30. Leden 2009 v 1.56, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Gastrozajímavosti, Lidová tvořivost, Sladké hříchy, Staročeská tradice, Užitečné rady, Zahrada a bylinky • Počet komentářů: 51
ŠVESTKOVÁ POVIDLA bez míchání aneb jak neudělat ze švestek slivovici?
Vyvrácení jedné povidlové fámy
Taky vás strašili, že vařit povidla je děsně otravná, tělo zničující a zdlouhavá procedura? Že musíte s měchačkou neúnavně pádlovat v hlubokém hrnci nejméně půl dne? Že povidla nikdy nezůstanou tam, kde je chceme mít a skáčou si kam chtějí? To všechno je určitě pravda. Když se švestky rozvařují na tmavou sladkou a voňavou kaši, krom toho že to krásně voní, nadělají i kus neplechy. Když je nezkrotíte rychlými pohyby vařečky, budou si na vás vyskakovat a nahlas brblat. Je jen na vás, jak se rozhodnete. Vařit postaru nebo důvěřovat mému receptu. V něm je totiž míchání přísně zakázáno! Dokonce je doporučeno vyklidit kuchyň a povidla při vaření nerušit.
Lákám vás totiž na absolutně bezpracný recept. Pardon, ale pro švestky na strom někdo vylézt stejně musí. Nezapomeňte je prsty roztrhnout a vybrat pecky. To za vás asi taky nikdo neudělá :-) Tím však vaše fyzická námaha opravdu končí. To slibuji.
Pokud jste četli gastronomický časopis Apetit (číslo je právě v prodeji), a máte podezření, že vám tu tajím nezbytné drhnutí hrnců, tak právě vás přesvědčím o tom, že nic takového se nekoná. Prožijete švestkovou pohodu a zjistíte, že když 2 dělají totéž, nemusí to být totéž. I když redaktorka Karolina Konečná o tomto receptu píše, že funguje, ale hrnce je potřeba drhnout týden, já ještě nepřišla na způsob, jak je připálit. Vždy to dopadne stejně. Pár povidlových kapek, co ulpí na dně, naberu na prst a s chutí ho oblíznu. V okamžiku je prázdný a dokonale čistý. Kdyby to po kuchyni tak intenzivně nevonělo švestkovým parfémem, nikdo by nevěřil, že celý den vařím povidla. Navíc když v té kuchyni vlastně ani nejsem. Ten recept je prostě zábavný a je na něj spolehnutí. Možná proto už ani nespočítám, kolikrát jsem se na něj spolehla. Nikdy nezklamal.
(Pohled do hrnce se švestkami těsně před tím, než je dám vařit. I když se s nimi nesmí míchat, cukr s octem se rozpustil a švestky pustily šťávu.)
Kdy vařit povidla?
Od doby, kdy vlastním ovocný sad, vařím povidla pokaždé s prvním podzimním dnem. Když ranní mrazík pohladí zralou švestku po tváři, je čas dostat je ze sadu do kuchyně.
I když pravé české švestky v minulých letech decimovala šarka, původní jihočeské zahrady se těmito skvostnými stromy stále chlubí. I u nás „pravá česká“ roste. Když vyjde úroda, jde mi z toho hlava kolem. Rok co rok navařím tmavě fialové dobroty nejméně z půl metráku odpeckovaného ovoce. Pozitivní zpráva: letos jsem našla tolik červivých švestek, že bych je na prstech jedné ruky spočítala.
Recept na povidla jsem nachystala do časopisu Týden, proto si na něj s důvěrou klikněte přímo zde (v rubrice Rande s gurmánkou ho najdete pod názvem „Nedejte na povidlové fámy“)
Nezapomněla jsem na něj ani ve své kuchařské knize Rande s gurmánkou. Najdete ho na straně 155.
Technická poznámka: doma vařím na indukci (pojem mírný var = stupeň 3-4), používám kastrol se sendvičovým dnem a povidla vařím vždy pod poklicí ze 6 kg zralého ovoce, samozřejmě neporušuji hlavní zásadu a nemíchám.
(Pohled do hrnce těsně před koncem varu. Zatím to jako povidla nevypadá, ale brzy bude.)
Myslíte si, že se dá recept na klasická povidla ještě vylepšit?
