Aperitiv a předkrm z jedné pánve. První foto představuje žampióny zahalené v oparu tajemství, ale po odtajnění z toho bude chutný a zajímavý recept, který jsem musela z nouze vymyslet 🙂 Výsledek jsem po konzumaci schválila, proto si ho troufnu představit i vám. Rovnou s porcí čerstvých fotografií. Každý měsíc sestavuji recepty pro mykologicky zaměřený časopis. Dlouhá zima mi vyprázdnila všechny lesem vonící zásoby a doma už nemám ani hrstičku sušených hříbků. Všechny jsem je utopila ve včerejší bramboračce. Minulý měsíc jsem s poslední troškou mražených hub podnikla výlet do staré krkonošské kuchyně a rozluštila taje starodávných horských polévek. Polévky na talíři zahřály a potěšily, fotografie posloužily jako doprovod k receptové části již zmíněného časopisu Houbař. Snad jsem tím potěšila předplatitelskou obec 🙂 Pár pozitivních ohlasů ke mně již dorazilo, tak za ně děkuji a slibuji, že se budu snažit i pro příští čísla vymyslet něco neotřelého 🙂 Zde je jedna z mých inspirací na houbové téma. Když nejsou houby sušené, musím se spolehnout na ty čerstvé. Dnes mi prokázaly dobrou službu žampióny. V jedné pánvi budete mít aperitiv i předkrm zároveň. Ušetříte nádobí 😉
Začneme tím, že hlavičky žampiónů očistíme, odlomíme nožičky a oloupeme kloboučky. To ovšem vůbec nemusí být, protože čerstvé žampióny se mohou s klidem konzumovat neoloupané. Dělám to jen proto, aby žampióny byly hezčí. Neloupu celé hlavičky, ale jen sem tam stáhnu proužek slupky a vznikne pěkné dekorativní proužkování. Žampióny dostanou parádnější vzhled, ale chuť jim to nezmění. Ta je pořád stejně báječná (za předpokladu, že nemáte nic proti houbám 😉
Restované žampióny s Cinzanem
-
16 hlaviček žampiónů jsme spořádali ve dvou – tak nám to chutnalo 🙂 – pro jednu osobu na předkrm bych počítala cca s 5 ks
-
špetka tymiánu
-
čerstvě mletý pepř
-
3 jemně nasekané šalotky
-
3 lžíce olivového oleje
-
plátek másla (cca 70 g)
-
Cinzano Bianco v množství jedné sklenky
-
několik šalvějových lístky (ty přežívají v zahradě i tuhou letošní zimu)
-
šťáva z půlky citrónu
-
4 plátky citrónu
-
mořská sůl
-
k podávání pečivo nebo křupavá bagetka
-
Doporučení těm, kteří z nějakého důvodu Cinzano dát nechtějí, ale recept by rádi vyzkoušeli. Určitě by bylo zajímavé vyzkoušet jablečný mošt. Byl to totiž můj původní záměr, ale než jsem stihla uchopit láhev moštu do ruky, postavilo se mi do cesty Cinzano, a dobře udělalo 🙂 Kdybych se rozhodla připravovat žampióny bez Cinzana, vypustila bych šalvej. Naopak bych přidala k žampiónům kousek skořicové kůry a jeden hřebíček. Určitě by se tím krásně aromatizovaly. Cinzano je totiž rafinovaně kořeněné, ale o tom se zmiňuji již mezi řádky receptu.
Oloupanou a jemně nasekanou šalotku zpěníme na olivovém oleji v pánvi a jakmile chytne sklovitou barvu, přidáme očištěné žampiónové hlavičky společně s několika lístky šalvěje (jediná bylinka, která se zelená v mé zahradě).
Do pánve vhodíme plátek másla a žampióny orestujeme ze všech stran. Osolíme mořskou solí a nad pánví několikrát otočíme pepřovým mlýnkem. Vůni čerstvě mletého pepře se nic nevyrovná.
Když jsou žampióny orestované, přidáme citrónové plátky (na jednu porci stačí jeden citrónový koláček). Zvolna jsme se přesunuli k aperitivu. Je čas na sklenku Cinzana. Žampióny podlijeme malou sklenkou Cinzana a ono se spojí v jedne úchvatný celek se všemi vůněmi, které již v pánvi jsou. Můžeme přidat i lžíci citrónové šťávy.
