Aby borůvky nenudily, upečte si borůvkovec podle borovanského receptu. K receptu jsem přišla rovnou na Borůvkobraní v Borovanech a jsem v podezření, že jeho chuť bude mimořádná.
Těsto:
300 g hladké mouky
200 g tuku (másla nebo Hery)
130 g cukru
2-3 žloutky
1 prášek do pečiva
Vyšleháme vejce s cukrem do pěny. Postupně vmícháme ostatní suroviny.
Vrstvy:
1. Těsto posypané cukrem a pokapané citrónovou šťávou
2. Mletý mák pražený na másle, slazený vanilkovým cukrem a zalitý šlehačkou
3. Borůvky (čerstvé, kompotované)
4. Maková směs
5. Povrch pocukrovat nebo posypat drobenkou
Borůvkovec pečeme v předehřáté troubě cca 25 minut při 180 °C. Upečený necháme ve formě dotáhnout a dáme na 2 hodiny vychladnout do ledničky. Když je dostatek borůvek, lze dělat více vrstev.
(Jak jsem recepturu nakoupila, tak ji předávám dál. S důvěrou, že bude fungovat!)
Recept jsem si založila s dobrým úmyslem, že ho co nejdřív vyzkouším. Třeba budete rychlejší než já a podáte ještě teplou zprávu přímo z vaší kuchyně. Jedná se o původní jihočeskou recepturu, těm já ze zkušeností důvěřuji. Ovšem prověřím ji sama důkladně při první možné příležitosti.
Nezapomeňte si tuhle letní dobrotu před konzumací vychladit, jak káže receptura. Předností borůvkovce je to, že ho můžete upéct až v zimě. V tom případě si ještě nyní zakonzervujte nějakou tu hrst čerstvvých borůvek na zimu. Nejlepší jsou borůvky mírně prosypané cukrem a zakonzervované ve vlastní šťávě. Kdo má místo v mrazničce, i tam se nějaká zásoba na zimu vejde.
Kdo první bude mít chuť a náladu recept vyzkoušet v praxi, budu ráda, když se se svými dojmy pochlubí. Pokud najde čas i na důkazní materiál v podobě fotografie a pošle mi ji na adresu gurmanka@gurmanka.cz, ráda ji zveřejním. A vůbec? Je tu někdo, kdo má s tímto, nebo i podobným borůvkovým receptem zkušenosti? Co děláte s borůvkami když jich máte moc?
Možná je tu někdo, komu sladké vábení není po vůli a dal by si něco pikantního, exotičtějšího, slanějšího, atd.? Co třeba moře oliv? Nebo olivy a moře? V každém případě mám zajímavou novinku, kde se může nechat inspirovat olivami a mořskými dobrotami v hojné míře. Časopis GURMÁN nachystal zajímavý rozhovor s autorkami Olivové a Mořské kuchařky, Lenkou Světovou a Dagmar Derré. Jestli vám chybí extra letní četba, tak taková kuchařka nasycená vůní olivového oleje a mořských lahůdek je k tomuto účelu jako stvořená. Bude vás inspirovat ještě dlouho po prvním přečtení.
(Víc nebudu prozrazovat, zajděte si na kus řeči přímo na labužnické stránky, které tyto dvě dámy provozují – samozřejmě jak jinak než s velkou chutí 🙂 Gurmán vychází již v tomto týdnu.
Šárko, nad tvou poslední otázkou se musím pousmát. Prý \”co děláte s borůvkami, když jich máte moc?\”. 🙂 Upřímně řečeno, takovou situaci neznám a pochybuji, že by kdy mohla nastat. Borůvek není u mě doma NIKDY dost. Ty první z vlastnoručně nasbíraných jdou do mrazáku, aby bylo na zimu na koláče. Je-li kapacita mrazáku vyčerpaná a borůvky ještě zbývají, udělám z nich džem a marmeládu nebo je zavařím ve vlastní šťávě nebo obojí – to podle stavu zásob ve spíži a ve sklepě. Jediným limitujícím faktorem je moje kondice (dřepět v borůvčí a trhat kuličku za kuličkou nejde věčně) nebo případně čas, který mám na sbírání vymezený. Ještě se mi však nestalo, že by borůvek bylo příliš. Co nespotřebuji sama, pro to najdu velice snadno příjemce mezi svými přáteli. Nebo snad znáš někoho, kdo by odmítl domácí zavařené borůvky či borůvkovou marmeládu?
Helli: To se hned pozná, že jsem rozhýčkaná jihočeskou štědrostí přírody a sousedů :o)))))) Sama na nějaké posedávání v borůvčí taky nemám čas, ale zobnout si borůvek jen tak z ruky do lesa vyrážím docela často. Je to tím, že les mám za zády, tak k tomu nepotřebuji ani žádný extra sportovní výkon. Stačí skok a jsem tam 🙂 U nás se borůvky dají celkem levně nakoupit a tak si dělám takové ty zakonzervované zásoby, které se hodí na zimu 🙂 Nejlepším lékem na oči jsou borůvky, tak je beru jako medicínu a budu jimi léčit celou rodinu.
