
Tak to je mi té proměny líto. Říká se, že s horkým pečivem se musí zacházet v rukavičkách a opatrně ho vyjmout z trouby. Nemá se s ním udeřit, protože potom se může stát, že trochu klesne. Kde se stala chyba nevím, ale třeba na druhý pokus to bude lepší 🙂
Krásný článek.
Milan:
Trochu jsem se u něj zasnila 🙂 Díky.
Přeju pěkný den. Na Váš web jsem narazila, když jsem hledala recept na steak z tuňáka. Ale jak jsem zahlídala bublaniny a clafoutis, začala jsem neskonale toužit po třešních. Nakonec jsem sehnala, upekla, těšila se na nadýchanou dobrotu.. A z pekáče se na mě šklebí pokřivená tuhá placka.. Dobré to je, stejně to sním, ale kde jsem mohla udělat chybu? Je pravda, že mi smetana s mlíkem přešly varem. Nevím jestli je to správně, ani jsem to vpravdě neměla v plánu, ale během záchrany dítěte, které se mi v tu chvíli podělalo do gatí, se tak prostě stalo. Jaký význam vůbec má tu smetanu s tím mlíkem svařit? Nebo jde o to, aby se to ohřálo z lednice? Taky se mi nepodařilo našlehat vejce s cukrem. Bylo to prostě moc řídké na to, aby se to našlehalo.. A ještě malý dotaz – jak dlouho se mají namáčet ty třešně v tom alkoholu? Já teda měla tři lžíce alkoholu někde na dně misky a většinu třešní nad tím, párkrát jsem to promíchala, ale neřekla bych, že to bylo na těch třešních nějak poznat. Jinak děkuji za pěkný web, je to milé voňavé počtení! Velice osvěžující proti jiným, kde napíšou strohý recept a čau. Vaše stránky mne okouzlily, přeji hodně úspěchů do Vaší další práce.
Evka:
Clafoutis – tam opravdu záleží na dobrém našlehání, rychlém upečení a okamžité konzumaci 🙂 Dokud je nadýchaný, tak ho jíme. Určitě existuje více receptů, kde se přidává i trochu víc mouky a těsto je potom kompaktnější. Doporučuji vyzkoušet. Třešně je možno použít i naložené v alkoholu, ale zase je to verze pečiva, kterou nemohou děti, proto není třeba alkoholem moc hýřit. Děkuji za milou zprávu a přeji krásný letní čas s dětmi 🙂 Děkuji moc za všechny komplimenty! Moc si toho vážím. Šárka
A tak ja to zkusim! Hledam, zrovna, co s tresnemi a nechce se mi do tradicniho flanoviteho clafoutis ani vysusene bublaniny a Vas recept se dle komentaru zda byt nekde krasne mezi…:)
Andrea:
Když se třešně urodí, neví se najednou co s nimi, ale mám tu rcp na bublaninu, která suchá není, proto ji peču docela ráda. Ale proložit do nějakým jiným moučníkem je vždycky moc fajn. Ať se povede a ať chutná! Krásné léto přeji, Šárka
Děkuju! Clafoutris jsem dnes pekla a chuťově úžasný! :)) Jen se objevil jeden problém… v troubě krásně nakynul, ale po vyndání slehnul… hooodně:( Nevíte, čím to je? Popř. jak tomu předejít? Předem moc děkuju:))
Dobrý den, tak jsem zkusila clafoutis podle vašeho receptu a potkalo mne zklamání. Clafoutis po vyndání z trouby hodně slehnul (jak už píše Petuleee) je hodně hutný, možná jakoby sražený. Vůbec není nadýchaný jak o něm mluvíte a jak vypadá na obrázku. Nepatří do receptu ještě nějaký kypřící prášek, nebo bílky našlehat? Děkuji za odpověď
Kristýna:
Dobrý den, často se setkávám s tím, že se někomu Clafoutis nepovede tak, jak by si přál. Bohužel, těžko takhle na dálku něco radit, protože já tu zkušenost nemám, ale za odborníka přímo na clafoutis se rozhodně nepokládám 🙂 Dělám ho doma moc ráda, protože je to rychlá záležitost a ve výsledku se jedná o moc dobrý dezert, na který se může použít každé sezónní ovoce. Kypřící prášek do receptu rozhodně nepatří, ale zkuste vyzkoušet ještě jiné recepty, třeba objevíte nějakou vychytávku. Já spoléhám na velmi horkou troubu (horkovzdušnou s přesným měřením teploty) a na dobré a rychlé našlehání a včasnou konzumaci. Mohu vám doporučit třeba tento recept: http://alenkyfood.blog.cz/1206/tresnovy-clafoutis
(této autorce věřím! 🙂 Přeji krásné a sladce provoněné léto! Šárka 😉
Pročetla jsem diskuzi a přidám svůj zážitek. V roce 2012 jsem postupovala přesně podle návodu v receptu. Výsledkem byla docela houževnatá placka s třešněmi, vydávající gumový zvuk, když se s ní pláclo o linku. Pokud člověk slepě nepřebírá vše, co se píše na internetu a zapojí rozum, neprošlehává vejce s cukrem a nesype do nich mouku a do toho pak nelije mléko, ale zvolí postup ověřený staletími: napění žloutky s cukrem a lžící másla do běla, do nich pak na střídačku zamíchává mouku a mléko, a nakonec do výsledné směsi lehce zapracuje tuhý sníh z bílků. Po té okamžitě dává do předem vyhřáté trouby. To poslední, co je potřeba, je nechat těsto stát, aby se pěkně za těch 30 minut zkydlo na dno mísy. Recept působí jak od amatéra, který o piškotových těstech četl na jiných webech. Osobně si musím posypat hlavu popelem, naprosto jsem se nechala unést sugestivním líčením rozkoší, které tento moučník má způsobit a přestala jsem přemýšlet.
No, nějak se nám to nepovedlo… je to celé takové sražené a to jsme přesně sledovaly recept. Jsme zklamané. Ale povídání ke článku je okouzlující 🙂
Katie:
Chce to trochu cviku a hlídání trouby. Jak píše toffo, chce to odhadnout okamžik, kdy clafoutis zatuhne a je ještě nadýchaný. Delším pečením se stává gumovitějším.
Já si myslím, že to nemá být nadýchaný piškot, ale něco podobného, jako pečená omeleta – palačinka – nebo nákyp, chcete-li, pečený v troubě. TAkže jestli se to srazilo, tak se to asi přepeklo. Četla jsem dnes u Kitchenette, že clafoutis je upečené přesně v tom okamžiku, jakmile se těsto přestane v pekáčku hýbat a zatuhne. Pak je asi třeba neprodleně vytahovat z trouby. Vyzkouším.
Toffo:
Přesně tak, děkuji za odpověď v diskuzi. Momentálně mám problémy s prací na pc, neboť jsem na dovolené, ale do diskuze se zapojím po návratu domů 😉