Znáte recept Anuše Kejřové na bramborovou polévku s vodovými knedlíčky? Sama autorka ji nazvala bramborovou polévkou sytou, a skutečně je to polévka, která skutečně zasytí i ty největší jedlíky. Když si k ní zakousneme navrch ještě krajíc dobrého českého chleba, je to jídlo, nad kterým skoro nikdo neohrne nos. Bramboračka patří mezi nejoblíbenější české polévky a každý ji možná vaří trochu jinak, po svém. Rozhodně v ní nesmí chybět štědrá porce brambor a vůně sušených hub. Alena zalovila mezi stránkami Zlaté úsporné kuchařky od Anuše Kejřové a vybrala si právě tento recept. Já ho s chutí zařazuji do rubriky “Vaříme podle starých kuchařských knih” tu naši českou klasiku.
Připravila, navařila, nafotila Alena (www.ajina-kucharka.wz.cz) a já jí za to děkuji.
Polévka bramborová (sytá) podle Anuše Kejřové
Z knihy Anuše Kejřové jsem vybrala polévku bramborovou – sytou. K tomu jsem použila jsem suroviny, které jsem měla doma.
- 4 střední brambory
- 1 střední cibule
- mrkev
- petržel
- kousek celeru
- trochu nakrájeného kadeřávku mám mražený)
- kousek pórku
- sušené houby
- sůl, drcený kmín
- 2 lžíce sádla
- 2 lžíce hladké mouky
- 1 stroužek česneku
- majoránka, mletý pepř
Do hrnce s vodou jsem dala nakrájené brambory, nastrouhanou mrkev, petržel, celer kadeřávek a namočené sušené houby, osolíme a dáme drcený kmín. Udělala jsem cibulovou zásmažku. Na 2 lžících sádla jsem orestovala cibuli a zaprášila 2 lžícemi hladké mouky, smažila jsem do zlatova. Jíšku jsem přidala do polévky během varu. Ještě jsem vařila 15 minut, aby se mouka provařila.
Připravila jsem si vodové knedlíčky.
Anuše mouku spařuje, já jsem je udělala podle babičky, 2 lžíce hrubé mouky jsem osolila, zalila lžící studené vody a utvořila tuhé těsto. Těsto jsem zpracovala rukama, nesmí lepit, podle potřeby se přidá mouka nebo voda. Těsto jsem prsty naškubala na malé drobky – viz. foto.
Drobky jsem zavařila do polévky.
Ke konci varu jsem vložila nakrájený pórek, prolisovaný česnek a majoránku. Podle potřeby jsem polévku dosolila. Pochutnali jsme si a je opravdu sytá 🙂
Dobrou chuť přeje Alena
Připomínám, že probíhá nová soutěž – Vaříme podle starých kuchařských knih – tentokrát s Anuší Kejřovou
. Receptů již byla vyzkoušena pěkná řádka, ale stále je z čeho vybírat.
Přidejte se k nám 😉
Všechny vaše zde zveřejněné soutěžní recepty najdete též na stránkách nakladatelství MOTTO Praha
Dneska jsme vařili tradiční bramboračku podle naší babičky – http://recepty.jiribures.cz/polevky/bramborova-polevka/ (jenom nám nejedou houby, tak jsme je vynechali). Dětičky dokonce vylízali talíře do čista. 😉
Jiří Bureš:
Bramboračku mám spojenou s dětstvím a vůní hub 🙂 Myslím si, že právě bramboračka mojí babičky mně poprvé dala šanci houby ochutnat. Zamilovala jsem si jak pěkně hustou bramboračku, tak houby. Pravda je, že jeden člen mé rodiny vůni hub nepropadl, tak bramboračkou s houbami ho rozhodně nepotěším. Líbí se mi stylové talíře – babičkovsky autentické 🙂
Dodnes vařím bramboračku tak,jak mne jí babička naučila.Skladbou dost odpovídá receptu Anuše Kejřové,ale bez knedlíčků.Babička pocházela z Vysočiny,což byla dost chudobná oblast.Brambory,houby a zelenina.Když bylo trochu sádla,tak se přidala lžíce do polévky.Zahušťovalo se ovesnýma vločkama a přidávaly se ještě trhané krupky….Nyní ji vařím již jen pro sebe a tak si celé vaření trochu zjednodušuji.Od kolegyně v práci jsem se naučila si nakládat zeleninu do soli a tak ji mám po ruce kdykoliv si vzpomenu.Je to směs ,ve které je nejen kořenová zelenina,ale i pórek , kapustičky,kedlubna ,ba i kousek květáku.Jen musím pamatovat,že je to v soli a polévku již nesolit.Pokud mám pár škvarků,tak je přidám a to polévku vylepší.Jediný problém je,že se zapomenu a uvařím jí hrnec a pak jí jím tři dny.