Co asi tak vylepšovat, když jsou povidla už dávno vylepšená k dokonalosti? Něco jsem vyzkoušela a propadla jsem totálnímu nadšení. Dopadlo to bravurně a je velká škoda, že nemůžete hned teď ochutnat. Povedla se mi POVIDLA BALSAMICO. Jednoduše jsem nahradila běžný ocet octem balsamikovým (na 6 kg ovoce 1/4 litru octa), to vše z lenosti, neboť ocet z Modeny jsem měla v kuchyni pěkně po ruce a ten obyčejný ve sklípku. Komu by se chtělo pozdě v noci někam běhat? Blahořečím svou lenost, tahle experimentální povidla chutnají velmi luxusně. Už cítím všechny ty zvěřinové omáčky, marinády a ještě celou řadu zatím netušených specialit, na které si vybavena nadměrnými zásobami vynikajích povidel určitě troufnu.
(Hlodá ve vás pochybost, jak je to s tím připáleným hrncem?
Tyhle obavy pusťte klidně z hlavy, drhnutí hrnce se nekoná, protože tahle povidla se nepřipalují.)
Odpovědět na otázku „Kdy vařit povidla?“ bych mohla i jinak. Půlnoc je jejich doba.
Nehledejte v tom žádnou čarodějnou magii, ale spočítejte si dobu varu. Jeden den povidla naložíte (6 kg vypeckovaných švestek prosypete v kastrolu 1 kg krystalového cukru a zalijete 1/4 litrem octa, NEMÍCHÁTE), do druhého dne necháte odležet (stále NEMÍCHÁTE). Poté posadíte hrnec na kamna, zprvu vaříte pod poklicí hodinku prudším varem a poté teplotu zmírníte na minimum a necháte vše vařit pomalým varem 5 hodin. Po celou dobu je zakázáno MÍCHAT. Doporučuji opustit kuchyň, aby vás to zbytečně nesvádělo. Povidla budou ráda, když budou mít od vás klid :-)
(Ponorným tyčovým mixérem krátce rozmixuji a je to přesně ta doba, kdy přidávám lžičku skořice a pár kapek rumu, lépe řečeno „lžíci rumu“.
Odměřovat něco na kapky má smysl snad jen v případě jedu. Kapka rumu by tam opravdu nebyla k ničemu.)
Není tedy ideální doba na vaření povidel právě půlnoc? Já si k nim ráno ráda přivstanu, promixuji je a naliji do skleniček. Je s tím tak málo práce, že když se budete vracet do postele, zjistíte, že ještě ani peřina nestačila vychladnout. A až budete vstávat do švestkami provoněného rána, vychladlá povidla vás budou svádět ke sladkým hříchům. Jednou sklenkou si hned obohaťte snídaňový stůl. Jsou krásně hedvábná a na horkém toastu líně tají jako led, budou vašemu rannímu pečivu dělat tu nejlepší společnost. V tu chvíli mám vždy takový blažený a vítězoslavný pocit, … jako by snad záleželo jen na mně, že se letos ta povidla tak povedla :-)
(Jsme ve finále! Povidla doběhla do svého cíle. Naběračkou je transportujeme do zavařovacích skleniček, zavíčkujeme, obrátíme dnem vzhůru a necháme zcela vychladnout.
Během chvilky umyjeme hrnec a máte hotovo.)
Pokud neradi měníte zaběhané rituály, klidně si vařte povidla tak, jak je vám to milé a pádlujte si v hrnci vařečkou. Pohyb je zdravý a takový sportovní výkon je hoden obdivu. Nebo je všechny proměňte ve slivovičku a doplňte si domácí lékárničku. Když přijde nachlazení, slivovička vás z toho dostane. Dejte švestkám šanci přečkat zimu a proměňte je v něco chutného a nezapomenutelného.
Právě je jejich vrcholný čas, proto si užijte podzimní švestkovou zábavu a vyjděte za českou švestkou někam do sadu.
Na koho se nedostane, tomu švestkový suvenýr pod víčkem zavařovací skleničky schovám. Ještě pár dnů mi budou čerstvé švestky dělat tu nejbližší společnost, protože letos jich je trochu neukázněně moc, ale nemám pro to na ně zlost :-)
Nahrávání ...
30.9. 2009 v 8.07
Jelikož vlastním kuchařku od Vánoc, recept už jsem vyzkoušela. Byla jsem zvědavá, jestli jsou tato povidla opravdu bezpracná. Z dětství si pomatuji mletí švestek na mlýnku na maso, hlídání utíkajících povidel… A verdikt? Prohlašuji, že tento recept je zcela bezpracný a povidla jsou snad i chutnější, neboť se člověk neumele u nich k smrti :-)
30.9. 2009 v 18.53
Tahle úžasná povidla vařím podle Šárčiny kuchařky též a nemohu si je vynachválit. Jsem totiž ještě generace, která byla zvyklá v hrnci povidel půl dne pádlovat:))) Díky těmto stránkám jsem si vaření zjednodušila, musím vám paní Šárko velce poděkovat, jste šikovná ženská. J.
