6. března 2012 v 11.47, napsala Šárka Škachová • Rubrika: Světové speciality, Těstoviny a rýže, ZeleninaPočet komentářů: 29

Štítky: | | | | | | | |

Špagety s rajčaty – Spaghetti al pomodoro

"špagety s rajčatovou omáčkou na talaří po italsku"

Špagety s rajčaty – Spaghetti al pomodoro. Čím méně komplikovaně je připravíme, tím budou lepší. Jsou rychlé, chutné a když do nich dáme suroviny té nejlepší kvality, výsledek nás zaručeně potěší. Za ideální stav bych považovala letní čas a zralá rajčata vonící po slunci. Kde sehnat jistotu originální středozemní chuti počátkem března? Důvěřuji loupaným rajčatům v plechovce, stačí si jen dobře vybrat. Trochu toho zakonzervovaného italského slunce do jídla musíme dostat stůj co stůj. Na můj špagetový záměr se hodila i malá koktejlová rajčata a nesměla chybět čerstvá bazalka. 

Špagety s rajčaty, česnekem, bazalkou a parmazánem

(pro 2 osoby)

  • ½ balíčku špaget
  • sůl
  • 3 lžíce olivového oleje
  • 2 stroužky česneku
  • 1 lžíce citrónové šťávy
  • špetka sušené bazalky
  • 2 větší červená rajčata (mohou být konzervovaná)
  • cca 10 ks koktejlových rajčat
  • 3 lžíce strouhaného parmazánu
  • čerstvé lístky bazalky
  • olivový olej na servírování
  • špetka čerstvě mletého pepře

Špagety uvaříme dle doporučeného návodu ve slané vodě. V hlubší pánvi zahřejeme olivový olej, drobně nasekaný česnek, krátce orestujeme a přidáme oloupaná červená rajčata. Osolíme, ovoníme špetkou sušené bazalky, zakápneme citrónovou šťávou a za občasného promíchání krátce povaříme. Do hotové rajčatové omáčky (suga) přidáme pokrájená koktejlová rajčátka a krátce povaříme.

Špagety scedíme a na dně hrnce si necháme cca 3 lžíce horké vody, ve které se těstoviny vařily. Scezené těstoviny vrátíme zpět do hrnce, promícháme s jednou lžící parmazánu a přidáme i pár bazalkových lístků, které jsme v hmoždíři podrtili s kapkou olivového oleje. Bazalka se tím pěkně rozvoní a celou svou sílou se opře do těstovin.

 "jak udělat špagety s rajčaty"

Těstoviny naservírujeme do nahřátých hlubokých talířů a přelijeme malým množstvím rajčatové omáčky. Můžeme je s omáčkou promíchat rovnou v pánvi, ale dnes se mi to chtělo udělat trochu jinak. Ono i použití česneku je v italské kuchyni pojímáno spíše tak, že předá své aroma do horkého oleje a odstraníme ho ze hry. Když na něj budete mít chuť, tak si ho tam nechejte jako já. Použila jsem mrňavé stroužky, které se proměnily v příjemnou vůni a nijak agresivně do jídla nezasahovaly. Takovou roli se mu ani nesnažte dát, protože to italskému stylu vaření nesluší.

 "špagety s rajčatovou omáčkou"

Podle chuti ještě na talíři zakápneme olivovým olejem, přidáme špetku pepře.  Dobrý parmazán to dokáže ještě o fous vylepšit a přízdoba z čerstvých bazalkových lístků je přímo žádoucí. Svou podmanivou vůní přivolá lásku … k létu a ostatním rajským potěšením. A jestli ne, tak určitě stejným okamžikem, kdy dosedne talíř špaget na stůl, probudí lásku a chuť k jídlu.

 "jak udělat špagety s rajčatovou omáčkou"

A kdyby mi teď v kuchyni na plotně múzy tančily, od talíře nezvednu hlavu dřív, než tu dobrotu sním. Spaghetti pomodoro italiano mají mou 100% pozornost :-)

 

Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.

Reklama

Zde si můžete objednat mou kuchařskou knihu Rande s gurmánkou v české kuchyni.

V případě objednávky na www.titanovepanve.cz uveďte prosím na podporu našeho webu
v políčku pro poznámku heslo "Gurmanka".

