Po pročítání blogu Gurmánky a Vilemíny jsem podlehla dojmu, že se rozšířilo jakési šílenství Anuše Kejřové a její Zlaté úsporné kuchařky, avšak šílenství velmi příjemné a tak jsem i já podlehla a rozhodla se tuto úspornou kuchařku zakoupit. Receptů je v ní opravdu hodně leč mě padl do okamžitě do oka recept na Pomerančový dort.
Po zběžném pročtení receptu jsem zjistila, že na ozdobu pomerančovým květem s černým kořenem nemám jednak buňky (nějak jsem nebyla schopná si tu ozdobu představit) a jednak suroviny (nebyla jsem si jistá zda v běžném supermarketu seženu černý kořen) a proto jsem se rozhodla ozdobit ho glazovanými pomeranči. A nyní vás zvu ke shlédnutí mého zápasu s tímto receptem, začněme výčtem surovin:
Pomerančový dort podle Anuše Kejřové
Korpus:
- 6 vajec
- 120g moučkového cukru
- 130g polohrubé mouky
- 40g másla
- nastrouhaná kůra z půlky pomeranče
Náplň:
- 70g cukru krupice
- kůra z pomeranče
- 12 lžic smetany
- 2 žloutky
- 70g másla
- 1 lžíce pomerančové šťávy
- malá sklenička meruňkového džemu
- 2-2,5 menší pomeranče
Poleva:
- 1 bílek
- šťáva z jednoho pomeranče
- šťáva z ½ citrónu
- 140g moučkového cukru
Poté co mi kocour Fido překontroloval čerstvost vajec jsem se mohla směle pustit do souboje. Hned v úvodu Anuše podotýká, že je třeba dvou lidí k výrobě těsta, jelikož jeden musí třít žloutky a druhý šlehat bílky, já jsem se však rozhodla že vše zvládnu sama a tak jsem začala s těmi žloutky.
Do misky jsem dala 6 žloutků a 20g cukru a s pomocí metličkového šlehače zpracovávala kolem šesti minut na pěnový krém.
Pak jsem v druhé míse ušlehala sníh ze 6ti bílků do kterého jsem pomalu zašlehala 100g cukru. Na sníh jsem nalila žloutkovou pěnu (kupodivu ležela pěkně na povrchu a nepropadla se) a lehce zamíchala. Pak přišel čas přistrouhnout kůru z půlky pomeranče,
přilít 40g rozpuštěného másla (na které jsem zapomněla) a lehce zamíchat 130g mouky. Anuše píše mouku krupičkovou což jsem si pro sebe přeložila jako polohrubou. Při výrobě dortu je dobré mouku do těsta vždy prosít přes síto aby byla pěkně provzdušněná a korpus nebyl uplácnutý.
Takhle připravené těsto jsem přemístila do vymazané a hrubou moukou vysypané dortové formy o průměru 24 cm a dala do trouby vyhřáté na 180°C (což jsem pochopila dle receptu jako péci zvolna), ale oproti receptu jsem měla pečeno již za 17 minut.
Korpus chladl a já jsem se vrhla na přípravu glazovaných pomerančů. V kastrůlku jsem rozmíchala 300ml vody a zhruba 220g cukru krupice a přidala jsem jeden menší omytý pomeranč nakrájený na tenké plátky.
Vše jsem dala na plotnu a mírně vařila 17 minut. Pak jsem plátky pomeranče dala na talíř prochladnout,
a pustila jsem se do přípravy pomerančové polevy.
V hrnku jsem rozmíchala 12 lžic smetany , 2 žloutky, nastrouhanou kůru z malého pomeranče a 50g cukru krupice a vařila na plotně do lehkého zhoustnutí.
Směs jsem nechala za občasného promíchání prochladnout a mezitím jsem lehce prošlehala 70g másla a 20g cukru (myslím že tady jsem použila moučkový) jen tak aby se cukr s máslem spojil. Pak jsem přidala vlažnou uvařenou směs a krátce šleháním spojila na krém.
Krém jsem dala do lednice aby trochu ztuhl a vrhla jsem se na přípravu pomerančové polevy.