30.9. 2009 v 20.00
Kvůli velké úrodě švestek, kterou nás zásobili rodiče, jsme se pustili též do výroby povidel. Šárčin recept je velmi jednoduchý a opravdu se nic nepřipaluje (nahrál jsem pár fotek na web). Náš největší litinový hrnec pojmul něco kolem 3kg švestek, místo klasického octa jsme použili vinný (Aceto di Vino Bianco) a chuť je opravdu lahodná:-)
30.9. 2009 v 23.15
Ahoj Šárko,
chtěla bych se také připojit k pochvalám, Tvé recepty čtu už nějakou dobu a musela jsem si koupit i knížku – přiznám se, že hlavně kvůli povidlům, ale vůbec se nezlobím, že jsou i tady – ta knížka stojí za to úplně celá;-)
Mohla bych poprosit o radu tu nejpovolanější? Na povidla se chystám, ale mám problém – bydlím teď provizorně a nemám velký hrnec. Napadlo mě teda, že bych mohla povidla péct v troubě v pekáči. Jde ovšem o takový ten starý zašlý pekáč – nemusím se ani tak bát připálení? Druhá otázka se týká pečení. Pokud to jde, jakou bys volila teplotu a program? Jsem kuchařka-začátečnice, bojím se v tomto případě jen odhadovat, protože beru darované švestky jako poklad, který nesmí přijít nazmar;-)
Moc děkuju. Radka
1.10. 2009 v 0.08
Tenhle recept nemá chybu! Už jsem jej tu několikrát chválila. Funguje dokonale! letos švestková povidla nevyrábím, loni jsem udělala dost velké zásoby. Zato se ale chystám na vinné želé, zužitkuji tak pár načatých lahví červeného vína. Hrozny pro vylepšení želé už jsem také koupila, jen se nějak tento týden nemůžu k výrobě téhle dobroty dokopat. Ale zítra (vlastně už dnes) to snad už konečně vyjde! :-)
1.10. 2009 v 18.15
Vypadá to úžasně a navíc superjedoduše. Škoda, že nemám švestky, líbilo by s mi zavonět si domeček parfémem krásně zralých a čerstvě uvařených povidel. Ta kupovaná mi nějak nevoní, ba ani nechutnají (snad proto, že nejsou dělána s láskou). Hmm, paní Šárko, úplně jste mě navnadila a já teď slintám jako Pavlovův pes…:-)
1.10. 2009 v 22.25
Tak už je hotové i vinné želé. Pět skleniček, co zbylo – snědlo se k plísňovému sýru. Výtečné!
Díky Šárko, za další dokonalý recept. :-)
2.10. 2009 v 14.05
coco-choc: Na bezpracné recepty mne užije :-) Proč si to neusnadnit, když to jde. Kdo by chtěl povidla hustější, musí je trochu víc odvařit, ale to už jde velmi snadno. Já je nepoužívám jen ve sladké kuchyni, tak takovou tu mírně tekutou podobu preferuji a velmi se mi osvědčila. Třeba jako marináda na maso nebo omáčka na klasickou pečínku.
2.10. 2009 v 14.08
Janina: Tak to mám radost, že jste vyzkoušela tento fyzicky nenáročný postup :-) Já se do klasicky vařených povidel nikdy nepouštěla. Bylo mi líto hrnce, že by se připálil a taky mi každý říkal, že povidla bych měla vařit raději mimo kuchyni, protože jinak budu muset malovat :-) I když letos je fialová barva na výsluní a módní návrháři ji prosazují.
3.10. 2009 v 23.36
Ahoj Sarko. Skoda, ze jsme se v uverejneni receptu v Apetitu a zde minuly o par dni. Jakmile jsem ho dostala do schranky, bylo mi jasne, ze s temi 3 kily svestek se uz nic jineho udelat neda:) Recept byl zastiteny Tvym jmenem, ale pomerne strucny, tak jsem ihned vyhledavala na Tvych strankach rozkosny elaboratek o vareni povidel, ovsem nic. V Apetitu byla na uvodni hodinu vareni formulace „co nejprudsim varem“. No na 12ku jsem to nedala, ale na osmicku ano a za hodinu byla katastroga na svete:( Povidla jsem nechala o samote a hrnec je nalozeny v octu a soli (dle nejakeho „presvedciveho receptu“) jeste dnes a mapy zuhelnatelych povidlovych ostruvku jsou na nem stale… Tak priste uz cekam na oficialni uverejneni zde, ale presto se ptam – na jaky stupen varis prvni hodinku?:) Diky a dekuju za Tvuj blog, je opravdu nejlepsi, co se tyce praktickeho pouziti receptu v me kuchyni:)
4.10. 2009 v 11.41
Katka:
Asi k tomu podzimu patří i ty připečené hrnce :-) Dříve to býval dým stoupající z bramborové natě a spadaného listí, dnes jsou to domácí pokusy o zpracování přebytků podzimního ovoce ve velkém a sem tam nějaký ten zuhelnatělý hrnec. U nás to probíhá bez újmy na zdraví všech kastrolů, ale drobným karambolům se v kuchyni někdy nejde vyvarovat. Každý hrnec je jiný, každá plotna jinak hřeje a dílo mohou malou měrou ovlivnit i další nevysvětlitelné vlivy mezi nebem a zemí :-) Momentálně pracuji na konzervaci hrušek a vyrábím pečené hruškové kompoty. Recept chystám na stránky, tak snad ulehčí práci i ostatním majitelům zahrad. Hrušek se nám urodilo taky požehnaně, mohu experimentovat a to já rada.