Šárko, borůvkovec mi lehce připomíná náš oblíbený koláč – těsto hladká mouka, máslo, cukr v podobných poměrech, ale už nic víc. Žádné žloutky ani prdopeč. Jen těsto na něj pořádná kupa borůvek a zase trošku těsta nahoru. Při stejné teplotě je za půl hoďky hotovo. Nejlepší je koláč rozleželý na druhý den. A nikdy nevydrží do večera 🙂
Co se množství borůvek týče, souhlasím s Helli. Modrých kuliček není nikdy dost! Já si letos užila i vlastnoruční sběr, který mám moc ráda. Je to pro mě báječný relax.
Šárka: stran borůvek a dalších plodů jihočeských lesů máš oproti mně nespornou výhodu co do sortimentu i vzdálenosti. U nás máme za zády spíš ty vinohrady. 🙂
A je v troubě. 🙂 Hlasuji pouze pro jednu vrstvu makové směsi, na tu borůvky a na to pak už drobenka – blbě se mi totiž ten mák na borůvky \”hňácal\”. Nemám kulatou formu, tak je v menší hranaté, jdu rychle uklidit kuchyň a večer se ozvu, jak chutná. Pošlu i fotky – ale jen tehdy, pokud se borůvkovec povede. 🙂
Povedl se, chladí se. 🙂
penda :-))))
Úžasná zpráva! Ani v mém případě jsem si nemohla jít lehnout dříve, než jsem ho upekla. V současné době zbyl jen špinavý pekáč a stihla jsem napsat recepturu, podle které jsem postupovala já. Tak můžeme zahájit fundovanou borůvkovou debatu :-))) Těším se na tvé fotky a přeji ti dobrou chuť! Nepochybuji o tom, že se povede 😉
Dobrý den,
recept jsem šikovným borovanským kuchařkám poskytla já. Ale není můj, mé jsou pouze poznámky dané praxí. Recepturu na tento lahodný koláč mám od své bývalé kolegyně paní A. Mazákové, jak se tradičně pekl v její rodině ve Chvalšinách pod názvem Jahodovec. Jak je známo, u nás se do lesa nechodilo na borůvky, ale na jahody.
PhDr. Marcela Macková:
Dobrý den,
tak díky osvětlení původu receptu v Borovanském zpravodaji. U nás se do lesa chodí na černé jahody taky 🙂 Recept jsem upravila a popsala ho zde v tomto samostatném článku. Borůvkovec je opravdu skvělý a kombinace s nemletým mákem je naprosto lahodná. Recept jsem nazvala Tmavomodré nebe na jazyku a jeho podrobný postup je zveřejněn na mém blogu \”Šárčina škola vaření\”:
http://dolcevita.blog.cz/0907/tmavomodre-nebe-na-jazyku-boruvkovec
O tradičních receptech často hovořím s místními pamětníky a už jsem se dvakrát setkala s tím, že se na ten recept někdo upamatoval. Díky za Váš komentář, který poodhaluje zákulisí borovanského receptu. S pozdravem Šárka Škachová
P.S.
Pozdravujte v Borovanech 😉
Dobrý den, teprve při borůvkobraní v letošním roce jsme se dozvěděli, že na internetu je recept na jahodovec/borůvkovec získaný v Borovanech loni. Paní Macková recept poskytla borovanskému Klubu tradic, ale my jsme ho ani nepekli, ani jsme recept nikomu nedávali. Zajímalo by nás, od koho jste recept získala. Za Klub tradic Eva Tyrnerová
Eva Tyrnerová:
Dobrý den, v jižních Čechách již pár let žiji a o tradiční recepty se delší dobu zajímám. Zde uvedený recept jsem dostala v ústním podání od přátel a narazila jsem na jeho stručnou podobu i v borovanském letáku při loňském borůvkobraní. Nicméně jsem ho v této podobě nikdy nepekla, ale dala jsem si práci s tím, abych recept vyzkoušela trochu jinak, neboť jsem byla zvědavá, jak vlastně mohou borůvky s mákem chutnat. O borůvkovcvi jsem psala i zde: http://dolcevita.blog.cz/0907/tmavomodre-nebe-na-jazyku-boruvkovec
Pokud máte zájem o podrobnější informace a fotografie, ozvěte se na můj email. V souvislosti s loňským borůvkobraním vznikla i reportáž. Tu najdete zde: http://www.gurmanka.cz/2009/07/boruvkovy-zpravodaj
Podle starousedlíků a místních pamětnic vím, že se mu též říkalo jahodovec. Ve zdejším kraji (zejména na Soběslavsku) se o borůvkách hovoří jako o černých jahodách. Tradičně se peklo z borůvek a pomletého máku, ale já vyzkoušela verzi z máku nemletého a bylo to jedním slovem úžasné. Zdravím do Klubu tradic! Pokud je možno rozšířit členskou základnu, ráda se k vám přidám 😉