29 komentářů k příspěvku „Špagety s rajčaty – Spaghetti al pomodoro“

  1. Tornado Lou říká:

    Posílám vám odkaz na špagety s rajčaty, jak je vaří často v českých hospodách. Je to opravdu k pláči. Můžete porovnat, o kolik se liší s tímto receptem, který od pohledu vzbuzuje chuť. Udělat špagety s rajčaty by neměl být takový problém, ale to by musel chtít v těch našich hospodách týpek vydávající se za kuchaře pořádně vařit a mít zájem o hosta. Pohlreicha na ně! Co na to říkáte?

    http://www.urbos.cz/2010_04_10_archive.html

  2. Gurmánka.cz říká:

    Tornado Lou:

    Ani se mi nechce věřit, že takhle vypadající jídlo by mohlo opustit restaurační kuchyň :-) To snad byla nějaká skrytá kamera na téma: „Co na to host?“ :-)

  3. Tonda říká:

    Špagety jsou mé nejoblíbenější jídlo.

  4. Alis říká:

    Špagety mám také moc ráda a v téhle podobě vypadají úplně luxusně. I jednoduchá a obyčejná jídla udělané z kvalitních surovin mohou nádherně vypadat a ještě k tomu i výborně chutnat!!!!

  5. Emma říká:

    Jednoduché, čisté, nenáročné na přípravu a přitom výborné!!! Musím se přiznat – u nás mnohdy nejdou sehnat čerstvé bylinky a taky chodím do školy a času je málo a tak jsem objevila v globusu sekaná rajčata s bylinkami. Cenově pro mě přijatelné a byla jsem překvapená že jsou opravdu chuťově dobré. Potom už stačí stroužek česneku na troše oleji, přidat obsah plechovky, nechat probublat, osolit, trošku pepře a smíchat s těstovinami.

  6. Gurmánka.cz říká:

    Tonda:

    Těstoviny všeobecně jsou v kuchyni klenotem. Když se jim dá to, co jim patří, nikdy nejsou zklamáním :-)

  7. Gurmánka.cz říká:

    Alis:

    V jednoduchosti přípravy jsou dobré těstoviny prostě nedostižné :-)

  8. Gurmánka.cz říká:

    Emma:

    Přesně tak! Proč nepoužít obsah vynikající plechovky s rajčaty a bylinkami, která byla plněna s láskou a myšlenkou, že v době nouze se takový letní suvenýr bude v kuchyni hodit. Také občas používám a pochvaluji si kvalitu italských produktů :-)

  9. Pepa říká:

    Dobrý den, moc se mi líbícelý blog – po dlouhé době nějaké slušné kulinářské počtení. Úžasné fotky, musím přiznat, že po prohlédnutí fotek mě začíná honit mlsná :-)
    K receptu na spaghetti al pomodoro – je dost dobrý. Já tedy ještě do oleje s česnekem přidám 1-2 plátky (filetky) ančoviček v oleji – dají se koupit ve skleničce už dokonce i v Bille :-) Plátky rybičky se během vaření zcela rozpustí, ale zanechají za sebou zajímavý šmrnc – spíš než chuť. Je to takový přírodní „zvýrazňovač chuti“. A druhý „zlepšovák“: Před vložením rajčat celou směs podliju trochou dobrého suchého bílého vína a nechám vyvařit, až není z páry cítit alkohol, pak teprve přidám rajčata.
    Na vršek patří samozřejmě hoblinky z Parmiggiana. :-)

  10. Gurmánka.cz říká:

    Pepa:

    Moc díky za komplimenty :-) Ančovičky jsou doslova nejbáječnějším zvýrazňovačem chuti, na který si ráda vsadím. Kde je ančovička, tam nemusí asistovat sůl. A popsané zlepšováky jsou tajným kořením všech italských receptur, které na první pohled vypají velmi jednoduše, ale vždycky za úspěchem stojí nějaká ta nenápadná zlepšovací procedura. Každý zlepšovák budiž pochválen :-)

  11. Pepa říká:

    Dobrý den, včera jsem je vyzkoušel s malou změnou, když už byla omáčka hotová přidal jsem na kolečka nakrájené černé olivy a nechal jsem je chvilku prohřát v omáčce. A místo parmegiana jsem nakrájel na tenké proužky Mozarelu a úspěch jsem měl doma úžasný.
    S pozdravem

    Pepa z Brna

  12. Gurmánka.cz říká:

    Pepa:

    Špagety snesou 100+1 nápad, proto ráda věřím, že i s touto obměnou byly úžasné :-) Díky za zprávu, zdravím do Brna. Šárka

