Přemýšlela jsem o krásách slunné Itálie, českých Vánocích, o síle italské kuchyně a tak trochu i o tom, jak se tam sympatickým Češkám a Slovenkám žije, když se do Itálie vydaly za svou láskou a zbudovaly si nový domov. Dala jsem se do řeči se Zuzanou Mihulkovou a vyloudila z ní pár zajímavých řádků, které jsou krásným míchaným koktejlem tak trochu od všeho. V čem jsou lepší Italští muži a po čem se jim nejvíc stýská? Za krajíc českého chleba by byly ochotné dát mnoho 🙂 Tenhle spolek je mi moc sympatický, protože jeho součástí je i má dcera. Dívám se na všechno z druhého břehu a je fajn vědět, že Češky a Slovenky v Itálii drží spolu a Vánoce jsou pro ně i v té vzdálené zemi něčím, na co se nezapomíná. Každá vzpomínka umí malinko rozněžnit. Ale o tom všem, a mnohém jiném moc hezky napsala sama Zuzana. Velice jí za to děkuji! Cítím se být součástí toho jejich velkého spolku.
Halušky z východu, aneb fenomén zvaný Italky z čR a SR
Tak tady okusuju tužku, přemýšlím nad článkem, o který jste mě poprosila, paní Šarko, a uvědomuju si, že hodit myšlenky na papír není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
První, co mě napadá, je Menšíkova věta: babička šedší z lesa, roští nesavše…..
Tak jen doufám, že neshořím na přechodnících a začnu pojmenováním Halušky z východu, kterým bych nazvala i celý članek. Tak výstižný a zároveň vtipný překlad italského “una bella gnocca dell´Est”, jsem už dlouho neslyšela. V podstatě se jedná o všechny pěkné ženy z bývalého východního bloku. Ovšem už dávno to nejsou jen blond vlasy, co Italy na nás přitahuje. Jak mi vysvětlil můj muž, fyzické kouzlo je umocněno v jemných a něžných rysech obličeje, širokých lícních kostech,v krásných očích a úsměvu, který dokážeme oplatit. Říka: “ Siete di classe! Váš pohled je přímý a neuhýbá a váš úsměv má 1000 voltů. To je tak silný zásah elektrickým proudem, že to člověka poznamená na celý život….” Mám-li být upřímná, já totéž mohu říct o Italech.
“Italky” z České a Slovenské republiky
O tom, jak na Facebooku vznikly Italky z ČR a SR, se už mnohokrát psalo na několika internetových serverech a v českých, slovenských i italských novinách, takže bych nerada unavovala čtenáře Gurmánky dlouhými výklady v předvánočním čase, zvlašť když je asi bude nejvíc zajímat, jak se česká a slovenská žena vypořádala s italskými vánočními zvyklostmi.
Takže jen v krátkosti, abych nás představila:
Italky z ČR a SR je skupina dívek a žen z České a Slovenské republiky, které žijí na Apeninském poloostrově a které okouzlila nejen jeho krása, ale i vášeň a šarm italských mužů, pro které opustily českou kotlinu a vydaly se do neznámých a neprobádaných krajin.
A protože v cizí zemi se snad každému posteskne po své vlasti, vzniklo v březnu tohoto roku na Facebooku takové malé virtuální Česko-Slovensko. Ano Česko-Slovensko! Uvědomujete si tu krásu a ten silný dopad toho, že jsme se toužily opět spojit v jeden celek? Mohly jsme stvořit skupinu Češek nebo skupinu Slovenek a nikomu by to nepřišlo divné. Ale my jsme prostě chtěly být zase spolu. Paradoxně si říkáme Italky, ale má to svou logiku. Za prvé fakt, že žijeme v Itálii, za druhé slovo Italky zní i Italům libozvučně a za třetí, když useknete písmenko I, zůstane vám talky, což v angličtině znamená ukecaný, povídavý, a to přesně odpovídá charakteru našeho internetového fóra.