Podle fotografií v mém článku se švestková povidla opravdu nepřipalují, neboť si švestky pustí dostatek šťávy, což je na obrázcích vidět. Rozmixovaná povidla jsou oproti starodávným recepturám poněkud řidší, ale kdo chce, může si je nechat ještě bez poklice odvařit do požadované hustoty. V tom případě bych je ale již nenechávala bez dozoru a přivedla je k poslušnosti měchačkou a sem tam s nimi zamíchala. Doma vařím na sklokeramické indukční desce, kde je tepelná stupnice od 1 do 9. Na počátek vaření těchto povidel nastavím na stupeň 8 a vařím prudším varem cca 1 hodinku. Poté teplotu snížím na plovinu, tzn. na stupeň 4 a nechám povidla na plotně svému osudu po celou doporučovanou dobu. Výsledek je vždy dobrý a nikdy mě povidla nevypekla a nepřipekla se :-) Katko, díky za zprávu, snad to příště dopadne lépe a nebude potřeba ztrácet čas mytím nádobí :-) Škoda u nádobí marnit čas, když je venku zatím pořád tak krásně.
4.10. 2009 v 18.10
Povidla jsem dělala minulý sváteční víkend.Nasbírala jsem krásně sladké,zbabčené plody.Protože jsem se po článku v Apetitu obávala připálených hrnců,vystlala jsem hluboký plech pečicím papírem a švestky 6 hodin pekla.Potom přesunula do hrnce jen na rozmixování.Chuť skvělá a hustota asi tím pečením taky značná.Takže i tudy vede cesta.
4.10. 2009 v 21.34
Ludmila:
Též zajímavá cesta :-) Já zatím nové cesty nehledám, protože ke kýženému cíli se dostávám po staré známé cestě z tohoto receptu, ale tenhle nápad se mi líbí. V podstatě si bez trouby zavařování představit neumím. Časem člověk ve všem získá rutinu :-)
6.10. 2009 v 0.40
Moje babička takhle s octem vařívala, ale říkala tomu „švestková klevela“. Povidla vařila také, ale tradičním způsobem a říkávala, že se pro dobrou chuť musí vařit s peckami. Tak jsme je někdy dávali do plátna nebo gázy a vyndavali je z povidel před dokončením. Já
švestkové povidla peču v el. troubě – nejlépe horkovzdušné. Používám nerezový nebo teflonový pekáč, troubu mám na 150 stupňů.
Doba pečení je podle množství švestek a jejich zralosti – ty sladké se scvrklýma konečkama jsou nejlepší a nejsladší a dělají se nejkratší dobu – z 10 kg švestek 4 – 6 hodin. Můžete párkrát zamíchat, nesladit! O pekáče se nebojte – vzniklý rantl se rozpustí sám přes noc,
když jej necháte odmočit ve vodě. Když to nestihnu jedno odpoledne, vypnu a druhý den pokračuji. Klevelu používala moje babička na vdolky, povidla do buchet a koláčů.
6.10. 2009 v 11.47
Povidla mi opravdu přijdou řídká, pokud je chce člověk dávat do buchet, ale na maso budou určitě super. S takovým receptem bych se do nich snad taky mohla pustit, ale to už bych si asi opravdu měla koupit kuchyňskou váhu a neházet 6 kg od oka :)
7.10. 2009 v 12.14
Díky Šárko za senza recept. Zahrada sklizena, něco švestek šlo klukům na slivovičku, ale já jim bednu šlohla a navařila dle vašeho návodu povidla. Nemají chybu!!! Těším se na další inspiraci z vaší kuchyně a s poděkováním posílám i pozdrav, ke kterému se připojují i kamarádky, které vaří podle vaší knihy a už si nepřipadají jako nemehla. Mám vám to vařídit, tak plním sliby. Pavla+Milka+Zuzana
7.10. 2009 v 23.27
Dáša:
Pečená povidla jsou opravdu moc fajn. Když není místo na plotně, též je strčím do trouby a nic se neděje ani v případě, že je tam cukr. Pokud jsou švestky sladké, klidně se dají povidla vařit bez cukru. Na lepší chuť od pecky taky věřím :-) Jednu pecku přidávám do sklenice se zavařenými meruňkami. Funguje to :-))) Meruňkové kompoty jsou lepší ;-) Díky za prima povidlové rady! Š.