  13. lukyno říká:

    Jak už jednou někdo řekl: Nejhorším nepřítelem českých kuchařů je jejich fantazie. Netvrdím, že tyto špagety budou chutnat vyloženě špatně, ale! Tohle zkrátka nejsou spaghetti pomodoro. Pasta se vždy přidává do pánve a kouzlo spočívá v tom, jak do sebe dokonale natáhne omáčku. Italové říkají, že by jí pod pastou mělo zůstat tolik, aby se talíř dal vytřít jedním krajíčkem chleba. A zcela zásadně mi v tomto receptu chybí vývar. Bohužel.
    http://1url.cz/re19

  14. Gurmánka.cz říká:

    lukyno:

    Díky za zprávu a za názor :-) Fantazie někdy dokáže utlouci i dobrý záměr, ale v tomto rcp se nic takového neděje. Když si recept přečtete pozorně, stojí v něm, že těstoviny – pastu přidáváme do pánve k již vytvořenému sugu (výraz omáčka se v tomto případě nepoužívá). Přidávání těstovin rovnou do pánve k vytvořenému sugu (omáčce) je běžná restaurační praxe. Pro klasické italské recepty se běžně používá i míchání mimo pánev, ale vždy v dobře nahřáté nádobě – je už jedno zda ve velké míse nebo talíři na těstoviny. Prostřený italský stůl bez obrovské mísy těstovin je jako nebe bez slunce :-) Těstoviny podle mnou uvedeného receptu Italům u mého stolu chutnaly a neměly proti ničemu žádné výhrady :-) Mám jednu drobnou výhodu, že italskou kuchyni u nás doma dost často prožíváme ve své autentické podobě, protože část mé rodiny v Itálii žije a jak už to tak bývá, velmi dobře vaří :-) Tento talent je snad vlastní všem Italům. Nejhezčí na tom všem je, že si u jídla povídáme a tak o autentické italské kuchyni mám poměrně slušné povědomí. Vím, že je krajově velmi rozmanitá, ale hlavní důraz je kladen na kvalitní suroviny. To je z padesáti procent cesta k úspěchu. Receptů je moře, ale já dávám přednost klasickým a nejlépe autenticky italským. Že by v tomto receptu chyběl vývar? Táži se nyní já: „Proč?“ Nedělám tu přeci žádné risotto. V klasickém receptu na těstoviny s rajčaty nemá vývar co dělat. Stačí malý šplíchanec vody zbylé z uvařených těstovin (a to jen v případě, pokud by se nám rajčatová omáčka zdála příliš zredukovaná) a na zjemnění kyselosti čerstvých rajčat oříšek másla. Jsou i jiné cesty, kdy máslo vynecháme a spolehneme se jen na kvalitní olivový olej atd. Informace o tom, že uvařené těstoviny se zcela zásadně musí míchat v pánvi jsou také trochu mimo realitu. Ono je totiž tak trochu jedno, kde se těstoviny zamíchají. Tady jde v podstatě o něco jiného. Tzv. omáčka (po italsku sugo) se musí nutně potkat s uvařenými těstovinami v momentě, kdy je dovaříme a ocedíme. Jde o to, že sugo by mělo být přípraveno současně s těstovinami a poté se musí nutně promíchat a ihned servírovat. Jinak pasta ztrácí na kráse. V italských rodinách se vezme velká nahřátá mísa (může se vytřít rozpůleným stroužkem česneku), do které se dají ocezené těstoviny a přidá se sugo. Vše se promíchá a je to autentické zrovna tak, když to kuchař smíchá rovnou v pánvi. Milovala jsem návštěvy jedné ligurské restaurace, kde se těstoviny servírovaly na stůl vždy v horké pánvičce. Jedna porce se rozhodně nedala sníst, ale ten rustikální domácký přístup v hospůdce pod olivovniky byl pro mě nezapomenutelný.