Cinzano
je aromatizované víno, ve kterém vám neuniknou stopy cukru a tajné kombinace bylinek. Jde rozpoznat muškátový oříšek, jalovec, pomerančovou kůru, koriandr, hřebíček, skořici, vanilku a samozřejmě nejdůležitější bylinku – pelyněk. Cinzano je výrazný a sytý nápoj, vyráběn je v klasické příchuti Bianco, Exctra Dry a Rosso i Rosé, též Orancio a Limetto a Cinzano Asti – lahodné šumivé víno. Jedinečnost nápoje ho řadí na druhou příčku mezi nejprodávanějšími vermuty na světě. Tento nápoj má ale i některá prvenství v marketingové strategii. Zmínka o tom je v závěru článku s receptem.
Po chvilce dušení se udělá pěkně zahoustlá šťáva s neopakovatelnou chutí. Je rafinovaně sladká, koketně z ní vystupují hořčinky a spolu s kořením zvyšují náš apetit ještě dříve, než dostaneme šanci ochutnat. Pokud si přejete šťávu ještě krémovější, neváhejte přidat tenký plátek másla.
Šťávy mám být jen tolik, aby naplnila všechny žampiónové kloboučky a zbyla pro každý talíř malá loužička. Až sníte žampióny, budete si pochvalovat každou kapku cinzanové šťávy navíc. Je totiž úžasná s bagetkou a byla by škoda nevytřít ji pečivem. Ten den jsem neměla doma křehkou bagetku, musela jsem se spokojit s doma upečeným chlebem, což mi nečinilo sebemenší problém. Byl totiž ještě teplý 😉
Dobrý poměr štávy k houbám je asi takový, když se houby ve šťávě koupou, má jim dosahovat jen tak do půli pasu. Vyšetřené Cinzano si raději vypijte sami.
Objevila jsem zaručené rad, jak si připravit Cinzano doma. Beru to jako velkou pošetilost, ale jestli si někdo na takovou domácí alchymii troufá, může zabít nudu a navařit si trochu alkoholu. Na internetu je takových receptů celá řada, zde je jen jeden recept reprezentant z mnoha. Já jsem tradicionalista, raději si pro něj dojdu do obchodu. Od objevení tohoto aperitivního receptu spotřebuji Cinzana 2x víc než tomu bylo doposud. Poslední dny mě s alkoholem vařit baví. Možná je to tou dlouhou zimou, ale alkohol jídlu dává nové barvité tóny v chuti i vůni, ta změna je mi příjemná.
Z pánve stoupá voňavá pára, je čas prostírat. Uprostřed stolu udělejte čestné místo pro pánev. Jen ať si každý nabere podle své chuti.
A pokud jde o Cinzano … proč si nenalít sklenku jednoho z nejoblíbenějších nápojů na světě?
Zde je pár zajímavých drinků s použitím Cinzana.
(Cinzano Bianco s jablečným juicem a špetkou skořice, Cinzano Bianco se zázvorovou limonádou; Cinzano Rosso s ledem a olivami nebo tonikem či brusinkovým juicem, drink “Bílá bazalka” – Cinzano Bianco s lístky bazalky a kousky zeleného jablka, drink Clementine – Cinzano Orancio s mandarinkami nebo jahodové Cinzano Limetto) … zásobte se Cinzanem, tyhle drinky za vyzkoušení rozhodně stojí.
V roce 1757 se v malém krámku v Turíně narodila velká značka. S ní přišla na svět první tištěná reklama . “Vino Vermuth della rinomata Casa F. Cinzano” – Další “marketingovou” a reklamní iniciativou, která stojí za zmínku, bylo použití – vůbec poprvé v historii – letadla pro průmyslové reklamní účely. Už v roce 1911 brázdilo milánskou oblohu a zasypávalo město reklamními upoutávkami.