Do misky jsem dala 1 bílek, šťávu z jednoho pomeranče a půlky citrónu, 140g moučkového cukru a pomocí metliček jsem “třela” přes čtvrt hodiny. Z polevy byla poměrně řídká pěna, která navíc druhý den ještě víc zpěnovatěla a tak si myslím, že se zde Anuši vloudila drobná chybička a cukru mělo být určitě alespoň o 100g více, neboť když jsem pročítala v knize ostatní recepty na polevy, bylo v nich na menší množství tekutiny než v tomto receptu mnohem více cukru.
Nicméně jsem statečně pokračovala v postupu dále.
Prochladlý korpus jsem rozřízla a jednu polovinu pomazala téměř celou skleničkou meruňkového džemu.
Druhou polovinu jsem namazala připraveným krémem a rozvrstvila na něj oloupané a nakrájené pomeranče.
Obě poloviny jsem spojila, polila polevou a ozdobila plátky glazovaného pomeranče.
A teď počítejte se mnou kolika prohřešků jsem se vůči Anušinu receptu dopustila :
- Korpus jsem připravovala sama a ušlehala, místo utřela jsem nejdřív žloutky a pak bílky,
- při přípravě korpusu jsem do něj zapomněla dát rozehřáté máslo, toho jsem si všimla jak stojí osamoceně v kastrůlku na sporáku až když byl korpus v troubě,
- nepoužila jsem kostkový cukr, který jsem měla dle receptu otřít na pomeranči a následně roztlouct v hmoždíři, ale cukr krupicový a kůru z pomeranče jsem drze nastrouhala na struhadle,
- korpus jsem pekla jen 17 minut oproti uváděné půl hodince, ale to bylo možná tím, že v něm chybělo máslo,
- do smetany jsem pro jistotu dala ještě 1 lžičku polohrubé mouky, protože jsem bála, že mi to nezhoustne,
- uvařený krém jsem do utřeného másla nalila najednou a ne po troškách a prošlehala
- a nakonec jsem nebyla schopná vyrobit popisovanou ozdobu, čili pomerančový květ a dort jsem ozdobila plátky glazovaného pomeranče.
A představte si, že i přes všechny tyto poklesky byl Pomerančový dort naprosto úžasný a luxusní chuťový zážitek. Tak se do něj i vy směle a bez obav pusťte. Dobrou chuť přeje Bára (www.sladkyoblacek.blog.cz).
slint …. slint … vypada fantasticky
Dort vypadá krásně.
Úplně mě nalákal ho zkusit upéct.
vyzerá úžasne, určite vyskúšam, já robím podobne ale pomarančový zákusok a ten je tiež skvelý, veľmi šťavnatý
Dort vypadá naprosto dokonale, jakkoliv dorty nepeču (neumím), rozhodla jsem se, že tento musím vyzkoušet, že by to mohl být ten, co nedělá každý a přitom je plněný krémem (to moje rodina zbožňuje). Díky i za bezvadný popis výroby :))))
Od podobných receptů mě zatím bohužel vždy odradily obavy z chemicky ošetřené kůry:( Jak to všichni děláte? Používáte bio citrusy, spoléháte na důkladné omytí, a nebo se nad to povznášíte?:) Dortík jinak vypadá skvěle!
Velmi povedený dortík.
Yannka
Dřív jsem citrusy poctivě drhla, dnes kupuji bio, opláchnu a \”věřím\”, že nejsou chem. ošetřené!
chichi, ja jsme zjevne sebevrah – nejak to osmrdlam a spokojene se nad to povznesu, kdyz nesezenu bio.. Jinak dort vypada skvele, laka k vyzkouseni, ale ja jdu dneska na cheescake me americke tety, jou!
Já jsem použila zcela obyčejné pomeranče, jen jsem je pořádně opláchla a víc to neřešila…
Díky všem, budu tedy pořádně drhnout…alespoň do té doby, než mi začne plodit vlastní citroník :))
Tenhle recept jsem sice též četla, ale přeskočila (zatím?), pomeranče mám ráda – zdálo se mi to však hodně pracné, těsto, krém, poleva…ale tady se vydařil!
\”Chemii\” z kůry mytím neodstraníte, to fakt nejde. Umýt, aby nebyly nečistoty, jinak ani horká voda a kartáček nic nezmůže. Jenže množství pomerančové kůry, které jedinec za rok či život zkonzumuje, je tak nepatrné, že to vůbec nemá smysl řešit! V tom je hlavní finta, pár koleček kůry nikoho nepoloží.
