14. listopadu 2010 v 11.31, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Gastrozajímavosti, Lidová tvořivost, Staročeská tradice, Zapsáno v kalendářiPočet komentářů: 11

Štítky: | | | |

Martinské posvícení voní martinskými podkůvkami, husí pečínkou a mladým vínem

"svatý Martin se dělí o svůj plášť"

Martinské posvícení symbolizuje libá vůně husí pečínky, martinských podkůvek, rohlíčků a první košt mladého vína. Ke svátku je spjata legenda o Martinovi.

Sv. Martin – patron vojáků, jezdců, hus a vinařů se stal velkým vzorem pokory. Jeho osoba je opředena legendou se sladkým zakončením v podobě makové martinské podkůvky. I ve svém biskupském úřadě zůstal vzorem chudoby a pokory. Pro Martina byli všichni lidé bratry. I když neměl majetek, bohatě rozdával dary svého srdce a své duše. 

Martin Tourský – narodil se  kolem roku 316 v římské provincii Horní Panonie (na území dnešního Maďarska) do rodiny římského setníka. V 10ti letech byl přijat mezi čekatele křtu, v 15ti za vojáka a odvelen byl do Galie. Legenda praví, že jednoho dne v zimě projížděl městskou branou v Amiensu u Paříže, oslovil ho polooděný nuzák a prosil o almužnu. Martin neměl nic jiného krom svého pláště. Vzal meč, rozetnul svůj plášť a polovinu daroval onomu nuzákovi. V noci měl sen. Zjevil se mu Ježíš oděný do poloviny jeho pláště. Martin uposlechl znamení, nechal se pokčtit, opustil vojsko a zahloubal se do křesťanské víry. Roku 371 ho věřící z Tours zvolili biskupem. On však opustil biskupský dům a s několika věrnými mnichy se nastěhoval před městskou bránu do ubohých dřevěných chatrčí. Postupem doby se z chatrčí stalo poutní místo a vznikl tam klášter Marmoutier. Ten se stal střediskem duchovního a kulturního života Západu. Pro křestany ve Francii vykonal Martin mnoho dobrého, proto se mu přezdívalo apoštol Galie. Zemřel v roce 397 ve věku 81 let v Candes u Tours dne 11. listopadu. Samotná scéna dělení pláště se stala po staletí nejoblíbenějším a nejzobrazovanějším motivem umělců. Svátek sv. Martina se stal dnem, kdy se stýkají u jednoho stolu dobří přátelé a pochutnají si na tradičním martinském menu – Pečené huse – a hodování zakončí martinskými sladkými podkůvkami

Stará legenda o sv. Martinovi (jak se vypráví v Martinicích)

Jednou se zachtělo sv. Martinovi podívat se na vesničku, kterou po něm pojmenovali, na Martinice u Velkého Meziříčí. Osedlal tedy bělouše a vydal se na cestu. Bylo to kolem jeho svátku a jemu byla zima. Brnění římského setníka jej studilo a ani do svého purpurového pláště se nemohl pořádně zahalit, když už jej měl jenom půl. Tu druhou polovinu uťal před dávnými časy a daroval polonahému žebrákovi. Dlouho se trmácel se svým věrným koněm po úzkých cestách Vysočiny. Když konečně dojel do Martinic, nebyl nijak potěšen. Právě odtud odtáhli cizí vojáci a moc toho odvezli pryč. Ožebračení lidé si nemohli ani o pouti napéci koláče. 