Zakladatelkou skupiny je paní Monika Skokanová, původem z Bašky u Frýdku-Místku (obě dvě jsme z toho “razoviteho” regionu), která v současné době žije v italském Bergamu. Skupina má nyní již více než 1500 členek a stále přibývají další.
“Ve skupině to bzučí jako ve včelím úlu každý den od rána do pozdní noci. Řešíme věci vážné i běžné, radíme se navzájem jak naučit děti dvojjazyčnosti, jak bojovat s místní byrokracií, posíláme si odkazy s nabídkami zaměstnání, vyměňujeme si recepty…..a zároveň oprašujeme češtinu a slovenštinu. V podstatě jsme jen jedna skupina českých a slovenských dívek a žen, každá se svými radostmi a starostmi, ale podařilo se nám spojit něco, co politici kdysi rozdělili:Česko a Slovensko je tu zase jeden celek” (Monika Skokanová)
Jak plynul čas, Italky nezahálely a díky Monice Skokanové a jejímu zaměstnavateli – reklamní firmě Promofacile v Bergamu, vznikly webové stránky www.italky.it. Cílem těchto stránek je vytvořit prostor pro setkání, který bude sloužit nejen k výměně
informací a různých názorů, ale zároveň i ke shromáždění zkušeností, které každý z krajanů musel překonat během svého začleňování se do italské společnosti. Prostor dostanou i sponzoři a všichni, pro které tato skupina může být něčím zajímavá. Registrovat se může prakticky každý.
Monika Skokanová pak využila faktu, že pracuje pro reklamní firmu a protože je to holka šikovná, vytvořila gadget reklamních předmětů. K dispozici je zatím tričko, hrneček na právé české kafe, placka a plyšová hračka. To všechno s logem Italek.
Setkani allà Bravčo-gnocchi-zelo
Tímhle tajným kódem jsme pojmenovaly historicky první setkání Češek a Slovenek na Celoitalském srazu, který se uskutečnil v září 2011 v Montecatini Terme, v toskánských lázních nedaleko Florencie.
Montecatini terme bylo zvoleno z několika důvodů:
Zaprvé kvůli své strategické pozici a dostupnosti z převážné většiny Itálie, za druhé proto, aby se tato nádherná část Toskánska dostala do širšího povědomí lidí a v neposlední řadě proto, že já jsem byla v té době jediná “šílená”, kdo se ujal organizace, protože v tomto nádherném kousku Itálie bydlím. Celému podniku byla rovněž udělena záštita Velvyslanectví České republiky i Slovenské republiky v Římě.
Některé krajanky přijely i se svými partnery, a to z daleka, ze severu i jihu Itálie. Nejprve proběhlo společné seznámení v hotelové zahradě při stolcích se sektem a předkrmy a po bohaté večeři v typickém toskánském stylu se odehrála tombola – hlavní cenou byl diamant v ceně zhruba 10.000 Kč. Výtěžek byl určen na dobročinnou akci pro psí útulek Progetto Virginia, kde jako dobrovolnice působí jedna ze členek skupiny Blanka Lupinkova. Během večera se rovněž od zúčastněných vybraly tašky s dětským oblečením a hračkami, které další ze členek, Simona Kubíková, nechala odvezt na Ukrajinu do dětského domova.
To, že jsme se mohly osobně poznat, pobavit se a podělit se o své starosti i trápení s někým, kdo přesně ví, jak se cítíme a co prožíváme, však bylo největším přínosem celé akce.
Království za krajíc českého chleba
“Italská kuchyně je považována za jednu z nejlepších a nejzdravějších na světě…..” s tím se nedá než souhlasit, nicméně mi není jasné, jak je možné, že jsem tady za ty 2 roky přibrala 10kg ??