7.10. 2009 v 23.32
Manča :-) Od oka se dobře váží, ale váha v kuchyni vždycky najde své uplatnění :-) 6 kg od oka se špatně odhaduje.
Řídká povidla se dají vždy krásně odvařit a budou přesně taková, jaké je chceme mít. Pokud jde o váhu, jsem na tom stejně. Musím si koupit novou – ta stará již odmítá poslušnost.
7.10. 2009 v 23.33
Pavla: Já díky za milý komentář :-) Pro slivovici i pro další švestkové alternativy se určitě najde doma pochopení a nikdo je nebude přehlížet. Myslím, že oboje se hodí :-) Posílám pozdravy vám všem P+M+Z! ŠŠ
13.10. 2009 v 21.52
Šárko, díky za recept, zkoušela jsem ho a přestože byl výsledkem hodně připálený hrnec (ne díky receptu, ale díky mé blbosti), povidla jsou dobrá a príště budou ještě lepší. Jen se chci zeptat – opravdu jsem ta povidla měla hodně řídká, vodu jsem musela odebírat a i pak to bylo ještě dost řídké, jenže mám pocit, že za to můžou švestky – neměla jsem klasické, ale takové ty velké potvory, které mi připadaly napité vodou už od pohledu…může to být tím?
13.10. 2009 v 22.35
Povidla jsem dělala loňský rok, přesně podle návodu. Měla jsem klasické švestky. Schválně jsem teď zašla do špajzu, vylovila sklenici a konstatuji, že povidla se ani nehnou. Jsou krásně hustá, tuhá. Tak nevím. jsem maximálně spokojená. :-)
Připálit je ani nešlo. Na minimálním plamínku se krásně uvařila, bez míchání a jinch zásahů, ve starém, smaltovaném kastrolu.
Většinou jsem zvědavá, nakukuji pod pokličku, ochutnávám a míchám, ale vydržela jsem a vyplatilo se!
14.10. 2009 v 2.26
Orange: To není spravedlivé; zase zhynul jeden hrnec a u nás doma se v jednom a tom samém vaří rok co rok a funguje to tak, jak říkám :-) Nechci podezřívat švestky, ale možná si to zaslouží. Pokud jsou velmi šťavnaté, není to pro povidla nejlepší, to je fakt. Pokud jsou povidla řídká, není problém je odvařit na požadovanou hustotu.
Touto dobou jsou švestky krásně cukernaté a po prvním mrazíku se hodí na báječnou slivovici. Tam se nic pokazit nemůže :-) Jestli do rána nezapadá zahrada sněhem, půjdu je z toho posledního stromu setřást a nechám je v nedalekém lihovaru proměnit v léčivou vodu.
14.10. 2009 v 2.31
Pivli: To je fajn :-) O víkendu jsem pro „holky“ vařila takový povidlový experiment a zhodnotily jsme ho kladně. Chtěla bych nachystat malou víkendovou reportáž, protože na stole jsme měly samé extra dobroty, které bych nerada uklidila někam do fotoarchivu a nepotěšila se s nimi na stránkách.
14.10. 2009 v 8.04
Anoi nevíš, jak mi bylo líto, že jsem nemohla přijet. moc jsem na vás myslela. Ale šlapání zelí jsem si užila a bylo to prima. Tak budu těšit na report. Dnes něco vyzvím od Papáji.
:-)
14.10. 2009 v 14.42
Pivli: Určitě to nebyla poslední společná akce :-) Daly jsme si za úkol vyplenit náš vinný sklep, ale podařilo se nám tam jenom vyvětrat. Každá další posila by byla vítaná :-) Mám chuť udělat report, ale dnes honím staré resty, ty mají přednost. Ovšem souběžně již stahuji fotografie a tak si rozhodně najdu čas něco napsat. Měj se fajn a příště se budeme na tebe těšit!
14.10. 2009 v 19.29
Řekla bych, že i to „vyvětrání“ stačilo :- )))
Ach ta játra.