Sv. Martinovi se jich zželelo. Poručil svému koni: „Zadupej!“ Bělouš poslechl, zadupal a na zemi zůstaly ležet jeho čtyři podkovy. Hned se mu však udělaly nové. Když mu jezdec přikázal, aby zadupal znovu, na zemi zůstaly ležet další podkovy. A sv. Martin jezdil přes Martinice křížem krážem. Znovu a znovu koni přikazoval, aby zadupal. Brzy byly celé Martinice plné podkov. Jakési dítě se pro jednu shýblo, že si ji doma pověsí pro štěstí, ale světě div se! Podkova byla pečená a byla v ní maková náplň. Všechny děti pak začaly podkůvky sbírat a ochutnávat. Brzy se k nim přidali i dospělí a za chvíli nezůstala v Martinicích na zemi jediná podkova. Všem velice chutnaly :-) 

V Martinicích ožila starobylá legenda a o martinické pouti se nikdy nevynechá tento list. Latinské slovo legenda znamená „to, co má býti čteno“. Po svaté mši přijede na bílém koni sv. Martin a všem rozdá rohlíčky s mákem – podkůvky sv. Martina. Po bohoslužbě  přijede svatý Martin na bílém koni, který bude rozdávat dětem pamlsky. Místní děvčata napečou vždy dostatečnou zásobu i pro poutníky. Se svatomartinskou výslužkou odejde z Martinic každý :-) 

Kdo u vás doma napekl martinské rohlíčky ve tvaru podkůvky? A víte proč se na sv. Martina pečou husy?  

Dobře propečená svatomartinská husička ke svátku sv. Martina patří a na pekáč se prý dostala husa za trest. Legenda praví, že se husám stalo osudné jejich kejhání při bohoslužbě. Rušily prý slovo boží natolik, že je za to stihnul trest a musely na pekáč. Existuje ještě druhá legenda, která říká, že svatý Martin se před volbou biskupem rozhodl skrývat a ukryl se v husníku. Kejhavé husy ho svým křikem prozradily. Upečená husička měla i svůj řád, jak se podělit o propečené maso. Nejnižší sluha dostával vždy křídla. Prý proto, aby při práci lítal jako čamrda. Vyšší sluha se těšil ze stehna, ale hospářovi patřil celý zbytek husy v pekáči. Věřilo se, že kůže z husích nohou má zázračné léčivé účinky. Vložíme-li ji do střevíců pod chodidla, nebudou se nejméně celý rok potit. Kousek kůže mezi prsty se postará o to, aby se neobjevilo žádné kuří oko :-) Ke svatomartinské tradici patří i košt mladého vína. Zvyk otevírání mladých vín pochází z doby císaře Josefa II., kdy se na svátek svatého Martina mohlo začít nalévat nové víno z podzimní sklizně. Tento den symbolizoval konec sklizně, završil zemědělský rok a oznámil začátek zimy. 


 
 Se svátkem sv. Martina je spojena i řada pranostik a věšteb o počasí.

 

Selská pranostika otištěná v roce 1710:
Na den sv. biskupa Martina
milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce
štědrého Martina chválíce
páni, žáci a kněží se radují
neb se jim koledy přibližují.
Pacholci a dívky svobodu mívají,
a u jiných pánů se zjednávají.
  

Lidové věštby a říkanky o počasí:  

  • „Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.“
  • „Martin a Kateřina na blátě, Vánoce na ledě.“
  • „Jsou-li na Martina mračna, zima je levná, a jestli je noc jasná, zima je mastná.“
  •  

    Reklama

    Zde si můžete objednat mou kuchařskou knihu Rande s gurmánkou v české kuchyni.

    V případě objednávky na www.titanovepanve.cz uveďte prosím na podporu našeho webu
    v políčku pro poznámku heslo "Gurmanka".

    11 komentářů k příspěvku „Martinské posvícení voní martinskými podkůvkami, husí pečínkou a mladým vínem“

    1. Nicole říká:

      Moc hezký článek, jsem zase o něco chytřejší :)

    2. Pivli říká:

      Poutavě napsáno, jako vždy. Hlavně pověst o podkůvkách s mákem je krásná. Člověk se tu vždy něčemu novému přiučí!

    3. toffo říká:

      Jak jsem psala Vilemíně, myslela jsem, že se jedná o českou tradici. Ale Martinské rohlíky se pečou i v Polsku, praprateta v Bavorsku šla na oběd ve čtvrtek klasicky – na husí pečínku se zelím a knedlíkem. Co praví Wikipedie?:
      Ve Flandrech, jižních a severo-západních částech Holandska, katolických oblastech Německa a v Rakouska se tento svátek často slaví průvodem, ve kterém je obvykle muž na koni představující sv. Martina, někdy doprovázen svým pomocníkem (obdoba českého Mikuláše). Průvod svatého Martina, jedoucího na koni městem, se v posledních letech pořádá i v Kroměříži a Jihlavě.