Ale to nebude tak těžké rozluštit. Italská kuchyně je totiž tak dobrá a rozmanitá, že prostě chcete ochutnat všechno. A pokud antipasto, primo a secondo zapíjíte výborným italským vínem, navrch si dáte desert a dorazíte to sladkou kávou a limoncellem, tak kila jenom letí nahoru. Navíc, večeřet ve 22,00 tady není žádnou výjímkou, což je smrt pro můj metabolismus. Já jsem dokázala italskou kuchyni ocenit a v podstatě ta česká mi tu příliš nechybí. Jediná věc, po které téměř všechny vzdycháme, je český chleba. Co bychom kolikrát daly za krajíc tmavého nebo kmínového chleba. A nebo tvaroh (italská riccota nemá s tvarohem nic společného). Moje maminka, pocházející z venkova, mi na mé nářky odpověděla: chleba si upeč a tvaroh si udělej z mléka. Ach jo mami. Představa, že ve svých 40 letech odjíždím do Itálie péct chleba, dělat tvaroh a ztloukat máslo, mě zrovna nenadchla. Tak tady všechny hledáme alternativní řešení a s povděkem se obracíme na německé obchodní řetezce, které nám umožňují koupit si některé produkty, na které jsme byly doma zvyklé. Např. Nakládané okurky, kyselé zelí, zakysaná smetana a jiné. Ale jinak je běžné, že si řadu českých výrobků vozíme z domu (všichni téměř povinně polohrubou mouku nebo uzené maso, holky ze Slovenska brynzu a klobásy), protože pokud chceme našim italským rodinám uvařit po česku či po slovensku, s náhražkama to nikdy není ono. Do guláše prostě nemůžete narvat olivový olej.
Ježíšku panáčku
S přicházejícím adventem se nás všech začíná zmocňovat stesk po domově, po našich českých a slovenských Vánocích, po starých křesťansko-pohanských tradicích, na které si u nás tolik potrpíme. V Itálii totiž nic takového nezažijete. Vánoční stromeček se tady sice zdobí už na první adventní neděli, ale 24. prosince je ještě pracovní den. Naši manželé přicházejí domů po poledni nebo v podvečer a vánoční menu se skládá z převážně rybích chodů, které běžně jíme po celý rok. Nečekejte ale žádné jednotné celonárodní menu jako je tomu u nás. Na večeři se sejde celá rodina a čekání na půlnoc tady tráví jídlem, hraním karet nebo louskáním ořechů či kaštanů. Čím víc na jih Itálie, tím větší štědrovečerní stůl budete potřebovat, protože tam se na cenone schází obrovské množství lidi. Stoly jsou přeplněné k prasknutí a najdete na nich spousty různého jídla. Jako antipasto například salát z plodů moře (chobotnice, mušle, slavky, krevety) na studený či teplý způsob, nebo koktejl z krevet na salátovém lůžku. Jako primo bývají obvyklé spaghetti alle vongole či spaghetti allo scoglio (špagety s mušlemi či jinými mořskými příšerkami, které najdete na útesu), jinde třeba jen brodo con raviolli, což je silný hovězí vývar s těstovinami plněnými masem. Jako secondo pak mužete očekávat pečenou mořskou rybu (pražma, mečoun, branzino či kambala, mnohdy pečené spolu se zeleninou a brambory), smaženou zeleninu ve vaječném těstíčku či smažené kroužky ze sepie, chobotnice nebo malé rybičky zvané acciughe, a k tomu nikdy nesmí chybět všudypřítomný bílý chléb. Na závěr pak dostanete velký kus nedobré a kvasnicemi vyhnané bábovky, kterou v Itálii nazývají Panettone, a která je zde tradičním vánočním symbolem, podobně jako u nás vánoční cukroví.