Šárčiny kuchyňské experimenty jsou výborné, tak se snad rozdělí o nápady.
Pivli neboj, všichni jsme na tebe mysleli jak ti to pěkně šlape :- )))
14.10. 2009 v 20.56
Bali: Ještě jsem nestihla prázdné lahve vynést z domu :-) Akce to byla vážně povedená. Takhle bych si uměla představit vítání podzimu i příští rok. Udělat si z toho rituál by nebylo špatné :-)))
14.10. 2009 v 22.18
Nojo, slyšela jsem, že to bylo náročné!
Doufám, že příště mi to vyjde.
Zelí kvasí jak má a já jsem spokojená.
A na fotky z víkendu se těším!!!;-)
15.10. 2009 v 14.37
Šárka: nakonec ten hrnec nezhynul…odmočovala jsem ho snad týden, pořád tam byla taková krusta, že už vypadal na odpis…a pak jsem se rozhodla, že v něm zavařím přesnídávky, které jsem zrovna dělala…ani varem ten škraloup nezmizel, ale když pak hrnec uschnul, tak najednou se začalo ozývat hrozivé praskání a zničeho nic se CELÝ sloupnul. Asi bych si to měla nechat patentovat :-). No připálila jsem to proto, že když jsem po 7 hodinách varu trochu šťávy odlila, tak jsem povidla rozmixovala a pořád byly řídké – tak jsem to nechala ještě chvíli vařit a nemíchala…já blbec… Pro příště jsem poučena, každopádně i tam mám několik sklenic řidších povidel, lehce připálených, která ale na buchtách nechutnají špatně :-)
15.10. 2009 v 22.58
Orange: Používám velký nerezový kastrol se silným dnem a povidla ho zatím neohrozila :-) Vždy to dopadne tak, jako na mých fotografiích výše. Dnes jsem připravovala švestkovou omáčku a povidla zabodovala. Pokud jsou řidší, dají se použít i jinak. Určitě nezůstanou doma na ocet :-)
16.10. 2009 v 13.10
Nedávno jsem povidla dle tohoto receptu vyzkoušela na chalupě, na klasických kachlových kamnech, topila jsem šiškama a porovou kůrou, na vařečku jsem za celou dobu ani nesáhla. Dělala jsem je ve dvou různých hrncích, protože jsem neměla žádný obrovský. Oba hrnce byly smaltované, jeden z nich byl dokonce poněkud nevhodný, protože neměl úplně rovné dno a když jsem v nich předtím vařila švestkový džem, tak se trochu připálil. Nicméně jsem se rozhodla důvěřovat odbornici a dobře jsem udělala. Potvrzuji, nejen že povidla jsou výtečná, úplně hustá, ale dokonce hrnce zůstaly naprosto bez sebemenšího připálení. Už se těším na příští podzim, určitě to zopakuji ! Díky a dobrou chuť !
17.10. 2009 v 21.41
Tak já už mám letos dvě dávky povidel za sebou. Mám velice podobný recept. je to veliká mňamka! Vařila jsem na kachlovém sporáku a pěkně pomaloučku přikládala. Vůně po celém domě, no jedna báseň :)
19.10. 2009 v 16.55
Lenička:
Tak to musela být opravdu dokonalá retro záležitost :-) Kachlová kamna, ve kterých se topí šiškama a kůrou dají tolik tepla a pozitivní energie do chalupy, že vůně povidel už nemohla nálažitě zapůsobit a stala se druhořadou :-) Jsem ráda, že recept obstál i v těchto dokonale dobových podmínkách a zavařené švestky v podobě povidel budou přinášet radost po celou letošní zimu a možná i tu příští. Díky za dobrou zprávu :-) Šárka
19.10. 2009 v 16.59
Lenka: Říjen je voňavý měsíc a švestky na tom mají svůj podíl. Když to tak zjišťuji kolem, receptů na povidla bez míchání je celkem dost a jsou opředeny tou největší chválou. Aby taky ne, když s nimi není téměř žádná práce. Teplo kachlových kamen nejde ničím nahradit. Sama vůně dřeva je uklidňující, proto si jdu nanosit dříví do krbu. Zdravím Lenko a díky za prima zprávu :-) Š.
21.10. 2009 v 14.56
Myslím, že vím proč se to redaktorce Apetitu připálilo. Četla jsem pozorně celý článek a ona v něm uvádí, že musela použít dva hrnce místo jednoho, protože tak velký hrnec nemá. Myslím, že v tom je ten kámen úrazu. Trochu mě udivuje, že ji samotnou to nenapadlo.