Podle některých zdrojů se ty protiplísňující látky rozkládají teplem, takže při pečení vytěkají. Bio by měly být bez nich,m ale jak docílí toho, aby jim pomeranče nezplesnivěly při transportu, to taky nevím 🙂 Plíseň je mnohem toxičtější.
vilemina: No upřímně jsem v prodejnách zatím bio citrusy viděla vždy spíš plesnivé než neplesnivé:(
Máte pravdu, že té kůry člověk moc nesní, asi budou mnohem nenápadnější chemické přísady, o které taky není co stát a které konzumujeme mnohem častěji v mase, pečivu atd.
Zkrátka i u citrusů platí zjevně heslo \”všeho s mírou\”:))
no, asi jsem jiny, ale tohle vareni dle kejrove je divne. nejak mi to pripomina socialistickou zavodku. napr. masox=vyvar?
David:
Asi jsem nepochopila masox=vývar. Jak to bylo myšleno? V Kejřce jsem zatím na masox nenarazila,všude byl poctivý vývar a na začátku kapitoly o polévkách jsou poctivě popsány postupy na jeho přípravu. Na rozdíl od socialistické závodky se v kuchařce docela často objevuje \”sýr parmezánský\” i olivový olej, což by soudruzi asi nevydýchali.
Jinak ale respektuji, že každý má jiné chutě a preferuje jiná jídla.
Tak dort vypadá naprosto luxusně a já jen slintám u monitoru. Ale ačkoli mě lák, připadá mi příliš pracný, to aby si na něj vzal člověk půldne dovolnou 🙂
Zdravím kuchařinky a kuchaříčky,
pomerančový květ není vyrobená ozdoba, je to skutečný květ pomerančovníku, který v době sepsání kuchařky nebyl tak nedostupný jak by se nám zdálo:-)
Co se týká použití citrusové kůry souhlasím s tím, že jí za rok zase až tolik nesníme:-)
A Madlo – není o nic pracnější než jiné adekvátní zákusky, pokud bych počítala jen čas \”tvorby\” – /korpus by se měl rozříznout druhý den/ tak to vychází na zhruba dvě hodiny i s umytím nádobí:-)
Ač už nějaký ten pátek vařím, Anuši jsem si koupila a čtu ji s neskrývaným nadšením, to je kuchyně mé babičky alelujá..
Jana:
Zdravím v novém roce 🙂 Květ pomerančovníku se mohl vyskytovat i ve zdejších oranžeriích, tomu věřím a upřímně ty šikovné pěstitele obdivuji 🙂 Když se člověk pustí do tak pěkného dortu, není kam spěchat a je potřeba si tu práci pěkně načasovat a postupovat tak, jak to litera recepisu nařizuje. Staré kuchařské knihy mají své nesporné kouzlo a kdo rád vaří, doslova se s takovými recepty může pomazlit a bude ho to těšit. Dortíku se obdivuji, je vážně překrásný! Chuť si představuji jako nebe na jazyku 🙂 alelujá …
díky za inspiraci, udělala jsem ho dnes pro dceru k narozeninám..a taky s pár vylepšeními –
vodu s cukrem po uvaření pomerančů jsem zahustila vanilkovým pudingem, po zhoustnutí a vychlazení přidala jen tři lž jogurtu a je z toho lehký luxusní krém.. veliká dobrota:))
jiskrenka:
Stará česká klasika zklamat nedokáže, proto staré kuchařské recepty musíme opatrovat jako oko v hlavě a když to osnova zadání dovolíme, můžeme si troufnout i na nějaké to malé vylepšení. Lehký luxusní krém za to jistě stál 🙂 Zdravím a přeji krásný víkend. Šárka
i já se přidávám, děkuji za nakopnutí a krásné \”předkousání\” receptu, včera jsem ho upekla na oslavu prvního roku naší slečny, dnes ho po obědě dorazili děda s babičkou a i díky vám jsem sklidila spoustu chvály a obdivu… a máte pravdu Anuška tam má chybu, mám tu původní po mojí bábí. Andrea
Andrea:
Původní staré kuchařky mají to největší kouzlo. Už jen tou představou, kdo a co podle nich vařil. Pokud je to kniha přímo po babičce, je každá stránka protkána nezapomenutelnými vzpomínkami, které voní domovem našeho dětství 😉 Šárka
já nechápu jak nakrájet ten pomeranč mě to prostě nejde
ela:
Trpělivost a ostrý nůž 🙂