Jídlo samo o sobě je výborné, jenže řada z nás takové menu připravuje na bežnou letní večeři a vánoční večer pak postrádá jakékoliv kouzlo výjímečnosti. Nerozněžní vás koledy ani pohádky v televizi. Pod talířem nenajdete šupiny, ani vám nikdo nerozkroji jablko, nehodí botou a ani to zlaté prasátko se tady nevyskytuje. Když odbije půlnoc, všichni se zvedají od stolů a odcházejí na půlnoční mši. Dárky přinese Babbo Natale až 25. prosince ráno.
Jaké si to uděláš, takové to máš
Ty šťastnější z nás odjíždějí samy či s rodinami užít si kouzla Vánoc do Česka či na Slovensko, ale většina zůstává v Itálii, a tak neustále vymýšlí, jak vylepšit a ozvláštnit ty italské vánoce a jak do nich vnést kousek sebe. Hodně záleží na tom, jakým způsobem se každá z nás dokázala prosadit a jakou pozici si v italské rodině vybudovala. Takže jednoduše řečeno: jaké si to uděláš, takové to máš. Některé se snažíme zkombinovat českou či slovenskou vánoční tabuli s tou italskou, abychom diplomaticky uspokojily všechny chutě, jiné zase striktně dodržují tradici a jejich italští partneři to přijímají s uspokojenim. Jedno je ale jasné nám všem – to, že kapra na italském vánočním stole mít nebudeme. Není totiž téměř nikde k sehnání. Navíc Italové sladkovodní ryby jedí málo a kapr je pro jejich chuťové pohárky velmi podřadný tvor, kterého nejedí prakticky vůbec. Můj muž by ho ani neochutnal.
Takže česko-italský vánoční stůl může vypadat třeba takto:
Jako předkrm crostini fegatini (opečené topinky z bílého chleba s játrovou pomazánkou), hrachová polévka nebo i rybí, většinou z plodů moře či rybího filé, fritto misto (smažená zelenina-všechny možné druhy a smažené mořské potvory), mnohde nechybí bramborový salát a smažená ryba, jinde zase třeba upečou v troubě královské krevety na olivovém oleji s petrželkou a jako přílohu krokety,které jsou však určeny především dětem. Bramborový salát většinou Italům chutná, jen se vždycky trochu naježíme, když říkají, že je moc dobrá ta insalata russa …grrrr J
Pokud je paní domu Slovenka, tak nechybí kapustnica s houbama, kyselou kapustou, maďarskou klobásou (ingredience se zavčas dopraví ze Slovenska), dále klasický bramborový salát, smažená ryba (mořská, ne sladkovodní) a jako dezert cukroví, které má každá z nás už dopředu napečeno, spousta ovoce, pečené kaštany a různé druhy ořechů.
Po štědrovečerní večeři zazvoní zvoneček (dovoz z domova), jde se ke stromečku a rozbalují se dárky. Na tuhle tradici si žádná z nás nenechá sáhnout. To platí především v rodinách, kde jsou děti. A půlnoční mše je pro všechny velmi příjemnou záležitostí, která pohladí ducha a rozehřeje lidská srdce. Mnohdy rozehřeje i těla, protože farář má připravený malý bufet s vínem a Panettone.
Druhý den je ve znamení rodinného oběda u příbuzných, který opět trvá do večera. Vaří tchýně a na menu o deseti chodech si dá patřičně záležet. Děti si znovu rozbalí dárky, které je čekají tentokrat u prarodičů a jsou maximálně spokojené.
Přesto všechno nás stesk po pravých Vánocích, těch našich, neopouští. Každá z nás si v sobě nese spousty vzpomínek na teplou maminčinu náruč, kouzlo vyhřátého a voňavého domova či procházek venku, kdy pod nohama křupe sníh a tváře vám zčervenají mrazem.
Zuzana Mihulková je ohnivá žena v nejlepším věku, s obrovským množstvím energie a nezvladatelné touze po životě.