    P.S.
    Za chybu bych si dovolila označit váš výraz „omáčka“, protože zde se bavíme o špagetách s rajčatovým sugem, tak jak je to obvyklé pro italskou kuchyni. Omáčky jako takové tam moc nefrčí.
    Je mi sympatické, že i vám italská kuchyně učarovala a z tohoto důvodu jste tu napsal svůj komentář. Každého názoru si vážím, i když si dovolím s tím vaším nesouhlasit. Jistě máte doma nějakou autentickou italskou kuchařku. Když např. vezmu jednu z mých oblíbených – Klasická italská kuchyně od Marcelly Hazan, svým receptem jsem se jí nezpronevěřila :-)

  15. Gurmánka.cz říká:

    lukyno:

    Podívala jsem na přiložené video, jak vaří pastu Z. Pohlreich :-) Už chápu, kam tím vaším komentářem míříte. Připravuji ji trochu jinak, ale ve výsledku bych ho klidně na tu svou pastu pozvala :-))) Ta moje je autentická a za tím si stojím. Proti jeho přípravě nic nemám, ale … proč někam strkat vývar, když špagety samy o sobě jsou jídlem vegetariánským. Proč je v tom duchu nenechat a udělat to tak, jak to dělá běžný italský kuchař? :-) Prostě se tam šplíchne trochu vody z hrnce s těstovinami. Myslíte si, že když jde Ital doma vařit těstoviny s rajčatovým sugem a bazalkou, potřebuje k tomu nutně hrnec s domácím vývarem?
    Myslím si, že tady měl Z. Pohlreich dost práce, aby ty výtečníky vůbec naučil pochopit, jak se správná pasta připravuje. Je to takový expres restaurační postup, ale já bych za ten vývar z masa v těstovinách (tzn. bezmasém jídle) moc ráda nebyla. Jinak Z. Pohlreicha svým způsobem obdivuji, ale to mi dovoluje s ním občas i nesouhlasit :-)

  16. Rebelka říká:

    to lukyno

    Souhlas s Gurmankou. Ani u nas doma se do rajcatoveho suga nelije zadny vyvar. Taky proc, kdyz nase rajcata maji stavy dost. Ja myslim, ze tady zase chce byt nekdo papeztejsi nez papez. Jediny komu se da na ceske tv obrazovce italske vareni verit je Emanuele Ridi. Je to pro nej prirozenost a zadne naucene triky sebrane z odposlechu druhych.

  17. lukyno říká:

    Konkrétně Emanuele Ridi zcela běžně překládá výraz „sugo pomodoro“ jako rajčatová omáčka. Z toho jsem vycházel. Pokud vy to považujete za chybu, tak Emanuele zjevně ne, no nic. A co se týče vývaru, tak to není žádný český výmysl, v Itálii se tato ingredience v tomto receptu běžně používá. Mám s tím osobní zkušenost, ale samozřejmě to neplatí univerzálně. Jak už jsem říkal, nic proti vašemu receptu nemám a netvrdím, že je špatný.

  18. lukyno říká:

    P.S. Rozhodně nechci, aby můj názor vyzněl jako něco negativního vůči těmto stránkám. Jejich kvalita je zjevná a v českých vodách zcela jistě patří k tomu podstatně lepšímu.

  19. Aldebaran říká:

    Italská a česká omáčka, to jsou dva rozdílné světy. Nejraději vařím čerstvé těstoviny, neboť umí trochu omáčky do sebe pěkně nasát. Oceňuji rychlost se kterou si z čerstvých surovin italské sugo-omáčku doma připravím. Při troše základních znalostí to zmákne každý a to je mi na celé té italské gastronomii sympatické. Aniž bych se ji tu snažil zlehčovat.

  20. Marie říká:

    Tak dnes jsem poprvé vyzkoušela a dokonalost sama. Sugo jsem měla trochu kyselé tak jsem tam dala ten kousek másla a perfektně to zjemnil. Děkuji :-)

  21. Gurmánka.cz říká:

    Marie:

    Máslo dělá divy :-) Díky za zprávu a za vyzkoušení suga.

  22. johnnie říká:

    Po pravde me fascinuje, jak nekdo, kdo nezna zakladni principy italske kuchyne, rozdava rady a recepty. Kazdy, kdo ma povedomi o italske kuchyni vi, ze spagety se zasadne ihned po vytazeni z vody davaji do pripravene omacky, promichaji a pak serviruji. servirovat omacku na spagety na taliri je slusne receno gastronomicke zverstvo, ktere s italskou kuchyni nema nic spolecneho….. nechci nikoho urazit, jen si domnivam, ze nekdo kdo chce rozdavat rady, by si nejdriv mel neco precist…

  23. Blabla říká:

    Johnie by se měl asi obtezovat s prectenim celeho clanku a dalsich clanku o it kuchyni, aby pochopil, ze tady nekdo jen plka. Autorka urcite vi o cem mluvi a it nevidela z rychliku

  24. Gurmánka.cz říká:

    johnnie:

