Na cestách po Toskánsku se Vám bude hodit pohled očima cestovatele-labužníka zlomaxe. Podle osobních zkušeností radí, co pěkného v Toskánsku zhlédnout, co ochutnat a kde pohodlně přespat.
Díky těmto článkům jsem se vrátil do loňského léta a dovolené strávené v Toskánsku. 14 dní tam uteklo jako voda a člověk nestíhá opravdu nic zhlédnout. Je to kus země spíše na opakované dovolené. Těch různých koutů, vesniček a městeček je nepočítaně. I když na druhou stranu musím říci, že Francie a Provence je přitažlivější. V tomto ohledu budu asi barbar, ale u mě rozhodují ceny kempů a klídeček. Zde podle mne Toskánsko prohrává s Provence na plné čáře.
Další z postřehů je: Toskánsko ano, ale zapomeňte na srpen. To bylo šílené rozhodnutí a nikdy více. Kam se člověk hnul tam bylo přetlakováno turisty. Takže jsem nutil manželku vstávat před sedmou ranní a vychutnat si třeba Sienu od 8 do 12 hodin.
Budoucím návštěvníkům doporučuji takzvané Agroturismo. Většina lidí v tomto oboru má vynikající ubytování se skvělou kuchyní. Potažmo tam utratíte nějaké to euro navíc za místní produkty. A to se vyplatí třeba u oleje či sýra. Mám to osobně vyzkoušené třeba nedaleko vesničky Vinci, kde majitelé jsou přátelští a velice pohostinní.
Nezapomeňte navštívit nějakou Trattorii. I ta na odlehlém a zdánlivě nelidnatém koutu Toskánska Vás dokáže něčím překvapit. Což u nás bylo třeba v podobě SassoMatto. Nevím zda sem můžu vložit odkaz, ale snad se na mě nebude někdo zlobit. http://www.sassomatto.it/
Víno je otázkou samo pro sebe. Každý má jiné chutě a pije jinou barvu. Takže já jsem zásadně proti doporučovat nějakou značku. Toskánské vinobraní je zhruba v říjnu a tou dobou je i spousta místních festivalů na kterých se dá okoštovat víno od místních vinařů. Tam si určitě každý najde tu svojí značku.
Kdo jede vlastním autem a nemá kam pospíchat tomu doporučuji zásadně se vyhnout dálnicím. A proč? Důvod je zcela jasný a je jich více. Nejenom, že ušetříte za dálnice, ale každá vesnička má něco okouzlujícího. Každé zákoutí na okresních silnicích Vás uvede v úžas a donutí k focení. O toto vše jízdou po dálnicích přijdete, nehledě na to, že to je jednotvárná jízda.
Ať služebně či soukromě jsem byl v Toskánsku zhruba desetkrát. Pokaždé najdu něco nového a zajímavého. Velice náročné na peněženku jsou vstupenky do různých míst. V tomto ohledu Vám jí důkladně provětrá třeba Florencie ale i Cortona či Siena. Ovšem na druhou stranu nutno říci, že to stojí za to. Pokud to vezmu podle sebe tak velký podíl utracených peněz mají i různé upomínkové předměty a pak v nemalé míře restaurace.
V Toskánsku doporučuji pátrat po il Brigidino Lamporecchio. Nevím kam bych měl dát fotku aby zájemce věděl o co jde. V podstatě to jsou sušenky nebo spíše malé sladké oplatky. Ano oplatky bude to pravé. Podstatou oplatek je zvláštní chuť dodaná anýzem. Receptury jsou odlišné podle rodin jež je vlastní dlouhá léta. Někdo používá anýz tekutý jiný zase semena většinou je však výsledná chuť podobná. Tyto oplatky lze nalézt v Toskánsku téměř ve všech akcích jako veletrhy, festivaly a v zábavních parcích. Pouliční prodavači, kteří se připravují pomocí speciálního přístroje zabalené v průhledném sáčku typicky úzkém a velmi protáhlém. 200 gramů za přijatelnou cenu tří eur.
Ještě jeden odkaz je zde: http://www.spazzavento.it/
Tady jsem spal a manželce se to moc zamlouvalo. Je to kousek od Vinci rodiště Leonarda. Nocleh i se snídaní vyšel na 70 euro a samozřejmě plus útrata za zdejší víno a olej. To Vám pak dají v dárkovém balení. Prodírám se zhruba 5000 fotek z naší dovolené po Toskánsku a neodolám doporučit jedno víno. Vlastně ani ne tak víno jako spíše oblast a tou je bezesporu Chianti. A zde pak doporučuji dívat se na láhve zda mají zvláštní nálepku, něco jako u nás je kolek na alkoholu. Na té musí být napsáno Chianti classico což je značka, která zaručuje stoprocentní kvalitu vína a také, že je vyrobeno v dané oblasti.
Brigidini Lamporecchio
Brigidini Lamporecchio se připravují z mouky, cukru, vajec, vanilkového extraktu a charakteristickou chuť jim propůjčuje anýz. Jsou to malé křupavé vafle, pečené v oplatkovačích podobných rozvíracím žehličkám, a jejich zlatavá barva připomíná toskánské žhavé slunce v té největší síle. Kupují se jako chutný suvenýr a vzpomínka na návštěvu městečka Lamporecchio – provincie Pistoia, kde se recept dědí z generace na generaci.
Jejich název odkazuje na jeptišky z místního kláštera zasvěceného Santa Brigitě. Podle legendy se právě zdejší jeptišky považují za tvůrkyně této sladké oplatky.