Rodačka z Ostravy, na kterou nedá dopustit, ale přesto z ní celý život utíká, učinila ve věku 40 let zásadní rozhodnutí a kompletně změnila svůj život. Před 2 lety se odstěhovala do italského Toskánska za mužem svého srdce a znovu od začátku začíná budovat nový život. Pohybuje se v oblasti cestovního ruchu, spolupracuje s cestovními kancelářemi a s hotely v místě svého nového bydliště, pracuje jako průvodkyně a delegátka, chystá se na kurz akreditované průvodkyně po Florencii a její snahou je ukázat a představit krásy Toskánska českému a slovenskému turistovi.
Zorganizovala historicky první Celoitalský sraz Češek a Slovenek žijících v Itálii a vrámci skupiny Italky z ČR a SR chystá ještě nejedno překvapení. Bližší informace o její propagaci Toskánska a o tom, co nabízí, se můžete dozvědět na jejich webových stránkach http://www.prima1vera.com/
Její motto je: Člověk dosáhne toho, co od sebe očekává
Po přečtení článku jsem se zamyslela nad tím, že mé Vánoce posledních let jsou vlastně velmi kosmopolitní. A jak je to u Vás doma? Je Váš vánoční stůl ryze českou záležitostí nebo se na něm míchají i sousední vlivy? Na mou vánoční tabuli se vejde vždycky i malý kousek Švýcarska a Itálie. I když se někdy u něj všichni nesejdeme, vždycky si své milé spřízněné duše připomenu alespoň kouskem něčeho tradičního, co symbolizuje Vánoce právě té země, ve které zrovna jsou.
Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.
Když nejsem na Vánoce doma, stýskám si moc. Ale já to mám jenou kousek, bydlím ve Vídni a tam se mi daří trochu těch českých tradic propašovat. Ty naše zvyky jsou tak trochu identické. Je moc fajn, že takové spolky vznikají a jsem velice ráda, že v záplavě receptů na vánoční cukroví jsem si tady tak pěkně početla. Ale bych nezapoměla, šla jsem si se pro Šárčin recept na vanilkové rohlíčky. Ty jsou totiž fakt nejlepší na světě a loni jsem s nimi ohromila Vídeň :-))))))))))))))) Fakt jo! Všichni na ně vzpomínají a už mě popohánějí, abych se pustila do pečení. Tak vám Šárko moc děkuji a až budu hníst těsto, budu na vás myslet. Krásné Vánoce všem. Mari
Ahoj mami a potazmo i Zuzano. Je to moc krasny clanek, ktery oceni vsechny Italky i jejich rodinni \”pozustali\” v Cechach. Davam za pravdu tvrzenim o ceskem chlebu, pritazlivosti Italu a vubec vsemu:-) Koneckoncu uz tady delam halusku z vychodu rovnych 7 let! A to neni malo a stale se mam jeste co ucit. Moje rodina mi chybi moc, to vite, ale tady jsem nasla lasku. Taktez pratele, praci a i urcitou seberealizaci, stejne jako dukaz, ze v zivote neco dokazu a mam kuraze vice, nez bych myslela. A tak ta italska kapitola pokracuje, a clovek doufa, ze ho ceka v budoucnu neco skveleho. Tak uvidime:-)
Jéé, Zuzanka se nám rozpovídala, ba co víc, rozepsala :)) To je pravá moravskoslezská Italka, jak má být 🙂 Také jsem ve skupině, o které se píše, a je moc fajn. Konečně si nepřipadám se svými pocity jako mimoň, všechny členky řeší obdobné problémy jako kdysi já. I když to zní možná banálně a nanynkovsky, pevně pořád věřím, že jedině pro lásku má smysl obětovat cokoli. A jsem připravená to udělat znovu ;))
Kràsny clànek i slza ukàpla Zuziku ty jsi me opet dojala to jako na srazu kdyz jsi mela proslov Dekuji za peknè slova a ten pocit tepla u srdìcka…Jsem ràda ze jsem mela to stestì se do skupiny zapsat…