    Po pravdě mě fascinuje, jak někdo, kdo správně nečte mé články (nota bene ani další předešlou tvorbu týkající se italské kuchyně – jen zde na webu se toho najde poměrně dost), má pocit, že bych si dovolila někoho poučovat a nemít ani základní povědomí o tom, o čem píši. Považuji se za „starou školu“, tzn. že netrpím fascinací vlastní osobou a ani se nedomnívám, že píši o něčem, co vlastně ani neznám. S italskou kuchyní ve své skutečné podobě se u nás žije již léta (téměř 20 let!) a za tu dobu jsem opravdu stačila něco málo okouknout :-) Žila jsem léta v zahraničí, v kontaktu s italskou kuchyní téměř denodenním (navíc v našem švýcarském restaurantu se menu bez tradičních italských jídel neobešlo). Mám rodinu v Itálii a učím se od skutečných mistrů domácí italské kuchyně. Přála bych vám zažít takovou opravdovou italskou rodinnou večeři. Nejen že se na stole sejde mnoho jídla, ale o jídle se i dlouhé hodiny hovoří, protože Italové své jídlo milují. A já miluji Italy :-) Oni hostí mě, já zase hostím je. U nás doma se na italskou kuchyni nahlíží jako na něco samozřejméno. Doufám, že vás neurazím, ale domnívám se, že mi nemůžete sdělit nic nového, co bych nevěděla, netušila nebo se s tím ve své praxi nesetkala.
    Jen pro malý pořádek věcí a pro větší informovanost. Samozřejmě se zmiňuji přímo v textu o tom, že se sugo do horkých těstovin míchá rovnou v pánvi atd. I když jsem si vědoma, že to vůbec není nutné, protože horké těstoviny se v italské domácnosti běžně horké nasypou do velké misy, přelijí se sugem a důkladně promíchají. To se často děje už přímo na stole. Poté se servírují na talíř atd. atd. atd. Často se v rodinách připravují suga 2 nebo pesto. Z toho důvodu je někdy i výhodnější míchat horké těstoviny na stole. A představte si, že opravdoví Italové s tím u svého stolu nemají nejmenší problém. Já osobně mám nejraději na stole položenou celou horkou pánev těstovin se sugem a každý si tak nandá sám tu svou porci. Také platí zásada, že když jsou v těstovinách ryby (tuňák, mořské plody atd.) nehodí se přidávat parmazán. Myslíte si, že jsem neviděla početnou skupinu skutečných Italů, kteří si tam svou porci parmazánu s klidem dají?

    Líbí se mi, jak nám v Čechách rostou gastrokritici tak rychle, jako houby po krátkém letním deštíku :-) Jistě si toho všímáte i vy, pokud se v gastronomii nějakou dobu pohybujete. Kdo se vyzná, ten velmi rychle umí oddělit pomyslné zrno od plev, proto Vám přeji, aby Vás na cestě za gastronomickým poznáním provázeli jen ti, kteří vědí (a to nejlépe z vlastní zkušenosti), že jídlo může být krásným smyslem života a že každou slávu předchází lidská pokora. Děkuji za Váš komentář a přeji báječný a chutný rok 2015! P.S. Já věřím na „la dolce vita“! :-)

  25. Gurmánka.cz říká:

    Blabla:

    Díky ;-) Pravda je, že jsem toho i Itálii napsala už celou řádku. Naposledy o kuchyni Ligurie, protože každoročně v Itálii trávím nějaký čas. Mít v Itálii rodinu je z jistého úhlu pohledu moc fajn. Letos jsem měla příležitost předvést Italům české pojetí našich vánočních tradic a svátečního jídla tak, jak se tradičně připravovalo. Zkombinovali jsme to hezky se zvyky italskými a byly z toho pěkné kosmopolitní vánoce :-) S tím u nás máme bohaté zkušenosti a je to zábava. Přeji Vám pěkný nový rok! Šárka

  26. jenda říká:

    naucil jsem se vcera jist spagety s tunakem a omackou z rajcat je mi 15 let

  27. Gurmánka.cz říká:

    jenda:

    Tak to je ten nejlepší start a důvod udělat do italské klasické kuchyně hlubší ponor :-)

  28. Pavel říká:

    Ahoj, díky za recept, díky tobě jsem dnes večer neumřel hlady! :)

  29. Gurmánka.cz říká:

    Pavel:

    Toho si považuji :-)

Zanechte komentář