babs:
Trhané krupky k bramboračce opravdu patří. Když je mám po ruce, vždycky do polévky trošku odsypu. Krásně se tím zahustí a když se polévka vaří s čerstvými houbami, je to výtečná kombinace 🙂 A musí vonět majoránkou. Už se těším na čerstvou úrodu.
díky bohu :* dělám na tuto polévku referát :* je skevělí :* ještě že tu je 😀
bohu dík Guráníci
mišina:
referát na bramboračku? 🙂 Tak to je zajímavé téma. Kolik lidí, tolik chutí bramboračky 🙂 Ať to dobře dopadne! Dejte vědět.
Trochu jsem po bramborových polévkách zapátrala ve starých kuchařkách. A zajímavé je, že neexistuje a snad ani neexistovala jedna \”pravá česká\” bramboračka. A není ani pravidlem dávat do ni houby. Objevila jsem i recept z kuchyně kapitána Československé armády a vojenského pilota z Prostějova, tak mám z toho radost. Gurmánko, pár receptů jsem sepsala na blog, snad se budou hodit jako inspirace: http://makova-panenka.cz/recepty/bramboracka-jako-od-babicky-bramborova-polevka-se-zeleninou-houbami-podle-ceskoslovenske-normy-i-na-kyselo/
Maková panenka:
Bramboračka, to je lidový fenomén. Kolik lidí, tolik chutí a tím i způsobů, jak ji vařit 🙂 Můj pohled na bramboračku je asi takový:
V podstatě se nikdy neřídím receptem a nesleduji žádné přesné gramáže. Chuť, vzhled i vůni mám zafixovanou v hlavě již od mala. Vařím ji podle rodinné tradice mojí karlštejnské babičky. Ve vůni lesa a bramboračky jsem tam vyrůstala 🙂
Brambor musí být v bramboračce vždycky převaha, ostatní je již pouze na uvážení toho, kdo ji vaří.S houbami počítají spíše ty verze polévky, kde jimi příroda hýří. Když někde vidím název receptu \”šumavská\” bramboračka, houby tam automaticky očekávám. Moje bramboračka je vždycky závislá na tom, co doma zrovna mám. Když je kořenové zeleniny víc, objeví se v hrnci víc petržele či pastináku, mrkve a celeru. V sezóně přidám i kousek kapusty, kedlubny, pórku, kadeřávku, růžičkové kapustičky, kousek květáku atd. Nejraději dělám klasickou zajíškovanou verzi. Tak si bramboračku pamatuji z mého dětství. Vařila ji tak babička i maminka. Hodně rozlišuji letní a zimní verzi bramboračky. Když do ní dám čerstvé houby, které jsou šlemovité, přidávám i hrstičku krupek. Sušené houby jsou skvělé, používám je častěji. Do bramboračky mám raději, když jsou houby tmavé, pevné a udělají ten správný efekt i s barvou polévky (černé stročky, křemenáče, a tzv. \”modráky\” – kováře a koloděje, atd.). Sušené houby namočit, povařit a použít i s výluhem. Dobrá bramboračka = trochu kuchařského umění, ale hlavně dobrý vztah s přírodou a ročním obdobím. Na správné bramboračce by přesně tohle mělo být poznat. V létě petrželka čerstvá, v zimě sušená, na jaře trochu bylin z jarní louky (popenec, nať libečku, medvědí česnek atd.), stroužek česneku – v létě i trochu česnekových naťových výhonků, poctivé máslo pro vůni, správně upražená jíška (každá vteřinka navíc ji může uškodit), v pozadí špetka kmínu (nejlépe drceného, aby se lépe vyvoněl – používám domácí ze zahrady:-) Kouzlo bramboračky, královny mezi polévkami, spatřuji v tom, že není třeba řídit se receptem, ale instinktem a respektovat tradici. Základní skladba je daná, ale kouzlo leží právě v tom všem, co je zdánlivě nepodstatné a v receptech to nikdo moc nezmiňuje. Zkušenost, krajová tradice, roční období a možnosti domácí spíže. Bramboračka bude dobrá v časech lepších i v časech hubených. Je to polévka, se kterou se dá přežít úplně všechno. Ale na čem bych u bramboračky opravdu trvala, je její vůně. Bramboračka, i kdyby v ní krom brambor nic moc dalšího nebylo, musí vonět majoránkou! 🙂
P.S.
Klaním se každému, kdo umí dobrou bramboračku uvařit a vede ji v úctě na svém domácím repertoáru a nechává ji na plotně zavonět co nejčastěji.