Posilám srdečný pozdrav z čech své sestřeničce – \”ohnivé ženě\”- Zuzce, ale i ostatním českým \”italkám\” v krásné Itálií. Je moc hezké, že se spolu setkáváte. Jistě je vám tato komunita nápomocná překonat stesk po domově a navzájem si pomaháte. Článeček o italských vánocích je moc hezky napsaný a zajímavý. Nemáte to vůbec lehké skloubit české vánoce s italskými. Připadá mi, že ti italové snad pořád jen jedí. Přiznám se, že si nedovedu představit připravit pro mou rodinu na l. svátek vánoční menu o 10-ti chodech. (Některé italské pokrmy bych tedy ráda ochutnala)V naší rodině se v tu dobu spíše lenoší. Dojídáme štědrovečení večeři, povídáme si či koukáme na pohádky, vyrazíme na procházku, děti si hrají s dárky od Ježíška. Má maminka vždy říkala, že je to den, kdy se nemá nic dělat. V minulosti se udělalo jen to nejnutnější (poklidil dobytek) a odpočívalo se. U nás je to takový klídek a pohoda – ale v Itálii asi veselo a šrumec. Ale je mi to docela sympatické – mám ráda veselí. Co vám však závidím nejvíce je to teplejší počasí. Při předpovědi počasí koukám na teploty v Itálii a vzpomenu si na Zuzku. A tiše závidím. Miluji teplo a zima mi nic moc neříká. A tak si pro útěchu raději ukrojím pořádný kus chleba a na to si dám pořádnou tvarohovou mňamku. Přeji Vám všem hezké vánoce a ať se vám v té Italii moc daří a jste všichni šťastné a zdravé.
Zuziku tak ted jsem si teda pocetla….nadherne napsane a hlavne pravdive!!!tak ted se mi jeste cice styska po cz,ale vidim ze nas je dost co ty vanoce prozivaji aj tady se steskem po rodne zemi i prestoze je jim zde dobre!!complimentiiii zuziii
Strasne krasne napsano i vystizeno…uz se tesim moc na kapra a na bramborovy salat od maminky a samozdrejme ceske cukrovi..Kdyz nemuzu za ceskymi vanocemi ja,ceske vanoce prijdou zamnou… :))))))
Ahojky Zuzanka, krasny clanok a aj mne slzicka ukapla 🙂 Moj drahy sicilian nechape preco sa vzdy rozcitlivim pri spomienke na Vianoce a rodne Slovensko. Oni nikdy nevycestuju na taky dlhy cas z rodnej vlasti a nemozu pochopit ako sa citime. Aj ja pracujem v cestovnom ruchu s nasimi cestovkami v Kalabrii a teraz na materskej z domu.. Som rada, ked stretnem nasich turistov a mozem si pokecat v nasom jazyku a niekedy mi po dovolenke v apartmanoch pri mori ako delegatke nechaju nase potraviny ako muku, koreniny a pasteky 🙂 Kazde Vianoce jazdime na Slovensko a tesim sa na vsetko na rodinu, sneh, vianocne trhy, rozpravky a vzdy nechapem nasich ludi na co sa stazuju…Prajem ti vela radosti a pekne Vianoce v mojej milovanej Ostrave.. mam odtial vela znamich a kamaratov. Urcite ta na strankach Italky z CR a SR vyspovedam o certifikovanom preukaze.. pa Stastne a Vesele 🙂
Holky moje zlaté, děkuji vám všem za nádherné komentáře. Jsem ráda, že se vám článek líbil. Já si letos užívám vánoční atmosféry v Česku a stejne jako píše moje sestřenice Hanka, na Boží hod nebude žádné vyvařování, jen lenošení u pohádek a prochazky s pejskem venku. Teď ještě ten sníh a bude to dokonalé. Přeji vám všem nádherné Vánoce a je jedno, kde je prožijete, důležité je, abyste se citili šťastně mezi lidma, které milujete a s kterýma je vám dobře.
zuzanka..nadherne napisane…az mi vyhrkli slzicky do oci..
najprv som si povedala prečo by mi mali vyhŕknuť slzy….veď to písala naša Zuzanka…..ale viete čo? ….naozaj ma dostala. Krásne napísané, ďakujem.