Jedna z nejznámějších světových značek má v rodném listě datum 1757. Vznikla v malém krámku v Turíně. Bratři Giovanni Giacomo a Carlo Stefano Cinzano, diplomovaní lihovarničtí mistři, si 6. června před 250 lety otevřeli v italském Turíně malý krámek. Záhy se k nim začalo chodit na nový vermut. Oblíbila si ho šlechta i střední vrstvy. Rodinný podnik po bratrech zakladatelích převzal Carlo Giuseppe (1755) a jeho syn Francesco (1787), který se v roce 1836 stal dokonce starostou Turína. Název “vermouth” pochází z německého slova Vermut, označujícího bylinu pelyněk, hlavní složku fortifikovaných vín tohoto typu. Dnes je Cinzano druhým nejprodávanějším vermutem na světě. Modročervené logo vzniklo až v roce 1925. Červená symbolizuje vášeň, hrdost a oslňující živost, modrá ušlechtilost, tradici a hloubku Středozemního moře. Obě barvy společně vyjadřují “italskost” a stoupající diagonála mezi nimi byla symbolem růstu společnosti. (zdroj: internet)
Všechny druhy Cinzana, ať jsou podávány jako aperitiv nebo jako digestiv, nejlépe vyniknou, pokud jsou dobře vychlazené (ideální teplota je 8 až 12°C).
Výjimka potvrzuje pravidlo:
V mém receptu je povoleno Cinzano ohřívat, protože mu to nikterak neublíží a chuť jídla se tím velmi obohatí 🙂
V roce 1999 získala od dědiců Cinzanů značku konkurenční skupina Gruppo Campari.
Prožijte La Dolce Vita s Cinzanem 😉 Pít na lačný žaludek se nemá, tak ještě jednou obracím pozornost třeba k tomuto receptu na chutné restované žampióny.
Báječně voňavý a ryze vegetariánský recept. Určitě jej brzy vyzkouším s variatnou bez alkoholu, protože se mi přeci jen zdá spojení hub a alkoholu jako příliš těžké pro žaludek. Ale vždyť je tam toho cinzana jen troška a hned se odpaří, takže to tak hrozné nejspíš nebude. Cinzano jsem milovala v dobách svého dospívání a až dokojím, určitě si láhev koupím a začnu v létě zkoušet vámi popsané drinky – sladké, voňavé, plné elegance a chuti – to se to bude jíst a pít 🙂
Madla:
Díky za poznámku ohledně vhodnosti konzumace hub a alkoholu. Zde panují jisté mýty a měla bych svůj článek o tyto informace doplnit.
JE POTŘEBA VYVRÁTIT OMYL:
Ve starších houbařských atlasech se často uvádělo, že požívání alkoholu po pokrmech z hub je zdraví škodlivé. Není to však pravda. Po požití většiny hub nepůsobí alkohol nijak negativně a v malých dávkách může i podpořit trávení. Alkohol přidaný do jídla, který projde tepelným procesem, se odpaří – v jídle zůstává jen příjemná vůně.
Existuje však výjimka! – hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius) – tady požití i malého množství alkoholu vyvolává otravu.
Houba hnojník, ač odpudivého názvu a nechvalné pověsti, je sama o sobě vynikající 🙂 Kolem hub panuje opravdu mnoho mýtů a to jim trochu škodí. Říkala jsem si, že bych se mohla trochu víc věnovat houbovému tématu i tady. Až porostou, nějaké informace s fotografiemi dodám a třeba tím dodám i odvahu těm, kteří mají strach z toho, že nemají jistotu v tom, co je jedlé a co nikoli.
Pěkný receptík. Žampionky loupu stejným způsobem, když je tedy vůbec loupu 😉
O vhodnosti konzumace alkoholu s houbami, si nechte vyprávět od Francouze, on vám to vysvětlí :- ))))
Určitě by jakýkoliv pokrm z hub nezapíjel vodou!
Spojenie žampiónov a Cinzana? To určite vyskúšame :o)
A prezradíte v akom časopise nájdeme ďalšie recepty s hríbikmi?
Diastyl kupujem už pravidelne, recepty si nechávam a časopis posúvam susede, ktorá si musí na haldinu cukru dávať pozor 😉
Bali: To máš svatou pravdu 🙂 A neplatí to jenom ve Francii. Ital své oblíbené risotto s hříbky též podlévá vínem a neškodí mu to. Švýcaři své curyšské telecí se žampióny také nedělají bez bílého vína a představit si burgundský guláš bez pořádné dávky červeného ani neumím 🙂 Fakt je, že se to u nás stále mezi lidmi traduje. Že by se houby a víno neměly ve stejnou chvíli potkat? – svět labužniků by byl ochuzen o velké speciality 😉
Shira313: Žampióny jsou v této úpravě opravdu chutné 🙂 Na voňavé hříbky si ještě musím počkat, ale houbové počtení se dá najít v časopise Houbař 😉
Móc dobrý receptík! Předkrm se bude hodit, až zas budu vařit své oblíbené kotletky na Cinzanu a červeném pepři 🙂 Díky, Šárko.