21.10. 2009 v 20.46
Janah:
Říkala jsem si to samé, když jsem článek v Apetitu četla. Určitě je potřeba povidla vařit ve větším množství, aby míra odpařované tekutiny byla pozvolná. Když někdo dělá něco poprvé, může se dopustit chyby, ale asi bych svůj první nezdar nekomentovala tak, že „něco nefunguje.“
Ze zkušeností vím, že se mi některé věci nepovedou proto, že s nimi nemám tolik zkušeností. Ale ráda se ze svých vlastních chyb poučím a hledám je především sama u sebe :-) Nikdo není dokonalý, proto mnoho nezdarů (zejména těch kuchařských) vede k neuvěřitelným objevům.
Díky za postřeh a za komentář ;-) Šárka
23.10. 2009 v 13.37
,,Recept na povidla jsem nachystala do časopisu Týden, proto si na něj s důvěrou klikněte ZDE¨.Tuto stránku a servr nelze otevřít.Což si myslím že když mám odkaz že mám klinknout ZDE,tak že je
vše vpořádku a že to funguje což je opak.Moc vám děkuji,ale recept jsem si nemohl přečíst ani vytisknout.
23.10. 2009 v 14.03
guru: Na článek se dostanete přes tuto rubriku (viz níže) – článek se jmenuje „Nedejte na povidlové fámy“ :-) Chybovat je lidské, odkaz v samotném článku upravím, díky za upozornění
http://www.tyden.cz/rubriky/apetit/rande-s-gurmankou/
26.10. 2009 v 15.46
Naprosto souhlasím. Redaktorka je vařila poprvé v životě, ale ví naprosto přesně, že chyba je v receptu, a ne v ní. Asi by mě to docela zamrzelo. Ale v jednom pravdu má, ta povidla jsou neskutečně dobrá.
26.10. 2009 v 16.00
Janah: Říkám si, že vlastními chybami se člověk nejlépe učí a redaktorka KK nakonec povidlům udělila pochvalu, kterou si zaslouží :-) Já mohu všem nevěřícím „Tomášům“ vzkázat, že co je psáno není vždycky dáno a ke všemu počínání je rozhodně zapotřebí mít fortel. Kdo ho nemá, ten má smůlu a občas na něj zbudou ty připálené hrnce nebo jiná nepříjemná překvapení.
Mějte se hezky a díky za názor ;-) Šárka
15.8. 2011 v 15.07
Povidla mi moc nechutnají, ale můj milý miluje povidlové buchty (které fungují jako dokonalý úplatek :-). Minule jsem koupila povidla – tedy jestli tak vůbec můžu tu kejdu nazývat. Bylo to cosi pevného, co po nabrání lžičkou perfektně drželo tvar lichoběžníku. Navíc byla bez chuti, takže jsem je musela utopit v rumu. A jako vrchol všeho dva dny po otevření zplesnivěla! Jsem ráda, že vím, že uvařit si vlastní je tak snadné, letos to rozhodně vyzkouším. Ale mám začátečnický dotaz – vzhledem k tomu, že je mám prakticky jen pro jednu osobu, chci je vařit z max. 3kg švestek. Bude to stačit? Nebude se tekutina odpařovat příliš rychle? Nerada bych, aby mi zhynul hrnec :-)
15.8. 2011 v 16.25
slečna Barbora:
Tahle povidla jsou vážně tak dobrá, že stojí za úvahu vařit je raději z dvojnásobné dávky :-) Nejsou tuhá, dají se namazat i na lívanečky nebo horké toasty. Povidla báječně ochutí i pikantní omáčky a v kombinaci s něčím ostřejším jsou prima na domácí salsu. S menším množstvím zkušenosti nemám, ale bude to v tomto případě určitě vyžadovat trochu víc pozornosti, aby se tekutina příliš rychle nevyvařila atd. Také bych nerada, aby vám zhynul hrnec :-)))
16.8. 2011 v 9.28
Gurmánka:
Díky za rady :-) Ještě to promyslím, ale asi budu vařit z mála a hlídat. Snad to dopadne dobře, se zavařováním mám zatím jen jednu zkušenost a nebyla moc dobrá. O výsledku budu informovat :-)
1.9. 2011 v 13.55
Dobrý den Šárko, zkoušela jsem Váš recept na povidla bez míchání, sledovala jsem celý proces s obavami – ale byly zbytečné, připálený hrnec se nekonal. Pouze je z povidel cítit ocet a chutnají i štiplavěji než normální bez octa – je to normální, nebo zafungoval nějaký kuchařský šotek?