    4. HaF říká:

      Sv. Martina jsem také vzpomínala u sebe na blogu, protože syn by mi to neodpustil, je taky Martin. Manžel očekává Svatomartinské víno, syn se dožaduje husy. Tento svátek mají v naší rodině prostě všichni rádi! Spoustu zajímavostí jsem sa dozvěděla z knížky Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce – Podzim. Budu si je muset zase pročíst postupně všechny čtyři, je tam spousta pěkných zvyků! Taky můžu doporučit navštívit tyto stránky http://www.ceske-tradice.cz/ – jejich pročítání s dětmi je lepší než sledování televize.

    5. Gurmánka.cz říká:

      Nicole:

      Svatomartinské hodování je moc hezká tradice :-)

    6. Gurmánka.cz říká:

      Pivli:

      Já makovou náplň mám asi nejraději (když pominu tvarohovou), tak mě ta legenda taky moc potěšila :-)

    7. Gurmánka.cz říká:

      toffo:

      Sv. Martin se těšil velké oblibě, proto je fajn, že si den s magickými jedničkami připomenou i jinde. Pro husy to není zrovna šťastný den, když se staly svátečním artiklem a v mnoha koutech Evropy se pečou dokřupava. Díky za info, to jsem nevěděla, že je svatomartinské hodování tak oblíbené :-) U nás byl dnes takový kompromis. Ve čtvrtek jsme na hodování čas neměla, nechala jsem si to na neděli. Nepekla se celá husa (chyběli strávníci), ale dělala jsem jen stehýnka husokachničky s výtečným hrníčkovým knedlíkem a dušené zelí s pečenými jablky, medem a špetkou skořice. Pro dva toho bylo až až a od zítra držím dietu :-)

    8. Gurmánka.cz říká:

      HaF:

      Tak to je moc praktické, mít doma dva Martiny :-) To už je vlastně povinnost, dodržovat slavnostní svatomartinské rituály. Mladé vínko a pečená husička je daleko lepší než třípatrový sváteční dort. Ti tvoji kluci se mají :-) Omlouvám se, že jsem si neudělala víc času a neobešla i jiné blogy. Máš ten článek opravdu moc pěkný! O českých tradicích se někdy mnoho neví, tak je moc dobře, když si je alespoň tímto způsobem připomínáme. Čím častěji, tím lépe ;-)

    9. Petr říká:

      Můj komentář je sice dnes off-topic, ale nedá mi to. Šárko, co jsi vařila do tři čtvrtě na čtyři ráno? ;)

    10. Gurmánka.cz říká:

      Petr :-)
      Hrůza, když si člověk krátí kvůli práci spánek :-))) Pár komentářů jsem si napsala před spaním jen tak pro radost, ale není to moc rozumné nechávat se touto dobou vzrušovat jídlem a tématy kolem něj. To se potom blbě usíná :-)

      P.S.
      Letos si dám novoroční předsevzetí, že přestanu ponocovat ;-)
      Jak tak na to koukám, dnes na tom s tím časem nejsem o nic lépe.

    11. Pavel říká:

      Nevíte kam na dobrou večeři? Kde ochutnat tradiční českou a moravskou regionální kuchyni? Stezky dědictví vybírají z více než 3000 restaurací ty, které nabízejí tradiční pokrmy české a moravské kuchyně. Na webových stránkách http://www.stezky-dedictvi.cz najdete seřazené jednotlivé restaurace dle různých kritérií, informace o jejich specialitách a zpětně můžete restauraci hodnotit. Navštivte naše webové stránky a vydejte se ochutnat tradiční pokrmy naší bohaté české gastronomie.

      http://www.stezky-dedictvi.cz

    Zanechte komentář