Děkuji moc za podané informace. V člověku prostě šasto zůstávají \”lety prověřené\” informace a polopravdy, takže uvítám, když jsem uvedena na pravou míru. A už se moc těším, až recept vyzkouším, všechny houby mám totiž moc ráda.
Sančenka: Hrnec & pánvička jsou pro člověka s fantazií jako čisté plátno v rámu pro malíře :-))) Navíc to nejen krásně a barevně vypadá, ale dá se k tomu přivonět a s rozkoší celé to dílo sníst. Barevný pepř krásně vypadá a ještě k tomu tak půvabně voní. Já bez pepře neudělám ani ránu a stala jsem se na něm závislá 🙂
Madla: Stejně i tady platí známé rčení, důvěřuj, ale prověřuj 🙂 Vařit s alkoholem není bezpodmínečně nutné, protože ty správné vůně mají dobré suroviny v sobě a když s nimi dobře naložíme, dostaneme příležitost vychutnat si je v celé své nádheře. Poslední léta s alkoholem vařím moc ráda, proto jsem přidala i několik receptů na své stránky a snažím se k tomu zlákat i ostatní 🙂
Nádhera! Voní to zase až sem. Cinzanu je v baru smutno, stojí tam od Vánoc. Takže ho trošku rozveselím. 🙂
Hub mám na mrazáku ještě dosti, stejně tak sušených, ale koupím žampiony. Co se táče alkoholu a hub…zase bych se držela onoho osvědčeného: přiměřeně, přiměřeně.
A jak už tu napsala Šárka: co by to bylo za hříbkové rizoto bez kvalitního vína?
To je stejná fáma, jako ta, že pokud chcete huby mrazit, musíte je ovařit. Nesmysl! Čisté a zdravé houby, pokrájené na větší kusy v pohodě mrazíme celá léta. Jsou skutečně jako čerstvé, právě nasbírané. Narozdíl od těch ovařených, které bývají blemcavé. Doporučuji ozkoušet, je to obrovský rozdíl v chuti. Před nějakými sedmnácti lety jsem o výhodě mražení za syrova přesvědčila i kolegu, špičkového odborníka na většinu hub. Nedá na tento způsob skladování dopustit. 🙂
Pivli:
I u nás bylo Cinzano tak trochu pozapomenuté, proto jsem uvítala jeho asistenci v tomto receptu. A uspělo na jedničku. Je fajn, že se houby s alkoholem neperou, jak se dříve tradovalo, a tím pádem máme větší pole působnosti, když je chceme v kuchyni zpracovávat. Díky za bezva rady ohledně mražení za syrova. Snad bude letošní sezóna houbám přát 🙂
Velmi zajímavá kombinace, kterou určitě doma vyzkoušíme. Jsme houbaři a tak si s radostí zkoušíme recepty z vaší rubriky v časopise Houbař. Potěšilo mě, že jsem našel stránky i na internetu a nestačím se divit, kolik dalších nápadů se tu najde. Všechno pěkně na jednom místě. Moc vám pani Šárko děkujeme a netrpělivě očekáváme nové číslo H. Občas i my přispíváme fotografiemi z našich bohatých houbařských úlovků. Zdravíme z krásných Beskyd. Pavel a Dana
Právě jsem ozkoušela variantu s jablečným moštem, skořicí, hřebíčkem, bez šalvěje, a ještě teď se olizuji. Výborné! Kam na ty nápady chodíte 🙂
Pa-Da:
Já děkuji za vyslovenou pochvalu! Houbařská vášeň nás všechny spojuje, to je moc fajn 🙂 Rcp z hub vymýšlím moc ráda, ale ještě raději si dělám chvilku času a na houby vyrážím do zdejších překrásných lesů a na hráze rybníka. Mějte se krásně, zdravím Pavle a Dano. Šárka
Jana:
Jejda, to je dobrá zpráva, že jste si s receptem takhle hezky poradila 🙂 Ze všeho nejraději zkouším stále hledat nové cesty, jak jídlo upravovat. S houbami se to má tak, že když se vede rubrika s recepty pro znalece mykologie, je třeba přijít i s něčím novým a neotřelým, protože milovníci hub veškerou klasiku mají už v rukávu 🙂