2.9. 2011 v 11.32
Milá Šárko,
děkuji za knihu, úžasné kalendáře a hlavně za recept na báječná povidla. Nikdy bych nevěřila, že s nimi může být takové minimum práce. Navařila jsem je z asi 10 kg švestek a už teď mi je chodí rodinka užírat. Ona to vlastně nejsou tak moc obyčejná povidla, jak je znám z doby mého mládí. Ta se musela pomalu sekat a rozvařovat na plotně s vodou. Tohle je švestkový lektvar, báječný i na ranní toustík. Sladké snídaně u nás doma vedou. Mám čtyči kluky, tak si jistě umíte představit, jak to do nich všechno padá. Jsem ráda, že se s námi všemi dělíte o tak skvostné rodinné receptury. Těším se na další články s recepty, máte moji přízeň. Pozdrav od fanynky Jolany. A ještě něco: děkuji za přátelství na Facebooku, vážím si toho.
2.9. 2011 v 11.36
Tak Jolana mi vzala trochu vítr z plachet o)))) jdu poděkovat za fintu, jak navařit povidla. doma mi porád vyčítají, že je to samá slivovička a do buchet není ani kapka povidlí. tak ted už to bude jinak. něco do slivovičky – to se musí! – a něco do buchet – tam ty švestky mám tady rád. u nás doma naša babi rozvařovala povidlí s kapičkou slivovičky a nemělo to chybku. diky a zdravim za nas vsechny, spokojene ctenare.
18.9. 2011 v 21.29
to Gurmánka: Šárko, omlouvám se, že jsem nevěřila. Nejenže povidla jsou supersnadná, ale dělat je ze 3kg je opravdu málo :-) Z první várky byly pouze dvě střední skleničky, z toho jednu přítel snědl hned, jak jsem na týden vytáhla paty z domu („Chtěl jsem jen ochutnat a byly moc dobrý.“). Právě peču buchty a vidím, že na ně padne půlka druhé skleničky. Mezitím jsme dostali další 2,5kg švestek tak měkkých a místy i scvrklých, že se na nic jiného než na povidla nehodila – jenže ty dvě sklenice, co z nich byly, zabavila návštěva a rozhlásila, že dělám domácí povidla. Takže mám spoustu zájemců, kteří je také chtějí a nevěří, že by si je mohli udělat sami :-) A protože ve výrobě povidel je něco, co mě hluboce uspokojuje (je to takový staromódně-domácký prvek v mé polo-studentské rozlítané domácnosti), asi vyrazím na trh a zkusím, co se ještě na poli švestek dá urvat :-) A konečně asi dojde na těch šest kilo :-) Díky za skvělý recept a doplňující rady!
19.9. 2011 v 11.36
Markéta – Jolana – Roman:
Díky za švestkové postřehy rovnou od plného hrnce povidel :-) Takové informace mají cenu zlata. Za všechny milé komplimenty děkuji. Jsem ráda, že jsem tu se svými čtenáři v té nejlepší společnosti. To je zase můj kompliment pro Vás všechny! Děkuji. Šárka ;-)
19.9. 2011 v 11.40
slečna Barbora:
A tady je ten kámen úrazu :-))) Jak se okolí dozví, že se na plotně vaří báječná povidla, nebude jich nikdy dost a budou mizet pod rukama. U nás to tak chodí každý rok. Kamarádi nosí prázdné skleničky zavařovačky a domů odcházejí s plnou :-) Jestli je to způsob, jak domů nalákat všechny dobré přátele, tak to na druhou stranu taky není k zahození! Pravda je, že v tom míchání domácích lektvarů je uspokojení a funguje to jako krásná duševní terapie. Díky za milou zprávu se švestkovým parfémem :-) Úplně tu vůni cítím! Šárka
5.9. 2012 v 18.10
Ahoj Šárko, moc Tě zdravím!! Všichni, komu jsem tvrdila, že jde povidla udělat i bez šíleného míchání, mi neveřili :) A jak jsi mi napsala, že je také děláš, tak jsem zajásala!! Jupíííí, nejsem v tom sama!! Pro letošek už mám odpovidlováno, ale příští rok vyzkouším „balsamikovou inovaci“. Měj se moc hezky a těším se na další super recepty!
5.9. 2012 v 20.48
Alis:
Ahoj :-) Povidla bez míchání jsou báječná záležitost a bez tohoto receptu bych asi naši úrodu švestek nikdy nepřežila. Balsamiková inovace je noblesní věc, ale vstupní investice se nám tím pádem trochu prodraží. Ze své zkušenosti musím říct, že jsem toho nikdy nelitovala, protože taková povidla nepatří do buchet, ale přidáváme je k delikatesnímu masu a to je potom jiná kategorie gurmánské rozkoše :-) Měj se hezky a já se těším na tvé další nápady, které přijdou z kuchyně rovnou na blog. Šárka ;-)