Tak jsem zrovna docetla a musim rict, ze clanek je opravdu moc povedeny.Mezi smichem a slzami ze stesku po domove me hreje u srdicka pocit, ze v tom \”nejsem sama\”.Vsem preji krasne proziti Vanoc at uz ceskych nebo italskych a utikam delat testa na nase vanocni cukrovicko.
Sarko, tak ted je mi jasne, jake to je, kdyz mas dceru tak daleko. Smutne! Ale na druhou stranu je tam fakt dobra parta, tak se tam nikdy nebudou CechoSlovenky citit osamocene. Domu se kazdy rad vraci, ale Italie je take ma laska, ten zivot tam uzivam. I kdyz tam nebyvam nikdy moc dlouho, povazuji ji za jeden z mych domovu.Mam tam dobre pratele, kteri pro me znamenaji opravdu mnoho. Mejte se krasne, at jsem kde jsem, na vase mile stranky chodim vzdycky rada a pripomina mi to cesty domu. Rada podle vas varim a moc rada si ctu vase vypraveni a vsem moznem. Uverejnit tento clanek bylo moc fajn, hezky ho pani Zuzana napsala.
P.S.
Holky, citim s vami!
Milada:
Milado, je to tak. Proste jsou to smutne okamziky, kdyz se nemuzeme videt tak casto, jak bych si to prala… Ale mas pravdu, ze holky tam jsou opravdu dobra parta a tak nemam pocit, ze by tam moje dcera byla opustena. Zvlaste kdyz ji tam odvedla laska 🙂 Jsem rada, ze stranky slouzi i k takovemu setkavani mezi ruznymi svetovymi stranami a kontinenty 🙂 Zdravim z jihu … momentalne ceskeho a vanocne naladeneho. Sarka
Děvčata to je úžasné!!! Moc pěkně jsem si početla! Dcera žije taky v zahraničí, dám jí odkaz na tento článek, třeba ji to nadchne jako mě a VÁS.
Pěkný pozdrav do krásné Itálie posílá Alena
Alena:
Tak to máme stejné pocity 🙂 Díky internetu jsme svým vzdáleným dcerám pořád nablízku! Pěkný pozdrav všem dcerám do slunné Itálie a pěkný pozdrav i všem opuštěným matkám. V podstatě bychom také mohly udělat klub 🙂
Haha Šárko, jestli založíš klub opuštěných matek, tak se okamžite hlásím za člena. I když jsemv Itálii, tak jsem taky opuštěná matka, protože 21 letá dcera mi zůstala v Česku. U nás je to prostě naopak. Trhlá matka utekla do Itálie :-))
Jinak paní Aleno, děkujeme a srdečně vás zdravíme 🙂
Hanko, \”klub opuštěných matek\” není blbý nápad :-)))) Je nás zrovna tolik, kolik je těch opuštěných dcer venku, tzn. byla z toho slušná členská základna. Vidíš, ty to máš momentálně obráceně. Ale není všem dnům konec, třeba jednou dcera vezme směr někam k jihu a budete si blíž. Jeden vlastně neví, kam ho cesty osudu zavedou 🙂 Víme o tom své, že? 🙂
Kurnik, já chci taky nějakého super Itala! Nenašlo by se tam někde něco volného, neoplzlého, pozorného, ne zas až tak moc chudobného – nechci do smrti stále jen sponzorovat, chodícího…… Hups – zpět do reality! Závidím holky! Dana
Dana Lu :-)))