Letní soutěž o jídle plném vášně a o vášni pro jídlo
“Zahořel jsem láskou k jablku! Zvláště když vystoupí ze svého původního smyslného obalu a převtělí se do podoby osvěžujícího nektaru, tolik potřebného k výrobě letního drinku. Drink, to je pro nevařícího chlapa, vyznačujícího se tvořivou nešikovností, asi ten nejideálnější způsob, jak zapůsobit a zasadit své milé něžnou ránu rovnou do srdíčka. Kdyby to nefungovala hned, jsem připraven okořenit i závěrečnou básní.”, píše Petr Dobrovodský.
Jablko lásky na pláži
potřebujeme:
-
vychlazenou sklenici
-
kousek skořicové kůry
-
4 cl skotské whisky
-
15 cl jablečného moštu
-
15 cl meruňkového džusu
-
střik grenadiny (sirupu z granátových jablek)
-
plátky zeleného jablka na ozdobu
-
pár kostek ledu
Do sklenice vložíme skořicovou kůru a ledové kostky. Nalijeme whisky, přidáme jablečný mošt, meruňkový džus a ozdobíme dílky zelených jablek. Osvěžující koktejl s vůní šťavnatých jablek a skořice podáváme nejlépe na dovolené přímo na prosluněné pláži.
Kouzlo je ukryté v jablku a ne tak ledajakém. Zelené plátky jablek jsou použity na ozdobu, ale nejrafinovanější jablko lásky se ukrývá přímo ve sklenici. Granátové jablko je božský plod. Staří Římané spatřovali v tomto plodu symbol manželství, proto každou nevěstu zdobili před obřadem věnečkem z větviček granátovníku. Ty v sobě mají sílu lásky, která je pro harmonický vztah tím nejdůležitějším. A ještě jsou navíc krásně afrodiziakální, čímž nedají vyhasnout ani vášni.
Kdyby toho všeho mělo být málo, tak bych přidal ještě úryvek Jamese Timptona:
Hltání světa
Narodil jsem se s otevřenými ústy …
vstoupil jsem do tohoto šťavnatého světa
broskví a citronů a zralého slunce
a tajemného růžového ženského těla,
do světa, kde večeře spočívá
v něžném dechu pouště,
v koření vzdáleného moře,
které pluje spánkem pozdě v noci.
Narodil jsem se někde
mezi mozkem a granátovým jablkem,
vychutnával jsem jemné předivo
vlasů a rukou a očí,
narodil jsem se z pokrmu srdce,
z nekonečného lože, abych putoval
po této nekonečné zemi.
Chci tě živit ledovými květy
na tomto zimním okně,
vůní mnoha polévek,
parfémem posvěcených svíček,
který mě pronásleduje tady v cedrovém domě.
Chci tě živit levandulí,
která stoupá z některých básní,
a skořicí z opékaných jablek
a prostým potěšením, které vidíme
na nebi, když se zamilujeme.
Chci tě živit kyselou půdou,
kde jsem sklidil česnek,
chci tě živit vzpomínkami
topolových kmenů,
když je štípám
a kouřem z jader šišek,
který se hromadí kolem domu v poklidné noci,
a chryzantémami u dveří do kuchyně …
Krásné léto všem přeje Petr Dobrovodský.
P.S.
A připište prosím, že Vaše stránky upřímně zbožňuji.
Děkuji Petrovi za úžasný recept okořeněný půvabnou poezií a ještě závěrečným komplimentem přímo pro mě 😉 To se mi nestává každý den!
Tenhle drink by si dala okamžitě, na ex, místo oběda. Báseň je překrásná, dostala mě a na okamžik jsem zahořela láskou k básníkovi :)))
La Cuoca:
Ta báseň je fakt snová. K tomu drink od romantika, to opravdu nemá žádnou chybu – celé komplet je to jako \”nebe na zemi\” 🙂 Takhle nějak si ho představuji já.
Bože, to je fakt pěkné.
La Cuoca, děkuji za lásku k básníkovi, kterému nejdou zacpat ústa. Má úcta. PD
Pokud bych nešla do kolen z drinku, tak z básně stopro :-)! Teď si ještě přehrávám, který známý melodický hlas by se mi nejvíce líbil. Nejsem \”stará škola,\” ale byla bych pro Eduarda Cupáka – jeho vyprávění pohádek v rozhlasu ve mě zanechalo dojem …
Gurmánce děkuji za kompletní zveřejnění mého příspěvku, zvláště připojeného dovětku, a přeji té ženě milé život naplněný tolika radostmi, kolik semínek se vejde do krásného plodu marhaníku, původního plodu ze zapomenutého ostrova v Adenském zálivu, Sokotra. Věřte tomu, že počet semínek v jednom plodu převyšuje šest set drobných kousků … což je radosti tak trochu i do zásoby. PD
Cely recept kompletne super 🙂 Paci sa mi P.S. !
Petr Dobrovodský:
To je báseň, kterou nelze napíchnout na vidličku a jednoduše spolknout 🙂 I když jsem to přesně tak udělala po prvním přečtení. Je krásná, krásná, krásná … z těch veršů je třeba si každé ráno kousíček uříznout a zbytek si nechat pěkně na druhý den. Tahle báseň je sen a mně je líto, že básně k snídani mi nikdo neservíruje, ale … žiji po boku pána, který zná všechny mé slabosti a rozmazlovat mě umí velmi poeticky 😉 + darovaných 600 radostí k tomu = radost až do konce života. Díky za každé nové ráno, já se mám pokaždé na co těšit :-)))
P.S.
Škoda jen, že na Sokotře, domovině granátového jablka lásky, si lidé žádné verše nepíší! Zjistila jsem, že jazyku zvaném sokotránština chybí písmo a udržuje se jen ve formě mluveného slova.
toffo:
To mě nenapadlo, jak moc je důležitý hlas, který ty verše uchopí mezi rty, poválí je po jazyku a báseň přerodí do polohy melodického hlasu, který se krásně nese až k uchu a pohladí bubínek. Uf! Tak to nevím, komu bych tuhle roli svěřila nejraději (?). Eduard Cupák se svým temným, sametově jemným a nezapomenutelně melodickým hlasem by se mi vryl do paměti na 100 %. Jak je důležité básně umět nejen tvořit, ale důležitější je vdechnout jim život vlastním hlasem.
Michaela:
P.S.
Jsou to milé poslední řádky 🙂 Zas tak často je nedostávám, ale v tomto případě stálo za to ho nevynechat 😉